Best „Friend“? 5.

autor: memories1

Nakonec šel Bill spát k němu: když se vrátili k autu, Tom očekával pořádnou nakládačku. Myslel si, že Bill bude zuřit kvůli tomu, co řekl Mattovi, ale nebylo tomu tak. Černovlásek se okamžitě rozplakal a pokračoval v tom po zbytek cesty autem. Bez ohledu na to, jak moc se ho Tom snažil během jízdy utěšit a mluvit na něj, aby ho povzbudil, situace se ani trochu nezlepšila, a proto neměl chuť ho vysadit před dveřmi jeho domu jako obvykle.
Když přišli domů, Tom připravil dva heřmánkové čaje. Jeden pro sebe, i když ho obvykle nepil, a jeden pro Billa, který ho v tu chvíli opravdu potřeboval. Mlčky se napili a oba sledovali bod před sebou.
V tu chvíli bylo nejdůležitější být Billovi nablízku a mlčet. V přátelství jsou chvíle, kdy není třeba slov, kdy není třeba žádných zvláštních gest. Důležité je, být jen tomu druhému nablízku. Tom chtěl, aby to Bill pochopil, a Bill to chápal.

Znovu spolu promluvili, až když černovlásek vstal z pohovky a zeptal se, kde bude spát, a Tom mu bez rozmýšlení poskytl svou ložnici a spokojil se s pohovkou v obýváku. Byla to rozkládací pohovka, ale představa, že má ve tři ráno roztahovat gauč, ho rozčilovala, zvlášť protože Christina by z toho nebyla vůbec nadšená.
Šel s Billem nahoru do svého pokoje a dal mu něco na spaní, protože Bill u sebe nic neměl, ale když se chtěl vrátit dolů, potom co se ujistil, že je všechno zařízené, jeho přítel ho zavolal zpátky a poprosil ho, aby s ním zůstal a nenechával ho samotného. Zůstal s ním tedy v pokoji a posadil se vedle něj, zatímco Bill už ležel. Bill jen zavřel oči a roztřeseně si povzdechl. Tom tam mlčky seděl a čekal, až usne, což se během okamžiku stalo.

Trochu zarmoucený, že vidí svého přítele v takovém stavu, sešel dolů a připravil si „postel“, přičemž si vystačil s dekou. Než usnul, přemýšlel o tom, co se ten večer stalo. I když byl na té zatraceně bujaré oslavě naštvaný, zároveň si ji trochu užíval, zvlášť když Mattova sestra předvedla mezi všemi hosty své velké představení.
Po pravdě řečeno ho to pobavilo.
Svým způsobem cítil zadostiučinění, ne proto, že by měl něco konkrétně proti Mattově sestře, ale proto, že se mu podařilo přimět alespoň jeden exemplář mezi těmi lidmi, které opravdu nesnášel, aby odstranil ten výraz nadřazenosti z její tváře.
Uvědomil si, že bez ohledu na to, jak moc má Billa rád, už nikdy nepůjde na takový večírek. Nebyly pro něj a vlastně si ani nebyl jistý, že by ho o to ještě někdy Bill požádal. Vlastně si ani nebyl jistý, zda vůbec pozvou Billa. To, co se té noci stalo, stačilo Tomovi, aby se Mattovi dostal úplně pod kůži. Ačkoli mu při prvním setkání na večeři v Billově domě připadal roztomilý a klidný, nyní byl ve fázi nejhlubší nenávisti.

Neexistoval žádný použitelný důvod, který by dokázal Mattovo chování omluvit. Tohle si Bill nezasloužil a Tomovi stačilo, že ho viděl takhle trpět.
Věděl, že černovlásek je zamilovaný, ale tak nějak doufal, že tenhle románek brzy skončí. Chtěl, aby měl Bill odvahu dát mu kopačky a poslat ho do háje. Jeho přítel byl opravdu hezký, takže by neměl žádný problém najít si někoho jiného, kdo by ho důstojně miloval tak, jak si zaslouží. Bill by mohl mít kolem sebe celý (homosexuální) mužský vesmír, jen kdyby chtěl a jen kdyby byl sám sebou, tak proč ztrácet čas s touhle horou svalů bez mozku?
Tom doufal, že se rozejdou.
Chtěl to.
Přál si to.
A doufal, že jeho přítel má v sobě trochu té důstojnosti, aby se na toho kreténa opravdu vykašlal. A se všemi těmito myšlenkami usnul. To, o čem snil, byl Matt v podobě boxovacího pytle přímo před ním.

