autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill
Celou tu dobu jsem přemýšlel, co se vlastně stalo a jak by to bylo, kdybych tehdy večer neodešel. Na jednu stranu si říkám, že jsem tam mohl zůstat, ale na druhou vím, že to bylo správné. Tedy ne úplně správné, ale bylo to, co jsem tehdy cítil. Bylo to automatické. Neznal jsem ho a on si hned myslel, že mu skočím okolo krku a řeknu mu, že je můj hrdina nebo co.
Možná je to ten typ kluků na jednu noc, ale to já nemůžu. Nechci mít vztah, do kterého se vloží jen společné vzrušení a nic víc. Chci ve vztahu city a lásku, něžnost a ohleduplnost.
Asi si myslel, že si mě koupí drahými dárky a pak mě ohne a ojede jako psa. Odfrknu si sám pro sebe.
Asi si myslel, že si mě koupí drahými dárky a pak mě ohne a ojede jako psa. Odfrknu si sám pro sebe.
Když jsem šel do práce, tak jsem se bál, že tam bude, že bude dorážet, ale zároveň jsem chtěl, aby přišel. Chtěl jsem, aby to bylo jinak, než si myslím, ale po pár dnech jsem se smířil s tím, že už ho neuvidím. Byl jsem si jist tím, že to vzdal a vydal se lovit jinou kořist.
Teď se mu ale dívám do očí. Uhnu během pár vteřin.
Teď se mu ale dívám do očí. Uhnu během pár vteřin.
„Ahoj,“ řeknu jednoduše a podám na pult pár kšiltovek. „Asi ses dozvěděl, že nám došly nové čepice ecko.“
Tom
Pár vteřin jsem ještě zticha, než si uvědomím, cos pověděl.
„Ahoj,“ zašeptám celkem tiše. Asi jsem to posral, je tak odtažitý. „Nedozvěděl…“ dodám zase celkem tiše a začnu se na ty čepice dívat. Spíš je ale nevnímám, hned se zase podívám tobě do očí. Sleduješ mě, nemůžu rozpoznat tvůj výraz. Nerozumím tomu, jestli se na mě tak upřeně díváš, protože jsi rád, že jsem přišel, nebo se zlobíš. Proto zareaguju okamžitě, když se trochu nahneš k těm čepicím. Chytnu tě lehce za tvář a políbím tě. No, spíš je to taková rychlá pusa, ale procítěná. Neodtahuješ se, dokonce mi ten jemný polibek oplatíš. Když se sám od tebe malinko oddálím a pousměju se, zadívám se ti do očí, abych zjistil, co v nich uvidím.
Bill
Mám pořád zavřené oči, i když jsme se od sebe už trochu vzdálili.
„Co tady děláš?“ zašeptám.
„Přišel jsem za tebou,“ pousměje se Tom. Já jen zakroutím hlavou. Chci dát ty čepice nazpátek, ale chytneš mi ruce. Jednu vezmeš. „Koupím si ji,“ řekneš a já ji dám vedle. Zbytek schovám a pípnu to na pokladně. Celou tu dobu jsem takový zamyšlený. Dám ji Tomovi do tašky, a když k tomu přidám lístek, podám mu to. On mi chytne ruku a jemně mě po ní pohladím, vytrhnu mu ji. Překvapeně se na mě podívá, já jen zakroutím hlavou.
„Řekni mi na rovinu, o co ti jde. Chci to vědět. Je to sázka nebo něco jiného? Nemáš z nudy co dělat?“
„Přišel jsem za tebou,“ pousměje se Tom. Já jen zakroutím hlavou. Chci dát ty čepice nazpátek, ale chytneš mi ruce. Jednu vezmeš. „Koupím si ji,“ řekneš a já ji dám vedle. Zbytek schovám a pípnu to na pokladně. Celou tu dobu jsem takový zamyšlený. Dám ji Tomovi do tašky, a když k tomu přidám lístek, podám mu to. On mi chytne ruku a jemně mě po ní pohladím, vytrhnu mu ji. Překvapeně se na mě podívá, já jen zakroutím hlavou.
