autor: Nephilim
Motionless (Nehybnost)
Tom přemýšlel, jestli je Bill hloupý, nebo jen nesmírně naivní. Bylo zřejmé, že mu Dirk dává jasné signály, a on si toho vůbec nevšiml! Nedokázal říct ani slovo, mohl jen sledovat scénu před sebou a přetrpět to. Doufal jen v Billův zdravý rozum, doufal jen, že je trochu bystrý.
Sevřel vidličku, kterou píchal do brokolice, a pokračoval v mučení svého piercingu. Zvedl sklenici a přiblížil ji ke rtům.
„Bille, víš, že ti ty modré oční stíny, které máš dnes, obzvlášť sluší?“ Dirk natáhl ruku k tmavovlasému chlapci, jako by se chtěl dotknout jeho víček, ale místo toho ho pohladil po tváři.
Tom se skoro zadusil a všechnu vodu vyprskl na stůl. Odkašlal si a poklepal si rukou na hruď. Špatný nápad sníst brokolici, a hned potom ji zapít, zvláště v takové situaci. „… nh…“
Bill se chystal odpovědět, když ucítil, že ho ta tsunami napůl zaplavila, a otočil se na svého přítele. „Proboha, Tomi, jsi v pořádku?“ Znepokojeně se zeptal.
Dirk se usmál a snažil se přitáhnout Billovu pozornost zpět k sobě. „Samozřejmě, že je v pořádku, Tom je přece zvyklý na tyhle hořké poznámky, že?“ Zeptal se vesele a otočil se k rastovi. Tom zalapal po dechu a zadíval se na něj, v očích se mu zalesklo a on nechtěl nic jiného, než utéct. Nechápal, proč se Dirk najednou chová takhle. Vždycky byl obzvlášť jízlivý, ale na ostatní. Nevěděl, že jeho uštěpačné vtipy tolik bolí – nikdy nedostal žádný zpět.
„Ano…“
„Perfektní!“ vykřikl Dirk a položil ruku na černovláskovu nohu. Tom to sice neviděl, ale podle pohybu Dirkovy ruky to poznal. Zaťal pěsti. „Už jsem ti dneska řekl, že ti to obzvlášť sluší?“
Bill se trochu roztomile začervenal. „Děkuji, měl jsem chuť vyzkoušet něco nového. Také proto, že mě už nudila stále černá a černá.“
Dirk přikývl. Zdálo se, že ho to opravdu zajímá. „Máš pravdu, měl bys svůj obličej zvýraznit světlejšími barvami. Byla by škoda zatemňovat tak krásné rysy, jako jsou tvoje.“
„Dirku,“ Tom tiše zavrčel a řekl mu, aby přestal.
Pak se do hovoru znovu vložil Dirk. „Bille, máš dnes něco v plánu?“
Tomovi se rozšířily oči. Chystal se pozvat jeho přítele na rande přímo před jeho nosem? To nehodlal dopustit!
Tmavovlasý chlapec si přiložil nehet k bradě a zamyslel se. „Ne, myslím, že ne.“
„Bille,“ Tom upoutal jeho pozornost.
Černovlásek se zachvěl. „Tomi?“
Rasta se mu zadíval do očí. „Konny,“ řekl jednoduše.
Bill otevřel oči dokořán, kousl se do rtu a přikývl. „Ano, máš pravdu,“ pak se znovu otočil k Dirkovi. „Promiň, Dirku, ale dnes nemůžu.“
„Aha,“ řekl Dirk překvapeně, ale další vysvětlení už nežádal. „Dobře, nevadí. Tak třeba někdy příště.“ Usmál se a vstal. „Teď už opravdu musím jít,“ skoro to vypadalo, že utíká, ale Tom byl pro jednou rád, že to dělá.
„Dobře,“ zabručel Bill trochu zklamaně. „Popovídáme si později.“
„Jo, zavolám ti, jestli můžu?“ Uzavřel zlomyslně a vrhl pohled na Toma, který jen zíral na zbytek brokolice a držel v rukách okraj trička.
Černovlásek se rozzářil a usmál se. „Samozřejmě!“
Jakmile byl Dirk pryč, Tom vyskočil, popadl Billa za paži a začal ho rychle táhnout k zadní části dvora. Něžnost byla to poslední, na co v tu chvíli myslel, ale právě její nedostatek Billa děsil.