„Hej, Tome! Tome, probuď se.“
„C-Co?“
„Tome, proč spíš na gauči?“
Tom ucítil jemný úder do boku, který ho donutil probudit se. „Co to…“
Otevřel oči a přejel si rukou po tváři, když ho vlasy jeho matky, která se skláněla nad ním, lechtaly na obličeji.
„Proč spíš na gauči?“ Zeptala se žena znovu při pohledu na ležícího syna, který byl přikrytý dekou.
Spal tak blaženě.
Otráveně zamžoural a poškrábal se na hlavě. Samozřejmě i on byl chvíli zaražený, když si uvědomil, že je v obývacím pokoji, ale po několika vteřinách si vzpomněl. Když viděl, že na něj matka stále tázavě hledí, rozhodl se odpovědět.
„Bill tu přespal. Je u mě v pokoji,“ řekl a hned nato zívl.
„A proč?“ Zeptala se Christina trochu překvapeně.
„Protože jsme včera přišli pozdě a on řekl rodičům, že u nás přespí,“ odpověděl, trochu unavený z ranního výslechu.
„Uhm… ok,“ souhlasila žena. „Jdu do práce, zlato. Uvidíme se v půl páté, dobře?“
Tom se zavřenýma očima přikývl a slyšel, jak matka odchází a zavřela dveře.

Znovu zívl a protáhl se. Jeho gauč nebyl ke spaní špatný, ale nebyl jako jeho milovaná postel. Natáhl ruku a popadl mobilní telefon, který ležel na skleněném stolku před ním. Na hodinách bylo půl deváté a Tom tiše zakňučel. Vrátili se ve tři ráno a při pomyšlení, že spal jen pět hodin, se mu udělalo špatně. Ale když se nad tím zamyslel, mohl se teď přestěhovat do matčiny postele. Ta představa ho tak potěšila, že se zvedl z pohovky takovou rychlostí, že málem upadl.
Zamířil do pokoje a po špičkách prošel chodbou. Jen tak ze zvědavosti nakoukl do svého pokoje a pod peřinou rozeznal Billovu siluetu. Černovlásek tvrdě spal a Tom zaslechl i slabé chrápání, které ho přimělo k úsměvu. Slíbil si, že si z něj kvůli tomu později udělá legraci. Aniž by ztrácel čas, vydal se chodbou do matčina pokoje. S úlevou vklouzl pod přikrývku a přetáhl si ji přes hlavu, zatímco mu tělem projel chladný třes ze studené podlahy, po které právě prošel. Převalil se na bok, do své ideální polohy a klidně zavřel oči.
Připravený spát ještě alespoň další čtyři hodiny.

Když znovu otevřel oči, připadalo mu, že uplynulo pět minut. Ve skutečnosti se mu to nezdálo, opravdu tomu tak bylo. Budík na matčině nočním stolku ukazoval osm čtyřicet a Tom si nedokázal vysvětlit, jaká nadpřirozená síla způsobila, že se jeho oči otevřely. Zachumlal se zpátky do peřiny a snažil se uvolnit, ale nějaký hluk ho přiměl znovu otevřít oči. Napínal uši, aby zjistil, co se děje, a zaslechl zvuky z koupelny. Bill byl zjevně vzhůru. Několik vteřin bylo ticho, pak uslyšel, jak splachuje záchod, a nakonec uslyšel otočení kohoutku.
Slyšel, jak otevřel dveře do koupelny, a pak zase ticho.
Bill se vrátil do postele.
Po několika vteřinách však uslyšel, jak se otevřely dveře matčiny ložnice.
Tom ležel zády ke dveřím, ale slyšel za sebou pohyb. Usmál se. Bylo úžasné, jak si byli s Billem v některých ohledech podobní. Sám se byl na Billa podívat, než odešel do matčina pokoje, a černovlásek teď dělal totéž. Tom byl však překvapen, když si uvědomil, že Bill dělá něco, co ještě neudělal: vlezl si na postel, pod peřinu přímo vedle něj.
V tu chvíli nevěděl, co si má myslet.

