Jsem jako ty, jsi jako já 43.

Tom zavrávoral, ale jen co našel rovnováhu, jednou ranou srazil blonďáka na zem a otočil se k odchodu.

„Andreasi! Jsi v pořádku?“ Vyjekl Bill a okamžitě mu pomáhal na nohy.

Andreas si jen utřel krev za rtu, Billa jemně odstrčil a vrhl se na Toma.

Během vteřiny se rozpoutala rvačka a nebýt Georga a Gustava, byli by se tam umlátili.

Každý vzal jednoho a odtáhli je ven s Billem v patách.

„Sakra, co vám hrabe! Tome, to nemůžeš zůstat alespoň jednou střízlivej!“ Křikl po něm Georg a Tom se jen ušklíbl.

„Starej se o sebe!“ Sykl Tom a Georg po něm málem vystartoval.

„Doprdele, tohle je moje svatba! To je opravdu nad tvoje síly se jednou ovládat?! Když to tak nezvládáš, měl bys zajít ke cvokaři! My už nejsme na tebe zvědaví! Chris se na tebe vykašlal, ale to neznamená, že skončil svět!“ Zakřičel po něm a vrátil se zpět.

Nehodlal si zkazit nejkrásnější den ještě víc.

Gustav se jen tiše omluvil a následoval ho. Venku zůstali jen oni tři.

Andreas, kterého Bill podpíral, i když to naprosto nepotřeboval, a Tom.

„Má pravdu… měl bys jít ke cvokaři.“ Sykl blonďák a Tom se jen ušklíbl.

„Tobě se to kecá…“ Sykl a odploužil se do svého auta, ve kterém se zavřel a do hodiny, vyčerpaný pláčem, usnul…

„Noboj, večer jsem zpátky a budu tě opečovávat.“ Usmál se Bill a zahnul na dálnici.

„To zní jako příjemná alternativa, ale měl jsi mě alespoň vzbudit.“ Broukl Andreas do telefonu a trochu usykl, když si ke rtu přiložil sáček s ledem.

„Ale jdi… Po včerejšku jsem chtěl, aby sis odpočinul.“

„Dobře… ale vážně myslíš, že je to dobrej nápad? Jezdit za Tomem hned?“

„Já nevím, ale musím si s ním promluvit… nic mi neudělá… včera byl opilej.“ Omluvil ho Bill a Andreas jen zabručel na souhlas.

„Dobře… tak pak zavolej, jo? Ahoj, lásko…“

„Zavolám. Ahoj.“ Pousmál se Bill a odložil telefon na palubní desku.

Ani ne za pár minut se rozezvonil znova.

Bill po očku mrkl na display a vykulil oči.

„Tom?“ Dost zaváhal. Nechtěl mu to brát, chtěl si s ním promluvit osobně. Měl by se mu omluvit, Tom za včerejšek v podstatě nemohl.

Měl se o zasnoubení dovědět, ale ne takhle, a ne opilý…

Telefon utichl, ale vzápětí se rozezvonil znova a znova to byl Tom.

Bill si povzdychl a telefon vzal.

„Ne, nemluv, já jedu k tobě, takže ticho, nechci se o tom bavit po telefonu.“ Vyhrkl hned.

„Jo… dobře… já… já jen… buď opatrný… měl jsem zlej sen…“

„Po tom, co jsi pil, se nedivím… každopádně za chvilku tam jsem, co by se mohlo stát? Zatím ahoj.“ Pousmál se Bill a telefon odložil dřív, než stihl Tom odpovědět.

Byl necelých pět minut od jeho bytu. Přišlo mu komické, že mu Tom volal, aby byl opatrný kvůli snu, ale alespoň to byl důkaz, že včera to byl prostě jen zkrat a vodka…

S úsměvem šlápl na plyn, když najednou auto před ním prudce zastavilo. Okamžitě strhl volant stranou a poslední, co mohl vidět, byla blížící se svodidla…

„Říkal jsem, abys byl opatrný.“ Napomenul Tom Billa a Bill jen usykl.

„Kdo to mohl vědět…“ Zakňoural a posadil se na nemocničním lůžku.

„Neměl bys sedět.“ Napomenul ho znova a Bill po něm střelil pohledem.

„A ty bys neměl pít.“ Oplatil mu a Tom kývl.

„Mrzelo mě, že jsem to nevěděl… myslel jsem… myslel jsem, že mě chceš vyškrtnout nebo tak…“

„Tome, jsi moje dvojče… Jsi jako já a já jsem jako ty… nikdy bych tě nedokázal ze svýho života odstřihnout, i kdybych chtěl… Jen jsme s Andym nechtěli, aby ses trápil, že ty jsi sám, a já…“ Nedopověděl, jen si skousl ret a pokrčil rameny. Tom si s povzdychnutím přesedl ze židle k němu a opatrně ho vzal kolem ramen.

Bill si mu položil hlavu na rameno a oba uvolněně vydechli.

„Myslíš, že si mě Andy bude chtít vzít i takhle?“ Broukl Bill po chvilce ticha a Tom se pousmál.

„Jsi nádhernej.“ Usmál se a pohladil ho po tváři.

„Jo, s tím monclem určitě…“ Zakřenil se Bill a zaúpěl.

„Bože, všechno mě bolí…“ Zakňučel a Tom ho položil.

„Říkal jsem ti, že máš ležet.“ Napomenul ho a Bill kývl.

„No jo, pořád… jsem zvědavej, jak budu vystupovat…“

„No počkej… ty chceš v tomhle stavu vystupovat?“

„A proč ne? Zítra mě pustí, tak nevidím důvod to rušit. Jen budu muset mít brejle a hodně si rozmyslím podpatky, jinak to bude fajn.“ Pokrčil rameny a Tom zakroutil hlavou.

„Lásko!“ Vyhrkl Andreas, jen co otevřel dveře, a aniž by si všiml Toma, okamžitě se nahrnul k Billovi a opatrně ho objal.

Věděl, jak bolí naražená žebra, nechtěl, aby trpěl víc, než bylo třeba, i když Bill ho tenkrát láskou málem zabil, žebra nežebra. Nehodlal mu to oplácet…

„Je mi fajn…“ Pousmál se Bill a Andreas ho něžně pohladil pod monoklem.

„Měl bych jít toho debila zmlátit…“ Sykl blonďák a černovlásek mu dal pusu na čelist.

„V klidu… ujel, a já si espézetku nepamatuju.“ Zamrkal provinile a Andreas se narovnal.

„Jé, ahoj, Tome… promiň, já si tě nevšim…“ Vyhrkl Andreas a Tom se jen pousmál.

„To… to je v cajku… to já…“

„Hele, jděte ven….“ Přerušil je Bill a rukama je hnal z postele. „Nehodlám vás od sebe trhat, jestli se po sobě zase vrhnete, takže běžte ven, dejte si kafe… ne moc kofeinu… dejte si džus a pokecejte. Já nejsem ve stavu na usmiřování…“ Mrkl na ně a Tom nakrčil obočí.

„Ale vystupovat bys chtěl, viď.“ Ušklíbl se Tom a Andreas vykulil oči.

„Tys to nezrušil?“ Vyhrkl na Billa.

„Ne…“ Pípl přiškrceně dotyčný a zachumlal se pod deku.

„Zrušíš to.“ Vyhrkli na něj Tom i Andreas současně a Bill se zamračil.
„To není fér, hádáte se spolu, neměli byste bejt oba proti mně.“ Broukl uraženě a Tom se jen rozpačitě na Andrease pousmál…

autor: Bitter