„Řekni mi na rovinu, o co ti jde. Chci to vědět. Je to sázka nebo něco jiného? Nemáš z nudy co dělat?“
Tom
„Cože?“ Hned zklamaným hlasem pípnu. Dívám se na tebe a nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšel. „Jak se můžeš tak ptát, myslíš si, že bych ti to udělal? Bille, věříš na lásku na první pohled?“ Zašeptám a dívám se ti do očí. Čekám, co řekneš, ale neodpovíš nic, tak tichým hlasem pokračuju. „Hned poprvé, když jsem tě uviděl, jsem od tebe nemohl odtrhnout oči. Proč si myslíš, že sem pořád chodím? Není to kvůli hadrům, čepicím, botám… je to kvůli tobě, Bille.“ Dívám se ti upřeně do očí. „Přiznávám, že jsem se asi zachoval jako idiot tím, že jsem se od toho večera neozval, ale měl jsem strach, že jsem něco pokazil, když jsi tady druhý den měl být a nebyl. Myslel jsem si, že je to kvůli mně, že to kvůli mně jsi nepřišel, abych tě neotravoval… a ani nevíš, jakou odvahu jsem musel sebrat, abych přišel dneska.“
Bill
Pokrčím rameny. „Tak mi řekni, co by sis o tom myslel ty. Nemám důvěru. Mám holt špatné zkušenosti, a když tomu všechno naznačuje, tak nevěřím.“ Koukám se kamkoli jenom ne na tebe. Jsem z toho trochu nervózní, a tak si začnu hrát s prsty. „Ty říkáš, žes sem chodil kvůli mně. Ale byl jsi tu jen třikrát. Možná je to pro tebe moc, ale pro mě ne. Vůbec jsme se neznali a asi si minulý týden čekal, že s tebou skočím do postele. To není můj styl. Jo možná jsem trochu odtažitý, ale ne proto, že bych nechtěl s někým být, ale stydím se. Nechci udělat chybu. Někdo má riskování v krvi, já ne.“ Povzdechnu si. „Já vím, že bych ti měl věřit, ale co když to tak není. Ty mi řekneš, jak se můžu ptát, ale vůbec tě neznám, Tome. Podle mého to chce čas… alespoň trochu času.“
Tom
„Čas? Čas na co?“ Sleduju tě a začnu si pohrávat s tím sáčkem v rukách, aby nebylo vidět, jak se mi ty ruce třepou. „Bille, mně můžeš věřit, nejsem jako ti ostatní, co chodí po venku a jde jim jen o to jedno.“ Lehce zakroutím hlavou, abych těm slovům dodal důraz. „A náhodou jsem tu nebyl třikrát, byl jsem tady už pětkrát, ale ty jsi tu nebyl…“ Dodám tiše a sklopím hlavu. „Jestli potřebuješ čas na to, aby sis promyslel, co máš se mnou dál v plánu, tak mi to řekni rovnou a já už sem nebudu chodit a nebudu tě otravovat… protože jestli potřebuješ čas na přemýšlení, něco je špatně. Nevím, jak ty, ale já o těchhle věcech nepřemýšlím, já se řídím tím, co mi říká srdce.“ Zašeptám a upřeně se ti dívám do očí.
Bill
„Jo, to bych rád, ale někdy není taky na škodu řídit se i mozkem.“ Začnu se rozhlížet okolo, ale naštěstí tu v obchodě nikdo není. „Nepotřebuju čas na přemýšlení, ale čas na to, abych tě poznal. Věděl, co děláš, co máš rád a co od tebe můžu čekat. Ty sám mě vůbec neznáš, nic o mně nevíš a hrneš se po tom po hlavě. Nevím jak ty, ale já už jsem nějakou dobu dospělý a vím, že určité věci nejdou uspěchat.“ Koukám na tebe, ale ne celou dobu, většinou se na malou chvíli zadívám jinam, aby to nevypadalo, že tě pořád sleduju. „Řeknu ti to, že moje máma se řídila srdcem a víš, co jí zbylo? Jenom já, a to jsem ještě nebyl na světě. Tak pochop, že někdy to jenom srdcem nejde.“ Řeknu to tiše, ale nemyslím to nijak zle. Je to na mě jen trochu moc rychlé a ani jeden nevíme o tom druhém, co bychom potřebovali, abychom si spolu něco začali. Nebo vůbec přemýšleli o vážnějším vztahu.
Tom
Povzdychnu si. „Dobře, Bille, nebudu ti už říkat, že mně můžeš věřit, že jsem jiný… nejspíš to nevysvětlím, ale… fajn, můžu tě pozvat na večeři?“ Pousměju se a vezmu tvou ruku do své. Nejspíš se chceš vytrhnout, trochu sebou trhneš, ale dál tě držím a nepustím tě. „Ne do restaurace, k sobě domů… budu mít prázdný dům celý tenhle týden, zkusím něco uvařit, dobře?“ Zářivě se usměju a čekám, co ty. Modlím se, abys souhlasil, a děkuju otci, že odjel na týden na služební cestu. No, budu muset asi trochu pouklízet… ale na co, zavolám uklízečku.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Janule
Mňo… Zajímavé teda. Jako, být na Billově místě, jsem taky skeptická. =)
Ale tak nějak si přeju, aby přijal. ^_^
No tak tohle byl krásnej díl.Billovi pocity chápu a chápu jeho chování..reakce..:) Jsem zvědavá,jestli to pozvaní k němu domů na večeři přijme.přece jenom…myslim,že si neni furt Tomem jistej jak to s nim myslí..tak jakou má jistotu ,že ho u něj doma neojede? :D:D Jsem fakt zvědavá Bille.:D 🙂 Prosim přijmi to,protože TOM takovej neni!
Krásnej díl 🙂
juu konečně nový díl, nemohla jsem se už dočkat 🙂 tahle povídka je naprosto úžasná a těšim se na příští díl, jak se Bill rozhoupe..a teda do Toma bych neřekla, že je to takovej romantik, ale ani náhodou nemám nic proti 😀 🙂
Týýýjo tak na tento díl jsem byla mega zvědavá co Tomovi ten Bill řekne a docela se mi ulevilo, myslela jsem, že mu dá třeba kopny nebo něco 😀 😀 Uff ještě, že tak 🙂 Jinak zajímavý rozhovor, Bill je mega drsnýý a Tom taký neviný chudák 😀 Božííí je to, a myslím, že by v tom příštím díle už to mohlo byt docela žhavééé 😀 těším se 🙂