„Tome… co…?“ Koktal zmateně, když se ocitli za rohem.
Rasta nic neřekl, jen ho přitlačil ke zdi a majetnicky a zoufale ho líbal, samozřejmě vždy opatrně, aby mu nestiskl břicho. Bill překvapeně zakňučel, přimhouřil oči, skoro ho ta prudkost rozčílila, ale nakonec mu dal ruce kolem krku a přitiskl se k němu, co to šlo, a oplatil mu to stejně dravě. Když se potřeba vzduchu stala silnější než potřeba, kterou cítili jeden ke druhému, odtáhli se.
„Bille, miluju tě,“ vyhrkl rychle, stále ještě zadýchaný. Černovlásek se opřel o stěnu a nechal se objímat, oči měl zavřené a rty roztažené, jako by právě prožil orgasmus. Tom udělal podivnou grimasu bolesti, která naštěstí unikla Billovým očím, a opřel si hlavu do jeho krku. „Opravdu tě miluju.“
Bill nechápal, proč mu Tom říká takové věci, proč najednou zní tak úzkostně a ustaraně. Prostě si myslel, že i on cítí potřebu občas se ujistit a uklidnit se. Šťastně se usmál a pevně ho objal kolem ramen. „Já tebe taky.“
Dirk si zamyšleně upravil límec kožené bundy. Vůbec se mu nelíbilo, jak se věci vyvíjejí. Billovi to vůbec nevadilo a Tom byl na pokraji výbuchu. Nemyslel si, že by to bylo tak zlé. Nasadil si přilbu, sedl na svou Hondu a přemýšlel, jestli ho Tom zmlátí, jakmile zjistí, že posadil jeho těhotného přítele na motorku.
Bill stiskl Tomovu ruku tak silně, až ho to zabolelo, a Tom přemýšlel, jestli bude takový i při porodu. Pak si vzpomněl, že Bill nemá čím rodit, takže ho uspí a udělají císařský řez, a řekl si, že je idiot. Musel si přiznat, že sám je trochu nervózní, což se mu v přítomnosti toho malého ještě nikdy nestalo. Ale řekl si, že s Konnym to půjde hladce.
Chlapec si tiše hrál na koberci v obývacím pokoji a nevnímal, že na něj rodiče zírají přes dveře jako dvě nehybná ozubená kola.
„Tome, já nevím, jestli…“ zamumlal Bill, otočil se a zíral na něj širokýma očima. „Pokud to nevezme.“
„Bille, dříve nebo později mu to musíme říct. Plánuješ to udělat, až se narodí? Víš, že takhle to nejde.“
Tmavovlasý chlapec pomalu přikývl a vrátil se k pohledu na malého blonďatého andílka. Nadechl se, pustil Tomovu ruku, přešel do obývacího pokoje a pomalu a opatrně se posadil na koberec.
„Konny,“ řekl s úsměvem a přitáhl k sobě dvě velké modré oči.
„Ahoj, tati,“ pozdravil chlapec a vrátil se ke stavění robotů z Lega.
Bill se na Toma zoufale podíval a rasta cítil, že nastal čas začít se projevovat jako dobrý, ale přísný rodič. Posadil se vedle Billa.
„Konny, tvůj táta a já s tebou potřebujeme mluvit.“
Dítě znovu vzhlédlo a pokrčilo drobnými rameny. „Okaaay…“ zamumlal a trochu znuděně to slovo protáhl. Pak pokračoval ve hře.
Tom zavrtěl hlavou, vzal mu robota z ruky a Konny na něj zíral s rozšířenýma očima. „Můj!“ Vykřikl a natáhl ručičky, aby si vzal svou hračku zpět. Rasta znovu zavrtěl hlavou, odložil robota, zvedl Konnyho a posadil si ho na klín.
„Musíme si promluvit, je to… důležité.“
Konny se zamračil a zkřížil ručičky, ale když viděl, že Bill vypadá vážně ustaraně, nasadil úplně jiný výraz. „Co se stalo,“ zeptal se s vytřeštěnýma očima a podíval se na Toma, aby mu odpověděl. Dredatý chlapec se otočil k Billovi a varoval ho, aby se tak netvářil, protože Konnyho jen děsí. Bill sklonil pohled k břichu a poplácal se po něm.
