autor: Consu
S trhnutím se probudil, jako by se ho zmocnil špatný pocit, a rozhlédl se kolem sebe. V téměř naprosté tmě svého pokoje nedokázal rozpoznat nic víc než plakát Victorie Silvested, jenž visel u okna, ze kterého skrze husté závěsy do pokoje dopadalo měsíční světlo.
Chtěl zavřít oči a pokusit se znovu usnout, když se ho znovu zmocnil ten špatný pocit. Posadil se na posteli a s vytřeštěnýma očima se snažil rozeznat obrys, který stál přímo před ním.
Najednou se zničehonic objevily oči, z nichž mu ztuhla krev v žilách. Trhl sebou, ale snažil se zůstat klidný. Rychle se snažil spočítat, jak dlouho mu bude trvat, než vstane, doběhne ke skříni, popadne baseballovou pálku, která byla ukrytá uvnitř po levé straně, aby se ubránil tomu, co na něj zírá.
Pět až šest vteřin.
Rychle si však vzpomněl, že baseballovou pálku daroval Georgovi, protože ji nepoužíval. Proklínal sám sebe, když ho ty oči dál zkoumaly. Náhle spatřil, jak se ty oči blíží k němu, a měkké světlo pomalu načrtlo profil člověka, kterého poznal.
Tom se hlasitě nadechl. „Bille?“ Postava Billa se přibližovala blíž a blíž, plazila se po posteli směrem k němu, a tím vystupovala ze stínu. Tom se na něj nevěřícně díval. „Co tady, sakra, děláš?“ Zašeptal zmateně. Teprve později si všiml malého detailu – vlastně ne tak malého – zvedl trochu hlavu, aby se podíval přes černovláskovo rameno. „Ale ty… jsi nahý!!!“
Bill neodpověděl, byl němý jako ryba a stále se plazil vpřed, teď už byl jen pár centimetrů od nosu nedůvěřivého a překvapeného Toma, který na něj hleděl se široce rozevřenýma očima.
Bill beze slova zatlačil Tomovi jednou rukou do ramene, dokud si opět nelehl, a pak ho jemně políbil na rty.
Tom ničemu nerozuměl, nechápal, co Bill dělá v jeho pokoji, jak se tam dostal a proč je nahý… prostě nic. Odtáhl ho od svých rtů, aby zjistil více informací, ale když se Bill vzdálil, Tom zjistil, že je taky nahý a kompletně odkrytý. Tázavě se na Billa zadíval a jako odpověď se mu dostalo velkého šibalského úsměvu, než se k němu černovlásek naklonil a pošeptal mu do ucha větu, která ho přinejmenším šokovala.
„Chci šukat.“
Tom hlasitě polkl, když ho Bill začal líbat na krku, a pak se přesunul na ramena, hruď, břicho… Potom vstal a pomalu Tomovi rozevřel nohy, zatímco ten mezitím ochrnul a nedával najevo žádné známky života. Zkameněl a nevěděl, co má dělat, zatímco Bill na něj šibalsky zíral. Přemýšlel, o co Billovi jde, ale když to konečně pochopil, bylo už příliš pozdě.
Bill ho vzal za boky, přiblížil svou pánev k Tomově a…
„AAAAAAAAAA!!!!!!“
Tomovy oči se rozšířily, zalapal po dechu a rozbušilo se mu srdce. Vzápětí si naštěstí uvědomil, že je ve svém pokoji a sám. Už se rozednívalo a za oknem slyšel cvrlikání ptáků. Pro jistotu se rozhlédl kolem, jestli tam Bill opravdu není, a hledal jakékoliv známky jeho přítomnosti, ale nic.
„Tome, co se děje?!?!“ Jörg vběhl do synova pokoje hned, jak ho uslyšel křičet.
„N-nic… já… měl jsem noční můru.“ A s těmito slovy padl vyčerpaně zpět do postele. Otřel si zpocené čelo a otec si sedl k němu.
„Jsi v pořádku?“
„Jo.“
Muž mu položil ruku na čelo a všiml si, že horečka neustoupila. „Myslím, že bude lepší, když dneska zůstaneš doma.“
„Nemůžu, tati. Je to poslední den před vánočními svátky.“
„To je mi jedno.“
„Určitě nám dají nějaké domácí úkoly!“
„Řekni někomu, aby ti je přinesl.“ S tím Jörg odešel z místnosti a nechal Toma, aby se vzpamatoval.
