Překlad podcastu „Kaulitzhills – Senf aus Hollywood: Episode 19 „Chai Tea With Heidi“ („Čaj s Heidi“) 12. 1. 2022
Překlad: @kobra kid @RoyalCrysis @Laralien a @Cammi
(Tom píská)
B: Tady Kaulitz Hills ze staré školy, ahoj!
T: Belindo Bügelbrett, jak se máme?
B: Ahoj myško!
T: Ahoj! (směje se)
B: Někdo mi poslal zprávu, že má originální autogram od Bärbel Bügelbrett (smích).
T: Jo, to jsem viděl, proto jsem to řekl. Bärbel Bügelbrett je skvělá! Dřív to byla Belinda Bügelbrett, ale Bärbel Bügelbrett se hodí ještě víc.
B: Ach jo, Stich si právě prdnul, fuj.
T: Jako by to pro nás byla novinka.
B: Ááá, cítíš to?
T: Nevím, kdo z vás prdí hůř, jestli ty, nebo Stich (smích).
B: Jo, mě dneska taky bolí břicho, ale neprdím. Ale nějak mě dneska opravdu bolí břicho. Asi jsem snědl něco, co se mnou nesouhlasí. Včera večer jsem si na gauči nacpal do hlavy fakt dobrou, mastnou pizzu, dokonce jsem si ji namočil do BBQ omáčky. Byla to taková mňamka! Měl jsem na ni chuť, protože jsem se už delší dobu díval na televizi a asi v půl jedné v noci jsem na ni měl opravdu chuť.
T: Tak to by ti možná mohl můj malý dárek, který jsem ti přinesl, pomoct od bolesti žaludku. Přinesl jsem termosku, připravil jsem něco speciálně pro dnešek, nešetřil jsem a přinesl jsem něco opravdu, opravdu dobrého. Vzhledem k nedávným událostem, o kterých budu mluvit později, o všech věcech, které se tento týden staly, ale vzhledem k nedávným událostem jsem přinesl čaj chai.
B: Mhmmm!
T: Nějaký čaj chai, ale ve verzi Tom.
B: Co je to vůbec chai tea? (oba se smějí) Samozřejmě! Co je tedy chai tea?
T: Chai tea je kořeněný čaj, vypadá trochu načervenale. Dělal jsem ho s mlékem, což je opravdu mňamka.
B: Musíš míchat a míchat a míchat.
T: Jo, to je důležité. Takže čaj chai je mňamózní s mlékem.
B: Mhm.
T: Tak jsem tam dal trochu mléka, ale přidal jsem tam i amaretto a rum. To v kombinaci s chai čajem…
B: Vymyslel jsi to sám, nebo se to dá někde koupit?
T: Ne, vymyslel jsem to úplně sám. Jen se musíš taky podívat, jestli je to chutné (smích).
B: Ach bože, přesně to jsem si myslel. Jak se ten nápoj jmenuje?
T: Jo, zatím se to jmenuje chai tea s Tomem.
B: Dobře.
T: Dobře, tak na zdraví!
B: Na zdraví! (cinkání sklenic)
INTRO
B: Tak to zkusíme.
T: Mhm. Chutná to dobře, že?
B: Mhm. Jo.
T: Přidal jsem správné množství amaretta a rumu. Prostě jsem to přidal tak, jak jsem si myslel, že je to nejlepší.
B: Jak to vůbec chutná? Ani to nedokážu popsat. Mňam!
T: Mňam, že?
B: Mhmm, je to fakt dobrý!
T: Že jo?
B: Ale je to obrovský hrnek, který jsi přinesl (směje se).
T: Jo, je tam toho hodně.
B: Asi se ti po něm bude dobře spát. To je jedna horká čokoláda pro Billa (oba se smějí). Těsně před spaním si dá poslední horkou čokoládu s rumem, a co bylo to druhé?
T: To je čaj chai, ne horká čokoláda.
B: Aha. Nějaký dobrý čaj chai těsně před spaním pro Billa.
T: Ale horká čokoláda určitě taky funguje.
