autor: memories1
Tom hlasitě zívl a vystoupil z auta, které zaparkoval na dvoře univerzity. Jako každé pondělí ráno dorazil přesně v osm. Raději chodil o něco dřív, aby si v klidu a pohodě vychutnal jako obvykle snídani v kavárně, než začne den plný vyučování.
Navštěvoval obor „Kulturní památky“, ale jako každé tříleté studium měl i tento obor předměty, které neměly nic společného s tím, co ho bavilo, a to mu poněkud vadilo. Ano, protože absolvovat dvě hodiny regionální geografie v pondělí ráno nepatřilo k jeho největším touhám, ale aby měl tu zatracenou zkoušku z krku, přinutil se na přednášku jít. Byl chytrý kluk, ale když přišlo na některé předměty, které ho příliš neoslovily, moc mu to nešlo. Na střední měl vždy poněkud bizarní průměr: dokázal se doma ukázat s vysvědčením, na kterém se vyjímaly velmi dobré známky z humanitních předmětů a poněkud depresivní známky ze všeho přírodovědného. Nemohl si pomoci. Pokud nebyl pro něco zapálený, nedělal s tím nic.
Vzal si batoh na ramena, přešel nádvoří a bezvládně otíral nohy o asfalt. Byl ospalý a pokaždé, když se v pondělí cítil jako zombie, automaticky litoval, že noc před tím nešel spát dřív. Když se vrátil včera domů, nestačil si ještě ani lehnout do postele, když mu zavibroval mobil. Když viděl, že autorem zprávy, kterou obdržel, je Bill, smířil se s tím, že si s ním bude muset „psát“ ještě několik hodin, přinejmenším dokud jeho kamarádovi nedojdou slova o jeho novém příteli.
Znovu zívl a vyšel ze dvora a zamířil do kavárny. Jakmile se však ocitl na kraji silnice a chystal se přejít, nějaká ruka ho pevně chytila za paži, postrčila ho dopředu a vzápětí ho stáhla zpět.
„POZOR, TOMI!“
Tom rozšířil oči hrůzou, když se podíval na auto, které kolem něj projelo, a než si uvědomil, že se ho ani nedotklo, vykoukl mu před očima Billův obličej.
„Dobré ráno, Tomi, děsivé, že?“ Pobaveně se zasmál.
Tom se na něj překvapeně podíval, stále ještě bez dechu z vyděšení, a svraštil obočí.
Bill se znovu rozesmál, zaklonil hlavu, pak ho objal a pevně ho držel. „Tomi, nechtěl jsem tě vyděsit k smrti, jen jsem si chtěl trochu zažertovat!“
„B-Bille…“ zamumlal Tom a setřásl ho. „Jsi normální? Vyděsil jsi mě k smrti!“
„Ale Tomi!“ Stěžoval si druhý. „Jsi tak tragický! Nejsi mrtvý, že?“ Řekl s nadhledem.
„I kdybych nebyl rozdrcený k smrti, stejně jsem mohl mít infarkt!“ Namítl Tom, který na něj nepřestával zírat.
„Ah! Nesmysl!“ Vykřikl černovlásek a objal svého kamaráda kolem ramen. „Abych ti to vynahradil, dneska je snídaně na mě!“
Tom se usmál a zvedl obočí. „Jo, jasně! A pak to dopadne jako tenkrát, když jsi neměl peněženku a musel jsem to celé zaplatit já!“
Bill bez ohledu na to pokračoval, až došel ke dveřím kavárny a podržel je otevřené.
„Pojď a nemluv nesmysly!“ Nařídil svému „parťákovi“.
„Nikdy!“ Odpověděl. „Dámy mají přednost!“ Řekl a složil mu velkou úklonu.
Černovlásek se na něj podíval, vběhl do kavárny jako blesk a zabouchl mu dveře před nosem.
Tom se překvapeně podíval na místo, kde ještě před chvílí jeho přítel stál, a spěchal za ním.
„Hej, Bille!“ Řekl a přistoupil k němu. „Nejsi naštvaný, že ne?“
Bill dělal, že ho nevidí, a obrátil se na barmana. „Cappuccino a croissant, prosím!“
Tom zavrtěl hlavou a odfrkl si. „Bille, přestaň si hrát na ublíženého, víš, že jsem si dělal legraci!“
„Když mi přestaneš říkat, že jsem holka, možná budeme zase kámoši!“ Řekl černovlásek otráveně.
„Okay, okay, omlouvám se, dobře?“ Omluvil se Tom.