Ano, s Billem spal už mnohokrát: na cestách, na dovolené i doma. Ale nikdy s ním nespal v jedné posteli. Svým způsobem se cítil trapně, ale nebylo to proto, že by věděl, že je jeho přítel gay. Prostě na to nebyl zvyklý. A tečka. Na střední škole si vytvořili hloupou teorii o společném spaní, založenou na školních výletech. Kamarádky spolu rády spaly a lpěly na sobě, i když jejich pojetí „spaní“ spočívalo v tom, že si celou noc povídaly a zůstávaly vzhůru skoro až do rána.
U kluků to bylo úplně jinak.
Za prvé, kluci zůstávali dlouho vzhůru u Playstationu nebo hráli stolní fotbal, popřípadě ping – pong.
Za druhé, když kluci řekli „Dobrou noc“, mysleli to tak a po dvou vteřinách už bylo slyšet chrápání. Nakolik byla tahle jeho teorie hloupá a Bill byl směsicí obou osob v jedné, Tom se stále cítil trochu nesvůj.

Předstíral, že spí, a napínal uši, aby lépe slyšel zvuky, které vydával jeho kamarád. Cítil, jak se za ním matrace mírně prohýbá a slyšel, jak peřina tiše šustí, a po několika dalších pohybech způsobených Billovým polohováním, se opět rozhostilo ticho. Tom se neotočil z toho prostého důvodu, protože kdyby to udělal, ocitl se před Billovýma vytřeštěnýma očima a vypadal by jako blbec, protože do té doby předstíral, že spí. Uvolnil se, když slyšel, jak se kamarádův dech zklidnil, a uvědomil si, že pro ně nebude až tak složité spát spolu, zvlášť když postel je manželská. Nakonec znovu zavřel oči, rozhodnutý ještě usnout.

Nebylo to nic platné, protože Bill se znovu pohnul. Tom ho tentokrát cítil velmi blízko, jako by mu dýchal za krk. Náhle ztuhl. Nechápal, proč byl tak napjatý, ale hlavně, co proboha dělal Bill?
Přišel snad o rozum?
Tome, nerozčiluj se, je to tvůj nejlepší kamarád, říkal hlásek v jeho nitru, ale Tom ho nedokázal vnímat, protože i když si byli s Billem velmi blízcí a často chodili ruku v ruce a vypadali jako dvě staré babky z vesnice, taková blízkost v posteli mu připadala zvláštní.
Možná proto, že jedinkrát, kdy se s někým sblížil v posteli, skončilo to jahodami a šampaňským, jen tak jako metafora. Stručně řečeno, pokřivená mysl, jako byla ta jeho, chápala blízkost v posteli pouze jako sex, nikoli jako způsob, jak být nablízku svému nejlepšímu příteli.

Zatímco se mu hlavou honil vír myšlenek, ucítil, jak mu Bill položil ruku na bok a opřel si hlavu o jeho záda.
V tu chvíli ztuhl jako dřevěná tyč.
Bill byl člověk, který ve chvílích smutku cítil potřebu fyzického kontaktu. Kdykoli se kvůli něčemu cítil špatně, měl nutkání Toma obejmout nebo mu být nablízku. Jako by se takhle cítil chráněný. Ale když se vrátíme k předchozím myšlenkám, být nablízku Billovi v posteli bylo pro Toma nové. Možná jeho nejlepší přítel potřeboval utěšit, možná chtěl jen vědět, že alespoň s ním se může cítit dobře.
Tom se uvolnil.
Ano, možná se nemusel cítit trapně, Bill jen potřeboval cítit, že je tu pro něj. Sám sebe o tom přesvědčil a znovu zavřel víčka, protože Bill po jeho boku vypadal nehybně a naprosto uvolněně. I on se uvolnil a tiše vzdychl, než znovu usnul.

