autor: memories1
Před ním stál Bill, úplně promočený, vypadal zmateně a smutně.
Jeho srdce vynechalo dva údery. Všechny končetiny měl zablokované a v ústech mu vyschlo.
Bill také nepromluvil, jen se na něj díval, jako by čekal na jakékoli Tomovo souhlasné gesto, aby mohl vejít do domu. Tom se na něj díval. Všiml si, že má úplně mokré oblečení, které se mu lepilo na hubené kostnaté tělo. Bill byl vždy hodně hubený, ale teď vypadal až nezdravě vyhuble, jako by už pár dnů nejedl. Tom bez váhání, snad proto, že mu to velelo srdce, ustoupil stranou a umožnil tak černovláskovi vstoupit. Bill okamžitě vstoupil s očima upřenýma na boty.
Uplynulo pouhých pět vteřin, Tom zavřel dveře a znovu se podíval na Billa. V následujícím okamžiku se Billovy rty zkroutily do výrazu bolesti, zatímco Tomovi se sevřelo srdce v hrudi a pocítil velký smutek.
Byla to jen chvilička.
Bill se bez váhání vrhl na svého přítele, pevně ho objal a zabořil mu tvář do krku, zatímco Tom bez váhání omotal své dlouhé paže kolem černovláskova chvějícího se těla.
Bylo to automatické.
Už to bylo příliš dlouho, co byli spolu, a teď nedokázal odolat.
„Ach, Tomi…“ vzlykl černovlásek a pevně sevřel ruce kolem svého kamaráda. Tom si povzdechl, zavřel oči, jednou rukou hladil Billa po zádech a užíval si to objetí, které už dlouho necítil. Veškerý hněv, který se v něm za posledních pár dnů nahromadil, se při pohledu na přítele rozplynul a nechal tak nastoupit bolest, kterou cítil, že ho musel opustit. Věděl, že si musí promluvit, vyjasnit si to, ale v tuhle chvíli prostě musel zůstat takhle a čekat, až všechna ta úzkost, kterou cítil, zmizí.
„Je mi to tak líto,“ vzlykl Bill a nechtěl druhého chlapce pustit. „Tak moc jsi mi chyběl.“
Tom ho pevněji objal, přikývl a pohladil ho po vlasech. „Taky jsi mi chyběl.“
„Přísahám, že už to neudělám,“ řekl černovlásek a otřel se nosem o přítelův krk. „Už nikdy nedovolím, aby nás někdo rozdělil.“
Tom cítil, jak se mu srdce plní radostí, a usmál se sám pro sebe. Byla to ta nejkrásnější slova, jaká kdy slyšel.
Nejméně minutu bylo ticho, ani jeden z nich nic neříkal, jen stáli v objetí uprostřed chodby. Bill držel ruce sevřené kolem Tomova mega trička a dál ztěžka dýchal, tak zoufale ho toužil držet, že ho nebyl schopný ani pustit.
Brzy začala být Tomovi zima.
Bill byl stále mokrý od hlavy až k patě, a když se na něj vrhl, namočil i jeho.
„Hej,“ řekl, strhl ho ze sebe a podíval se mu do očí. „Proč se nepřevlékneš? Jsi celý mokrý.“
„Ne, Tomi, musím jít domů,“ řekl druhý, když se konečně trochu vzpamatoval.
„Ale už je pozdě, přespi tady,“ navrhl Tom, hnán skutečností, že nechce Billa nechávat opět samotného.
„Jsi si jistý?“ Zeptal se trochu vyděšeně.
„Samozřejmě,“ ujistil ho druhý. „Běž do mého pokoje a půjč si nějaké oblečení. Však víš, kde je.“
Bill se usmál a pohladil ho po tváři. „Oh Tomi,“ řekl a naklonil se, aby ho políbil na tvář.
Tom se usmíval jako blázen a sledoval, jak černovlásek rychle míří ke schodům a pak mizí v patře.
S pískáním se vydal do kuchyně, kde na stole stále ležely studené těstoviny. A i když to byla škoda, Tom je vyhodil do koše, teď už přesvědčený, že nejsou zas tak dobré, a bez váhání vytáhl ze zásuvky jídelní lístek z čínské restaurace, která byla kousek od jeho domu.
