Loveless 61.

autor: Nephilim

Flawless (Bezchybný)

Bill nacpal složku se všemi možnými papíry do tašky a povzdechl si. Nakonec opravdu šel na prohlídku sám. Neměl zrovna náladu na výslech, kterému by ho jistě doktorka podrobila, jakmile by spatřila jeho velmi smutnou tvář, ale ani on nemohl odkládat návštěvu, na kterou už byl objednaný. Přehodil si tašku přes rameno a po rozloučení se Simone vyšel z domu. Po té hádce se „usmířili“, i když v podstatě o tom vůbec nemluvili, protože Billovi se podařilo zjistit, kdo je pro něj opravdu důležitý, a Simone byla velmi potěšená a řekla, že jen musí dát Tomovi čas, aby strávil předchozí zklamání, a pak si s ním může promluvit a omluvit se mu.

Bill přikývl a snažil se věřit, že všechno bude v pořádku, i když si to vůbec nemyslel. Nikdy nebyl příliš pozitivní.

Přišel na autobusovou zastávku a snažil se vypadat bezstarostně, i když džíny, které měl na sobě, jeho břicho ani trochu neskrývaly a on to věděl. Bylo však příliš horko na to, aby si vzal mikinu. Tu si mohl vzít večer, ale po té příhodě v klubu z domu večer téměř nevycházel, pokud to nebylo nezbytně nutné. V autobuse si plánoval sednout až dozadu. S trochou štěstí by tam nemuselo být tolik lidí.

 

Tom se v těch dnech několikrát ocitl na pokraji toho, že Billovi zavolá. Přemýšlel a přemýšlel o té noci, přehrával si ty scény v hlavě snad milionkrát a došel k závěru, že mu Bill možná vůbec nechtěl říct, že si vybral Dirka. S touto myšlenkou si několikrát okousal neexistující nehty, a nakonec si prakticky okousal prsty. Bez odpovědi se mohl zbláznit, ale Bill se už neukázal. Možná to vzdal, možná se bál, že až se uvidí, skutečně dostane facku.

Podíval se do kalendáře. Toho rána se probudil s pocitem, že na něco zapomněl, a celé hodiny se snažil vzpomenout si na co. Muselo to být něco důležitého. Upřeně se na datum díval, dokud se mu v hlavě nerozsvítila žárovka.

To musel udělat!

Podíval se na hodinky.

„Kurva!“

Popadl klíče a doslova vyběhl z domu.

 

Bill tiše vklouzl do ordinace a posadil se do jednoho z malých křesel, aniž by spustil oči z podlahy. Věděl, že to Adele okamžitě přiměje k zamyšlení, jestli se něco nestalo, když se chová takhle, ale nedokázal se přinutit k úsměvu.

„Ahoj, Bille,“ pozdravila ho doktorka a srdečně se usmála.

„Dobrý den, doktorko,“ zamumlala a mnul si ruce.

„Kolikrát ti ještě budu muset opakovat, abys mi říkal Adele?“ Její úsměv se rozšířil, a pak zmizel, když si uvědomila, že něco není v pořádku. „Co se děje? Stalo se něco?“

„Nic…“ odpověděl Bill s výrazem, který říkal: „Chci umřít.“

Lékařka se rozhodla to přehlédnout, protože ho nechtěla k ničemu nutit. Bill byl v některých věcech velmi křehký. „Kde je tvůj přítel? Tom, správně?“

Bill se při vyslovení toho jména zarazil a Adele si uvědomila, že se trefila do černého. Chtěla něco říct, protože se jí nelíbilo, že je Bill sám, ale nestihla to, protože se otevřely dveře a do pracovny vstoupil právě ten chlapec se zlatými dredy.

„Omlouvám se, že jdu zase pozdě,“ usmál se. „Bohužel pokaždé, když sem přijedu, mám problém najít místo k parkování.“ Posadil se vedle Billa a políbil ho na rty, jako by bylo všechno v pořádku. Pak se obrátil na doktorku, která byla lehce zmatená. „Dobré odpoledne, doktorko Ludwigová.“

„Dobré odpoledne, Tome,“ pozdravila zmateně a podívala se na Billa, aby jí to vysvětlil.

Tmavovlasý chlapec na Toma zíral s široce otevřenýma očima jako na zjevení a vypadal poněkud šokovaně, takže Adele byla ještě zmatenější. Bill zamrkal a byl si jistý, že jakmile to udělá, Tom zmizí, jako každá iluze.

Přesto tam Tom stále byl.

Billovo srdce a mysl začaly zběsile pracovat. Srdce zrychlovalo údery až k neuvěření a mysl přemýšlela, co tam Tom dělá, proč si vzpomněl na návštěvu, proč se rozhodl přijet, kde má sakra to auto, jestli si ho zase jel půjčit k Simone a spoustu dalších věcí, na kterých nakonec moc nezáleželo. Tom tam byl a právě se otočil, aby se na něj usmál a jemně mu potřásl rukou.

Bill zkřivil rty a snažil se jako obvykle nepropuknout v pláč.

„Jak probírá těhotenství? Bříško pěkně roste, že?“ Začala doktorka, která se rozhodla, že se nebude příliš vyptávat, protože jim dvěma by nejspíše nikdy nerozuměla.

Bill přikývl a okamžitě si bříško pohladil. Teď už to bylo naprosto přirozené gesto.

