Kaulitz podcast – epizoda 1

Překlad „KaulitzHills – Senf aus Hollywood“ Díl #1 Jetset – 1. 9. 2021
Překlad @THFC_DE_Natalie a @Cammi

T: Počkejte si na to…
B: Nic neslyším.
T: Ano, musíš si dát mikrofon blíž k ústům.
B: Dobře, ale chci, aby to bylo ve sluchátkách hlasitější.
T: Počkej, musím zavřít okno.
B: Tome, tady není žádný vzduch, zbláznil ses? Čím sis postříkal tělo?
T: Směje se.
B: Uf.
T: Nastříkal jsem na sebe nějaký osvěžovač vzduchu, protože tu ještě zbyla nějaká ryba od oběda a smrdí. Musel jsem zavřít okno, protože, teď to můžeme říct, v pozadí je hlučný Berlín. To je ale vtip.
B: Fuj…
T: „Senf aus Hollywood“; Kaulitz Hills, a teď jsme v Berlíně ve druhém… no, prvním díle.
B: Náš první díl.
T: První díl je z Berlína. Proč?
B: Musím říct, že jsem strašně rád, že tu teď sedím, byl to tak vyčerpávající týden, že jsem úplně hotový. Těšil jsem se, že si tady s vámi po tom dni sednu, že si tady sedneme a natočíme podcast – už to začíná!!! Věřil bys tomu, Tome?
T: Dobrý den, pane Kaulitz.
B: Dobrý den, pane Kaulitz. Jo, tak to jsem rád, že konečně začínáme!
T: Tak jsem si nebyl – já samozřejmě taky, ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem na řadě já, abych přinesl pití, nebo ty? Dneska je všechno jinak. Na náš první opravdový díl jsme v Berlíně, protože to jinak nešlo, o tom si povíme za chvilku, a ty přijdeš do MÉHO pokoje, protože já mám lepší pokoj. Takže jsi můj host. A teď jsem si nebyl jistý, jestli mám míchat pití já, nebo ty?
B: Takže mám pro tebe překvapení. Myslel jsem, že jdu k tobě, tak jsem si objednal překvapení. Za chvíli to zaklepe na dveře. Ale do té doby můžeme trochu posvačit.
T: Malé překvapení zaklepe, dobře. Jo, vím, že to byl stresující týden, tak jsem přinesl – no, nejdřív to budeme muset namíchat, tvůj nejoblíbenější nápoj… jak se to jmenuje… kávové martini.
B: ESPRESSO martini
T: jo, espresso martini
B: Ale to jsem si přece taky objednal! Už to bude! (smích)
T: Cože? Jsi blázen.
B: No, já jsem si myslel…
T: Dobře, jsme dvojčata, kurva. Přinesl jsem všechno, abychom si to namíchali sami!
B: Objednal jsem si to, protože jsem si říkal, no, dáme si dneska můj oblíbený drink.
T: Ty jsi tak lakomý, proč sis to objednal, přinesl jsem všechno, abych si to namíchal.
B: No tak si to namíchej. Je to můj oblíbený nápoj.
T: Ach jo, jen to nevylij na harddisk, jinak je Kaulitz Hills v háji. Takže espresso martini.
B: Mňam.
T: Tak všem vysvětli, co tady děláme.
B: Dobře, espresso martini, samozřejmě musí být led.
T: Musíme udělat kávu.
B: Aha, potřebujeme kávu?
T: Samozřejmě. (zvuk kávovaru) Mňam, mňam.
B: Každý dostane panáka. Dobře, dva panáky. Teď dvě espressa na osobu.
T: Musí to být horké, slyšel jsem, že čím je to teplejší, tím lépe funguje pěna.
B: A teď… mocca likér. Kolik?
T: Je v tom i alkohol, tak ho tam dejt. Teď to dobře promíchej!
B: Aha, už mi přichází namíchané martini!
T: Ale míchat si je sami je mnohem lepší.
B: Ano… Ale já stejně otevřu dveře. Dobře, Tome, tady máš. Jak se to říká? Velké mysli myslí podobně.
T: Dobře, myslím, že je to skvělé.
B: Tak to ochutnáme, nejdřív ten, co namíchal Tom.
Oba: Na zdraví Kaulitz Hills, díl 1.
„5 – 4 – 3 – 2 – 1 – intro“
„Právě hraje, ze studia v Los Angeles, Bill a Tom s Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood“
T: Líbí se mi to, co myslíš?
B: Zkusíme tu druhou. Ta dekorace je lepší. Ooh.
T: Sladké.
B: Sladké, ano.
T: Chci říct, že ty jsi odborník.
B: Počkej, zkusím ještě ten druhý.
T: Měli bychom přidat panáka?
B: Ne, zbláznil ses, další panák ne.
T: Dobře.
B: Jsem tak šťastný, věřil bys tomu, je čas, Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood začíná.
T: Ano. Jsme tady, neříkáme, ve kterém hotelu, protože se chceme vrátit.
B: Ano. Co týden, to musím říct, celý týden jsme strávili propagací podcastu.
(poznámka překladatele: další část je o tom, že naše slova mají rod, der je mužský, die je ženský, a v minulém díle použili špatný rod pro podcast)
B: Je to der nebo die podcast?
T: Der. Všichni se nám už smějí.
B: Takže je to der, der podcast. Dobře. Celý týden jsme ten podcast propagovali, mluvili jsme s každým. A bylo tak těžké o tom mluvit, protože ani nevíme, o čem budeme mluvit. Měli jsme jenom 0. díl, všichni ho slyšeli, a já jsem šťastný, že to konečně začíná a máme svůj bratrský čas. (upraveno)
T: Já taky, ale musím říct, že jsme v Berlíně a trochu mě mrzí, že jsme nemohli pokračovat v LA. Ale prostě to nešlo, měli jsme tolik práce s propagací, písničkami, dalšími projekty.
B: To ani nedává smysl, Kaulitz Hills je teď z jiného města… Ale v budoucnu to tak nebude.
T: Je to výjimka.
B: Jo, je to výjimka, tam bude mnohem víc senf aus Hollywood. Ale Tome, protože to tady tak voní po parfému, napadlo mě, že ti přinesu nějakou svou vůni. Vyrobil jsem vůni a napadlo mě, že ti ji ukážu.