Cítil se tak šťastný, tak úplný. Nemohl uvěřit, že jeho přítel je nahoře. Musel odolat, aby nešel do svého pokoje ujistit se, že tam stále je a že to, co se právě stalo, nebyl jen pouhý sen.
S úsměvem vytočil číslo restaurace, ale náhle ztuhl.
Znovu spustil sluchátko a podíval se přímo před sebe.
Ano, usmířil se s Billem a mohl za to být rád.
Ale co teď?
Všechny pochybnosti, které měl během dne, se náhle vynořily a hluboce ho zneklidnily. Jak znal Billa, znovu se na něj bude chtít nalepit jako mořská hvězdice na skleněnou stěnu akvária. Určitě ho nenechá ani vydechnout, byl tak otřesený z té hádky, nemluvě o tom, že mimo normální náklonnost se na něj nalepí i po fyzické stránce.
Navíc, jak to vlastně je?
Je Bill stále s Mattem? Usmířili se po té poslední eskapádě na večírku?
A Matt?
A co ty kondomy, se kterými ho Tom viděl ten den v lékárně?
Cítil, jak se mu svírá žaludek, a znovu pocítil vztek tak silný, že málem zrudl.
Ten pocit mu dělal starosti.
Proč by měl žárlit?
Byla pravda, že představa Billa při sexu ho vždycky nějakým způsobem znepokojovala, ale zezačátku to bylo jen proto, že ho považoval za naivního a nezkušeného. Ne že by mu sex dělal nějaké starosti, dělal to už tolikrát, ale nikdy ne s láskou. Jenže Bill věřil v určité hodnoty, mluvil o lásce, jako by to byla ta nejkrásnější věc na světě, a proto Tom chtěl, aby jeho přítel strávil své poprvé s někým, kdo ho opravdu miluje.
Hlavní problém byl asi v tom, že ho o tom Matt nikdy nepřesvědčil. Nebo spíš, když se s ním poprvé setkal u večeře, připadal mu jako fajn kluk, ale postupem času, když viděl, jak se Billova osobnost mění, přestal ho mít rád.
Po incidentu na večírku ho začal opravdu nenávidět.
A to byl rozhodně ten důvod, proč myslel na ty kondomy. Ne proto, že by to Bill nedokázal, ale proto, že by tohle neměl dělat s Mattem. Ano, to byl určitě ten důvod.
„Tomi.“
Tom sebou překvapeně trhl a prudce se otočil ke dveřím do kuchyně.
„Vyděsil jsem tě?“ Zeptal se Bill, když si všiml kamarádovy reakce. „Proč držíš to sluchátko v ruce?“
„Ehm… NE,“ začal se Tom usmívat jako idiot.
Bill zmateně povytáhl obočí. „Co ne?“
Tom si připadal strašně hloupě. Ale co mu proboha říkal jeho mozek?
„Ehm… vlastně jsem chtěl objednat čínu,“ vzpamatoval se včas.
„Páni, super,“ souhlasil černovlásek a zatleskal. „Co si dáme?“
Tom vzal malý jídelní lístek, který měl u sebe, a podal ho příteli. „Vyber si, co chceš, chtěl jsem si objednat jako obvykle, ale nevěděl jsem, jestli to pořád jíš,“ rozhodl se to zkusit lstivě, aby něco zjistil.
„Samozřejmě, že jím. Do prdele s celou sójou,“ usmál se Bill, odstoupil od Toma a popadl telefon.
Tom se nechápavě díval na svého přítele, jak tam stojí a smlouvá s Číňankou po telefonu, a ptá se, jestli je možné dostat dvě celá menu s mraky krevet zdarma. Bill chtěl jíst klasický odpad. Takže žádná dieta? Žádné „příliš tučné“. nebo „nezdravé“ nebo cokoliv dalšího? To bylo dobré znamení.
Znamení, které zdůrazňovalo, že se od Matta vzdálil.
Tom se usmál. Když viděl Billa ve svém obrovském oblečení, usmíval se, protože to bylo opravdu legrační, ale zároveň mu to slušelo. Pozoroval, jak Číňanku upozorňuje, že chce jednu porci jarních závitků, ne dvě, protože si je dají napůl, zatímco knedlíčků v páře chce porce dvě.