B: Fuj, teď jsem si trochu popálil patro. Znáš ten pocit, když si spálíš patro a visí ti z ní kus kůže. Taky se ti to někdy stává? Když jíš horkou pizzu…
T: A visí tam kus masa?
B: Z patra ti visí kus masa, protože sis ho celé spálil, protože jsi nemohl počkat, až pizza vychladne.
T: Jistě, někdy i tváře. Když tě bolí tváře zevnitř, to je taky hrozné. Víš, co tím myslím? Znamená to, že je imunitní systém v háji, nebo co to znamená?
B: Ne, to ne! Prostě sis spálil pusu o pizzu.
T: Ne, já vím o patru, ale mluvil jsem o bolavých tvářích.
B: Tak jsem si právě spálil patro, už to cítím. Je to opravdu…
T: Aha, já myslel, že je to od toho, jak jsi jedl pizzu. Teď navíc ten horký čaj, jo.
B: Jo, když jsem si dal pizzu a hned po ní horký čaj a teď mi v puse visí kousek, se kterým si neustále hraju, a trvá to celou věčnost, než to zmizí, víš?
T: Jo, hrozný. Takže mám o čem mluvit, a proto jsem přinesl čaj.
B: Dozvíme se dnes od tebe novinky, na které jsme tak dlouho čekali?
T: Že o tom konečně můžu mluvit?
B: O které můžeš konečně mluvit. Mluvíš o tom už ani nevím kolikátý díl, je to otravné. Tak vyklop ten čaj! Víš, co už mám celý den v uchu? „Mein Tipp, Miracel Whip!“ (znělka pro Miracle Whip: Můj tip, Miracle Whip!)
T: Uf, mňam. Mám rád vaječný salát s majonézou.
B: Jo, proto jsem přemýšlel, že udělám bramborový salát.
T: Aha, to by bylo moc fajn, dneska jsem neměl nic pořádného k jídlu.
B: Jo, mám fakt dobrý brambory a teď bych si dal bramborový salát s Miracle Whipem. A většina lidí neví, že miluju znělku! Vždycky mě dostanou do dobré nálady a přemýšlel jsem o tom, že budu psát znělky pro značky.
T: Hm, jsou znělky, které opravdu oceňuji, které se mi opravdu líbí.
B: A jaká je naše oblíbená znělka?
B & T (zpěv): Jaká je naše znělka? „Voll gepackt mit tollen Sachen, die das Leben schöner machen, hinein ins Weekend-Feeling. Mit Zott Sahne-Joghurt, sahnig, fruchtig, frisch von Zott – hinein ins Weekend-Feeling“. (Znělka pro značku jogurtů: Baleno se spoustou skvělých věcí, díky nimž je váš život zábavnější, dostat se do víkendového pocitu. Smetanový jogurt Zott, krémový, ovocný, svěží od Zott – dostávám se do víkendového pocitu).
T: Ano, ano. Ten je napsaný velmi dobře, např. A já ji znám ještě z dětství.
B: Já taky.
T: A už se myslím nevysílá, nedovedu si představit, že by se ještě vysílala.
B: Ne, myslím si, že Zottův smetanový jogurt už neexistuje.
T: Ne, to asi ne.
B: To nevím.
T: Jestli jo, tak mají reklamu zadarmo. Začněme!
B: Ano!
SENF AUS HOLLYWOOD
B: Takže nejdřív musíme říct: jsme v pořádku, že? Spousta lidí se bála, ale v minulém díle jsme výslovně řekli, že… já jsem neměl skoro žádné příznaky, byli jsme (pauza) jo, opravdu v pohodě.
T: Myslím, že o tebe se nikdo nebál.
B: (směje se)
T: To je od tebe možná zbožné přání.
B: Ne, ale hodně lidí posílalo zprávy typu „brzy se uzdrav“ a „doufám, že se budeš cítit líp“…
T: Ne, my jsme opravdu v pořádku, všechno je v pořádku, já jsem měl…
B: A když posloucháme našeho doktora v Beverly Hills… který je… to je k popukání. Rád bych ho někdy seznámil s „Kaulquappeny“.