„Jo, myslím, že je všechno v pořádku, měla byste cítit, jak kope,“ nesměle se usmál.

„Myslím, že se Bill poslední dobou až příliš často rozčiluje,“ řekl Tom. „Můžete, prosím, zkontrolovat, zda je všechno v pořádku?“ Bill na něj překvapeně zíral a Adele přikývla.

„Samozřejmě, vždycky je lepší všechno zkontrolovat.“ A tak Bill opět ležel na lehátku se studeným gelem na břiše a Tom vedle něj ho držel za ruku. Černovlásek z něj nedokázal spustit oči a chtěl mu položit spoustu otázek.

„Tomi, proč…?“ Zašeptal v jednu chvíli. Tom však zavrtěl hlavou a odpovědi se vyhnul.

„Řekla bych, že je všechno v pořádku,“ začala Adele, pohybovala sondou na Billově břiše a nespouštěla oči z monitoru. „Ale Tom má pravdu, Bille, příliš se rozčiluješ. Musíš zůstat v klidu a příliš se neunavovat, ano?“ Bill přikývl. No, možná kdyby se s Tomem nerozcházeli každý druhý den, asi by mohl být klidnější.

Jinak návštěva proběhla dobře. Bill mlčky vyslechl všechna doporučení.

Když opustili ordinaci, začal mluvit. „Proč jsi sem přišel? Z jakýho důvodu? Požádal jsi mámu o auto?“ Tom mu položil prst na rty.

„Buď v klidu. Především, nepřijel jsem autem, ale autobusem. Řekl jsem to jen proto, abych vzbudil dojem, že je všechno v pořádku a vyhnul se zbytečným nepříjemným otázkám doktorky.“

Bill sklopil oči k zemi. „Nic není v pořádku.“

„Kéž by bylo,“ přiznal Tom. Bill okamžitě vzhlédl s nadějí. Nadechl se, a pak to všechno vyklopil.

„Já taky, Tome, vážně. Nechci Dirka, to jsem se ti snažil říct včera večer. Byl jsem hloupý, chci jen tebe. Miluju tě, prosím, odpusť mi to, já…“ Tom ho znovu přerušil, tentokrát polibkem.

„Taky tě miluju,“ zašeptal mu do rtů. „Nikdy jsem ti nechtěl dát důvod, abys o mně pochyboval, ale zřejmě jsem ti ho dal, když jsi byl na pochybách, koho si vybrat, jestli mě, nebo Dirka.“ Billovi se rozšířily oči. Nemohl dopustit, aby se Tom znovu obviňoval z něčeho, co vůbec nebyla jeho chyba.!

„Ne, Tome, přestaň,“ zakryl si rukou ústa. „To neříkej, ty nejsi ten, kdo by se měl omlouvat. Pochyboval jsem a byl jsem blázen, protože… no víš proč, víš, jaký byl můj život, než jsem tě potkal. Přesně tak, než jsem tě poznal. To díky tobě jsem pochopil, na čem opravdu záleží a neměl jsem vůbec váhat. Miluju jen tebe, a to navždycky. Nikdy tě nechci ztratit.“

Tom na něj zíral a pomalu přikývl, neuvěřitelně šťastný. Srdce se mu rozbušilo tak rychle, že nedokázal udělat nic jiného, než si Billa přitáhnout do pevného objetí. Černovlásek se mu schoulil v náruči.

„A teď si chci promluvit s Dirkem.“

 

Konny tiše otevřel dveře a potichu vběhl do místnosti. Bill spal, ležel na posteli na zádech – jinak to ani nešlo. Dítě našpulilo rty, vlezlo do postele a posadilo se vedle něj. Takhle zblízka vypadalo břicho ještě větší.

„Můj malý sourozenec,“ opakoval si Konny a zíral na něj. Jeho malý sourozenec, příčina toho všeho. Otec teď nemyslel na nic jiného. Dítě sem, dítě tam, návštěva lékaře kvůli dítěti, nákupy pro dítě, Konny, nemůžu si s tebou hrát, musím odpočívat, Konny, teď nemám čas. Konny, nemůžu pro tebe přijet, protože se musím šetřit, promiň, dítě, musím myslet na dítě, dítě, dítě, dítě. „Tatínek má raději bžicho než mě,“ řekl si pro sebe a sevřel malé pěstičky.

Nelíbilo se mu to od první chvíle, kdy se o tom dozvěděl. Až na to, že tatínek i Tomi vypadali tak ustaraně, že jim nechtěl přidělávat další starosti, a tvářil se, jako by bylo všechno v pořádku. To se naučil od svého spolužáka. I jemu pořídili nedávno malého bratra a nikdy se před rodiči nerozčiloval. Pak se schoval do kouta a rozplakal se. Konny to udělal také. Schoulil se pod modré povlečení své postele a plakal ze strachu, že na něj zapomněli.

Jeho kamarád mu řekl, že když se rodičům narodí nové dítě, zapomenou na to staré, a Konnyho to vyděsilo.

Položil mu drobnou ruku na břicho. Nic necítil, opravdu tam něco je? ´Možná je to omyl,´ pomyslel si a cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Možná by mohl zavolat čápovi a říct mu, aby to vzal zpátky, že došlo k chybě. V domě už bylo jedno dítě, a to stačilo.

Zajímalo by ho, jaké má čáp telefonní číslo.

