autor: °GinevrA°
„Janisi…“ pokusil se ho oslovit, ale rádce zřejmě tušil, o čem chce mluvit. Služebnictvo, které mu dělalo společnost v honosných palácových lázních, opustilo místnost na jeho příkaz, když vidělo, jak muž vychází z lázní, v nichž byl ponořený. Byl si jistý, že tato návštěva byla výsledkem rozhovoru, který neměl slyšet nikdo jiný, dokonce ani ti, kteří museli za cenu svého života zachovávat všechna tajemství dvora.
„Už jsem vám vysvětlil, že je to příliš nebezpečné, nemůžeme si dovolit, aby měl kdokoli sebemenší podezření o Billově původu. Ještě nenastal čas, aby se jeho existence dostala na veřejnost, byť pod falešnou identitou,“ řekl muž přísně, ačkoli jeho slova byla pohnuta velkým pocitem ochrany, který si vypěstoval vůči Billovi, a oddaností vůči svému budoucímu vládci Tomovi.
„Mohl bych ho nechat žít v soukromí svého pokoje,“ navrhl Tom, ale Janis stále vrtěl hlavou.
„Musel by tě doprovázet na všech tvých cestách, ať už bys šel kamkoli. To je riziko, které nemůžeme podstoupit. Už máš dva služebníky a myslím, že to stačí, chápu pouto, které máš se svým dvojčetem, a proto je mou povinností ho chránit. A chránit i tebe.“
Tom nemohl ignorovat pravdivost těch slov. „Až nastoupím na trůn, budu ho muset stále považovat za svého služebníka?“ Zeptal se najednou.
„No, do té doby budeš muset svá přání probrat se mnou, ale… samozřejmě, jakmile usedneš na trůn, budeš odpovídat jen za svou vůli a s Billem si můžeš dělat, co chceš.“
Tom povzbudivě přikývl, už jen krátký čas zbýval do chvíle, kdy převezme vládu nad celým královstvím a Bill mu bude konečně stát po boku. Poté se pokusil vznést další žádost ke svému rádci.
„Rozhodl jsem se však pro banket na mou počest, který se bude konat příští týden,“ řekl.
„Pokračuj.“
„Chci, aby Bill sloužil s ostatním služebnictvem,“ řekl pevně, jako by to byl spíš rozkaz než žádost.
„Myslím, že to není dobrý nápad.“
Takovou odpověď Tom očekával, ale to neznamenalo, že by se s odmítnutím smířil.
„Já myslím, že ano,“ opáčil. „Bude to jen pro tuto příležitost a nemyslím si, že by se někdo tolik zajímal o vyšetřování otroka a měl pochybnosti o jeho totožnosti. Myslím, že by to mohlo být dobré i pro něj.“
„Tome, možná nechápeš, že nemůžu riskovat tvůj život dle tvého rozmaru…“
„Tohle není rozmar,“ vztekal se mladík a zaťal pěsti, „a já jsem princ tohoto království, tvůj budoucí vládce. Tvojí povinností je mi pouze radit, nikoliv mi cokoliv přikazovat.“
Muž sklonil hlavu, jen aby uznal pravdivost těch slov.
„Prosím o odpuštění,“ řekl, vědom si svých chyb.
Tom přikývl a snažil se myslet na to, že to, co právě udělal, bylo správné, ačkoli nerad ztrácel kontrolu a používal tak svou vlastní, přesto oprávněnou autoritu.
„Mé přípravy na banket budou provedeny beze změny. Bill bude mezi otroky vybranými do služby, a pokud tomu tak nebude, nebudu váhat potrestat toho, kdo se provinil,“ řekl přísně a odešel z lázní, zanechávaje muže v hanbě a strachu.
*°*°*
S velkým spěchem přešel jako obvykle chodbu rozdělenou světlými závěsy a bohatou na vůni parfémů. Nebyl si jistý, co způsobilo rychlost jeho kroků, zda to byla touha setkat se s Billem, nebo skutečnost, že od chvíle, kdy opustil svůj pokoj, se cítil… sledován.
Nebylo to nic, čeho by se musel obávat, královský palác byl skoro lidnatější než vesnice a královské stráže stály na každém rohu, ale dokud nedorazil k Billově posteli, necítil se bezpečně.
Zaslechl slabý zvuk, ale nedokázal přijít na to, odkud přichází. Pokračoval dál, aniž by si s tím dělal příliš velké starosti, až se mu na rtech objevil úsměv.
Úsměv, když spatřil červené závěsy v Billově ložnici.
*°*°*
Tom ho pomalu políbil na pupík a kůži kolem něj, která na teplo jeho rtů reagovala napnutím.
Zastavil se, aby ho rukou pohladil po plochém břiše, které odhalovalo vystupující pánevní kosti, a pak se přesunul k ochutnávání každého centimetru té bílé a lesklé kůže, a to tak pomalu, že je to oba zabíjelo.
Bill smyslně přivřel oči, jeho výraz byl extatický a pro Toma to bylo vše, co chtěl vidět.
„Požádal jsem o to, aby ses stal mým osobním sluhou,“ řekl Tom, vyjel mu polibky po krku, až se dostal na bradu, kde ho políbil. Bill znovu otevřel oči. „Ale nebylo mi to dovoleno…“ dokončil a povzdechl si.
„To mě nepřekvapuje,“ odpověděl Bill a zachvěl se, když ho dvojče hladilo po stehnech. Jeho kůže byla horká a tváře mírně zarudlé, stejně jako tváře druhého. Ten se zastavil a položil si hlavu do prohlubně černovláskova krku. Kovové přívěsky, které visely z jeho copánků, lechtaly sluhu na kůži.
„Omlouvám se,“ řekl Tom a pokračoval. „Ale přikázal jsem, aby ses příští týden zúčastnil banketu konaného na mou počest.“ Ucítil, jak Bill ztuhl, a zvedl hlavu, aby sledoval jeho výraz.
„Ale Tome, banket je…“
„Budeš sloužit s ostatními otroky, všechno bude normální.“
Bill sklopil zrak. „Bude tam tolik hostů, co když mě někdo pozná? Toto riziko nemůžeme podstoupit.“
Tom se otočil na bok, hlavu si opřel o jednu ruku a Bill ho sledoval očima.
„Toho se nemusíš bát,“ uklidnil ho. „Všichni budou příliš zaneprázdněni sledováním tanečníků a obdivováním umělců, kteří je budou bavit…“ Pak natáhl ruku, aby ho pohladil po tváři, a Bill se do toho doteku opřel. „A až vstoupíš, budou příliš okouzleni tvou krásou, než aby ji srovnávali s mou…“
Billova tvář se při slovech jeho milence rozzářila, aby po chvíli pohasla z obavy, že by mohl zničit všechno dosavadní úsilí. Úsilí, které mu zajistilo život a Tomovi čest.
Zdálo se, že dvojče pochopilo ten zahalený smutek a neváhalo mu věnovat polibek plný lásky, kterou mu mohlo nabídnout, a téměř ho zaplavilo svým tělem. „Nemusíš se bát,“ zašeptal a otřel se nosem o ten jeho.
„Vzhledem k tomu, že o mé existenci nikdo neví…“ řekl Bill a přesvědčoval sám sebe, že by možná nebylo tak špatné sloužit mimo jeho vlastní prostor.
Tom si povzdechl. „A to je velká škoda… nevědí, o co přicházejí.“
Bill odpověděl drobným úsměvem a natáhl ruku, aby se dotkl obrysů Tomových rtů, plných a vlhkých.
Měl dlouhé a štíhlé prsty a pěstěné nehty nalakované na černo. Palcem mu přejel po spodním rtu, lehkém jako pírko.
„To privilegium máš jen ty,“ řekl.
Tom si vlastně přál, aby jeho výsadu všichni obdivovali, ba ne, aby mu ji záviděl celý národ. Bill byl pro Toma mnohem cennější než jakákoli moc a bohatství, které by si mohl přát, a jistě by neváhal ani na chvíli, kdyby to bylo možné, a oznámil by svou lásku k němu celému království, a byl by také nesmírně hrdý na to, že to prohlášení udělal. Nejspíše by způsobilo závist či žárlivost, kterou by vůči němu chovaly mladé ženy, jež by tolik toužily být na místě jeho dvojčete.
„Čas se blíží, Bille. Slibuji ti, že jakmile usednu na trůn, vrátím ti veškerou svobodu a pocty, které si zasloužíš.“
Bill se něžně usmál a pohladil ho po tváři.
„Tome, nechci víc, než už mám. Ty budeš císařem a já tvým osobním otrokem, a to mi stačí. Nic jiného od tebe nechci.“
Příliš pozdě si uvědomil, že slova, která právě řekl, by mohla Toma urazit, odmítnout přání prince by ohrozilo svobodu – nebo mnohem víc – každého poddaného. Zvedl ruku, aby si zakryl ústa na znamení pokání.
Tom ji naopak vzal do své, a když ji sevřel do pěsti, políbil ho na prsty.
„Zasloužíš si stejnou úctu jako já, Bille, ba dokonce větší. Přál bych si, abys zanechal těchto otrockých postojů ke mně, i když musím uznat, že tvá pokora je obdivuhodná…“
„Ó, Tome…“ vzdychl plný vděčnosti. „Přemýšlím, jestli se ti někdy budu moci odvděčit za všechno, co pro mě děláš.“
Tom se na něj láskyplně usmál. „Moje odměna je již před mýma očima,“ řekl, než ho znovu políbil.
autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