T: Ano, ne, to je náš praktický lékař (GP).
B: To je náš praktický lékař…
T: Už dlouho jsem žádného neměl, to je pro nás novinka.
B: Ano, to je lékař pro celou rodinu.
T: Lékař pro celou rodinu, přesně tak, praktický lékař pro celou rodinu. Vždycky jsou takoví praktičtí lékaři… vzpomínáš si ještě, když jsme bydleli v „Beimssiedlungu“ (památkově chráněné osadě v Magdeburku – Hermann-Beims-Siedlung) u babičky v Diesdorfu v Magdeburku? Hned na rohu byl malý… vypadalo to jako malý bunkr…
B: Jako přístavek?
T: Malý přístavek, který…
B: To byl dětský lékař.
T: … který patřil k budově a to byl náš dětský praktický lékař tenkrát, vždycky jsme k němu chodili, když nám něco bylo a už tenkrát jsem měl pocit… bylo tam tak špinavé, že jsem měl pocit, že když mi nebylo špatně předtím, než jsem tam přišel, tak mi bude špatně, až tam budu… a vždycky tam byl obrovský… obrovský kýbl plný gumových medvídků, tam mohly všechny nemocné děti…
Obojí: aby si do něj každý mohl prostě sáhnout.
T: všichni tam prostě sahali svýma nemocnýma, špinavýma rukama…
B: (směje se)
T: … a když jste to udělali správně, doktor…
B: Ne, nejhorší bylo…
T: … vždycky tě povzbuzoval: „Tady máš, dej si, dej si gumového medvídka…“
B: Nejhorší byly ty hračky v čekárně – všechny ty nemocné děti se svými bacily a bakteriemi, dotýkaly se hraček, plastových hraček a slintaly po nich a strkaly si je do pusy a taky tam byly takové ty malé kostičky, které nemocné děti okusovaly, a pak tam byly takové ty malé, jak se to jmenuje, na kterých se dalo sedět a houpat se, takoví ti malí houpací koníci… Nejhorší byly ty hračky v čekárně.
T: Houpací koně, ano.
B: Ale ti můžou být taky z plastu, víte, a pak si všechny děti hrají a knížky a já si ještě pamatuju, že maminka nám taky vždycky říkala „na to nesahejte“… ale my jsme taky neměli… no ne vůbec žádné hračky, ale málo hraček, a když jsme museli jít k pediatrovi…
T: Chtěli jsme si hrát.
B: … jsme si samozřejmě chtěli hrát.
T: Měl krásné velké hasičské auto od PLAYMOBILU, které se mi moc líbilo, ale máma nikdy nechtěla, abychom si s ním hráli, protože „se nakazíte, všechno je špinavé…“.
B: Jo, ale měla pravdu…
T: Ano, měla naprostou pravdu, ale tehdy jsme tomu nechtěli věřit…
B: Máma byla vždycky velmi opatrná. Když jsme vešli do domu, vždycky jsme jí museli předložit ruce, aby nám je utřela, byla vlastně opravdový průkopník, pokud jde o Coronu.
T: (smích)
B: Dneska by se to mělo dělat takhle – předložili jste ruce a ona je utřela a pak nás grilovala, když jsme měli moc špinavé oblečení…
T: My jsme se nikdy nesměli moc ušpinit, to ne.
B: A ještě si vzpomínám, jak se jednou jeden člen naší rodiny naštval a řekl jí: „Ježišmarjá, to nejsou panenky!“
T: Jo.
B: A maminka na nás byla vždycky moc čistotná…
T: I když ty jsi vlastně vždycky byl panenka…
B: Jo.
T: Jo. Ale každopádně jsem chtěl říct: že praktičtí lékaři byli vždycky trochu…
B: Je to podobné jako s účetními… jsou dva typy doktorů, ti, co tě vždycky udělají ještě nemocnějším, než jsi – odejdeš a říkáš si „už bych si mohl vykopat hrob“…
T: Jo, objednej si náhrobek…
B: … a pak jsou takoví, kteří bez ohledu na to, jak moc jste nemocní, vás poplácají po rameni a řeknou vám, abyste šli ten den dřív domů, šli si lehnout, dobře se vyspali…
T: Dobře se vyspěte…
Oba: To bude v pořádku.
