Loveles 63. (konec)

autor: Nephilim

Epilog

Takže… Tady máte poslední díl téhle super povídky. Doufám, že se alespoň trochu líbila, když už jsem u ní strávila nějaký ten čas. 😊 Jsem ráda, že jsem splnila, co jsem slíbila a opravdu povídku dotáhla do konce, protože si to zaslouží, ač na můj vkus možná někdy míň znamená víc. Každopádně znovu chci poděkovat Januli, že mi tohle dovolila. Musím i uznat, že mi ta povídka snad bude i chybět. Každopádně… není to poslední počin, už mám v plánu pro vás (zda ještě někdo čte), přeložit ještě jednu zajímavou povídku, jak jinak než z italštiny. S pozdravem Vaše Lauinka

 

O 12 let později

 

Bill nalil kávu do dvou hrnečků a jeden přisunul k Tomovi. Rasta si ho vzal, aniž by vzhlédl od novin, které četl, a napil se.

„Nemyslíš, že už je pozdě?“ Zeptal se náhle tmavovlasý muž a pohlédl na Tweetyho a Sylvestrovy hodiny – hrdě vyhrané za body za cereálie – visící na zdi v kuchyni. „Kdy přijdou dolů?“

„Hm?“ Tom jen pokrčil rameny a pozorněji si přečetl stránku novin. ‚Hej, Angelina konečně dala Bradovi kopačky! Fuj… na můj vkus už je moc stará…‘ pomyslel si a otočil stránku. Sluneční světlo pronikající oknem rozzářilo snubní prsten, který měl na prsteníčku. Bill se posadil ke stolu, usrkával kávu a přitom listoval módním časopisem.

„TATIIIIIII, KONNY SI ZE MĚ DĚLÁ SRANDU!!!“ Uslyšel náhle křik z horního patra.

Bill vykulil oči a povzdechl si. „Tome, řekni mu něco.“

Rasta ani nemrknul. „Konny, nedráždi svou sestru,“ řekl znuděným hlasem.

„UKRADLA MI ŘASENKU!!!“ Odvětil hlubší hlas.

„Sarah, vrať tu řasenku bratrovi,“ zopakoval Tom stejným tónem.

„TO ON SI ZAČAL.“

„Sarah má ráda Alexeeee, ale on ji nechceee, ha ha!“ Zazpíval Konny ze schodů a okamžitě se rozběhl dolů, aby unikl hněvu své mladší sestry.

„KONNY!!!“ Vykřikla Sarah, běžela za bratrem a celá rudá ve tváři přišla do kuchyně. Její čokoládově hnědé oči se okamžitě obrátily k novinám, za kterými se skrýval její otec. Věděla, že její táta nesnáší jakékoli téma týkající se kluků, protože jeho cílem bylo, aby ji mohl hlídat alespoň do třiceti let.

„Sarah, přestaň křičet, prosím, bolí mě z tebe hlava,“ prosil Bill a masíroval si spánky.

„Ale tatínek…“

„Ale tatínek nic!“ Konny ji přerušil a otevřeně se usmál. „Musíš přestat krást moje věci, když je ani nepoužíváš!“

Holčička našpulila rty a ukázala na bratra zvědavým prstem. „Už mě unavuje tvoje škádlení! Kromě toho ti dělám laskavost, protože jsi kluk! A kluci nepoužívají tyhle…“ vrhla pohled na rodiče, kteří nechali toho, co dělali, aby se na ni podívali a čekali na konec věty. Zvlášť si všimla Billova nebezpečně zvednutého obočí.

„Myslíš až na mou malou sestru,“ Konny ji pobídl a usmál se.

Sarah si odfrkla a zmlkla. Proč byla jediná, komu její rodina připadala tak divná?

Tom se vrátil ke čtení novin, Bill se rozhodl ukončit diskuzi a přísně se na dceru podíval. „Sarah, co ti táta řekl o tom, že Konnymu kradeš věci?“

„Nenech se chytit,“ odpověděla Sára automaticky s čistou naivitou.

Billovi se rozšířily oči, když se otočil k Tomovi. „Tome Kaulitzi! Můžeš mi říct, jaký druh výchovy to přesně používáš?“

Rasta nevinně pokrčil rameny. „Nikdo nikdy nezemřel kvůli pár krádežím,“ pokrčil rameny v omluvném gestu.

Bill si povzdechl a vrátil se k dětem. „Odteď poslouchejte jen tatínka,“ rozhodl se.

„Přesně to jsme udělali!“ Odpověděli sborově.

„Myslím tím sebe,“ upřesnil.

„Dobrý způsob, jak se unudit k smrti,“ vložil se do toho Tom a přikývl. „Víte, jak je táta upovídaný.“

Bill se přátelsky usmál a zhluboka se nadechl. „Děti, běžte se připravit, a pak přijďte dolů na snídani, nebo přijdete pozdě.“ Pak skrz zuby dodal: „Musím si promluvit s vaším otcem.“

 

Uslyšeli vrznutí židle a tupý náraz.

„Co si myslíš, že si říkají?“ Zeptala se Sarah a zírala na své nohy, zatímco se otáčela na bratrově otočné židli. Konny si velmi opatrně přetřel tužkou pravé oko. Několikrát mu s tím pomohl Bill, ale od té doby, co to začal dělat sám, musel být opatrný, aby si oko nevypíchl. „Kon? Slyší mě!!!“

„Co jsi říkala?“

„O čem dole mluví tatínek s tatínkem?“

„Nevím. Vždycky končí hádky v posteli.“ Konny pokrčil rameny a trochu si upravil neposedné blonďaté vlasy. „Černé nebo červené tričko?“ Zeptal se a obrátil se k sestře s oběma kousky oblečení v ruce.

Sarah se na oba podívala. „Černé!“

Chlapec se usmál. „To je moje oblíbené.“ Sundal si triko, které měl na sobě, aby si to černé oblékl.

Sarah nebyla v rozpacích, s Konnym se vždycky koupali společně, alespoň do jejích sedmi let.