„Konny, všiml sis, že mám… velmi velké bříško?“ Zeptal se opatrně.
Chlapec přesunul pohled z břicha na otcovu tvář, aniž by změnil výraz. „Mhm.“
„A… zajímá tě proč?“ Bill pokračoval a tentokrát se mu podíval do velkých modrých očí.
Konny si přiložil malíček k bradě. „Čokoláda?“ Zeptal se nevinně. „Babička si vždycky stěžuje, že když sní čokoládu, tak se jí zvětší bžíško.“
Bill a Tom se usmáli. „Ne, tak to není,“ černovlásek zavrtěl hlavou a trošku se zasmál. „Chtěl bys bratříčka, Konny? Nebo sestřičku?“ Kousl se do rtu. Tom ho chytil za jednu ruku a stiskl mu ji, aby ho uklidnil.
Konny ani nemrkl. Mladší bratr? Jaký by byl rozdíl, kdyby tu nějaký takový byl? Potřebovali ho? Ne, takhle to všechno bylo v pořádku. Na co další dítě? Malý zahnal podivné otázky, které mu vířily hlavou. „Nikdy jsem o tom nepšemýšlel,“ přiznal a pokrčil rameny. Situace ho však mátla. Bill se podíval na Toma a položil si ruku na břicho.
„Konny…“ řekl Tom a ukázal na Billovo břicho. „Tady je.“
„Tady je tvůj sourozenec.“ Bill ho přerušil a rychle dokončil větu.
Konny se na oba podíval, jako by to nechápal, a pak se vrátil k pohledu na to břicho, které, ano, bylo opravdu trochu moc velké, i kdyby jeho tatínek snědl kila čokolády. „Můj malý sourozenec?“ Viděl, jak jeho rodiče přikyvují. Chvíli mlčel a pak ukázal prstem na Billovo břicho. „A… je tam.“
Jeho rodiče opět přikývli, Konny se zatvářil nedůvěřivě. Spustil ručičku a znovu se odmlčel. Ticho však bylo mnohem delší, takže Bill nakonec pocítil nutkání zkontrolovat, zda je jeho syn stále vnímá: „Konny…?“
„Můžu si jít hrát?“ Zeptal se a usmál se, jako by se nic nestalo.
Tom se poškrábal na tváři. „Hm… ty nechceš vědět, jak se tam dostal?“
„TOME!“ Vykřikl šokovaný Bill.
„Já už to vím,“ odpověděl Konny a slezl Tomovi z nohou.
Bill a Tom na něj zírali s rozšířenýma očima.
„Co víš!?“ Téměř vykřikl Bill.
Konny se zmocnil svých robotů a zafuněl. „To s tím čápem a včelou… Včela schová dítě do květu a čáp ho pak odnese rodičům,“ trpělivě vysvětloval. „Správně?“ Podíval se na své dva otce, aby mu to potvrdili.
Bill si úlevně povzdechl a oba se drželi, aby nevyprskli smíchy. „No jo… jasně,“ nechal Toma, aby mu pomohl vstát. „Takže všechno je v pořádku, že ano? Myslím tvého sourozence.“ Konny přikývl a přestal mu věnovat pozornost.
Oba chlapci vyšli z místnosti a začali se smát. „Je trochu zmatený, ale takhle je to lepší.“
Tom přikývl, a pak znovu uslyšeli Konnyho hlásek.
„Ale čáp pšilétá, až když je po zum zum.“
Bill a Tom se přestali smát.
Dirk se usmál a uvědomil si, že je Tom sleduje. Nejspíš se schovával v koutě nebo se krčil za nějakým keřem, ale byl tam. Dovolil si tedy nonšalantně obejmout Billa kolem ramen.
Tmavovlasý chlapec si toho nevšímal, byl zaneprázdněn pojídáním – nebo spíš olizováním – svého mega kornoutu se zmrzlinou, a to natolik, že Dirk v duchu dodal, že Tom se z toho musí určitě kousat do rtu a možná se i cítit vzrušený. Bill a zmrzlina byli vždycky a všude smrtící kombinací. Nezáleželo na tom, jestli to byla erotika, sladkost nebo něco jiného, bylo to smrtící.
