autor: Helie
Spousty vody v potoce pod tvými okny proteklo a ty stále ještě doufáš, že se jednou objeví jako černý stín u tvých dveří. Nikdy nepřestaneš věřit…
„Vstávej, ospalče,“ zamumlal mi kdosi vedle obličeje. Mojí reakcí bylo pouhé přetočení se na druhý bok. Ignoroval jsem ten hlas, který se mě snažil přemluvit k probuzení. „Ale no tak Tome!“ Proloupl jsem jedno oko a zadíval se do šedozelených kukadel plných života. Když si Bella všimla, že ji vnímám, vtiskla mi polibek na tvář. Pevně jsem ji objal kolem pasu a vpil se do jejích rtů.
Nikdo se na nás za naši lásku nezlobil. Nejsme skuteční sourozenci, tak proč se vztekat? Vždycky jsme si byli neuvěřitelně blízko, a teď jsme se rozhodovali, jestli si nezaložíme třeba rodinu. Já nechtěl… Podle mě je na závazky ještě přehnaně brzy, ale co já vím, jak bude vypadat naše budoucnost.
Nechal jsem ji ležet v posteli a přešel k oknu s úžasným výhledem na město. Dlouho jsem zamyšleně pozoroval jeho zšeřelé ulice probouzející se k životu.
„Vždycky, když tě tam vidím takhle stát, zajímalo by mě, na co myslíš,“ prolomila ticho Bella. Otočil jsem k ní oči a usmál se. Sledovala každičký můj pohyb šedozelenýma očima.
„To není důležité,“ usmál jsem se a přisedl k ní na postel. Prohrábl jsem jí dlouhé vlnité krvavě rudé vlasy a tvář mi rozzářil úsměv, když se tváří opřela do mé dlaně. Lehla si na záda a pozorně mě pozorovala.
„Zítra máš narozeniny. Co myslíš, že dostaneš?“ zeptala se pomalu až dětinskou otázkou. Už je to 8 let, od chvíle, co jsem seděl na ulici vedle popelnice a tišil Billův pláč. Už je to 8 let, co mi slíbil, že za mnou přijde a nikdy nepřišel… Už je to 8 let a já jsem si stoprocentně jistý, že na tu chvíli nikdy nezapomenu.
„To, co bych si skutečně přál, už nikdy neuvidím,“ zamumlal jsem zamyšleně a hlavou mi znovu projely vzpomínky na střapatého okatého chlapce válícího se v hromadě odpadků.
„Cože?“ zeptala se Bella a tím na sebe přitáhla moji pozornost. Nevím, jestli mi skutečně nerozuměla, nebo spíš rozumět nechtěla, ale rozhodně jsem jí to nezopakoval.
„Zítřek bude skvělý. Budeš tam se mnou,“ usmál jsem se. Věděl jsem jak na ni. Spokojeně se uculila a poslala mi vzdušný polibek.
„Jsi zlato, víš to?“
„Jo, vím,“ odpověděl jsem a uhnul před polštářem svištícím mi těsně vedle hlavy. Oba jsme se chvíli smáli, dokud jsem se nezvedl a nešel se přiobléct. Kouknul jsem po hodinách a docela solidně se lekl. Za necelou hodinu mám být v práci.
Henry nechtěl, aby jeho děti dělaly nějakou špinavou práci, která by vrhala špatné světlo na jeho osobu. Bella se rozhodla přijmout práci sekretářky na poloviční úvazek v jeho firmě, ale já jsem práci pod jeho dohledem odmítl. Našel jsem si práci barmana v jednom džus baru v centru města. Rozhodně to bylo záživnější než nějaký vedoucí v tátově firmě, který jen celý den hraje Solitaire a nudí se.
Rychle jsem na sebe naházel oblečení a provedl ranní hygienu. Rád chodím do práce pěšky, i když to zlatíčko, které mi dal otec k loňským narozeninám, mě každé ráno vábí jako magnet. Občas jsem ho provětral, ale většinou až k večeru. Ráno prostě chodím pěšky.