T: Jak jsi věděl, že to tu bude vonět jako parfém?
B: Ne, to jsem samozřejmě nevěděl, ale myslel jsem si, že se to hodí, protože jsi použil tolik parfému. Myslíš, že to vůbec ucítíš, když ti to ukážu?
T: Hele, ne na mém notebooku!
B: Ne, chci ti ho dát na ruku, abys ho cítil. Teď mi řekni, co si myslíš. Voní to hezky?
T: Mňam. Voní jako ty.
B: Tohle je prototyp a ano, mělo to vonět jako já.
T: Tohle nemá být propagační platforma…
B: Ne, myslel jsem…
T: … pro ty tvoje posraný produkty, kterých já nejsem součástí.
Oba se smějí.
B: Ale myslel jsem, že je to ještě lepší, že se můžeme potkat a popovídat si, protože celý den běháme sami. Vůbec jsi netušil, kde jsem byl. Byl jsem v kanceláři, musel jsem se podívat na tolik věcí, a teď jsem rád, že tu můžu sedět s tebou a v klidu si popovídat. Je šílené, že jsme teď v Berlíně, ale myslím, že se dostaneme do naší první kategorie, co myslíš?

„Senf aus Hollywood“

B: Nejdůležitější téma a pro mě to nejdůležitější, každý rok z toho mám radost – jsou to naše narozeniny!
T: Jsou to naše narozeniny! Bude nám 32 let a pro tebe jsou narozeniny opravdu výjimečné. Proč? No co znamená opravdu výjimečné, jsou velmi důležité.
B: Pro mě jsou narozeniny důležité.
T: Kdybys neměl úžasný plán na své narozeniny nebo na naše narozeniny a určití lidé by ti nepogratulovali, byla by to výjimečná situace. Byl bys v depresi, byl bys nešťastný už dřív a bohužel musím říct, že tak to letos je.
B: Jo, tak to je.
T: Stalo se to, protože… Chceme jim říct, co se stalo? Ano.
B: O čem to mluvíš?
T: Chtěli jsme to oslavit.
B: Aha, ano.
T: V apartmá v Chateau Marmont.
B: Přesně tak, chtěli jsme to oslavit v penthousu v Chateau Marmont. Protože musíme říct, že Chateau Marmont v západním Hollywoodu je velmi slavný hotel a staly se tam takové významné věci, je to legendární. Staly se tam ty největší rockové hvězdy a legendy, jsou tam ty nejdivočejší příběhy, ty nejslavnější hollywoodské příběhy, ale i pro nás osobně je to naše hollywoodská historie.
T: Protože na ni máme jen dobré vzpomínky.
B: Jen dobré vzpomínky. Zažili jsme tam tolik večírků, s těmi nejlepšími lidmi, nejlepší aftershow večírky, Zlaté glóby, Oscary a spoustu dalších věcí.
T: Potkali jsme tam tolik skvělých lidí.
B: Já jsem většinou nevěděl, jak se nakonec dostat domů, všechny záchody jsou plné, lidi šílí…
T: Jak se jmenoval ten kluk, kterého jsi potkal na jednom z posledních večírků v Chateau… a který se ti líbil?
B: Aha, to byl… Luke Evans. Jmenuje se Luke?
T: Luke, to jsem si myslel.
B: Ne… ne ne ne, to je ten z Krásky a zvířete.
T: Ne.
B: Ale ano, Kráska a zvíře. (Bill použil mužský ekvivalent pro krásku)
Oba se smějí.
B: Ach bože, už jsem opilý. Jmenuje se…
(googluje Krásku a zvíře)
B: Počkej, jmenuje se, fakt se mi líbí, hraje dobře, no dobře, ano, Luke Evans, máš pravdu.
T: Ha, vidíš, Luke Evans, měl jsem pravdu. Vždyť jsi ho tam potkal.
B: Vyměnili jsme si telefonní čísla.
T: Vyměnili jsme si čísla, máme tam jen skvělá setkání, samozřejmě jsem se seznámil se svou ženou Heidi.
B: S Heidi jste se tam seznámili, potkali jsme se s Benjaminem von Stuckrad–Barre, to byl začátek mé knihy, začátek vaší lásky, nejlepší večírky.
T: Byli tam i Němci, nepotkali jsme tam Daniela Brühla?
B: Ano, ano.
T: Samí dobří lidé.
B: Jen samí dobří lidé, s Bradem Eltermanem jsme tam pařili, fotil obálku pro náš podcast.
T: To je pravda.
B: Tolik věcí, nejlepší vzpomínky.
T: To je tak zvláštní, že je jedno místo, na které máme jen dobré vzpomínky.
B: A teď jsme si řekli, že by to bylo perfektní, i kvůli našemu podcastu, že si pronajmeme penthouse. Penthouse…
T: Takže release party a narozeninová oslava v jednom.
B: Přesně tak, vydání, narozeniny, to je všechno perfektní, můžeme oslavovat a pozvat naše přátele.
T: A v tu chvíli, kdy se měly rozesílat pozvánky…
B: … přišel e–mail z Chateau Marmont: stávka. Zaměstnanci stávkují.
T: Myslím, že… Nechci říkat něco, co není pravda, ale myslím, že jde o nespravedlivé pracovní podmínky a tak dále, takže v zákulisí jsou problémy. Pak jsme potřebovali nouzový plán, a to je zahradní slavnost.
B: Jo, to je ono, a začalo to tím, že jsme se pohádali kvůli seznamu pozvaných, a teď to zrušil někdo, koho jsem tam opravdu chtěl mít.
T: Ale ne kvůli mně?
B: Ne, ne kvůli tobě, ale já už jsem zklamaný.
T: Co se týče tématu, tak tady chci opravdu bojovat. Potřebujeme téma, jako když jsme se snažili rozhodnout, kdo je pozvaný – tam jsme se opravdu pohádali, a to by bylo…
B: Ano, ale také si myslím, že je to směšné – musíme si pozvat, koho chceme. Samozřejmě se někdy stane, že někdo z nás opravdu nechce, aby tam jeden člověk byl, i když máme stejné přátele – máme pořád stejné přátele. Ale je jedna nebo dvě výjimky, kdy si řekneme „no, toho člověka nepotřebujeme“ blabla, a jo… to samé naopak. No, naše narozeniny jsou jako… uff. Zase jsem smutný.
