autor: memories1
Toho rána se probudil nervózní. Vlastně velmi nervózní. Byl to jeden z těch dnů, kdy si člověk musel dávat pozor, a nemluvit na něj, jelikož by vám mohl ukousnout hlavu. Vstal a cítil silnou bolest v těle, proto se rozhodl, že si dá horkou koupel. Šel si napustit vanu, otočil kohoutkem jako obvykle, ale když se vrátil úplně nahý, aby se do horké vody ponořil od hlavy až k patě, zjistil, že voda je ledová. Rozrušený zavolal matce do práce, aby se jí zeptal, co se děje, a ona mu řekla, že u vchodu do domu je oznámení: „od deseti hodin do poledne bude kvůli stavebním pracím vypnuta teplá voda“.
V tu chvíli se snažil sebrat všechno sebeovládání, které mu zbylo, a na etapy se umyl, samozřejmě ledovou vodou. Myslel si, že ho dobrá snídaně zase zklidní, ale mýlil se, protože když otevřel ledničku, zjistil, že došlo mléko. Pro Toma byl začátek dne bez mléka synonymem dlouhotrvající naštvané nálady, kterou bylo velmi těžké potlačit.
Aby toho nebylo málo, došla mu i jeho oblíbená svačinka, a tak musel jít na snídani do baru. Zatímco Tom u pultu popíjel své milované cappuccino, nějaká stará žena vylila všechnu kávu, která pomalu odkapávala z pultu, a skončila na jeho kdysi bílých Adidaskách. Tom jí z úcty k ostatním řekl, aby si s tím nedělala starosti, ale jeho touha byla popadnout ji, otočit zády k sobě a kopnout ji do zadku tak silně, až by jí vylétla zubní protéza a dopadla na druhou stranu pultu.
Dopoledne strávil doma a snažil se připravit na zkoušku z regionální geografie. Netřeba dodávat, že se nedokázal ani trochu soustředit; v jednu chvíli si uvědomil, že čte stále dokola tytéž řádky, aniž by si je pořádně zapamatoval.
A teď nastal ten největší problém: Mattova oslava! A to byla pro Toma sláma, která zlomila velbloudovi hřbet.
Prohrábl si vlasy.
Na večeři v nóbl hotelu neměl nic dostatečně luxusního. Nebyl na to zvyklý. Většinou chodil na narozeninové večeře do obyčejných pizzerií, kde se neplatilo víc než patnáct eur, a kde stačily džíny a tričko.
Ale Luxor…
Nebyl to žádný levný hotel: za jednu noc v něm člověk zaplatil celé jmění a samozřejmostí bylo, že v něm byli jen bohatí lidé. Bylo v pohodě, že večeře byla na Matta, bylo v pohodě, že se mu to už nikdy nestane, ale faktor oblečení byl vážný problém. Naposledy se oblékl takříkajíc „elegantně“ v posledním ročníku na střední, protože tehdy se konaly všechny ty plesy. Problém byl v tom, že jeho elegance spočívala v tom, že si přes své mega kalhoty oblékl košili, nikoliv tričko. Samozřejmě nikdy nenosil obleky, natož upnuté oblečení. V obleku se necítil pohodlně a nechtělo se mu být celý večer svázaný.
Znovu si odfrkl a doufal, že ho při hledání něčeho ve skříní osvítí, ale věděl, že se to nestane. Kalhoty byly jen pytlovité a o tričkách raději nemluvit.
A přesto byl v pohodě.
Od té doby, co měl copánky, bylo jeho oblečení o něco umírněnější, než když míval dredy. Jeho styl byl dokonale R&B a byl na něj hrdý. Kromě toho si myslel, že cool večírky jsou ty, kde člověk musí být stylový, ne elegantní; takže ten, kterého se měl zúčastnit, byl večírek tučňáků v kravatách.
Ale proč ho Matt pozval? Vždyť se ani neznali, viděli se spolu jen jednou na večeři a nic víc. Od toho dne se neviděli ani o sobě neslyšeli, tak proč musel jít? Bylo to z úcty k Billovi? Nebo ho o to požádal sám černovlásek? Nebo chtěl Matt pozvat někoho, kdo by Billovi dělal společnost, protože pokud si dobře pamatoval, Bill ještě neměl příležitost poznat všechny jeho přátele.
