autor: Majestrix & Little Muse
Práce na lásce
„Vydržím, děkuji,“ Andreasovi nadskakovalo koleno, zatímco si propletl prsty a snažil se nevrtět, aby to neviděl kdokoliv na druhé straně obrazovky Infonexu. Bill byl v posteli, v hlubokém spánku, nemohl se hýbat a jen stěží dýchal. Byl tady ten… ten tlak, který blonďák skoro cítil, a zdálo se, jako by všechen padal na jeho přítele. Bill mu řekl, co očekávat, ale doopravdy to vidět bylo mnohem horší.
„Andreasi, Bill mi řekl, že to ty ho najdeš, až goidal opravdu začne.“ Objevil se na obrazovce obličej Hlavního Léčitele Sakiho. „Brzy tam budu.“
„Prosím, pospěšte,“ vyhrkl. „Dělám si starosti.“
„Rozumím. Bude v pořádku, věř mi.“ Obrazovka zčernala a blonďák těžce vydechl, než se zvedl a vrátil se k Billově posteli. Jemně mu žínkou otřel čelo a vzal ho za ruku. Bill nevypadal, že by měl bolesti, byl prostě jen… nepřítomný. Uzavřený uvnitř své vlastní mysli. Když Andreasovi řekl, co se stane, blonďák přemýšlel, jak by někdo mohl chtěně do něčeho takového jít.
Ale on si nemohl vybírat.
A tak držel Billa za ruku, dokud nepřišel Hlavní Léčitel Saki s Davidem a Tomem v závěsu. Sluha se zvedl a poklonil se.
„Lorde Davide, Lorde Tome, nevěděl jsem, že přijdete také,“ vydal ze sebe.
„Proč mi nebylo řečeno, že se Billovo zdraví zhoršilo?“ zahřměl Tom, zatímco šel Saki k posteli. „Jsem jeho manžel, měl bych o těchto věcech vědět.“
„Můj Pane, nevím, proč vám to Lord Bill neřekl,“ odpověděl Andreas rychle. „Nevěděl jsem, že to neudělal.“
„Lorde Tome, jak jsem řekl, není nemocný. Je jen zachycen uprostřed Vize. Teď budu potřebovat naprostý klid a ticho, abych vytáhl jeho i tuto Vizi z jejich hloubky, je to jasné?“
Tom našpulil rty a šel pryč. „Řekněte mi, až se vzbudí,“ štěkl přes rameno, a zavřel za sebou dveře. Andreas se podíval na Davida, ten si povzdychl.
„Jak je Billovi?“ zeptal se tiše.
„Oba Hlavnímu Léčiteli Sakimu důvěřujeme. Je nejlepší ve svém oboru.“
„A tohle není návrat choroby?“
„Oh, ne,“ ujistil ho Andreas. „Tohle je jen bolestivý způsob, jak přinést ztracenou Vizi na svět. Potom bude v pořádku.“
„Dobře. Myslím, že bych také chtěl být informován o jeho probuzení,“ řekl David zamyšleně.
„Ano, můj Pane.“ Poklonil se Andreas a David odešel. Vydechl úlevou a nedokázal potlačit třas, který ho pohltil, když Lékař začal mluvit. Vždycky když slyšel starší mluvu, vzpomněl si na temné stránky Billova zdraví.
Andreas se posadil do židle a připravil se na čekání.
~*~
Byl to starší muž, starší, než jak si ho Bill pamatoval. Neviděl Císaře od té doby, co byl dítě, od té doby, co jejich Dům opustil Tetrapolis.
Pokoj byl malý a útulný; něco, co by Bill neočekával od Císaře Pěti Měst, ale jeho znaky byly po celém pokoji. Obrázky jeho synů, dary z cizích zemí, a malé pohodlné křeslo v rohu pro jeho manžela, aby s ním mohl sedět a povídat si. Bylo to velmi uklidňující, což byl nejspíš důvod, proč byla jeho Císařská Výsost předkloněna nad svým stolem, nejspíš rozdělovala návrhy zákonů do Senátu od jiných smluv.
Bill koutkem oka zachytil pohyb za Císařovou skloněnou hlavou, otočil se, ten stín se hýbal, oddělil se od zdi. Změnil se v muže, kterého následoval záblesk sekyry. Bill otevřel ústa, aby vykřikl, ale žádná slova nevyšla, když udělal krok vpřed.