T: Tentokrát jsou šance proti nám.
B: Ten člověk, kterého jsem tam chtěl mít nejvíc, nepřijde, a to mě mrzí.
T: Chceš říct jeho jméno?
B: NE, ne. Vůbec o tom nechci mluvit. Jsem opravdu smutný. A teď to místo, uf, potřebujeme hodně pití.
T: Tak – na zdraví! Které ti teď chutná víc?
B: Chutnají mi obě (smích).
T: Musím říct, že je v něm hodně alkoholu.
B: Je to TAK dobré.
T: Dobře, takže naše narozeniny, máme 32, takže to není nic zvláštního, vždycky si myslím, že 31, 32, 33, 34, 35 se dají slavit trochu víc…
B: Ale narozeniny jsou vždycky super, já mám rád, když stárnu, ale jsem moc sentimentální a vždycky si říkám, no já nevím, co si vždycky říkám, mám takovou romantickou představu…
T: Ty to máš se dvěma věcma, s narozeninama a se Silvestrem.
B: Jo, Silvestr a Vánoce.
T: A Vánoce.
Oba se smějí.
T: A říkáš si, že když je Silvestr a nemáš žádný skvělý plán, tak si říkáš, že to bude na nic.
B: Já si vždycky říkám, pro mě to má velký význam, ale to je možná tím, že celý rok pracuju, strašně moc pracuju, a na ty svátky si beru volno a dávám si pauzu, a to jsou pak ty chvíle, kdy se rozhlížím kolem sebe a vidím, kdo tam je, kdo je v mém životě důležitý, kdo přijde, kdo mi gratuluje, a… To jsou ty chvíle, kdy se zastavím a je to skutečný život, ne práce, není to o kariéře, nemusím něco dělat, a kdo…
T: Kdo na tebe tedy myslí?
B: Přesně tak, kdo na mě pak myslí? A kdo přijde? A ti, co nepřijdou a ti, co se vymlouvají, já nevím, někdy jsem smutný a je to horší.
T: Pro mě je to mnohem jednodušší, já tam chci jenom tebe…
B: a Heidi.
T: A Heidi. Samozřejmě, že přátelé jsou důležití, ale pro mě, proto jsi v našich přátelstvích ústředna Kaulitz, ty jsi ten, kdo je povolaný, a já nemám potřebu mít velký společenský život.
B: Ale víš, pro mě jsou kamarádi super důležití, moje přátelství jsou strašně důležitá a já jsem tak otevřený, že jim vždycky říkám o svých zlomených srdcích.
T: To jsi někdy až moc často. Všechny své smutky a myšlenky hned sdílíš se svými přáteli. Někdy si říkám, že to pro ně musí být hrozná nuda, za druhé se svěřuješ s věcmi, které bys normálně sdílel jenom, kdybys byla opilý, jako tady, ale jinak je toho tolik. Pro mě je to něco jiného, já si rád nechávám věci pro sebe…
B: No jo, všechno si necháváš pro sebe, jsi takový uzavřený, nikdy nikomu nic neřekneš, kdybych to neřekl…
T: To není pravda, já ti říkám věci.
B: Ne, kdybych se ti nemohl podívat do hlavy, tak bych se nic nedozvěděl. Ale u tebe je to tak, že když jsi ticho a na všechny nadáváš, tak vím dobře, vím, co se děje. Stejně jako o prázdninách prostě vím, kdy jsi měl svých divných pět minut. Hned jsem to věděl, dobře, teď potřebuje fňukat. Vím přesně, co mám dělat, prostě počkat a nechat ti tu chvíli, už s tebou nemluvit. A to proto, že tě tak dobře znám. Vůbec bychom spolu nemuseli mluvit.
T: Ano… Ale já se nepotřebuju dělit o věci, jsem rád doma…
B: Ty jsi tak úplně nespolečenský, kdybych nepřišel a neřekl: „Pojď, půjdeme ven, někoho pozveme…“
T: Rád v neděli griluju. A pak jsi pozvaný ty.
Oba se smějí.
T: Taky může přijít jeden nebo dva kamarádi.
B: No, aspoň se snažíme využít narozeniny co nejlépe.
T: Pro tebe, jen pro tebe.
B: Musíme si promluvit o seznamu pozvaných, protože chceš někoho pozvat… To bylo rande, to nevyšlo, to nevyjde.
T: Přesně tak. Snažil jsem se tě seznámit a… Protože jsi říkal, že když s někým chodíš, tak je to vždycky o sexu, a já jsem ti chtěl pomoct seznámit tě s někým, abych ti ukázal, že to jde i v dospělosti, že to jde pomalu, ale teď je to pro tebe moc pomalé.
B: To není pravda, není to příliš pomalé…
T: Jo, dobře.
B: Není to moc pomalý, já jsem neměl sex hned, ale čekal jsem – v tomhle případě to mělo být tak, že se nejdřív zamiluju, a já se většinou nezamiluju na první pohled, chvíli mi to trvá, a pak to třeba půjde svou cestou – ale myslím, že to prostě k ničemu nepovede. A ty, ty jsi ho prostě zařadil na seznam a já to viděl.
T: Myslel jsem, že to prostě můžeš zkusit znovu.
B: NE, už jsem to zkoušel na třech schůzkách, nebude to fungovat.
T: No dobře, tak si ho vyškrtneme. Ale jestli ti to vztahově nevyjde, tak sis možná našel nového kamaráda.
B: To je pravda.
T: Vidíš.
B: Možná.
T: Pojďme si teď promluvit o našem narozeninovém seznamu. Je na něm někdo zajímavý?
Oba se smějí.
T: Samozřejmě pro nás, ale také…
B: Musím říct, že ne, že by to teď někdo z našich přátel slyšel a říkal si „ale ne, Bill je zklamaný, že to nestihnu“, ale naši přátelé tady – já vím, je to covid 19…
T: No, ten díl vychází 1. září, takže už je stejně pozdě.