Tom si přejel rukou po tváři a přemýšlel o tom absurdním snu, který se mu zdál. Zdály se mu hloupé a bizarní sny, ale tenhle byl ze všech nejhorší. Jistě, už jen skutečnost, že v tom figuroval Bill, byla dost bizarní, ale zajít tak daleko, že se mu zdálo o tom, že je nahý, v jeho vlastní posteli, že chce…
„Aaaah!“ Snažil se ten obraz dostat z hlavy a okamžitě reflexivně sevřel hýždě k sobě. Pocítil bolest, kterou by jistě cítil, kdyby to nebyl jen sen.
Dobře, možná měl táta pravdu: Zůstat doma nebyl tak špatný nápad!
***
Bill si všiml, že na něj Ashley mluví už dobrých pět minut, viděl, jak se jí pohybují rty, ale jako by se jeho uši odpojily. Nevnímal ani slovo z její řeči, protože jeho pozornost byla upřena jinam. Snažil se to na sobě nedat znát, ale jakmile to šlo, podíval se směrem ke stromu, kde Tom o přestávce stával, v marné naději, že ho uvidí, ale nebyl tam.
Ani když přišel do školy, neviděl ho, a moc dobře věděl, že Tom chodí vždycky včas, vlastně tu býval dost brzy. Ten den ne a skutečnost, že ho neviděl ani o přestávce, ho trochu znepokojovala.
Náhle Ashley upoutala jeho pozornost.
„Nemá smysl ho hledat. Není tady, prostě dneska nepřijde.“
Bill se začervenal a zahanbeně sklonil hlavu.
„Myslím, že dneska školu zatáhl stejně jako většina ostatních kluků. Je to poslední den před prázdninami, je normální, že někdo prostě chybí.“
Ale Bill nebyl stejného názoru. „Ne, něco takovýho by nikdy neudělal,“ zašeptal.
Ashley se na něj skepticky podívala. Myslel si snad, že ho zná tak dobře, že může říct, co by Tom udělal a co ne? Tom byl nevyzpytatelný typ, kdyby se za něj rozhodl jeho pták, mohl udělat cokoli. Prostě všechno, co chtěl.
„Něco se mu muselo stát,“ pokračoval Bill tichým hlasem, jako by si to říkal spíše pro sebe.
„Okey, jasně, udělejme z toho malou tragédii!“ Zažertovala jeho kamarádka, a pak dodala: „Třeba je nemocný, proto nepřišel.“
Billovi se starostí rozšířily oči. „Myslíš? Co když je to vážné?“
„Bille, Bille, Bille, uklidni se! Jen jsem přemýšlela nahlas! Maximálně bude mít horečku, klid!“ Snažila se ho uklidnit, zatímco Bill si nervózně mnul ruce. „Ale… proč ti na tom tolik záleží?“ Zajímala se hned Ashley.
„Protože… během posledních měsíců jsem neviděl, že by školu flákal. Prostě mi to přijde divný,“ snažil se vymluvit Bill a pokusil se vyhnout zvědavému pohledu Ashley.
„Neříkáš mi pravdu. Nebyl pro tebe Kaulitz jen sexuální hračka? Taková, se kterou by ses mohl jen pobavit? Proč se staráš o to, jestli je nemocný, nebo ne?“
„Je mi to jedno.“
Ashley se v jeho očích snažila vyčíst, co si Bill ve skutečnosti myslí. Černovlásek neuměl své emoce maskovat a ona vždycky dokázala odhadnout jeho skutečné úmysly, i když se v posledních měsících choval dost tajemně. Najednou se usmála a zavrtěla hlavou. „Ty ses do něj zamiloval, že?“
Bill se zarazil, viditelně zrudl a snažil se vykoktat nějakou výmluvu. „Co-cože? Zbláznila ses? Na co ty hned myslíš. Zamilovaný? Do Kaulitze? Pff! Ale prosím tě!“
To, že nebyl schopný vytvořit souvislou větu, mu vlastně moc nepomohlo, protože Ashley mu nevěřila ani slovo, ale nechtěla na něj naléhat. Nechala toho, aby Billa nějak nenaštvala.
Jisté bylo, že pokud Bill nebyl do Toma zamilovaný, měl k tomu rozhodně hodně blízko, pokud to mohla posoudit.
Tento rozhovor však Billa velmi znepokojil a po zbytek dopoledne přemýšlel o tom, co Ashley řekla.
Když uviděl prázdnou lavici vedle té své, cítil se podivně osamělý. Cítil, že mu něco – nebo spíš někdo – chybí, ale nechtěl nechat svoji kamarádku vyhrát. Nebyl do Toma zamilovaný, jen měl divný pocit, že mu chybí. Byl to pilný a svědomitý kluk a rozhodně by nevynechal poslední den, aby si mohl užívat.