T: Přesně tak, jako by o nic nešlo – můžeš se zeptat, můžeš říct cokoli a on řekne: „No jo, ono to vlastně není tak hrozný…“.
B: A to je náš praktický lékař v Beverly Hills, ten je k popukání. Navštěvuje nás doma a vlastně nás právě vyšetřil kvůli Coroně a byl velmi uvolněný a jen řekl: „No jo, prostě to berte jako nachlazení…“.
T: Přesně tak.
B: Nic nám nepředepsal…
T: Ptal jsem se, jestli bychom mohli brát nějaké léky, a on řekl (uvolněným hlasem): „Ne. Pijte čaj, berte Tylenol a dobře se vyspěte.“
B: Dobře se vyspat – jako při nachlazení, řekl mi, že je to jako nachlazení, a taky…
T: „Budeš v pořádku“. Ještě než jsme si udělali test, řekl: „Vy nemáte Coronu“. To byla první věc, ještě než jste chtěli jít na test, tak říká: „Jestli chcete, můžeme vás nechat otestovat, ale vy ji nemáte“.
B: „Budete v pořádku, nebojte se.“
T: Pak dostaneš pozitivní výsledek testu a on řekne „jo, ale to nic není“.
B: „Ale to je v pořádku“. To nic není.
T: To není žádný problém.
B: Pak říká… říká… říká nám „pět dní zůstat doma stačí“ a já říkám „pět dní? To se mi zdá trochu málo“.
T: Jo, ale to je novinka, pět dní karantény.
B: To je novinka, ale my jsme zůstali doma… dva týdny…
T: My jsme stejně měli celé dva týdny karanténu, protože je to bezpečnější… Myslím, že když zůstaneš doma déle a uděláš si další test, který vyjde negativní, než je to… než půjdeš zase ven, tak prostě chceš mít jistotu, že už to nemáš…
B: Jo, nebo aby se nenakazil někdo, kdo přijde na návštěvu, taky raději…
T: Jo, ale náš praktický lékař je opravdu takový… naposledy, když jsem tam byl, což nebylo kvůli Coroně, ale předtím, už si nepamatuju, proč jsem tam byl, to byla asi rutinní kontrola nebo něco takového, a pak jsme řekli, jo, ne… no ne, myslím, že jsem mu řekl, že jsem docela přibral, protože hodně piju pivo, a on řekl: „Ne, klidně pijte pivo, já chci, abyste pil pivo, prostě pijte pivo každý večer“…
B: To se mi líbí!
T: … „Kuřte cigaretu!“.
B: Ale to by bylo hezký, myslím…
T: „Kuř tu cigaretu, prostě žij“, víš? Ale on tomu opravdu rozuměl…
B: Ale on má pravdu!
T: Má pravdu, protože člověk si chce užívat života, to je nejdůležitější. Musíš mít dobrou mysl, na každou nemoc, to je důležité…
B: Hodně z toho… já jsem to jenom chtěl říct – hodně z toho vychází z mysli, a když ti doktor dá špatný pocit, tak se přirozeně cítíš nemocnější, než ve skutečnosti jsi, a proto je fajn, když tě přemlouvá, ale u něj máš pocit, že to třeba nebere dost vážně… ale doktor, který mi řekne…
T: Například moje rameno nebral dost vážně…
B: „Bille, víš co? Dej si svůj Cosmopolitan, dej si cigaretu, dej si cigaretu…
T: Proč ne, jo!
B: … to mi přijde nějak sympatické…
T: Žij život… naplno!
B: Ale taky je vtipný, protože jsi říkal, že je to velmi upravený a pěstěný chlap…
T: Jo.
B: Ty ho vždycky tak dobře popíšeš. Můžeš nám ho popsat?
