autor: fyredancer
„Ale nikomu jsi to neřekl!“ Podívala se na něj a zamrkala. „Proto jsi na konci střední školy přestal chodit do kostela?“
Bill se zašklebil a přitáhl si židli blíž k posteli. „Ne, nikomu jsem to neřekl. Hádám, že jsem si myslel… no, nejsem si jistý, co jsem si myslel. Ne, to není tak úplně pravda.“ Začal si rukou pročesávat vlasy a oddělovat jednotlivé prameny. Přinejmenším chtěl být k Morgan upřímný, protože si vždycky byli blízcí a on věděl, že k němu vzhlíží.
„Cítil jsem, že jsem gay, už dlouhou dobu. Ale nedokázal jsem to přiznat ani sám sobě, víš? Dokonce i když jsem mohl říct, i Liz a některým dalším přátelům, a pak Sloane.“ Vzdychl, pustil hrst vlasů a znovu je všechny svázal. „Jakmile jsem začal chodit s Tomem, konečně jsem to dokázal přiznat i sám sobě. Jsem gay a není tady žádná šance, že by se to mohlo nějakým způsobem obrátit. Není tady nic, co by máma udělala špatně. Takový prostě jsem.“
„A kostel?“ Zašeptala Morgan. Koleno se jí začalo třást a ona ho oběma rukama zastavila.
Bill se vyhnul jejímu pohledu. „Není to tak velká věc, já… v neděli většinou pracuju, víš? A když nepracuju, mám spoustu dalších věcí.“
„Teď už tam chodíš jen na Vánoce a Velikonoce,“ poznamenala Morgan. „Když se tomu nemůžeš vyhnout.“
Bill nepohodlně pokrčil rameny. „Dřív jsem cítil, jako bych ve svou víru opravdu mohl věřit. Ale teď, dokonce i když je otec Tim opravdu uvolněný a tolerantní člověk, vždycky je tam to vědomí někde vzadu v mé hlavě. Naše církev možná toleruje lidi, jako jsem já, ale to je všechno. Kromě toho, máma…“
„Myslíš, že máma s tím má potíže, protože si myslí, že je to hřích,“ dodala Morgan.
Bill sklonil hlavu. „Jo. Jo, myslím.“ Propletl si prsty dohromady. „Přál bych si, aby to tak nemuselo být, ale tak to prostě je. Můžu důvěřovat otci Timovi? Pravděpodobně. Ale celé církvi? To si nemyslím.“ Pro jeho církev bylo to krásné spojení, které s Tomem sdíleli, jednou z nejnebezpečnějších věcí. Byl to odpor nejen prostřednictvím chybného výkladu písma, ale i díky víře podloženému ospravedlnění vlastního kulturně založeného odporu.
„Měl by sis promluvit s otcem Timem,“ navrhla Morgan.
Bill znovu pokrčil rameny, jeho nepohodlí se zintenzivnilo. Kdyby poradenství s Otcem Timem zahrnovalo návrh vzdát se Toma a žít v celibátu, pak to byla opatření, která nebyl připraven přijmout jen proto, aby se on nebo jeho matka cítili s jeho osobou pohodlně.
„Vadí ti to, Morgan?“ Zeptal se tiše.
„Ne!“ Vykřikla Morgan a vykulila oči. „Ne, Bille, ne! Mám tě ráda, jsi můj velký bratr. Myslím, že jediná věc, o kterou si dělám starosti, je ta, že se necítíš dobře v kostele. Ale to není něco, s čím můžu cokoliv udělat.“
„Ne,“ souhlasil Bill s mírným zavrtěním hlavy. „Protože tam jsou věci, které církev nezmění. A teď tady jsou věci, které o sobě vím, a které se taky nezmění.“
Chvíli tam spolu seděli, jeden na druhého se nedívali, ale usmívali se. Další z těch závaží na Billově hrudi bylo odstraněno, nejprve jeho otec, a nyní zřejmě i všechny jeho sestry, si nemysleli, že to cokoliv změnilo. Buď to, anebo už se s tím prostě vyrovnali.
Morgan si zastrčila nohy pod sebe a uvelebila se. Naklonila hlavu na stranu. „Řekni mi něco o Tomovi. Nemyslím si, že jsem o něm předtím něco slyšela.“
Koutky Billových úst se pozvedly. „Řekla ti to Angie, anebo Cassie?“
„Slyšela jsem je, jak spolu mluví, ale měla jsem podezření,“ řekla Morgan věcně. „Dennis, však víš, ten můj kamarád? Myslím, že je taky gay, ale nikdy jsme o tom spolu nemluvili.“
„Dennis,“ zopakoval Bill a potlačil odfrknutí. Vzpomínal si na Dennise přicházejícího s Morgan po škole, a dokonce i tak naivní, jak tenkrát byl, si pamatoval ty postranní pohledy. „Ano, Dennise se pamatuju.“ Vytáhlý teenager s plaveckým tělem a blonďatými vlasy na ježka… rozhodně dobře vypadající, ale ne na Billově hřišti působnosti.