„Chutná ti?“ Zeptal se, když se k němu na lavičce posunul blíž, než už byla.
„Jo, vážně děkuju,“ řekl Bill vděčně, oči se mu rozzářily a na nose měl kapku čokolády.
Dirk se zasmál. „Máš špinavý nos,“ upozornil ho a ukázal na něj. Bill se poškrábal na špičce nosu, jen aby si ušpinil i prsty. Ty si pak inteligentně otřel do trička.
„Ups,“ zamumlal a zčervenal.
Dirk zavrtěl hlavou a skutečně se pobavil. Rychle se rozhlédl, protože věděl, že za chvíli Tom vyskočí. „Nech to být, já to udělám,“ vytáhl kapesník a přesunul ho k Billově tváři velmi pomalu. Tmavovlasý chlapec tomu nevěnoval pozornost a jen čekal, až ho Dirk utře, zavřel oči a pomyslel si, že nejspíš vypadá jako dítě, když se vždycky ušpiní. V rozpacích se začervenal ještě víc. Dirk se šibalsky usmál a ruměnec na Billových tvářích dotvořil pěkný dvojsmyslný obrázek, který vznikl. Teď už chybělo jen…
„NE!“
Ve vteřině se Dirk ocitl na zemi. Zasténal, ale nedokázal se zbavit posměšného úsměvu.
Tom chytil Billa za paži a nešikovně s ním škubl, aby vstal, čímž Bill upustil svoji zmrzlinu.
„Tome, co to, sakra, děláš?“ Namítl tmavovlasý chlapec. „To bolí!“ Zasténal.
„SERU NA DIRKA, SERU NA TEBE!“ Vykřikl Tom a obrátil se k Dirkovi, který se zvedal.
„Co jsem udělal?“ Zeptal se nevinně.
„Chtěl jsi políbit mého přítele, to jsi udělal, ty sráči!“ Tom byl v pokušení pustit Billovu ruku a vymlátit ze svého nejlepšího přítele duši.
Bill se vymanil z jeho sevření, přičemž si ublížil, a udeřil ho do paže. „O čem to, kurva, mluvíš, Tome?! Jen mi pomáhal!“
„Jo, jenže to si myslíš jen ty,“ Tom téměř zavrčel.
Dirk si tiše oprášil džíny.
„Tome, jsi blázen!“ pokračoval Bill. „Dirk a já jsme jen přátelé! JEN PŘÁTELÉ, PROBOHA!“
Dirk k nim přistoupil. „Vlastně k tomu chci něco říct.“
Tom na něj nenávistně zíral a nevěděl, jak se udržet, aby mu nerozbil nos.
„Tom má pravdu,“ řekl Dirk tiše. „Chtěl jsem tě políbit, Bille.“
Bill se chystal něco říct, ale když jeho mozek zpracoval, co Dirk právě řekl, zastavil se se zvědavým ukazováčkem ve vzduchu a otevřenými ústy.
„Ty hnusný…“ Tom udělal krok vpřed a chystal se zaútočit, ale Bill ho zablokoval. „N-ne, počkej…“ přitiskl si ruce na obličej a snažil se to pochopit, „… co to znamená?“
Dirk se podíval na Toma, a pak přesunul pohled na Billa. Vypadal vážně ztraceně. „Líbíš se mi.“
Billovi se sevřelo srdce. Nikdo kromě Toma mu nikdy nic takového neřekl. Byl přesvědčen, že Tom je výjimka, zázrak, a že něco takového se nikdy nestane.
Tom zkřížil ruce, šibalsky se usmál a čekal, až mu Bill vyčte, že je debil, že ho někdo využívá a podobně. Ale navzdory tomu, co si myslel, Bill nic neřekl.
Tmavovlasý chlapec spolkl knedlík, který se mu vytvořil v krku, a pomalu, téměř v transu, přikývl. „Okey,“ zvlhčil si rty a nedíval se ani jednomu z nich do očí. „Okey,“ opakoval pomaleji, skoro jako by se chtěl přesvědčit.