Znovu se usmál.
Bylo úžasné, jak se teď cítil plný síly a šťastný, když byl jeho přítel opět s ním. Ve skutečnosti se i trochu bál. Potřebovali si promluvit, vyjasnit si to, a po všech těch myšlenkách, které se mu v posledních dnech honily hlavou, se děsil, že něco bude jinak, že se bude cítit trapně nebo tak něco. Chtěl se chovat k Billovi jako vždycky, ale stále se ho zmocňovala myšlenka, že by si lidé na ulici mohli myslet, že jsou pár. Zároveň se nemohl chovat odměřeně, to by se černovláska dotklo a mohl by si myslet, že je stále naštvaný kvůli věcem, které se staly.
Povzdechl si a snažil se uvolnit. Byl až příliš čitelný a Bill by si toho vzhledem ke svému šestému smyslu jistě všiml. Vlastně ho o chvíli později našel, jak tam stojí a zírá na něj.
„Na co myslíš, Tomi?“
„Um…“ řekl napjatě. „Na nic, na nic jsem nemyslel.“
„Mm…“ přikývl Bill, i když ne příliš přesvědčeně.
„Jídlo z China servisu tu bude za chvíli.“
Tom se zasmál. „China servis?“
„Tak když se doručování pizzy jmenuje Pizza Service, doručení číny je China Service.“ Uzavřel černovlásek s přesvědčením.
„Oh… to zní fér,“ usmál se Tom.
Opět nastalo ticho.
Tom si potáhl okraje trička a nervózně si pohrával s piercingem ve rtu. Nevěděl, co říct, jak vést smysluplný rozhovor. Nikdy by ho ani nenapadlo, že bude tak trapné s Billem znovu mluvit. Bylo to, jako by ho viděl poprvé.
„Pořád se zlobíš, viď, Tomi?“ Vyrušil ho znovu Bill z myšlenek.
„Ne,“ řekl rychle a prudce zvedl hlavu. „Nezlobím se.“
„Tak proč se tak tváříš?“ Zeptal se pochybovačně Bill.
Tom pokrčil rameny. „Ale ne, takhle to není, to jen… jen jsem pořád trochu zmatený v tom smyslu, že…“
„Si musíme promluvit,“ dokončil větu druhý a snažil se mu pomoci.
Tom si povzdechl. „Přesně tak.“
Bill přikývl, podíval se na zem a také se kousl do rtu. „Sedni si,“ řekl a ukázal na židli.
Tom přikývl a posadil se, aniž by čekal, co bude následovat.
Bill k němu přistoupil a vyčerpaně si mu sedl na klín, jako by v kuchyni nebylo dost židlí. Tom cítil, jak mu hlava vzplanula, a upadl do naprostých rozpaků. Pravda, Bill se tak choval vždycky, ale teď to bylo podle Toma přímější, přehnanější. Bohužel pro něj však nemohl vstát a černovláska ze sebe shodit, protože to by bylo nečekané gesto. Tom byl vždycky rád, když ho mohl obejmout, nebo ho objal, kdykoli se mu Bill vrhl do náruče.
„Hlavně…“ odkašlal si Bill, čímž druhému naznačil, že rozhovor nebude jen tak na chviličku. „Znovu se omlouvám, Tomi,“ řekl a pohrával si s jeho copánkem. „Byl jsem špatný kamarád a stále nevím, jak jsi mi mohl, tak rychle odpustit.“
Tom zafuněl, ale černovlásek ho přerušil. „Nech mě mluvit.“ Ten přikývl a znovu věnoval pozornost svému příteli. „Měl jsem tě poslechnout a zůstat ten den s tebou. Vždycky jsi tu pro mě byl, vždycky jsi chtěl pro mě to nejlepší a díky tvým radám jsem vždycky věděl, co mám v určitých situacích dělat.
„Ale to i ty pro mě,“ přerušil ho okamžitě Tom.