Morgan zachytila jeho výraz. „Je, že ano?“ Řekla triumfálně. „Ohh, no počkej… řeknu mu, že máš přítele, a on z toho bude zklamaný a náladový.“
Bill se na ni zazubil. „Víš, jednou mi vešel do koupelny, zrovna když jsem vylezl ze sprchy.“
„Vážně?“ Vypískla Morgan. „Budu ho muset poškádlit…“
„Neopovažuj se,“ řekl Bill, rychle vystřízlivěl. Pamatoval si, jaké to bylo být v Dennisově věku. Být nejistý, co s tím dělat, nebo jak se chovat.
„Tom, řekni mi o Tomovi,“ naléhala a zapřela si lokty o kolena.
„Jasně.“ Bill nedokázal ovládnout úsměv, který jej tentokrát zradil, hloubka jeho pocitů našla východ ven. „On, no, pracuje ve Starbucks jako já. Tam jsem ho poznal.“ Bylo nejlepší nezacházet příliš do detailů. Pořád si nebyl jistý, co by si Claire myslela, kdyby si uvědomila, že katalyzátorem jejich vtahu byla schůzka dohodnutá online přes jejich online osobnosti.
„Jaký je?“
„Nádherný,“ zamumlal Bill, cítil, jako by se mu v této oblasti stále nedokázal vyrovnat. To byl důvod, proč z jejich setkání odešel. Být s TruBishonenem byla jedna věc, být s Tomem, kterého si ve své mysli vystavěl jako jednoho z krásných lidí – a to i byl, ale taky byl skutečný – bylo na úplně jiné úrovni.
„Hmm…“ Morgan ze sebe vydala spekulativní zvuk. „Setkám se s ním?“
„Jsem si jistý, že ano,“ ujistil ji, a pak se zamračil. Všechno, co teď měl, bylo intenzivní a dynamické a báječné, ale byl tam pořád ten pocit nestálosti hluboko v jeho mysli pohybující se po tekutém písku. Myšlenka, že to, co měl, bylo až příliš dobré na to, aby to byla pravda… a netrvala většina homosexuálních vztahů velmi krátce v porovnání s heterosexuálními?
„Co se ti na něm líbí?“ Vyzvídala jeho sestra dál.
„No, je nádherný,“ zopakoval Bill a zašklebil se. „Totiž, opravdu zatraceně dobře vypadá. Nejdřív mě to skoro vyděsilo, než mi dokázal, že o mě má opravdu zájem. A je sebevědomý, dokáže udělat cokoliv, co jen chce. Taky má velký smysl pro humor, a… no, skvěle líbá,“ dokončil Bill s rozpačitým úsměvem.
„To zní dokonale,“ řekla Morgan s malým povzdechem. Oči jí svítily. „Nemůžu se dočkat, až se s ním setkám.“
„Aby ses do něj mohla zakoukat taky, jo?“ Škádlil ji Bill.
„Nebuď hloupý!“ Řekla Morgan a zhoupla se, kolena si tiskla k hrudi. Pak se zazubila. „No, já nevím, jestli je tak krásný a skvělý, jak říkáš, tak si možná nedokážu pomoct. Přece jen, můj velký bratr se do něj zamiloval.“
Bill se pousmál. „Jo, to jo.“
„Jsi do něj zamilovaný?“
Bill zavřel oči. „Já…“ Tohle bylo těžší. Dovolit Tomovi, aby se s ním miloval, to přišlo přirozeně navzdory jeho prvotnímu strachu. Polkl. „Myslím, že jo.“
„Ty to prostě nevíš?“ Zatlačila na něj Morgan.
„Je to daleko složitější, prcku.“ Bill vstal a přejel rukou po jejích lesklých vlasech. „Říká se, že to prostě poznáš, když se zamiluješ. Ale je to taky děsivé. Přiznat něco tak velkého. Když jsi ve vztahu a všechny ty věci kolem na tebe tlačí ohledně toho, co k té osobě cítíš… není to vždycky jednoduché.“
Otočil se a zastrčil poslední špinavé prádlo do sáčku u dveří. „Říct, že máš někoho rád, to není problém. Ale být zamilovaný a myslet to vážně… no.“ Zazubil se a vylovil slova, která mu řekl sám Tom. „Věřím v lásku. A věřím, že to není vždycky snadné.“
Morgan se na něj zamračila. „To není moc uspokojivá odpověď.“
„Možná ne, ale občas to je vše, co dostaneš.“ Bill se posadil zpátky na židli a cítil se zvláštně v klidu. Možná to znělo nerozhodně, ale tak to cítil.
