Jsem jako ty, jsi jako já 38.

„Ahoj…“ Broukla Fren, jen co se po pěti minutách Georg konečně uráčil vystoupit z auta, a sklopila pohled k zemi.

Připadala si jako u výslechu. Cítila na zádech Gustavův a matčin pohled zpoza záclony, ač se ti dva snažili být co nejnápadnější.

„Ahoj… jak to… jak to, že nejsi… u něj…“ Sykl Georg a založil ruce na prsou. Nehodlal na sobě dát cokoliv znát. Nechtěl tu být, nejradši by nastoupil zpátky a ujel. Bál se toho, co se doví… na druhou stranu… chtěl vysvětlení… nebyl to přece on, kdo to pokazil… to ona… ale proč. Byl si téměř jistý, že Fren nikoho nemá, to by nebyla u matky a nevypadala tak, jak vypadala.

Něco se děje… jen nevěděl co…

„Nikdo není…“ Zakroutila hlavou, kopla do kamínku a ohlédla se přes rameno na dům.

„Říkala jsi, že ano…“

„Já vím, já jen chtěla rychle pryč… je mi to líto…“

„Jo… to by mělo…“

„Georgu, já jen… já… nevěděla jsem, co říct…“ Rozhodila bezradně rukama.

„Třeba pravdu… myslím, že bych si ji potom všem zasloužil… nebo ti už nestojím ani za to?“

„Geo, nech toho… tak to není, záleží mi na tobě…“

„Jo, to jsem si všim, fakt že jo…“

„Ale…“

„Jaký ale, sakra?! Zabalila sis kufry a odešla zničehonic, prej že někoho máš a najednou zase ne?! Tak o co kurva jde?! Já se v tom totiž neorientuju! Promiň, jestli mi to mělo nějak dojít… nedošlo!“

Rozkřičel se Georg a Fren se nahrnuly slzy do očí.

„Tohle jsem nechtěla… ne takhle… ne… neměl jsi se to dovědět takhle…“

„Nechtěla? Co? Co jsem se neměl dovědět?“ Zeptal se už o hodně tišeji Georg a udělal krok vpřed, když si všiml, jak se Fren chvěje. Vypadala, jako by měla každou chvilku omdlít.

„Frenny… tak co se děje?“ Šeptl a opatrně ji objal. I přes vztek vůči ní si nemohl pomoct.

Nemohl ji vidět takhle…

„Jsem těhotná…“ Šeptla tiše, když se jí povedlo alespoň trochu zklidnit slzy, a Georg ji za ramena od sebe trochu odstrčil, aby jí viděl do obličeje.

„Co… co že jsi?“

„Těhotná…“

„A… a p – proto jsi utekla?“

„Já ti nechtěla zkazit život… já… nechci, abys skončil s kapelou jen kvůli mně…“

„Ale… Proboha, Frenny… Já tě miluju, ty mi život nemůžeš zkazit a tohle… tohle… bože… Co může být lepšího?“ Vydechl Georg šťastně, chytl ji prudce pod koleny a vyšvihl do vzduchu.

„Už nikdy… nikdy mě takhle neděs…“ Zasmál se a Fren jen zakroutila hlavou.

„Nebudu… nikdy…“ Usmála se a Georg se s ní zatočil kolem dokola.

…

„Páni…“ Hvízdl Andreas sotva otevřel oči a v jeho zorném poli se objevil Bill, což by bylo samo o sobě celkem normální, ale tohle zjevení mělo na sobě jen malou zástěrku, jakou nosily zdejší pokojské, a svůdně na něj pomrkával, opřený o vozík se snídaní.

„Dobré ráno, pane… doufám, že jste měl příjemnou noc.“ Usmál se Bill a poslal mu vzdušný polibek.

„Co to má být?“ Zasmál se blonďák a posadil se.

„Pokojová služba, pane…“ Uculil se Bill, nalil do šálku kafe a s úsměvem ho Andreasovi nabídl.

„Jo tak… tak to jo… děkuju…“ Usmál se a přijal od Billa hrníček.

„Nemáte zač, pane…“ usmál se znovu Bill a začervenal se pod náporem Andreasova pohledu.

„Hmmm, chtělo by to vyfoukat. Je to moc horké… a prosil bych cukr.“ Přistoupil Andreas na černovláskovu hru a překvapeně zamrkal, když si Bill vložil kostku cukru mezi zuby a nahnul se k němu.

Andreas okamžitě kafe odložil na noční stolek a chtivě se natáhl pro cukr v Billových zubech.

Zajel mu prsty do vlasů a olízl cukrovou kostku.

„Tak, pánové, tomu nebudete věřit! Před chvílí… Jěšiškriste!“ Ozvalo se najednou ode dveří a Bill leknutím skončil na zemi a kostka cukru přeletěla půl pokoje, jak ji při dopadu vyplivl.

„Tome, neumíš klepat, doprdele!“ Zaprskal hned a Andreas po něm hodil županem, zatímco na sebe soukal pod dekou trenky.

„Já… já… fakt sorry, ale… já…“ Zakoktal se Tom a držel si křečovitě ruku na očích. Stejně měl Billa jen v zástěrce a s kostkou cukru mezi zuby před sebou pořád.

„Tak co je?!“ Štěkl Bill a serval mu ruku z očí. Andreas pro jistotu zůstal pod přikrývkou.

„K- kluci… p – přijeli… i s Fren…“ Breptl a Bill se hned zatvářil jak sluníčko.

„Vážně?! A to jsou teda zase spolu? Jak to?“ Zajímal se hned a Andreas si za ním jen káravě odkašlal.

„No neříkej, že tě to nezajímá?“ Otočil se na něj Bill a blonďák jen mávl rukou.

„No tak když už sem Tom tak pěkně vběhnul, tak bychom měli vědět proč…“ Souhlasil radši a Bill horlivě přikývl.

„Fren je těhotná. Mám vám vyřídit, že se to jde večer zapít.“ Usmál se Tom a Andreas jen vykulil oči.

„Pecka…“ Zasmál se a Bill se zamračil.

„Po – počkej a s kým je těhotná? Proč by se to mělo zapíjet?“ Rozhodil rukama a Tom mu pocuchal vlasy.

„Myslel jsem že jsi spadnul na zadek.“ Zasmál se Tom a Bill ho plácl po ruce.

„Billy, s tebou ne, buď v klidu…“ Usmál se blonďák a Bill nakrčil nos.

„Fuj, za co mě máš… spát se ženskejma? Ble… Ale tak s kým to čeká? Dyť se rozešli… má někoho ne?“

„Ne… utekla, protože se bála, jak to Georg vezme… Že jo…“ Osvětlil mu záhadu Andreas a Tom jen kývl.

„Jo ták… už chápu…“ Broukl Bill a sedl si na postel.

Na chvilku bylo v pokoji ticho, než si Tom odkašlal a zacouval.

„No… já… já už půjdu… vyzvednem vás tak kolem devátý… tak zatím…“

„Jo… čau a prosimtě, dej na kliku cedulku, a prosím, v následujících hodinách se snaž nehádat s Chrisem… Nebo tě fakt korunuju za kazišuka roku…“ Upozornil ho ještě Andreas a Bill souhlasně přikývl.

„No jo… fakt sorry… už padám… můžete pokračovat… ale ten cukr bych už nejed.“ Zakřenil se dredáč a Andreas po něm na rozloučenou hodil polštář.

„Vypadni už!“

autor: Bitter