Bill se na něj podíval s povytaženým obočím. „Necháš mě mluvit, nebo ne?“ Řekl a znovu nasadil výraz „já vím všechno“. Tom byl rád, že se vůbec nezměnil, a okamžitě přikývl, čímž mu dal zelenou. Nikdy si nezahrávejte s hyenou. Bill se zhluboka nadechl a znovu promluvil. „Ale byl jsem příliš hloupý, abych to pochopil.“ Řekl, polkl a Tomovi se zdálo, že jeho přítel má blízko k záchvatu pláče. „Byl jsem hloupý, zmatený, můj mozek byl v prdeli kvůli takovému kreténovi.“
Super! Pro Toma to bylo potvrzení všech potvrzení.
Matt se odebral do prdele.
„Choval se ke mně tak sobecky,“ vyhrkl Bill, náhle se rozplakal a zakryl si obličej rukama. Tom rozšířil oči, když ho viděl takhle vybuchnout, a mozkem se mu prohnala vichřice. Sobecký? Co Matt udělal? Panebože… Bill se snadno rozbrečel, ale takový výbuch? Stalo se něco?
Kondomy.
„Oh bože…“ zašeptal Tom, aniž by si to uvědomil.
„Co?“ Zeptal se Bill a zvedl obličej z rukou.
„Co ti udělal?“ Zeptal se druhý, zachmuřeně se podíval na černovláska a sevřel mu prsty na bocích.
„Víš, co mi udělal,“ odpověděl druhý a smutně se na něj podíval. „Stačí, když si vzpomeneš, jak se choval na večírku.“
„Ale, ale, ale… neublížil ti fyzicky, že ne? Chci říct, nedotkl se tě, že ne?“ Zeptal se Tom, aniž by spustil z Billa oči.
„Ne, Tomi! Jak by to mohl udělat? Když jsem se s tebou tenkrát v parku pohádal, rozešel jsem se s ním, běžel jsem k němu domů, abych mu řekl, že je konec, a pak jsem jel domů.“
Tom měl pocit, jako by mu někdo strčil ruku do srdce a odstranil z něj cihlu, která ho tížila.
„Takže ses s ním nevyspal, že ne?“ Zeptal se, a hned nato se proklínal za to, jak hloupou otázku právě položil.
„Ne!“ Vykřikl Bill a zamrkal víčky. „Kdy bych to stihl? Řekl jsem ti, že jsem se s ním rozešel.“
„Jo, jo, máš pravdu,“ přikývl Tom.
Bill ho pohladil po tváři, objal ho kolem krku a pak se o něj otřel.
Tom ztuhl.
„Přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekl v parku. Přiměl jsi mě přemýšlet, vzpomínat a já si uvědomil, že jsi měl pravdu a že jsi jako můj nejlepší kamarád věnoval pozornost tolika maličkostem, kterým jsem já nevěnoval sebemenší pozornost.“ Bill se na něj podíval úkosem, zpod krku. „Ale teď si nejvíc přeju, abych ti mohl vynahradit dny, kdy jsem byl bez tebe. Chci, aby se vše vrátilo do starých kolejí.“
BINGO!
Ačkoli měl Tom z těchto slov radost, zároveň se jich bál. Z celého srdce chtěl být s Billem, ale proč se teď cítil tak divně? Nechtěl ztratit Billa, to v žádném případě, už ne, to by nedokázal. Protože i on byl na černovláskovi moc závislý. Nejen Bill měl duševní a fyzickou potřebu být s Tomem, ale i Tom tuhle potřebu cítil. Ale bylo něco takového mezi přáteli normální?
Bože, už to nemohl vydržet, měl pocit, že mu mozek každou chvíli exploduje, pokud bude přemýšlet nad všemi těmi myšlenkami. Zůstal úplně nehybný, zatímco Bill na něm mlčky seděl a celý se o něj opíral.
„Nic neříkej,“ zašeptal a uhladil si tričko na hrudi.
Tom se cítil bezmocný, jako by mu v tu chvíli nemohlo vyjít z úst nic jiného než dech. Polkl v rozpacích, cítil napětí té tiché, intimní chvíle. Možná se takové chvíle vyskytovaly vždycky, ale teď jako by šlo o něco jiného.
„Myslím, že jsem tě nepřesvědčil,“ řekl Bill znovu a trochu se narovnal, aby se mu podíval do očí.
