No one is innocent II – I will love you forever 17.

(Tom)

Zhluboka dýchám. Dneska… Vlastně od té doby, co je Bill tady, mi připadá, že mi malinko v těchto věcech začíná divočit, ale popravdě…? Líbí se mi to! Není to zas tak špatné, ale když si vzpomenu, jaký byl sex, než Bill odjel… Nedá se to v žádném případě s tímhle srovnávat. Opatrné něžné milování. Ale je mi jasné, že tohle bude pravděpodobně jenom začátek. Pevně si ho k sobě přitisknu, začnu ho hladit v mokrých vlasech, které se mu lepí ke kůži. Oddechuje mi spokojeně a možná i trošku unaveně do krku. Hladí mě po zádech.

„Nepůjdeme ven? Voda začíná být… studená,“ oklepe se a zesílí objetí, jako by snad čerpal větší teplo.

„Mmmm… Je zajímavé vybavit si, v čem to vlastně ležíme,“ potichu se zasměju a mírně se zachvěju. No, kdybych nebyl tak unavený, hned bych vyskočil. Ne, ne, to, co je tady, je moje a Billovo, tak. Nic… příšerného, dá se to vydejchat, že? „…Asi bychom měli vážně jít ven,“ vydechnu. Vypadá to, že mě to asi trošku zmohlo.

„A musíme umýt vanu,“ zasměje se černovlásek a zvedne se pomalu ze mě. Nasucho polknu, když je svým klínem přímo před mým obličejem. Je to šíleně vzrušující.

„M-musíme,“ přikývnu a kousnu se do rtu. Nechápu, jak to ten kluk dělá. Už jsem ho takhle viděl, ale pořád… je to aach. „…A… Můžeme… Eh… Nechtěli jsme jít na jídlo, náhodou?“ Zkusím hodit svoje myšlenky jinam. Ale je to fakt… Neměl tenhle kluk ještě před chvílí smrtelně velký hlad?

Zakroutí jen hlavou a nohy přes okraj vany přehodí. Ohne se pro ručník. Ani si neuvědomuje, co všechno způsobuje. Oh, ne. Panebože. On takhle… zůstává?
„No, co kdybychom si tu pizzu objednali domů, jak jsem též říkal?“ otočí na mě hlavu a zasměje se. Pomaloučku se utírá. Přidušeně zakňučím a zkusím od něj na chvilku odvrátit pohled, ale… copak to jde? Olíznu si rty a znovu se na něj otočím. Trošku rty našpulím. Člověk by se jen z pohledu na něj okamžitě udělal.

„Tomi, na co tak koukáš?“ nakrčí obočí a narovná se. Zamotá si bílou osušku kolem beder. Otevře okno, aby se vyvětralo.

„Nekoukám,“ vypláznu na něj jazyk. Pomalu se ale taky začnu zvedat. Jistě, a kdo by nekoukal? Ne, ne, jenom já můžu přece koukat, nikdo jinej. Spokojeně se zaculím, ano, jenom Tomi může koukat.

„Dobře, budu ti věřit,“ přikývne mi Bill a ohne se k vaně. Vytáhne z ní špunt, voda okamžitě začíná utíkat. Raději u sebe pevně držím víčka. Nechápu, co to do mě vjelo…? Mám dneska nějakou nadrženou náladu či co. Jo, nadrženost… Projevují se moje geny! A má povaha z minulosti. Dobře, možná pořád tvrdím i sám sobě, jak nemám moc zkušeností, ale kdo si to má pamatovat, když je zlitej na sračky? Jediný, co jsem si pamatoval, bylo, když jsem se jednou rozhodl trošku užít si na veřejnosti. Jo, to potom bylo videí, co se ke mně dostávalo. Pche. Možná i proto, že už jsem takovou chybu jednou udělal, jsem předtím Billovi couvnul. Nebudu na to myslet, fajn. Teď budu myslet na to sexuchtivý kuřátko přede mnou. Hmmm… Sexuchtivý? Zakroutím hlavou. I když… Někdy…

„Tome, halooo,“ směje se Bill a objímá mě kolem pasu. Zamrkám a vzpamatuju se. To jsem se opravdu zamyslel až tak moc? „…Lásko, jsi nějak úplně mimo,“ zase se zasměje svým zvonivým smíchem, kterej tak moc miluju. Olízne mi tepnu na krku a já musím pod náporem slasti přivřít oči. Takže… Bill si chce hrát, jo? Dobře, budeme si hrát.

„Jen… mám nějakou náladu… Moc nadrž-… Moc dobré myšlenky,“ vydechnu a chytím ho pevně za zadek a přitisknu ho k sobě. Nadržené myšlenky… Hm, ale i tak. Nejsem nadržený, ha! Nejsem po rodičích, beztak jsem adoptovaný a vůbec nevadí, že jsem jako mladší kopie táty. Hahah. Mohli mi naši aspoň sourozence pořídit, když už nic jiného z té jejich sexuální posedlosti nevzniklo, krom něčeho… čemu se říká Tom. Olíznu si rty. Jej, zase… jsem se zamyslel?

„Říkám, že jsi nadržené prasátko,“ vyplázne na mě jazyk a tvář mi olízne. Pod náporem moc příjemných pocitů přivřu oči. Samozřejmě, že v blízkosti Billa cítím vzrušení, ale nikdy to nebylo… Takhle moc silné.

„Ah, nejsem,“ kňuknu a pousměju se. Přitisknu se mu prudce na rty a drze mu vjedu do pusy jazykem, vyprovokuju ten jeho a zuby zatáhnu za kuličku. Miluju ten kov. Miluju ho, když pracuje u mě… Tam dole. Černovlásek svůj jazyk odtáhne tak, jako se mi rázem odtáhne od rtů. Polekaně se na mě dívá. Jako kdybych ho snad vyděsil? Ne. Nemohl jsem ho přece vyděsit polibkem, ne?
„Tomi… Co to?“ kuňkne potichu a podívá se mi do očí. Láskyplně mě pohladí po tváři.

Zamrkám. Jo, Tomi, co to? Hm, co mi ten pierc připomíná? Něco ano, určitě. Něco, co jsem nedávno viděl, co znám dlouho a co znala dobře má pusa i… penis. Oh. Ale nebyl to ten Billův, byl jiný. Zamyšleně si olíznu rty. Odkud znám takové polibky? Zatřepu prudce hlavou, když mi v hlavě blikne poplašně jméno. Bonnie? Potřeboval bych se vzpamatovat. Moje myšlenky se malinko zbláznily, nebo jsem se zbláznil já, tak. Třeba… V duchu se ušklíbnu. Jo, potřebuju se vzpamatovat. Kouknu Billovi do očí.
„Dej mi facku.“

(Bill)

Vytáhnu nechápavě obočí a podívám se znovu na Toma. Nechápu, co se teď děje. Respektive, co se děje takových… pět minut zpátky. Přijde mi to, nebo má Tom opravdu tak moc veliké výkyvy nálad? Ale co toho může být… příčinou? Před chvilkou se ke mně choval tak… dravě, a teď chce, abych ho mlátil? Nakrčím nos a natáhnu k jeho tváři ruku. Ne, nechci ho mlátit. Pohladím ho po ní.

„Proč bych tě měl, lásko, mlátit?“ to jsem opravdu nepochopil. Udělám k němu krok a položím mu ruce na boky. Dívám se mu do očí, čekám na odpověď, která mě opravdu hodně zajímá. Tom chvilku mlčí. Má zase… ten zamyšlený výraz. Posledních pár minut ho vidím na jeho tváři pořád. Nechápu. Chtěl bych vědět, co se mu tak zajímavého honí hlavou. Zatřepe hlavou a nepřítomně se na mě zase podívá.
„Jenom mě… uhoď, dej mi facku, asi to potřebuju,“ trošku se ušklíbne a zase ten nepřítomný výraz. Zakroutím hlavou a obejmu ho. Vydechnu. Ne. Nebudu ho mlátit, ani kdyby mě prosil na kolenou. Opravdu mu nedokážu ublížit, ani když si to žádá sám. Miluju ho, nemám k tomu důvod, ani kdyby udělal… Cokoliv.
„Ne, nebudu tě mlátit,“ řeknu odhodlaným hlasem a přivřu oči. Jednou rukou ho hladím a druhou ho jen objímám. Tisknu se k němu a oždibuju mu opatrně krk. Vydechne a prohrábne mi vlasy.
„Začínám být… trošku mimo,“ zakňučí a přivře uvolněně oči. Zase si mě k sobě za zadek přitiskne a začne mě tam pomalu hladit. Položí si hlavu opatrně na moje rameno. Hlavu zvednu, nechápavě nakrčím obočí. Ne, opravdu to nechápu. Co se s Tomem proboha děje?
„Jak mimo?“ vydechnu a pohladím ho po hlavě. Nechci, aby se trápil. Chci, aby byl šťastný, protože jinak bych se trápil já. A to by se trápil Tom ještě víc a já taky, kdybych viděl, že se trápí víc a víc. Oh… Můj mozek zase začíná moc uvažovat. Nevadí. Pohladím ho a políbím na tvář.

„Tak půjdeme spát, ráno budeš v pořádku,“ políbím ho na tvář. Bez jídla… To vydržím, ačkoliv jsem měl hlad.

„Přemýšlím nad starými věcmi. Potřebuju se vzpamatovat,“ zazívá a pevně mě objímá. „Ale… jsem v pořádku. Prostě jsem se jenom zamyslel, potřebuju osvěžit myšlenky, facky vždycky pomáhaly,“ zasměje se a políbí mě na krk. Má takový… Trošku tichý hlas. Drží se rty na mém krku.

autor: Catherine & Sch-Rei