„Okay.“ Morgan nad tím rozmýšlela. Znovu naklonila hlavu. „Takže, Bille, jsou nějaké dobré knížky, které bych si mohla přečíst? Kde je nějaký gay? Totiž jako fikce nebo něco, cokoliv.“
„Proč?“ Bill se na ni zamračil. Dokázal si představit reakci jejich matky, kdyby něco takového našla v Morganině batohu. Měl dost potíží s tím, jak schovat ty svoje, když je četl.
„Chci vědět víc o tom, jaké to je být gay,“ odpověděla Morgan, jako by to byla samozřejmost.
Bill ji sjel propichujícím pohledem. „Morgan, je tady něco, co bych měl vědět?“
„Ne!“ Morgan se nyní zrudle dívala na své ruce. „Já nevím! To je právě ta pointa, chci vědět víc. Okay?“
„Okay,“ souhlasil Bill. „Mám tady pár docela nevinných fantasy knížek, na kterých můžeš začít.“ Pomyslel na trilogii, která mu proběhla myslí.
Jakmile poslal Morgan pryč s hromadou knih v náručí, Bill se otočil ke stolu. Do večeře zbývala méně než hodina, a on měl spoustu práce… zejména s ohledem na to, že měl druhý den otvírací směnu. S povzdechem odpojil modem a hodil ho přes okraj stolu.
Pak delší chvíli strávil zíráním na spořič obrazovky, než si uvědomil, že se na židli kroutí, a s rozpačitým smíchem vstal. Bolavé, pořád to bylo bolavé, ale stálo to za každou zatracenou minutu. Věděl, co chce, a rozhodně to bude chtít znovu.
„Je čas být vážný,“ řekl Bill, zapraskal svými klouby a šel hledat polštář, aby měl možnost se učit.
***
„Tak,“ řekl Tom s povzdechem a rozhodujícím kliknutím zavřel svůj laptop. „Pro dnešek jsem hotový.“
„Hmm?“ Brandon vzhlédl od svého stolu, kde posledních pět minut pilně balancoval perem na své ruce, s textem otevřeným na pracovní ploše svého počítače. „Ty už jsi to dokončil?“
„Pro teď, ano,“ prohlásil Tom. „Mám hotový úkol do marketingu. Pokud se pustím ještě do účetnictví nebo nějakého čtení, asi zabiju i svou poslední mozkovou buňku nebo tak něco.“
„No, tak to funguje,“ řekl Brandon s filozofickým pokrčením ramen. „Nemůžeš za jeden večer udělat úplně všechno.“
„Jo.“ Tom si rukou promnul zadní stranu krku a díval se z okna na balkon. Bylo pozdě, jinak by zvažoval, že se přihlásí online a zkontroluje, jestli na něj Dawntreader čeká. Oba se dohodli, že mají příliš mnoho domácích úkolů na to, aby strávili noc spolu, ať už to bylo jakkoliv dobré, vzájemná společnost byla na úkor produktivity. V každém případě věděl, že jeho přítel druhý den ráno otevírá obchod, takže byla jen malá šance, že bude online.
„Jak se daří tobě ve snaze o vědění?“ Zeptal se Tom, když se otočil od okna.
Brandon se na něj podíval a pero se mu skutálelo z ruky. „Ach, prostě skvěle,“ řekl a smutně zavrtěl hlavou. „Nevidíš, jak jsem produktivní? Myslím, že moje studijní zvyky jsou ve skutečnosti horší, když je Lisa pryč, a ne naopak.“
„To je vtipné,“ pronesl Tom a zazubil se. „Když je tady Bill, je on ta jediná věc, na kterou se dokážu soustředit.“
„Hmm.“ Brandon vypadal zamyšleně.
Tom zvedl obočí. „Vadí ti to?“ Naléhal. „Naše blízkost?“ Nepotřeboval kamarádův souhlas, stejně by dělal to, co jej těší, ale pomáhalo vědět, jestli tam není něco, co by tlačilo na Brandonovy hranice.
„Ze začátku, tak trochu,“ přiznal Brandon, jeho tvář odrážela jeho rozpačitost. „Chci říct, že teoreticky jsem byl vždycky tolerantní, ale tohle je poprvé, co jsem opravdu… ehm, blízko a osobně.“ Potřásl hlavou.
Tom se na židli opřel a točil se ze strany na stranu. „Nejsme až tak moc zřejmí,“ poznamenal. „Před lidmi.“
„Ne.“ Brandon otočil hlavu a setkal se s jeho pohledem. „To nejste. Ale je to jasné z vaší řeči těla, ze sta dalších podnětů, že jste vy dva spolu. Víš? A to, jak se na něj díváš…“ Odmlčel se a lehce potřásl hlavou.
