Dokonale nedokonalý svět 7.

autor: Darkbeth

Zdravím 😀 Tak jsem tu konečně s dalším dílem a omlouvám se, že to tak trvalo. Ale znáte to. Škola, kámoši, atd..Tenhle díl je spíš takový odpočinkový, abyste se připravili na zvrat děje v následujících dílech. Užijte si romantického sexu. 😀 A pro ty, co jsou spíše na ty žhavé scény, 😀 mám dobrou zprávu. Blíží se nám to. 😀 Jen se nechte překvapit. Ještě bych chtěla opět moc poděkovat za komentáře 🙂 Vždycky když je čtu, tak se usmívám jako měsíček na hnoji 😀 Takže budu ráda, když v nich budete pokračovat. To je ode mě všechno a užijte si nový díl 🙂

„A nemohl bys na to… pro dnešek zapomenout?“ zeptal se tiše Tom a otřel se nosem o jemnou pokožku na Billově tváři.

„Mmmhmm… myslím, že pro dnešek bych mohl,“ usmál se nakonec Bill a nechal se od Toma hýčkat. Celou noc se mazlili, dokud k ránu neusnuli. Až ráno Billa probudil jemný polibek na rtech. A Bill si to nechal líbit. Měl pocit, že může být konečně šťastný. Nemyslel na otce… na firmu… a zavolal Gustavovi, že na večírek přijít nemůže. A tak to šlo celý týden, co byl Billův otec pryč. Chodili spolu do školy, kde se rozešli, a po škole zase sešli. Večer se milovali a šeptali si sladká slůvka. A nyní nastal poslední večer, než se měl vrátit Billův otec.

„Bylo to krásný. Děkuju, žes mi pomohl na chvíli zapomenout,“ šeptl Bill a líbl Toma na tvář.

„To já děkuju tobě, Bille. Mohl bys zapomenout napořád,“ šeptl Tom a přitáhl si Billa k sobě.

„Bylo by to krásný… víš přemýšlel jsem… že bych se od otce prostě odstěhoval… mám nějaké peníze po matce a firmu může řídit otec, vždyť mě zatím nepotřebuje. Myslíš… myslíš, že bych mohl být u tebe?“ zeptal se nejistě Bill.

„Bille… celou dobu, co tě znám, jsem doufal, že se mi konečně otevřeš a dovolíš mi být s tebou… jistěže ano! Ani nevíš, jak jsem šťastný, že jsi mi konečně dovolil do tebe nahlédnout. Ani nevíš, jak moc tě miluju. Co všechno pro mě znamenáš,“ šeptl Tom a políbil Billa na jeho plné rty.

„Taky tě miluju, Tome,“ zašeptal Bill sotva slyšitelně a podíval se do Tomových čokoládových očí.

„Vážně?“ Tom nemohl uvěřit vlastním uším. Jak dlouho si přál tohle slyšet.

„Ano,“ šeptl Bill a sám se natiskl na Tomovy rty.

Chvíli si jen tak leželi v náručí a Tom pozoroval Billův obličej.

„Nekoukej na mě pořád tak!“ zasmál se Bill.

„A jak na tebe koukám?“ zeptal se schválně Tom.

„Jako kdybys mě chtěl sníst,“ postěžoval si se smíchem Bill.

„Taky bych to nejradši udělal… jsi tak sladký. Nechápu, jak někdo může být tak dokonalý. Všechno je na tobě perfektní. Tvoje matka musela být krásná,“ konstatoval Tom.

„Byla. Viděl jsem fotku,“ usmál se trochu posmutněle Bill, ale když tu s ním byl Tom, tak se necítil, tak sám.

„Otec chce, abych odešel ze školy,“ řekl najednou Bill.

„Cože?!“ zhrozil se Tom. To by totiž znamenalo, že by se nemohli tolik vídat.

„Chce, abych šel na nějakou nóbl soukromou školu, kde bych mohl dokončit vzdělání dřív. Samozřejmě za většího úsilí,“ zakroutil očima Bill.

„A ty bys tam chtěl jít?“ zeptal se Tom.

„Ne… chci být tady… s tebou,“ špitl Bill a nechal se Tomem pevně obejmout.

„Děkuju,“ usmál se a jemně zajel Billovi pod tričko.

„Mmmhmm, a tak mě napadlo… že když jsme spolu tady poslední večer… tak bychom si to měli pořádně užít, nemyslíš?“ zeptal se provokativně Bill a táhl Toma za pásek u kalhot do ložnice.

„Poslední dobou neděláme nic jiného, než že si užíváme, nemyslíš?“ zasmál se Tom, ale moc rád se nechal do té ložnice zatáhnout. Sám měl na Billa chuť.

„Jestli nechceš,“ pokrčil rameny Bill a trucovitě se otočil.

„No tak, Bille. Nedělej Zagorku,“ štouchl do něj Tom.

„Proč s vůbec říká ‚nedělej zagorku‘?“ zeptal se zvědavě Bill a otočil se k Tomovi čelem.

„Ježiši Kriste, musíme to řešit zrovna teď?“ zakňučel Tom, kterej začínal mít při pohledu na Billův zadeček docela velký problém.

„Ale já to chci řešit!“ vztekal se Bill.

„A nechtěl bys radši vyřešit něco jinýho? Je to celkem akutní,“ postěžoval si Tom a očima sklouzl ke svému klínu.