Žádná slova nevyšla, protože tohle se nedělo, ještě ne, někde v zákoutích jeho mysli si toho byl Bill vědom, že tam není, ale ono to bylo tak reálné, vždycky bylo, a výkřik, který se stále snažil vydat, nebyl ničím než nepříjemným tichem.
Sekyra padla stejně tiše, jako Bill křičel.
Císař na výkřik neměl ani vteřinu času.
~*~
V Billově probouzení nebyla vůbec žádná ladnost.
Žádná otupělost nesužovala jeho končetiny, neměl potíže otevřít oči, možná proto, že už jednou tuhle Vizi viděl, a tak se ihned probudil a zvedl se prudce ze svých polštářů, lapal po dechu. Jediná věc, která ho uklidňovala a držela ho od skácení se na zem, byla ta, že se posadil přímo v tom okamžiku, kdy ho Andreas objal. Opřel se bradou o kamarádovo rameno, sám ho objal a hluboce vydechl. Viděl, jak Hlavní Léčitel Saki sedí za Andreasem, jak se na Billa dívá, jeho rytmické promlouvání už skončilo. Vydechl, položil řetízek z malých korálků měsíčních kamenů, který tak pevně svíral v dlani.
„Takže to nebyla příjemná Vize,“ řekl.
Bill zavrtěl hlavou, zabořil se nosem do Andreasova ramene a cítil v klíně lehkou váhu na svém oblečení. Natáhl se dolů a vzal do ruky malý kamínek, který mu musel spadnout z čela, když se tak najednou z ničeho nic zvedl, natáhl se přes svého sluhu a podal ho do ruky Lékaři.
„Tak co jsi viděl?“ zeptal se a dal si ho do kapsy.
Bill pevně stiskl Andreasovu tuniku a obdržel pohlazení po zádech.
„Císař je v nebezpečí,“ vydechl a sledoval, jak Saki ztuhl. „Viděl jsem někoho… v paláci, v jeho Slunečním Pokoji, ale nevím kdy, nevím koho-“ sám sebe přerušil, semkl čelist. Andreas ten pohyb musel cítit, protože se odtáhl, chytil Billa za ramena.
„Co se děje?“ naléhal.
„Měl bych mluvit s Lordem Jorgem o Vyšetřování, kterému se podrobil,“ řekl mu Bill. Jen myslet na to, jen představa obličejů těch mužů mu dávala chtíč rozdrtit někoho svou vahou magie. Nikdy k nikomu necítil tolik nenávisti, až ho to rozrušovalo.
„Jaké Vyšetřování?“ zeptal se Saki.
„Lord Jorg před nějakou dobou vyžadoval Vyšetřování, ohledně zrady spáchané-“ Bill se na chvilku zastavil. Věděl, že musí našlapovat lehce. „Kterou jsem viděl ve Vizi,“ dokončil tiše.
Saki se zamračil.
„O tom nic nevím, ale můžeš si zkontrolovat stav Vyšetřování na Infonexu.“ Starší pán si povzdychl a zvedl se ze židle. „Musím se navrátit do Paláce a promluvit si s hlavou ochranky. Vyhlásí poplach; děkuji, Bille. Náš Císař bude díky tvé Vizi v bezpečí.“
Bill přikývl, zatímco Hlavní Léčitel odešel za doprovodu Andrease ke dveřím. Hned jak se dveře zavřely, vyklouzl zpod peřiny a přešel ke stanici Infonexu. Bill měl sotva energii k tomu, aby ho zapnul a dlouze a hlasitě zazíval do své ruky. Stále se bál, i když Vize už zmizela, nechala ho oslabeného a skoro spícího. Když ucítil jemné ruce na ramenou, nebránil se jim.
Andreas mu pomohl do postele a s lehkým úsměvem ho přikryl.
„Máš v posteli zůstat po dva dni,“ zašeptal blonďák a Bill znovu zazíval. „Něco mi říkáš, že s tím nebudeš mít problém.“
„Jsem tak ospalý, Andy. Musím zkontrolovat Vyšetřování Lorda… Jorga…“ Bill se převalil a usnul.
~*~
„Takže je v pořádku?“
„Ano, můj Pane,“ odpověděl Andreas. Jorg se posunul na své židli a našpulil rty.
„Tohle je jen trik, aby zase získal naši důvěru a soucit,“ odsekl.
