autor: Meggie
Thanks for the memories
even though they weren’t so great
Díky za vzpomínky
i když nebyly tak skvělé
(Thanks for the memories – Fall Out Boy)
„Tome, nevadilo by ti, kdybych…“
„Jo, jasně. Cokoli si přeješ.“
„Děkuju ti, Tome, děkuju, miluju tě, víš to?“
„Jo. Ale nemusíš mi děkovat. Miluji tě. Dělám to pro tebe.“
„Víš, myslela jsem, že…“
„To je v pořádku. Když se ti to líbí, proč ne?“
„A co ty?“
„To není žádný problém. Miluji tě.“
Nepravdivé.
Lhář, falešný a pokrytecký.
A já, blázen, visela jsem na každém tvém slově.
***
Cítila jsem se důležitá. A cítila jsem se šťastná. Tom mě miloval. Myslela jsem si, že to nikdy nikomu neřekl. Myslela jsem si, že jeho jedinou velkou láskou je kytara. A Bill. Ale Bill byl jeho bratr, byl jeho dvojče, žil s ním celý život.
To bylo normální.
Ale měl pro mě něco, co nikdy nikomu jinému neřekl. Byla jsem to já, jen já, a on si mě chtěl vzít.
A záleželo na věku? Věděla jsem, jak blízko k němu mám. Jak moc mě k sobě připoutal, obratně hrál na klávesy, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám, hrál zkreslenou melodii, jen aby mě okouzlil. Nikdy nebyl nejlepším kytaristou na světě. Ale takovou hudbu uměl složit jen on.
A ukázalo se to jako hudba století.
***
Dal jsi mi všechna vítězství, Tome.
A ano, vím, že to zní trochu dětinsky. Byla jsem jeho malá holčička a on byl můj táta, který mě rozmazloval.
Vím, že to zní dětinsky. Ale přesně takový jsem z toho měla pocit.
Dal mi všechno.
Ne proto, že by mě miloval nebo že by mě opravdu chtěl vidět šťastnou.
Ale proto, že potom bych byla potichu a hodná, že, Tome?
Byla bych ovladatelná a manipulovatelná. Mohla jsem chtít všechno na světě a on by mi to dal, protože potom: ano, samozřejmě, Tome, můžeš přespat u Billa doma, co je na tom špatného?
Ano, samozřejmě s ním můžeš jet na dovolenou, spolu pojedeme někdy příště.
Ano, samozřejmě s ním můžeš jet za matkou, vím, že vás ráda vidí spolu.
Tom mi dal všechno.
A já dala všechno jemu.
Pěkná hra dvou dětí, že?
Jenže on nikdy nehrál fér. Nikdy mi nevysvětlil pravidla a já se je nikdy nenaučila.
Podváděl mě přímo před očima, podváděl, podváděl, podváděl a já si ani nevšimla, že ty karty předtím v ruce nedržel.
Odkud se vzaly?
Byly tu vždycky. Vždycky tu byly.
Tom je však schoval. Zakryl je a zamaskoval.
A hra už nebyla hrou.
Ve hře byly lži a podvody.
Nebyli jsme dvě děti.
Byli jsme dva dospělí.
A Tom mě nerozmazloval.
Jen kolem mě kroužil
V tom byl podstatný rozdíl.
***
Myslím, že poprvé se pokusil otestovat mě při přípravách na svatbu. Jak daleko mohl zajít? Do jaké míry mě mohl uspokojit?
Tehdy jsem si myslela, že opravdu žiju v pohádce. Bože, já se vdávala za Toma Kaulitze!
Jediné, na co jsem myslela, byla svatba. Všechno, každý detail byl pod mým drobnohledem. Byla jsem opatrná a pečlivá.
Chtěla jsem, aby všechno bylo dokonalé.
Chtěla jsem, aby to bylo dokonalé pro mě i pro něj, pro všechny hosty a pro všechny, kteří nás měli rádi.
Pro dva lidi to byl jistě nezapomenutelný zážitek.
Pro mě.
A pro Billa.
Pro Toma určitě ne.
***
Souhlasil, že se vezmeme v kostele.
Ani mě nenapadlo, že by na tom mohlo být něco divného. Nebylo na tom nic divného. Miloval mě, zatraceně. Chtěla jsem se vdát v kostele a on souhlasil.
Byl zamilovaný.
***
Souhlasil, že si vezme oblek.
Ne jeho obvyklé džíny a obrovské tričko. Ale skutečný oblek. Klasický formální oblek. Oblek, který se k němu strašně nehodil, ale ke mně byl až příliš vhodný.
Souhlasil. Koneckonců jsme se brali v kostele, ne? Bylo to správné.
Byl zamilovaný.
***
Souhlasil, že si ostříhá dredy. Ne úplně, ale jen tolik, aby už nevypadaly jako neforemná hmota na jeho zádech.
Požádala jsem ho o to, i přesto, že jsem si myslela, že s tím stejně nebude nesouhlasit, vždyť to ani nebyla skutečná žádost. Ale stejně jsem se ho zeptala, z legrace.
Souhlasil.
Koneckonců, tak dlouhé dredy se k elegantním šatům moc nehodily, že?
Byl zamilovaný.
A udělal všechno. Všechno.
Každý návrh, každý drobný podnět proměnil ve skutečnost.
Potěšil mě ve všech ohledech.
To manželství nebylo naše.
Bylo moje. A to bylo vše.
Jenže já byla příliš zaneprázdněná, unavená, zamilovaná a hloupá, smrtelně hloupá, než abych to uprostřed vší té laskavosti vůbec pochopila, nebo vnímala cokoli jiného.
Choval se ke mně jako k princezně.
Kdo by měl odvahu odmítnout?
***
Tom byl ten den krásný.
A Bůh ví, jak moc mě bolí, když si vzpomenu, jak se na mě díval a usmíval. Sledoval mě, jak pomalu kráčím kupředu.
Byl tam. Byl tu pro mě a bude můj.
A byl krásný a zamilovaný.
Byl to můj sen.
A byl tak klidný.
Tvář mu zářila radostí s okouzlujícím úsměvem, oči upíral do mých.
Ale nebylo tu nic víc než jen jeho tělo.
Kde jsi nechal hlavu, Tome?
O pár metrů vzadu?
O pár metrů vpravo?
Utěšit Billovo zraněné srdce?
Kdo teď bude utěšovat mě? Kdo?
***
Bill byl také krásný.
Během obřadu jsem si ho nijak zvlášť nevšímala.
Můj pohled se upíral na Toma, jen na Toma. Vždycky jen na něj. A možná právě proto, že jsem se nikdy nedívala dál, jsem nikdy neviděla nic jiného než jeho.
Nikdy jsem nevnímala, že by mezi námi bylo něco přítomného a hmatatelného. Tak přítomného a živého, až to bylo skutečné. Naživu. Byl to Bill. A byl zraněný, ale hrdý na to všechno.
Byl tam.
Když jsem ho po obřadu potkala, připadal mi tak krásný. A smutný a šťastný jako blázen.
Vím, že je to hloupý popis. A že to vůbec nic neznamená.
Ale to jen proto, že nikdo nezná toho Billa Kaulitze.
Protože kdyby ho někdo znal, neměl by problém mě pochopit.
Protože Bill se usmíval. Zářil. Procházel se šampaňským v ruce a povídal si. Chvíli s Tomem, chvíli s Georgem, pak zase s Tomem.
Ale Bill také plakal. Plakal velmi nenápadně a možná až moc bolestně.
Uvnitř plakal. Plakal slzami, které nikdo nemohl vidět ani zachytit, plakal způsobem, který dokázal probodnout jediného člověka, který mu rozuměl, pohledem, a ještě méně, jen tím, že ho cítil. Toma. Plakal a byl bez slz, protože vím, že někdy je bolest příliš silná na cokoliv.
Jeho oči mi toho dne konečně něco sdělily.
Nikdy jsem nepochopila co.
Teď už to chápu.
Jeho oči byly jasné. Už nebyly tak chladné, jak mi vždycky připadaly od chvíle, kdy jsem ho poznala.
Byly jasné.
A jsem si jistá, že Billa to vůbec nedojalo.
Bolelo to, že?
A jak se mám teď cítit já?
autor: Meggie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