„Ne! O čem to mluvíš?“ Pokoušel se zasáhnout Tom a nuceně se usmál.
„Nic neříkáš, jen mlčíš. Stále jsi naštvaný?“ Zeptal se ho černovlásek a zkoumavě si ho prohlížel.
Tom zavrtěl hlavou a lehce mu prohrábl vlasy. „Ne, jen nemůžu uvěřit tomu, že jsme se usmířili,“ řekl, aniž by řekl, co si opravdu myslí. „Jen se snažím si vychutnat tento okamžik.“
Bill se potěšeně usmál a znovu se o něj opřel. „Tak zůstaneme takhle.“
„Dobře, tak zůstaneme takhle,“ opakoval si Tom v duchu a proklínal se.
Koneckonců, přeci jen byl upřímný. Byl opravdu šťastný, že se usmířili a tu chvíli si skutečně užíval. Musel přestat být takhle napjatý, jinak by se Bill mohl cítit trochu nesvůj a určitě by se snažil zjistit, co se děje v jeho šílené hlavě. Aby se situace trochu vyřešila, zasáhl interkom a volně zazvonil, až oba nadskočili.
„Já to zařídím…“ zaskřehotal Bill, vstal a rozběhl se ke vchodu. Tom s pocitem svobody zaklonil hlavu dozadu. Už nedokázal vydržet mít takhle Billa na sobě. Pak se ale zvedl a rozběhl se ke dveřím, když uviděl černovláska, jak podává dvacet eur China Servisu.
„Ne, Bille, přestaň, já to zařídím,“ řekl spěšně, když se blížil ke dveřím.
„Ale Tomi, proč…“
Ale Bill ani nestačil dokončit svou otázku, když mu Tom už vytrhl bankovku z rukou a sám podat dvacet eur chlapci u dveří. Zdvořile mu poděkoval a zmizel v uličce, když se zabouchly vchodové dveře.
„Tomi, ale proč?“ Zeptal se ohromeně Bill, když viděl svého přítele, který se chystá odnést tašky s jídlem do kuchyně.
„V žádném případě tě nenechám platit,“ řekl Tom naštvaně a položil jídlo na stůl. „Rozhodně ne, když jsi u mě na večeři.“
Bill zmateně zamrkal, ale pak k němu s úsměvem přiskočil. „Tomi, jsi takový gentleman, někdy bych si přál být kluk jako ty.“
Tom se usmál. „Ale ne! Náhodou ti to jde skvěle.“
BOING!
To byla ostrá rána.
Jaký nadlidský idiotismus to vymyslel?
V podstatě bral Billa jako „ženu“. Samotná fráze ho nijak nevyvedla z míry, často si ho dobíral, jen aby ho rozrušil, ale připadal si jako hloupý idiot, protože mu v podstatě právě dal najevo, že se mu Bill líbí takhle “ženský“.
A znovu se mu vybavila Georgova slova: „Pokaždé, ať uděláte cokoliv, platíš ty! Chci říct, že když jde o přítelkyni, nabídnu všechno, ale s Gustavem se střídáme.“
Proboha, udělal to zase!
Udělal další gesto, které podtrhovalo, jak společně s Billem dokázali působit.
Bože!
„Tomi!“
„Co?“ Zeptal se překvapeně a prudce zvedl pohled.
„Už tě nemůžu vystát,“ zavrčel Bill a zkřížil ruce na prsou. „Jsi s hlavou v oblacích, zíráš na něco neurčitého před sebou, nejsi při smyslech. Řekneš mi, co se s tebou děje?“
„Ale, ale, ale…“
„Žádné ale,“ zahřměl černovlásek, aniž by na něj přestal zachmuřeně hledět. „Stalo se něco? Zamiloval ses snad za tu dobu, co jsme se neviděli?“ Zeptal se a probodával ho pohledem.
Tomovi ztuhla krev v žilách.
„Cože?“
„Odpověz na mou otázku,“ naléhal na něj Bill a díval se na něj.
Tom se cítil jako mrtvý pod vražedným pohledem svého přítele a nedokázal už déle odolávat. Zachvácen vysokou mírou hlouposti odpověděl, aniž by o tom víc přemýšlel.
