autor: Darkbeth
Drazí twincesťáčci 😀 Omlouvám se za delší časovou prodlevu, ale za horkých letních dnů je těžší se donutit sednout si k notebooku a psát. Budu se teď snažit přidávat díly častěji, a doufám, že jste na povídku nezanevřeli. Chtěla bych moc poděkovat všem za komenty, protože nebejt jich, tak se k tomu asi nedokopu. Co bych dále řekla… to, že to, co se v tomhle díle stane 😀 ještě neznamená, že to budou mít hoši tak jednoduché 😀 Čeká vás ještě hodně zvratů. Napovím, že mě trochu inspiroval film „Dorian Gray“ a brzy budete moc trochu vidět prvky filmu v povídce. Jinak vím, že jsem slibovala trailer, ale na tom se ještě stále pracuje. To je asi ode mě všechno, takže si užijte nový díl 🙂
P.S. Komentář potěší 😀
„Takže, přijdete tedy?“ ujišťoval se mladý, galantní muž se světle hnědými vlasy, které mu splývaly kolem tváří.
„Ještě si to rozmyslím, ale asi ano,“ usmál se Bill a stiskl tlačítko ve výtahu. Oba muži stáli opření o jednu stěnu, naproti sobě.
„Byl bych moc rád, kdybste přišel, Bille,“ řekl skoro šeptem Georg. „Vždyť je to jenom večírek.“
„Dobrá, přijdu tedy,“ svolil nakonec Bill. Georg ho totiž pozval na firemní večírek, konající se tentokrát ve vile Listingů.
„Budu vás očekávat,“ usmál se Georg a vystoupil z výtahu. Bill si jenom povzdechl a vydal se domů. Večer měl přijít Tom a Bill nechápal, proč je kvůli tomu tak rozrušený. Rozhodl se jít si zaplavat do bazénu, aby nějaký ten čas zabil. Nakonec si lehnul na lehátku, kde poté i usnul.
„Pane Kaulitzi, vstávejte. Je tu pan Trümper,“ oznamoval mu sluha a ani se nesnažil zakrývat, jak moc hltá Billovo tělo. Bill si přes sebe přehodil župan, a podivil se, jak se tak rychle setmělo.
„Přišel jsi,“ usmál se Bill a opřel se o rám dveří, čímž Toma trošku vylekal.
„Přál sis, abych přišel,“ řekl trochu nervózně Tom. Vadilo mu, jak si s ním Bill hraje.
„Mé přání je ti rozkazem?“ zasmál se Bill zvonivě.
„I tak by se to dalo říct,“ šeptl Tom a Bill trošku nechápavě zakroutil hlavou.
„Pojď dál, přece nebudeš stát ve dveřích,“ vyzval ho Bill a odešli spolu do společenského salónku. Služebnictvo jim přineslo něco na občerstvení, ale poté se raději vzdálilo.
„Všechno v pořádku, Bille?“ zeptal se mile Tom.
„Něco by nemělo být?“ odpověděl na otázku otázkou Bill a ve tváři měl kamenný výraz.
„Bille…“ vzdechl zraněně Tom. Bill jeho povzdechnutí ignoroval a raději změnil téma.
„Dáš si trochu vína?“ zeptal se Bill a pokynul hlavou ke stolku. Tom nepřítomně přikývl a Bill se zvedl, aby jim oběma nalil. Bylo to od něj celkem šlechetné gesto, jindy to nedělal. Jenže jak se zvedl ze sedačky, tak naleštěné podlahy udělaly své. Bill spadl a skončil Tomovi v klíně, který ho automaticky pevně chytil za boky.
„Ehm… promiň,“ dostal ze sebe Tom, i když se neměl za co omlouvat.
„Tome?“ zašeptal Bill.
„Ano?“ polkl Tom, který byl z Billovy přítomnosti dosti roztěkaný. Musel si připomínat, kolik mu je. Připadal si jako mladý puberťák.
„Nepouštěj mě,“ zašeptal Bill a podíval se Tomovi do očí.
„Bille, já…“ zakoktal se Tom a vlastně ani nevěděl, co chce říct.
„Shhh, nic neříkej… jen… naprav mi vzpomínku…“ šeptal Bill a naklonil se až k Tomově uchu, kde vydechl dvě slova, která Toma málem odrovnala, „…na milování.“
„Proč já?“ šeptl Tom. Ani nevěděl, proč šeptá. Možná, aby neporušil tu chvíli, která pro něj byla posvátnou.
„Protože ti důvěřuji,“ zašeptal také Bill, který si ale nechtěl přiznat, že mu na Tomovi záleží víc, než by mělo. Bill si sedl obkročmo na Toma, aby se mu mohl dívat do očí. „Tak už mě polib, Tome,“ vybídl Toma Bill a čekal, co Tom udělá. Tom ho nejdřív pohladil jen dlaní po tváři a užíval si každý moment, kdy se mohl dotýkat Billovy pokožky. Pomalu přejel palcem přes Billovy rty a pak, když našel v jeho očích svolení, ho lehce políbil. Nejdřív jen letmo ochutnával jeho rty, než vzal ty dva hebké a sladké polštářky mezi své rty, aby je mohl konečně ochutnat. Polibky se stávaly pomalu vášnivější a do náruživého souboje se přidaly i jazyky. Oba si vzájemně ochutnávali rty a užívali si blízkosti toho druhého. Tomovy dlaně bloudily po Billových rozpálených bocích, když z něj Bill vstal a mlčky ho chytil za ruku. Odtáhl ho na zahradu, kde se v zadní části nacházela v altánku postel povlečená bílými přikrývkami. Venku vlál teplý letní vánek a tma kolem hlásala, že teď velí světu noc.
