autor: Little Muse & Majestrix
Žádný spánek a Leb Ha se blížilo každou hodinou. V den D byl v Sídle chaos. Bill dokončil poslední věci v sále, poslal do vzduchu létající lucerny, stoly vypadaly skvěle a perfektně se hodily k dědici Domu Vave. Dal si záležet na tom, aby Leb tabule vypadala nejlépe ze všech a ozdobil Tomovu židli zlatými a červenými ozdobami. Bill si našel dvě hodiny na to, aby vyrobil Leb korunu, a i když ji musel čtyřikrát předělávat, vypadala krásně, alespoň podle Andrease.
Teď byl v kuchyni, krájel sýr kolk na malé plátky, zatímco se snažil kontrolovat trouby. Bylo v nich dvanáct kadja ptáků, největších, které měl kupec na skladě, ke zvednutí jen jednoho z nich bylo potřeba tří mužů nebo kouzla. Víc než dost pro hosty. Darvool byl už vychlazený ve sklepě, a bude přinesen nahoru, až dorazí první hosté, tácy a tácy se zeleninou, kterou nakrájel a nazdobil Andreas, byly také hotové. Jediné, co musí Bill udělat, je nepanikařit.
Ale on panikařil. Nedostatek spánku ho pohltil a on už po páté špatně ukrojil sýr, byl překvapen, že se tak strašně potí. Phillip ho pozoroval z druhé strany místnosti, obličej neurčitý a pohár šťávy u rtů. Kuchyň už byla připravena na zítra, a večerní jídlo bylo nahrazeno Leb Ha.
„Nemůžu ani-“ Bill si povzdychl a položil nůž, opřel se rukama o chladný pult a snažil se ustálit dech.
„Vedete si dobře, Bille,“ řekl Phillip a pohladil ho po ruce. „Je opravdu pozoruhodné, že jste se dostal až sem.“
„Dobře není dost, a Lord Jorg si je jistý, že ani toho nejsem schopný,“ povzdychl si Bill a roztřeseně se posadil na nejbližší stoličku.
„Potřebujete spát.“
„Potřebuji to dokončit.“
„No, tak… na chvilku si sedněte.“
Bill na sobě cítil Phillipův ustaraný pohled, i když měl sklopenou hlavu. Měl dojem, že kdyby ji zvedl, buď se pozvrací, nebo omdlí. A to měl celou noc bavit ostatní, i po tom, co jeho přípravy budou hotové.
„Andreas říkal, že přijelo oblečení,“ slyšel Bill přes rameno a přinutil se zvednout hlavu, když Michael vešel do kuchyně. Zastavil se na půl cesty, díval se na Billa. „Donese oblečení Lorda Toma k němu do pokoje… já mám ustrojit vás.“
Bill zamhouřil oči na mladého sluhu, skoro až hloupě. Posledních pár dní moc Michaela neviděl, měl dojem, že byl na seznamu lidí, kterým Lord Jorg zakázal se s ním vídat. Byl lepší, než si Bill myslel, nebo svého přítele opravdu miloval. Tak či tak, Bill nebyl v pozici, aby odmítl jeho pomoc.
Ale co to jídlo.
„Ještě ne,“ naléhal Bill, podíval se zpátky na zpola nakrájený sýr. „Nemůžu… ještě.“ Neměl moc sílu srozumitelně mluvit s takovým malým množstvím spánku.
„Postarám se o to,“ nabídl Phillip a oba dva, Bill i Michael, se na něj překvapeně podívali. „Howard má práci nahoře; nemusí to vědět.“ Zvedl se na nohy, rázně si uhladil oblečení. „Jednou za týden udělá služebnictvo to, co se od něj žádá.“
„Já pomůžu,“ řekl Michael a Bill měl dojem, že se rozbrečí. Po pravdě, v tomto stádiu vyčerpání by se rozbrečel, i kdyby si nandal sandál na špatné chodidlo, ale ještě stále se ho to dle očekávání dotýkalo. „Když převezmeme kuchyni, pak budete mít šanci se pár hodin vyspat. Pak vás mohu ustrojit, až bude jídlo hotové.“
Bill si nebyl jistý, jak Michael vezme jeho gesto, ale byl až moc unavený na to, aby potlačil chuť ho vděčně obejmout. Michael se pod tím kontaktem zasekl, než zvedl ruku a pohladil Billa po zádech, nervózně a krátce se přitom zasmál.
„Jděte spát, Bille,“ nařídil mu Phillip, zavázal si kolem pasu zástěru a ušklíbl se. „Já ostatní sluhy zvládnu.“
~*~
„Mám pocit, že jsem zestárl mnohem víc než jen o rok,“ řekl Tom rodičům a opatrně podal maličkého brášku svému merodovi. Nikdy se necítil takto deprimovaně v den, kdy měla být šťastná událost, a neměl ani náladu na milou přítomnost miminka. To, co chtěl, bylo jít zase spát. Zapomenout na to, že se musí zúčastnit svého vlastního Leb Ha, poprvé od svých desetin, kdy nechtěl přijít Jason. Zapomenout, že se bude muset smát se svými přáteli, že bude nejspíš muset tančit se svým manželem, jestli si chtějí zachovat dobrou tvář. Byl si jistý, že není připraven se Billa dotýkat.