B: Jo, je pozdě, ale abyste věděli, kvůli covid 19, nebudu to nikomu mít za zlé, vím, že spousta lidí nemůže cestovat do USA. Všichni naši kamarádi v Berlíně, který mám rád, a naši kamarádi v Německu prostě tentokrát nemůžou přijet, to je úplně jasný, ale jsou tu kamarádi v L.A. Proč, kdo ti přišel tak zajímavej?
T: No, koho jsme pozvali?
B: Hm.
T: Je tam nějaká celebrita? Já jsem samozřejmě nejslavnější osoba, potom už dlouho nikdo, ale…
B: No…
T: Někdo přijde, když prozradíme to jméno, tak…
B: Tak to prozradíš strašně moc.
T: Ale třeba ne, třeba se to nemůžou dozvědět…
B: Já myslím, že to hodně prozrazuje… Dobře, no tak, řekni to.
T: Roland Emmerich přijde. Dobře, pozvali jsme ho.
B: Jo, pozvali jsme ho.
T: Nevíme, jestli má čas…
B: Myslím, že přijde. Počkej, myslíš, že se vrátil z dovolené?
T: Myslím, že jo, ale možná, jestli není na dovolené, tak tam bude.
B: To bych byla rád.
T: Nemůžu se dočkat komentářů, abychom zjistili, jestli už jsme tady něco neprozradili.
B: Myslím, že bychom měli přestat dřív, než se…
T: Jo, dobře, máš pravdu. Další kategorie.

Kaulitz Kolumna (narážka na Karlu Kolumnu, postavu německého komiksu, která je reportérkou)

T: MOJE oblíbená kategorie… Teď můžeme mluvit o tisku (oba se smějí) Teď otočíme karty. To se mi líbí.
B: (souhlasně mhh)
T: Dobře
B: Znovu si loknu… Takže… tisk… Teď jsme si s novináři povídali celou dobu, celý týden… a poslouchali naše podcastové epizody – naše EPIZODY… eeehmm… A všichni byli opravdu milí, musím říct. Reagovali opravdu hezky a spousta z nich nás pochválila a líbilo se jim to, ale bylo to nesmírně vyčerpávající… Opravdu, bylo to… wwooaah… musíte si to představit, pro lidi, kteří to neznají: Začínáme ráno v osm hodin, sedíme v hotelovém pokoji, kde se upravíme, načesáme do formy a v půl deváté ráno do místnosti vstoupí první lidé, postaví se kamery a báááá… A pokaždé ty samé otázky: „O čem je váš podcast? Jak jste na ten nápad přišli? Dädädää… Musíte to pokaždé říct se stejným nadšením a v 18 hodin, když skončí 25. rozhovor… eehm… po stejných otázkách musíte odpovídat, jako byste tu otázku slyšeli poprvé… ALE musím uznat, že všichni byli – pro všechny, kteří nás poslouchají, kteří s námi dělali rozhovor – všechno super a opravdu… všichni byli milí. O nikom nemůžu říct: „Bože, snad…“.
T: Jo, ale upřímně věřím, že se lidi začínají cítit špatně. (smích)
B: Jo, to „Snad nebudu v podcastu a neroztrhají nás…“ Ne! My trháme… Což znamená trháme…
T: Ne, ale nikoho neroztrhat.
B: Ne! My jenom… My jenom…
T: My si jenom vyměňujeme strany.
B: My tady bereme jenom ty zábavné věci, ALE, Tome, já jsem vlastně nechtěl mluvit o aktuálních titulcích tohoto týdne o našich narozeninách, ale… Jejda!
T: Jejda! (směje se)
B: … ale myslel jsem, že na naše narozeniny se ohlédneme a trochu si popovídáme… (Tom zavrčí a zasměje se) a trochu si popovídáme o ehm… myslel jsem, že na naše narozeniny se ohlédneme a popovídáme si o tom, jaká byla minulost, jak jsme se tenkrát cítili a odkud se někdy vzal ten vztek na tisk… ne tak úplně vztek, protože teď už k tomu máme odstup, teď už se tomu můžeme zasmát.
T: Jo…
B: Ale… docela vtipný, protože teď děláme ten podcast a máme tuhle kategorii a hodně o tom přemýšlíme… Já jsem našel… ehm… na Instagramu… Zrovna dneska.
T: Jo…
B: … fotku, na které mě někdo označil, kde je napsáno… Jsme na téhle fotce, na které mám černé vlasy ještě přilepené do obličeje, s tím pramenem vlasů a špičatým účesem… Ty jsi měl ještě dredy… Takže to bylo úplně na začátku, Monsoon právě dovršil šestnáct let, takže aby to všichni věděli, už je to věčnost… (v pozadí se ozve telefon) a Ups… No, naše telefony… (Bill něco nesrozumitelně zahuhlá do mikrofonu) Promiň!
T: Co se stalo?! (směje se) Je nějaký… Je nějaký nový titulek? Proč nám zvoní telefony?
B: … a tam se píše, Tome, a pak jsem věděl, odkud to všechno pochází. Je to titulek a píše se tam, že bude extra velký super plakát Tokio Hotel speciál… super velkými červenými písmeny jako ehm… jako na Wanted–Posteru
T: Vypustíš název časopisu, nebo ne?
B: Žádný název není… Je tam napsáno jen speciální vydání… Speciální vydání Tokio Hotelu… Je tam napsáno: „THE truth!“. Vykřičník! „Sex s fanoušky“ – „Zákaz večírků“– „Krizová nálada?“, dále obsahuje: cool XXL–Poster, obrovskou tombolu, (Tom se směje) speciální plakát. Vše, co jste vždy chtěli vědět o Billovi, Tomovi, Georgovi a Gustavovi.
T: Páni! Teda… já bych si to koupil!
B: Jo, ale chci říct… Vlastně jsem chtěl mluvit o tom, že… Byli jsme tak mladí a všechny tyhle věci… všechny ty titulky a „Sex s fanoušky“ a PAH a… krizová nálada… a všechno ostatní, co se stalo, způsobilo takový tlak… Tehdy jsme byli všude každý den a bylo to… Byli jsme tak nehorázně mladí a strašně jsme se stresovali a neustále jsme se báli, že přijdeme o smlouvy a někdo přijde a řekne, že je tak mladý a musí se vrátit do školy a… a pořád jsme se v pozadí hádali s právníky… Bylo to obrovské…
T: A proč… co bylo… Co tě na tom nejvíc vytáčelo?… nebo… Co se tě nejvíc dotklo?
B: Vzpomínám si, že…
T: Především: Proč?
B: Vzpomínám si, že…
T: Já to vím!
B: Poslouchej, já si pamatuju, že jsme se vždycky museli celý den domlouvat… A vždycky to bylo o tom, že… eehh… Uděláme tuhle dohodu s tímhle časopisem a oni dostanou tohle. Dáme jim tenhle titulek… Někdy jsme si vytáhli články z prdele, jen abychom se zbavili jiných článků, protože nás tisk vydíral, a já si pamatuju…
T: Uvedu konkrétní příklad…
B: Konkrétní příklad je třeba ten, že jsme museli oslavit šestnácté narozeniny s časopisem…
T: Obrovský bulvár!
B: Obrovský bulvár a já jsem brečel. Řekl jsem našemu manažerovi, že to nechci dělat a že jsem opravdu chtěla oslavovat. Nechtěla jsem tam být a nechtěl jsem dělat další titulky. Opravdu jsem si připadal jako… jako děvka. Nechtěl jsem to dělat. Říkal jsem si, že se teď nebudu prostituovat, abych dělal tyhle kraviny jenom proto, že na nás vyvíjejí tlak něčím jiným… „Když to neuděláš a nebudeme mít fotku… bahbahbah…“ A tak jsem si říkal, že to je jenom proto, že jsem se rozhodl, že to udělám. Tak to tenkrát bylo. To byl tlak, který na nás byl vyvíjen.
T: Nebylo to jen tehdy, ale je to tak i dnes, že mnoho umělců… ehm… a mnoho lidí, nejen umělců… Nejsou to bohužel všichni umělci… mnoho lidí ze zábavního průmyslu, kteří mají co do činění s velkými časopisy… a… raději s nimi spolupracují, než aby s nimi byli takříkajíc nepřátelé.
B: Správně!
T: a…
B: Musíte být na nich závislí.
T: A my jsme v určitém okamžiku přestali, protože jsme… Je to smlouva s ďáblem… a dostaneš se do spirály, kdy máš pocit, že jim musíš něco dát… i něco mizerného, aby nenapsali něco ještě mizernějšího.
B: Proto už se s bulvárem ani nebavíme… My už bulvár neděláme, protože jsme si řekli, že jsme tak zaškatulkovaní, že už ty kšefty dělat nebudeme… Já už to dělat nebudu. Vzpomínám si, kolik stresu nám to způsobovalo jako teenagerům. Já jsem brečel, já jsem to nechtěl dělat a já jsem extrémně… (klopýtne) Opravdu, cítil jsem se hrozně špatně, bylo to hrozné…
T: Kdysi… já jsem… takže… Tenkrát kvůli titulkům, protože jsem si myslel, že opravdu pohnou lidmi… Já jsem se za to styděl…
B: Ale ony ty lidi opravdu dojímaly!
T: Bylo to pro tebe stejné, že sis myslel, že „se stydím“? Já jsem se za to styděl hlavně v soukromí. U mě to bylo vždycky tak, že se někde objevil nějaký posraný titulek a já jsem se pak styděl… třeba u rodinného stolu… nebo když jsem přišel domů, tak jsem si říkal: „Ooff!“
B: Teď už si přečetli všechno.
T: Teď si to nějak přečetli a… ehh… já nevím…
B: Ale musíš taky uznat, že v té době… To byla jiná doba a měla jiný rozsah.
T: Dneska už to nikoho kurva nezajímá.
B: Dneska jsme ale taky v úplně jiném bodě kariéry a se vším všudy. Dnes je to jiné, ale tehdy jsme byli tak mladí a…
T: Ono to nesouvisí jenom s kariérou, ale i s tím, že lidi dneska…
B:… konzumují jinak.
T:… konzumují to jinak. Lidi dneska snad vědí, že to jsou drby a čtou to pro zábavu, a to nemusí být pravda. Většina věcí se děje na sociálních sítích… Můžete s lidmi přímo komunikovat, třeba v našem podcastu nebo… na sociálních sítích, kde se mohou podívat, jestli je něco pravda… jak to vlastně je. Chci v tuto chvíli… Vím, že jsi to chtěl otočit a nemluvit o žádných aktuálních titulcích, ale samozřejmě jsem si vygooglil nějaké nedávné a… Hmmm… Co se tam píše? (směje se)
B: Bože…
T: No… je to… (smích) Eeehhm… Tady se píše: „Šok pro Toma!“
B: Aha…
T: „Tajná schůzka s bývalou! – Může tuhle akci omluvit?“
(Bill se směje)
B: Cože? A pak? Je tam nějaká fotka?
T: Jein (německá směs Ja a Nein pro vyjádření nejistoty nebo pokud něco není úplně v pořádku/pravdivé), tam je obrázek Heidi a mě.
B: Jaké setkání?
T: Byli jsme…
B: Řekni mi to!
T: (směje se)… projíždím… Byli jsme tam, kde byl i Flavio (Briatore, otec Heidiny dcery Leni)… na Capri…
B: Aha, na naší dovolené!
T: Bylo to tajně!
B: Proč tajně? Všichni jsme tam byli?
T: Nevím, proč to bylo tajné! Vždyť je to jenom název! Vlastně jsme se tam všichni sešli a seděli jsme u jednoho stolu.
B: Hezky jsme si popovídali.
T: Taky jsme se potkali den předtím.
B: Jo.
T: Ale… oficiálně, aby si to lidi koupili, je tam napsáno „Šok pro Toma – tajná schůzka s ex“.
B: A ty jsi na tom obrázku!
T: A já jsem na tom a je to nadepsané tak, že si můžu odpustit Heidi, že Flavio Briatore byl na stejné akci jako my.
B: Směšné! Jak tajné to může být na oficiální akci?
T: Jak tajné to může být?
B: Jak mohou být lidé hloupí? (upraveno)
T: Podívej… lidé, kteří si kupují tento časopis, nevědí, co to je. Tajná schůzka s bývalým? Musím si ho koupit a podívat se na něj! Je to prostě…
B: Já bych si ho nekoupil… Já bych si ho jenom prošel u stánku.