„Tohle je okey?“ vyhrkl Tom, teď už s obavami. Proč to Bill dělal? „Takže celá tahle situace je okey? Řekni něco! Najednou tohle.“
„Tome, drž hubu,“ řekl Bill, pak se k oběma otočil zády a sám odešel domů.
Tomovi se rozšířily oči. Vůbec ničemu nerozuměl.
„Co to…“ obrátil se na Dirka.
Dirk se mu podíval do očí a zachvěl se. Tom byl tak smutný, že vypadal, že se rozpláče. Byl zničený. „Jak… jsi mohl? Já…“ povzdechl si a sevřel rty a pěsti. „Vážně ti moc děkuju, Dirku. Děkuju!“ Pomalu řekl a nechal ze svých slov vytrysknout všechno zklamání, které cítil. Pak spěchal za Billem a nechal Dirka s rukama v kapsách a s otázkou v hlavě: dopadne všechno tak dobře, jak doufal?
Bill se s pláčem sesunul po stěně koupelny. Bolelo ho břicho a měl pocit, že se pozvrací, ale nemohl nic vrátit zpátky. Bylo to poprvé, co se mu udělalo tak nevolno, a věděl proč. Jeho bolesti se také odvíjely od toho, jak se cítil, a právě teď byl příliš zmatený. Byl do něj Dirk opravdu zamilovaný? Jak dlouho? Proč? Proč to nikdy neřekl? Proč to udělal právě teď? Co s tím měl dělat? Jak je možné, že se do něj zamiloval někdo jiný než Tom? Přitiskl si dlaně na spánky a snažil se, aby mu hlava explodovala a on už nemusel přemýšlet. „Už toho bylo dost,“ zabručel. Ačkoli si to nechtěl připustit, od chvíle, kdy se vrátil domů, mu v hlavě vířila myšlenka: když se Tomovi podařilo zamilovat se do něj, mohou to dokázat i ostatní. Dirk ho vlastně nikdy neuhodil, nikdy mu neřekl nic zlého, takže ho možná miloval ještě dřív než Tom. ´Tak dlouho´, pomyslel si Bill v šoku. Ani nevěděl, co a proč ho tak rozrušilo. Miloval Toma, byl s ním, čekal jeho dítě, jejich dítě, to byl konec příběhu. Přesto ho to rozrušilo.
Uslyšel zaklepání na dveře.
„Bille…?“ Ozval se z druhé strany Tomův tlumený hlas. Věděl, že ho sledoval domů, ale v tu chvíli na to úplně zapomněl. S námahou se zvedl a snažil se rychle utřít slzy. Ani nechápal, proč pořád pláče. „Bille, otevři, no tak… prosím…“ rasta se opřel čelem o dveře a vzdychl. Co se děje? Měl pocit, že se mu situace příliš rychle vymyká z rukou.
Tmavovlasý chlapec přistoupil ke dveřím a otevřel je, až Tom málem ztratil rovnováhu, protože na ně přenesl celou váhu svého těla. Dredatý chlapec si okamžitě uvědomil, že brečí, položil mu ruku na tvář a palcem setřel stopy po slzách. „Co se děje…?“ zeptal se Tom a podíval se mu do očí.
Bill zavrtěl hlavou, kousl se do rtu a vyhýbal se těm dvěma tmavým očím, protože se bál, že by v něm mohly číst.
Cože?
„Já… já nevím, Tome.“
„Nechápu, co tě trápí… Miluju tě, ty mě… jsme spolu. Dirk si může cítit, co chce, ale to na našem vztahu nic nemění, ne?“ Poslední dvě slova zněla spíše jako prosba. „Nemění to nic, Bille? Řekni mi, že ne, prosím.“
„Jsem zmatený…“ odpověděl Bill a byl si stále méně jistý tím, co si myslí.
Tom udělal krok vpřed, objal ho a zdálo se, že ho obklopuje celým tělem. Bill se uchýlil do toho tepla, zavřel oči, sevřel dlaně kolem okrajů Tomova trička a vzdychl.
„Cítíš to?“ zeptal se Tom.
Bill přikývl.
„Víš, co to znamená?“
„Že mě… objímáš?“ Zeptal se Bill nechápavě.
Tom se zasmál. „Ne, že tě miluju celým svým srdcem.“
Bill mlčel a pevněji sevřel Toma. „Dítě mě koplo,“ oznámil poté.