„Nepřesvědčil jsi mě!“ Trval Bill na svém.
Tom protočil očima. „OK, omlouvám se…“
„A neprotáčej očima, Tome Kaulitzi!“ Nařídil mu černovlásek, který ho přistihl při činu.
Tom se podivil, jak to mohl vidět, ale pak se rozhodl zamávat bílou vlajkou. „Promiň, Bille, už to neudělám!“ Řekl jako hodný chlapec.
Černovlásek se na něj nejprve pochybovačně podíval, a pak se s úsměvem znovu obrátil na barmana. „Mohl byste prosím udělat ještě jedno cappuccino? A ještě jeden croissant!“
Tom se udiveně zasmál. „Takže kdybych se neomluvil, donutil bys mě, abych byl o hladu?“
„Nejspíš!“ Bill pokrčil rameny a podíval se na pult s croissanty.
„Tenhle s krémem, prosím!“ Poručil barmanovi, který mu ho okamžitě podal. „Tomi, jaký croissant si dáš ty?“
Tom se podíval do výlohy a vybral si croissant s Nutellou. Oba chlapci si vzali svoji objednávku, sedli si venku ke stolu, začali snídat a užívali si těch pět minut odpočinku v tichosti.
Další, kdo promluvil, byl samozřejmě Bill.
„Mimochodem, tenkrát jsem si tu peněženku opravdu zapomněl.“
Tom se zasmál a ukousl si croissantu. „Přemýšlíš jako paroháč!“
„Tomi!“ Vykřikl Bill a plácl ho po ruce. „Nejsem paroháč!“
„Bille, je to řečnický obrat,“ vyhrkl druhý. „Neříkám, že jsi paroháč,“ ušklíbl se. „Alespoň pokud vím!“
„TOME!“ Zakřičel tentokrát černovlásek. „Vážně je možný, abys mě během pěti minut dokázal vytočit dvakrát?“
„OK, OK, přísahám, že už toho nechám!“ Omlouval se Tom se smíchem.
„Mimochodem! Myslíš na dnešní večer?“ Zeptal se Bill a náhle se rozzářil.
„Samozřejmě, že si vzpomínám! Nejsem osmdesátiletý dědek trpící ztrátou paměti!“ Řekl Tom a dopil cappuccino.
Bill se zamyslel. „Mému dědovi je dvaaosmdesát, a přesto má paměť skvělou!“
Tom si přitiskl ruku na obličej. „Vážně je možné, že mě pokaždé vezmeš za slovo?“
„Já nevím, to ty dáváš hloupé příklady.“ Obvinil ho černovlásek.
Druhý s úsměvem zavrtěl hlavou a pokračoval v předchozí řeči, přičemž si dobře rozmyslel, že nechá plavat tu, kterou právě vedli o „hloupých kecech“.
„Takže,“ řekl a povzdechl si, „už ses rozhodl, co budeš vařit?“
„Neřeknu ti to.“ Zamumlal druhý a odhrnul si pramen vlasů přes rameno.
„Říkal jsem ti, že je to překvapení!“
Tom se usmál, vytáhl z batohu krabičku cigaret, jednu si vzal a podal ji Billovi, který nabídku odmítl.
Byl příliš zaneprázdněný Mattem, a protože věděl, že nesnáší pach kouře a kuřáků, rozhodl se přestat kouřit. Udělal to z lásky k němu.
Několik vteřin seděli mlčky a sledovali příchody a odchody lidí, pak to Tom zkusil znovu. „Jsi si jistý, že nechceš vzít tu pizzu? Je to méně náročné a…“
„Řekl jsem ne!“ Zahřměl Bill přísněji než kdy jindy. „Pizza je obyčejná a já nechci, aby si Matt myslel, že pro něj nechci vařit!“
„Ale Matt pochopí, že je ti devatenáct a že nemůže čekat, že budeš připravovat svatební večeře.“
Bill se na něj podíval a zkřížil ruce na hrudi. „Ne, ne a NE!“
„OK, ať je po tvém.“ Uzavřel Tom a nadobro se vzdal.
„Kurva!“ Zaklel a spěšně se zvedl ze židle. „Je dvacet minut po osmé! Hodina Zeměpisu začala!“
„Oh do prdele,“ zaklel Bill a hodil batoh na záda. Oba dva spěšně zamířili na univerzitu. „Dnes to nějak nezvládáme!“ Řekl Bill zadýchaně.
„Doufejme jen, že profesor už nekontroloval docházku.“ Odsekl Tom.
„Musíme si pospíšit, Tomi. Jsi připraven běžet na tři?“ Navrhl Bill.
„Okay!“ Souhlasil druhý a přikývl.
„Jedna…“ začal černovlásek.
„Dvě…“ pokračoval Tom.
„A tři!“ Řekli si společně, propletli prsty a dali se do běhu.
„Ahoj, miláčku.“
„Ahoj mami, jak se máš?“
„Dobře, zlato, děkuju! Jak bylo dnes na univerzitě?“ Zeptala se Christina svého syna.
Tom hodil batoh na zem, posadil se na pohovku a nahrbil se. „Klasická ohraná story.“
Žena se usmála, přistoupila k němu a pohladila ho po tváři. „Upekla jsem třešňový koláč, dáš si kousek ke svačině?“
Tom se na matku usmál, obdivoval, že je vždy připravena ho ve chvílích čiré únavy hýčkat a rozmazlovat, a lákavý návrh přijal. „Jo, díky!“
„Dobře.“ Usmála se Christina. „Běž si dát sprchu a já ti připravím svačinu, ano?“
Tom přikývl, s námahou se zvedl z gauče, popadl batoh a zamířil nahoru, kde se nacházel jeho pokoj. Unaveně se svlékl a šel do koupelny jen v boxerkách. Byl rád, že si může dát na čas a odpočinout si.
Bill mu řekl, že musí být v osm u něj doma. Tom byl hrdý na to, že je teprve půl páté a on má celé dvě hodiny na to, aby se mohl věnovat sobě. Bez váhání vklouzl pod proud horké vody a úlevně si povzdechl. V takových chvílích si říkal, že opravdu stojí za to celý den tvrdě makat, jen aby si potom mohl užívat takových příjemných okamžiků. Zabroukal si několik svých oblíbených písniček, dokončil mytí a po osušení si oblékl čisté oblečení, které nechal na posteli.
Vyšel z ložnice a vrátil se dolů.
„Jsem tady,“ řekl a vešel do kuchyně.
„Pojď, zlato, už je to připravené.“ Přivítala ho matka, položila na stůl kousek koláče a šálek citronového čaje.
„Páni, měla bys mě takhle rozmazlovat častěji, víš to?“ Řekl, posadil se a okamžitě sáhl po šálku čaje, ze kterého se kouřilo.
„Co tím myslíš?“ Otočila se na něj a propalovala ho pohledem. „Vždycky jsem k tobě taková.“
Tom se zasmál a ukousl si z koláče. „Jo, já vím, dělal jsem si legraci!
Žena se na něj usmála, a zatímco její syn svačil, dál si pohrávala s různými hrnci a pánvemi.
„Půjdeš s námi dnes na večeři?“ Zeptala se, aniž by se na něj otočila.
„Ne, jdu na večeři k Billovi.“ Odpověděl Tom a dojedl koláč. „Chce mě představit svému příteli,“ dodal.
„Ach ano, jak že se to jmenuje? Mark?“ Zeptala se žena a zamyslela se.
Tom se na ni překvapeně podíval. „Vlastně se jmenuje Matt, ale i tak, jak to víš?“
„Včera odpoledne jsme ho s tátou potkali v obchoďáku, byl tam s mámou a něco málo nám řekl.“ Řekla nejasně Christina a umyla dřez.
Tom nechápavě zavrtěl hlavou. Bill měl příležitost to vybalit i na jeho rodiče. Bylo to opravdu beznadějné. S úsměvem vstal od stolu a položil šálek a talíř do dřezu.
„Jdu si zahrát Playstation,“ řekl jako varování.
„Dělej, co chceš, zlato.“ Odpověděla máma a pokračovala ve svém nabitém programu.
Tom ji něžně políbil na tvář, aby jí poděkoval za výbornou svačinu, a vydal se zpátky nahoru, dychtivý zahrát si novou hru, kterou si před několika dny koupili s Georgem.
Připravil se na zahájení svého turnaje na Playstationu, zapnul konzoli, popadl joystick, a konečně skočil do postele. V plánu bylo hrát celé odpoledne. Tečka. Nechtělo se mu chodit ven, učit se, stresovat se a tak dále… Celý nažhavený stiskl tlačítko „Play“, aby zahájil duel, jenže vtom mu začal vyzvánět telefon a Jay-Zho hlas se rozléhal po celé ložnici.
S povzdechem znovu stiskl „Play“, aby hru zastavil, a natáhl se z postele, aby se dostal k batohu, aniž by musel vstát z postele. Podařilo se mu mezi knihami najít mobil, popadl ho a oči se mu rozšířily, když uviděl, kdo mu volá. „Co to bude teď?“ Zeptal se sám sebe nahlas, když stiskl zelené tlačítko.
„Bille?“
„Musíš mi pomoct!“
„Co se stalo?“ Tom protočil očima.
„Tomi, musíš mi pomoct,“ zakňoural druhý znovu, „je tu hrozný nepořádek a já neumím vařit.“
„Bille, říkal jsem ti, abys koupil pizzu, a ty jsi neposlechl,“ vynadal mu Tom přísně.
„Ale Tomi!“ stěžoval si druhý, „prosím, nechci udělat špatný dojem.“
„Co mám dělat?“ Zeptal se podrážděně Tom.
Bill něco nesrozumitelně zamumlal, ale pak odpověděl. „Přijď mi pomoct vařit.“
„Cože, já myslel, že jsi říkal, že to bude překvapení, ne?“ Zeptal se druhý zaskočeně.
„Ser na překvapení, Tomi! Jsem v pěkným průseru, takže hrozí, že to do večera nestihnu a nebudu mít nic připravené!“ Postěžoval si černovlásek a Tom by přísahal, že ho slyšel plakat.
„OK, OK, už jdu, ano? Ale ty zůstaň v klidu, jsem u tebe za deset minut!“ Uklidňoval ho.
„Panebože, ty to vážně uděláš?“ Vykřikl Bill z druhé strany a skoro mu tím prorazil ušní bubínek. „Děkuju, Tomi, děkuju, Tomi, děkuju, Tomi, děkuju, Tomi, děkuju, Tomi, děku…“
„Tak dost!“ Přerušil ho vyčerpaný Tom. „Nemáš zač, Bille, nemáš zač, Bille, a nemáš zač, Bille. Zůstaň v klidu a ničeho se nedotýkej, dokud nedorazím, dobře?“
„OK!“ Poslechl druhý jako malý pejsek.
„Tak zatím,“ vyhrkl Tom.
„Zatím, Tomi!“ Odpověděl Bill.
„Jo zatím…“ zavrčel Tom, když zavěsil.
Seděl na posteli a rukama si protíral oči. Jak si mohl namlouvat, že všechno dobře dopadne? Jak si mohl jen vzdáleně myslet, že Bill zvládne celou večeři pro tři lidi úplně sám? Rezignovaně vstal z postele, vypnul svůj milovaný Playstation a slíbil mu, že se sejdou dřív, než bude v důchodu. Neochotně si obul boty a popadl klíčky od auta.
„Mami, už jdu!“ Zakřičel ode dveří, když sešel dolů.
Christina se k němu okamžitě připojila a utřela si ruce. „Už jdeš, zlato? Neměl jsi tam jít na večeři?“
Tom si unaveně přejel rukou po tváři. „Jo, měl, ale místo toho musím jít už teď, protože Bill neumí vařit.“
Žena se zasmála a vtiskla synovi polibek na tvář. „Jsi tak hodný, zlato, vždy připraven pomoci svým přátelům.“
Tom si odfrkl, zavrtěl hlavou a usmál se na ni.
„Mimochodem, promiň, že to říkám, ale…“ Christina znovu zasáhla, „nebylo by lepší dát si pizzu?“
„To řekni Billovi! Už dva dny se ho o tom snažím přesvědčit!“ Postěžoval si chlapec podrážděně. „Ale nechce se mu, protože na večeři přijde muž jeho života, takže musí udělat dobrý dojem.“
Christina se zasmála a pevně ho objala. „Jsi moc hodný, broučku, ale už běž, nebo Bill spustí požární poplach.“
„Už jdu, už jdu… uvidíme se večer, stejně nepřijdu pozdě,“ uklidňoval ji Tom.
Žena přikývla a počkala, až syn vyjede z příjezdové cesty, pak zavřela dveře a vrátila se ke svým povinnostem.
„Oh, Tomi, díky bohu!“ Tom si ani nestačil všimnout Billovy postavy ve dveřích, když se na něj vrhl a dusil ho v objetí ve stylu smrtícího stisku. Instinktivně pohladil přítele oběma rukama po zádech a čekal, až se jeho sevření uvolní. Naštěstí pro jeho zdraví se tak stalo brzo.
„Takže, co se děje?“ Zeptal se, sundal si bundu a pověsil ji na věšák.
„Pojď se mnou!“ Bill ho spěšně popadl za paži a táhl ho za sebou.
Tom ho poslušně následoval, a když došli do kuchyně, překvapeně rozšířil oči. Na dlaždicích vítězně kralovaly olejové skvrny, plynový sporák byl pokrytý cákanci, stůl byl plný nejrůznějších ingrediencí a hrnec nepříjemně páchl.
„Ksakru, Bille! Co jsi to udělal?“ Zeptal se a zacpal si pomocí prstů nos.
„Tomi, jsem v háji!“ Zakňoural černovlásek. „Co teď budeme dělat?“
„Nejdřív mi vysvětli, co jsi chtěl vařit.“ Nařídil mu Tom a přejel prstem po mastném sporáku.
„Chtěl jsem vařit na italský způsob,“ vysvětlil Bill. „Chtěl jsem udělat rajčatovou omáčku s těstovinami, obalované plátky a hranolky.“
Tom se na něj šokovaně podíval. „Bože, jak tě mohlo napadnout dělat tyhle věci v pět odpoledne, když Matt přijde až v osm?“
Bill pokrčil rameny. „Nevím…“
Tom se zamyslel a podíval se na svého přítele. „Ty víš, jak se dělají obalované plátky?“
Černovlásek nechápavě zamrkal a popadl z přeplněného stolu kuchařku.
„Takže…“ začal. „Musíme rozšlehat vajíčka, připravit strouhanku na talíř, vzít plátky masa, namočit je ve vejcích, a pak je obalit ve strouhance. Pak je dáme do rozpáleného oleje a usmažíme je.“
„A k tomu je potřeba tohle?“ Zeptal se Tom.
„Ale já to udělal!“ Snažil se ospravedlnit Bill. „Jen jsem je spálil,“ a ukázal na kbelík, kde dva spálené obalované plátky vydechly naposledy.
Tom si vyhrnul rukávy a odstranil ze sporáku různé hrnce a pánve. „Než začneme znovu, uklidíme tenhle nepořádek. Mimochodem, kde jsou tvoji rodiče? Víš, co by byla tvoje matka schopná udělat, kdyby tohle viděla?“
„Přísně jsem jim zakázal přijít domů před půlnocí!“ Vysvětlil černovlásek. „Řekl jsem jim, že jsem vás dva pozval na večeři, tak šli k babičce.“
Tom zamyšleně přikývl, a pak si promnul ruce. „No, tak něco uděláme.“ Bill se šťastně usmál, vyhrnul si rukávy a pustil se do práce se svým nejlepším přítelem. Během následující hodiny kluci uklidili nepořádek na stole, vynesli odpadkový koš, vyčistili sporák i dlaždice a dali vařit omáčku, protože právě ta se bude vařit nejdéle.
Když odbila sedmá hodina, Bill už byl velmi vzrušený a Tom si uvědomil, že je možná čas připravit obalované plátky a hranolky.
„Přemýšlel jsi o dezertu?“ Zeptal se, když šlehal vejce na talíři.
„Ano! Ale ten jsem koupil v pekárně.“ Bill přikývl a ochutnal polévku. „Mám profitterolky!“
„Mhm… tak to si možná dneska nakonec dáme něco dobrého,“ Tom se ušklíbl.
Bill se také zasmál. „No tak, Tomi, vedli jsme si skvěle!“
Tom přikývl a začal připravovat obalené plátky poté, co na jiné pánvi usmažil hranolky.
A tak se stalo, že kolem půl osmé bylo vše téměř hotovo.
„Tomi!“ Vyhrkl Bill a olízl lžíci, kterou ochutnal omáčku. „Omáčka je hotová.“
„OK, tak to přesuň sem, ať můžeme uvařit těstoviny,“ řekl Tom a sáhl po dalším hrnci.
„OK,“ Bill popadl hrnec s omáčkou a…
Byl to okamžik.
Jedna sekunda.
Chvilička.
Něco strašně krátkého, přičemž mu hrnec vyklouzl z rukou, sklouzl na plynový přístroj a všechna omáčka se vylila ven a vystříkla všude, na obalované plátky, na hranolky, na dlaždice, na podlahu, na Toma i na Billa.
Oba chlapci vytřeštili oči a nemohli uvěřit tomu, co se právě stalo.
„Kur-va.“ Vyšlo pomalu z Tomových překvapených úst.
Bill bezmocně přihlížel, jak se mu po kuchyni valí omáčka. Oči se mu rozšířily, ústa se mírně pootevřela, hruď se mu křečovitě sevřela a ruce rozpřažené do stran.
Tom se zachvěl, když viděl, jak se mu chvěje spodní ret, a katapultoval se k němu a objal ho, než se rozpoutalo peklo. „Bille.“
„Tomi, ne…“ vyhrkl černovlásek, který plakal a držel se jeho trička. „Já-já udělal… neštěstí.“
„No tak, Bille, uklidni se. Vyřešíme to.“ Utěšoval ho a bylo mu jedno, že jejich oblečení v těsném kontaktu jen zvětšuje louži omáčky na nich.
„Co teď budu dělat?“ Vykřikl černovlásek a prohrábl si vlasy. „Jsem v prdeli! Matt tu bude za půl hodiny a uvidí tenhle nepořádek.“
Tom se kousal do rtu snad až do krve a snažil se přijít na nějaký nápad, ale pak se mu v mozku rozsvítila pověstná žárovka. „Bille,“ řekl a chytil přítele za ramena. „Poslouchej mě jednou, ano?“
Černovlásek přikývl a popotáhl.
„Jestli se cítíš na to, abys všechno zařídil sám, dojdu pro pizzu,“ řekl Tom odhodlaně.
„Ale pizza, Tomi…“
„BILLE!“ Přerušil ho znovu Tom. „Je to jediné řešení, které teď máme, za půl hodiny nedokážeme nic připravit, rozumíš?“
Bill o tom přemýšlel, ale pak přikývl a souhlasil, že je to nejlepší řešení.
„OK,“ usmál se Tom. „Teď se na to vrhni a já jdu, ano?“
Černovlásek přikývl. „Počkej, dám ti peníze,“ vykřikl, když si Tom oblékal mikinu.
Tom dělal, že ho neslyší, a bleskově opustil dům.
Poté, co našel posvátnou pizzerii, která do večeře nevyčerpala své zásoby, nasedl Tom zpátky do auta a položil krabice s pizzou na sedadlo vedle sebe. Koupil jich několik různých druhů a doufal, že alespoň jedna z nich bude Mattova oblíbená. Ve spěchu dorazil k Billovu domu a divoce zazvonil. Chtěl zjistit, jestli Bill stihl vše uklidit, nebo jestli ještě potřebuje pomoc, protože bylo deset minut po osmé a Matt tam měl každou chvíli být.
Bill prudce otevřel dveře a pustil ho dovnitř, zkontroloval, zda v blízkosti nejede nějaké auto, a pak se na něj zvědavě podíval.
„Vzal jsem toho dost, uvidíš, že to Matt ocení.“ Povzbudil ho Tom, když viděl, že je trochu skleslý.
Bill smutně sklonil hlavu a omluvil se. „Tomi, promiň, zašpinil jsem omáčkou i tebe.“
„Neboj se, mám nápad.“ Uklidnil ho Tom. „Uklidil jsi to všechno?“ Zeptal se ho.
„Ano!“ Přikývl Bill. „Taky jsem prostřel stůl.“
„OK, teď pojď se mnou,“ řekl Tom a vedl ho do kuchyně.
Bill ho následoval a díval se, jak otevřel krabice s pizzou, vzal ze skříně dva poměrně velké talíře a položil na ně jednotlivé kousky, které téměř umělecky naaranžoval.
Když vše urovnal, vzal oba talíře a postavil je doprostřed stolu v obývacím pokoji. Hned poté se vrátil do kuchyně, prohrabal šuplík, vzal dvě zástěry, jednu si uvázal kolem pasu a druhou podal Billovi.
„Co s tím mám dělat?“ Zeptal se Bill a byl zvědavý.
„Uvaž si ji kolem pasu, jako jsem to udělal já,“ poradil mu Tom.
„A proč?“ Zeptal se ho Bill ještě zvědavěji.
Tom se pobaveně zasmál. „Protože tu pizzu jsme dělali my, ne? Musím říct, že jsme v tom byli i dost dobří,“ řekl výmluvně.
Bill se na něj dvě vteřiny nechápavě díval, ale jakmile pochopil záměry svého nejlepšího přítele, rozlil se mu po tváři široký úsměv.
„Chceš, aby si Matt myslel, že jsme ji udělali my?“ Zeptal se.
„Samozřejmě,“ řekl Tom s přesvědčením. „Pizzu můžeš udělat i doma, můj táta ji vždycky dělá.“
Bill dvě vteřiny zíral do prázdna, zatímco si mechanicky zavazoval zástěru kolem pasu, pak se na Toma znovu usmál a doslova na něj skočil. „Tomi, panebože, nebýt tebe, byl bych ztracený člověk.“
Tom se šťastně usmál, opětoval objetí a užíval si ty šťastné vibrace vycházející z kamarádova drobného těla. „Není zač, pro tebe cokoliv.“
„Mám tě rád, Tomi, opravdu tě mám rád…“ řekl Bill a otřel se nosem o jeho tvář.
„Taky tě mám rád,“ odpověděl upřímně druhý.
Výkřiky obou přátel skončily, když zazvonil zvonek u dveří.
„Bože!“ Vykřikl Bill rozrušeně.
„Neboj se,“ řekl Tom, sundal si mikinu a uvázal si ji kolem pasu, protože zástěra mu zakrývala jen část kalhot.
„Zvládnu to,“ zašeptal vzrušeně černovlásek.
Tom přikývl a okamžitě vyhodil prázdnou krabici od pizzy, jinak by se jejich malá lež hned provalila.
Slyšel, jak se otevřely vchodové dveře, a slyšel, jak Bill řekl vyděšené „ahoj“ a pak mlaskl, což ho trochu uvedlo do rozpaků. Uvědomil si, že by to možná raději neslyšel.
„Pojď se seznámit s Tomem,“ říkal Bill, když ho slyšel přicházet do kuchyně. Když ho Tom uviděl, jak se náhle objevil s kyticí květin, cítil se nesvůj. Matt mu přinesl kytky? Bože…
„Tomi, tohle je Matt!“ Řekl Bill vzrušeně, když dovnitř vešel pohledný blonďák, stejně vysoký jako Bill a docela svalnatý.
„Ahoj, rád tě poznávám, jsem Tom,“ řekl, natáhl k němu ruku a obdivoval, jakého obrovského muže si jeho přítel vybral.
„Těší mě, že tě poznávám,“ odpověděl Matt a potřásl si s ním rukou. „Bill mi o tobě vždycky tolik vypráví a dělá to každý den.“
Tom se samolibě usmál a podíval se na svého kamaráda, který zahanbeně sklopil oči. „No,“ řekl a obrátil se k Mattovi, „i o tobě pořád mluvím.“
Matt se také usmál a objal svého přítele kolem ramen.
Chvíli tak stáli v kuchyni, a když viděli, že Bill má vážné problémy s komunikací, vzal si slovo Tom. „Tak co, půjdeme se najíst, než to vystydne?“
Bill i Matt přikývli a zamířili do obýváku následováni Tomem.
„Páni, pizza!“ Vykřikl Matt, jakmile uviděl prostřený stůl.
„Jo, zvládli jsme to,“ vmísil se do hovoru Tom. „I když to udělal Bill, já mu jen pomáhal, protože jsem v kuchyni vážně dost hrozný,“ zasmál se a poškrábal se na hlavě.
Matt se zářivě usmál, otočil se ke svému příteli, položil mu ruku na tvář a lehce ho políbil. „Tohle je to nejlepší, co jsi pro mě mohl udělat. Miluju pizzu víc než cokoli jiného.“
Bill rozšířil oči a podíval se na Toma, který mu věnoval pohled ve stylu „já ti to říkal“ a okamžitě se posadil ke stolu.
Matt se také posadil a černovlásek si sedl vedle něj a rozzářil se. Tom se podíval na kamarádův úsměv a nemohl si pomoci, ale měl z něj radost. Viděl ho šťastného, potěšilo ho, že je Matt tak v pohodě, a hlavně, že mu chutná pizza, o které tolik pochyboval.
Tom se cítil spokojený.
Pravda, musel se vzdát odpolední relaxace a nové hry na Playstationu, ale Billův úsměv, který tam byl částečně i kvůli němu, mu rozhodně zlepšil náladu.
Večer proběhl docela dobře. Celé hodiny si povídali, vychutnávali si večeři, a dokonce i kávu a dezert. Matt a Tom se seznámili a Tom s potěšením zjistil, že Matt je dobrý člověk, plný kladných hodnot a zásad.
Možná mu mohl Billa opravdu svěřit. Když byl Bill s ním, zářivě se usmíval a Tom se z toho z celého srdce radoval.
Když se blížila jedenáctá hodina, napadlo Toma, že by možná obě hrdličky chtěly být alespoň na hodinu samy, protože Billovi rodiče se měli vrátit před půlnocí.
Vstal od stolu a usmál se směrem k těm dvěma. „Myslím, že už půjdu, jsem dost unavený.“
„Jsi si jistý?“ Zeptal se ho Bill a také vstal.
Tom přikývl a usmál se na něj, pak se usmál na Matta. „Jsem opravdu rád, že jsem tě poznal.
Matt vstal a jemně mu potřásl rukou. „Já jsem taky rád.“
„Doprovodím Toma ke dveřím a hned se vrátím,“ řekl Bill a otočil se na svého přítele.
Ten přikývl a naposledy se na Toma podíval, než se začal soustředit na televizi, v níž běžel basketbalový zápas. Bill se usmál, vzal Toma za loket a zamířil s ním ke dveřím.
„Díky, Tomi, opravdu,“ řekl s úsměvem.
Tom mu úsměv oplatil a objal ho. „Není vůbec za co, víš, že jsem tu vždycky, když mě potřebuješ.“
Bill ho pevně objal, a pak se mu podíval přímo do očí. „Mám tě rád, Tomi.“
„Já tebe taky,“ odpověděl druhý a dotkl se rukou jeho tváře.
„Uvidíme se zítra?“ Zeptal se Bill, když jeho kamarád odcházel.
„Jo, samozřejmě. Nezapomeň, že v poledne máme dějiny umění,“ odpověděl Tom.
Černovlásek přikývl, usmál se a sledoval, jak jeho nejlepší přítel odchází, nasedá do auta a odjíždí, přičemž mu naposledy zamával. V duchu mu znovu poděkoval, zavřel vchodové dveře a vrátil se ke svému Mattovi.
„Svatý klid…“ povzdechl si Tom, lehl si na postel a položil si hlavu na měkký polštář.
Nemohl uvěřit, že tak únavný den konečně skončil. Už necítil nohy a neuvěřitelně ho bolela hlava. Byl rád, že Billovi pomohl, ale musel si přiznat, že se cítí opravdu vyčerpaný, a slíbil si, že až si vydělá peníze, určitě si zaplatí kuchaře, který mu bude vařit, až bude žít sám.
Uklidňoval se myšlenkou, že další den bude mít jen dvě hodiny dějin umění, pak se vrátí domů, a konečně si užije novou hru.
S touto radostnou myšlenkou se otočil na bok, zívl a zavřel víčka s úmyslem co nejdříve usnout.
Najednou ho však vyrušil slabý bzučivý zvuk, který ho donutil oči znovu otevřít.
„Co to do pr…“ zamumlal, natáhl ruku a popadl mobil na stole, který šíleně vibroval.
Viděl, jak tam bliká „zpráva přijata“, a stiskl tlačítko OK, aby zjistil, kdo to je.
Jednou si text přečetl, pak si ho přečetl znovu a znovu a znovu…
„Ach neeeeee,“ řekl nahlas a několikrát praštil hlavou o polštář.
Zpráva byla samozřejmě od Billa a stálo v ní toto:
„Tomi, neuvěříš, co jsem zjistil! Můj Bože, jsem v krizi, musíš mi pomoct! Pozítří má Matt narozeniny, a právě mi to řekl. ç___ç Prosím, pomoz mi zítra něco vybrat, abych mu mohl dát dárek. Prosííííííííííííííím. Prosím, řekni ano! Polibek, polibek, a ještě jednou díky za tvoji dnešní pomoc… Zbožňuji těěěěěěě!“
Tom stiskl víčka a doufal, že až je znovu otevře, uvidí, že ta zpráva byla jen zlý sen, ale bohužel mu do tváře krutě vpadla realita. Přišla další zpráva a on ji okamžitě otevřel:
„Mimochodem! Zítra po dějinách umění se společně najíme, a pak půjdeme do centra! Mám tě rád, polibky! =)“
Rezignovaně si povzdechl a jeho prsty automaticky vyťukaly „OK“ jako odpověď.
Proč nikdy nedokázal říct ne? Proč?
Položil telefon na stůl a zabořil obličej do polštáře. Jakou radu mohl Billovi sakra dát? Co by svému homosexuálnímu příteli mohl dát? Nevěděl ani, co dát k narozeninám holce, a co hůř, nevěděl, co dát Billovi, natož co má rád ten obrovský kluk.
Měl mít za dva dny narozeniny?
Nemohlo to být den předtím, než začal chodit s Billem, aby teď neměl tenhle problém?
Odfrkl si a snažil se na to nemyslet.
Možná mu dobrý spánek pomůže na chvíli zapomenout na to, co ho čeká další den.
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