Když znovu otevřel oči, oknem dovnitř pronikalo silné světlo a osvětlovalo celou místnost. Hlasitě zívl a pokusil se protáhnout, ale kvůli malé zátěži, kterou cítil na hrudi, to šlo jen obtížně.
Rozespale se podíval dolů.
Přistihl se, že mhouří oči.
Na chvíli zapomněl na celkovou situaci a při pohledu na to, v jaké pozici se s Billem ocitl, mu ztuhla krev v žilách. Ležel na zádech s rukama pod hlavou, zatímco černovlásek měl stále ruku na jeho boku a hlavu položenou na jeho hrudi. Tom polkl a přemýšlel, jak se proboha mohli ocitnout v této pozici. Cítil se tak divně. Otočil hlavu k matčinu nočnímu stolku a uviděl, že budík ukazuje dvanáct hodin. Spali už dost, a i když svého nejlepšího přítele nadevše zbožňoval, nějak se nemohl dočkat, až vstane a odejde.

Velmi jemně pohnul jedním ramenem a snažil se probudit černovláska, který byl na první pohled stále zcela ztracený v říši snů.
„Bille…“ povzdechl si a lehce se pohnul. „Bille, probuď se…“
„Mhm…“ zamumlal druhý a přitulil se k němu ještě víc.
Tom vykulil oči. „Bille,“ řekl a zvýšil hlas. „Je poledne.“
Nic. Naprostá nehybnost z černovláskovy strany.
„Bille,“ naléhal Tom, tentokrát se natáhl a lehce ho plácl po tváři. „Vstávej.“
„Mhm…“
Bill se nepatrně pohnul, přiložil si ruku k obličeji a nuceně se poškrábal na nose. Otevřeně zívl a zamrkal, aby si zvykl na světlo v místnosti. Stále v transu položil Tomovi ruku na hruď a zapřel se, aby se mohl zvednout. Jakmile úplně otevřel oči a zjistil, že se drží svého přítele, zalapal po dechu, ucukl a přikryl se peřinou.

„Tomi!“ Vykřikl, jako by ho viděl poprvé.
„Dobré ráno,“ odpověděl mu, a když se konečně cítil volný, zvedl se. Bill se na svého přítele ohromeně podíval. Stále ho sledoval očima, když vstal a otevřel okno v ložnici, aby vyvětral.
„Spal jsem na tobě?“ Zeptal se tichým, ještě ospalým hlasem.
„Ano, ale neboj, neudělal jsi to schválně.“ Tom zavrtěl hlavou a snažil se tomu nepřikládat příliš velkou váhu. „Co takhle snídaně?“ Navrhl okamžitě, než mohl rozhovor pokračovat.
Bill přikývl a vstal.

Přišli do kuchyně a Tom se pustil do přípravy snídaně. Když připravil dvě misky s mlékem a cereáliemi, podal jednu Billovi a posadil se naproti němu se svojí miskou. Podíval se na svého přítele, který přemýšlel o svých cereáliích, a právě je topil v mléce. Bylo na něm vidět, že je zamyšlený, a Tom v jeho očích stále četl smutek.
Snědl lžíci cereálií a odkašlal si.
„Jak ti je?“ Zeptal se, i když věděl, že je tato otázka zbytečná.
Bill pokrčil rameny a polkl cereálie. „Normálně.“
Tom si povzdechl. Opravdu chtěl udělat něco užitečného, aby se černovlásek cítil lépe, ale nic ho nenapadlo.
„Zkus se najíst. Když to neuděláš, nebudeš se cítit líp,“ poradil mu, když viděl, že váhá.
„Mám sevřený žaludek,“ řekl druhý, ponořil lžíci do misky a vzdychl.
„Bille… zkus to. Vím, že ti není dobře, ale…“
„Ale co?“ Zasáhl černovlásek a zabodl oči do očí svého přítele.