„O tom pochybuji. Bill se nezdá, že by byl takový typ člověka,“ řekl David tiše, natřásal si Erika na ruce.
„Nezdál se jako typ člověka, který poruší slib manželství, a také to udělal.“ Tom usykl, a Jorg si rozpačitě odkašlal. „Omlouvám se, synu.“
„Hlavně ať jí,“ řekl David Andreasovi, ignoroval svého manžela. „Je neuvěřitelně hubený už od přírody, a vypadá nemocně, když takhle zhubl.“
Tom přikývl a odešel z pokoje. Jeho znepokojení udělalo během posledních pár hodin podivný pokrok. Znepokojení se stalo zlostí a pak se stáhlo do lhostejnosti, předtím než se zapojila provinilost. Samozřejmě, Bill byl ve stresující situaci, a to, že se k němu choval tak odmítavě, ničemu zřejmě nepomáhalo. „Ale proč bych neměl?“ zeptal se Tom nahlas a šel rázným krokem ke svému pokoji. „To já jsem se spálil, kde je jeho soucit?“ vydechl a třískl za sebou dveřmi.
Za pár hodin Billa uvidí.
~*~
Bill otevřel oči a usmál se. Andreas nechal jeho velká okna otevřená, a tak slyšel, jak venku prší. Na chvíli se díval na bouřlivé nebe a pak ztuhl.
„Nemyslel jsem si, že se probudíš,“ řekl Tom a vystoupil ze stínu, aby přešel blíž k posteli.
„Goidal je pro tělo velice únavný. Nemůžu tak kontrolovat, kdy se probudím a kdy ne, můj Pane,“ řekl Bill nervózně. Tom se zamračil a přešel k oknům, díval se do zahrad na krásně zelený trahd lah. „Děkuji, že jsi mě přišel navštívit,“ dodal, nechtěl se zdát drzý.
Tom se přes rameno podíval na Billa a přikývl.
„Poslal jsem Andrease ven, ale…“ vydechl, „můžeš si ho u sebe nechat po celou dobu.“
Bill nekontrolovaně procitl. Myslel tím-
„To neznamená, že je to mezi námi v pořádku,“ řekl tiše. „Zdaleka ne, ale rád bych se o to pokusil, když budeš chtít.“
Bill polkl a přikývl. „Chci,“ řekl hned, jak se mu hlas přestal třást.
„Jen… přestaň s tím nošením jídla, ano?“ otočil se Tom konečně k Billovi a protáhl si krk.
„Jen jsem se snažil ukázat, jak moc chci-„
„To nepomáhá,“ přerušil ho Tom a zavrtěl hlavou. Bez dalšího slova odešel z pokoje, nechal Billa dívat se za ním. Vydechl a přitáhl si kolena k hrudníku, aby se o ně mohl opřít hlavou. Byl to další krok správným směrem, ne? Víc, než si zaslouží, ale méně, než v co doufal. Bill ukáže Tomovi svou lásku; klidně tisíci způsoby, když to bude možné.
I kdyby to mělo trvat celý jeho život.
~*~
Bill uznal za vhodnější vyhledat Davida.
Dost překvapivě, když se po něm Bill ptal o dva dny později, Michael ho informoval, že je ve Hvězdném Pokoji, a Bill, který o tomto umístění moc nepřemýšlel, zamířil ihned na místo určení. Samozřejmě, David měl společnost, Bill se ihned cítil, že je dotěrný kvůli tomu, že vstoupil; nebyl v této místnosti od té doby, co byl v sídle jako host.
„Oh, já…“ zastavil se Bill ve dveřích, znovu couvl. „Omlouvám se, přijdu později.“
„Ne, ne, Bille.“ Zvedl David ruku a mávl, aby šel dovnitř. Všichni běhali kolem, ptali se Davida na otázky a překřikovali se, Billova přítomnost této situaci nijak nemohla přitížit, i když vstoupil na soukromý oběd nebo něco podobného. „To je v pořádku,“ řekl David a položil mu ruku na rameno, přivedl ho dovnitř. „Něco jsi potřeboval?“
Bill se podíval na ostatní, viděl Lorda Connora, který se hrabal ve směsi delikates z Tripolisu, a usykl. Neviděl tohoto muže od své svatby. „Já jen…“ začal. „Nevěděl jsem, jestli by mě chtěl Lord Jorg vidět, ne že bych ho obviňoval, a myslel jsem, že vy možná ano… co je všechno tohle?“
David se na něj na chvíli zadíval, skoro s očekáváním, a Bill se tak nějak cítil pokáraný. Na to u Davida nebyl zvyklý. „Přípravy pro Leb Ha tvého manžela,“ řekl a Bill pod jeho stiskem ruky ztuhl, pohledem se vrátil k procesu.