Nebo ano?
Koneckonců jen si vytvářel nějaké falešné naděje o tom chlapci, kterého vlastně ani vůbec neznal. Přestože si všichni mysleli, že mezi nimi existuje nějaký vztah, pravdou bylo, že mezi nimi nebylo nic vážného. Ano, rozuměli si, dalo se říct, že spolu flirtovali a bavili se, ale ve skutečnosti mezi nimi nebyla žádná důvěra. Věděli o sobě jen velmi málo, takže si v podstatě byli cizí.
Bill se s úsměvem poškrábal na hlavě, když spolužačka rozdávala úkoly na prázdniny. Když dívka položila papíry na jeho stůl, černovláska něco napadlo.
„Dáš mi ještě jeden pro Toma?“
Dívka se na něj usmála a myslela si kdovíjaké nesmysly o tom, proč Bill tuhle laskavost dělá, ale neřekla ani slovo. Podala mu další list, na který Bill napsal X Tom a všechno si strčil do batohu.
***
Už ho nebavilo být doma. Od předešlého odpoledne neopustil ty čtyři stěny a už z toho začínal být nervózní. Tom nebyl z těch, kteří by rádi zůstávali doma příliš dlouho, deprimovalo ho to a cítil se takhle starý, a přesto byl jeho otec neoblomný: nesměl se odsud hnout do té doby, dokud bude mít teplotu.
Dokonce se snažil otce oklamat tím, že si na čelo přikládal led, aby nebylo tolik horké, když mu teplotu kontroloval. Naneštěstí pro něj ho tenhle trik naučil právě otec, takže když cítil, že je jeho čelo až příliš studené, donutil ho sníst horkou polévku a nějaký tachipirin.
Surfoval a hledal něco, co by ho alespoň trochu zabavilo, i když na televizi koukat nechtěl. Jen chtěl jít někam ven, vidět se s někým nebo si promluvit s přáteli. Místo toho jim však byl nucen pouze zavolat, aby zjistil, jaké domácí úkoly dostali a co plánují dělat o prázdninách.
Teď už neměl co dělat a nudil se.
Když už se zdálo, že je vše ztraceno, objevil se záblesk naděje: zazvonil zvonek.
Scotty se se štěkotem vrhl ke dveřím a Tom vstal z gauče. Doufal, že to není svědek Jehovův nebo podomní prodavač vysavačů. Ale když se dovlekl ke dveřím, zůstal pár vteřin zmatený, když jeho pohled spočinul na člověku, kterého by na prahu svého domu čekal ze všech lidí nejmíň.
„Bille?“
„Ahoj, Tome,“ pozdravil ho nesměle.
„Co tady děláš?“
„No, dneska jsi nepřišel do školy a… chtěl jsem vědět, jak se ti daří.“ Tom skepticky povytáhl obočí, načež Bill spěšně dodal. „Navíc jsem ti přinesl úkoly z práva.“
Tom několik vteřin mlčel a dál se na něj podivně díval, ale pak mu pokynul rukou, aby šel dál. Nechal ho, aby se posadil na pohovku, a sám si sedl na její opačný konec, takže mezi nimi vznikl velký odstup.
V místnosti se v mžiku rozhostilo trapné ticho a Bill se kolem sebe rozhlédl a kousl se do rtu. Několik minut si hrál se Scottym, který byl nadšený, že vidí nově příchozího, i když černovláskovi nebylo moc příjemné být sám v místnosti s Tomem. Druhý chlapec se naopak zdál být klidný, nebo to možná bylo kvůli účinku tachipirinu, který ho v klidu udržoval. Připadal si jako narkoman.
„Takže… domácí úkol?“ Zamumlal a snažil se skrýt zívnutí.
„Oh, jo!“ Černovlásek spěšně vytáhl z batohu papír s domácím úkolem a bod po bodu mu vysvětlil, co s tím má dělat.
„OK, mockrát ti děkuju.“
„Nemáš za co,“ odpověděl Bill s úsměvem.
Než stihlo zavládnout opět to trapné ticho, Tom se stihl zvědavě zeptat: „Proč jsi vlastně tady?“
Ale Billovi to přišlo zřejmé. „No… domácí úkol, pamatuješ?“
„Mohl jsi ho dát Georgovi nebo Gustavovi. Proč ses obtěžoval přijít až ke mně domů?“
Bill začal panikařit. Jaké podivné představy o něm Tom měl? „No… já… jsem.“ Okamžitě odvrátil pohled od Tomova, marně se snažil nečervenat. Pak znovu promluvil a opravdu se musel hodně snažit, aby se nezakoktal. „Taky jsi přišel ke mně domů, když jsem byl nemocný, takže… no, myslel jsem, že ti tu laskavost… prostě oplatím.“ A když to řekl, lehce se usmál.