Tom zmlkl a sklopil zrak. Ve skutečnosti nebylo žádné ale. Bylo zřejmé, že Bill se necítí dobře, a neměl dost přesvědčivých argumentů, aby se ho pokusil přesvědčit, že to nemá cenu.
„Nic…“ zašeptal a znovu se soustředil na snídani. „Když nemáš hlad, nejez. Jen nechci, aby ti bylo špatně.“
Opět nastalo ticho.
Tom dál jedl snídani, aniž by vzhlédl. Věděl, že tam Bill sedí a zírá do prázdna, a cítil, jak se ho zmocňuje úzkost. Po několika vteřinách však uslyšel, jak vzlykl. Podíval se na něj a uviděl ho se sklopenou hlavou, zatímco jeho ramena se chvěla pod tichým vzlykáním.
S povzdechem vstal od stolu a přešel k němu.
„Bille…“ oslovil ho tiše a snažil se ho utěšit.
„Ach, Tomi…“ vzlykl, odkryl svou uslzenou tvář a v naprostém zoufalství se na něj vrhl. Tom omluvně polkl a objal ho kolem ramen, aby ho utěšil. A tak nastal další z okamžiků, kdy nebylo třeba mluvit. Bill se potřeboval vyplakat, a jeho úkolem v tu chvíli bylo nechat ho dát tomu volný průběh alespoň do té doby, než mu dojdou slzy. I kdyby to mělo znamenat, že takhle zůstane celý den.

Když se zdálo, že se Bill uklidnil, Tom se odtáhl a usmál se na něj.
„Chceš jít ven? Jestli chceš, můžeme se jít projít,“ navrhl.
Černovlásek pokýval hlavou a oplatil mu úsměv, i když nuceně. Oba se vrátili do pokoje a trochu uklidili nepořádek, aby se vyhnuli naštvání Christine, až se vrátí z práce. Po umytí a obléknutí byli připraveni vyrazit.
„Bože, myslím, že jsem ještě nikdy neměl na sobě stejné oblečení dva dny po sobě,“ řekl Bill otráveně. Protože přespal u Toma, neměl s sebou žádné oblečení, a tak si musel vzít to, co měl na sobě minulou noc.
Tom se zasmál. „Ale no tak. Nesmrdíš.“
„Já vím, že ne…“ řekl černovlásek a čichl si k podpaží. Tom se znovu zasmál. Jeho přítel dokázal být vtipný, i když byl smutný, a to ho trochu utěšovalo, protože nechtěl, aby ho negativní atmosféra poznamenala.

Rozhodli se jít do centra. Byl docela slunečný den a Bill se ani na okamžik neodvážil sundat brýle z obličeje. Toho dne, světe div se, vyšel ven s odlíčeným obličejem. Podle něj měl od pláče až příliš oteklý obličej a kdyby se nalíčil, vypadal by jako klaun. Tom tento poslední argument přijal.
Celé odpoledne se procházeli po okolí a navštívili obchody, které teď znali lépe než své vlastní boty. Procházka byla spíš rozptýlením a pro Billa byla návštěva obchodů vždycky dobrou formou terapie.
„Nemáš chuť na zmrzlinu?“ Navrhl Tom v jednu chvíli, protože kousek dál uviděl stánek se zmrzlinou.
„Jo, rád,“ souhlasil nakonec černovlásek.
Alespoň mohl něco sníst. Vešli do zmrzlinárny a vybrali si střední kornout.
„Já půjdu zaplatit a ty si zatím vyber.“ Tom zamířil k pokladně. Bill přikývl a obrátil pozornost k dívce za pultem, která se zdála být zaujata spíše sledováním Toma.