Tom byl rozhořčen. Tehdy mu to došlo a dospěl k jasnému závěru: byl pozván jen ku prospěchu, a ne pro potěšení oslavence. Cítil se tak rozzlobený, že se skoro rozhodl nejít tam. Tím by se zbavil problémů s oblečením a podobně. Prudce zavřel skříň, posadil se na postel a zíral na zhasnutou televizi před sebou.
Odfrkl si.
Ale Billovi na tom záleželo. Co by dělal, kdyby mu zavolal, že se mu na večírek jít nechce? Nějak si chtěl svobodně vybrat, ale na druhou stranu tu pro něj Bill vždycky byl a Tom ho často žádal, aby ho někam doprovodil, nebo mu dělal společnost při příležitostech, kdy s tím černovlásek neměl nic společného.
Rezignovaně vstal a znovu otevřel skříň. Opravdu neměl nic vhodného pro tuto příležitost. Nějak se mu ulevilo. Bill byl sice obecně lépe oblečený než on, oblek, který si pro tuto příležitost vybral, byl velmi pěkný, ale Bill by si ho mohl vzít na procházku stejně dobře jako na večírek. To mu dodalo pozitivní náladu a přimělo ho to k závěru, že se bude chovat jako vždycky: místo obvyklých triček si vezme košili
„Jak vypadám?“
„Dobře.“
Tom povytáhl obočí a zadíval se na matku, která krájela cuketu. Přistoupil o něco blíž a rukama si narovnal černou košili, kterou si rozhodl vzít.
„Mami, podívej se na mě pořádně. Jak vypadám?“ Usmál se zářivě a rozpřáhl ruce, jako by chtěl předvést svou sošnou krásu.
Christina se otočila a klidně se na něj podívala. „Zlato, vypadáš stejně dobře jako vždycky.“
Tom ucítil, jak mu na hlavu spadl obrovský betonový balvan, a myslel, že v tu chvíli zemře. Nikdo si nevšiml, že košile si obléká jen příležitostně. Nemohli za to, koneckonců na první pohled vypadal stejně jako vždycky.
Matka zřejmě zachytila synův sklíčený výraz a zamračeně se na něj podívala. „Miláčku, co se děje?“
„Mami, já mám být elegantní,“ řekl chlapec a ukázal na sebe.
„Elegantní?“ Zeptala se žena a skepticky se na něj podívala.
Tom si zhluboka povzdechl a snažil se zůstat v klidu.
„Mami,“ řekl a snažil se uvolnit. „Mám na sobě košili, vidíš? Košili…“
„Ano, vidím tvou košili, ale nenosíš ji často?“ Zeptala se Christina, vážně přesvědčená, že její syn prochází nějakou krizí.
„Ne, mami, ne! Nikdy nenosím košile a ty máš pásku přes oči,“ řekl hystericky a jako uražená holčička se otočil a vrátil se do svého pokoje.
„Kurva, kurva a kurva…“ řekl a horečně hledal na stole klíčky od auta. Jakmile je popadl, strčil si je do kapsy a rozhodl se odejít. Bylo mu to úplně jedno, a kdyby se jeho oblečení nehodilo k této příležitosti, naopak by si našel záminku, aby odešel a nechal ty starce, ať si užívají kaviáru a šampaňského.
Ani se nerozloučil a vyrazil z domu rovnou do auta. Den začal a skončí ve sračkách. Byl si tím jistý.
„Dobrý večer, Tomi.“
„Ahoj.“
Bill se jako obvykle naklonil, aby přítele políbil na tvář, ale když viděl, že se k němu přibližuje s větším naštváním než obvykle, pojal podezření.
„Co se děje?“ Zeptal se ho, když ho viděl takového.
„Řeknu ti to hned teď,“ začal naštvaně Tom. „Nechci slyšet žádné kecy o mém vzhledu nebo něco podobného.“
Bill se na něj zamračil a prohlédl si ho od hlavy až k patě. „Tomi, vypadáš skvěle, dokonce máš na sobě i košili.“
Tomovi se rozšířily oči a s nadějí se na něj podíval. „Vážně?“
„Ano, samozřejmě, víš, věnuji tomu pozornost a myslím, že ti košile velmi sluší. Jsi krásný Tomi,“ potvrdil černovlásek a pohladil ho po rameni.