„Nikdo… nikdo mi o tom neřekl,“ řekl a těžce polkl.
Byla to pravda, ale Bill se na to také nikdy neptal, to si uvědomil ale až teď. Měsíce s Tomem, a on se nikdy nezeptal. Nebylo divu, že se na něj David takto díval.
David si odkašlal, přitáhl si Billa trochu blíž k sobě a pak ho pustil, snažil se ho uklidnit. „Nevěřím, že předčím loňský rok. Jeho otec naléhal, aby oslava jeho dvacetin byla extravagantní věc, ale… Stejně. Může to být perfektně elegantní.“ Otočil se k Billovi, pohladil ho po zádech. „Jsem si jistý, že by ti to řekl, jelikož se ten den blíží.“
„To ani není…“ Bill zavrtěl hlavou, založil ruce na hrudníku, najednou chladný. „Ani by to neměl dělat.“
„No, teď už to víš. A jsem si jistý, že si ten večer s tebou užije.“
Bylo od Davida velice hezké, že tohle řekl, něco, co pro něj muselo být velice těžké, a o čem si Bill nebyl jistý, jestli to je pravda, ale bylo to jen stěží uklidňující. Nebylo to dost, nebylo mu dost tady být.
„O čem jsi to chtěl mluvit s Lordem Jorgem?“ zeptal se David a Bill se na něj otočil, zamračil se. „Můžu ho donutit tě vidět, předat zprávu. Co je to?“
„Oh, to…“ Bill se posunul, když muž mumlající sám k sobě o houslích a zpěvácích přešel až moc blízko něho, pokračoval v chůzi, aniž by si Billa všiml. „To může počkat,“ rozhodl se. „Je to obvyklé, Lorde Davide, že takové plánování padne na meroda po tom, co se lord ožení?“ zeptal se.
„Obvykle ne,“ odpověděl David. „Já jsem to vždycky dělal, nikdy mi to nevadilo, a nechtěl jsem víc… napínat váš vztah.“
„Rád bych to převzal,“ řekl mu Bill. Bylo to mnohem větší gesto oddanosti než jeho aféra s jídlem, kterou už dál nemohl dělat, a Tom s ním stále nechtěl mluvit. „Není to zatížení. Tom se na mě sotva podívá, mám čas.“
Vědět, že může zůstat, neznamenalo nic, když za ním Tom ani nepřišel. Co bylo žít pod stejnou střechou bez kontaktu s ním?
„Nevím, jestli by to bylo chytré, Bille,“ protestoval David. „Ale upřímně by mi to nevadilo.“
„Ani mně ne,“ naléhal Bill.
David se na něj obezřetně podíval, Bill předpokládal, že se snaží najít důvod, proč by neměl souhlasit a zřejmě nic nenašel. Lord Jorg tento nápad nejspíš nepřijme, to Bill věděl, Tom možná bude znepokojen, ale on to chtěl.
On tohle potřeboval.
David si povzdechl. „Tak budiž.“
~*~
„Bude tohle dost velké?“ zeptal se Bill a procházel se prázdným sálem. Klenutý strop nesl jeho dotaz až k trámům, pomalu se otočil v širokém prostoru.
„Vešla se sem vaše svatba,“ připomněl mu Andreas a černovlasý teenager přikývl.
„Pravda. Na Tomovo Leb Ha budeme mít méně hostů než na svatbu.“ Podrbal se Bill na nose a povzdychl si. „Bude toho spousta na dekoraci. Kontaktuj Lorda Micaha, jestli by mohl udělat dekorace.“ Andreas přikývl a zapnul si datapad. „Také budeme muset jet na Tetrapolské Vinice a sehnat něco nového. Díval jsem se do vinotéky tady, a nemají tu hořká vína, která má Tom rád. Myslíš, že bys mohl dohodnout schůzku?“
„Ano. Před nebo potom si promluvíš s Lordem Connorem?“
Bill se zamračil a zavrtěl hlavou. „Lord David už poslal pro menu; použijeme to, co objednal on. Věřím jeho úsudku, dělal tohle víckrát než já.“
„Pamatuješ na poslední Leb Ha svého otce?“ zeptal se Andreas a Bill se začervenal a začal se smát.
