autor: °Ginevra°
Ahoj všichni, tady je další překlad, povídka Mentre tutti Guardano, překlad je Zatímco se všichni dívají. Je to taková docela smutná povídka. Ale přesto má své kouzlo. Tak si to užijte, Laui
Euforie
Bill seděl na studeném okenním parapetu, nohy měl položené na lavičce pod sebou, mezi prsty cigaretu a v druhé ruce pivo.
Přiložil cigaretu k ústům a přemýšlel, proč je stále v tomhle městě, v tomhle domě a v tomhle životě, to především…
Podíval se na panorama města při západu slunce, které bylo osvícené oranžovou a červenou barvou.
Zajímalo ho, jestli je ještě někdo, kdo to cítí stejně jako on…
Položil ruku na parapet a lehce se vyklonil.
Podíval se dolů na tichou ulici. Byl vysoko.
Pomalu vytáhl jednu nohu ven a s trochou námahy i druhou.
Zavřel oči a vychutnával si lehký vítr ve vlasech, volnost a svobodu…
Co kdyby spadl?
Znovu se podíval dolů, trvalo by to jen pár vteřin, měl by pocit, že letí, a pak by dopadl a už by se nikdy nezvedl.
Kdo by si toho všiml? Vždyť byl stejně k ničemu.
Vždycky chtěl žít ve věčném kómatu…
Znovu zavřel oči a po několikáté se napil piva.
Ještě pořád měl makeup z předchozí noci, rozmazaný a neupravený, ret, který měl před pár dny rozpraskaný, a velmi bledé tváře, které teď zmizely, místo nich byly jen brázdy.
Ale navzdory všemu stále zahalený do té vzácné krásy a stále schopný se usmívat.
Nic se nestalo tak, jak si to jako dítě představoval.
Žít s Tomem v míru – být s Tomem šťastný – být Tomem milován. Usmál se při té myšlence a zvedl tvář, stále se zavřenýma očima.
K jeho uším dolehl tichý zvuk hudby, kterou poslouchal, temná a melancholická, vhodná pro temná, ponurá, tichá místa… možná v odsvěceném kostele.
Jeho hlava byla lehká, prázdná, cítil se téměř na omdlení… naslouchal tichému zvuku elektrické kytary a ponořil se do něj…
Zvuk zabouchnutí dveří ho přiměl nadskočit, znovu otevřel oči a pohled na město před jeho očima ho téměř šokoval.
Na okamžik se mu podařilo odpoutat se od světa.
Zajímalo by mě, jestli smrt vypadá takhle.
Z dálky slyšel, jak Tom něco mumlá, určitě si stěžoval na spoustu lahví od piva rozházených po podlaze nebo na hlasitou hudbu.
Nyní, když pominul okamžik hypnotické euforie, bylo načase vrátit se do reality.
Chtěl žít v tu chvíli jen přímo tam, na tom okně, s větrem ve vlasech a ničím pod nohama…
Znechuceně se ušklíbl při pohledu na jasně viditelné vpichy v pažích a rozhodl se vypadnout, než ho Tom uvidí takhle.
Vzal si mikinu, aby zakryl stopy, a položil nohy zpátky na zem. Zpátky do toho pekla.
Zajímalo by mě, jestli to takhle působí i v noci… možná je to ještě magičtější.
autor: °Ginevra°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