„Co je s tím?“ Zeptal se Tom znepokojeně.
Brandon naklonil hlavu a věnoval mu malý úsměv. „Myslíš to s ním vážně. Jsem tvůj kámoš, dokážu tohle říct. A je to divné, protože od chvíle, co tě znám, sis vždycky jen zahrával s holkama.“
„Hm.“ Tom se poškrábal na hlavě a schválně se zapomněl zmínit o těch několika nocích, kdy zamířil do klubů na jiná místa. Tanec a sex, ve stručnosti. „Takže si myslíš, že se nechovám jako já, jo?“
„Ne,“ řekl Brandon a zvažoval svá slova. „Dříve to vypadalo, že se dobře bavíš, ale byl jsi skoro nedůtklivý. Teď jsi daleko uvolněnější.“
„No, to je dobře,“ řekl Tom po chvíli. „Vzhledem k tomu, že mi na něm hodně záleží… Totiž, jsme spolu teprve týden.“
Brandon zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že na množství času tolik záleží.“ Znovu zvedl pero a vyrovnal ho na zadní straně ruky. „Když si to sedne, je to prostě tam, víš, jak to myslím? Myslíš, že ho miluješ?“
Tom se znovu otočil k oknu. Venku bylo tak chladno, že téměř očekával, že uvidí sníh. Měl tuhle otázku čekat.
„Zeptej se mě na tuhle otázku trochu později,“ odpověděl a pousmál se. „Právě teď nechci říkat nic.“
„Nechceš to zakřiknout, co?“ Brandon se rozesmál. „Dobře, budu hrát s tebou.“ Odložil pero stranou, pak se otočil ke klávesnici a k povětšinou prázdné stránce před ním, a vzdychl.
„Nechám tě u toho,“ řekl Tom, zvedl svůj laptop a poplácal Brandona po rameni. Opět se mu ulevilo, že si jeho kamarád nemyslel, že by se něco změnilo… nebo spíše, že to byly změny k lepšímu.
Zítra bylo pondělí. Uvidí Billa mezi přednáškami. Bez hledu na to, co se dělo, škola, práce nebo příjezd jeho rodičů, cítil se připravený jít do toho po hlavě. V jeho životě bylo konečně něco, co začínalo jít správným směrem.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
V kapitole jsou dobře popsané pocity Billa a Toma.
Tom je pripravený ísť do toho po hlave? No, som zvedavá, ako dlho mu to vydrží. Lebo však sa stále drží vzadu. Minimálne vždy, keď je naokolo niečo, čo by ho mohlo rozrušiť. Alebo jeho rodina. A Bill je na tom dosť podobne. Tak uvidíme. Ďakujem za preklad.
Teda na to, ze by mel byt Bill podle vseho do Toma takhle obr moc zamilovaný, k celému jejich vztahu, mozna lepe receno jejich vyhlidkam do budoucna, přistupuje az priserne realisticky. Nebo tedy podle meho vkusu… Ja, kdyz se do nekoho poblaznim timhle zpusobem, jako Bill do Toma (a ted neřeším, jestli je to jen chvilkove poblouzněni smyslu/hormonu, nebo skutečná hluboká Láska), pak do toho jdu po hlave, na dvěstě procent a nekoukam napravo – nalevo, proste se tomu pocitu oddam a nepremyslim, co bude nebo nebude dal, respektive v tu chvili si proste rada myslivam, ze to bude navzdy 😅. Samozrejme cas ryzost mých citu proveri a kolikrat se zpetne ohlednu a rikam si “bože, bylas tak naivní a blba, co sis vubec myslela” (no to asi bude ten problem, ze v tu chvili jsem zrejme příliš nemyslela, ha jestli vubec 😂😂😂)! Naproti tomu Bill se stale tak moc snaží byt uvedomely, drží se emočně zpatky (stejne uz to ma marne a je davno ztraceny, at si to přizná, nebo ne, uplne stejne jako s tou otázkou jeho orientace driv, je taaak neponaucitelny, rozumbrada jeden) a je pro zamilované tak netypicky střízlive uvažující… je to pro me hrozne tezke se s timhle přístupem ztotožnit. Tak neobvykle (z meho úhlu pohledu 😄) … i presto, ze ma nejlepsi kamarádka taky nejdriv vse řeší mozkem a az pak tu a tam nechá vyklouznout na povrch city, tudiz bych mela byt zvyklejsi, ale proste nejsem. U čtení je to asi jine, kdyz casto mivame tendence se empaticky szivat s postavami a prožívat jejich životní cesty skrze ne, tzv. v zastoupeni.
Ehm a co ten Morganin přehnaný zajem o gay knihy? Copak copak, mela by se Claire připravovat na sok cislo dve 😅? To uz by taky nemusela přežít chudera haha 😂😂😂!!!