„Tak hurá do práce,“ poplácala mě Bella po zádech a vtiskla mi polibek na rty.
„Budeš mi chybět,“ usmál jsem se na ni a opustil vilku. Ještě chvíli se za mnou dívala, dokud nezavřela dveře a nezačala se taky vypravovat do práce.
Nikdy neříkej ani o tom neobyčejnějším dni, že je obyčejný. Nikdy nevíš, co za překvapení ti tento den nachystá…
Došel jsem do práce a ihned zapadl za pultík. Přišel jsem s půlhodinovým zpožděním, což je docela omluvitelné. Už jsem na tom byl i hůř. Mým jediným štěstím bylo, že Henry je dobrý přítel majitele tohohle podniku. Dobře, dobře, je to trochu protekce, ale nestěžuji si.
Popadl jsem do ruky utěrku a utíral pultík, jako bych tu byl přesně na čas. Zvedl jsem oči, když zazvonil zvonek oznamující příchod prvního zákazníka. V tuhle hodinu sem většinou nikdo nechodí, pokud nejsou prázdniny a mládež tu nedělá tržby od rána do večera.
Byl to docela pěkně oblečení mladík, zhruba stejně starý jako já, s krátce střiženými vlasy a piercingy, kam se člověk podíval. Nemohla mi ujít silná vrstva černých stínů prohlubující sytě čokoládové oči. Jak tam tak stál a prohlížel si džus bar, někoho mi neuvěřitelně připomínal, ale nějak jsem si nemohl vybavit koho.
„Dobrý ráno,“ usmál se na mě, když si to doštrachal až k baru.
„Dobrý, tak co to bude?“ zeptal jsem se s úsměvem, který byl povinnou součástí pracovního oděvu, který mimochodem neexistoval.
„Potřeboval bych mluvit s vedoucím tohohle podniku,“ odtušil pouze.
„Tak s tím vám moc nepomůžu, ten sem chodí většinou až kolem poledne. Mám mu něco vzkázat, nebo si na něj počkáte sám?“
„Asi radši počkám.“ Přišoupl jsem k němu papír s nabídkou džusů, koktejlů a ovocných salátů. Pochopil moji výzvu a okamžitě si objednal. Zatímco jsem připravoval jeho nabídku, pečlivě zkoumal každý můj pohyb.
„Pracujete tu už dlouho?“ zeptal se, jako by se snažil zapříst nějakou konverzaci.
„Asi dva roky,“ odpověděl jsem s pokrčením ramen a postavil před něj mléčný koktejl. „Mimochodem, já jsem Tom,“ usmál jsem se a natáhl k němu ruku.
„Rád tě poznávám, Tome,“ usmál se, ale své jméno mi neprozradil.
autor: Helie
betaread: Janule
To je určite Bill, určite, som zvedavá čo potrebuje od vedúcej, ale dúfam, že tam bude pracovať s Tomom.
[1]: Uvidíme 😉
Proč to píšeš tak krátké?…Člověk aby se zbláznil na čekání dalšího dílu! 😀 XD
[3]: Však o tom to je 😉 😀
Jojo..to bude určo Bill.:)Taky jsem zvědavá,co potřebuje od vedoucího…šíleně se těšim na další díl.:)no a jestli se do sebe zamilujou,tak to Tom nebude mít lehký s tou Bellou si myslim.
[5]: Uvidíme =)
Tk to je dokonalý..:) Po osmi letech zase vidé Billa..:D Tedy podle popisu usuzujiu, že to bude Bill, ale uvidíme..:D 🙂 Ale jsem si tím na 99% jistá..:p 😀 :)) Docela by mě zajímalo., jestli Bill ví, s kým se teď baví…:D 🙂 Jeto úžasnej dílek a povídka taky..;)** Moc se těším na další díl..:* ♥
[7]:Děkuji =))
Hele, já myslím že joo,že to bude on :D:D
No neříkejte že je to Bill….. Holky nenapínejte mě…. i když červík ve mě mi stejně říká že to Bill je 😀
To musí být Bill, jejich údělem je setkávat se díky náhodám! Skvělý Helie, jdu na další:-)