Street dancer – All or nothing 14.

„Já… myslel jsi to vážně?“ koukne na mě a dotkne se mojí ruky. Jenom nechápavě vytáhnu obočí a podívám se na jeho ruku. Co jestli jsem myslel vážně? Vždyť jsem… nic neříkal, ne? Alespoň co já vím.

„Co jsem měl myslet vážně?“

Nechápavě se na mě podívá.

„To, že mě miluješ přece…“

Zamrkám. Já miluju Mathiase? A to od kdy, navíc… že bych o tom nevěděl? Nakrčím čelo a stoupnu si od něj kousek dál. Ve stavu, v jakém momentálně je, asi není vhodné, abych u něj byl tak blízko.

„Kde jsi to vzal? Nikdy jsem ti to neřekl,“ zakroutím hlavou.

„Ale vždyť… když jsme teď tancovali. Řekl jsi mi to,“ vydechne a mírně nakrčí čelo. Fajn, takže…Teď si jenom vzpomenout na to, co jsem všechno říkal. Přivřu víčka a promnu si ukazovákem a palcem kořen nosu. Nikdy si příliš nepamatuju, co při vystoupení říkám, ale teď… tohle. Mohl to vzít tak, když jsem to řekl Fabimu? Ale to přeci…. Ne! Určitě jsem to neřekl víckrát a přímo jemu.

„Myslel jsem na Fabiho. Patřilo to jemu, pokud myslíš ten okamžik, když jsme se měnili,“ zakroutím hlavou a opřu se o dlaždičky. „…Ještě něco?“

Mathias jen semkne víčka a zavrtí hlavou.

„Ne… to je všechno,“ rychle kolem mě projde a zmizí za dveřmi.

Zamrkám a podívám se za ním. Sáhnu na kliku ode dveří, možná bych měl… Ne, nepůjdu za ním, mohl bych mu dát třeba nějaké naděje, špatně by si to vyložil… A to já nechci. Stejně, jako s ním nechci vztah. Vydechnu a udělám dva kroky. Zapřu se o umyvadlo a podívám se na sebe do zrcadla. Nadskočím, když se dveře otevřou. Cože… Tom?! Poslední dobou mám na něj opravdu štěstí, aniž bych si to přál.

TOM

Musím uznat, že Billova sestava byla vážně dost dobře propracovaná. Ani jsem si nevšiml toho, že i spolu s ostatními lidmi stojím a tleskám jim. I ta písnička byla skvělá. Nevím, co měl ten chlápek za problém.

Když skončí, tak oznámím klukům, že jdu na záchod a sejdu z tribuny. Cestou se usměju na pár holek, co mě mlsně sjíždějí pohledem. Jen se ušklíbnu a otevřu dveře na záchod. Trochu sebou cuknu, když si všimnu Billa.

„Co ty tady?“ vyjede na mě, když mě spatří. Asi jsem ho taky překvapil, tak jako on překvapil mě. Jen pozvednu obočí a zavřu za sebou dveře.

„Nemůžu si snad dojít na záchod?“ ušklíbnu se a sjedu ho pohledem. Jakmile si toho všiml, otočil se mi bokem. Mrcha malá… Pohled mi padne na jeho zadek, který je oblečený v bílých volných tepláčkách Olíznu si rty.

„Můžeš,“ pokrčil rameny a dal si jednu ruku v bok, druhou se zase opřel o umyvadlo. Zavrtěl se. Jen kývnu a projdu kolem něj ke kabince. Cestou jsem ho stihnul plácnout po zadku.

Když vykonám potřebu, spláchnu, vyjdu z kabinky a jdu si umýt ruce. Všimnu si Billa u umyvadla. Myslel jsem, že zmizí, ale on… Pořád tady stojí? Nechápu to. Zvlášť, když jsem udělal to, co jsem udělal.

„Znáš ty nový?“ zeptal se mě. Ah… V tom bude ten problém. „…Jeden z nich je ten… však víš. Z té šatny.“

Opřu se bokem o zeď a založím si ruce na hrudi.

„No, dejme tomu, že s tím černovlasým bastardem jsem se pak ještě jednou setkal,“ zavrčím při té myšlence. „…Budou vystupovat za čtyři minuty, jdeš tam?“ koukám na něj. Nedá mi to, musím ho pořád sjíždět pohledem. V těch tepláčkách je strašně sexy.

„Jsou snad v jiný kategorii? Já byl poslední,“ nakrčí čelo a založí ruce na hrudi. Jeden bok mírně vytlačil do strany. Jestli ho tady znovu neošukám, tak… Tak nevím. Dráždí mě solidně, víc než kdy jindy. Jen mírně zavrtím hlavou, abych ty myšlenky zahnal, a zase se zaměřím myšlenkami na soutěž.

„Jsou to prej speciální hosti,“ pokrčím rameny.

„Alespoň, že nemůžou vyhrát. Okey, půjdu tam, ale všichni mi utekli. Snad mě nebudou hledat.“

„No, prej jsou do soutěže zařazení taky,“ poškrábu se na hlavě. „…Teoreticky by to nemělo být povolený… Ale jak je vidět, tak tady někdo zaplatil.“

Sleduju každý jeho pohyb a každou věc, co udělá, tudíž mi nemohlo ujít, jak zalapal po dechu.

„Do soutěže zařazení taky?! Tady se musíš přihlásit minimálně půl roku dopředu, abys měl šanci. Teď si nakráčí… nějakej černovlasej debil a všichni se z něj můžou posrat. Jdeme,“ zasyčí a chytne mě za zápěstí. Stisk má silný. Alespoň, když je vytočený jako právě teď. Táhne mě k sálu.

Jen se nechám táhnout a jdu jak poslušnej pejsek s ním. Když uvidím ale svoji crew, vykroutím se mu. Oliver u mě stojí jako první, podezíravým pohledem se dívá na Billa a na mě.

„Jsi nevěrný svým kurvám?“ zasmál se a strčil ruce do kapes svých tmavě fialových tepláků.

„Nevím, co tím myslíš,“ pokrčím rameny a zaměřím se pohledem na parket.

„No… Že si tě jedna teď táhne kamsi a ty se necháš,“ protočil oči a ukázal na Billa.

„Nejsem jeho kurva a ani nebudu. Thomasi, jdeš?“ slyším před sebou Billa. Zavrtím nad tím hlavou a kývnu na Billa.

„Jo, jdeme.“

BILL

Sedím vedle Toma hned v první řadě. Už se to tady celkem vylidnilo, ani se nedivím, nikoho nezajímají speciální hosti. Zajímalo by mě, co je pravdy na to, že jsou také zařazeni do soutěže. Podívám se na Toma a nakrčím nos.

„Přemýšlím, co udělat, aby se pozornost soustředila na nás a ne na ně,“ zašklebím se. Jo, to by bylo celkem vyhovující. Stejně nikoho nezajímají, tak co. Jenže jde o to co udělat tak… jiného, aby věnovali ostatní pozornost tomu. Tom jen pokrčí rameny a dál sleduje dění kolem.

„To nevím. Napadá tě něco? Mě ne…“ zamyšleně zakroutí pusou a pohodlněji si sedne. Zabořím pohled do jeho klína a trošku se ušklíbnu. Fajn, ublížil mi, ale pak mi také… pomohl. Navíc tohle by nic nebylo, nebudu si muset nic vyčítat. A hlavně to dělám, protože chci upoutat pozornost jinam, tudíž… Nemusím přemýšlet nad zápory a můžu to rovnou udělat.

„Něco mě najednou napadlo,“ pokrčím rameny a jakoby nic, strčím mu ruku pod tepláky a trenky. Tom překvapeně zamrká a podívá se na mě.

„Co si myslíš, že děláš?“ sykne a trochu se zavrtí. Protočím nad jeho nechápavostí jenom oči. Opravdu… Jako malé dítě.

„Drž hubu a uvidíš. Jenom sténej,“ vyndám ruku ven a kleknu si před něj na kolena. Místa tu je sice málo, ale dá se to. Snažím se mu sundat tepláky. Pořád na mě nechápavě zírá, ale trochu nadzvedne boky, tak mu tepláky mírně stáhnu. Hned na to mu stáhnu i trenky a pohladím ho po penisu.

Akce může začít.

autor: Catherine & Kerli