„Kon…“ zašeptala a oslovila bratra přezdívkou, kterou vymyslela speciálně pro něj. Myslela si, že je dospělejší. „Co vůbec říkají ve škole na to, že se líčíš?“

„Nic, milují mě a slintají.“ Sarah povytáhla obočí, a ačkoli to nemohla vědět, vypadala jako otcův obraz. A opravdu bylo jedno, který z nich. „Dobře, možná ne všichni… jen asi polovina.“ Sarah na něj dál zírala s povytaženým obočím. Konny se vyhnul jejímu pohledu. „Dobře, jen pár holek…“

„Aha, tak to je ono,“ zasmála se. „A ostatní?“

„Neříkají nic, mám mnoho přátel. Zdá se, že mě mají lidi rádi.“

Sarah se zvedla ze židle. „Sejdeme se dole na snídani,“ vyšla z pokoje a obrovské kalhoty táhla po zemi.

 

Konny seskočil ze schodů a vběhl do kuchyně, aby se včas vyhnul okraji stolu. Jeho otec stále seděl na svém místě, na stole měl otevřené noviny a vedle sebe šálek kávy. Bill vytahoval ze skříně sušenky, a když se otočil, Konny si všiml, že má trochu rozcuchané vlasy, našpulené rty a červené tváře. Usmál se. Usmířili se. Ve skutečnosti hádky jeho rodičů téměř nikdy netrvaly déle než půl dne. Nezáleželo na tom, kdo začal, vždycky to byl Tom, kdo to ukončil, obvykle tak, že strčil Billa na postel v jejich pokoji a zamkl dveře. A jeho otec si na tento způsob usmíření nikdy nestěžoval.

„Podal bys mi cereálie?“ zeptal se chlapec, posadil se ke stolu a podíval se na Billa. Otec přikývl, vzal ze skříně krabici a položil ji na stůl.

„A tvoje sestra?“ Konny pokrčil rameny.

„Nevím, zamkla se ve svém pokoji.“

Bill si povzdechl a znovu se podíval na hodiny. „Přijde pozdě. Tomi, mohl bys ji dneska odvézt?“

Tom vzhlédl. „Pokud se nasnídá a bude za deset minut hotová, tak ano.“

„Hej, mě taky!“ Namítl Konny, kterému se v osm ráno opravdu nechtělo.

„Máš snad nohy,“ řekl Tom a otočil stránku. „Myslím, že ti to prospěje.“

„Ona je má taky!“

Bill si dal ruce v bok a podíval se ke schodům. „SARAH, JE POZDĚ! PŘIJĎ NA SNÍDANI!“ Křičel a snažil se překřičet hlas Samy Deluxe, který vycházel z pokoje jeho dcery.

O chvíli později hudba utichla a uslyšeli, jak se otevřely dveře. „Už jdu!“

Sarah sešla dolů a sedla si naproti Konnymu. Světlé vlasy si svázala do vysokého culíku, na sobě měla mikinu nejméně o dvě čísla větší a stejně velké džíny. Bill si povzdechl. Bylo to zbytečné, až příliš se podobala svému otci. Byla ale strašně roztomilá. Tom zvedl oči od novin, krátce si holčičku prohlédl, a pak se na ni jemně usmál.

„Tomi, odlož ty noviny,“ nařídil Bill, když si sedl vedle něj. Políbil ho na rty. „No tak, víš, že když spolu jíme…“ nechal větu otevřenou. Rasta přikývl a složil noviny. Podíval se na své děti a jako obvykle se podivil, kdy tak vyrostly. Protože on se necítil tak starý.

Sarah si povzdechla a zadívala se na vločky, které se topily v mléce. Čekal ji další školní den, a to mohlo znamenat jediné. Sledovala, jak se Konny žertem hádá s Billem o něčem, co jistě souviselo s líčením, a přemýšlela, proč se jejímu bratrovi daří tak dobře, zatímco jí vůbec ne.

Byla střední škola tak odlišná od základní? Znovu si povzdechla, aniž by si uvědomila, že už má na sobě nejméně pět minut Tomovy oči.

„Co se děje?“ Zeptal se rasta, a v tu chvíli si Bill a Konny uvědomili, že je tu nějaký problém.

Sarah pokrčila rameny. Jak by mohla říct rodičům, že se její druhý rok na střední škole mění v katastrofu? Nejdřív to tak nebylo, ale pak se v jejích spolužácích něco zlomilo a najednou byla „ta blbka se závěsy“.

„O nic nejde…“

„Fajn, takže… co se děje?“ pokračoval Tom.

„Jde o Alexe?“ Odvážil se Konny s tvářemi narvanými jídlem jako křeček.

Sarah zavrtěla hlavou. „Ne…“

Tom se otočil na Konnyho a podíval se na něj pohledem, který říkal: ´Později mi řekneš jeho příjmení, číslo, adresu a všechno, co o tom Alexovi víš.´ Konny se otočil.

„Co se děje, zlato? Děláš nám starosti. Už nějakou dobu jsi smutná. Problémy ve škole?“ Bill to vždycky nějak zvládl. Posadil se vedle dívky a začal ji hladit po hlavě. „Můžeš nám to říct, víš.“

Sarah se kousla do rtu. „Dělají si ze mě legraci.“

„Kdo? Proč?“ Tom vyhrkl a už ukazoval zuby. Nikdo si nemohl dovolit obtěžovat jeho holčičku.

„Nevím… Loni to tak nebylo a teď… říkají, že se oblékám divně, že jsem divná…“

„To je blbost!“ Vybuchl Konny, vstal a praštil rukama do stolu.

Bill ani nemrkl a nespouštěl ze Sarah oči, když říkal: „Konny, sedni si.“

„A dávej si pozor na jazyk,“ dodal Tom.

„Chceš, abychom si promluvili s učiteli? Chceš změnit školu? Co?“ Navrhl Bill. Chtěl jen, aby jeho holčička byla v pořádku. Věděl, jaké to je, když si ho někdo dobírá, a nechtěl, aby Sarah zažila totéž. Nebylo to fér.

„Ne! Ne,“ vzdychla si holčička. „Budu v pořádku. Když to nezvládnu, vím, že jste tu s tátou i tak, ne?“ Úsměv jí rozzářil celou tvář a Bill si nemohl pomoct, ale sledoval znaménko, které se jí při úsměvu mírně zvedlo spolu s lícní kostí stejně jako Tomovi.