Ten druhý trochu sklonil hlavu a položil ruku na volant. „Myslíš to vážně? Nemyslíš, že se to na dnešní večer nehodí? Všichni jsou elegantní a já vypadám stejně jako vždycky.“
„Tomi, neboj, myslím, že takhle jsi v pohodě a lidi tě ani neznají, takže nevědí, co obvykle nosíš. Uvolni se.“
Tom, ačkoli o tom nebyl příliš přesvědčen, se usmál a podíval se na svého přítele a přikývl, „OK, tak pojeďme.“
Bill na oplátku přikývl a polkl. Utěšoval Toma, ale to neznamenalo, že by se cítil uvolněně… naopak. Sám se obával, že na to nemá: večer, hosté, Matt…
„Připravte se odbočit doleva.“
Bill se naklonil k Tomovi a narovnal mu límec košile. Ten se na něj zmateně podíval.
„Připravuji se odbočit doleva, jak říkal Tom-Tom.“
Tom na něj šokovaně zíral a teprve po několika vteřinách pochopil černovláskův vtip.
Zasmál se. „Jsi pako.“
Bill se taky zasmál a podíval se přímo před sebe. „Tomi, tady to je. Tohle by mělo být ono.“ Vykřikl, když uviděl osvětlenou budovu, na jejímž vrcholu se skvěl nápis Luxor. Tom přikývl, vypnul navigaci, odbočil doleva a ocitl se na osvětlené příjezdové cestě, která vedla ke vchodu do hotelu. Po stranách stála řada stromů s několika zavěšenými lucernami pro zjemnění efektu. Alej byla lemována dlažebními kostkami a Tom na jejím konci spatřil obrovskou kulatou kašnu, uprostřed níž stála socha představující předělávku slavné sochy Apollóna a Dafné.
„Wow…“ řekl Bill, když viděl takový zázrak.
„Jo,“ Tom nebyl o moc pozadu a neskrýval údiv nad vším tím luxusem. Když se k němu blížili, přivítal je muž, z něhož se vyklubal hlídač parkoviště, který mu ukazoval směr k parkovišti. Tom ho následoval, a pak ho nechal zaparkovat vedle Audi R8.
Oba chlapci vystoupili, popravdě řečeno trochu vystrašeně; nebyli zvyklí navštěvovat podobná místa a měli pocit, že nevědí, jak se v určitém prostředí pohybovat.
„Bille, podívej, moje vysněné auto,“ Tom se nepřestal kochat šedým Audi R8, vedle kterého zaparkoval.
Bill přistoupil a postavil se vedle svého přítele. „Je opravdu krásné,“ řekl, přikývl, a pak se usmál. „Uvidíš, jednoho dne ho budeš moct mít.“
„Jo, jasně,“ řekl Tom skepticky. „To bych musel prodat svou matku.“
Bill se od srdce zasmál. „Chudák Christina.“
„Pánové, prosím, následujte mě.“ Vyrušil je hlas poměrně vysokého a elegantně oblečeného muže, který k nim s přátelským úsměvem přistoupil a čekal na ně.
„Pojď, Tomi,“ zašeptal černovlásek a jednou rukou chytil svého přítele za paži. Tom polkl a vydal se s ním za vyšňořeným chlapíkem před nimi. Když se blížili ke vchodu, byla ze sálu slyšet hudba a Tom by se nedivil, kdyby při vstupu viděl tančit nějaké dámy z devatenáctého století se svými rytíři. Byl spíše skromný člověk a nikdy, nikdy by neuspořádal takový večírek kvůli pětadvacetinám. Nebo čtyřiadvacetinám? Kolik vlastně bylo Mattovi let? Neobtěžoval se Billa ptát, stejně se tam nechystal slavit promoci.
Jakmile se ocitli u vchodu, uviděli dalšího muže se seznamem hostů.
„Můžete mi říct, svá jména, prosím?“ Zeptal se zdvořile.
„Ehm ano… Bill Trümper a Tom Kaulitz,“ začal Bill a přistoupil k němu. Muž se na seznam několik vteřin díval, pak přikývl, ustoupil stranou a nechal je projít. Když vstoupili dovnitř, uviděli několik lidí v elegantních oblecích popíjejících koktejly.
Bill se otočil a vrazil do svého přítele. „Ne, ne, ne, ne, ne, ne…“
„Co se stalo?“ Zeptal se znepokojeně Tom a ustoupil.
Černovlásek ho chytil za ruku a vyděšeně se na něj podíval. „Nemůžu dovnitř, příliš se stydím.“
„Cože? Bille, došli jsme až sem, nemůžeš teď přece odejít,“ řekl druhý a udiveně se na něj podíval.
„Jo, ale takový luxus jsem si nepředstavoval, Tomi, cítím se divně.“
Tom vykulil oči a zafuněl. „Bille, prosím. Co mám říkat já? Kromě toho, jak si myslíš, že by se Matt cítil, kdyby ses neukázal?“ Bill mlčel a několik vteřin zíral na podlahu před sebou. „Musíš myslet na to, že jsi tu kvůli jeho narozeninám, a pokud si tě vybral, tak proto, že tě má rád takového, jaký jsi každý den, ne takového, jaký budeš dnes večer,“ snažil se mu domluvit Tom.
Druhý se nerozhodně kousl do rtu, ale pak zavrtěl hlavou. „Máš pravdu, Tomi, jen musím sebrat trochu odvahy.“
„Přesně tak. No tak, půjdeme tam spolu, stejně budu ten, kdo bude vypadat nejhůř,“ ušklíbl se.
Bill se usmál. „To není pravda,“ řekl a praštil ho do paže. „Vypadáš skvěle.“ Oba se společně zasmáli, ale vyrušil je hlas.
„Ahoj, mám žárlit?“ Oba chlapci se otočili a uviděli Matta, jak se k nim blíží dokonale oblečený. Měl na sobě černý večerní oblek s kravatou a oba přátelé si při pohledu na něj připadali jako dvě hloupé děti na svatbě.
„Matte,“ řekl Bill tichým hlasem.
„Dobrý večer, kluci,“ řekl a přistoupil k nim. „Vítejte…“
Tom se usmál a černovlásek ho napodobil, až na to, že najednou cítil, jak si ho Matt přitáhl k sobě a přiblížil se obličejem jen na několik málo centimetrů k jeho.
„Co se děje? To mě ani nepozdravíš?“ Zašeptal mu smyslně blízko rtů. Bill se zachvěl, vzal přítelovu tvář do dlaní, vášnivě ho políbil a zjistil, že je jím zcela pohlcen.
Tomovi se sevřely vnitřnosti studem, odvrátil pohled a zaměřil se na stěnu, kde visela kopie Botticelliho Primavery. Uvědomil si, že mu nikdy nepřipadala zajímavější než právě teď. A bylo dobře, že Billovi řekl, že ho takové věci uvádějí do rozpaků. Nebyla to však chyba jeho kamaráda, ale spíše Mattova, který ho hrubě vyloučil, aby mohl Billa líbat.
Když dechberoucí polibek konečně skončil, Tomovu pozornost upoutal Mattův hlas, který je zval do místnosti.
„Promiň, Tomi, nemohl jsem si pomoct,“ zašeptal Bill provinile. Tom jen nenuceně zavrtěl hlavou a následoval Matta, který je zavedl do obrovské místnosti s křišťálovými lustry, stolem obtěžkaným nejrůznějším jídlem, ale hlavně s příliš mnoha lidmi. Cítil, jak Bill po jeho boku ztuhl, když na ně nevyhnutelně padlo několik pohledů.
„Pojďte, seznamte se s mou rodinou,“ vyzval je Matt, aby se k němu připojili. Bill prudce otočil hlavu směrem k Tomovi a viděl přítelovy vyděšené oči. To byla rána pod pás. Matt se zjevně nezmínil o tom, že tam budou i jeho příbuzní. Byli zvyklí slavit narozeniny nejprve s rodinou, a pak s přáteli, nikdy nekombinovali obojí dohromady.
„Pojď,“ řekl Matt a vzal Billa za ruku, který se na oplátku natáhl a chytil Toma za paži.
„Bille…“ řekl druhý kysele a uvolnil sevření. „Budou si myslet, že spolu chodíme ve třech.“
Černovlásek mu věnoval poslední pohled, než se proti němu postavili žena, muž a dívka přibližně jeho věku. Ještě, než mohl Matt začít mluvit, žena přistoupila k Billovi a zkoumavě si ho prohlížela.
„Páni, Matte, vypadá to, že jsi zase změnil názor a opět tě přitahují ženy.“
Tom si myslel, že umře, když se Billovy oči rozšířily a zklamaně sklopil zrak.
„Mami,“ Matt okamžitě zasáhl a snažil se zakrýt své rozpaky. „Bill je kluk.“
„Oh,“ vykřikla žena udiveně. „Myslela jsem, že je…“
„Nebojte se, madam, s tímhle problémem žiju už dlouho,“ ozval se Bill a natáhl k ženě ruku. „Mimochodem, jak už vám řekl Matt, já jsem Bill.“ Žena mu podala ruku, aniž by se na něj přestala dívat, a aniž by řekla jediné slovo.
„Toto je můj otec a moje sestra,“ pokračoval Matt, a tak k němu muž a druhá dívka přistoupili blíž a podali mu ruku.
„Tohle je Tom,“ řekl černovlásek a ukázal na svého přítele za sebou. Tom také přistoupil k trojici a zdvořile se představil, zatímco Mattova sestra na něj hleděla s náznakem opovržení v očích. Tvářila se jako kretén a Tom doufal, že mu řekne něco o oblečení, aby jí mohl rozbít skleničku, kterou držela, o její obličej.
„No tak, tohle je moje rodina, jsem si jistý, že mezi ně zapadneš,“ rozzářil se Matt a ovinul paži kolem svého přítele. Bill se stydlivě usmál a zjistil, že ho táhne do jiné části místnosti, aby se setkal kdoví s kým, zatímco Tom tam zůstal sám vedle té „malé milé rodiny“.
„Tak ty jsi Billův nejlepší přítel?“ Zeptala se Mattova sestra, jejíž jméno si Tom očividně nemohl zapamatovat.
„Přesně tak,“ přikývl sebevědomě Tom. „A ty budeš Mattova sestra.“
„Přesně tak,“ zopakovala mu.
„Dobře.“
„Dáš si něco k pití, Tome?“ Tentokrát zasáhla Mattova matka.
„Moc děkuji, přinesu to sám,“ odpověděl chlapec a usmál se na ni. V tu chvíli Tom využil příležitosti a odešel ke stolu, na němž bylo postaveno několik lahví bílého vína. „A já doufal, že budou mít pivo,“ řekl, zatímco jednou rukou popadl sklenici a druhou si nalil víno. Někteří chlapci se opodál smáli a mluvili o tom či onom, což vyvolávalo absurdní zmatek. Tom se napil vína a rozhlédl se po místnosti.
Viděl Billa a Matta, jak se baví s několika lidmi. I na tu dálku vycítil, že je černovlásek v rozpacích. Na míle daleko poznal, že je mu to nepříjemné a že je tam jen proto, aby udělal svému příteli radost. Náhle ho vyrušil zvuk tříštícího se skla, sklopil zrak dolů a všiml si rozbitého skla u svých nohou.
„Ups, promiňte,“ zasmál se chlapec vedle něj. „Opravdu se omlouvám.“
Tom se na něj skepticky podíval, protože cizinec se smál se svými přáteli jako blázen.
„Nedělej si s tím starosti,“ řekl, aniž by o tom přemýšlel.
Chlapec se znovu zasmál, byl zjevně opilý.
„Vy tu uklízíte, že?“ Řekl a podíval se na něj odshora dolů. „Mohl byste uklidit ty střepy? Znáte to, rozčilují mě.“
Všichni chlapci zesílili hlasitý smích, který ustal teprve ve chvíli, kdy Tom položil sklenku s vínem na stůl a přistoupil k jejich kamarádovi.
„Jo, starám se o úklid,“ zasyčel dva centimetry od jeho obličeje, „a přemýšlel jsem, že bych tvůj špinavý jazyk použil namísto koštěte.“
Chlapec se zachvěl, vůbec ho neuklidnil Tomův vražedný pohled, který nevěstil nic dobrého. „Kdo si myslíš, že jsi?“ Zeptal se a snažil se projevit alespoň trochu odvahy.
„Jsem jenom kluk, který se držel stranou a nechal se vyprovokovat takovým zasraným kreténem, jako jsi ty,“ zdůraznil Tom s nemalým vztekem. Poslední slova pronesená tímto přesným způsobem stačila, aby se chlapec sebral a utekl, div se nepřerazil o vlastní nohy. Ostatní chlapci se smáli ještě víc, ale okamžitě přestali, když na ně padl Tomův pohled.
Kdovíproč, ale i oni se rozhodli odejít.
Uplynuly dvě hodiny.
Dvě velmi pomalé hodiny.
Dvě nudné hodiny.
Dvě nekonečné hodiny.
Dvě a všechna negativní přídavná jména, hodiny.
Tom jedl, to ano, ale kuchaři měli tolik práce s tím, aby jídlo bylo krásné, že zapomněli, aby bylo alespoň dobré.
Pil, a to dost.
Naštěstí se držel docela dobře, ale nutkání jít na záchod bylo naléhavé.
Přistoupil k číšníkovi, který tam stál a připravoval bufetový stůl. „Promiňte, mohl byste mě nasměrovat na záchod?“ Zeptal se a přidržel si rozkrok.
„Jistě, prostě vyjděte těmi dveřmi a vydejte se chodbou. První dveře napravo jsou toalety.“
Tom mu s úsměvem poděkoval a opustil místnost.
Toalety v tomto hotelu byly něco velkolepého. Všechno bylo z jemného mramoru a styl, stejně jako celý hotel, byl klasický. Chtěl se přiblížit ke dveřím jedné z kabinek, když zaslechl nepříliš kultivované zvuky. Ne že by čekal, že na toaletách uslyší melodické nebo romantické zvuky, ale ani hlasité vzdechy a sténání.
Pobaveně rozšířil oči, a aniž by se bránil, přiblížil ucho ke dveřím toalety. „Ach ano… pokračuj…“
Tom jen stěží zadržoval smích. Bez ohledu na to, jak moc se snažil držet zpátky, chlap v koupelně prostě nemohl přestat hlasitě vzdychat a prosit dívku, která tam byla s ním, aby pokračovala v tom, co dělá. V tu chvíli ještě nevěděl, jak dlouho to bude trvat, ale jedno poslední zaúpění, hlasitější než to předchozí, ho zarazilo. Ti dva už zjevně končili.
Chtěl odejít, ale když uslyšel, že se otevírají dveře od záchodu, nevyhnutelně se otočil. Údiv, který pocítil, když viděl Mattovu sestru odcházet s mladým číšníkem, ho málem přivedl do mdlob. Dívka se na něj vyděšeně podívala a dala si ruku před otevřená ústa. Pro Toma to bylo silnější než on: po tváři se mu rozlil úšklebek, krutý a výsměšný zároveň, který jen umocnil hrůzu v dívčiných a číšníkových očích.
„Tome, co tady děláš?“ Zeptala se, aby prolomila napětí.
„Nah, víš, jak to je, potřeboval jsem na záchod, ale teď si myslím, že už nikdy nebudu chtít použít tenhle záchod… ehm…“ řekl posměšně a plný sebe sama. Číšník mezitím odcházel s náznakem paniky ve tváři a nechal je na záchodě o samotě. Mattova sestra udělala krok vpřed, ale Tom se smíchem ustoupil.
„Kreténe,“ zasyčela rozhořčeně.
„Dávej si pozor na pusu, mladá dámo, mohl bych to někomu říct.“ Pohrozil jí a vychutnával si dívčin výraz.
Kousla se do rtu. „Prosím, Tome, nikomu to neříkej,“ prosila ho a setřela si z tváře nadřazený výraz.
„To záleží na tom, co uděláš,“ pokračoval chlapec.
Věděl, že to nikomu neřekne, ale představa, že tu malou mrchu na chvíli udrží v napětí, ho vzrušovala.
„Co?“ Zeptala se. „Přísahám, že udělám všechno, co budeš chtít.“
V tu chvíli byl Tom opravdu ohromen. Pak už nebyla taková, na jakou si hrála.
„Všechno? Cokoli?“ Zeptal se, povytáhl obočí a olízl si piercing ve rtu. Smyslně se na něj podívala a přikývla v domnění, že zabila dvě mouchy jednou ranou. Kromě toho, že by se nenechala pošpinit, měla by možnost si užít se sexy klukem, to si přiznejme, a tak neváhala a opětovala chlapcův pohled a přiblížila se k němu. Jakmile se k němu přiblížila na centimetr, Tom se jí postavil čelem, trochu se přikrčil a usmál se.
„Pak si musíš krknout uprostřed místnosti.“
„Cože?“ Vykřikla a nevěřila tomu, co právě slyšela.
„Slyšela jsi dobře,“ potvrdil Tom a nepřestal se smát.
„To nemůžu…“ dívka se zakuckala a gestikulovala jako hysterka.
„Dobře, perfektní, pak půjdu všem říct, co jsem viděl,“ pohrozil jí a otočil se na patě.
„Okay, okay, udělám to,“ vykřikla a chytila ho za košili. „Jen to nikomu neříkej.“
Tom se posměšně usmál a hlavou jí gestem naznačil, aby vypadla z koupelny.
Zafuněla a zamířila k východu, následována naprosto netrpělivým Tomem. Oba se vrátili do místnosti a Tom se rozhlédl. Překvapilo ho, když uviděl Billa sedět na židli opodál a v ruce držet něco, co odtud nedokázal rozeznat.
„Podívej, nedokážu si krknout,“ postěžovala si Mattova sestra a odvedla jeho pozornost od černovláska.
Tom se k ní otočil.
„Je to jednoduché,“ řekl přesvědčeně. „Vezmi si tohle a tohle,“ popadl skleničku a pak láhev s colou.
Dívčiny oči se rozšířily a zabila Toma pohledem. „Jsi parchant.“
„Hahahaha! Dávej si pozor na pusu!“ Pohrozil jí. Sklopila oči a neochotně se chopila sklenice, kterou jí podával. „Vypij to všechno na jeden lok.“ Nařídil jí Tom, když viděl, že váhá. „Ah, skoro jsem zapomněl,“ dodal. „Musíš si krknout do mikrofonu“ Řekl a ukázal na chlapce, který měl na starosti večerní zábavu a který stál o kousek dál se svými klávesami.
„Ale to je už moc,“ zakňourala.
„Pak k mikrofonu půjdu já a budu mluvit.“
„Ne, já půjdu.“
„Dobře.“
Tom sledoval, jak neochotně vypila sklenici s colou, a jakmile ji dopila, neváhal jí ji dolít. „Tak co?“ Zeptal se jí, když dopila druhou sklenici. „Stačí to?“
Dívka si položila ruku na břicho a nasadila znepokojivý výraz. „Opravdu musím?“
„Jo,“ opakoval Tom, stále odhodlanější.
V tu chvíli se Mattova milovaná sestřička ocitla v situaci, kdy se musela přiblížit k baviči, a když ji uviděl, okamžitě se na ni usmál a zapnul mikrofon.
„No, lidi, máme tu sestru oslavence, která nám chce zřejmě něco říct.“ Všichni chlapci v místnosti povzbudivě zatleskali, když s nuceným úsměvem přistoupila k bavičovi. Veškerá pozornost byla upřena na ni a všichni čekali na projev. Tom si všiml, že Matt stojí v pozoru, a přesunul svůj pohled také na Billa. Stál tam, stále v pozadí, ale zdálo se, že i jeho projev zajímá, a jeho oči se upíraly na malé pódium, kde bylo piano.
Mattova sestra se chopila mikrofonu a útrpně se rozhlédla po místnosti. Tom sledoval, jak polkla, jako by chtěla lépe zvládnout, co se chystá udělat, a pak si přiložila mikrofon k ústům. Po několika dlouhých vteřinách se z dívčiných „nevinných“ úst ozvalo říhnutí tak hlasité, že mikrofon zapískal. Všichni hosté zkameněli a Mattova matka si v šoku zakryla ústa rukou. V zadní části sálu se ozval výbuch smíchu a mezi lidmi, kteří užasle zírali na dívku na pódiu, to hlasitě zašumělo. Bill se tvářil zděšeně a Matt, vypadal, že se chystá omdlít. Dívka okamžitě sestoupila z pódia a podala mikrofon baviči, který se ho chopil, popravdě řečeno trochu znechuceně. Matt ji okamžitě následoval s naštvaným obličejem, zatímco se všichni lidé pochechtávali a bavili se o tom, co se stalo.
Tom se na oplátku ušklíbl a okamžitě se vrhl k Billovi, který stále seděl na židli. „Sakra, viděl jsi to?“ Zeptal se a sedl si vedle něj. Černovlásek měl stále mírně pootevřená ústa a šokovaně se na svého přítele podíval.
„Krkla si…“
„Jo,“ Tom přikývl a smál se jako blázen. „Co jí to proboha napadlo, co?“
„Jo…“ Bill přikývl a podíval se dolů.
Tomovi se ten tón nelíbil. Proč se jeho přítel tvářil tak smutně? „Hej, jsi v pořádku?“ Zeptal se se zájmem.
Bill pokrčil rameny a přikývl. „Jo, jasně.“
Tom se na něj pochybovačně podíval a teprve pak si všiml, že jeho přítel drží v ruce DVD, které dal Mattovi.
„A co je tohle?“ Zeptal se.
„Matt už ho má, tak mi ho vrátil a řekl mi, ať ho vyměním.“
„A v čem je problém? Zítra pojedeme do centra a vybereme mu něco jiného,“ utěšoval ho Tom.