T: Jo, má velmi precizně upravené nehty. Vejde do místnosti a člověk si říká, že musí být celý den zaneprázdněný jenom úpravou nehtů. Taky je vždycky čistě oholený… a takhle to vypadá… taky ho potkáte večer a říkáte si: „Jak je možné, že mu přes den nic nenarostlo?“ Víš?
B: Možná se během polední pauzy zase holí.
T: Opravdu to vypadá, jako by se holil dvakrát až třikrát denně, tak čistě oholený má obličej. A nemá žádné póry. On je jako… opravdu jako… vypadá ve skvělé kondici, a proto… to je vlastně to hezké, že bez ohledu na to, co vám doporučí…
Oba: … to musí fungovat…
T: …a proto si myslím, že na to možná prostě přišel a já ho mám vlastně rád, protože mi vždycky dává dobrý pocit a už jsi to říkal – to můžeš mít i u účetních, že prostě…
B: My jsme jednou měli účetního, vždycky když jsem odcházel, tak jsem si říkala „kurva“…
T: Pokaždé jako „do prdele“…
B: … „no dobře, do prdele“ … vždycky když jsem odcházel, tak jsem si říkal „to přece nemůže být zákon“ (smích), že to nemůže… vždycky jsem si říkal, že to nemůže… a pak jsou účetní, u kterých když odcházíš, tak si říkáš „aha…“.
T: Důležité je, aby byli důvěryhodní a člověk musel mít pocit, že úplně rozumí zákonu a nedělají chyby… ale abys z nich měl zároveň dobrý pocit…
B: Ano.
T: … a jsou lidé, kteří vám mohou dát dobrý pocit i tehdy, když musíte odvádět 50 % výdělku státu, ale pořád máte dobrý pocit.
B: Pořád máte… S ním máte pořád… to je jeho hřiště…
T: On má pozitivní… pozitivní způsob, jak to udělat…
B: To je jeho nadhoz, myslím… on má takový… on je taky takový vtipný chlapík (oba se smějí) a nějak hezky vypadá, má šedivé vlasy svázané do copu, jezdí kabrioletem a vždycky má… má… jak bych to řekl… má modré džíny a… košili zastrčenou do džínů a někdy kovbojský pásek, který k tomu patří.
T: Ano, a ještě má na kovbojském opasku kapsu na mobilní telefon.
B: Přesně tak, kapsa na mobilní telefon. To je jedna z nich, se starou kapsou na mobil…
T: Je to v… jako… pamatuješ si ještě, tenkrát… s takovým plastovým pouzdrem…
B: Ale myslíš, že ho ještě má, nebo že by to byl prostě ten typ člověka, který by takovou věc vlastnil?
T: Myslím… myslím, že když jsem ho viděl naposledy…
B: Tomu se mi nechce věřit.
T: … myslím, že když jsem ho naposledy viděl osobně, tak měl mobil na opasku, ano.
B: Myslím, že by se nám to líbilo…
T: Ne.
B: To by byl úžasný vánoční dárek. (Oba se smějí) Protože jestli má opravdu ještě koženou (pauza)…
Oba: … tašku…
B: … na opasku…
T: s… s plastovým pouzdrem na opasku…
B: To by bylo fakt super.
T: To je ten kufřík!
B: Myslím, že pak by se mi líbil ještě víc.
T: Ano.
B: Ještě jsem si toho nevšiml a mám pocit, že je to jen zbožné přání, víš? Musíme… (směje se).
T: Každopádně jsem část týdne strávil opět nad svým novým projektem, který jsem si připravil, protože tento týden vyjde. Co jsem za celou dobu nedokázal říct.
B: Konečně jsi to řekl?
T: Mám… rozjel jsem DJský projekt DJ… producentský projekt společně s kamarádem Devonem, jmenuje se WeddingCake a v pátek nám vyjde první skladba, ve které se objeví Heidi a Snoop Dogg… a to je prostě splněný sen. Pracovat se Snoop Doggem samozřejmě, zpívá moje žena, nakonec to byl i rodinný projekt, zabralo to neuvěřitelné množství času, protože se na tom podílela spousta různých lidí, počínaje Heidi, Snoop Doggem, celým týmem kolem…
B: Heidin text stále visí na mém mikrofonním stojanu.