„Neuvěřitelné, co jsme zvládli s takovým rozpočtem,“ řekl zamyšleně.
„Ano. Ale také jsme neměli tolik hostů.“
„Nepřipomínej mi to. Stále ještě musím vymyslet pozvánky. Musíme je osobně doručit ke každému Sídlu. Je to pak více osobní.“ Přikývl Bill pomalu. „Když budou všichni spolupracovat, mělo by to jít jako po másle.“
~*~
„Cože?“ zeptal se Bill bezmocně.
„Omlouvám se, Lorde Bille, ale už to dál dělat nemohu. Omylem jsem si přidal váš večírek na seznam, ale přehlídl jsem, že tam mám jiný. Nemohu dělat oba najednou, a jelikož mě Dům Unt kontaktoval první, musím udělat jejich zakázku. Chápejte.“
„Ale Lorde Connore, Dům Vave na vás utratil opravdu hodně kreditů. Mohl byste určitě udělat výjimku,“ naléhal Bill.
„Nemyslím si, že by to bylo moudré nebo spravedlivé, vy snad ano?“
Bill se zhluboka nadechl a snažil se nedupnout si. Koho zajímala spravedlnost, když se na něj jeho kuchař chtěl vykašlat týden před Leb Ha?
„Ne, asi ne,“ řekl namísto toho po nějaké chvíli. „Možná byste mi mohl dohodit nějakého známého? Nejspíš by to ulehčilo vaše náhlé odmítnutí.“ Bill nedokázal polknout hořkost, kterou měl v hlase, a Lord Connor nakrčil obočí.
„Uvidíme, co budu moct udělat. Můj asistent se za chvílí vrátí se seznamem alternativ.“ Hlas Lorda Connora byl mrazivý.
„Děkuji, Lorde Connore.“ Vydechl Bill těžce, když se symbol Domu Zar objevil na obrazovce. Nenáviděl, když ho někdo zdržoval. Andreas vešel do místnosti, vypadal celkem udivený Billovým výrazem.
„Co se děje?“
„Lord Connor mě právě informoval, že měl dvě věci najednou, a že bude spravedlivé, když se postará o Dům Unt, jelikož oni se mu ozvali první.“
„U všech Bohů, a co si teď máme počít?“ zeptal se blonďák a přešel blíž, aby se díval, jak se symbol pomalu otáčí na obrazovce.
„Dovolí svému asistentovi dát nám nějaká alternativa. Snad najde kuchaře, který není zamluvený.“ Promnul si Bill čelo a rychle si protáhl ramena. „Už se ozval Lord Micah?“ zeptal se Andrease úzkostlivě.
„Ano. Nebo spíš mluvil jsem s jeho asistentem. Dneska ráno si ho objednali na jiný večírek.“
„To si snad děláš srandu. Řekli, abychom dneska zavolali, abychom se dohodli na čase, kdy mají přijít a vyzdobit to!“ Bill se postavil a začal chodit po pokoji. „Jak může být zamluvený?“
„Já nevím, Bille, ale říkají, že nemohou tu práci přijmout.“
„Tohle je fakt báječný. To je všechno, na co sáhnu, předurčeno ke zničení?“ zeptal se Bill bezdechu. Infonexus zapípal a on zvedl pohled s nadějí v očích, když obrazovka zčernala. „Cože?“ zeptal se rozzuřeně.
„Hovor byl odpojen. Chceš, abych jim zavolal zpátky?“ Andreasův hlas byl úzkostlivý, když sledoval kamarádův obličej.
„Ne, to je v pohodě, vážně pochybuju, že to nebylo naschvál!“ řekl Bill pomalu. „Najdu si sám jiného kuchaře.“
„Ale mám i nějaké dobré zprávy,“ nabídl Andreas a pousmál se.
„Teď mě potěší asi cokoliv, tak do toho.“
„Látky, stoly, ubrusy a všechny ostatní věci byly objednány a už dorazily, a nic nechybí.“
„Oh, díky Bohům,“ řekl Bill a zhluboka se nadechl. Ze srdce mu spadl velký kámen. Celkem dost věcí objednával z každého z pěti měst, a zoufale doufal, že přijde všechno, aby se mohla udělat výzdoba.
Teď jen potřeboval najít ty, co to vyzdobí. A kuchaře.
Znovu.
„Um, co nám ještě zbývá udělat?“ zeptal se Bill a snažil se nezívat. Stále nedohnal spánek z minulé noci, když se květinář stále ptal a žádal po něm opravdu přehnanou cenu, jako by byl Bill nějaký genna, který sám neodkáže cenu odhadnout. Až pozdě ráno hovor skončil, a Bill si zalezl do postele, jen aby ho Andreas za hodinu probudil, že musí zamluvit to nejlepší hořké víno.
„Stále tu jsou pozvánky, hudba, květiny, víno a teď i jídlo a dekorace.“
„Dobře, tohle zvládneme. Na zítra mi domluv schůzku s vinotékou. Lord Kirk ví o květinách, které jsem objednal, a tak to bude velmi krátká schůzka. Už bych mu nemusel volat. Máme do Leb Ha už jen týden, takže bych měl udělat pozvánky hned teď, aby mohly být poslány. Tiskař Lord Gary už se nám ozval na telefon?“
„Ne, Bille.“
Bill si povzdychl. „Nebudu panikařit; vím, že udělá dobrou práci a budeme v pořádku.“ Bill nakrčil obočí a začal pochodovat. „Takže teď zbývá kuchař a hudba. To Lord David nezamluvil žádnou skupinu?“
„Harfenista onemocněl, a tak museli odmítnout. Ale mluvil jsem s Gustavem, a ten říkal, že Lorda Toma nikdy nezajímala skupina, co objednali; vždycky to bylo víc pro jeho otce.
„Nemělo by být tak těžké najít jinou skupinu, spíš něco, co bude mít rád můj manžel. Nejspíš někoho z Pentapolis. Najdu někoho zítra.“
„Takže ještě jídlo a dekorace, že?“
„Přesně.“
„Dobře.“ Přikývl Bill, znovu šťastný. „Můžeme pomocníky na dekoraci sehnat tady. Dnes večer uděláme stoly. Nejspíš se budu muset zastavit v obchodě Lorda Garyho. To už můžu, když jsem ženatý. Najdi nám nějaký čas.“ Bill si skousl ret a díval se do blba. „Jídlo. Myslím, že něco najdu na Infonexu; snad bude někdo tak kvalitní jako Lord Connor. Obzvlášť když budu hledat v Tetrapolis.“
„Snad ano,“ řekl Andreas nadšeně. „Chceš, abych ti vybral něco formálního, když půjdeš za Lordem Garym?“ Andreas už vykročil ke skříni.
„Ano prosím. Musím udělat dobrý dojem.“
~*~
„Jak to myslíte, že jsou zničené?“
„Omlouvám se, ale pergamen, který jste požadoval, byl naprosto zničen, a jsem neschopen sehnat další až do příštího měsíce,“ řekl Lord Gary netečně. Bill bezvýsledně zaprskal, když se rozhlédl po obchodě, jako by chtěl najít ten protivný papír.
„To už žádný není v celém Tetrapolis?“ zeptal se, když nabral kontrolu nad svým tělem.
„Lorde Bille, já jsem prvotřídní obchodník s papírem. Nenajdete žádný obchod s větší kolekcí-„
„Ale jste neschopný splnit mou objednávku.“ Probodl ho Bill pohledem. „A to mi to říkáte tak pozdě?“
„Ujišťuji vás, snažil jsem se najít jiného dodavatel, ale nic jsem nenašel. Nechtěl jsem vám to říct, dokud nezkusím všechny možnosti náhrady.“ Lord Gary vypadal uraženě a Billův výraz se zjemnil.
„Omlouvám se, Lorde Gary. Nechtěl jsem naznačovat opak,“ řekl Bill tupě.
„To je pochopitelné. Vklad se vrátil zpátky na účet Domu Vave, těším se na další obchod s vámi.“ Přikývl Lord Gary a zvedl ruku směrem ke dveřím.
Bill byl propuštěn.
„Ano, samozřejmě,“ zamumlal a odešel ven.
Když byl venku, díval se na ozdobné kameny, které vedly podél cesty k teleportu. Bill se snažil uklidnit, ale zlost v něm byla větší a větší, dokud jeden bílý kámen neexplodoval a nestal se z něj jemný prášek. Podíval se provinile zpátky na obchod a rychle odešel k teleportu. Když byl na druhé straně, Andreas se na něj tázavě podíval.
„Nebyli schopní to sehnat,“ řekl krátce a prakticky vletěl do svého pokoje, Andreas mu byl v patách. Když se dveře jeho pokoje zavřely, Bill sjel po zdi a zoufale se posadil na zem.
„Tohle je opravdu zajímavé,“ řekl Andreas pomalu. „Všichni mají najednou práci, nebo se něco stane nebo se něco objeví. Jaká je šance, že by se to všechno stalo najednou? Tyhle obchody jsou velmi důležité; proč by riskovali hněv nebo hůř, ztrátu obchodu?“
Bill pokrčil rameny a pak mu ztvrdl obličej. „Možná, kdyby s nimi někdo mluvil a prosil je, aby ustoupili, a řekli mi ne, pak by to smysl dávalo,“ procedil skrz zuby.
„Ale kdo by něco takového udělal?“ zeptal se Andreas, obličej se mu najednou rozšířil uvědoměním. „Lord Jorg?“ zeptal se nevěřícně.
„Zajímavé,“ odsekl Bill, „že jsi došel ke stejnému závěru, i když jsem nic neřekl.“ Zvedl se a odešel ke Slunečnímu Pokoji Lorda Jorga. Pod dveřmi prosvítalo slabé světlo a Bill manuálně zaťukal.
„Dále.“ Slovo bylo odštěknuto a Bill napochodoval naštvaně dovnitř. „Bille,“ řekl Jorg a zvedl pohled od svého datapadu, „Co pro tebe mohu udělat?“
„Třeba mi můžete přestat překážet v cestě,“ řekl Bill rozhodně.
„Jak to myslíš?“ úšklebek na obličeji Hlavy Sídla byl skoro nesnesitelný, a Bill nakrčil ramena. „Nic jsem neudělal.“
„Mluvil jste se všemi, které jsem si zamluvil na večírek. Pomalu, ale jistě všichni vycouvali, nebo zrušili smlouvu. Jaká je šance, že by se to stalo bez manipulace?“
„Takže mě podezříváš, samozřejmě, jelikož jsem tak zlý člověk, který by chtěl zničit svému vlastnímu synovi, mému nástupci, Leb Ha.“ Zíral na něj chladně Jorg.
„Popíráte to?“
„Nevypadáš tak dobře, Bille,“ řekl Jorg posměvačně. „Možná bys měl nechat Lorda Davida pokračovat v plánování? Je zřejmé, že na to nestačíš.“
Bill zavrtěl hlavou. „Já to udělám, a bude to překrásné, přesně takové, jak si můj manžel zaslouží,“ Bill to slovo hodil zpátky na Jorga, který se naježil.
„Můžeš tady být, pod stejnou střechou, ale nejsi jeho manžel. Nevěřím, že víš, jak být manželem. Je zřejmé, že jsi na dně. Ušetři si to ponížení a nech to udělat mého chotě. Dělal to už roky.“
„Ne.“
„Jak chceš.“ Pokrčil Jorg rameny a vrátil se k práci. Bill na něj ještě chvíli zíral, než odpochodoval ze Slunečního Pokoje do chodby.
Tohle byla sabotáž. Realita ho pořádně uhodila a Bill se na chvíli cítil trochu omámeně. Ale jeho tchán od něj předpokládal, že ustoupí a že se schoulí do klubíčka jako skomíravý druhý muž, za kterého ho považoval.
Ale to se opravdu pletl.
Bill se vrátil k sobě do pokoje a našel Andrease, jak skoro spí v křesle. „Andreasi,“ řekl důrazně a cítil se špatně za to, že ho probudil. „Musím si na sebe vzít to nejlepší oblečení a potřebuji vypadat lépe než kdy předtím. Pošlu pozvánky přes Infonexus.“
„Ale… Bille, na seznamu jsou jich stovky, a všichni nepřijmou všeobecnou pozvánku,“ řekl a zazíval.
„Pak musím začít co nejdřív, ne?“ usmál se Bill krátce a zvedl seznam. Andreas se na něj na chvíli zadíval a povzdychl si.
„Máš kruhy pod očima,“ řekl, jako by to Bill nevěděl. „Musíš vypadat co nejlépe, když jim chceš poslat osobní pozvánku.“
„O to se postarají linky,“ řekl Bill odmítavě. „Nebudou je vidět. Prosím, Andreasi, pak můžeš odejít na zbytek dne.“ Posadil se ke svému zrcadlu a zhluboka se nadechl, a nevydechl, dokud se Andreas nedal do pohybu.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
Hoho, vypadá to čím dál tím zajímavěji a už teď jsem zvědavá na 14 díl. A ten obrázek je perfektní. Oni všechny obrázky!
Držim Billovy palce, nech mu vyjde to plánovanie, je mi ľuto. že mu Jorgh hádže polienka pod nohy.
Povedené 🙂
:/ Actually I hate Jorg and his absolutely stupid and sick behaviour !! What a beast . Of course that Only he is ruinning Bill's work . Maybe when Bill will handle Tom's party, everything still won't be fine between them . I'm afraid of next part but can't wait !! .. It's hard to read how somenone destroys Bill . He deserves Tom's wrath but not Jorg's sabotage . Amazing part girls 🙂 !!
Hej, dámy, kdyby se příště chtěl zase někdo ptát, proč tu není další díl, tak se zeptejte jeho a těch dalších zhruba pětapadesáti, proč nedají komentář, když tu díl je. Jasný? Pokud se to tady trochu nepohne, aby měla LilKatie co překládat autorkám jako odezvu, tak se nemáte dál na co těšit. J. :o)
[5]: V tom prípade si kúpim 200 počítačov s rôznymi IP adresami a budem písať komentáre deň aj noc 😀 . Neviem či prežijem bez tejto poviedky 🙁
Pripadam si trochu jako pako, kdyz opet komentuji zpozdene a navic tentokrate i pres pulku sveta, ale kdyz mi to neda, ta povidka je uzasna a ty komentare tak bidne, je mi to desne lito, uz kvuli LilKatie…nejdriv se musi snazit ziskat svoleni k prekladu a potom ji za ty megadlouhy kapitoly, ktere preklada uz u druhy rady pro poteseni vsech, co to ctou, pribydou 4 komentare?????
Zensky, mejte rozum, za tu vetu uznani vas snad neubyde, ne? LilKatie, mrkni na minuly dily, ja to komentovala zpozdene, ale zato vsechn, tak to treba jeste Sophii posli, at vi, ze se povidka libi!
Ted ale k tomuto dilu:
It's lovely to see how much Bill cares and tries to do his part to make Tom's day special. Jorg seems to be such an ass but I think that Bill needs that, to do it all on his own, despite all obstacles and hardships, to prove that he is serious, that he won't give up so easily, that his love can carry him over all nastiness Jorg puts him through.
It was quite an entertaining chapter, a lighter one, I guess you guys gave us some breathing room before you deliver another punch into a poor reader's stomach, huh?
(*awaits another hard blow*)
LilKatie, thank you sweetie!
Tomovmu otcovi sa teda nečudujem že Billovi podráža nohy.
Myslím že stále neverí Billovi že Toma miluje,no čo čakať od otca ,ktorý vidí svojho syna nešťastného.
Verím že Bill to zvládne,teraz má dôvod bojovať a dokázať že mu na manželovi záleží…..
Kristepane, vždyť to říkám, nikdo ho nevezme na milost, ještě mu budou házet klacky pod nohy…já jsem tak naštvaná a na Billa asi nejvíc, že se na to nevykašle a neodejde, pak by si možná konečně Tom uvědomil, o co přichází!!
Billovi se naskytla výborná šance a bojuje do posledního dechu. to se mi líbí, fandím mu. 🙂 jestli to zvládne, Tom bude zase jeho, určitě. 🙂
musím smeknout před jeho vytrvalostí a trpělivostí. já bych se na to vykašlala. o to horší je zjištění, že mu podráží nohy jeho tchán.
málem bych zapomněla na vizi…to jsem zvědavá, co se z ní vyklube – teda pokud vůbec něco a nemělo to souvislost jen s tím, že se ho kdysi Saki dotýkal, jinak by tu vizi ani neměl.
Hrozně moc Billovi fandím a potěšilo mě, že Tomovu oslavu prostě chce naplánovat i přes veškeré problémy. Trochu mě mrzí, že mu to Jorg takhle ztěžuje. Chápu, že je na Billa naštvaný a tak..ale tohle je moc. Doufám, že se to Billovi povede. prostě musí a Tom pak na něj bude patřičně hrdý. Nějak doufám, že by Tom nad Billovou vytrvalostí mohl roztát 🙂