Rozhlédla se kolem. V jejich malém, skromném domku bylo příjemně teplo a útulno. Panoval zde klid a ticho, jež narušovaly zvuky, jen občas vycházející z kuchyně.
„Tome?“
„Ano?“
Rozzářené čokoládové oči tázavě zamrkaly, pohlédly na jeho matku, schouleně sedící na gauči. Pousmál se a popošel ke dveřím, jeho malý úsměv dokázal alespoň na okamžik vykouzlit ten její.
„Dones mi, prosím, výsledky těch testů, chtěla bych se na ně ještě podívat. Pojď za mnou,“ tiše zaprosila, dívala se za jeho vzdalující se postavou, jež se v okamžení vrátila zpět.
Několikrát složku přetočil v rukou a přistoupil blíž, podal jí požadovanou věc. Poupravil si lem trička a nahlížeje přes její rameno do papírů, na nichž byly napsány výsledky posledních vyšetření, přisedl si k ní.
Byla to jen malá chvíle, kdy se vrátili z nemocnice domů, po několika hodinách konzultace s odborníky. Lékaři se chovali vstřícně, vysvětlili vše potřebné k okamžité léčbě, zaměřili se na vyšetření, podle jejichž výsledků stanovili postup. Shodli se na operaci, při níž se měl nádor trvale odstranit. Byli ochotní a milí, ne kvůli Tomově zdvořilosti a soucitu k jeho matce, avšak kvůli penězům, jež jim měly být vyplaceny. Na peněžní částku slyšel každý z nich, vycházeli jim vstříc hned, jakmile zjistili skutečnost, že je chlapec ochoten za léčbu zaplatit cokoli.
„Ty výsledky jsou standardní, možná lepší, než u ostatních nemocných. Nemoc ještě plně nezasáhla a je v začátcích, proto je teď správný čas pro operaci, léčba bude pak snazší. Lékař mi to říkal.“
Dlaní lehce spočinul na jejích zádech a konejšivě ji hladil, pohled jeho očí putoval po řádcích, jež rozhodly o tom, co se mělo dít v několika následujících dnech.
Byl spokojený. Spokojený s tím, co byli lékaři ochotni pro jeho maminku udělat. Co bylo možné udělat. Nemoc byla stále v počáteční fázi, dala se včas podchytit, aby se zabránilo jejímu rozpuku. Jejich slova mu vlila do žil něco nového, co mu dávalo nadhled nad tím vším, cítil se lépe, neexistovaly uvnitř něj žádné pochybnosti. Nic, co by mu dávalo důvod nevěřit lékařům a jejich umění, jež měla jeho matka podstoupit.
„Bojím se… Mám strach, že… se něco zvrtne,“ tiše povzdechla a zavřela složku, položila ji na malý stolek před nimi.
Nechtěla vidět to, co jí skýtaly výsledky uvnitř, i přesto, že jí slibovaly naději a uzdravení. Její čas neúprosně utíkal, věděla, že zanedlouho se bude muset vrátit na místo, jež mělo rozhodnout o jejím dalším životě.
„Není nic, co by se zvrtlo. Pár dní si poležíš v nemocnici, před operací a po ní, budou tě mít pod dohledem, a tak se o tebe mohou lépe postarat. Každý den tě po práci přijdu navštívit, slibuji. A pak, až ti bude lépe, zase tě pustí domů a budeme spolu. Můžeme jet někam na výlet, pokud budeš chtít,“ pomalu vzal její ruku do své, prsty měkce přejížděl po její dlani a vedl tichý monolog své fantazie, přemýšlel o tom, jaké to bude, až spolu tohle všechno překonají, až to zůstane daleko za jejich zády a oni už se neohlédnou zpět.
Vzhlédla k jeho tváři, na níž pohrával úsměv, sklopila pohled k jejich spojeným dlaním, jež byly projevem lásky a důvěry, signalizovaly pevné pouto, jež mezi nimi vždycky přetrvávalo. Nikdy nepovolilo, ať se dělo cokoli. Všechny jejich bolesti a trápení, jež kdy prožívali, jej dovedly jen posílit, spojit jejich ruce pevněji než dosud.
„Kéž bys měl pravdu.“
Sklopila tvář ještě víc a její pohled se upřel do prázdného místa, nedokázala vzhlížet k rozjasněné tváři chlapce. Nedokázala mu vzít naději, jíž mohla číst v jeho zářících očích. Objevila se v nich hned, jakmile lékaři navrhli možnou léčbu. Jen ona sama jí stále nevěřila. Bála se věřit.
Pousmál se a prsty se něžně dotknul sklopené tváře, pomalu ji nadzvednul do úrovně své. Pohlédl do jejích očí, mohl v nich nalézt malé stopy slz, jež před ním nedokázala skrýt. Palcem měkce setřel jednu z nich, hledající si cestu po bílé líci.
„Já mám pravdu, maminko, a vím to. Vím, že všechno se vrátí k dobrému, věř mi,“ zašeptal a pozvedl její ruku ke svým rtům, vtiskl na její hřbet malý polibek.
Vzhlédl k pohledu jejích očí, jenž se před ním opět bázlivě sklopil.
„Je to drahé, operace a… jen pobyt v nemocnici stojí tolik peněz…“
„Peníze jsou to poslední, na čem mi teď záleží. Nechci, aby ses tímto zaobírala. Slíbil jsem, že zaplatím cokoli a svůj slib chci dodržet. Budu chodit do práce a pracovat tak moc, jak jen budu moci. Vydělám dostatek peněz pro nás oba,“ odvětil pevně dřív, než se nad svými slovy mohl zamyslet, přemýšlivě sklopil pohled dolů.