Bill si lehl na postel a vybídl Toma, aby udělal to samé. Pomohl Tomovi z trička a následovně i z kalhot. Hýčkal snad každou část, jeho těla, až na tu jednu. Sám se trochu odtahoval z Tomových rukou, a nakonec Tomovi stáhl i ten poslední kousek oblečení.
Tajemně se na Toma podíval a rozvázal si župánek. Nechal ho sklouznout ze svého těla, a zjevil se před Tomem nahý. Tom zalapal po dechu. Něco tak krásného snad v životě neviděl.
„Vezmi si mě, Tome,“ zašeptal Bill a lehl si pod Toma.
„Jsi zvláštní, Bille. Dovolíš mi proniknout do tvého těla, ale do tvojí duše ne,“ posmutněl Tom.
„Možná proto… že je křehčí než moje tělo,“ zašeptal Bill a Tom mohl v jeho očích vidět, že je teď opravdu celý jenom jeho. Jemně ho políbil na rty a pomaloučku hýčkal každou část Billova porcelánového těla. Když se dostal k jeho stehnům, tak je nepatrně oddálil od sebe, a každé z nich obdaroval polibky. Poté opatrně zakroužil prstem kolem Billova vstupu, než do něj doopravdy pronikl. Něžně ho připravoval na jejich první společně strávenou noc.
„Můžeš,“ šeptl po chvíli Bill a roztáhl pod ním víc nohy. Tom tedy na něj jemně nalehl a pomalu do něj začal pronikat. Musel okamžitě slastně vydechnout, jak byl Bill úzký.
„Počkej chvilku,“ poprosil ho Bill a snažil se uvolnit. Tuhle chvilku mu jeho otec nikdy nedopřál. Po chvíli sotva znatelně kývl a dal tak Tomovi pokyn, že může pokračovat. Táhle zavzdychal, když se Tom otřel o jeho místečko.
„Ohh… tam…“ škemral Bill a pobízel Toma k rychlejšímu tempu. Jejich těla se o sebe třela v zápalu vášně, a v tento moment si ani jeden z nich nemohli na něco hrát nebo něco skrývat. Billova pýcha, arogance a zloba musely stranou, aby daly prostor něčemu mnohem silnějšímu. Lásce.
Celý zpocení vzájemně proplétali ruce, než společně vyvrcholili. Tom se vyčerpaně svalil vedle Billa a zasypával jeho hruď polibky.
„Bylo to krásný. Děkuju,“ šeptl Bill a chvíli bylo ticho.
„Bille?“ usmál se Tom a přikryl je oba přikrývkou.
„Mmmhmm?“ zamručel spokojeně Bill.
„Miluju tě,“ zašeptal Tom, ale dost nahlas, aby ho bylo slyšet a aby tím taky dal Billovi najevo, že to myslí vážně.
„Tohle už, Tome… nikdy neříkej,“ šeptl bolestně Bill.
„P-proč?“ zeptal se Tom a předem už se bál odpovědi.
„Protože bych ti musel říct, že i já tebe miluju,“ odpověděl Bill a věděl, že je to pravda. Jen si to nechtěl přiznat.
„A to je špatně?“ Tom byl naprosto zmatený.
„Nemůžu nikoho milovat, když nenávidím sám sebe, Tome. A navíc… já si lásku nemůžu dovolit, Tome,“ řekl Bill a vybavil si otce, firmu a… Gustava, který se zdál pro jeho život ideální. Dostal by od něj všechno, co by potřeboval. Peníze, luxus, ještě vyšší postavení. Jen jednu věc by od něj nedostal. Lásku.
autor: Darkbeth
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
jéé, konečně další díl, dlouho jsem se na něj těšila 🙂 vážně pěkně napsaný 😉
nem Gustav,ale George 😀
Ale inak vážne zaujímavá poviedka,síce sa to medzi Tomom a Billom tak rýchlo zvrtlo ;P
Fuuuha, tak toto som skutočne nečakala!!!Na to išli chlapci trochu zhurta :DD…ale nie som rada, že sa stalo to, čo sa stalo…a nechcem aby to bolo inak…a Bill, na Georga zabudni!!!Ty nepotrbuješ peniaze a ani postavenie… ty potrebuješ lásku a tú ti dá len a len Tom!!!To si zapamätaj!!Strašne sa mi páči štýl akým píšeš….dokonale tam je poznať to, že Bill je neotvorený a strašne slušne vychovaný..v každej vete je to vidno je to dokonalé!!A za to si zaslúžiš moc, ale strašne moc veľkú chválu …vieš to písať ako úplný profík a to je umenie proste napísať to tak, ako to je…Ja z toho skutočne nemôožem ….si dokonalá autorka, ktorá vie vlastnosti človeka vyjadriť vo vete, ktorú ta osoba povie…proste nemám slov…pôsobíš na mňa ako profík, ktorý už má mnoho skúseností a knižiek za sebou
[3]: Páni, tak to moc děkuju, ani nevíš, jak strašně moc mě to potěšilo 🙂 Čtu celkem hodně a spíš právě klasickou literaturu, tak jsem ráda, že se to aspoň trochu promítá na mojí tvorbě 😀 Děkuju moc, mám z toho velkou radost 🙂 Děkuju za komentáře i ostatním 🙂
Krásne, dúfam, že Bill sa nakoniec otvorí, a že bude s Tomom.
To byl nádhernej díl ♥Oba si to uvědomili a to je super..jen…doufám,že se Bill dobře rozhodne.že nebude mít postavení a takové pohatství…že pro něj bude důležitější láska k Tomovi.
uvidíme. 🙂 nádhera ♥