Život na prkně s kolečky 39.

autor: Pajule

Bazén!

Dojedeme do nemocnice. Zaparkuji na vedlejším parkovišti, abychom zbytečně nemuseli platit nemocniční parkoviště, když o pár metrů dál můžeme stát zadarmo. Nechápu tu logiku. Bill vedle mě začne skuhrat, protože ho ta ruka začíná bolet. Oba naráz vystoupíme a zamíříme směrem k nemocniční budově. Když vstoupíme dovnitř, zajásám. No, ne že bych měl rád nemocnice – ostatně jako malý jsem si jich užil dostatečně-, ale jsem zpátky mezi lidmi. V civilizaci. Začnu se proplétat mezi chodbami, Bill poslušně cupitá za mnou, nic neříká a rozhlíží se kolem sebe. Naše milovaná supermoderní nemocnice. Když jsem byl malý, bylo to tu o něčem úplně jiném.

Dojdeme s Billem až na ambulanci. Nikdy nevím, zda je lepší jít na ambulanci nebo na chirurgii, ale… to je jedno. Posadíme se na židličky. Místu, kde sedíme, se čekárna říkat nedá. Ovšem jakmile si sedneme, Bill přijde na řadu. Na jeho prosby s ním vlezu dovnitř do ordinace.

O dvě hodiny později

Bill má sádrovou dlažku na dva týdny. A je z toho docela naštvaný. Doktor mu zakázal jezdit na skatu, avšak podle mého názoru Bill doktorův zákaz vesele poruší.

„Bille, co bys řekl, kdybychom se zastavili u mě doma?“ navrhnu nejistě, když vyjedeme z parkoviště. Když už jsem v Hamburgu, rád bych se stavil doma. Táhne mě to tam. A pár čistých věcí by se možná taky hodilo.

„No… proč ne?“ usměje se Bill a zdravou ruku mi položí na stehno. Dál v jízdě pokračujeme v tichosti, hraje jen rádio. Párkrát zatočím, projedu vedlejšími uličkami, abychom se přes město dostali co nejrychleji, až dojedeme do mně velmi známé ulice. V řadě vilek po chvíli spatřím i náš baráček.

Zabočím na příjezdovou cestu a zajedu až těsně k bráně. Z batohu, který leží na zadním sedadle, vyštrachám klíče, na kterých mám i ovládání na otevírání brány. Pouhým zmáčknutím jednoho knoflíku bránu otevřu a zajedu na příjezdovou cestu, která už je součástí zahrady. Vystoupím z auta a automaticky zamířím ke vchodu. Bill mlčky jde za mnou, neřekne jedno jediné slovo a zvědavě se rozhlíží okolo sebe.

„Máte moc pěknou zahradu,“ vymáčkne za sebe po chvíli. Já mezitím vylovím z batohu klíče a odemknu vchodové dveře. První myšlenka je jasná – domov! Úžasný, sladký, milovaný domov. Batoh odhodím vedle chodníku, jako jsem to vždycky dělával, když jsem přišel domů ze školy. Klíče pro změnu odhodím na botník, kam Chuanita chytře dala jakýsi… cosi. Vyzuju si boty. Billy si ze mě vezme příklad. Pak bez rozmyšlení vystoupám nahoru po schodech a zamířím do pokoje na úplném konci chodby. Zamířím do mého pokoje.

„A máte moc pěkný dům, Tome,“ ozve se po chvíli Bill. Svalím se na svoji úžasnou postel. Bill se posadí do nohou postele. Myslí si, že ho nevidím, protože mám zavřené oči, ale pozoruji ho. Sedí na posteli a zdá se, že se cítí nejistě. Očima přejíždí celý pokoj a sleduje, co kde je. Posunu se ke straně postele a nadzdvihnu si hlavu rukou.

„Pojď ke mně, Billy,“ poklepám na místo vedle sebe. Bill se na mě široce usměje, po čtyřech doleze až ke mně a vášnivě mě začne líbat. Jo, tohle se mi líbí. Moc líbí.