Sarah věděla, že se může spolehnout na oba rodiče, a zejména na Billovo pochopení. Tom byl skvělý otec, ale v některých věcech byl trochu pomalý. Sarah si ještě pamatovala, jak před několika měsíci přišla k tátovi úplně rudá v obličeji.

„Jsou tady,“ řekla a podívala se na své nohy. Bože, to bylo tak trapné.

Tom zmateně vzhlédl a začal. „Cože? Účty?“

Bill to naštěstí okamžitě pochopil, vstal, objal ji a pogratuloval, což Sarah úplně neocenila.

„Půjdeme do obchodu, ano?“ Požádala ho.

Tom se postavil a tvářil se zmateně. „Co mají účty společného se supermarketem?“ Zeptal se téměř šokovaně.

„Tati… prosím…!“ Zacvrlikala holčička a zakryla si obličej rukama. Bill si odfrkl a otočil se k manželovi s rukama v bok.

„Tome, špatně jsi to pochopil! Sára myslela TYHLE věci.“

„Aha,“ řekl Tom, aniž by tomu rozuměl. Pak se ohlédl na Sarah a skutečně pochopil. „Oohh!“ Vykřikl tehdy s očima dokořán. Cítil, že je čas zmizet. „No… já, um… tak… vzpomněl jsem si, že musím zavolat Dirkovi kvůli jedné pracovní záležitosti. Bille, klidně si vezmi moje auto.“ Rychle políbil Sarah na hlavu a zmizel nahoru, aby se zamyslel nad tím, že jeho holčička roste.

Sarah od toho dne pochopila, že některé věci je lepší říkat jen jednomu z obou otců.

 

Tom přikývl a vstal od stolu. Přistoupil k Sarah, vzal ji do náruče a zvedl ji.

Vypískla. „Tati, polož mě!“ Zčervenala. „Co to sakra děláš?“

„Naložím princeznu do auta a odvezu ji,“ vysvětlil Tom a usmál se směrem k Billovi.

Tmavovlasý muž si myslel, že jeho manžel je někdy opravdu blázen, ale nechal to být. Miloval ho za to.

„Tati, ne! Musím si vzít tašku!“ Sarah se snažila a mrskala se v otcově náručí jako úhoř. „Jsem příliš těžká.“

„Jsi lehká jako peříčko, přesně jako tvůj otec,“ opáčil Tom. „Konny, dojdi pro sestřinu tašku.“

Když Konny zmizel na schodech jako blesk, Sarah to vzdala a rozhodla se vrátit otci objetí obtočením rukou kolem jeho krku. Její pozornost okamžitě upoutaly dredy, které za ta léta moc nevyrostly, protože Tom objevil, jak je stříhat, aniž by musel být plešatý. Instinktivně jeden zvedla a začala si s ním pohrávat a Tom se usmál, protože si vzpomněl, jak před pouhými šesti lety dělala totéž, jakmile ji držel v náručí. Líbilo se mu to.

Některé věci se nikdy nezměnily.

 

Bill slyšel, jak se zavírají dveře, když ustlal postel, a pak uslyšel Tomovy vzrušené kroky, které se blížily nahoru. Podíval se na radiobudík: jestli si nepospíší, přijde pozdě. Možná po něm neměl chtít, aby ji odvezl. Urovnal polštáře a načechral je, až se mu zdály být hezké. Dělal všechny ty domácí práce, vařil, uklízel, ale rozhodně se necítil jako žena. Matka, jak se říká. Od prvního dne, kdy se nastěhovali, si s Tomem rozdělili povinnosti. Když pak oba začali pracovat, uzavřeli dohodu: protože nepracovali vždy ve stejnou dobu, ten, kdo zůstal dopoledne doma, ustlal postele, nakoupil a připravil oběd.

Ten den byl na řadě on, ale Tom už druhý den uklízel. Přikryl přikrývkou i polštáře a narovnal se právě včas, aby ho viděl, jak rázně kráčí po chodbě a nadává, když se snaží uvázat si kravatu. Usmál se a čekal na ten okamžik. Věděl, že se to stane.

Tom pokračoval v horečné chůzi, sbíral, co potřeboval pro dnešní den, a přitom se stále snažil uvázat si tu zatracenou kravatu. „Do prdele,“ zasyčel nakonec a nahlédl do jejich ložnice. „Bille?“

Černovlásek se usmál. Bylo to tak vždycky. Přistoupil k němu a upravil mu límec košile. „Sakra, ani je nestíhám žehlit a už je máš zase na sobě,“ postěžoval si a uvázal mu kravatu.

„Promiň,“ zamumlal Tom a nechal ho to udělat.

Bill se usmál a políbil ho na bradu, jakmile skončil. „Pospěš si, nebo přijdeš pozdě.“

Tom přikývl, ale pak jeho pohled upoutaly Billovy plné rudé rty a práce na chvíli ustoupila do pozadí. Vzal jeho tvář do dlaní a jemně přitiskl své rty na jeho. Billa to na okamžik zarazilo, ale pak mu to se stejnou oplatil. Nechtěl, aby Tom přišel pozdě, ale nemohl si pomoci.

Polibek se brzy prohloubil a Tom ho začal tlačit k posteli. Bill na ni jemně dopadl a Tom se na něj okamžitě vrhl.

„Já… mh, právě jsem to ustlal,“ zakňučel Bill, aniž by se tomu nějak bránil.

„Večer to zase ustelu,“ slíbil Tom a vklouzl rukama pod Billovo tenké tričko. „Myslím, že jsi mi tu kravatu uvázal příliš pevně – co kdybys mi ji sundal?“

Podle toho, jak si Tom olizoval piercing, s nímž se nikdy nerozloučil, Bill poznal, že problém není v kravatě.

„Přijdeš pozdě,“ řekl, ale stejně mu ji sundal. „Ještě něco ti překáží?“ Zeptal se provokativně, prohnul se a zasténal pod ním. Tom zavrčel a snažil se z něj nestrhat oblečení a okamžitě ho ošukat.