„Mmhmm… moc akutní?“ usmál se Bill a provokativně stiskl Tomův ‚problém‘ v dlani.

„M-moc,“ zakoktal Tom a tlačil Billa na postel.

„Tak to máš štěstí. Na tuhle problematiku jsem machr,“ zasmál se Bill a stáhl si Toma na sebe.

„To jsem si všimnul,“ usmál se Tom a nalehl jemně na Billa.

„Uhm, Tome. Pomiluj se se mnou tak, ať na to do smrti nezapomenu. Ať navždy cítím tvoje doteky, tvůj horký dech, tvé polibky,“ prosil šeptem Bill.

„Říkáš to, jako by to mělo být naposledy,“ polkl Tom.

Bill už nic neřekl. Natáhl se po Tomových rtech a nechal si od nich vášnivě plenit ústa. Okny to pokoje pronikala teskná melodie z blízkého baru, kde lidé, co nemohli najít sami sebe, natož někoho jiného, alegoricky opíjeli svůj smutek alkoholem. Teskná melodie probouzela v lidech melancholii, stejně jako v Billovi s Tomem. Oba cítili, že tentokrát je to jiné… jako by se něco blížilo. Prozatím to ale byly jen Tomovy rty, co se blížily k Billově jemné šíji. Romanticky ji zasypával polibky a snažil se navždy si zapamatovat jemnost a vůni jeho kůže. Postupně směřoval níž a stáhl Billovi tričko. Vnímal každé jeho chvění, každý jeho sten, když se Tomovy rty otřely o jeho sametovou pokožku. Bill ale nezůstával pozadu. Mapoval Tomovo tělo a snažil se každou jeho část vštípit do paměti.

Vášeň pulsovala oběma těly a oba se snažili co nejrychleji zbavit oblečení. Nazí se k sobě tiskli a naléhavě se o sebe otírali v touze uvolnit to napětí, ale zároveň si přáli, aby to nikdy neskončilo, aby takhle byli napořád. Bill uchopil Tomův ušní lalůček mezi rty a jemně si s ním pohrával mezi zoubky, než postoupil níž k jeho šíji, přes vypracovanou hruď až k podbřišku, kde chvíli setrval, než se posunul ještě níž, aby do úst uchopil Tomovo mužství. Jemně po Tomově penisu přejel rty, než ho uchopil do úst zcela celý a začal pomalu pohybovat hlavou. Tom ho ale vytáhl nahoru a stáhl si jeho rty opět do polibku.

„Tahle noc je o tobě, Bille,“ zašeptal tiše a povalil Billa do peřin. Sám se přesunul k Billově rozkroku a začal ho ústy uspokojovat. Vrýval si do paměti každý Billův sten, každé prohnutí jeho zad a nakonec i jeho chuť. Sladce ho nakonec líbal na vnitřní strany stehen a Bill chtivě roztáhl nohy od sebe. Přitáhl si Toma na sebe a nedočkavě mu jezdil nehty po zádech, aby ho konečně mohl cítit v sobě. Tom do něj pomalu pronikal a užíval si jeho úzkost a jeho teplo. Vzápětí začali oba tempo zrychlovat v té opojnosti pocitů. Steny se ozývaly celým pokojem a podtrhávalo jiskření mezi nimi. Když společně vyvrcholili, tak se vedle sebe svalili a vydýchávali bouřlivý orgasmus.

„Bille?“ šeptl Tom.

„Ano?“ usmál se Bill a přitulil se k Tomovi.

„Slib mi, že mě nikdy neopustíš,“ zaprosil najednou Tom.

„Tome… slibuju, že tě nikdy nepřestanu milovat,“ řekl nakonec Bill.

„To není to samé,“ posmutněl Tom.

„To ne… ale není lepší být navždy milován, než nucen být s osobou, která tě nemiluje?“ zeptal se Bill.

„K čemu je ale být milován, když ta osoba s tebou nechce být?“ odpověděl mu na otázku otázkou Tom.

„Třeba nemůže,“ řekl prostě Bill.

„Zraňuješ mě, Bille,“ špitl Tom.

„Já vím,“ vydechl smutně Bill.

„Miluju tě,“ řekl i přesto Tom.

„Já vím,“ vydechl opět Bill. „Ale možná si to… nezasloužím,“ řekl si spíš už sám pro sebe a políbil Toma na rty. Tom ještě dlouho hladil Billův obličej, než společně v náručí usnuli.

Bill by si přál, aby ho ráno probudil Tomův polibek. Aby slýchával stokrát denně ta dvě sladká slůvka. Aby se tomu pocitu mohl oddat. Ale věděl, že tohle všechno je pryč, po tom, co ho místo Tomova polibku vzbudilo nepříjemné zvonění telefonu.

„Prosím?“ zeptal Bill rozespale a posadil se na posteli.

„Jste Bill Kaulitz?“ ozvalo se z telefonu.

„Ano, to jsem já,“ řekl a zpozorněl.

„Je nám to moc líto, ale váš otec byl dnes v brzkých hodinách nalezen mrtvý. Můžete se dostavit do márnice ohledně identifikace?“ zeptal se neznámý hlas.

„Eh, ano. Budu tam,“ šeptl Bill a nechal si ještě nadiktovat adresu. Když zavěsil, tak ještě chvíli zíral do protější zdi a snažil se zjistit, co vlastně cítí.

autor: Darkbeth