***

„Takže… co se tam stane?“

„To by tě zajímalo, viď?“

„Moc.“

„To je mi jasné. Avšak znáš moji oblíbenou větu, že vše má svůj čas. I tato část příběhu má svůj čas.“

„Takže se nic nestane?“

„No, to, že by se nic nestalo, se říct nedá. Něco se stane.“

„Fajn, tím pádem co nejrychleji budeme pokračovat, ano?“

„Dobře, budeme pokračovat ve vyprávění tohoto příběhu.“

„Vzhůru na to. Nemohu se dočkat dalšího pokračování.“

***

Po chvíli mlčenlivosti, kdy ležíme na posteli namáčknutí na sebe, mě to přestane bavit. Posadím se a vstanu z postele.

„Kam jdeš?“ zeptá se unaveně Billy, který momentálně leží rozvalený přes celé letiště.

„Řekl jsem si, že bych si vzal pár čistých věcí, když už jsem doma. Jestli chceš, tak se můžeš jít podívat po domě nebo na zahradu, hm?“ usměju se jeho směrem, otočím se a zamířím do vedlejšího pokoje, který slouží jako šatní skříň pro celou rodinu. Billa nechám samotného v pokoji. Vím, že to tady nezná, ale zároveň vím, že zrovna Bill si poradí. A zas tak veliký náš dům není.

BILL

Když přestanu slyšet Tomovy kroky, líně se převalím na posteli a po chvíli přemlouvání sebe samého vstanu. Zasyčím naštvaně nad bolestí ruky, ale onu bolest se snažím ze všech sil ignorovat. Ještě jednou si více do detailu prohlédnu Tomův pokoj. Má to tu moc pěkné, barevně sladěné a všude má spoustu fotek s přáteli. A ještě tu má spoustu dalších fotek, které vypadají, že jsou z cest. Líbí se mi, že u každé fotky má proužek papíru, na kterém je napsaný nějaký komentář a datum. A kde ta fotka byla vyfocena. Zdá se, že Tom je svým způsobem perfekcionista. Zkoumání fotek a celkově Tomova pokoje po chvíli vzdám a rozhodnu se, že se pokusím projít domem až na zahradu, která je za domem. Tedy, alespoň to vypadá, že je za domem nějaká zahrada.

Vyjdu na chodbu a zamířím směrem, odkud jsme předtím přišli. Sejdu dolů po schodech, ale moc se okolo sebe nerozhlížím, Je to tu vše v jemných barvách, perfektně sladěné. Odhaduji, že většinu domu zařizovala Tomova maminka. Projdu útulně, ale moderně zařízeným obývákem, když se konečně dostanu tam, kam jsem chtěl. Obývák má jednu celou prosklenou stěnu. Mimo jiné i něco jako terasové dveře, kterými se dostanu na velikou zahradu. Když se konečně dostanu na zahradu, překvapí mě, jak je obrovská. Vypadala velice, ale až tak? Ne, to rozhodně ne. Je to tu krásně upravené, v zadním rohu zahrady je jakýsi altán s krbem. A napravo ode mě je bazén. Bazén! Veliký bazén. Zdá se, že přes zimu je krytý a přes léto se ta „plastová střecha“ odkrývá. Což je poměrně logické a praktické.

Přejdu až k bazénu a smočím si do vody zdravou ruku. Voda je nádherně teplá, láká k vykoupání. Jo, jenže to bych nemohl mít ruku v sádře. Tedy, v sádrové dlažce. I když… kdybych si to obmotal nějakým igelitem nebo něčím takovým, to by se dalo. Anebo prostě a jednoduše bych tu ruku nestrkal do vody, což se zdá jako fajn nápad. Jenže je tu ještě ten problém, že nemám plavky. No co, tak se půjdu koupat bez plavek, no. Stejně mě nikdo neuvidí, protože zahrada je kolem dokola lemována vysokými stromy. Bez rozmýšlení se začnu vysvlékat, až jsem nahý. Za normálních okolností bych se rozběhl a skočil do bazénu šipku, ale jelikož musím myslet na svoji čerstvou sádru – bože, jak já ji nenávidím – tak do bazénu jen tak hupsnu z okraje. Úžasné!