„Ano. Myslíš, že bys s tím mohl něco udělat?“ Podařilo se mu vyslovit a zalapal po dechu.

Bill se ušklíbl a přitiskl ruku na manželův napjatý rozkrok. „Myslím, že rozhodně můžu.“

Bill se zabalil do přikrývky, otočil se na bok a zadíval se na muže ležícího vedle něj. Nebylo to nic platné, ať bylo Tomovi, kolik chtělo, v jeho očích zůstal vždy dokonalý. Ne, že by byl starý, to ne, ale jeho tělo mu přišlo čím dál dokonalejší a vypracovanější, jako by spíše mládl a ne naopak. Přitulil se k němu a položil mu ruku na břišní svaly, které se pod jeho dotekem lehce zachvěly.

 

„Tohle bylo úžasné, Tomi… Miluju tě,“ políbil ho na krk a pak mu položil hlavu na rameno.

„Mh,“ Tom unaveně zasténal a Bill si to vyložil jako „já tebe taky“.

„Než odejdeš, pomazlíš se se mnou? Nebudeš z toho mít problém, že ne?“

Tom se otočil na bok, přitáhl si ho k sobě a políbil ho na rty. „Ne, Dirk ví, že když přijdu pozdě, mám k tomu dobrý důvod, on si poradí.“

„A dobrým důvodem je moje tělo?“ Bill se zasmál a rukou mu pohladil světlé chloupky v jeho rozkroku.

„Hmm… existují ještě nějaké jiné důležité důvody, proč přijít pozdě do práce?“

„… Kreténe!“ Černovlásek ho ironicky odbyl a znovu ho políbil. „Nemusíš mi lhát, abys konečně řekl to, co chci slyšet.“

„Nech toho,“ opáčil Tom a políbil ho na nos. „Víš moc dobře, že nejde o tvoje tělo.“

Bill mu vrněl na krku. „Ve skutečnosti je to jen pro tvůj zadek.“

Bill se natáhl, popadl polštář a praštil ho s ním přes obličej. Tom se zvedl, přitiskl ho k matraci a přísně se na něj zadíval. „Bille.“

Černovlásek na něj vyplázl jazyk a Tom ho chytil mezi rty, čímž začal nový boj o dominanci.

Rasta sklouzl rukou k jeho stále mokrému a stále otevřenému vstupu, ale Bill ho chytil za zápěstí a ruku mu tak zastavil.

„Hm, Tomi…“ zčervenal. „Já jen, že, víš… včera večer, dnes ráno…“

Tom zamrkal. „Jo, jasně. Omlouvám se,“ znovu ho políbil. „Můžu pro tebe něco udělat?“

Bill zavrtěl hlavou a srdce se mu rozbušilo. Miloval, když mu Tom věnoval tisíc a jednu pozornost.

„Je to v pohodě, pojďme se jen… pomazlit, ano?“

Tom si ho přitáhl do náruče a nechal se hladit.

„… Ach,“ Bill si náhle vzpomněl. „Gustav nás pozval k sobě v pátek na večeři. Říká, že Lydia připraví jednu ze svých specialit a my si ji opravdu nemůžeme nechat ujít.“

Tom roztržitě přikývl a pohladil si vlasy. „… Ne, počkej,“ pak řekl, přestal přikyvovat a místo toho začal vrtět hlavou. „V pátek mám pracovní večeři s Dirkem a lidmi od Beckera. Nemůžu, je mi líto… Nezkusíš poprosit Gustava, aby to přeložil na neděli? Pak bychom nemuseli vařit, protože na oběd jdeme ke tvé mámě,“ zasmál se.

„Aha… jo, dobře,“ řekl Bill. „Takže se v pátek vrátíš pozdě?“

„Pravděpodobně,“ políbil ho na čelo. „Promiň, zlato.“

„To nevadí, práce je prostě práce,“ vyklouzl z jeho objetí a posadil se. „Takže bych tam měl asi jít, hm?“ přikývl Bill, a dredař vstal a začal se oblékat. Věděl, že Billa ta zpráva moc nepotěšila, ale brzy se z toho dostane. Teď už ho dobře znal. Když si zavázal boty, obešel postel a posadil se vedle Billa, stále přikrytého jen peřinou. Políbil ho na rameno.

„Bille…“

Tmavovlasý muž se k němu otočil a uviděl, že Tom drží v ruce kravatu. Nedokázal udržet vážnou tvář a usmál se. Uvázal mu ji a využil toho, aby ho mohl i políbit.

„Ne, jdi už,“ uchechtl se, když se ho Tom pokusil znovu políbit. Rasta se s vrčením zvedl a zamířil ke dveřím. „Uvidíme se večer,“ řekl Bill a sledoval, jak mizí ze dveří. Jakmile se dveře zavřely, vrhl se zpátky mezi rozházené přikrývky a přemýšlel o tom, co se mezi nimi právě stalo. Usmál se. Možná že i tentokrát s jejich ustýláním chvíli počká.

 

„Musíš se bránit, Sarah.“ Konny vzdorovitě zvedl pěst.

Sarah si povzdechla a kopla do kamínku. Jako obvykle šli spolu domů a Konny se pustil do řeči o tom, jak je důležité nenechat se nikým převálcovat a jak by měla na šikanu reagovat tím, že bude ďábel. Sarah jen zavrtěla hlavou. Konny to nechápal.

„Konny, prosím… už o tom nemluvme.“

Ještě víc ji bolelo, když srovnávala svou situaci se situací svého staršího bratra. Když na něj čekala u brány, nestalo se ani jednou, že by Konny nepřišel obklopen dívkami nebo chlapci. Měl přátele. Spoustu přátel. A všichni se smáli s ním, ne jemu. Vypadalo to tak hezky. Sarah mohla říct, že má jen jednu opravdovou kamarádku, která jí stejně proti šikaně moc nepomohla. Nemohla jí to však mít za zlé.

„Na co ti kluci, sakra, čumí?“ Konny náhle vyhrkl a zadíval se přímo na ně. Sarah vzhlédla a oči se jí rozšířily, když poznala tu malou skupinku, která ji každý den mučila. Nebylo jich zase tolik, byli tu jen tři, ale to nezabránilo tomu, aby se jí zmocnil strach. Konny si všiml náhlého ztuhnutí své mladší sestry a zastavil se. „Co se děje? Ty je znáš?“ Zeptal se zmateně.

Sarah se přitiskla k bratrově paži. „Konny, prosím, pojďme jinudy. Prosím, Konny,“ prosila.

„Proč?“ Zeptal se blonďatý chlapec a byl čím dál zmatenější. Pak pochopil.  „… To jsou oni?“

Sarah jen horečně přikývla. Přibližovali se. „Konny! Prosím, pojďme pryč!“

„Ani náhodou,“ Konny hodil tašku na zem a hrozivě se přiblížil ke skupině. Všichni tři na něj podezřívavě hleděli a byla tam cítit i jistá nevraživost. Když se Konny postavil před ně, všiml si, že jsou o poznání menší než on. Usmál se. „Vy jste ta špinavá prasata, která si z téhle holky dělají legraci?“ Ukázal na Sarah, která vypadala, že chce utéct daleko, daleko odtud.

Největší z nich vystoupil dopředu. Plivl na zem. „Jo. A ty jsi jako kdo? Její kluk? Přišel jsi pomstít čest své holky?“

„Ne.“ Konny si vyhrnul rukávy mikiny a Sarah si zakryla oči. Nechtěla se na to dívat. Byli tři proti jednomu a ona si vždycky myslela, že Konny je příliš hubený na to, aby byl kluk. Měl sice nějaké svaly, ale nezdálo se jí, že by to stačilo. Slyšela jen ostré údery a sténání, a teprve když se k jejím uším znovu donesl bratrův hlas a rychlé kroky, oči pomalu otevřela. „JSEM JEJÍ BRATR!“ Řekl Konny trojici, která utíkala pryč a klopýtala o vlastní nohy. „A JESTLI SE JEŠTĚ JEDNOU OPOVÁŽÍTE SÁHNOUT NA MOU SESTRU, BUDETE MÍT CO DOČINĚNÍ SE MNOU! ROZUMÍTE?“ Otočil se zpátky k Sarah a vzal si tašku. Jeho sestra na něj hleděla s obdivem, který se změnil v obavy, když viděla, v jakém je stavu.

„Kon! Jsi zraněný!“ Vykřikla vyděšeně při pohledu na ránu na jeho čele.

Konny si toho nevšiml a místo toho si olízl ránu na rtu. „O nic nejde… Pojďme domů.“

„Ale…“

„Pojďme, Sarah,“ dotkl se její paže, když kolem ní prošel.

Vydal se na cestu a ona po chvilce váhání přiběhla k němu, šťastná, že je jí nablízku.

 

„Děti, mluvil jsem se strýčkem Gusem. Nevadilo by vám, kdybychom k němu v neděli šli na večeři?“ Řekl Bill a uhladil si už tak hladký ubrousek. Nevydržel dlouho nic nedělat.

Sarah se rozzářila. „Bude tam Daisy?“

Bill se usmál. „Jasně, Gus říkal, že už se nemůže dočkat, až tě uvidí, aby ti mohla ukázat… ehm, něco jako Barbie mořskou pannu… říkala, že si s tebou chce hrát.“

Konny se zasmál. „Nejsi na to už moc stará?“

Sarah se na něj zle podívala, ale nic neřekla. Pokaždé, když se podívala bratrovi do tváře, všimla si červené skvrny, která se mu rýsovala na čele, a vzpomněla si, co se stalo před několika hodinami. Byla mu vděčná. Když se vrátili domů, Bill se vyptával jen trochu, omezil se na to, aby mu sdělil fakta a vydezinfikoval Konnyho obličej. Nedokázal potlačit pyšný úsměv, který se mu stále dral na rty.

„Konny, nezačínej s tím, prosím,“ Bill si povzdechl.

„Dobře, ale nevadí mi, když se s naší bláznivou sestřenicí zavřete do pokoje s panenkami. Alespoň nebudete otravovat mě,“ uvažoval Konny.

Vlastně moc dobře věděli, že Gustav není jejich skutečný strýc a Daisy není jejich skutečná sestřenice, ale teď jako by byli. Gustav i Dirk byli svědci na Billově a Tomově svatbě a od té doby se stali rodinnými strýčky.

„Konny Kaulitzi!“ Zahřměl Bill a podíval se na něj. „Nemluv takhle o své sestřenici!“

„Ahoj,“ vykřikl vesele Tom a přerušil diskuzi, která vypadala, že bude pokračovat. Položil talíř se špagetami doprostřed stolu. „Kaulitzova speciální omáčka, samozřejmě.“ Hrdě zdůraznil.

„Mám před sebou další noc na záchodě…“ Konny zasténal a vykulil oči.

Tom ho plácl zezadu do hlavy. „Sklapni a jez.“

Sarah se zachichotala a začala nandávat na talíře pro všechny, když se rasta posadil vedle Billa a krátce ho pohladil po ruce. Sarah se vztah jejích rodičů líbil, tvořila ho i drobná gesta, která by většina lidí nejspíš přehlédla. Tom se na náplast, která se Konnymu vyjímala na čele, neptal. Nejspíš čekal, až bude s Billem o samotě, aby se ho na to zeptal, ale na druhou stranu znal svého syna dost dobře na to, aby věděl, že se bez dobrého důvodu do rvaček a podobných věcí nepouští. A nejspíš také tušil, co je tím důvodem.

Když Sarah dojedla, otřela si rty ubrouskem a napila se vody. „Můžu jít do pokoje?“ Zeptala se rodičů.

„Ano, jen běž,“ řekl Bill. Tom přikývl. Děvčátko se zvedlo a vyklouzlo nahoru.

„Můžu jít taky?“ zeptal se Konny.

Tom se podíval na jeho talíř. „Až to dojíš.“

„Ale…! Jsem plný!“

„Víš, kolik dětí denně umírá hlady?“

„Ale oni umřou i přes to, že to nedojím,“ namítl Konny.

Bill se na něj podíval a blonďák si uvědomil, že zašel příliš daleko. Zavrčel a znovu se pustil do jídla.