„To věřím,“ souhlasil David, pousmál se na něj. „Věk se nepočítá pouze v rocích.“
„Nebudu lhát, vůbec se mi tam nechce,“ povzdychl si Tom. „Ale nebudu kazit všechnu tvou těžkou práci. Možná, že se dokonce přinutím bavit.“
David se posunul na židli a podíval se na Jorga sedícího na kraji Tomovy postele. „Nebyla to tak úplně… moje tvrdá práce,“ vydal ze sebe.
Tom se zamračil.
„Tvůj manžel pracoval poněkud pilně,“ řekl Jorg sarkasticky. „Uvidíme, čeho dokázal dosáhnout.“
„Tys nechal Billa převzít přípravy?“ zeptal se Tom Davida, který byl v jeho zorném poli a méně škodolibý.
„Zdálo se, že je to pro něj důležité,“ trval na svém David, opřel si Erika o rameno, když se trochu začal vztekat. „Nemohl jsem ho odmítnout.“
Tom nejspíš neměl být tolik překvapený. Bill mu byl tak zavázaný, aby prokázal svou oddanost, a bylo přirozené, že ta povinnost teď dolehla na něj. Ale on nevěděl, jak tu informaci přijmout nebo jak se ohledně ní cítit. Tahle práce, Tom musel přiznat, byla hodna uznání a rozhodně nebyla nevděčná.
Zdálo se, že on a Bill budou dnes večer vskutku hrát šťastný pár.
Ozvalo se zaťukání na dveře, než dokázal verbálně zareagovat, a David zavolal: „Dále“, zatímco Tom v tichu seděl.
Dveře se otevřely a vstoupil Andreas, přes jednu pokrčenou ruku měl přehozenou barevnou látku.
„Jestli mohu,“ začal sluha, podíval se na všechny přítomné. „Přinesl jsem Lordu Tomovi tuniku na dnešní večer.“
„Pak bychom se také měli obléknout,“ řekl David, opatrně se zvedl na nohy a znovu si v náručí narovnal dítě. Podíval se a řekl jednoduché: „Jorgu,“ směrem ke svému manželovi, který se také postavil a při odchodu poplácal syna po rameni.
Andreas je sledoval, jak odcházejí, čekal, až se dveře zavřou, a pak přistoupil blíž a zastavil se před Tomem, který si ani nebyl jistý, jestli vůbec zamýšlí vstát.
„Tolik to pro něj bude znamenat,“ řekl Andreas, sledoval Tomův netečný obličej. „Když bude vědět, že to něco znamená pro vás.“
Tom sebou cukl, ale nepohnul se. Andreas chtěl znovu otevřít pusu, když Tom vydechl a zvedl se na nohy. Když to mohl udělat pro Davida, zvládne to i pro Billa.
„Dobře,“ řekl.
~*~
Lord Bill byl zachumlaný pod peřinami, jen kousek ebenových vlasů dával Michaelovi vědět, že mladý Lord stále spí. Musel se usmát a poslat trochu magie, aby ho jemně probudil. Zkusil to třikrát, než se Bill probudil, oči vykulené a vlasy rozcuchané, zatímco se rozhlížel kolem.
„Leb Ha, já to prospal!“ zakřičel a vyskočil z postele. Michael ho chytil dřív, než stihl zakopnout o kraj svého oblečení, a rychle zavrtěl hlavou.
„Ne, můj Pane, neprospal. Stále máte dvě hodiny, než budete muset jít plnit své povinnosti.“
Bill zamrkal a rozhlédl se, podíval se na Infonexus. Čas byl přesně takový, jak říkal Michael, a tak vydechl úlevou. „Děkuji ti,“ řekl. „Mám pocit, jako bych spal měsíc, a přiznávám, že jsem víc unavený, než když jsem položil hlavu na polštář.“
Zrzek přikývl. „To vždycky, když je zdřímnutí delší než hodina. Ale můj Pane, potřeboval jste to, jestli máte být dnes večer dobrý hostitel.“
„Jak dlouho obvykle trvá Leb Ha Lorda Toma?“
„Dokud neodbijí tři hodiny ráno, můj Pane.“ Michael s pousmáním pohladil Billa po zádech. „Ale za chvíli dorazí hořký čaj, a už je připravená koupel s vašimi nejoblíbenějšími oleji a perlami. Pomůže vám to se probudit.“
„Děkuji, Michaeli,“ zamumlal Bill, nebyl schopen potlačit zívnutí.
„Jídlo? Je hotové? Musím jít zase do kuchyní?“
„Můj Pane, neberte tohle jako neomalenost, ale menu, které jste vybral, bylo opravdu… jednoduché. Obvykle se podávají formálnější věci. Phillip to dokončil už před dvěma hodinami.“
„Nejsem kuchař,“ řekl Bill smutně a sundal ze sebe róbu, šel ke koupelně. „Znovu děkuji, Michaeli. Budeš tu, až se vrátím?“
„Ano, můj Pane. Obleču vás, a pak udělám cokoliv, co budete potřebovat,“ ujistil ho zrzek.
„Kde je Andreas?“
„Stále s Lordem Tomem.“
„Aha.“ Otočil se Bill a zavrtěl hlavou, aby zahnal neustupující vyčerpání. „Brzy přijedou obchodníci zootar s jejich stoly. Rád bych byl v Sále, až přijedou.“
Michael přikývl. Pamatoval si, jak Lord Tom strávil několik nocí venku ve městě a hrál zootar se svými přáteli, jak to většina mladých horkokrevných Lordů dělává. Bill Toma celkem usadil, ale Michael věděl, že bude příjemně překvapen, až uvidí svou oblíbenou karetní hru.