T: Další titulek… Oni to třeba otočí! „Patchwork party v Bella Italia!“
B: To je hezké! Oni to oslavují!
T: Říkají, že slaví patchworkovou party, a to je vlastně přesnější.
B: To je přesné!
T: Ve skutečnosti to byla patchworková část, takže! Co jiného… >Echo der Frau< (Ozvěna ženy – nějaký německý bulvár), vždycky aktuální, co říkají… >Echo der Frau. (Bill se chichotá) „Kvůli manželovi všechno změní!“ (Bill se chichotá).
B: Aha! (naprosto bez dojmu)
T: Nikdo neví, co přesně… aha… že je funky a bláznivá.
B: Aha! (úplně bez dojmu)
T: To jsem tak funky a crazy, že se někdo tak drasticky mění?
B: To je tak legrační, protože já se vždycky podívám na tu fotku a vždycky vidím nás tři. A taky, když projíždím… Vždycky si říkám, že každý týden vypadáme všichni jinak! Víš, co tím myslím? Někdy se nepoznávám a říkám si… (povzdechne si).
T: Myslím, že můžeš říct, že moc dobře nespím.
B: Jo… Bohužel ano… (Tom se směje) Eeeyy… Dřív jsem našel fotku…
T: A vidíš…
B: … ty drinky, co jsi, jo… Viděl jsem předtím na Gustavově (IG) fotku z toho setkání… Ej… Nevypadám jako já. Podíval jsem se na sebe a pomyslel si: „Co je to za fotku?“. Naprosto příšerná… Kromě posledních titulků jsem se chtěl vrátit… Ptali jsme se minulý týden, jaký byl nejhorší titulek? Co nejhoršího jsme si o sobě přečetli? Teď už se dokážeme všemu zasmát, nic nebereme vážně a za poslední roky jsme si vypěstovali hroší kůži, ale tohle mě znovu inspirovalo k zamyšlení. Jaké věci z minulosti… Vzpomněl jsem si na jednu narozeninovou oslavu, která nebyla na titulce, ale spíš se týkala politiky v pozadí, a to je něco, o čem lidi nevědí – politika, smečka, dohody mezi vydavatelstvím a PR oddělením a tiskovým oddělením s časopisy… To je to, o čem lidi nevědí a nečtou, a TO je to, co mě v minulosti hodně formovalo a co mě ranilo… Pamatuješ si, když jsme uzavřeli tu dohodu, kdy jsme si museli hledat přítelkyni?
T: Ano!
B: Vždyť to bylo tak…
T: Zvrácený!
B:… trapné. Někdo se na to tuhle ptal, myslím, že to byla holka, která se o to přihlásila, a to bylo tak ujetý.
T: To snad ne! Ty jsi potkal někoho, kdo se o to ucházel jako tvoje holka?
B: Ano, myslím, že proto jsem si na to vzpomněl. Někde se mnou o tom mluvila a říkala (vysokým hlasem): „Já jsem se o to přihlásila, když jsi hledal přítelkyni…“ A pak jsem si vzpomněl.
T: To je skvělé!
B: … a říkal jsem si, jak je to špatné… Název byl „Tokio Hotel hledá přítelkyni“ a všichni čtyři jsme museli předstírat, že jsme svobodní a že všichni hledáme přítelkyni (Tom se směje). Bylo to tak přehnané a byli jsme pod takovým tlakem a zahlceni těmi kecy, a pak jsme si to museli všechno přečíst a opravdu jsme s nimi museli chodit. Pak byla taková akce, kde bylo 10 000 holek a my jsme s nimi museli rychle randit a všichni jsme museli být v jedné místnosti… Pamatuješ si to?
T: Samozřejmě!
B: Seděli jsme všichni v jedné místnosti a museli jsme s nimi chodit a mluvit s nimi… Dělá se mi špatně jen z toho, že o tom mluvím, protože si říkám…
T: Mně to tak hrozné nepřišlo.
(Oba se smějí)
B: To jsou chvíle, na které si vzpomenu a je mi špatně.
T: Jo! Samozřejmě… Tady to mimochodem pokračuje… >Tajné dvojče< … srovnávají mě se psem. Je to vlastně v pořádku? (směje se)
B: Se psem?
T: Já mám tajné dvojče… Srovnávají mě s naším vlčákem Antonem… no… jo…
B: To je…
T: Je to v pořádku?!
B: Takže…
T: Ani ne. To už je basování, ne?
B: Tohle už je ale… nářez…
T: Tady… Bully Herbig (německý komik) dělá (mumlá)
B: Psi by mohli být… (začne mumlat)
T: Je nejvyšší čas zrušit všechny tyhle časopisy! (Bill se směje) Prostě zrušte předplatné. Některé z nich mají velké množství výtisků. Je to neuvěřitelné… „Rozruch kolem jejich manželství“… co je to za časopis… „Schöne Woche“ (Pěkný týden). „Schöne Woche“ píše „Rozruch kolem jejich manželství“. O čem si myslíte, že to je? „Rozruch kolem jejich manželství“
B: Co se tam píše?
T: Píše se tam… Nechci to číst tak dlouho, ale mimo jiné se tam píše: „Co manžílek Tom chce, to dostane!“ No… To je vlastně dobře, ne?
(oba se smějí)
B: (ironicky) Tak to má být!
T: V našem vztahu dvojčat není žádný rozdíl. Ouh… Další! „Jak časy plynou“ a pak je tam stará fotka, na které jsi v plavkách.
B: Jo.
T: A… To bylo v roce 1993.
B: Jo… A pak udělali fotku…
T: Vedle fotky z roku 2021.
B: Ale ne, jakou fotku pořídili dneska!
T: Neee, to je v pořádku! Myslím, že to není fotka roku 2021. Měl jsi štěstí.
B: Jak vypadám?
T: Vypadáš opravdu dobře!
B: Opravdu?
T: Tohle je fotka stará nejméně tři roky.
B: Ukaž mi ji!
T: Sedíš u Markuse Lanze (německý mistr talkshow). Nemůžu s tím hnout (notebook)
B: Počkej, jdu za tebou (zasténá).
T: To je od Markuse Lanze.
B: Jo, to je v pořádku. Představuju si to docela dobře.
T: Na našeho kamaráda Markuse!