„A ještě nám pomůžeš sklidit ze stolu,“ dodal Tom suše, než začal uklízet příbory.

Konny zasténal, ale nic neřekl

 

Tom zalezl pod peřinu. „Takže praštil tři děti, jo?“ Bill zavřel časopis, který četl, aby se podíval na manželův zamyšlený výraz.

„No, to byli ti, co ubližovali Sarah.“ Řekl to, jako by ho to mělo omluvit.

„Ano, to je pravda, a já na jeho místě bych je asi zabil, ale…“

Bill položil časopis na noční stolek a přesunul se doprostřed postele, co nejblíže k Tomovi.

„Ale co? Hmm?“ Políbil ho na spodní ret.

„Jen nechci, aby se z něj stal nějaký mstitel nevinných nebo zločinec…“

Bill povytáhl obočí. „Tome, on nebude jako ty. Konny nebude tyran. Jen chrání svou sestru. Vzpomínáš si, když se Sarah narodila? Sami jsme mu řekli, že by ji měl chránit. Dělá to,“ zasmál se. „Řekl bych, že přesně to dělá.“

Tom si povzdechl „Ano, možná si dělám příliš velké starosti.“

„Možná bych ti mohl pomoct zapomenout na tyhle starosti…“ Bill ho začal chtivě líbat na čelist a ušní lalůček a dával si záležet na tom, aby mu u toho do ucha smyslně vzdychal. Tom zasténal a nechal se vtáhnout pod přikrývku a pod Billa. Chvíli bylo slyšet jen vzdechy a šustění svlékaného oblečení.

„… A to ještě nevím, kdo je ten Alex!“ Vykřikl náhle rasta, znovu se posadil a jeho výraz byl zachmuřený.

Bill zasténal a zvedl hlavu z Tomova klína. „Ježíši, Tomi…“

 

Konny se v posteli nejméně desetkrát převrátil, než si odfrkl a odkopl přikrývku. Měl na sobě jen černé boxerky a bavlněné tričko, také černé, ale umíral horkem. A to nebylo léto! Možná to přehnal, když si na vlastní postel dal dvě deky. Vstal, otevřel okno a vrátil se k posteli, přičemž se přikryl jen jednou přikrývkou. Už se cítil lépe. Otočil se zády ke zbytku pokoje a krátce nato usnul.

Zdálo se mu, že to nebylo ani deset minut, co spal, když se vedle něj v posteli objevilo něco ledového a přitisklo se mu to k zádům. „Hmm?“ Zabručel, zamračil se a chtěl se převalit, ale něco mu v tom bránilo.

„Kon? Jsi vzhůru?“

„Teď už jo,“ zavrčel Konny. „Necháš mě se alespoň otočit?“

„Ach, promiň,“ Sarah se odtrhla od bratrových zad, aby se k ní mohl otočit čelem. Nebylo to poprvé, co se Sarah vplížila do postele svého staršího bratra, a Konny věděl, že to nebylo naposledy. Sarah za ním chodila kvůli čemukoli – bouřce, špatnému snu, špatnému pocitu, zkrátka kvůli něčemu špatnému.

„Co se děje?“

Holčička se usmála a Konny ten úsměv cítil i ve tmě. Když se jednalo o jeho malou sestru, vnímal všechno nějak zesíleně.

„Děkuji ti za dnešek… Já…“ sevřela tenké prsty kolem trička svého staršího bratra. „Chtěla jsem ti jen poděkovat.“

Konny si povzdechl, objal ji a přitáhl si ji k sobě. „Musíš se víc snažit, nebudu tu pořád, abych tě chránil“

Sarah se mírně zachvěla. „Ale…“

„Ne, Sarah. Musíš se postavit na vlastní nohy, obzvlášť před těmi kretény.“

„Dobře…“ Sarah se trochu zavrtěla, posadila se a myslela si, že Konny ji už další noc ve své posteli nechce. Její bratr ve tmě povytáhl obočí.

„Co děláš… lehneš si nebo odcházíš? Nebo přijdeš později, a pak zase odejdeš? Nebo si lehneš… a zůstaneš?“

Sarah zvedla obočí a usmála se. „Koni, musíš se přestat dívat na tátova DVD.“

Konny se zachichotal a zvedl přikrývku. „Pojď ke mně, ty blázne.“

Holčička se spokojeně uvelebila vedle svého bratra. „Jsem tak unavená.“

„Jen bych ti rád připomněl, že jsem to byl já, kdo spal, než jsi přišla ty a vzbudila mě.“ Konny si upravil přikrývku a objal sestru pažemi. „Dobrou noc, Sarah.“

Sarah neodpověděla a Konny si pomyslel, že asi usnula. Také zavřel oči a snažil se usnout.

„Kon?“ řekla Sarah po několika minutách.

Blonďák si odfrkl. „Co je to tentokrát?“

Sarah si pohrávala s košilkou. „Zítra jdu s Alexem ven… myslíš, že to táta vezme dobře?“

Konny litoval, že si nikdy nepostavil protiatomový kryt.

 

„Dobré odpoledne, pane Kaulitzi.“

´Dobré odpoledne, pane Kaulitzi´ Tom se přísně zamračil na malého kluka před sebou. Kdo si sakra myslí, že je? Sluneční brýle, motorkářská bunda… malý kluk, kterému ještě ani nerostly vousy.

Už byl v prdeli.

„Dobré odpoledne. A ty jsi?“ ´Já vím přesně, kdo jsi, ty malý spratku.´

„Alex,“ chlapec natáhl ruku. Tom nehnul ani brvou a předstíral, že si ji utírá do džínů, protože nevěděl, co s tou rukou má dělat. „Kde je Sarah?“

„Sarah je tam, kde má být. V svém pokoji,“ zasyčel Tom a zúžil oči.

„A přijde brzy dolů?“ Zeptal se váhavě malý chlapec. Snažil se nedívat Tomovi do očí, bylo mu to strašně nepříjemné.