„No, vlastně ano.“
Bill zamrkal a Tomovi se chtělo umřít.
Co to sakra řekl?
„Oh,“ byl jediný zvuk, který vyšel z černovláskových úst, a změnil výraz z rozzlobeného na zmatený.
„To myslíš vážně?“ Zeptal se stále nedůvěřivě po tom, co slyšel. Tom si připadal jako imbecil. Už to řekl, mohl to teď popřít?
„Ehm, jo, potkal jsem jednu holku.“
Bill povytáhl obočí. „Páni, a váš vztah se dokonce vyvinul v konverzaci poté, co jsi ji ošukal?“
„Hej, Bille, proč vždycky myslíš jen na to špatné?“ Zeptal se Tom a cítil se trochu uražený.
„Není to tak, že bych si tohle myslel. Ale ty prostě takový jsi,“ řekl černovlásek s nadřazeností.
„No, možná jsem se změnil.“
Bill vyprskl smíchy a vytáhl z tašky s čínou mrak krevet. „Tomu bych nevěřil, ani kdybych to viděl.“
Tom zavrtěl hlavou. Tento argument začínal být ubohý a absurdní. Jak se mu proboha podařilo vymyslet takovou lež? Zbláznil se.
„Tak si tomu nevěř,“ řekl, aniž by přesně chápal, jaký tón hlasu použil.
Bill se mu podíval zpříma do tváře a povytáhl obočí, které říkalo mnohé. „Opravdu je to pravda?“
„Ne!“ Řekl Tom instinktivně, cítil se ponížený na n-tou, ale byla to výmluva, která by stejně neobstála, a navíc, ani ji nechtěl použít. Černovlásek rozšířil oči, a aniž by se bránil, znovu vybuchl v mega záchvat smíchu, že se málem převrátil na židli.
„Ty jsi takový zasraný idiot.“
Tom se na něj podíval, svraštil obočí a nenáviděl ho. Jak uměl být někdy nafoukaný.
„OK, jdeme jíst,“ řekl podivně, otevřel skříňku a podal dva talíře.
Bill zvážněl a nechápavě se na něj podíval. „Tomi, zlobíš se?“
„Zapomeň na to.“
„Tomi,“ černovlásek vstal, vzal mu z rukou talíře, vrhl se na něj a objal ho. „Dělal jsem si legraci, jen jsem se o tebe bál. Nad čím tolik přemýšlíš?“
Tom si povzdechl a opětoval mu objetí. „Jde o zkoušky.“
„Lháři,“ Bill se od něj odtrhl a popadl dva ubrousky.
„Pohádal jsem se s mamkou.“
„Opět lžeš.“
„Zemřela mi kočka.“
„Nemáš kočku.“
„Vlastně pes!“
„Nemáš ani psa.“
Oba vyprskli smíchy.
„Vážně, nevím, co se mnou je, jen se cítím… divně,“ řekl potom Tom, aby svého přítele uklidnil.
„Hm… OK,“ řekl zmateně a položil příbor na stůl. „Prostě se seber, jsi nudný.“
Tom se usmál. „OK, udělám, co bude v mých silách.“
Bill se usmál a posadil se, následován svým přítelem. Seděli mlčky, otevírali jednotlivé krabičky s jídlem a spravedlivě se dělili o své porce.
„Bože, čína je prostě čína…“ poznamenal Bill a zakousl se do knedlíčku v páře.
„Jo,“ souhlasil Tom a vychutnával si jídlo.
Tiše pokračovali v jídle a užívali si tu chvíli čistého kulinářského uspokojení.
„A pak,“ spustil náhle Bill a snědl plnou vidličku nudlí. „Byl bych opravdu naštvaný, kdyby ses zamiloval.“
Tomovy oči se rozšířily a málem vyprskl colu do vzduchu. „P-proč?“
Bill pokrčil rameny. „Nah, vždyť víš, že jsme se pohádali, přinejmenším ses musel cítit stejně smutný a skleslý jako já, a proto by bylo nemožné, aby ses zamiloval. Vždyť jsi musel být rozedraný na kusy.“
Tom zmateně zamrkal. „Jsi tak sobecký. Takže si myslíš, že jsem si měl zoufat, místo abych se snažil najít něco, abych se cítil líp?“ Černovlásek se otočil a podíval se na něj tak jako nikdy v životě. Tom cítil, jak ho probodává rotující čepel. Co udělal teď?