Tom mu úsměv oplatil a už nic nenamítal, koneckonců, bylo od něj hezké, že se stará.
„Děkuju,“ řekl tiše.
Opět nastalo ticho. Teď už je to oba začínalo rozčilovat, a tak se snažili vrátit k hovoru.
„Hele…“
„Poslouchej, Tome.“
Začali oba naráz a zasmáli se tomu.
„Povídej,“ vyzval ho Tom.
„Jen jsem chtěl vědět, co se stalo, proč jsi nepřišel do školy. Pokud to není tajné.“
„Mám jen horečku.“
„Oh, to je mi líto.“
Tom se tiše zasmál. „Je ti to líto? Proč?“ Zasmál se od srdce znovu.
Bill se kousl do rtu kvůli té hlouposti, kterou právě řekl, ale pak se usmál, jako by se nakazil jeho smíchem. Ještě nikdy neviděl Toma se smát takovým způsobem a nemohl si nevšimnout, že mu to sluší ještě mnohem víc, když se jeho tvář takhle rozzáří.
„Jo, omlouvám se, máš pravdu, jsem trochu hloupý,“ řekl a poškrábal se na hlavě.
Tom se přestal smát, ale stále se usmíval. „Nejsi hloupý, naopak, jsi velmi roztomilý, když tohle děláš.“
OK, léky ho úplně zblbly. Jak tohle mohl vůbec říct? Bill velmi roztomilý? Odkdy si o něm něco takového myslí?
Bill okamžitě zrudl jako paprika a snažil se to zlehčit. „Nejspíše máš opravdu vysokou horečku.“ Tom zavrtěl hlavou, jako by se chtěl zbavit rozpaků. A hned změnil téma.
„Jaké máš plány na prázdniny?“ Když se na to zeptal, okamžitě v Billových očích zahlédl rozpaky. Doufal jen, že to nebral jako pozvání, aby je strávil s ním.
„No, o Vánocích budu s rodiči… A Silvestr strávím s Ashley a ostatními jako každý rok.“
„Mhh, jo… mám v podstatě stejné plány,“ odpověděl zamyšleně Tom, než mu něco došlo a svraštil trochu znepokojeně obočí, „je tu ale jeden problém.“
„Jaký?“
„No, pochopil jsem, že Andreas a Ashley spolu teď chodí. Takže určitě budou chtít být o prázdninách spolu.“ Bill nechápal, kam tím míří. „Když pozvu Andyho na večírek, bude chtít vzít tvou kamarádku s sebou, a naopak, když ji pozveš ty…“
Na to Bill nepomyslel. „Vlastně… nechci ji stavět do situace, kdy si bude muset vybrat mezi mnou a svým přítelem.“
„S tím já problém nemám,“ řekl Tom sebejistě. „Já Andymu na výběr dávat nebudu: prostě půjde se mnou. A tu holku ať klidně vezme s sebou.“
To Billa příliš nepotěšilo a ušklíbl se: „Takže se mám vzdát Ashley jen proto, že ty ses tak rozhodl?“ Naštvaně vybouchl.
„Mhhh, uvidíme, nech mě o tom chvíli přemýšlet… Jo,“ odpověděl pobaveně.
Bill se trochu zachmuřil, ale při Tomově pobaveném pohledu to dlouho nevydržel. Rozesmálo ho to. Najednou dostal nápad, ale nevěděl, jestli něco říct, protože se bál, že ho Tom odmítne.
Tom si jeho zamyšleného pohledu všiml a hned zareagoval. „Co? Něco tě napadlo?“
„No… mohli bychom uspořádat jeden večírek. Jedna velká společná párty.“
Nejdřív se Tom nezdál být příliš nadšený, ale když se zamyslel, „…To není až tak špatný nápad. Vyřešilo by to náš problém.“ Ještě chvíli o tom přemýšlel a pak vyhrkl: „OK, uděláme to! Promluvím si o tom s klukama, a pak se ti ozvu.“
Billova tvář se okamžitě rozzářila. „Super! Taky si o tom s ostatními promluvím!“
Tom vstal a cítil, že tohle je jejich poslední téma k rozhovoru. „Tak… já se ti ozvu.“ Bill vstal a vzal si svoje věci.
Když se s Billem ve dveřích rozloučil, vrátil se Tom na pohovku. Stále nemohl uvěřit tomu, že souhlasil s tím, že uspořádají společný večírek, kde bude i Bill, ale co se stalo, stalo se.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