„To bude záležet na tobě. Jak jste se seznámili? Kolik je ti let?“ Usmál se. „A hlavně, nejsi trochu mladý na to, abys chodil oblečený jako nějaký motorkář, kterého nezajímají zákony?“

„A nejste vy už trochu starý na to, abyste se oblékal jako Samy Deluxe v nejlepších letech?“ opáčil Alex, jako že se ho rozhodně nebojí.

Tom zatnul pěsti a začal rudnout. Nikdy by nedovolil, aby jeho dcera chodila s takovým chlapem.

„Nezkoušej se přiblížit…“

„To je hezké! Ty musíš být Alex!“ vykřikl Bill a vešel do obývacího pokoje právě včas, aby zachránil Alexovy zuby. „Sarah nám o tobě tolik vyprávěla, jsem opravdu rád, že tě poznávám osobně.“

Mladík se zadíval na ženu před sebou. Bylo jí nanejvýš pětadvacet, ale i tak vypadala sexy. Zvláštní, Sarah mu řekla, že žije s otcem a strýcem… možná se právě vrátila její matka?

„Těší mě, madam,“ přikývl, sundal si brýle a sjel ji pohledem. „Teď už vím, po kom je Sarah tak hezká.“

Tom se naštvaně zvedl z pohovky. „Co to děláš, že se navážíš do mého,“ Bill se na něj podíval. „… bratra?“

„Bratra?“ Žvatlal netrpělivě malý chlapec. Byl to muž? V žádném případě! Z toho chlapa by se musel stát gay! „Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřil.“

Žena, která se vydávala za muže, se usmála a pohlédla na něj. „Nic si z toho nedělej, to se stává pořád. Každopádně děkuji za kompliment.“

Sarah v tu chvíli vešla. „Alexi!“ Radostně vykřikla a vběhla do obývacího pokoje. Kolem očí měla linku od černé tužky – s čímž jí pomohl Konny – a na sobě měla velmi pěkné jarní modré šaty, vůbec se nepodobaly záclonám, které obvykle nosila.

Tom byl nejprve pyšný na svou krásnou dceru, byl hrdý na to, že je její rodič, a pak žárlil, že se takhle oblékla kvůli tomu nudnému chlapíkovi.

„Vypadáš nádherně, zlato!“ vykřikl Bill a políbil ji na tváře. Sarah se začervenala, ale Alexův pohled potvrdil, co řekl Bill. Tomův pohled potvrdil, že si Alexova pohledu všiml a chtěl ho vystrčit ze dveří.

„Hej, o co ti jde, člověče?“ Zeptal se vážně a zíral na něj, jako by ho chtěl sníst na posezení.

„Vezmu Sarah někam… já nevím, do kina?“ Navrhl a podíval se na ni a ona spokojeně přikývla.

Tom ucítil v hrudi píchnutí a vzedmul se v něm vztek. Chtěl snad nechat svou milovanou holčičku v tmavé místnosti vedle toho malého sexuálního maniaka? V žádném případě.

„Na to zapomeň.“

„Nemluv s ní takhle,“ uzavřel za něj Bill a odvrátil tak třetí světovou válku. „Běžte a bavte se!“

Oba dva se vydali ke vchodovým dveřím.

„Tomi,“ políbil ho černovlásek na čelist. „Buď v klidu, je to milý kluk. Prošel i Konnyho kontrolou, hm?“

„Konny není při kontrolách tak důsledný,“ zavrčel Tom, když viděl, jak Alex otevírá dveře a teatrálním gestem nechává Sarah projít jako první. To je ale pasák.

„Sarah!“ Vykřikl hlasitě a přiměl ji ztuhnout na místě. „V pět doma, rozumíš?!“

„Ale tati, pět už je!“

„Pak zavři dveře a vrať se domů!“

„Tome, přestaň, vážně přestaň. Sarah, klidně jdi, zlato. Ahoj, Alexi!“ podíval se na ně, jako by říkal: ´Jen běžte, já ho uklidním.´

Jakmile byli oba venku, Bill ho vzal za ruku a proplet něžně své prsty s jeho. „Tomi, no tak… nemusíš se bát…“

„Viděl jsi toho malého… toho… toho… toho… toho… rádoby drsňáka?!“

„Drsňáka?“  Zmateně opakoval Bill.

„Jo, malý záludný spratek! Machr!“

Bill si povzdechl. „Ano, viděl jsem ho… a tady vidím ještě něco…“ položil mu ruku na rozkrok Tomových kalhot a masíroval mu penis přes látku.

Tom zasténal a snažil se nepodlehnout. „Nemůžeš mě takhle rozptylovat… A pak, musíš jít do práce…“

Bill povytáhl obočí a pokračoval v intenzivním masírování, dokud neucítil, že mu pod prsty úplně ztvrdl. „Aha, no vlastně jsem si myslel, že když za dvě hodiny odjíždím, mohli bychom toho využít k naší vzájemné spokojenosti. No, ale jestli nechceš, tak…“ stáhl ruku a chtěl odejít, ale Tom ho chytil za zápěstí a donutil ho otočit se.

„Ať tě ani nenapadne mě tady takhle nechat,“ zasyčel a přitáhl Billovu ruku zpět na svůj penis zakrytý džínami.

„Chceš, abych ti na něj jen položil ruku, Tomi?“ Bill se zeptal a podíval se na něj svýma velkýma nevinnýma očima. Radostně vypískl, když ho muž s dredy zvedl a zamířil do jejich ložnice.

 

Konny se začal nudit, když byla Sarah pryč. Rozhodl se, že se bude dívat na Queer as Folk, aby zabil čas. Nevěděl, co v tom seriálu našel, ale líbil se mu. Romantika a porno byly v dobrém poměru, takže to zabodovalo. Téměř poskakuje, zamířil do ložnice svých rodičů.

„Tati?!“ Zavolal zvenčí. „Můžu si půjčit Queer?“ Žádná odpověď nepřišla. Zamračil se. Byl si jistý, že tam je, že se určitě chystá do práce. „Tati?“ zaklepal. „Tati?!“ Zopakoval hlasitěji.

Zaslechl nezřetelný zvuk a pokusil se otevřít dveře. Bylo zamčeno. Znepokojeně přiložil ucho ke dveřím.