„O to nejde,“ řekl černovlásek zachmuřeně. „Když to otevřel, udělal to před svými přáteli a ti si ze mě dělali legraci. Pořád říkali: „Hej, Matte, vidím, že tě pořádně nezná“ a podobně.“
Tomovy oči se rozšířily. „Doufám, že se tě zastal.“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, začal se s nimi smát, pak mě políbil a řekl mi, abych ho vrátil, a pak zmizel.“ Povzdechl si. „Zbytek večera strávil se svými přáteli a já zůstal tady.“
Tom cítil, jak se mu v žilách vaří krev. Jak se ta bezsrstá gorila mohla chovat tak neurvale? Co to bylo za rozmazlené lidi, on a celá jeho rodina? Roztržitá a zakyslá matka, mlčenlivý a submisivní otec, děvkařská dcera a hulvátský syn.
„Kde jsi byl, Tome? Už jsem tě potom neviděl.“ Zeptal se ho potom černovlásek, aby ho odvedl od jeho rozzlobených myšlenek.
„Byl jsem tu asi dvě hodiny, ale pak jsem se zasekl na záchodě, víš, byla tam fronta.“
Bill přikývl, a pak se mu podíval přímo do očí. „Chci jít domů, Tomi.“
Pro Toma to byla svatá slova. Bylo mu Billa opravdu líto, ale dostat se z toho místa bylo to, co chtěl nejvíc, a protože jeho přítel v tu chvíli cítil totéž, nenechal ho, aby mu to dvakrát opakoval.
Oba se zvedli a vyšli z místnosti. Jakmile vyšli ven, uviděli Matta a jeho sestru, jak se hádají. Nazýval ji zvířetem a ona mlčela, protože věděla, že kdyby promluvila, Tom by to prozradil.
„Chceš se s ním rozloučit?“ Zeptal se Tom, když viděl, že jeho přítel váhá.
Bill přikývl a přistoupil ke svému příteli. „Ehm… Matte?“ Matt se vztekle otočil a zabodl oči do Billových. „Jen jsem se chtěl rozloučit,“ řekl zastrašeně.
„OK, promluvíme si zítra.“ To byla jediná slova, která z Matta vypadla.
Bill byl překvapený a Tom by přísahal, že viděl, jak se jeho příteli v tu chvíli zaleskly oči. Nemohl to vydržet, cítil, jak v něm narůstá vztek, chtěl tomu machovi rozbít hubu, aby mu dokázal, že být hubenější znamená být hbitější. Vidět Billa v takovém stavu po tom všem, co pro Matta udělal, bylo něco, co prostě nedokázal přenést přes srdce. Lámal si hlavu, aby pro něj našel dárek, chodil po obchodech, aby „zářil“ na večírku, byl milý na všechny kamarády toho idiota, aby mu udělal radost, dokonce ho jeho matka titulovala “ženou“ a on se tím nenechal rozhodit.
A teď?
Opravdu si zasloužil takové lhostejné zacházení?
Tom věděl, že si musí hledět svého, ale jeho největším problémem bylo, že byl instinktivní. A právě proto nedokázal držet jazyk za zuby.
„Poslouchej,“ vzal si slovo. „Opravdu si chci hledět svého, přísahám, ale tohle prostě nemůžu vystát.“ Matt se na něj udiveně podíval a Bill měl stejný výraz. „Nechápu, proč si musíš vybíjet zlost na Billovi, když jsi naštvaný na svou sestru. Zdá se mi, že celý večer tu kvůli tobě byl, i přesto, že ses k němu se svými kamarády choval jako blbec.“
„Tomi…“ zašeptal Bill a zatahal ho za košili.
„Měl bys každý den děkovat nebesům už jen za to, že máš přítele, jako je on, který tě miluje a neustále o tobě mluví, a tom tě ujišťuju.“ Tom pokračoval v neúnavném monologu. „Takže příště bych si být tebou dal pozor, abys mu takhle neodsekával, protože si to nezaslouží,“ uzavřel rozčileně a chytil Billa za paži.
Než však stačil odejít, obrátil svůj pohled zpět k Mattovi. „Mimochodem,“
Matt se na něj podíval a čekal, až bude pokračovat.
„Být tebou, dával bych si pozor na svou drahou sestřičku. Nemyslím si, že je tak stydlivá panna, jak chce vypadat. Dobrou noc,“ řekl, pevně sevřel Billa a táhl ho s sebou pryč.
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