Následující půlhodina uběhla rychle; Michael se musel soustředit, aby skryl známky únavy na Billově obličeji, a kartáčoval mu vlasy, dokud nezářily, a rychle mu je zvedl do střapaté svatozáře, než mu jemně nandal zlatavé oblečení.
„Vedl sis úžasně,“ zamumlal Bill, když se na sebe podíval do zrcadla, „děkuji.“
Michael se začervenal a poklonil se. Nebyl moc zvyklý, že by mu Lord děkoval tak moc jako Bill za předcházejících pár hodin. „Je mi potěšením, můj Pane. Teď byste měl jít do sálu, zábava by měla co nevidět dorazit.“
„Oh, ano, samozřejmě!“ Bill polkl zívnutí a poprosil Ka’va o sílu, protože ji bude potřebovat, aby zůstal celý večer vzhůru a okouzlující, a modlil se k Zilovi, aby jeho práce dokázala jeho kajícnost, a pomohla mu získat Toma zpátky. Když se pomodlil, klid zahřál jeho duši, a Bill se cítil připravený přivítat večer.
~*~
Po několik dlouhých minut bylo ticho a Bill pak málem nadskočil, když uslyšel Tomův hlas, který se jen sotva nesl přes zvuky smíchu a hudby, která přicházela zpoza velkých dubových dveří.
„David mi řekl, že tahle oslava je tvoje práce,“ řekl, očima přejel po malé škvíře světla mezi dveřmi.
Bill se podíval na svého manžela, sledoval jeho krásný profil a viděl, jak mu ta zlatá sluší, než se znovu otočil dopředu a polkl. „To je,“ potvrdil.
Tom už víc neřekl. Stál, jako by Bill nebyl po jeho boku.
Bill při té myšlence zavřel oči, nadechoval se nosem a vydechoval pusou. Oči otevřel, jen když se otevřely dveře, kdy nasadil na svůj obličej zářivý úsměv.
Tom vykročil vpřed dřív než on, ale jen proto, že musel. Zdráhavě se natáhl pro Billovu ruku, a když se na něj Bill podíval, viděl, že má na obličeji stejný úsměv jako on, i když ne zamýšlený pro něj.
Obklopoval ho potlesk a jen hrstka povědomých tváří. Byl si jistý, že pro všechny tyhle lidi vypadali perfektně. Krásně a šťastně.
Fakt, že nikdo tady nevěděl, co udělal, ho chytal ještě víc do pasti, než to, že žije v sídle plném lidí, kteří to vědí.
Tom ho jemně zatáhl za ruku a vedl ho dopředu, zamával na rodinu poblíž, kterou Bill poznával ze svého Reva Ha.
„Musím pozdravit přátele,“ procedil Tom skrze svůj falešný úsměv. „Ty budeš mluvit pouze s druhými muži a mou rodinou, když nebudu po tvém boku.“
Bill by jednoduše přikývl, ale Tom neustále odmítal se na něj podívat a tak říci: „Dobře“, bylo na místě.
Cítil, jak Tomovy prsty opustily ty jeho a potlačil touhu se ho pevně chytnout.
Dokud tu nestál úplně sám, tak si Bill neuvědomoval, že tu nikoho nezná. Technicky viděl všechny tyhle obličeje už jen kvůli pozvánkám, které poslal, ale mluvit s nimi osobně bylo jiné než jen zpráva. Andreas byl zaměstnaný servírováním, a i kdyby ne, bylo by nemyslitelné, aby ho šel Bill najít. Chvíli tam hloupě stál, než ucítil ruku na zádech, která ho zatáhla hlouběji do davu.
„Dobrá práce,“ pochválil ho David, vedl Billa k malému stolu, kde už seděl Lord Jorg.
„Měl bych někoho pozdravit?“ ptal se Bill, díval se přes rameno, viděl svého manžela, jak třese rukou muži ve věku jeho otce.
„Měl,“ potvrdil David. „Já ti pouze ukazuji, kde nás najdeš.“
Bill udělal zasedací pořádek, tudíž si byl plně vědom, kde je stůl Vave, ale bylo lehčí se tam dostat takhle, jelikož byl tím množstvím lidí trochu dezorientovaný.
„Také budeš muset tancovat se svým manželem.“
Bill ztuhl, otočil se na Davida. „Teď?“
„Až oba skončíte se zdravením, ano. Tom to ví. Najde si tě; ty ho nehledej.“
Bill polkl a podíval se zpátky na svého manžela. Měl dojem, že kdyby mělo být všechno na Tomovi, pak by se spolu nebavili za večer ani jednou.
~*~
Po hodině zdravení cizinců byl Bill už unavený ze stání, když k němu došel Tom. Ani nebyl překvapen, když se Tomovi povedlo dát mu instrukce, aby něco dělal, aniž by se na něj podíval.
„Budete mě muset omluvit, Lorde Raule,“ uslyšel za zády, cítil, jak ho ruka chytla jemně za loket. „Myslím, že je čas, abych si zatančil se svým manželem.“
„Samozřejmě,“ souhlasil Lord Raul, doširoka se na Toma usmál, než se znovu otočil na Billa. „Jak okouzlujícího a milého manžela to máte, Lorde Tome.“
Bill si byl jistý, že ten pán jim pouze skládal kompliment se svým manželem po boku, Dům Nabor byl ze specifického oddělení elity z Pentapole, která si užívala každou ukázku dostačující pobožnosti, ale Tomův stisk se zvětšil a Bill cítil, jak zaskřípal zuby, aniž by se na něj podíval.
„Vskutku,“ odpověděl jeho manžel, zatahal Billa za ruku. Bill přikývl na rozloučenou a nechal se odvést, zkusil se podívat Tomovi do očí, ale nepovedlo se, chytil ho za ruce bez očního kontaktu.
Bill byl veden tancem na jejich Wag Ha. Cítil se stejně nervózní tenkrát jako teď, ale z naprosto rozdílných důvodů. Plánoval udělat, co musí, aby byl Tom šťastný, šťastný a hrdý na to, že si ho vzal za manžela. Ale namísto toho byl držen až moc pevně, postavy jich obou byly až moc ztuhlé, a opravdu nepřiměřené k jejich jasným úsměvům, jakoby vytesaných na jejich tvářích.
Chtělo se mu odtáhnout a brečet.
Sál vypadal radikálně jinak než na svatbě, ale vlastně i oni dva byli rozdílní, a bolelo to víc, než neúprosné sevření jeho manžela v pase. Bill nakonec našel sílu, aby se na něj podíval, a Tomův pohled byl kdesi jinde, díval se na dekorace na stropě.
„Udělals dobrou práci,“ zamumlal a Bill se začervenal. Tolik toužil po nějakém pozitivním komentáři od Toma, dokonce i to nejmenší ho dělalo až směšně šťastným.
„Děkuji, můj Pane,“ zašeptal, nevěřil svému hlasu, aby mluvil nahlas. Tom se na něj podíval a zase odvrátil pohled. Tancovali po parketě většinu písně, než se k nim s radostí přidaly další páry. Zahalen ve štěstí, Bill málem zapomněl, co se dělo, a dokonce se i trochu bavil. Ale Tomovo sevření ještě vzrostlo, a to ho ostře vrátilo zpátky na zem. „Je něco špatně, můj Pane?“ zeptal se Bill bezmyšlenkovitě.
„Ano, to je, ale tohle není to správné místo, kde o tom mluvit, nemyslíš?“ Tom měl semknutou čelist, když dále kroužili po parketě. Bill byl dostatečně pokáraný, a bojoval s falešným úsměvem na rtech.
Zile, dej mi sílu, řekl si v duchu a snažil se zachovat si svou tvář, když píseň skončila, a než si to Bill uvědomil, Tom šel rázným krokem ke stolu zootar. Bill cítil pohledy všech ostatních, jak se na ně dívají, a tak se stále usmíval a šel ke kuchyním, aby se všechno připravilo. Když vyšel z hlasité místnosti, zhluboka se nadechl a snažil se zůstat klidným.
Rychle šel do kuchyní, a našel tam Phillipa dělajícího poslední úpravy na Leb dortu.
„Oh, to je překrásné,“ vydechl Bill a myslel to tak. Phillip se překonal, nebo alespoň podle Billa; dort byl překrásně červený a zlatý, a nad ním se vznášely tři měsíční svíčky. „Je to tak překrásné.“
„Děkuji, můj Pane. A je to těžké. Můžeme sehnat někoho, kdo to před vámi ponese-„
„Ne, děkuji, Phillipe. Udělám to sám. Koruna Leb; nechal jsem ji tady, aby přišla i s dortem, kde je?“
„Přímo tady, můj Pane.“ Bill se otočil a uviděl Michaela, jak přináší vavřínovou korunu. Vypadala trochu jinak než ta, kterou udělal. Vypadala lépe.
„Tys ji vylepšil!“
„Jen trochu, a přepletl, můj Pane. Nic velkého.“ Začervenal se Michael, když si ji Bill opatrně prohlížel, zářivě se na něj usmál.
„Děkuji. Opravdu.“ Bill zvedl do vzduchu korunu i dort, a připravil se na ten velký moment.
Udělá Dům Vave hrdým.
~*~
Dort byl pryč, Leb koruna na Tomově hlavě, trochu nakloněná, zatímco seděl mezi dvěma lordy ze své skupiny u stolu na zootar. Byli hlasití a bezostyšní, přihazovali nabídky a posmívali se těm druhým. Lord Jorg stál nad Tomem celkem rudý v obličeji, zatímco se snažil říkat Tomovi, jak hrát, ale z jeho postavení a Tomova veselého výrazu v obličeji se oba zjevně dobře bavili.
Hořké víno teklo jako voda, a dokonce i v tuto pozdní hodinu byla zábava pořádně rozjetá. David byl na tanečním parketu, tančil s několika svými přáteli, nejspíš byl rád, že má jednu noc bez roztomilého malého, ale náročného Erika. Bill potlačil zívnutí a podíval se na Andrease. Ten stále pobíhal mezi stoly, servíroval jídlo. Čím více byli lidé opilí, tím více jedli. Bill byl překvapen, že ještě nikdo nezvracel. Bill si dal kousek kooda a opravdu malou sklenku vína. Dokonce i to ho udělalo ospalejším, než chtěl, a kdyby zmizel, aby se trochu vyspal, pak by to poslouchal až do konce života.
Bill se usmál, když Tom opět vyhrál hru a krupiéři začali novou. Nakonec David až mockrát zazíval, a tak si pro něj Lord Jorg šel. Než odešli, zastavili se u Billa, a on očekával jejich kritiku.
„Jídlo nebylo nijak zvláštní,“ řekl Lord Jorg panovačně. „Nelíbí se mi, že bylo servírováno na tak formální události, ale nesmím pořád zapomínat na to, odkud pocházíš.“
„Buďte hodný, můj Pane,“ řekl David zpěvným hlasem. Za celý večer vypil celkem dost vína, a teď byl ve vesmíru, kde mu opravdu nic nemohlo zkazit náladu. „Bill si počínal dobře. Samozřejmě, to menu nebylo takové, jaké jsem vybral já, ale jako Tomův manžel měl právo to změnit.“
„Děkuji, Lorde Davide,“ řekl Bill rychle, byl rád za to, co merode jeho manžela řekl.
„Teď už půjdeme. Noc nebo zbytek rána patří mladým. Opravdu rád bych si užil to, co mi můj překrásný manžel může nabídnout, než nebudu schopný být vzhůru.“ Usmál se Jorg mile na Davida a ušklíbl se, pak se zasmál.
„Lorde Jorgu a Davide, Dům Lutor vás zdraví, a gratulujeme vám k takovéto skvělé události.“ Všichni tři se na nově příchozí otočili a Jorg zaprskal.
„Lorde Anthony, Lorde Henry, jsme rádi, že jste se bavili,“ řekl najednou až děsivě vystřízlivělý. „Bavili jste se?“ Lord Jorg zněl skoro zmateně.
Lord Anthony nadšeně přikývl. „Od svého mládí jsem tak skvělé hořké víno nepil,“ řekl mile šedovlasý lord. „Můj manžel už si mě nehýčká jako dřív.“
Lord Henry přikývl a usmál se. „Jen za speciálních příležitostí. Tohle bylo překrásné Leb Ha. Moc se nám líbilo menu. Kamkoliv přijdeme, tam je jídlo vždycky tak snobské.“ Nakrčil svůj pihatý nos.
„Vskutku. Můj manžel a já jsme si zvykli na tyto akce moc nechodit nebo odcházet brzy. Až moc vyumělkovaného jídla bez chuti. Jednoduchý kooda a kolk v rolce, sem s tím. Přidejte nějaké dobré víno a jsem šťastný tak moc, že bych nejradši tančil na stole.“ Zasmál se Lord Anthony.
„Kdybych mu dovolil ještě nějaké víno, pak byste se tomuto tanci nevyhnuli,“ zbledl Lord Henry a Bill se zasmál, když si představil, jak Lord Anthony tančí mezi levitujícími lucernami.
„Jorgu, Davide; řekněte Tomovi, že bych s ním rád mluvil o té obchodní nabídce, kterou mi tolikrát posílal. Nepředpokládám, že nikomu z vás nebude zítra do obchodování, ale možná další den, až budeme všichni zase čilí,“ navrhl Lord Anthony. Od stolu zootar se ozval hlasitý smích a David přikývl a polkl.
„Určitě mu to řekneme. Mohu se zeptat, co změnilo váš názor? Nikdy jste neměli zájem obchodovat s naším Domem.“ Pohladil Jorg nenápadně svého manžela a Lord Henry se zasmál.
„Abych byl upřímný, jsme unaveni politiky a ostatními. Myslím, že o člověku se toho hodně dozvíte podle toho, jak se rád baví. Tohle bylo vzrušující, milé a nekomplikované. Myslím, že to bude víc než dva roky, co jsem byl na takhle příjemné události. Mám dojem, že to naposledy bylo na Zimní Yood Ha v Domě Qal.“
„No, teď a tady nebudeme mluvit o nepříjemnostech,“ řekl Lord Jorg rychle, když se konverzace obrátila divným směrem. „Jsem rád, že jste se bavili.“
„Někdy to budeme muset zopakovat,“ řekl Lord Anthony a poplácal Jorga na rameno. Lord Henry a David se rozloučili a úctyhodný pár odešel, nechal Lorda Jorga a Lorda Davida v omráčení.
„Nemyslel jsem si, že by měl Tom odvahu pozvat Dům Lutor,“ zauvažoval Jorg, když odešli z doslechu. „Nikdy bych je ani sám nepozval. Cadah, pochybuji, že by přišli, kdybych to udělal!“
„Dokáže být ohledně takových věcí dost obezřetný,“ souhlasil Bill. „Chytrý obchod zahrnuje snaživost.“
„Jako bys něco o obchodování věděl,“ opáčil Jorg.
David ho za to jemně plácl do ruky. „Já osobně vím, kolik se toho člověk může naučit z pozorování.“ Usmál se na Billa. „A teď myslím, že bychom měli jít do postele.“
„Taky si myslím, že bys měl jít se mnou do postele,“ souhlasil Jorg, objal manžela kolem pasu a zabořil se mu nosem do krku.
David na Billa protočil oči. „Usne hned, jak se dotkne polštáře.“
„A pak mě probudí dítě a budu vzhůru a připravený na cokoliv.“
„Nebo budeš spát, i když bude brečet, a já za ním budu muset jít,“ řekl David, otočil se trochu hlavou na svého manžela, i když mu neviděl do obličeje bez toho, aby se mu otočil v náručí. „Jako vždy.“ Podíval se znovu na svého zetě. „Taky bych ti doporučil jít si se svým manželem brzy lehnout. Pochybuju, že je méně opilý než jeho otec. A gamblerství by se mělo dělat s mírou. Už u toho sedí celou noc.“
Bill souhlasně přikývl. Popravdě, gamblerství bylo proti jeho víře, ale nemohl čekat, že to Toma tak zaujme. A i tak chtěl, aby se jeho manžel dnes večer bavil.
Jorg a David odešli a Bill zdráhavě šel k mladým ukřičeným prvním mužům u stolu zootar. Když dorazil, ozval se další povyk, ale Bill byl potěšen, že tentokrát nevyhrál Tom. Jeho manžel jen seděl a zmateně a omámeně se usmíval při pohledu na dění před sebou.
Bill se slabě usmál, když se Tom začervenal, a zastavil se přímo před ním, naklonil se mu přes rameno. „Půjdeme do postele?“ nabídl a Tom se k němu otočil, nakrčil své blonďaté obočí. Pak si Bill uvědomil, jak to zřejmě muselo znít, a otevřel pusu, aby vysvětlil své nevinné záměry, ale něco v Tomově pohledu ho zastavilo. Tak nějak ztmavl, ale bylo v tom i něco jiného, co Bill nedokázal pojmenovat.
„Půjdeme do postele,“ zopakoval Tom, hlas trochu zastřený.
„Oh, půjdete do postýlky, Tomínku?“ posmíval se mladík, kterého Bill nepoznával, a pohledem se oplzle díval na Billa. Všichni ostatní se zasmáli. Tom nic neřekl, díval se na stůl, a Bill je ignoroval, natáhl se pro Tomovu ruku. Tom se nechal zvednout, opřel se o Billa víc, než kdyby byl střízlivý, a Bill jej začal odvádět ze sálu a do chodeb, které vedly do severního křídla.
„To bylo zábavné,“ vydal ze sebe Tom, díval se na zdi kolem nich s podivnou fascinací, způsobenou jeho opilým stavem.
Bill neměl pocit, že by Tom chtěl, aby odpověděl, a jeho myšlenky byly správné, protože jeho manžel pokračoval.
„To jídlo bylo dobré. Picí jídlo. Absorbovalo všechen alkohol,“ pokračoval Tom a Bill s úsměvem zavrtěl hlavou. Tom to uviděl a odtáhl se z Billova sevření. „Vím, že nemáš rád takovéhle radovánky,“ odsekl. „Nemusíš předstírat, že ano.“
Bill zamrkal a podíval se po prázdné chodbě. „Nepředstírám, že mám radost z tvé radosti,“ řekl nejistě.
Tom ho krátce probodl pohledem a odvrátil pohled. „Nechtěl jsem se tě dotýkat, když jsme tancovali.“
„Já vím.“ Bill byl tak unavený, že ho dokonce ani Tomova nepříjemnost nedokázala rozhodit. Chtěl zalézt do postele a spát celý další den. Udělal by to, kdyby ho to ze všeho vyléčilo.
Nastalo mezi nimi ticho, a po chvíli pokračovali k Tomovi do pokoje. Bill si nebyl jistý, jestli Tom chce, aby ho následoval dovnitř, ale těžké dveře se otevřely a Tom ho nepustil, a tak je Bill dovedl dovnitř oba. Rozsvítil světla, jen tak, aby bylo dobře vidět, a rozestlal postel. Když se podíval zpátky na Toma, stál pořád uprostřed pokoje a vypadal zaskočeně. „Tome, potřebuješ pomoci z oblečení?“
Tom se zašklebil a Bill si uvědomil, jak mladě jeho manžel vypadá. „Ano,“ zašeptal, a párkrát zamrkal. „Takhle moc jsem už nějakou dobu nepil,“ přiznal se.
„Nikdy jsem tě takhle neviděl,“ přiznal Bill a přistoupil blíž, aby mohl Tomovi pomoci svléknout tuniku. Vavřínová koruna padla na zem, a když byl volný, setkal se Bill s opáleným tělem svého manžela. Trocha touhy projela jeho tělem a nechala ho bez dechu, ale on to ignoroval a pokračoval s Tomovým páskem. Konečně byl blonďák svlečený ze svého oblečení Leb Ha, a než mu mohl Bill jít najít čisté pyžamo, Tom ho beze slova odtáhl k posteli.
„Tome?“ vypískl a zalapal po dechu, když byl shozen na postel. „Tome, co to děláš?“
„Chtě jsi být zase v mé posteli, nebo ne?“ zeptal se Tom, znovu si trochu šlapal na jazyk. „Myslel sis, protože jsi toho tolik udělal, že tě pustím zpátky do svého srdce, že ano?“
Bill zamrkal slzy a zavrtěl hlavou.
„Ne, to jsem si nemyslel.“ Jen trochu doufal.
„No, tady to máš, a nechci, abys někam chodil.“ Tom si Billa přitáhl blíž a ne zrovna něžně mu pohladil obličej. „Nikdy jsem se na Leb Ha tolik nebavil. David je dobrý, ale je to vždycky tak usedlé. Moji přátelé byli nadšení, že jsme měli zootar. David by tohle nikdy nezařídil.“
Bill se díval, jak Tom vypadal šťastně, a jak jeho ruka jela níž, a on teď hladil jeho krk. Palcem mu přejel po ohryzku, Tom se přisunul blíž tak, že na něm zpola ležel. „Tak hezky voníš,“ zašeptal a zuby mu přejel po kůži na krku.
„Nemyslím si, že je tohle dobrý nápad,“ řekl Bill. Chtěl to víc než cokoliv, ale ne, když byl jeho manžel opilý. Ne, když říkal něco, a nemyslel to tak. To by bylo až moc.
„Tohle je tvá vada. Myslíš, a pak přijdeš ke špatnému závěru. Možná bys už neměl myslet, a možná by ses tomuhle v budoucnu vyhnul. Proč jsem pro tebe nebyl dost dobrý?“ zakřičel Tom Billovi do obličeje. Bill se od něj odtáhl, ale s pevným sevřením na krku a s nohama pod Tomem nikam nemohl. „U všech Bohů, měl bys mi odpovědět!“
„Já nevím!“ opáčil Bill, snažil se mu vykroutit ze sevření. „Tolik mě to mrzí,“ řekl a slzy se mu konečně skutálely z očí.
„Ne, nebudeš brečet. Tohle byla tvoje práce! Nejsi rád, že se to takhle vyvinulo? Musel ses ke mně připlazit zpátky, protože tvůj milenec byl mrtvý, a tys s tím nic nemohl udělat. Taková překrásná květinka, nikdy by ses do kláštera nehodil, ať už ty tvoje bláznivý bláboly o víře jsou jakékoliv.“ Tom sotva mluvil, spíš vrčel, a Bill se ho bál. Spona na jeho pase povolila pomocí Tomovy magie a on zalapal po dechu z toho, jaké teplo vycházelo jeho manželovi z dlaní, když ho chytl za pas. Jeho spodní prádlo se stáhlo stejným způsobem jako spona a Bill se odtáhl. Už tohle nechtěl.
Ne takhle.
Bill vykřikl, když do něj pronikl; ani si ho nijak nepřipravil, a jeho svaly byly stažené stresem. Tohle nemohla být pravda…
„Jsi můj,“ zahřměl Tom a přirážel ráznými pohyby. „Můj!“
Jeho pohyby se zrychlovaly. Skončilo to dřív, než si mohl Bill plně uvědomit bolest, a děkoval Bohům za alkohol, který v sobě Tom měl, a za to, že se tak rychle udělal. Odtáhl se od Billa bez jakýchkoliv okolků a padl na postel vedle něj.
Bill tam po nějakou chvíli ležel, oči pevně zavřené a čelist se mu chvěla, horké slzy mu tekly po obličeji a zpátky do jeho stále nazdobených vlasů. K smrti se bál, že Toma probudí, trvalo mu dlouho, než si uvědomil, že jeho opilost mu zaručuje tvrdý spánek, nejspíš až moc hluboký na to, aby ho cokoliv probudilo. Přelezl na kraj postele a posadil se, potlačil výkřik, když mu páteří střelila nesnesitelná bolest.
Zvedl se na nohy a odešel ke dveřím, stále se belhal, i když teď ne příčinou Tomovy váhy, držel si na sobě svou róbu se zlomenou sponou.
Nedokázal se podívat zpátky na svého spícího manžela, nedokázal ho ale ani vinit za to, co udělal.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
Oo můj bože! 🙂 Ještě než si to přečtu, chtěla bych napsat, jak strašně moc jsem ráda, že to tu je… Obzvlášť na tenhle díl, na tuhle část, jsem se těšila. Děkuju moc, LilKatie :)♥
O_O Vyděšená a překvapená Tomovým chováním, ale stejně to byl krásný díl. ♥
Díky za překlad! 🙂 ♥
hrozně emotivní díl, hrozně lituju, jak se to všechno zpackalo ještě víc. jsem hrozně napnutá, doufám, že v příštím si to konečně vyříkají 🙂
Ja som taká rad, že tu tento dielik je.
Som rada, že Bill te prípravy ustál, že mu Michael a philipe pomohli. Je mi ľúto ako sa k nemu Jorg chová, a Tomove chovane ma hnevá, pochopila by som keby nanho kričal, keby sa sním nebavil, s tažkým srdsom aj keby ho udrel, ale to čo mu spravil nie, to prehnal, nech Bill spravil čoklvek, toto si nezaslúžil. Chudáčik Bill.
Bože to snad není pravda chudák Bill tolik jsem se na tuhle část těšila ale tohle jsem nečekala. Budu se těšit na pokračování. Moc děkuju že tuhle povídku překládáte já bych to nedokázala.
Ten konec byl šílený! Je mi tady tak Billa líto, a vím, že se opakuju! Už teď se těším na další díl, nemůžu se ho dočkat, neboť jsem zvědavá, co se tam dál bude dít! ^^
Bože můj… To je tak… nepopsatelný. Nevím, co teď cítím víc… zmatek. To je ono. Zmatek. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
To je prostě… strašný. Jak to mohl udělat. Věděla jsem, že na něj bude Tom řvát, ale tohle jsem teda fakt nečekala. Skončil :/ Počítám, že si to bude dloouho vyčítat. Ježiš já tomu nemůžu uvěřit 🙁
Pěkné
Tušila jsem, že se něco takového stane… podle mě Bill není chudák, vždycky jsem byla a budu na straně Toma, za to co mu provedl… Bill se sice snažil, to ani, ale já být Tomem, nikdy bych mu to neodpustila, dnešní díl byl alespoň známkou toho, že se k sobě jednou vrátí a budou kašlat na to, co se stalo… někdy nejspíš.
Ale jen tak dál, Tome, di do něj xD
Takže se nám karty obrátily, super! Já jenom doufám, že teď bude Tom dolejzat se snídaněma, obědama a večeřema k Billově pokoji a doufám, že Bill ho k sobě nepustí minimálně dalších deset let!! Už mám Toma plné zuby!
já….ty vole…sem v šoku..vždyt on ho normálně znásilnil….panebože..chudák Bill 🙁 brouček…
Nějak nevím co k tomu říct. Jen se nejspíš nemůžu dočkat další neděle a toho jak to bude pokračovat. Děkuju za to, že je tu další část tohoto dílu..
Úžasnej díl jako vždy..ale ten konec jsem nečekala :-O tohle ho bude mrzet a hodně a bejt Billem tak mu to dám pěkně sežrat :-/ Díky autorkám i za překlad:)
To…Tak tohle si úposral…a kardinálně…:(
Well , I think this is Tom's way how to find way to Bill .
Some next dramatic acts and their relationship will end or will be fine . Jorg fucking pisses me off !!! Sorry but I absolutely can't stand him . Bill did big mistake , we know , but It's between Tom and Bill, NO Jorg and Bill . And I'm absolutely happy because Tom DID something . It wasn't good , but we can see some reaction from him at last . And … he said Bill is HIS 😉 Waah 🙂 Yes,He is .
Ja vedela, ze si tento dil "vyzdima" vic komentaru:-) Konecne se neco zacina dit.
I was thinking so much about why you guys had to go there, to write it like this, to make Tom rape Bill… I got almost angry with you because I felt initially as if you intentionally needed to discredit Tom' s character some in order to redeem Bill's one since Tom did have an overhand on Bill, morally I mean. My own judgment was biased, I have to admit, since Tom's position in this story was an underdog's one from the very start (in my eyes at least) and I happened to sympathize with him a lot and Bill on the contrary was the loved one (generally speaking of course) and I couldn't stand his guts. I am still amazed how most of the viewers see Bill as a poor little thing and Tom a bastard here. I saw this blow-up long time coming, not a rape necessarily, but all that bottled up energy, all that anger, pain, hurt ago and disappointment had to come up sooner or later. Imho, to this point in time Tom has been behaving more than politely towards Bill, given the circumstances. He must have been suffocating with unexpressed emotions and now he showed them… in a wrong way nevertheless.
I always look at a relationship in terms of moving energies and I think that Tom and Bill have been pretty much stuck. Energies need to flow and Tom's dreadful act unclogged the stinking well of stagnant waters that were poisoning them both. I also realized that you made a masterful psychological move here, pretty genius actually. I could applaud you for that. If Tom has been consumed in self-pity, anger and hurt Bill has been wading in self-depreciation. Tom's mind and heart was too preoccupied with all wrong Bill had done to him instead of trying to communicate and resolve their issues. I am not sure how long time it would have taken for him to open up and try to truly see Bill as he is now and forgive him. Never maybe…This vile act of sexual violence turned the tables and he might start to see things differently now. Now, he wronged too, he is a guilty one and needs to seek forgiveness. That shifts his focus from his hurt ego to their relationship and Bill. Finally. As for Bill, as wrong as rape always is, it might have been "beneficial" to him too. Now he can start thinking if he really loves Tom and still wants to stay and repair their marriage even if Tom did what he did. Kind of real soul searching. Was it wrong for Tom to rape Bill? Absolutely. Was something like this necessary for them to get better? I think so.
They are on the way, no matter how long it takes. Painful, real and beautiful. Tom and Bill's developing relationship is like countless, patient and hard-work hours of polishing a diamond to ultimate perfection from a shabby, ordinary looking stone. So, so heart-breaking but incredibly touching and beautiful.
(LilKatie, you are a super star:-))
Říkala jsem někdy, že Toma chápu? Tak teď to teda vážně po*ral! Nevím, co jiného na to říct…
Původně jsem myslela, že do komentářů napíšu, jak jsem ráda, že Tom zas "přijímá" Billa, ale ten konec mi vyrazil dech a…co víc k tomu dodat?
Tak veľmi som sa tešila z toho že Bill to zvládol a Tomovi sa oslava páčila,ale ten koniec….
Chápem Toma že ten nahromadený žiaľ urobil svoje,ale dúfam že to bolo len následok opilosti a že Billovi určite nechcel ublížiť…..
Prekrásne napísané,vďaka za preklad♥
jak jen Tom mohl?? jak jen mohl.. jeho zloba ho naprosto ovládla. 🙁
Bill byl ten večer dokonalý. obdivuji ho za všechno to úsilí, které vynaložil. vždyť byl skoro na pokraji zhroucení, jen aby manželovi dokázal, co všechno pro něj znamená a co všechno je ochotný podstoupit pro jeho odpuštění. Bill měl u mě rozhodně 100%. já jen doufám, že se to na jeho křehké duši nepodepíše. (ale to asi asi mžu doufat, jak chci)
tohle byl Tomův maximální přešlap. copak mu chce opravdu na oplátku zlomit srdce taky?
Jejda, já už tuhle povídku vážně nezvládám 😀 V první řadě jsem nenáviděla Billa a s Tomem jsem soucítila. A v téhle řadě? Začínám nemít ráda Toma a soucítím s Billem 😀 Už si připadám duševně narušená, vážně 😀
Tohle Tom prostě přehnal. Ten konec se mi nechce vůbec líbit a já doufám, že Tom bude zpytovat svědomí. Byl hnusný, bezcitný a sobecký. Vím, že je stále na Billa naštvaný, ale zrovna takhle mut o ukazovat nemusel. Bill byl po celou dobu oslavy vážně okouzlující a já ho obdivuji, jak skvěle to zvládl!