„Tome Kaulitzi, jsi hulvát!“ Zahřměl Bill a praštil rukama do stolu.
„C-cože?“
Bill vyskočil ze židle a rychle si utřel ústa ubrouskem. „Mluvit s tebou je opravdu zbytečné a víš co?“ Řekl a ukázal na něj. „To ty jsi sobec, ne já!“ Po těchto slovech se otočil na podpatku a vyrazil z kuchyně, zatímco Tom tam seděl jako opařený a nechápal, co se to vlastně vůbec stalo.
„Bille!“ Vykřikl, také vstal a běžel za svým rozzuřeným přítelem. Vystoupal po schodech do horního patra a dorazil do svého pokoje, kde se Bill zabýval svým oblečením sušícím se na radiátoru.
„Nech mě být, jdu domů,“ zavrčel černovlásek, který si sundal Tomovo mega tričko a zůstal bez něj. „A rozhodně nepůjdu ven s tímhle stanem na sobě.“
Tom ztuhl na místě, ale přesto k němu přistoupil a snažil se ho zastavit. „Bille, co to s tebou, kurva, je? Nechceš se uklidnit?“ Řekl a vytrhl mu z rukou triko, které si plánoval obléknout.
„Vrať mi to!“ Nařídil černovlásek a natáhl ruku.
„Ne! Poslouchej mě.“
„Řekl jsem, abys mi ho vrátil,“ zopakoval a podíval se na něj.
„Řekl jsem ne!“ Zahřměl znovu Tom. „Přestaň a řekni mi, co jsem, sakra, udělal.“
Bill se rozhořčeně zamračil a vykročil směrem ke svému příteli.
„Ty,“ řekl a zabořil mu prst do hrudi. „Jsi ignorant!“
„Ale proč?“ Zeptal se Tom a hrozivě mu čelil.
„Ah! Tak to se povedlo,“ řekl Bill a hlasitě se zasmál. „Ptáš se mě proč, když jsi mi právě řekl, že místo toho, aby sis vyčítal ztrátu našeho přátelství, bude lepší, když si zlepšíš náladu tím, že si začneš s nějakou děvkou.“
„To jsem neřekl, jen jsem si dělal legraci, a navíc to nebylo myšleno tak, jak to říkáš, byl to jen vtip!“ Vykřikl Tom, tentokrát opravdu naštvaný.
„Ah, přestaň, jsi ubohý,“ řekl černovlásek nenuceně.
„Ne, ty jsi ubohý, Bille, všechno tě hned naštve. Máš ten zkurvený zvyk nepoužívat mozek, když mluvíš. Dokonce tě naserou i totální kraviny. Prostě dospěj!“ Řekl Tom jako beze smyslů. „Oh, a hluboce se ti omlouvám…“ pokračoval a připadal si jako rozbouřená řeka. „Odkdy se můžeš zamilovat jen ty? Jasně, když se zamiluje Bill, všichni musíme běžet a říkat mu, jak je úžasný, ale když se zamiluje Tom, to je prostě jen šukání, jak by vůbec mohl mít nějaké city?“
Černovlásek tam stál a zíral na něj s lehce roztřesenými víčky a výrazem zraněné pýchy ve tváři.
„Jdi do prdele!“ Vykřikl a ukázal příteli prostředníček.
„Tohle je tvoje parketa,“ zavrčel, aniž by si to uvědomil.
V tu chvíli si Tom sám přikryl ústa rukou, zatímco Billovi zmateně poklesla čelist.
„Oh, kurva Bille, omlouvám se,“ řekl Tom a hlas se mu mírně třásl.
Černovlásek se na něj ještě chvíli díval, ale pak se jeho výraz změnil a zkroutil se do krutého úšklebku.
„Máš pravdu, Tome! Tohle je pro mě, máš pravdu.“
„Víš, že jsem to tak nemyslel.“ Tom se přiblížil, ale to černovláska přimělo se od něj ještě víc vzdálit.