„Promiňte, mám vybráno,“ řekl podrážděně, čímž ji vyrušil.
„Oh, promiňte,“ omluvila se. „Poslouchám.“
Bill se letmo podíval na příchutě za sklem a bleskově se rozhodl.
„Takže, vzal bych si sójovou čokoládu, jogurt a jahodovou.“
„Jaký příšerný výběr,“ pronesl znechuceně Tom, až se Bill zarazil. Nevšiml si, že je opět za ním.
„Proč příšerný?“ Zeptal se zvědavě Bill.
„Sójová čokoláda? Proč si nedáš klasickou čokoládovou?“
„Je příliš tučná.“
Tom obrátil oči v sloup. Billův mozek byl stále plný Mattových keců.
„Chcete šlehačku?“ Zeptala se dívka za pultem.
„Neslyšela jsi mě?“ Odpověděl černovlásek otráveně. „Řekl jsem, že ta čokoládová je až příliš tučná, a ty se mě ptáš, jestli chci šlehačku?“
„OK, uklidni se,“ odpověděla, tentokrát poněkud otráveně.
„Podívej, ty…“
„Dost! To stačí! Dost!“ Tom zasáhl a postavil se mezi ně.
„Myslím, že je blbost hádat se kvůli zmrzlině, ne?“
„Tak řekni své přítelkyni, ať je příště zticha,“ otočila se dívka na Toma.
„Jsem kluk! K.L.U.K. ! Mám tu koule!“ Zíral na ní Bill, a zatímco se chytil za rozkrok.
To už bylo na Toma moc, a zatímco dívka šokovaně zírala na Billa, Tom popadl zmrzlinu, kterou držela v ruce, a podal ji Billovi.
„Na, vezmi si zmrzlinu a počkej na mě támhle. Vezmu si svoji a vrátím se za tebou.“

Bill se zatvářil nadřazeně, otočil se na podpatku a naposledy zabil dívku pohledem, zatímco Tom se stále v rozpacích snažil co nejrychleji vybrat svoji zmrzlinu.
„Dej mi čokoládovou, vanilkovou a pistáciovou.“ Dívka mu okamžitě připravila kornout a podala mu ho, stále ještě pořádně rozrušená tím, co se stalo. „Prosím, omluv ho,“ řekl Tom a s lítostí se na ni podíval. „Je teď trochu nervózní a neví, co říká.“
„To je v pohodě,“ pokrčila rameny. „Jen… omlouvám se tam za to…“
„Zapomeň na to…“ přerušil ji. „Je na to zvyklý.“
„OK… tak hezký den.“ Usmála se dívka a rozloučila se s ním.
Tom se usmál a odešel.

Rozhodli se, že si zmrzlinu sní na nedaleké louce v sedě. Prvních pět minut jedli mlčky, ale Tom se nemohl zbavit pocitu, že je stále nervózní z incidentu u stánku se zmrzlinou. Po chvíli se ozval, rozhodnutý, že někdo musí Billa přimět zpytovat svědomí.
„Chápu, že jsi nervózní, ale nemůžeš se k lidem chovat takhle. Oni nevědí, co prožíváš.“
Bill se zarazil, ale pak se podíval na své boty a pochopil, o čem jeho přítel mluví. „Spletla si mě se ženou.“
„To snad ne, kamaráde. Tohle na mě nezkoušej,“ vynadal mu Tom. „Kvůli tomu ses nenaštval. Začal jsi být hnusný, jakmile se tě zeptala, jestli chceš šlehačku.“
„Okay, to mě naštvalo.“
„Ale to neznamená, že sis to musel vybít na ní.“

Černovlásek neodpověděl, pochopil to a nepřítomně se díval před sebe. Věděl, že udělal chybu a že ta dívka s tím nemá nic společného, ale cítil se tak zranitelný, tak nervózní. Chtěl něco rozbít.
Tom ho viděl mlčet a nemohl se ubránit tomu, aby už po několikáté nepocítil něhu. Rozhodl se to nechat plavat, ne proto, že by to vzdal, ale prostě proto, že v tu chvíli se Billovo chování dalo omluvit.
„Jaká je sójová čokoláda?“ Zeptal se a snažil se zlepšit mu náladu.
Bill se usmál. „Je dobrá, ale ne tak dobrá jako to pravá.“
„No to bych řekl…“ řekl trochu vychloubačně Tom a s chutí olízl zmrzlinu.
Viděl, jak černovlásek otočil hlavu a naléhavě se na něj podíval. Ve vteřině všechno pochopil.
„Chceš ji ochutnat, co?“ Řekl a trochu posměšně se usmál.
Bill jen stěží zadržoval smích. „Jo…“
„Ne, je příliš tučná,“ posmíval se mu druhý a dál si pochutnával na své zmrzlině.
„No tak, Tomi…“ zakňoural černovlásek a zatahal ho za mikinu. „Jen trošičku.“
Tom se zasmál a vytáhl z kapsy své obrovské mikiny papírový sáček. „Vzal jsem nějaké sušenky.“
„Mhm…“ zamumlal Bill, přejel si jazykem po rtech a promnul si ruce.
„Tady.“
Tom namočil oplatku do čokoládové zmrzliny a podal ji svému příteli, který se dvakrát nerozmýšlel a hltavě ji snědl.
„Tohle je zatraceně dobré.“