TOM

Popadnu ještě nějaká čistá trička, seběhnu po schodech dolů a věci si nacpu do batohu, který následně zapnu a nechám ho stát u botníku.

„Bille!“ křiknu bez rozmyslu. Chvíli počkám, jestli odněkud z baráku neuslyším odpověď, avšak nic. V pokoji Bill nezůstal, takže se pravděpodobně šel podívat po domě. Vejdu do rozlehlého obýváku, který je spojený s kuchyňským koutem, když si všimnu, že jsou otevřené dveře na zahradu. Přejdu obývák a opřu se o rám francouzského okna.

„Bille! Bi-,“ všimnu si kupičky oblečení vedle bazénu. Automaticky se podívám na bazén, ve kterém se cachtá Billy. Když si mě všimne, doplave k okraji, o který se opře a usměje se na mě svým extra širokým úsměvem.

„Ahoj Tomi. Nevadí doufám, že jsem vlezl do bazénu, že ne?“

„Samozřejmě, že ne,“ oplatím mu úsměv. Narovnám se a vyjdu na terasu.

„Půjdeš se taky vykoupat?“ zeptá se mě. Stále má široký úsměv na tváři. Bez sebemenšího rozmýšlení se začnu vysvlíkat. Do naha. Když odhodím i boxerky na hromadu s oblečením, rozběhnu se a skočím do bazénu šipku. Hned, jak se vynořím, Bill je u mě.

„Ale no tak, to se dělá, Tome?“ pokárá mě žertovně Bill.

„Co?“

„Koupat se nahý! Vždyť to je tak… tak… tak pobuřující!“

„Haha, kecale jeden. Nevím, kdo je tady nahej!“

„Zato já něco vím…“

„A co víš?“

„Tohle…“ aniž by mi Bill něco naznačil, začne mě chtivě líbat. Namáčknu si ho na sebe a polibky mu vesele oplácím dál. Černovlásek se ode mě doslova odlepí, otočí se ke mně zády a svým sexy malým zadečkem se mi začne třít o klín. Přitom otáčí hlavu přes rameno a stále mě líbá. Zdravou rukou mi bloudí po těle a já ho napodobuji. Rukama dráždím jeho bradavky.

BILL

Cítím, jak Tomův penis tvrdne. Dotlačím Toma až ke schůdkům na opačné straně bazénu, kam ho posadím tak, aby polovinou těla byl nad vodou a druhou polovinou těla pod vodou. Obkročmo se na něj posadím a opět ho začnu líbat. K mému překvapení mě Tom bez jakýchkoli rozpaků začne hladit po zadečku. Začnu se na něm zlehka pohupovat, až po chvíli zjistím, že Tomův penis je plně ztopořený. Já jsem na tom stejně. Vstanu, zdravou rukou Tomovi pomůžu vstát a oba společně vylezeme z bazénu. Zůstaneme stát na chvíli na okraji bazénu, kde se líbáme. Tom přejíždí rukama po mém těle, já zase po jeho. Slunce na nás praží i přesto, že už je něco kolem osmé hodiny večer. Občas však zafouká zrádný chladnější vánek.

„Půjdeme dovnitř, hm?“ navrhnu, Tom jen stručně přikývne. Ruku v ruce s občasnými zastávkami, abychom se mohli políbit, dojdeme až dovnitř. Za stálého líbání se dostaneme až k sedačce, kam Toma povalím.

„Oh bože, Bille,“ zasténá, když si na něj obkročmo sednu stejně jako v bazéně. Políbím ho, ale následně z něj zase slezu dolů.

autor: Pajule