B: Ano! Já v plavkách. To je autorská fotka mé knihy. Je to můj oblíbený obrázek. Je tak hezké, že mi máma dovolila nosit tyhle plavky. Jsou tak roztomilé!
T: Jo, taky se mi líbí. Pojďme se přesunout do další kategorie. Myslím, že o tisku už jsme mluvili dost.
B: Ano, to stačí!

Durchgekaulitzt (Německá slovní hříčka s jejich příjmením, znamená něco jako prokousávání)

B: Tuhle kategorii mám rád, protože nám můžete psát věci, které probereme. Přemýšleli jsme o tom a nemůžu se dočkat vašich podnětů, proto vám, našim posluchačům, dám naši e-mailovou adresu, kde nám můžete sdělit své dotazy, připomínky, témata, cokoli, o čem byste chtěli, abychom mluvili. Můžete nám to poslat na tuto adresu a my vybereme jen ty nejlepší. e-mail je hey@kaulitzhills.com nebo nám můžete napsat na Instagram, @kaulitzhillspodcast
T: Na Instagram nám můžete nejen psát, ale také nás sledovat a lajkovat naše příspěvky a sdílet je.
B: Sledujte, lajkujte, sdílejte, to všechno dělejte.
T: Přesně tak, to jsem říkal já, expert na sociální sítě, který nikdy nic nenapsal. Ale kdo ví.
B: Kdo ví, třeba budeme mít na tom Instagramu tvoje první selfie.
T: Zrovna jsem to chtěl říct, možná to teď použiju.
B: Možná to použiješ, protože Tom nemá soukromý Instagram a nikdy nikde nic nezveřejnil, takže možná zveřejní svou první selfie na kaulitzhills.podcast.
T: Já mám jen soukromý myspace.
B: Haha, možná bys mohl udělat aspoň malý příběh, třeba 24hodinovou selfie. Hm, ale hlavně nám tam můžete psát, my se na to podíváme a každý týden něco vybereme. Ale než to uděláme, vybrali jsme pro tento týden něco jiného.
T: Téma, se kterým jsme se vlastně setkali.
B: Ano, téma, se kterým jsme se setkali, já jsem se s ním setkal, když jsem natáčel s Drangsalem. Je to hudebník a hodinu jsme si povídali a úžasné bylo, že mi vyprávěl o zátěžových dekách. Víte, co to je? (směje se)
T: Ne, co to je?
B: Je to úžasné, když o tom mluvil, říkal jsem si „zátěžová deka?“ …
T: To zní úžasně!
B: Řekl jsem, že to zní úžasně, protože miluju (smích) mít … no, masovou deku.
(oba se smějí)
B: Něco těžkého na svém těle, a říkám masovou deku, protože si myslím, že je sexy, když na mně leží někdo těžký.
T: Nějaké těžké maso
B: Těžký člověk.
T: wow
B: Ach bože. No, já miluju, když na mně leží někdo těžký jako člověk.
T: Nemyslím si, že je to jenom tou tíhou, ale i lidským kontaktem, tělesným teplem…
B: Jo, ale taky se mi líbí, taky si myslím, že je to tak sexy…
T: Ale jak těžká je tělová deka… počkat, zátěžová deka?
B: Hahaha deka na tělo. Zátěžová deka, počkej, on mi o tom říkal, dal mi webovou stránku a musím se ho ještě zeptat, ale můžeš si to objednat a je tam pravidlo, že to může být jen 10 % tvé váhy, to znamená, když máš 70 kg, tak ta deka může mít jen 7 kg. Je to kvůli vašemu zdraví, vašim zádům a tak dále. Je to terapeutické.
T: Ale co je opravdu zajímavé, když říkáš terapeutická deka, tak mi to ukazuje, že je to opak toho, co jsem si myslel. Vždycky jsem si myslel, že to máme rádi jenom proto, že jsme dvojčata. Moje teorie byla, že protože jsme dvojčata, byli jsme spolu v děloze, a proto máme rádi blízký kontakt. Protože já to taky miluju, když na mně leží moje žena. Tak v podstatě usínáme.
B: Ale víš co?
T: Myslel jsem, že to dělám jenom já.
B: Ale ty to taky miluješ…
T: Ano, myslel jsem, že je to proto, že jsme dvojčata.
B: Možná proto.
T: Ale jestli existují zátěžové deky, tak ty nejsou jen pro dvojčata.
B: Ano, ale zátěžové deky nejsou kvůli fetiši, ale myslím, že…
T: Není to z důvodu fetiše…
B: Ale fetiš není špatný, ale já jen říkám, že možná důvodem, proč se nám líbí, když na nás někdo leží, může být ještě to, že jsme dvojčata. Zátěžové deky nejsou pro lidi, kteří mají rádi, když na nich někdo leží, ale…
T: No, ale stejně se jim to líbí, že jo, proto jsou to terapeutické deky?
B: Myslím, že je to hlavně pro zdravější spaní, záda a tak, a proto to pro některé asi není jako „jé, konečně mám těžkou deku“, ale dělají to ze zdravotních důvodů. Ale Drangsal to dělá ze stejného důvodu jako my, taky říká, že má rád těžkou zátěž na sobě.
T: To je to, co říkám…
B: A on už bez ní nemůže spát, bere si ji na turné a já teď takovou deku opravdu chci.
T: Když je to o dekách, tak jenom o dekách, když jsem sám, tak mám rád studenou, těžkou deku.
B: Já potřebuju mít v ložnici sněhuláka, já rád spím, když je zima.
T: Otevřené okno, to mám rád v Německu, když venku sněží, okno a musíš se…
B: … zalézt pod deku.
T: Zalézt pod deku, ano.
(oba se smějí)
T: A když máš na sobě teplé tělo, to je nejlepší.
B: Zátěžová deka je další věc, kterou si koupím.
T: Je to dobré pro všechny, kdo nejsou ženatí. Pokud jsi ženatý, máš na to partnera, ale pokud je osamělý jako ty, zátěžová deka je ideální. Skvělý vynález.
B: Přestaň, tenhle týden, po té zrušené pozvánce na narozeniny, potřebuju… Jsem smutný a nešťastně zamilovaný, teď potřebuju opravdu těžkou deku.
Co nevím, to mě nerozhodí.
