autor: Helie
Nemusíš si ani uvědomit, že se něco mění, avšak stačí mávnutí kouzelného proutku a tvůj život se rázem převrátí vzhůru nohama.
„Pojď si lehnout,“ zašeptala mi Bella vedle ucha. Zvedl jsem se, zatímco ona si mě přetočila čelem k sobě a chytila mě za límeček košile, za který jsem se nechal táhnout až k posteli. Usadila mě jemným šťouchnutím na ni a sama se uvelebila na mém klíně. Stáhla ze mě košili a nechala ji volně dopadnout na zem. Tak to šlo i s ostatními svršky.
Zatlačila mi dlaní na hrudník, čímž mě donutila položit se na záda. Potom už jsem si v mysli vytěsnil prostor jen pro její něžné doteky, kterými zaplavovala mé tělo.
*
2:17, tolik ukazoval budík položený na nočním stolku. Pokojem se rozléhalo pouze pravidelné oddechování šířené Belliným spícím tělem. Zamyšleně jsem postával u okna a sledoval světla města, o kterých jsem se toho včerejší noci tolik dozvěděl. Nějakým záhadným způsobem jsem si vzpomněl na obálku, kterou mi Bella podstrčila při gratulaci. Doposud ležela neotevřená na psacím stole.
Nehodlal jsem riskovat, že by se Bella vzbudila, kdybych rozsvítil, proto jsem popadl obálku a vydal se s ní do koupelny. Uvelebil jsem se na okraji vany a nedočkavě obálku rozlepil. Vloženy v ní byly dva papírky. Vytáhl jsem první a okamžitě jsem poznal rukopis ženy, jejíž matka se o mě stara první tři roky mého života.
Milý Tome,
tak jako vždy ti chci popřát všechno nejlepší do dalšího roku tvého, doufám, spokojeného života. Doufám, že se máš dobře, máš dobrou práci a snad i hodnou přítelkyni. Ať jsou tvé příští kroky jedině správné a Bůh nad tebou bdí.
S láskou
Tvá Marie.
Povzdechl jsem si. Neměl jsem rád tyhle ty nábožensky zaměřené kecy. Odjakživa jsem ateista, i když se nás Matka snažila vést křesťanským směrem.
P.S. K dopisu jsem přiložila lístek. Našli jsme ho tehdy připíchnutý spolu s jedním dalším na tvé peřince. Na tom prvním bylo napsáno, že ten druhý, který najdeš v obálce, ti máme předat na tvé dvacáté první narozeniny. Snad tě potěší…
To jako že dopis od mé matky? Pravé matky?
Zamračil jsem se. Na tohle jsem nebyl ani zdaleka připraven. Z nějakého důvodu se ve mně začala shromažďovat zlost. Dopis od Marie jsem vložil zpět do obálky a vytáhl z ní vzkaz od své matky. Nejistě jsem se zadíval na kostrbaté neupravené písmo. Inkoust byl místy rozmazaný, z čehož lze usoudit, že žena při psaní toho dopisu plakala. Zhluboka jsem se nadechl a zadíval se na řádky dopisu.
Nejdražší Tome.
Dnes je ti dvacet jedna let, je z tebe muž. Věřím, že žiješ krásný život navzdory bídě, které jsem tě svým nezodpovědným činem vystavila, ale věř mi, že kdybych nemusela, nikdy nic takového neudělám.
Nevím, kam tě spletité cesty osudu zavedly, ale doufám, že má příští slova si vezmeš k srdci. Nejsi jediným dítětem, které jsem před jedna-dvaceti lety odložila u cizích dveří. Narodili jste se mi dva. Ty a William. Určitě tě tato zpráva překvapí, ale jsem si téměř jista, že v tobě něco zanechá. Tome, jestli nejste spolu… Najdi ho. Strašně bych si přála, aby se vaše životy zapletly v jeden celek, který jsem svým krutým činem rozdělila.
Mé důvody jsou jednoduché. Když jste se mi narodili, bylo mi pouhých patnáct let a cítím, že nejsem schopna vychovávat dvě děti, když sama jsem ještě dítě. Doufám, že mě chápeš a neudělal jsi v dřívějších letech stejnou chybu jako já.
To je vše, co jsem ti chtěla říct. Tome, neber má slova na lehkou váhu a najdi ho.
S neutuchající láskou
Simone
Nechápavě jsem zíral na cár papíru a nevnímal slzy, které mi volně smáčely tvář a pomalu dopadaly na papír, který kdysi dávno naprosto stejně smáčely slzy mé matky. Měl jsem pocit, že celý můj dosavadní život neexistuje a já jsem právě objevil ten skutečný život, který měl být navždy ukryt před mým zrakem…
…Já mám bratra…
autor: Helie
betaread: Janule
Wow. Myslím, že je to porpvé co tuhle povídku komentuju.. Ale já si prostě nemůžu pomoct.. Ten díl, byl tak úžasný, a nabitý emocemi, že mi to prostě nedalo, a musím napsat, že je to nádhera! Opravdu, velké dík autorce za tuhle povídku, a samozřejmě se těším na další dílek 🙂
Bylo to v týhle povídce, nebo si to pletu s jinou, že se Bill normálně jmenuje William..? 😀 Hej jestli to mám dobře v hlavě uspořádaný, tak je to Bill to dvojče že jo, že jo..? 😀 😀 Néé dobře, já si počkám, ale myslím, že je to on..;)) Možná, jestli si to s něčím nepletu.:D
Jinak tu jeho mamku chápu..:) Kdybych měla dítě teď v 15, tak bych ho taky dala pryč..:) Teprve měla všechno před sebou, školu a prostě všechno..:)) Takže jí plně chápu..:)) I když to pro ni muselo být asi těžký..:)) A s Tomem se nebavim..:D Cccc… Jak si to jako představuje spát s Bellou..? 😀 Pche..:D Na něj vlítnu a uvidí…:D
Škoda, že tam dneska není Bill..:) Docela by m zajímalo co dělal, ale on asi psal, nebo něco takovýho co..? Stejně je to srašný, když nemá kam jít..:( Je mi ho líto… Myslím, že tohle si nezasloužil… Ale nedá se nic dělat, snad se z toho nějak dostane..;))
Jako vždy je to krásný dílek..;) A tenhle obzvlášť..;) Plný emocí a všeho..:))) Nádhera.. Těším se na další dílek..;) Je to napínavý..:p :))* ♥
Ooou…nějak se to komplikuje…Taky by mě zajímalo to jméno už jsem to četla v jedné povídce z ameriky a myslela jsem, že to je jen výmysl, ale ted jsem na to narazila znovu asi dvakrát…prosím o vysvětlení…kapitolka se ti moc povedla…doufám, že se příště dočkáme Billa….je mi ho strašně líto a určitě budou dvojčata vid??=o)
[1]: Děkuji =)
[2]: Nevím, na co bych měla odpovídat dřív 😀 V téhle povídce Billovo skutečné jméno ještě nezaznělo, ale zaznělo ve Fantomovi, takže možná znáš odtud 😀
S Tomem se koukej bavit, Bella je jeho slečna (i když už ne na dlouho :D), má na to právo =)
Bill se ze své samoty na ulici určitě dostane, brzy se dozvíš jak =)
A děkuji (za komplimenty, i za délku komentáře :D)
[3]: Bill se velice často používá jako zkratka jména William. Dalo by se říct, že Billovi by jsme klidně mohli říkat Will a vyšlo by to naprosto nastejno =) Taky jsem o tom poměrně dlouho neviděla, ale v posledním rozhovoru TH z Moskvy tenhle fakt zazněl a já jsem byla tak strašně naštvaná, že to neví, že to používám v každé povídce, protože mi to přijde jednak strašně směšné (to jméno se mi hrozně líbí, ale Bill je prostě Bill :D) a navíc to dělám tak trochu i na truc sama sobě 😀
A ano, budou dvojčata =) Doposud jsem nenapsala žádnou povídku, kde by tomu tak nebylo =)
vážně krásně napsané 🙂
jo a mimochodem.. nepřestala jsem komentovat nebo číst povídky, jenom se nám pokazil notebook.. jenom aby bylo jasno :D:D ale teď už je to ok 😉
úžasné… už se těším až ho Tom najde… Williama… Billa… má ho přímo u nosu 😀 😀
Děkuji =) oběma =)
Jsem tak ráda,že budou i tady dvojčátka.Je to skvělé.Tohle je opravdu skvělá povídka a já jí šíleně ráda čtu.Tenhle díl byl plnej emocí a napětí..třeba,když Tom četl ten druhej lísteček od jeho pravé matky..no wau..jako docela soda se tohle dozvědět.Nejlepší na tom je,že ho Tom už našel,ale zatim o tom neví.Moc se těšim,až to zjistěj ♥ Jsem neuvěřitelně napnutá,jak se to teď bude dál vyvíjet..
Děkuji moc =)