T: Ano, a Heidin text je zároveň vlastně poctou písni „Baby Jane“ od Roda Stewarta… je v něm takříkajíc zahrnuta stará ukázka, protože Heidi zpívá melodii a text písně „Baby Jane“.
B: (zpívá melodii písně „Baby Jane“)
T: Přesně tak. A jo, proto bylo potřeba hodně věcí vyřešit, protože do toho bylo zapojeno mnoho stran a určitě mě to stálo pár šedivých vlasů – ne stálo tak, že bych o ně přišel, ale že mi nějaké šediny přibyly, ale teď už je všechno vyřešené a v pátek to vychází a já jsem moc šťastný…
B: Gratuluji, bratře Louie!
T: Všem, kteří ještě nesledují WeddingCake, rozhodně musíte sledovat WeddingCake na Instagramu, to je můj nový DJský projekt – mám teď poprvé i Instagram (smích).
B: Jo, to jsem byl hodně… Ty jsi z toho tak nadšený, už ráno jsi říkal „jé, podívej, co všechno můžeš dělat“ a takové „a jak mám označit lidi “ a tak dále…
T: Jo, asi ještě nebudu zveřejňovat soukromé věci, ale aspoň… musím… nahrávat obálky a retweetovat věci… ne, re (pauza) instagram,
Oba: repostovat (oba se smějí)
T: Jako všechny tyhle věci, které jsou hrozně vzrušující a my se… ten projekt začíná opravdu od nuly a máme spoustu super písniček, které letos padnou, a bude to taky virtuální projekt, já jsem jen producent stojící v pozadí, ale oficiálně vystupovat nebudu, nebo jsem to aspoň zatím neplánoval… každopádně rozhodně musíte sledovat WeddingCake a těšit se na písničku a na všechno, co teprve přijde, a abych uzavřel kruh, ta písnička se jmenuje „Chai Tea with Heidi“!
B: Obal už vyšel…
T: Cover už vyšel, a proto jsem dneska přinesl náš Chai Tea, ano.
B: Úžasné, já už jsem svůj vypil, můj je úplně pryč.
T: Vážně?
B: Jo, fakt mi to… bylo to tak chutný, kdyby lidi viděli velikost toho hrnku, ehm…
T: Tak to už jsi opilý, ne?
B: Zase jsem se napil, jo. Každopádně jsme poslední dva týdny nevycházeli z domu, takže jsem si opravdu říkal „no bože, moc vzrušení nebylo“, ale když si vzpomenu na svůj týden…
T: Když už mluvíme o nevycházení z domu, chtěl jsem se zeptat, jestli léčba zabrala, nebo máš pocit, že tam ti brouci pořád jsou? Pořád tam jsou.
B: Je to pořád…
T: Požírají tvůj dům… tihle… tihle… tihle… termiti.
B: Ano. Přišel jsem domů a myslel jsem si… když jsem to objevil, tak tam byla doslova vždycky malá dřevěná hromádka…
T: mhm.
B: Protože tam, to… skoro mám pocit, že je to nějaký červ, který tam hlodá a vždycky to spadne ze stropu na podlahu a po té tepelné úpravě jsem měl pocit, že se to zhoršilo, jako by to probudilo tu věc uvnitř.
T: No, možná jsou teď stimulovaní a díky teplu se stali opravdu aktivní…
B: Stěžoval jsem si na to ve firmě a teď mají přijít znovu.
T: Myslím, že ti sežerou celý dům.
B: A teď se chtějí soustředit tam… kde jsou všechny ty štěpky, tam musí být obrovská potvora… uff.
T: Uuuh…
B: Bojím se, že…
T: Třeba to není termit, ale krysa, to by bylo taky možné.
B: Ale Tome, prosím tě, nech toho. Ty si to vážně myslíš?
