Na samotě u lesa 3.

autor: Mary

„Ježiši, Bille, jsi v pohodě?“

Kdyby šel zrovna někdo kolem, nejspíš by se smíchy popadal za břicho při pohledu na Toma, pobíhajícího tam a zpátky po břehu a zoufale se snažícího vymyslet způsob, jak bratrovi pomoci, a Billa, který klidně seděl ve vodě a nechápavě zíral před sebe, jako by nemohl pochopit, co se vlastně stalo. Najednou mu to však došlo, s hlasitým vyjeknutím vyskočil na nohy a vyběhl na břeh. Tom k němu okamžitě přiskočil a strhl ze sebe mikinu, kterou vzápětí bratrovi téměř násilím narval přes hlavu, aby mu nebyla zima. Byl sice duben, vzduch byl celkem teplý, ale voda byla stále pořádně ledová.

„Dobrý?“ zeptal se starostlivě. Bill neodpověděl. Nehlasně mu hleděl do očí, celý se třásl a drkotal zuby. Když Tom viděl, že z něj pravděpodobně nedostane jediné slovo, objal ho kolem ramen. „Pojď.“

Bill se k němu vděčně přitiskl a ovinul mu ruce kolem pasu, aby mu mohl být co nejblíže. Tom se pousmál, a protože nechtěl, aby bratr onemocněl, nasměroval je k chatě.

Když jde člověku o život (nebo o zdraví), dokáže překonat sám sebe, takže přestože oba tělocvik, a zvláště pak běh, k smrti nesnášeli, zvládli asi kilometr během několika málo minut.

Do chaty vpadli úplně bez dechu. Bill byl ve tváři naprosto bílý a rty mu pomalu začínaly modrat. Tom z něj bez jakéhokoli rozmýšlení sundal svoji mikinu, přes hlavu mu přetáhl tričko, donutil ho stáhnout si kalhoty, a když byl konečně nahý, vtlačil ho do sprchy, kde na něj pustil proud horké vody.

Bill vypískl. Nejdříve měl tendenci utéct, ale překonal to. Zůstal a nechal kapky vody hledat si cestičku dolů po jeho těle. Nejenže ho to uklidňovalo, ale hlavně mu teď bylo daleko tepleji.

Když se asi po dvaceti minutách rozhodl sprchu opustit, našel v koupelně tepláky, tričko a teplou mikinu vzorně poskládané spolu s huňatou osuškou do úhledného komínku, jak to tam zanechal Tom. Pečlivě se utřel, oblékl se do připraveného oblečení a vydal se hledat bratra.

Objevil ho v obývacím pokoji, skloněného nad krbem a marně se snažícího rozdělat oheň.

„To všechno děláš kvůli mně?“

Tom se otočil po hlase. Mile se usmál.

„Jasně. David by tě zabil, kdyby ses vrátil nemocný. A hned potom mě, za to, že jsem na tebe nedával dost pozor.“ Znovu se otočil ke krbu. Zbývala mu poslední zápalka. Škrtl s ní. „No vida, přece jen to jde. Příště si ale vezmu zapalovač.“ Vesele se šklebil. Bill se zasmál. „Pojď si sednout,“ pobídl ho Tom a ukázal na křeslo nejblíž ohni. Bill místo vděčně přijal.

„Ale jen, když si sedneš vedle mě.“

Tom se usmál. Křeslo bylo dost široké, aby se na něj vešli dva lidé, proto dlouho neváhal a posadil se.

Bill se na něj radostně podíval. Pak otočil hlavu zpět ke krbu a přitáhl si kolena k hrudi. Tom k němu natáhl ruce, a tak se k němu přisunul blíž a ochotně se od něj nechal obejmout. Teď mu bylo dobře. v bratrově náruči se cítil příjemně a bezpečně. S Tomem se mu nemohlo nikdy nic stát.

Tomova blízkost a hřejivé plameny v krbu začaly působit. Klížila se mu víčka.

„Myslím, že tam zítra spadnu zase,“ zamručel spokojeně a usnul.

Tom ho přimhouřenýma očima pozoroval. Sledoval jeho chvějící se řasy a jemné rysy. Hladkou pleť bez chybičky. Dlouhé černé vlasy tvořily spolu s bledými tvářemi výrazný kontrast, který ho dělal zajímavějším a propůjčoval mu téměř nadpozemskou krásu. Byl tak křehký, až musel mít každý dojem, že pokud se ho jen dotkne, rozbije se.

Bill se zavrtěl a něco zabroukal. Lehce našpulil rty. Byl to natolik smyslný pohyb, že v Tomovi zatrnulo. S pootevřenými ústy sledoval bratrovy rty. Už od pohledu byly měkké a jemné. Napadlo ho, jestli jsou takové i na dotek. Zrychlil se mu dech. Natáhl ruku a bříškem ukazováčku se dotkl Billova spodního rtu. Zlehka po něm přejel a zkroušeně si povzdychl. Proč někdo tak nádherný musí být zrovna jeho bratr?

Něco ho šimralo na břiše. Odtáhl ruku od bratra a poškrábal se. Nepomohlo to. To, co ho šimralo, bylo uvnitř.

autor: Mary

betaread: Janule

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0

One thought on “Na samotě u lesa 3.”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář