Phantom of the Opera 7.

„Od Fantoma Opery,“ odpověděla žena vstřícně a podala mužům malou obálku. Rozpačitě po sobě koukli a podsaditější z nich obálku přijal. „Evidentně vám nikdo nevysvětlil, podle jakých pravidel se Opera řídí. Možná by vám tato pravidla měl někdo osvětlit.“

„Kdo… kdo je ten Fantom?“ zeptal se podsaditější z mužů, který právě dočetl lístek od Fantoma. Podle jeho pobledlých lící jsem mohl posoudit, že už madam Giryové věří.

Madam Giryová ani po jeho bouřlivém projevu neztrácela povznesení nad věcí. Svěsil hlavu mezi ramena a shrbil se. Opatrně k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno. Zvedl k ní unavené oči, ve kterých už se neobjevoval ani náznak předešlého výbuchu.

„Skutečně? Chceme ji poznat!“ vykřikl podsaditý mužík a zatleskal rukama. Madam Giryová na chvíli zmizela ze scény. Když se vrátila, vedla s sebou dívku s plachým pohledem. Vlastníci Opery na ni vrhli kritické pohledy.

Čekal jsem. Přál jsem si slyšet její hlas. V momentě, kdy se objevila na podiu, nedokázal jsem se dívat na kohokoli jiného. Byla okouzlující v tom sporém koženém oblečku, který měla kvůli kostýmové zkoušce. Dlouhé hnědé vlnité vlasy sepnuté složitou čelenkou jí spadaly do půlky zad a jeden zbloudilý pramínek vyklouzl z vzorného účesu a padal jí do čela.

Sálem se rozezněla tichoulinká melodie. Christine otevírala pusu, když vtom mi na rameno dopadla něčí ruka. S nevolí jsem pohlédl do očí své vedoucí. Ukázala směrem ke dveřím a z jejího obličeje se dalo vyčíst, že nesnese žádné námitky. Pokorně jsem se zvedl ze svého místa a opustil jej ještě před tím, než Christine začala zpívat.

Bill:

Když jsem se vrátil do své lóže, na podiu stála nějaká dívka. Zahlédl jsem ji už dřív… Byla jednou z tanečnic. Ničím moc zajímavá, ovšem krásná, to se jí muselo nechat. Pohodlně jsem se uvelebil v křesílku a čekal, co přijde. Sálem se rozezněly první tóny Think of me.

„Think of me, think of me fondly, when we’ve said goodbye. Remember me once in a while, please promise me you’ll try. When you find that once again you long to také your heart back and be free, if you ever find a moment spare a throught for me…“

Častokrát jsem pátral po dívce, které ten kouzelný hlas patří, ale nikdy jsem ji nenašel. A teď tu stála a zpívala písničku, kterou jsem napsal pro její hlas. Bylo až neuvěřitelné, co osud dokáže vymyslet. Spokojeně jsem zavřel oči a vychutnával si, jak její hlas spolu s hudbou zní. Přesně tak jsem si to představoval.

Tom:

Nabroušeně oddupu za bar. Nevím, jestli jsem naštvanější já nebo vedoucí. Možná to vyjde tak nějak na stejno. Propichuje mě pohledem, kdykoli se třeba jen na chvilku zastavím. Bože, k čemu mě tu potřebuje? Vždyť tu stejně není co dělat.

„Tome, jestli se nebudeš dneska flákat, zítra ti dám volno. Na premiérách bývá většinou velice rušno a nebývá to zrovna příjemné. Nechci, abys ztratil zájem o novou práci. Radši ti dám na zítřek volno, když budu mít jistotu, že tu v dalších dnech budeš, abys mi pomáhal,“ usmála se najednou vlídně. Zloba byla ta tam. Asi jí vážně záleželo na tom, abych tu zůstal. Možná je dobře, že neví, že se jí budu držet jako klíště. Mám k tomu své důvody.

„Fajn, slibuju, že už se budu plně soustředit,“ usmál jsem se na oplátku, když v tom k nám dolehlo rozverné štěbetání a smích. O chvíli později se z hlavního vchodu do sálu vyřítili dva muži a dvě ženy. Madam Giryová ochranitelsky svírala Christinu kolem ramen, ale to novým majitelům nemohlo zabránit v radovánkách. Jako velká voda se přihnali k baru a okamžitě mi začali diktovat pití. Zoufale jsem se ohlédl po vedoucí, ale ta se jen spokojeně usmívala.

Nachystal jsem všechny alkoholické nápoje, o které jsem byl požádán, a postavil je před čtveřici. Když odešli, obrátil jsem se na vedoucí.

autor: Helie