Bill něco zamumlal, položil si ruku na břicho a začal si ho hladit ze spaní.

Konny se zamračil. ´Dokonce i ve spánku…!´

„Tati, já nechci sourozence,“ přiznal šeptem do tmy. „Proč už mě nemiluješ?“ Cítil, jak ho brní oči, a nechal si po malé tvářičce sklouznout malou stříbrnou slzu. „Chtěl bych, aby zemželo, nechci tu druhé dítě, zemži, prosím.“

Bill se ani nepohnul a dál spal, Konny vstal z postele a odešel z pokoje. Vyhrnul si rukáv pyžamového trička, aby si osušil očka, a šel se schoulit sám do postýlky.

 

Dirk věděl, že nastal okamžik pravdy, když mu Tom zavolal a řekl mu, aby přišel k němu domů. Přišel včas, a jak očekával, byl tam i Bill. Nemohl si pomoct, ale usmál se a vycítil, že snad všechno dobře dopadne.

„Ahoj, tak co se děje?“ Zeptal se nenuceně a vysloužil si za to Tomův nenávistný pohled.

Bill si mnul ruce. „Dirku, musíme… Musím s tebou mluvit.“

Brunet přikývl. „Jo, to jsem pochopil, pokračuj.“

Černovlásek se okamžitě podíval na Toma a vážně přikývl. Bill začal přecházet sem a tam po rastově obýváku.

„Dirku… víš… to, co jsi řekl, potěšilo mě to.“

Dirk ucítil, jak Tom po jeho boku mírně ztuhl, a zasmál se.

„A… a já… chci říct, cítil jsem se šťastný, protože jsi super kluk…“ dobře volil slova, Tomovy oči se mu vpíjely do kůže jako žhavé plameny, „… a moc hezký, takže vím, že spousta dívek by chtěla být na mém místě.“

„Jo, jen je škoda, že jich opravdu moc není,“ odpověděl Dirk a zasmál se. Strčil si ruce do kapes těsných džínů.

Bill se napjatě usmál. „Pravdou je, že… Dirku,“ zadíval se mu do očí. „Miluju Toma. A omlouvám se, jestli jsem ti něčím naznačil, že bys u mě mohl mít šanci, protože to tak není. Přiznávám, že mě tvoje přiznání zmátlo, ale uvědomil jsem si, co už mé srdce vědělo před tím: miluju jen Toma a chci s ním strávit celý svůj život,“ sklopil zrak. „Mrzí mě to.“

Mezi třemi chlapci zavládlo ticho.

Tom se zadíval na Dirka a čekal na jeho reakci, která, pokud by se mu nelíbila, vysloužila by mu ránu do nosu. Mrzelo ho, že si to o svém – bývalém – nejlepším příteli myslí, ale nedalo se tomu vyhnout.

Pak se sám Dirk hlasitě rozesmál.

Bill přimhouřil oči a zmateně o krok ustoupil.

Tom se zamračil a doufal, že Dirk neřekne něco jako ´Jsi ve skryté kameře´, protože by ho zabil.

Dirk se postupně přestal smát a držel se za břicho. „Promiň, bylo to silnější než já… tvářil ses příliš vážně, Bille.“

„Ale… ale…“ vykoktal a kromě zmatku začal pociťovat i podráždění.

„Nechápej to špatně,“ řekl Dirk rychle. „Ani nevíš, jak moc jsem rád, že sis vybral Toma.“

V tu chvíli měl co říct i rasta. „Cože? Dirku, nevěděl jsem, že jsi takový masochista.“

Dirk zavrtěl hlavou. „Ne, to ne, jen, rozhodně nemám rád Billa. No… ne takhle. Udělal jsem to pro tebe, Tome.“

„Pro mě?“ Zeptal se dredař.

„Ano,“ přesunul pohled na Billa. „Všiml jsem si, jak zvláštní jsou tvé postoje, Bille. Měl jsem pocit, že jsi s Tomem jen proto, aby ses cítil milovaný, ale neopětovals mu to.“ Bill otevřel ústa dokořán. „Promiň,“ dodal Dirk rychle. „Každopádně… od té doby, co jsem Toma potkal, jsem se o něj staral jako o přítele a bratra. Vím, že Tom si myslí totéž, i když je teď zaslepený svou nenávistí ke mně.“ Tom také přimhouřil oči. „Takže, promiň, cítil jsem, že tě musím vyzkoušet, jestli ho opravdu miluješ, a co uděláš, když ti někdo řekne, že je do tebe zamilovaný, jestli si vybereš jeho nebo Toma. S výsledkem jsem spokojen.“

Bill zalapal po dechu, jednou, dvakrát, třikrát a pak zaťal pěsti. „Jen sis se mnou hrál.“

Dirk přikývl a vrhl krátký pohled na Toma. „Omlouvám se, Bille.“

Rasta zavrčel, přistoupil k němu, popadl ho za límec a praštil s ním o zeď. „Choval ses jako kretén! Způsobil jsi nám spoustu problémů, víš to?“ Strčil ho proti zdi „Uvědomuješ si to?!“

Dirk znovu přikývl, vůbec se nebál. „Nelituji toho, udělal jsem to pro svého nejlepšího přítele.“

Tom ho pustil a strčil ho na zem. Vůbec netušil, co s ním má udělat.

„Takže,“ vykoktal Bill, stále ještě šokovaný tím odhalením, „to všechno… tvoje pozornost, to, jak jsme se byli projet na motorce… přiznání…“

„JÍZDA NA MOTORCE!?“ zahřměl Tom a podíval se nejprve na Billa a pak na Dirka. „NECHAL JSI HO JEZDIT NA TÉ PEKELNÉ VĚCI NAVZDORY JEHO STAVU?“

Dirk přikývl. Takovou reakci očekával. Očekával také, že Tom je připravený mu jednu vrazit.

„TOME, NE! Nedělej to! Byla to i moje chyba!“

Ale Tom to stejně udělal. Zasadil Dirkovi pořádnou ránu přímo do tváře.

„TY KRETÉNE!“

Dirk ránu beze slova přijal.

Bill přiběhl k Tomovi a chytil ho za ruku. „Tome, přestaň!“

Tom ho setřásl a dal mu facku. Nebylo to vůbec lehké, ale bylo to velmi důležité. Bill odvrátil tvář, ačkoli facka nebyla až tak silná, aby to udělal.

„I TY JSI BYL NEZODPOVĚDNÝ!“ Vykřikl Tom, který myslel, že se zblázní. Proč měl pocit, že je jediný rozumný v tomhle domě plném idiotů?

„To-Tomi… Promiň, omlouvám se,“ zamumlal Bill, otočil se na něj, ruku na tváři a oči se mu zaleskly. Tom udělal dvě zdánlivě protichůdné věci: zlostně na něj zíral a objal ho.

„Co kdyby se ti… vám něco stalo?“ Vykřikl ještě zoufaleji a držel ho tak pevně, jak mu to těhotenské bříško dovolilo.

Bill opětoval objetí a zkřivil rty. „Promiň, Tomi, promiň…“

Dirk se znovu postavil a upravil si koženou bundu. „No… jsem rád, že je to v pořádku…“

Tom se pomalu odtáhl a otočil se na něj pohledem, který byl něco mezi zoufalstvím a nasraností.

„Ježíši, Dirku… Myslel jsem, že jsem přišel o nejlepšího přítele a kamaráda.“

Dirk se šišlavě usmál. „Tak snadno se mě nezbavíš.“

Tentokrát se usmál Tom. „Kdo říká, že se tě chci zbavit, ty kreténe?“ Krátce ho objal a dvakrát ho poplácal po zádech.

„Takže je všechno opravdu v pořádku, že?“ Bill se vmísil do hovoru a změkl. „Bude to jako dřív.“

Dirk slavnostně přikývl a pak se ušklíbl. „Jistě, přeju vám dvěma jen to nejlepší a i vašim dětem samozřejmě.“

 

„Konny?“ Zavolal už poněkolikáté, aby mu na chodbě odpověděla ozvěna jeho vlastního hlasu. Bill se zamračil. ´Kde ten kluk, sakra, je?´ „Konny? Kde se schováváš, zlato?“

Jeho pokoj byl prázdný a v obývacím pokoji si nehrál. Dělal si z něj legraci? Prošel celou chodbou a všiml si napůl otevřených dveří do koupelny. Zmateně se rozhodl, že se podívá i tam. Otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Malý Konny se choulil v koutě, kolena přitisknutá k hrudi. Měl na sobě tričko od pyžama a spodní prádlo, zatímco kalhoty ležely před ním na podlaze. Plakal a ramena se mu občas zachvěla vzlykem. Bill se polekal a spěšně se přiblížil. „Konny, co se stalo?“ Dítě ho ignorovalo a zavrtělo hlavou. Bill se na něj vyděšeně zadíval a vzal do ruky ten kousek oblečení. „Proč jsi…“ pocítil vlhkost. Otočil je a uviděl tmavou skvrnu na rozkroku šortek.

Konny se přestal počůrávat už před rokem a Bill i Simone na něj byli velmi pyšní, protože věděli, že něco takového může trvat několik let. Ne, že by to byl nějaký problém, ale Konny se cítil jako opravdový malý muž, když se přestal každou noc počůrávat.

Proč s tím znovu začal?

„Promiň, tatínku,“ vzlykl chlapec a zvedl k němu své červené oči. Bill zavrtěl hlavou, s námahou ho zvedl a posadil ho u umyvadla. Sundal mu mokré prádlo a hodil ho do koše na špinavé prádlo. Došel pro čisté kalhoty, a když ho umyl, pomohl mu do nich.

„Copak se děje, zlato?“

Konny se natáhl a Bill ho zvedl, ale hned ho zase položil na zem. Vzal ho za ruku a vrátili se do chlapcova pokoje. Bill zvedl prostěradlo z postele a uviděl uprostřed matrace tmavou skvrnu. Povzdechl si. Konny se schoulil v koutě a ručičky měl pevně přitisknuté na svém pyžamovém tričku, které žmoulal. ´Teď se táta určitě rozzlobí a přestane mě mít rád úplně.´ Byl si jistý, že ho pošle pryč.

„Tati, nezlob se…“

Bill stáhnul všechno povlečení na konec postele, posadil se na hromadu a pokynul Konnymu, aby šel blíž. Dítě dělalo jen malé krůčky, až se ocitlo před otcem. Rád by si mu sedl na klín, ale Billovo břicho mu to nedovolilo. Zkřivil rty. „Já se nezlobím,“ řekl Bill tiše. „Ale mám o tebe strach, zlato. Je něco špatně? Nechceš mi něco říct?“

Konny se dál díval na velké břicho, drobné blonďaté obočí svraštělé a malé pěstičky zaťaté po stranách. Neodpověděl; nevěděl, co říct a jak to říct.

Po chvíli ticha Bill asi pochopil.

„Problém je ve tvém malém sourozenci?“ Konny se viditelně zachvěl a podíval se na otce, protože o něčem takovém nedokázal lhát. „… chápu,“ Bill ho začal hladit po hlavičce. „Co přesně je s ním za problém?“

„Ty… už mě nemiluješ?“ Zamumlal malý chlapec a vyhnul se pohledu na něj „Až tu bude sourozenec, pošleš mě pryč? Už mě nechceš? Byl jsem zlobivý?“

Billovi se rozšířily oči a cítil se provinile. Tak provinile, že si kvůli té situaci neuvědomil, že Konnymu není vůbec dobře. A on si ničeho nevšiml.

„Ale ne, zlato,“ uklidňoval ho Bill a políbil mu ručičku. „Vždycky zůstaneš důležitý, jen do našeho života vstoupí další důležitá osoba. Ale to neznamená, že tě miluji méně, rozumíš? Omlouvám se, že jsem v poslední době takový, ale vynahradím ti to, slibuju. Miluju tě, Konny. Na tom se nikdy nic nezmění.“

„Vážně?“ Jeho spodní ret se chvěl. „Mám strach, že pak už mě ty, Tomi a babička nebudete mít rádi…“

Bill znovu zavrtěl hlavou. „Je nemožné tě nemilovat, to si pamatuj,“ usmál se. „Tak co říkáš? Budeš velký bratr a budeš mít velkou zodpovědnost. Budeš šéf.“

Konnymu se rozzářily modré oči. „Budu šéf?“

„Samozřejmě, že ano! Jsi starší!“ Potvrdil Bill v naději, že ho povzbudí.

Podařilo se mu to. Konny si ovinul ruce kolem svého dětského bříška. „Budu velkým bratšíčkem,“ podíval se na Billa. „Opravdu jsem se nechtěl počůrat do postele.“

„Nemusíš se omlouvat, Konny,“ pohladil ho jemně. „Jsem si jistý, že už to neuděláš, protože jsi už velký chlapec.“

„Ano!“ Malý chlapec zvedl vítězně pěst k nebi. „Budu taaak veliký jako tatínek Tomi.“

Bill se zasmál a prohrábl si vlasy. „S tím počítám.“

 

Bill si podesáté za deset minut povzdechl a Simone se posadila před něj.

„Co se děje, Bille?“ Černovlásek svíral v rukou šálek čaje. „Konny se počůral do postele.“

„Vážně?“ Simone se překvapeně zeptala. „Je rozrušený, děje se něco?“

„Jde o to dítě. Bylo to tak. Eh’… nevím.“ Znovu si povzdechl. „Myslím, že jsem ho uklidnil, ale…“

„Ale?“

„… Ale neznamená to, že jsem si nevšiml, že ho to trápí, jsem proto špatný otec?“ Položil si ruku na břicho. „Už nikdy nechci udělat stejnou chybu.“

Simone se jemně usmála a pohladila ho po rozčepýřené hlavě. „Zlato, nejsi špatný rodič. Jsi mladý, a přesto jsi skvělý otec. Konny tě zbožňuje a jsem si jistá, že kdybys v poslední době neměl všechny ty problémy, všiml by sis, že něco není v pořádku.“

„Myslíš, mami?“ Třesoucím se hlasem zašeptal. „Mám strach, že dělám všechno špatně, co mám dělat?“

„Nezapomeň, že na to nejsi sám. Jsem tu já, je tu taky Tom a jsou tu i tvojí kamarádi. Určitě to zvládneš.“

Bill povzbudivě přikývl. „Mám trochu strach z porodu,“ přiznal s malým rozpačitým úsměvem.

„Neboj se, zlato,“ Simone vstala a políbila ho na tvář. „Všechno bude v pořádku.“

 

„Nechtěl mi to říct! Věřil bys tomu? Věřil bys tomu?!“ Vykřikl Bill pohoršeně a přehnaně gestikuloval.

Dirk se usmál a pokrčil rameny. „Typický Tom.“

„Ne, tohle není možné. Ví, jak moc mě tyhle věci zajímají, jak si mohl myslet, že mě nebude zajímat datum jeho narozenin!“

„Klid, Bille.“

Bill přikývl a zhluboka se nadechl. Byl už v devátém měsíci a každé malé gesto vyžadovalo velké úsilí. Proto se musel mnohem méně vzrušovat.

„Faktem zůstává, že místo dárku bych mu měl dát pořádnou ránu do hlavy. K mým narozeninám mi dal krásný dárek a očekává, že nebudu chtít udělat totéž pro něj?“

„Tom byl vždycky takový. Jen málokteré narozeniny jsme oslavili v tom pravém slova smyslu. Není zvyklý na dárky a podobné věci.“

Bill na Dirka nevěřícně zíral. „Nikdy jsi mu nedal dárek?“

„Ne tak úplně.“

„Co jsi to za kamaráda?“ Slabě ho udeřil do paže.

Dirk povytáhl obočí. „Přátele nepoznáš podle dárků, které ti dávají.“

Bill na něj vyplázl jazyk. „Já vím, dělal jsem si legraci,“ povzdechl si. „Než budeme pokračovat v hledání Tomova dárku, mohl bys mi pomoct na toaletu? Sám to nezvládnu. Vím, že jsem tam byl před dvaceti minutama, ale…“

„Neboj se, Bille. Vím, jak to funguje.“

Bill se usmál a vzal ho za ruku.

„Kdy máš termín? Tom mi vypráví různé bláznivé věci, ale to podstatné mi nikdy neřekne.“

Billův úsměv se rozšířil. „Pozítří jdu do nemocnice.“

„Data narození dítěte a Toma jsou si hodně podobná, co?“

„Jo, ale myslím, že Tomimu to nevadí.“

Když vyšli z toalet, prošli ještě několik obchodů a Bill konečně objevil něco, co by se jeho příteli mohlo líbit.

„Dirku, můžeme si, prosím, chvíli sednout? Jsem unavený,“ zamumlal Bill, když vycházel z obchodu, a ruku si přiložil k hrudi. Chlapec přikývl a doprovodil ho k nejbližší lavičce. Bill se pomalu posadil, mírně se opřel a vydechl. Nemohl se předklonit, protože tak si drtil břicho. Dlouze oddechoval, byl opravdu unavený. Kolemjdoucí lidé se na něj podezřívavě dívali, ale tmavovlasý chlapec si na ty pohledy už zvykl, neřešil je. Věděl, že má skvělou rodinu, šťastný život a velké štěstí, tak proč se nechat srážet předsudky nebo křivým pohledem?

Dirk znovu nahlédl do tašky. „Tom bude mít samozřejmě velkou radost, když dostane album se samolepkami Samy Deluxe. Ani jsem nevěděl, že je nějaké nové.“

„Ani já ne a nevím, jak něco takového může vůbec někoho zajímat,“ smál se Bill. „Ale Tomi má Samyho opravdu rád, takže by to mohl ocenit.“

„Nebo možná víc ocení to tričko Karl Kani, které jsi mu koupil.“

Bill se znovu zasmál, a pak ucítil něco mokrého mezi nohama. Podíval se dolů, ale kvůli břichu nic neviděl, a tak sjel rukou dolů a nahmatal, že rozkrok kalhot je úplně mokrý.

´… nepočůral jsem se, že ne?´ zamyslel se na místě, ale pak si to rozmyslel.

Stáli uprostřed chodby nákupního centra a Dirk na něj tázavě hleděl. Když k němu Bill zvedl jasný a ztracený pohled, brunet v mžiku pochopil.

„Bože… chceš… mám.“

„Dir…“ zamumlal Bill, než ho zasáhla ostrá bolest. Dirk se okamžitě postavil před něj a Bill zaryl nehty do jeho kožené bundy. „Dirku… Toma… zavolej Tomovi…“ koktal Bill a sténal bolestí.

„Nejdřív tě musím dostat do nemocnice,“ odpověděl Dirk a snažil se zachovat klid. Rozhlédl se kolem a všiml si, že je pozoruje několik zvědavců. „Co, kurva, čumíte? Zavolejte někdo záchranku?“ Vyhrkl nervózně a držel Billa v náručí. Tmavovlasý chlapec znovu zasténal a začal se potit.

„Tomi… chci Tomiho… Tomi,“ vzlykal ztraceně a jednou rukou pevně svíral Dirkovu bundu, zatímco druhou se držel za břicho.

Dirk se kousl do rtu a doufal, že pomoc dorazí brzy.

 

Dvě sestry položily Billa na nosítka a ujistily ho, že bude všechno v pořádku. Bill to věděl, přinejmenším podvědomě, protože to nebylo poprvé, a to ho mělo trochu uklidnit, ale Tomova nepřítomnost v té rozhodující chvíli ho ničila. Dirk stál vedle něj a snažil se ho uklidnit, že rasta tu bude brzy. Zavolal mu a Tom se málem udusil, když mu řekl, že Bill začal rodit. Každou chvíli tam bude.

„… Kde je Tom… potřebuju… Tomiho,“ vzlykal, „potřebuju Toma… kde je…“

Dirk mu stiskl ruku. „Je na cestě, Bille. Uklidni se. Nerozčiluj se.“

„Vy jste otec?“ Jedna ze sester se ho zeptala. Dirk se divil, jak mohou vidět těhotného muže a zeptat se v klidu na tuto otázku. Pak si řekl, že v té nemocnici už Billa nejspíš znají, nebo že hermafroditů je mnohem víc, než si dokázal představit.

„Ne… otec je…“

„Bille!“

Dirk si s úlevou povzdechl, když se otočil a uviděl Toma, jak k nim běží. Byl úplně zpocený a vypadal přinejmenším rozrušeně. Vrhl se k nosítkům a vzal jednu Billovu rukou mezi ty svoje.

„Tomi…“ Bill vzlykl a trochu otevřel vlhké oči, aby se podíval na muže s dredy.

„Jsem tady… jsem tady,“ sípal a lehce mu políbil ruku.

„Tome, jak ses sem dostal?“ Dirk se na svého přítele upoceně zadíval. „Zdá se, že jsi utíkal až ze svého domu!“

„Sklapni.“

Černovlásek nevěřícně zamrkal. „Mohl jsi požádat Simone o auto nebo… Víš, že existuje něco, čemu se říká veřejná doprava?“

„Opravdu si myslíš, že po tom, co mi Dirk volal, jsem měl trpělivost čekat na zasraný autobus?!“ Vyhrkl podrážděně a přiměl Billa, aby se zamračil.

„Tomi, nezlob se… prosím, nezlob se,“ zašeptal.

Tom okamžitě zjemnil pohled, odhrnul mu z čela pramen zpocených vlasů a políbil ho.

„Nezlobím se, Bille… to je v pořádku,“ uklidnil ho pohlazením, a pak se znovu otočil k Dirkovi. „Jak dlouho jim může, sakra, trvat, než připraví sál?“

Vtom se k nim vrátila jedna ze dvou sester, které Billa položily na nosítka.

„Všechno je připravené,“ řekla pevně a znovu ho natlačil na lůžko.

„Tomi, nechoď…“ žadonil Bill zlomeným hlasem a křečovitě sevřel rastovu ruku.

„Tam nemůžete jít.“ Tom na ni vrhl vražedný pohled.

„Jdu tam, kam on,“ odpověděl klidně, aniž by se od Billa odtáhl. „Nikam nejdu, Bille…“ zašeptal tmavovlasému chlapci. „Jsem tady…“

Bill přikývl a tvář mu zkřivila grimasa bolesti a úlevy zároveň.

Vešli na porodní sál, sestry se přestaly snažit Toma odehnat, stejně by se jim to nepodařilo. Zdálo se, že ruce obou chlapců jsou k sobě přilepené a zřejmě už nic nedokáže oddělit dredatého blonďáka od tmavovlasého chlapce.

Zatímco lékař dokončil kontrolu posledních věcí a připravoval lokální anestezii, Tom se s Billem dál mazlil a uklidňoval ho. „Bude to v pořádku, dobře? Jsem tady a budu tě celou dobu držet za ruku. Nenechám tě samotného,“ zašeptal a políbil ho na víčka.

Bill se cítil zmatený. Cítil, jak se dítě snaží dostat ven, a ucítil Tomův pevný stisk na své ruce. Rastovy prsty kolem jeho byly teplé a uklidňující. Tentokrát nebyl sám. Vedle něj byl někdo, kdo ho miloval a zůstal s ním, ať se stalo cokoli. Přimhouřil oči a znovu se rozplakal.

„Nejsem sám… nejsem sám…“ mumlal si spíš pro sebe a snažil se tomu uvěřit. Ale ruka, která ho držela, a ta, která ho jemně hladila po čele, byly skutečná. Tom tam byl. Když otevřel oči, viděl jeho tvář blízko své, jeho pohled plný lásky. Tom tam byl.

 

Zhruba po půlhodině bylo po všem a Tom po celou dobu operace Billa líbal a hladil, aby se nesoustředil na to, co se děje s jeho břichem. Oba slyšeli tenký pláč a doktor se spokojeně smál. „Ale podívejte se, jakou krásnou mladou slečnu tu máme!“

Tom cítil, jak se mu zatajil dech, když Bill znovu otevřel své jasné oči a zadíval se na něj.

„Tomi… je to holčička…“ zamumlal nedůvěřivě.

Rastovi se podivně sevřel žaludek, když našel odvahu se otočit, a konečně spatřit svou holčičku. Jejich malá holčička. Byla malá, červená a uplakaná a Tom si přísahal, že krásnější malé stvoření v celém vesmíru ještě neviděl.

„Tomi…“ Bill mu stiskl ruku, aby znovu získal jeho pozornost.

Tom se usmál, naklonil se a položil si čelo na Billovo rameno. „Bože… Miluju tě, Bille…“

Bill se také usmál a ucítil na krku něco lehce vlhkého, ale rozhodl se to přehlédnout. V tu chvíli bylo v pořádku ukázat trochu citů, dokonce i pro Toma.

 

Když se Bill probudil, první, co uslyšel, byl tichý, nesouvislý zvuk, který nedokázal rozpoznat. Když ho přivezli z porodního sálu na pokoj, využil toho, aby si odpočinul. Dirk se vrátil domů poté, co se s nimi rozloučil a popřál jim hodně štěstí. Věděl, že Tom zůstal místo toho s ním, částečně proto, že mu vzali dítě, a nemohl se dočkat, až ho přivezou zpátky.

Pomalu otevřel oči a okamžitě poznal postavu rasty stojícího vedle postele. Byl k němu otočený zády. Bill se zamračil. Co dělal?

„Aby…“ ztišil se, jakmile se Tom otočil natolik, aby viděl, co dělá. Holčička byla zabalená do růžové deky, přitulená k rastově hrudi, zatímco ten ji kolébal a šeptal jí něco melodického a nesrozumitelného. Nejspíš spala, pěstičky měla zaťaté a rty sevřené a Tom ji pevně držel jednou rukou, zatímco volnou ji hladil po růžové tváři. Měla ten nejroztomilejší výraz ve tváři a usmívala se. Bill zkřivil rty do uslzené grimasy. Byla tak nádherná.

„Tomi…“ zašeptal a Tom to cítil stejně.

Úplně se k němu otočil a zářivě se na něj usmál. „Hej, jsi vzhůru… podívej, koho nám přinesli.“

Bill přikývl a natáhl ruce. „Můžu?“

„Jasně,“ Tom se k němu natáhl a položil mu ji do náruče tak něžně, že se Bill neubránil úsměvu. Přitáhl si holčičku k hrudi. „Je krásná…“

„Tak krásná jako ty,“ řekl Tom, posadil se na kraj postele a pohladil ho po noze přes přikrývku.

„Ale ještě nemá jméno…“ Bill se zamračil a soustředil se. Jaké jméno by jí mohli dát?

Oči se mu rozšířily, když ho něco napadlo. Podíval se na Toma. „Tomi, jak se jmenuje tvoje matka?“ Zeptal se tiše a dal si pozor, aby nepoužil minulý čas. Byl si jistý, že by to Tom mohl ocenit.

Dredatý muž se zamračil. „Sarah… proč se na to ptáš?“

„Co kdybychom ji tak pojmenovali? Sarah?“ Navrhl. „Myslím, že by byla šťastná…“

Tom věděl, že tím „ona“ nemyslel dítě. Přikývl. „Dobře…“

Bill se usmál a otočil se k dítěti. „Naše malá Sarah,“ zamračil se, a pak se zasmál. „Tomi, je stejná jako ty, dokonce má stejné znaménko jako ty!“ Vykřikl a ukázal na malou tmavou tečku, která se vyjímala na růžové tváři holčičky.

Tom se usmál, přistoupil k nim a oba je objal. Políbil Sarah na čelo a Billa na čelo a potom na rty. „Miluju tě.“

A v tom se Konny rozhodl vtrhnout do místnosti a přerušit idylickou chvíli.

„Tati! Tati! Tati! Tati! Tati!“ Konny křičel s velkýma očima. Věděl jen, že někdo zavolal do domu a babička se náhle stala hysterickou. A tatínkovi se něco stalo. To bylo vše, co věděl, a stačilo mu to k tomu, aby si dělal starosti.

Simone vešla dovnitř téměř se slzami v očích. „Miláčku!“

Bill natáhl volnou ruku. „Konny, mami!“

Konny vylezl na postel a upřeně se na Sarah zadíval. „Kdo to je? Skšítek?“

„O čem to mluvíš, Konny? To je tvoje mladší sestra!“ Vysvětlila Konnymu. „Bille, je nádherná. Gratuluju, zlato.“ Objala svého syna, a pak objala Toma. „Tome, tobě taky samozřejmě.“

„Děkuji, madam.“

„Simone!“ Znovu ho opravila a zasmála se. Některé věci se nikdy nezmění.

„Ale je tak malá.“ Konny pokračoval neohroženě dál.

„Kdysi jsi byl taky tak malý, Konny,“ vysvětlil mu Tom. „A stejně jako ty, i Sarah vyroste.“

„Ale já budu vždycky větší,“ odpověděl chlapec a hrdě vypnul hruď.

„Budeš ji muset chránit, Konny,“ řekl mu Bill. „Protože to je tvoje mladší sestra, a jestli bude aspoň z poloviny tak hezká jako tvůj otec, všichni po ní půjdou.“

Tomovi se zatmělo před očima. „A nikdo se jí nesmí ani dotknout,“ hrozivě zasyčel.

Bill vyprskl smíchy. Tomova žárlivost na jeho jedinou dceru se už začínala projevovat.

„Jo, já to zvládnu!“ Zvedl pěst k nebi a zadíval se na ni pozorněji. Byla tak malá, na hlavě měla dva blonďaté chomáčky a její ruce byly o polovinu menší než Konnyho.

„Chceš si ji pochovat?“ Bill se ho zeptal.

Simone vykročila vpřed. „Zlato, nevím, jestli je to dobrý nápad…“

„Pohlídám ho,“ uklidnil ji Tom a přistoupil ke Konnymu blíž.

Bill Sarah opatrně zvedl a vložil ji do Konnyho náruče; ten si ji okamžitě přitiskl k hrudi, protože se bál, že ji upustí. Díval se na ni svýma velkýma modrýma očima a Sarah náhle otevřela ty své. Její oči měly stejnou barvu jako Tomovy a byly stejně hluboké. Dítě se s nimi dívalo na svého staršího bratra.

„Dívá se na mě!“ Konny překvapeně vykřikl.

„Má tě ráda,“ odvážil se Tom a zasmál se. A možná to tak opravdu bylo, protože malá Sarah natáhla ručičku vzhůru a stále se dívala na Konnyho.

„Co chce?“ Konny se zmateně zeptal.

„Zkus jí dát prst,“ navrhl Bill a vzpomněl si, jak to Konnymu dělal, když byl miminko.

Tom pomohl malému chlapci držet malou, aby si mohl uvolnit ruku a podat sestřičce malíček.

Sarah se na něj dívala, jak se jí pohybuje před očima, a pak ho pevně uchopila a přiblížila ke rtům.

„To lechtá!“ zasmál se Konny, když mu holčička svými drobnými dásněmi okusovala prst.

„Je to jasné: má tě ráda,“ rozhodl Tom a podíval se na Billa, který se nad tou scénou jemně usmíval.

To byla jeho rodina.

Nemohl tomu uvěřit.

Konny se přestal smát a pozorněji se zadíval na malé stvoření, které na něj zíralo a drželo jeho prst: bylo tak malé a bezmocné…

Chtěl ji chránit celý život.

 

autor: Nephilim

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)