„Ach, Tomi, přímo tady… ach…“ spolu s těmi slovy se k jeho uším doneslo zasténání a Konny sebou trhl ode dveří. Kurva, odposlouchával, když se jeho rodiče milovali! Většinou Konny poznal, když se k něčemu takovému schyluje, takže si od těch dveří udržoval bezpečnou vzdálenost alespoň deset metrů. Rodiče ho samozřejmě neslyšeli, byli zcela pohlceni a ztraceni, a Konny věděl, že nepřestanou šukat, ani kdyby venku byla apokalypsa.

Musel se odtamtud dostat, ale nohy měl přilepené k podlaze.

„Kurva, Bille… ty jsi vždycky tak zatraceně těsný…“ zavrčel otec a vzápětí se ozvalo černovlásko poněkud nadržené zasténání.

„… AAAAAAAAAAH!!!“ Konny vykřikl, zacpal si uši a utíkal do svého pokoje. To bylo rozhodně na seznamu ´věcí, které nechcete vědět před třicítkou.´

 

Konny se usadil na pohovku za Sarah, která seděla na koberci. „Na co koukáš?“ Zeptal se a otevřel balíček chipsů.

„Hmm, na nic… jen nějaký seriál.“

„Jak to šlo s Alexem?“ Sarah pokrčila rameny.

„Myslela jsem, že to bude…“

„Něco víc,“ uzavřel za ni Konny a přikývl. „Myslím, že táta bude šťastný.“

Sarah se otočila a štípla ho do nohy. „Sklapni! Kdy ty si přivedeš holku domů?“

„Nejsem tak hloupý, abych si ji bral rovnou domů,“ řekl to s úsměvem. „Navíc, mám celý život před sebou, dříve nebo později to udělám. Ale až se mi bude chtít.“

„Bože, ty jsi líný i na tohle! To je neuvěřitelné.“

„Jak to šlo s tím debilem?“ Tom vstoupil do místnosti.

Sarah pokrčila rameny. „Myslím, že už si s ním znovu nevyjdu.“

„Co ti udělal?!“ Zavrčel Tom, posadil se na pohovku a vytrhl Konnymu z rukou balíček chipsů.

„Hej!“

„Večeře bude brzy hotová, emo,“ řekl Tom a odložil jeho svačinu.

„Nejsem emo! Ani nevíš, co to znamená, jsi příliš staromódní!“ Odpověděl Konny.

„Tak dobře, ty královno scény.“

„NEJSEM KRÁLOVNA SCÉNY! JSEM CHLAP!“

„Omlouvám se, tak drag queen.“

„AAAHHH!!!“ Vykřikl Konny, zacpal si uši a pronesl velmi dětinské „blablabla“.

Sarah přemýšlela, jestli jí otec ještě stále vnímá, ale přesto odpověděla. „Je nudný a příliš patetický.“

„AH!“ Tom vykřikl a ukázal na ni prstem. „Říkal jsem to! JÁ JSEM TO ŘÍKAL! Tvůj otec to může dosvědčit.“

Sarah se na něj podívala, jako se člověk dívá na malé dítě, které potřebuje pochválit. „Ano, tati, ano,“ dopřála mu tu radost.

„Jsem doma!“ Zvolal Bill a pověsil bundu na věšák.

Uviděl celou svou krásnou rodinu v obývacím pokoji a nakoukl dovnitř. „Co se tu děje?“

„Nic, jen jsme si chvíli sedli k televizi, než bude hotová večeře… přidáš se k nám?“

„Tati, táta mi říká emo!“

„Konny…“

„A královna scény.“

„Konny, poslouchej…“

„A drag queen!“

„ …“

„A ukradl mi chipsy!“

„No, s tím posledním udělal správnou věc.“ Bill se posadil vedle Toma na pohovku. Rasta mu nenuceně přejel rukou přes záda a černovlásek si ji rovnou přitáhl kolem sebe. „Tyhle triky nepotřebuješ, jsme spolu už třináct let.“

Tom pokrčil rameny. „Čas od času mi nevadí zavzpomínat na staré dobré časy.“

„Ty, Tome, přestaneš mě někdy takhle škádlit?“

Tom předstíral, že o tom přemýšlí. „Naah…“

Bill si povzdechl a pomyslel si, že má tři děti, ne dvě. „Jestli chceš tak moc prožít staré časy, můžu od zítřka předstírat, že tě neznám.“

„Děti, zacpěte si uši,“ nařídil Tom.

Sarah a Konny znali své rodiče natolik dobře, že věděli, že je to takhle lepší i pro ně. A tak to také udělali.

Tom se otočil k Billovi. „Můžu tě ošukat i jako někdo, koho neznáš?“

Bill se zasmál, zavrtěl hlavou a předstíral šok. „Samozřejmě, že ne!“

„Tak se mě ráno neopovažuj ignorovat!“

Černovlásek se přitulil k jeho hrudi. „Ano, pane.“

Tom odtáhl Konnyho ruku od ucha. „Už můžete poslouchat.“

Konny zase poklepal Sarah na rameno. „Konečně!“ Zvolala. „Zrovna byla ta nejzajímavější část!“ Obrátila oči k televizi.

„Co je to?“ Bill se zvědavě zeptal.

„Seriál… ale je tak zvláštní, tolik mi to připomíná nás,“ přiznala Sarah.

Tmavovlasý muž povytáhl obočí, když si ho Tom přitáhl k hrudi. „V čem přesně?“

Sarah ukázala na obrazovku. „Protože tam jsou tihle dva, co jsou spolu, a on jí dřív mlátil… ale pak se dali dohromady a ona otěhotněla… jenže pak se stane spousta průšvihů, taky proto, že má různé problémy včetně sociálních… já nevím, vážně mi to trochu připomíná nás, já nevím…“

Bill trochu zvedl hlavu a podíval se na název seriálu. Usmál se při pohledu na známou scénu před sebou. Jeho děti, jeho manžel, obývací pokoj jejich malého domku. Už třináct let se necítil sám a jeho rodina byla dokonalá.

Přitulil se zpátky k Tomově hrudi.

Ne, vůbec nebyli jako ti v seriálu Loveless.

 

KONEC

 

autor: Nephilim

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)