autor: °Ginevra°
Krutá melodie
„Další špatná noc?“ Zeptal se pohotově Tom, který seděl u kuchyňského stolu a s mrazivou lhostejností čekal na odpovědi, kterých se mu nikdy nedostalo.
Jediný člověk, jenž ho mohl zachránit, ale paradoxně to byl on, kdo ho poslal do té slepé uličky.
Bill šel za ním s jistým strachem, držel se za kostnaté ruce, oči měl opuchlé a zarudlé, vlasy rozcuchané od rána hned po probuzení. „Nemluvíš? Kromě důstojnosti jsi ztratil i jazyk?“
Slova, která velmi bolí.
Bill pevně zavřel víčka, aby zabránil slzám.
Chtěl se zavřít ve svém pokoji, schovat se a utéct, protože věděl, jak moc Tom nesnáší, když nedostane odpověď.
Chlapec s dlouhými blonďatými dredy už měl dost neustálého mlčení svého kdysi milovaného bratříčka, který příliš rychle dospěl.
Prudce položil šálek na stůl, tak silně, až měl pocit, že se rozbije.
Prudkým trhnutím vyskočil ze židle, pevně uchopil Billovo zápěstí, zvedl ho, až to černovláska zabolelo.
„Proč neodpovídáš? Položil jsem ti otázku!“
„Ubližuješ mi…“ spíš než odpověď to bylo velmi slabé zasyčení, zašeptané se sklopenou hlavou a zavřenýma očima.
„Řekni mi to do očí!“ Bill byl na pokraji slz, z bolesti fyzické i psychické, z Tomových slov a prostě proto, že chtěl.
Je velká láska schopna vás pomalu zabít?
„Ty… ty jsi byl první, nepamatuješ si?“ Zasyčel Bill. Pravda taková, jaká byla, vyslovená s bolestí, ale i s neuvěřitelným hněvem.
Tom prudce sklonil tvář a pustil zápěstí toho bezmocného tvora, opravdu nesnesl ho takhle vidět… svého Billa…
„Co je ti do toho? Co?! Co je ti do toho, kurva?!“ Křičel hlasitě přes slzy a držel si bolavé zápěstí, když se sesunul na kolena.
Nemusel mu to říkat. Tom se na něj vrhl se vší zlostí, kterou v sobě měl.
Pokud mu na něčem opravdu záleželo, byl to Bill.
Tolik se mu to snažil vynahradit, vynahradit mu tu strašnou pubertální hloupost, ale Bill mu nikdy neodpustil, a měl k tomu všechny důvody.
„Ubližuješ mi! Přestaň!“
Ty výkřiky byly zbytečné, už neměl sílu ani udržet oči otevřené.
„Co si, kurva, myslíš? Co? Co si myslíš? Že jsem se nesnažil?“ Křičel mu Tom do tváře a zacloumal s ním za ramena. „Udělal jsem chybu! Uh. Jednu. Do prdele. Šlápl jsem vedle! Snažil jsem se to napravit, snažil jsem se! A ty… ty ses stal tímhle!“ Křičel dál se slzami v očích.
Šoková terapie. Tak se říká tomu, když ti někdo realitu hodí přímo do ksichtu, přesně takovou, jaká je.
Z jeho malého bratra se stala jakási laciná děvka a narkoman, a ať se Tom snažil sebevíc, zdálo se, že je to beznadějné.
Jak se má člověk cítit, když vidí, že jeho nejdražší člověk na světě skončil takhle?
Bill mu téměř úplně padl do náruče a přál si jen, aby to všechno skončilo.
Asi o půl hodiny později prudce zavřel dveře od svého pokoje, sklouzl po nich zády na zem a přitiskl si nohy k hrudi. Rukama se chytil za vlasy, téměř si je vyškubal a propukl v hysterický pláč.
Krutá melodie mu připomněla, že tohle je skutečně dno, hranice vedoucí do záhuby.
Místnost byla malá, přeplněná a neuspořádaná a na stěnách dominovaly plakáty Kurta Cobaina. Bože, jak moc miloval *grunge.
Prudkými gesty zapnul stereo a zvýšil hlasitost cédéčka, které už bylo uvnitř, na maximum. Jako by ho ty drsné zvuky dokázaly izolovat od zbytku světa…
Nervózně vyhazoval do vzduchu několik předmětů na stole, dokud nenašel vše, co potřeboval, aby upustil páru.
Zvedl žiletku potřísněnou zaschlou krví, vytáhl ze zásuvky koks, hodil ho do sebe a svalil se na podlahu.
Najednou hypnóza. Hudba, která mu bije v hlavě, pocit lehkosti a bolest čepele mučící zápěstí… realita kolem něj se hroutí…
Příliš mnoho dní strávených tímto způsobem, aniž by měly smysl.
Kóma. Všechno, co chtěl…
Jakmile se dostanete na dno, můžete se ještě zvednout?
*Grunge je podžánr alternativního rocku vycházející z hard rocku a punk rocku.
autor: °Ginevra°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