„Možná ti chce něco říct.“
„Co mi chce říct?“ zeptal se Bill a odmlčel se, aby se mu podíval do tváře.
„To nevím, na to musíš přijít sám,“ náhle zvážněl. „Já vím… jsi zmatený, ale… kdybys nakonec musel…“ polkl, protože bylo těžké připustit si takovou možnost. „Pokud si vybereš Dirka, nebude mi to vadit, pokud budeš šťastný.“
Bill otevřel a zavřel ústa a nevěděl, co říct.
Tom se už téměř chystal odejít, otočil se na patách a postoupil o několik kroků do chodby, pak si to ale zřejmě náhle rozmyslel, otočil se zpátky a začal gestikulovat.
„Kurva ne! Ne, to prostě nemůžu přijmout! Nechci tě nechat Dirkovi a celá tahle věc je ABSURDNÍ! Oba víme, že se milujeme, a já nikomu nedovolím, aby mi tě vzal, jasný? Je mi jedno, jestli je to můj nejlepší přítel nebo tvoje matka! Kurva, ne, nevzdám se tě!“ Zalapal po dechu při pohledu na Billa, který byl téměř bez sebe. „To přece není možný! Není mi to jedno! Zůstaň se mnou! Zabiju ho, jestli se tě dotkne!“
Bill ustoupil o krok zpět. Věděl, že Tom má pravdu, že je to všechno absurdní, a hlavně byl rád, že za něj Tom bude bojovat.
„Tome, uklidni se…“
„Ty… ty jsi nerozhodný.“ Rasta pokračoval neohroženě dál. „Proč? Znamená to, že všechno, co mezi námi je, je pryč kvůli Dirkovi? Nerozumím tomu, Bille.“
Billovi se rozšířily oči a zabolelo ho to. „Nic takového neříkám! Tome, neobviňuješ mě náhodou z toho, že tě nemiluju?!“
„To jsem vyčetl z tvého chování!“ Explodoval rasta, aby toho vzápětí litoval.
Bill ztuhl na místě, oči upřené na Tomovy. Tak to bylo. Tom si myslel, že ho nemiluje, nejspíš celou tu dobu si tím nebyl jistý. Nikdy mu doopravdy nevěřil.
„Ty… jak můžeš…“ začal, než mu vzlyk zlomil hlas a dech se mu zasekl někde v krku.
Tom natáhl ruku a chtěl ho pohladit. „Bille, nechtěl jsem… Já jen, že jsem zmatený… A ty… Dirk, že…“
„A JÁ ASI NEJSEM, ŽE?!“ Hystericky vykřikl a odstrčil Tomovu ruku. „ZASRANEJ TOME, JÁ JSEM V HAJZLU, CHÁPEŠ TO?!“
„DIRK JE MŮJ NEJLEPŠÍ KAMARÁD!“ Odvětil rasta a vzdal se zdvořilosti.
„ALE JDE PO MNĚ!“
„PAK BYS HO MOŽNÁ MĚL ODMÍTNOUT, MÍSTO TOHO, ABY SES ZAMYKAL V KOUPELNĚ A FŇUKAL JAKO VŽDYCKY! POTOM SI NESTĚŽUJ, KDYŽ BUDU MÍT POCHYBNOSTI O TVÝCH CITECH KE MNĚ!“
„VYPADNI, TOME, VYPADNI!“ Bill znovu vykřikl, prohrábl si vlasy a bez zábran je stiskl. Byl vděčný, že Simone ani Konny nejsou doma.
„NEVYŘEŠÍŠ TO TÍM, ŽE MĚ VYHODÍŠ!“
„VYPADNI!“
Tom zaťal pěsti a zlostně zíral. „Dobře. Dobře. Ale nepočítej s tím, že bych se tentokrát přišel omluvit. Je mi z tebe zle.“
A s tím rychle sešel dolů.
O několik vteřin později Bill uslyšel prudké zabouchnutí dveří, zalapal po dechu a sklouzl po stěně chodby.
Simone se dívala na svého syna, jak si roztržitě pohrává se zeleninou, rozděluje ji a dělá skupinky podle toho, jak je barevná. Něco bylo rozhodně špatně a ona si nemohla pomoct a začala vyzvídat.