„Chápu, tak to uděláme takhle.“ Bill byl překvapen, když mu kamarád vzal zmrzlinu z rukou a hodil ji do koše.
„Co to děláš?“
„Přestaň jíst všechnu tu sóju, jogurty a další sračky. Dej si poctivou zmrzlinu.“ Řekl a podal mu další oplatku, tentokrát namočenou do vanilkové. Černovlásek se usmál, a nakonec se oba přistihli, že soustředí veškerou pozornost na jeden jediný kornout, bojují o poslední oplatku a lámou ji na tisíc kousků, aby se o ni podělili rovným dílem.
„Bože, nevím, jak je to dlouho, co jsem měl tak dobrou zmrzlinu…“ povzdechl si Bill a otřel si ústa kapesníčkem.
„Jo, byla vážně dobrá,“ souhlasil Tom. „Kdybych nemusel sníst večeři, dal bych si ještě jednu.“
„Ah, Tomi, jsi stejně chamtivý jako vždycky.“ Ušklíbl se černovlásek a vlepil mu pohlavek.
„Hej,“ postěžoval si druhý a snažil se bránit. „Přestaň.“
Chvíli spolu bojovali a hráli si na to, kdo tomu druhému víc ublíží.

Tom byl rád, že vidí svého přítele trochu uvolněnějšího než ráno. Možná, že když ho dokáže zabavit a rozptýlit, přijde čas, kdy Bill na Matta zapomene, nebo se o něj alespoň přestane zajímat. Kromě toho se Matt celý den neozval, což jen přispělo k argumentu, že na Billa kašle.
Tom byl potěšen. Ne proto, že by chtěl, aby černovlásek trpěl, ale prostě proto, že Matt si ho nezasloužil a Bill potřeboval víc. Ale štěstí nejspíše nebylo na jeho straně. Skutečnost byla taková, že právě v tu chvíli zazvonil Billův telefon. Tom viděl, jak černovlásek přestal hrát a zběsile se hrabal v tašce s hysterií, jakou už dlouho nezažil. Jako by celý den čekal, až telefon zazvoní. Když sáhl po mobilu, uviděl na něm zprávu, na tváři se mu rozlil spokojený úsměv.
„To je Matt,“ řekl tichým hlasem. „Chce se sejít a promluvit si a píše, že ho mrzí, co se včera večer stalo.“
Tom cítil, jak se mu hroutí svět.

„Bože, musím za ním jít,“ řekl náhle černovlásek a zvedl se ze země.
„Bille…“
„Proboha, Tomi, napsal mi, napsal mi…“ zajásal vzrušeně Bill. „A já myslel, že je konec, a on mě místo toho pořád miluje, Tomi, ano, pořád mě miluje… určitě to včera byla jen slabá chvilka.“
„Bille…“
„Psal mi, že mám přijet k němu domů,“ pokračoval Bill a přecházel sem a tam jako šílenec.
„Půjdeš se mnou, Tomi? Prosím…“ zakňučel a chytil přítele rukama za mikinu.
Tom zaťal pěsti, už se nedokázal udržet a vyhrkl: „Bille, myslím, že bys tam neměl chodit.“
Černovlásek ztuhl a šokovaně se na svého kamaráda podíval. „Cože?“
„Bille, sakra, trochu důstojnosti. Viděl jsi, jak se k tobě včera choval? Choval se k tobě jako k hovnu a dělal to přede mnou, i před rodinou, opravdu si myslíš, že bys mu teď měl jen tak odpustit?“