„Bille, nepřeháněj, víš, že jsem takhle mluvil.“
„Takže já jsem ten, kdo mluví, aniž by používal mozek?“ Zeptal se Bill, a konečně si oblékl tričko. „Jdi do prdele, Tome, ne, to bych vlastně raději dělal já, máš pravdu…“
Tom si odfrkl a podíval se jinam, ta situace byla neřešitelná.
„Promiň,“ řekl podrážděně. „Promiň, OK? Omlouvám se!“ Trval na svém.
Bill přestal dělat to, co dělal, a podíval se na zem.
Měl nečitelný výraz smutku, hněvu, zklamání. Koktejl všech emocí.
„OK. Omluva se přijímá,“ řekla náhle, aniž by se na něj podíval.
Tom byl překvapený. „Zůstaneš přes noc?“ Zeptal se a s nadějí se na něj podíval.
Černovlásek se na něj zadíval a malinko se usmál. „Ne, Tome, půjdu domů.“
Chtěl se pohnout, ale Tom mu v tom zabránil, aniž by si sám uvědomil, že ho chytil za ruku. „Bille.“
Otočil se a postavil se mu čelem, jen pár centimetrů od jeho obličeje.
„Zůstaň, prosím,“ povzdechl si ztěžka Tom.
Černovlásek odvrátil pohled, ruku stále držel v přítelově.
„Něco je jinak, Tome.“
Tomovy oči se mírně rozšířily, ale nepřestal na něj upřeně zírat.
Bill polkl, jako by se snažil potlačit vzlyk. „My dva už spolu nevycházíme, pořád se hádáme a ty…“ znovu polkl. „Jsi divný, Tome, nerozumím ti, opravdu,“ řekl a podíval se na něj se závojem smutku v očích. „Pokud se kvůli tomu, co se stalo, cítíš ohledně mě jinak…“
„Bille, o to nejde,“ přerušil ho Tom a zatřásl mu s rukou. „To jen, já…“
„Vidíš, ani nedokážeš říct, o co vlastně jde,“ přerušil do černovlásek a málem se rozplakal. „Je zbytečný se stále vymlouvat. Možná se věci změnily, možná už nejsme takoví přátelé jako dřív. Možná se mýlím…“
„Nemýlíš se,“ řekl Tom a vzal ho za ramena. „Jen… špatné období, to je vše! Přejde to.“
Bill si odfrknul a bezstarostně se zasmál. „My dva jsme nikdy neměli špatné období.“
„Mezi přáteli se to někdy může stát,“ snažil se ho povzbudit Tom a pohladil ho po rameni. „Může se to stát komukoliv.“
Černovlásek potřetí polkl a znovu odvrátil pohled. „Máš pravdu, já jsem ten sobec. Ničil jsem ti život, když jsem měl vztah s Mattem, a teď si dokonce troufám soudit vymyšlený vztah, který jsi klidně vlastně mohl mít.“
„Bille, klid…“
„Je to tím, že žárlím, Tomi…“ vzlykl tichým hlasem.
Tom cítil, jak se mu v hrudi svírá srdce, a téměř chtivě na svého přítele zíral.
Co se to stalo?
„Představa, že se o tebe budu muset dělit s nějakou malou mrchou, se kterou bys mohl mít lepší vztah, a to samozřejmě právem, mi leze na nervy!“ Zaťal zuby, jako by chtěl utišit vztek, který se v něm při té představě vzedmul. „Ale zároveň jsem sobec, máš pravdu!“ Přikývl a podíval se na svého přítele, zatímco mu po tváři stékaly dvě slzy. „Protože já jsem měl vztah s Mattem, tak proč bys nemohl mít vztah i ty?“
Tom zmateně zamrkal, když ucítil, jak se mu potí dlaně a rozbušilo se mu srdce. Nevěděl, co má říct, co má dělat, co si má myslet.
Cítil se prázdný.
„Potřebuji být sám,“ vzlykl Bill, udělal pár kroků od něj, sáhl po tašce a přehodil si ji přes rameno.
Tom tam stál a zíral na něj, když černovlásek zamířil ke dveřím ložnice.
„Ahoj Tomi…“ zašeptal nakonec Bill, než zmizel v chodbě…
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