„Zlato, jsi v pořádku?“ Zeptala se zamyšleně a dokrájela Konnymu maso. Dítě bylo také tiché, ale nejspíš bylo jen unavené z celodenního hraní venku.
Bill se rozhodl, že lží nechá, a zavrtěl hlavou.
Simone se v hlavě spustil alarm.
„Stalo se něco mezi tebou a Tomem?“ Zeptala se přímo. Billův život se točil kolem několika lidí a nikdo nedokázal změnit jeho náladu tak jako Tom. Zdálo se, že všechny Billovy pocity závisí na něm.
Bill si povzdechl. „Nevím, jestli o tom chci mluvit…“
Konny položil vidličku Tom&Jerry na stůl a seskočil ze židle. „Jdu do postele,“ oznámil a vyběhl z kuchyně.
„Chceš, abych ti přečetl pohádku, zlato?“
„Chceš ukolébavku, Konny?“
Dítě začalo stoupat po schodech. „Je mi to jedno, jsem unavený.“
Bill povytáhl obočí, ale nic neřekl.
„Určitě o tom nechceš mluvit, zlato?“ Simone znovu přešla do útoku.
„Není o čem mluvit… jen jedna hádka.“
„Takže to bude brzy v pořádku?“
Bill se opatrně vyhnul Simoninu pronikavému pohledu. Dítě už pět minut kopalo, jako by se podílelo na jeho rozrušení.
„Já nevím… všechno je vždycky tak komplikované… stačilo…“
„Co se děje?“ Pobídla ho Simone, která seděla vedle něj. Vzala ho za ruku a stiskla ji. „Víš, že mi můžeš říct cokoli, Bille.“
„Já…“ začal tmavovlasý chlapec roztřeseným hlasem. „Mami, víš kdo je Dirk, že?“
Simone přikývla. Chlapík, kterého by si vzala, kdyby byla o dvacet let mladší?
Samozřejmě věděla, kdo to je.
„Zamiloval se do mě,“ řekl Bill jedním dechem a volnou rukou si sevřel cíp trička.
Simone vytřeštila oči. Proč jí to připadalo naprosto absurdní?
„… A co jsi mu řekl, miláčku?“
Bill chvíli mlčel, než odpověděl. „Nic, jen jsem utekl… Tom tam byl, když mi to Dirk řekl.“
´Bože,´ pomyslela si Simone a začala tušit, jakým směrem se to muselo zvrtnout.
„Bille, lásko, prosím… řekni mi, že jsi nad tím neváhal. Řekni mi, že jsi Tomovi nedal důvod, aby o tobě pochyboval.“
Černovlásek zvedl hlavu a šokovaně se na matku zadíval. Jak na to mohla tak rychle přijít?
„Mami, já… já… nikdo mě nikdy neměl rád,“ znovu sklonil hlavu a nechal si zakrýt část obličeje závojem černých vlasů. „Jsem… Bože, jsem tak zmatený…“
Simone se přistihla, že ji řeči jejího dítěte překvapivě mírně dráždí.
„Ale co tě zmátlo, zlato? Mluvíme tu o Tomovi… o klukovi, který stál při tobě, když se k tobě všichni ostatní otočili zády… no, nezačali jste zrovna nejlépe, ale myslím, že ti to vynahradil, že? Proč stále váháš? Miluje tě… tak moc, Bille…“
„Jak to můžeš vědět?“
Simone zvážněla. „Nemysli si, že to nevidím, a neopovažuj se zpochybňovat Tomovy city k tobě. Ten kluk má na čele napsáno, jak moc tě miluje, vidím mu to na očích pokaždé, když sem přijde. A ty, který má všechnu tuto lásku, ji zpochybňuješ? Co je na tom k nepochopení, Bille? Tomovy city? To si nemyslím. Možná jsou to tedy tvoje vlastní city, které jsou křehké. Neobviňuj vždy všechny ostatní.“ S tím se rychle zvedla, vyšla nahoru a zanechala v kuchyni jeden velký nepořádek, a to nejen v jeho hlavě, ale i na lince.
Bill zíral na svůj poloprázdný talíř a říkal si, že Simone na něj ještě nikdy nebyla tak nepříjemná.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