Bill se na něj podíval s vytřeštěnýma očima. „T-Tomi, já na tuhle zprávu čekám od rána.“
„Jo, já vím,“ odpověděl okamžitě Tom. „Ale podle mého názoru bys mu neměl odpouštět, nebo alespoň ne hned. Nemůžeš mu ukazovat, že jakmile zavolá, přiběhneš jako malý pejsek. Mohl by toho využívat.“
„On toho nezneužívá, on mě miluje,“ řekl černovlásek skrz zaťaté zuby a zatnul ruce v pěst.
„No, kdyby tě opravdu tolik miloval, včera by se choval jinak.“
„Jak se opovažuješ?“ Zavrčel Bill a rozzlobeně přistoupil ke svému příteli. „Jak tohle můžeš říct?“
„Říkám, co vidím. Je to kretén, který se k tobě choval jako k něčemu druhořadému, před svými kamarády si z tebe dělal legraci, po zbytek večera na tebe sral a jako třešničku na dortu ti dokonce odsekl. Jsi si opravdu jistý, že tě tak moc miluje?“ Zahřměl Tom, přiblížil se k černovláskovi a ocitl se mu tváří v tvář.

Sotva stačil dokončit větu, udeřila ho do tváře facka, která ho donutila couvnout; ani ne tak kvůli síle, jako spíš kvůli šoku.
Bill na něj právě vztáhl ruku a nemyslel to ze srandy. Vzhlédl a uviděl, jak se na něj černovlásek šokovaně dívá.
„Tomi, promiň. Já…“
„Pravda bolí, že?“ Přerušil ho Tom, nechtěl slyšet ani slovo.
„Nechtěl jsem tě praštit, vážně.“
„Víš co?“ Pokračoval, „jdi za Mattem. Běž. Dělej, co musíš, stejně nikoho neposloucháš. Nemyslíš, že když ti říkám určité věci, je to pro tvé dobro? Ne! Ty si jen myslíš, že svět je jen růžový a že Matt na tebe čeká s připravenou omluvou.“
Povzdech.
„Myslím, že Matt našel blbce, který věří jeho kecům a ví, že jakmile luskne prstem, přiběhne k němu, aniž by si to nechal zopakovat.“

Billovy oči se rozšířily, protože cítil, jak mu celým tělem prostupuje úzkost. „Jsi zlý, když tohle říkáš.“
„Aha, takže já jsem ten zlý? To je mi novinka!“ Vykřikl Tom. „Uvědomuješ si, co říkáš? Od té doby, co spolu chodíte, nemám žádný život. Pořád za tebou běhám a poslouchám Matt, Matt, Matt a zase Matt!“ Nadechl se, aby se neudusil, ale pak rychle pokračoval. „Když jsi dělal večeři pro Matta, kdo tam byl, aby se s tebou trápil? Já! A dárek pro Matta? Kdo ti ho pomohl vybrat? Já! A nákupy na Mattovu oslavu? Kdo byl s tebou, když jsi to udělal? Byl jsem to já! A konečně, ten včerejší mizerný večírek? Kdo tam byl s tebou? To jsem udělal taky já! A včera večer? Kdo tam stál, když jsi plakal, naříkal a stěžoval si, jak je svět nespravedlivý? Já! A dnes? Kdo tě utěšoval a snažil se, abys přišel na jiné myšlenky? Jako vždy jenom já!“

Bill mlčel, nebyl schopen říct ani půl slova.
„Ale víš co?“ Pokračoval Tom. „Teď jsem pro změnu já ten blbec, já tě pořád lituju, utěšuju a říkám ti, že všechno bude v pořádku, přitom bych ti měl nakopat zadek a tlačit tě, abys trochu víc používal koule, místo abys brečel nad vším, co se děje. Takže jdi za Mattem, protože už toho mám dost, možná nejsem dobrý kamarád, ale tohle už nehodlám dál snášet! Jen ti říkám, že ti kecá, a jsem o tom plně přesvědčen.“
Pak se konečně Tom nadechl. Díval se do země a nedokázal zvednout oči, aby se setkal s pohledem svého přítele. Tentokrát opravdu vybuchl. Veškerý hněv, který se v něm skrýval, se náhle rozhodl vydrat na povrch.
Uslyšel zvuk kroků a zavřel oči.
Když je znovu otevřel a zvedl hlavu, Bill už před ním nestál.

autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)