„Půjdu teď uvařit něco dobrého k večeři.“
Její slova jej probudila z chvilkového zamyšlení, donutila jej opustit myšlenky na jeho pána. Odmítavě zavrtěl hlavou.
„Ne, večeři dnes uvařím já, vezmu si to na starost, jen si lehni a odpočívej. Zítra až se vrátím z práce, pomůžu ti sbalit některé věci do nemocnice. Musíš se teď šetřit a nenamáhat se.“
Jeho tvář rozjasnil úsměv, netrvalo dlouho a on ucítil hřejivý dotek na své líci, přivřel víčka, užíval si jej stejně, jako když byl malým chlapcem. Opřel se do měkkého pohlazení, stále víc a víc cítil láskyplné teplo, jež z něj vycházelo. Nemohlo se mu vyrovnat nic na světě.
„Jsi to největší štěstí, které mě kdy potkalo. Jsem vděčná za to, že tě mám, že jsi tu se mnou. Že nejsem sama. Mám tě moc ráda, Tome,“ zašeptala, vděčně pohladila jeho tvář.
Její tělo se k tomu jeho přisunulo blíž, schoulilo se do jeho otevřené náruče. Položila si hlavu na jeho hruď, její ruce se samy ovinuly kolem jeho pasu, ještě více zesílily jejich objetí, okamžik této chvíle.
„I já tebe,“ zašeptal, vtiskl letmý polibek do jejích vlasů, objal ji kolem ramen.
Tento okamžik byl stvořen pro ně dva, již nevěděl o ničem, co jej kdy dříve trápilo. Byl tu někdo, kdo mohl jeho mamince pomoci, to jej činilo šťastným.
autor: Rachel
krásný díl moc se těším na další sobotu až vyjde další. snad to s tomovou maminkou dobře dopadne
Nádherný díl..tak smutný…:´)..doufám,že se z toho Tomova mamka dostane..že jí vyléčej…Tímpádem doufám,že Tom vidělá od Billa hodně peněz,aby to stačilo na tu operaci atak.No a tyjo úplně mě překvapilo,že to Bill ty dva dny vydžel…válí normálně 😀 😀 😀
nemůžu se dočkat další soboty!
Podla mňa Bill dal Toma sledovať
Dúfam, že Tomova aminka bude v poriadku, a že Bill keď zstí ako to je Tomovy j pomôže.
Opakuji se pod každým dílem ale já to prostě miluji 🙂 Doufám že se Tomova mamka uzdraví, musí! Vlastně si myslím že by to mohl být nějaký klíč kterým by se daly Bill s Tomem dohromady..přece nemůže mít diva srdce z kamene..je to smutný díl ale je tu naděje že se jeho maminka uzdraví a to je hlavní 🙂
Smutna kapitola. Ale potrebna. Ted me jen zajima, jak to chce Tom zaonacit s temi penezy.
no proto, doufám, že ji nenecháš umřít. 🙁
dneska mi tak nějak došlo, že už ani netrvám na nějakém happyendu, i když by si to všichni účinkující zasloužili, ale hlavně, aby byl Tom s maminkou zdraví a šťastní a Bill jim k tomu alespoň trochu dopomohl.
takové ošklivé peripetie, Tom by nutně potřeboval nějakej bagr na odházení všech těch klacků, co má pod nohama. 😀
těším se na další díl, doufám, že se Tom s Billem zase setkají. 🙂
Verím že tie výsledky nebudú také zlé ako očakávajú..Pri všetkom trápení ktoré teraz prežíva Tomova matka je určite pre ňu krásne cítiť lásku a porozumenie od svojho milovaného syna…
Já se tady s Tomem úplně ztotožňuju. Prostě on je v té fázi, kdy se dozvěděl tuhle zprávu, nějak si ji v hlavě přebral a v podstatě si řekl, to bude dobrý uzdraví se a všechno se vrátí do normálu. On si vůbec nepřipouští možnost, že takhle by to vůbec nemuselo být, protože je pro něj logické takhle uvažovat, říkat si, co by to bylo za pitomost, kdyby se máma neuzdravila, kdyby tady najednou nebyla. Já jsem uvažovala úplně stejně…to je prostě přirozenost, bránit se něčemu, co je pro nás nepřijatelné. Navíc Tom má jenom tu maminku, ona je v jeho životě jediný stálý bod, který udržuje rovnováhu. Je to jediný člověk, o kterého se opírá, o kterého má potřebu se starat, je určitě jedním ze smyslu Tomova života. A tím je to horší, že spolu mají, tak uzké pouto, takže kdyby se tou smrtí přerušilo, Tom by na tom byl hodně špatně. Ale když je ta nemoc v počátku, tak se s tím bude dát dobře pracovat a dokud Tom bude mít v kapse peníze, myslím, že i doktoři budou velice ochotní. Je to teda ale hnus, doktoři jsou jak kteří, ale tihle tady jsou teda hnusně lhostejní a vůbec je nezajímá stav Tomovy mámy a že je relativně mladá na to, aby umřela. Prostě nic, je to bezohledné. Už tam snad berou ty pacienty, jako nějaké kusy, když to musím napsat takhle hnusně. Otázkou je, jestli Tom ten zdroj financí mít bude. Skvělý díl a hned jdu na další 😉
Skvelé, tak bez prachov ju nechajú umrieť.Ale čo sa divím,veď je to naozaj tak.Len kde teraz Tom vezme peniaze. Nemyslím si, že 1000euro na operáciu stačí a okrem toho väčšinu z nich už minul a Bill ho nevolá… Snáď si nepôjde zarobiť niekam na ulicu?