T: Něco pro tebe mám, něco, co neznáš – co není těžké najít. Ale možná to víš, můžeš mě překvapit, a to je: legionella.
B: Co to je? (upraveno)
T: Legionella.
B: Je to pohlavně přenosná choroba?
T: No, je to…
B: Legionella, to je…
T: Slyšel jsi o ní někdy?
B: Ne.
T: Dobře, legionella jsou, počkejte si na to, to je důležité téma, mám pro vás opravdu dobrou radu, to se děje v současné době. Viděla jsem to v televizi, je skvělé, že to můžete vidět v televizi v Německu, veřejnoprávní vysílání je opravdu informativní, vysvětlili, co je legionella, protože lidé onemocní. V současné době je to opravdu zajímavé, protože příznaky – je to bakterie ve vodě, můžete ji dostat při sprchování, mytí rukou, v koupelně – vytéká z kohoutku. Právě teď se to děje, protože pokud se vodovodní kohoutek delší dobu nepoužívá, zejména ve starších budovách, může se legionella množit. V Německu bylo zaznamenáno několik případů, kdy byly postiženy pronajaté domy. Je to důležité zejména proto, že si lidé mysleli, že mají covid 19, protože příznaky jsou stejné. Jedná se o bakterie ve vodě, a když onemocníte, cítíte se unavení, máte kašel, bolesti hlavy a také silnou horečku. Je to téměř stejné jako covid 19.
B: A jak se před tím můžete chránit?
T: Nemůžeš, protože se vody nemusíš ani dotknout.
B: Takže ji můžeš dostat kdekoli.
T: Ano, přichází to prostřednictvím páry, jako když se sprchuješ. Takže když to budeš mít ve vodě, tak můžeš opravdu onemocnět.
B: Takže to je tvoje kulturní rada?
T: Ne, to je obecná rada pro všechny.
B: No dobře, není to kulturní rada, ale „co neznám, to mě nefascinuje“. Takže je to dobré.
T: Nemyslíš, že je to zajímavé?
B: No jo, ale teď jsem vždycky znechucený, když jsem ve sprše, protože si říkám fuj, já dýchám… jak že se to jmenuje?
T: Ty spíš jenom v drahých hotelech, takže…
B: Jo, ale já nevím.
T: Tak už jsme skoro na konci, věřil bys, že tohle byl náš první díl?
B: Tome, nemůžu uvěřit našemu štěstí, že to teď můžeme dělat pořád. Úžasné, už se nemůžu dočkat, bude ještě spousta skvělých epizod. Každopádně teď už máme i playlist! Řekli jsme si, že uděláme playlist, a vždycky tam dáme nové písničky.
T: Ano, pojďme to teď udělat, chtěl bych to nazvat… jak bys to nazval, ještě nemáme název pro náš playlist. Co si myslíte o „Žhavých hitech“? Skvělý nápad, že?
B: Ano. Líbí se mi to. Žhavé hity. Dobře, dám na „žhavé hity“ jednu písničku, která tam musí být, protože měla takový vliv na můj život, mou nejoblíbenější písničku, kdyby byla jen jedna písnička až do konce světa a žádná jiná by tam nebyla.
T: Jo…
B: Musel bys vybrat jednu píseň.
T: Já vím a vím, která písnička to pro tebe bude, můžu hádat?
B: Ano.
T: Annie Lennox, Little Bird.
B: Ano.
T: To je ten název, Little Bird?
B: Ano.
T: ANO.
B: A samozřejmě to musí být ta první.
T: Woah tyhle nápoje mě opíjejí, to je tvůj oblíbený nápoj?
B: Já vím, já jsem tak opilý. Hm. Dobře. Little Bird od Annie Lennox.
T: Pustíme si pár písniček.
B: Dáme tam pár písniček, tak se radši podívej, které písničky tam dáme.
T: To musíš. Chtěl bych tam například, nevím, co si o tom myslíš, ale chci tam dát naši úplně první písničku. Napsali jsme ji ještě předtím, než se k nám přidali Georg a Gustav, a já ji chci opravdu najít. Nejsem si jistý, jestli se nám to podaří, ale bylo nám sedm…
B: Ale na Spotify není?
T: Mohli bychom ji nahrát.
B: Aha.
T: Jmenuje se …
B: Jak bys to udělal?
T: Nevím, možná je to planý slib, ale chtěl bych, jmenuje se „Ich hasse Gewalt“ („Nesnáším násilí“).
B: Aww…
T: A napsali jsme ji, když nám bylo osm let.
B: Ještě mladší, sedm let.
T: Když nám bylo sedm let.
Oba: Byla to naše úplně první písnička, kterou jsme napsali.
T: Tokio Hotel ještě neexistoval a já jsem sotva uměl hrát na kytaru.
B: To byly moje první texty.
T: Psal jsi od srdce…
B: Nesnáším násilí.
T: Nesnáším násilí.
B: To by bylo tak roztomilé.
T: To by bylo úžasné. Kdybychom ho našli, bylo by to skvělé. Určitě je někde na kazetě, pak ji musíme nahrát na Spotify.
B: Budeme muset napsat mámě, jestli ji někde nemá.
T: To by bylo skvělé. Ale kromě toho bych příští týden chtěl být vážnější, rád bych se věnoval filozofii o smyslu života. Zvlášť po takovém týdnu.
B: Co bychom si přáli do příštího roku našeho života?
T: Jo, co si přejeme? 32…
B: Samozřejmě chci všem říct, jak proběhly naše narozeniny.
T: Ano, jaká byla narozeninová oslava, co si přejeme do dalšího roku a…
B: Možná bychom to stejně mohli oslavit na zámku.
T: Přesně tak, možná můžeme.
B: A třeba mě překvapí ten jeden host, ten, kterého jsem si moc přál, aby přišel.
T: Přesně tak. Pokud chcete slyšet „Nesnáším násilí“ a zvláštní anekdotu o Frauke Ludowigové.
Bill se směje.
B: Ale ano, určitě.
T: Tak to se opravdu musíte příští týden naladit.
B: Dobře, takže nás sledujte, sledujte nás na Spotify, sdílejte naši epizodu a uvidíme se příští týden.
T: Nebuďte nenávistní.
B: Ano, nebuďte nenávistní, ahoj.
Oba: Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj.