autor: Mary
V pokoji bylo absolutní ticho, žádný zvuk neproťal noční tmu. Bylo dlouho po půlnoci. Bylo dusno, těžký vzduch naznačoval, že brzy přijde bouřka.
Na posteli, kam nedopadal ani jediný paprsek světla z ulice, nehlasně oddechoval chlapec, oddávajíc se snění. Byl jako v jiné sféře, vzdálený od skutečnosti, ve svém vlastním světě iluzí, splněných přání a tužeb. Tam bylo všechno jiné. Lepší a dokonalejší. Krásné.
***
Bill seděl rozvalený na sedačce a jedním prstem jemně hladil po tváři bratra, který ležel vedle něj a hlavou mu spočíval v klíně.
„Kdybych ti někdy tvrdil, že se mi nelíbí tvoje vlasy, nevěř mi.“ Zašeptal a sklonil se, aby mohl Toma políbit na čelo. „Strašně ti sluší. Líbíš se mi tak.“ Rozpustile ho za jeden dred zatahal.
Tom se zaculil. „Já vím,“ prohlásil sebevědomě. „Beze mě bys nemohl žít.“
„To je pravda.“ Bill přisvědčil. Zíral přímo do zdi a ve tváři měl nepřítomný úsměv, nepřestával však bratra hladit. „Nemohl bych bez tebe žít.“
Zadíval se Tomovi hluboce do čokoládových očí a přejel mu bříškem prstu po rtech. „Miluju tě,“ zavrkal a horlivě se vpil do jeho úst.
„Hmm…“ vydechl Tom, když bratr přestal dobývat jeho rty a dovolil mu se nadechnout. Krátce se zamyslel. „No, ty taky nejsi zrovna k zahození.“ Šibalsky se zazubil.
Bill mu hraně pohrozil a se smíchem se na něj vrhl.
***
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě…“
Tom nesrozumitelně mumlal mezi lehkými polibky, jimiž pokrýval bratrovo břicho. Přejel prsty po jemné kůži jeho boků a Bill tlumeně zasténal. Slastně zaklonil hlavu, čelo se mu lesklo potem. Tom mu zabořil prsty do vlasů a jazykem laskal jeho krk.
„Líbí se mi, když jsi vzrušený,“ zašeptal Tom a dráždivě olízl bratrovo ucho. „A líbí se mi, že za to můžu já.“
Bill vykřikl. Nedokázal to už víc natahovat, chtěl Toma mít všude, chtěl ho cítit všude. Chtěl být alespoň na chvíli součástí jeho těla. Chtěl mu patřit.
„Tome!“ kníkl vysokým hlasem a zaryl mu nehty do ramen, zanechávaje na nich dlouhé rudé šrámy. Zmítal se rozkoší a trhaně oddechoval.
„Prosím, už to udělej…“
Tom se odtrhl od jeho krku a smyslně mu přejel jazykem rty. „Co mám udělat?“
Bill se mu pevně zadíval do očí. „Miluj se se mnou, Tome.“
„Bože, Bille,“ zamručel Tom a políbil ho na klíční kost. „Cokoli budeš chtít…“
***
Bill seděl ve svém pokoji, před sebou měl list papíru a snažil se na něj vyjádřit své pocity. Ze soustředění ho vytrhlo tiché zaklepání na dveře.
„Pojď dál,“ zavolal.
Tom vešel do místnosti, jednu ruku měl schovanou za zády. „Něco ti nesu,“ zahuhlal a nejistě přešlápl. Pak se usmál a sedl si na bratrovu postel. Bill se lehce zvedl od stolu a pohodlně se mu usadil na klíně.
„A co?“ zavrkal sladce.
Tom mu podal dvě růže, bílou a rudou. Bill se rozzářil.
„Tome, to je nádhera…“ Vypadal dojatě. „Proč je každá jiná?“
„Protože jsou jako ty. Jedna nevinná…“ pozvedl bílou květinu, „a druhá vášnivá,“ dodal.
Bill ho políbil na špičku nosu. „A proč zrovna růže?“
Tom se usmál a polechtal ho na bradě. „A jakou kytku bys ty dal tomu, koho miluješ?“
***
Bill vešel do kuchyně. Bylo brzy ráno, vůbec nečekal, že tam někoho potká, takže ho překvapilo, když spatřil Toma sedět u stolu.
Srdce se mu rozbušilo a hrdlo se stáhlo pod návalem pocitů od lásky a touhy až po bolest ze zklamání.
„Ahoj, Tome,“ pozdravil mile, hlas se mu třásl nervozitou.
„Čau,“ odvětil Tom chladně, ani se nenamáhal zvednout hlavu od novin a podívat se na něj.
Bill rychle sklopil hlavu, aby nebyly vidět slzy, které mu okamžitě vhrkly do očí, a beze slova se vypařil zpět do svého pokoje, kde se zhroutil na postel a tiše se rozplakal.
Hlavou mu proběhlo, co bude ještě dneska muset vydržet, než se bude moci na noc zase ponořit do svých snů. Do krásných snů, kde ho bratr miloval.
autor: Mary
betaread: Janule
To je kruté 🙁
To je trochu krutý. Na vícedílovku by to bylo super.Jinak je to moc hezky napsaný 🙂
to je smutny, chudak Bill…
jja uplne milujem tvoje poviedky 🙂
Také se mi moc líbí tvé povídky! Tahle by si opravdu zasloužila pokračování 🙂
Líbí se mi to, i když je to smutný, ale Billovi nesmí zmizet naděje, že třeba jednoho dne se všechno změní, i když je ta naděje zbytečná, i když zbytečná moc není dává Billovi usměv a to je hlavní 🙂
wow… to je smutný. ale povedený. 🙂 prostě na to nemám slov 🙂
Moc povedený i když smutný…
A opravdu by si to zasloužilo pokračování 🙂
souhlasím, kruté a smutné, přesto krásné.. a taky si myslím, že pokračování by bylo super 🙂