T: Je to možné.
B: Fuj.
T: Když produkují tolik štěpky…
B: (znechuceně vydává zvuky) Nechci na to ani pomyslet.
T: … si tam mohou postavit malé hnízdo. (směje se)
B: Těch třísek je tolik, že to bylo opravdu… dalo by se…
T: Nebo je to malá myš, pak tu máš malou myší jeskyni…
B: Ale ony neokusují…
T: … to by se ti hodilo.
B: Že by tam okusovaly?
T: Myší jeskyně v Kaulitzových kopcích (smích).
B: Ach bože, ach Tome, neděs mě. Já už se bojím. Já jsem se bál, že to bude zase nějaký bramborový brouk, který tam nahoře okusuje, a pak s dalšími potvorami… víš… nebo že se to tam rozmnoží… snad se tam nic nerozmnoží… každopádně zase přijdou a něco tam vysloveně naočkují, jenom tam, aby to zabilo tu potvoru, co mi tam nahoře ničí dům.
T: Já můžu jenom doufat, Bille, že ten týden a všechno ostatní bude lepší než fotbalový zápas Bavorsko vs. Gladbach, protože… výkop německé fotbalové ligy, nevím, jestli jsi o tom slyšel, to jsou vlastně zprávy týdne, výkop německé fotbalové ligy se Bavorsku nepovedl, protože byli všichni taky nemocní. Všichni měli taky Covid.
B: Cože, takže polovina týmu nemohla hrát…
T: Museli hrát s týmem Z a to, jo, nedopadlo dobře. Prohráli jsme výkop ligy, ale samozřejmě jsme pořád lídrem ligy, ale jo, nebylo příjemné se na to dívat.
B: Jo, vlastně podle mě vypadáš bledě. Vypadáš jako… jako šedivý.
T: Ale včera jsem se opaloval a myslím, že se to trochu zlepšilo.
B: Chtěl jsem ti doporučit, aby sis ve sklepě postavil solárium. (Oba se smějí) Protože, pamatuješ si ještě na lidi, kteří měli solárium ve sklepě?
T: No, za prvé, když jsme byli v pubertě, tak jsme byli na soláriích skoro závislí, protože jsme měli kamaráda, jehož matka…
B: To je tak špatný…
T: … vlastnila solárium a my…
B: to je jako kdybych…
T: … jak často jsme tam chodili? Dvakrát týdně? Nejméně…
B: aspoň… A jako na 25 minut.
T: Přesně tak. Na solárko s nejvyšším nastavením.
B: S nejvyšším nastavením!
T: Kolik nám tehdy bylo?
B: Měla nehtové studio…
T: 15?
B: Měla nehtový salon. Vpředu dělala tlusté francouzské nehty a vzadu… (směje se).
T: A vzadu…
B: … a vzadu se tam opalovaly puberťačky – nám bylo třináct -. Takhle jsme se už nikdy neopálili. Vypadali jsme jako…
T: Vpředu tlusté gelové nehty a vzadu vaše spálené tetování nad zadkem.
B: Jak jsme vypadali! Byli jsme tak neuvěřitelně opálení; slovo retard to ani nevystihuje.
T: Ale vypadali jste velmi zdravě, přestože to byla ta nejnezdravější věc, kterou jste mohli udělat. Ale v té době to nebyl takový problém, protože to dělal každý. Všichni, že?
B: Ale ne ve třinácti letech.
T: Ale zamysli se nad tím. V dnešní době už solária neexistují. Jsou ještě…
B: Ale pořád si pamatuješ, jak je lidé měli doma. Lidi, kteří byli takoví nehorázní, že měli ty věci ve sklepě…
T: Ve sklepě, ano, to jsou veselé.
B: Jsou k popukání. S takovýma malýma brejličkama – to jsou taky lidi, co si fotí genitálie.
T: Ano, a pověsí je nad záchod.
B: … a lidi, kteří používají frázi „pojďme to rozjet“.
T: Přesně tak. Ano.
B: Víš?
T: Ale byla i levná verze, nejenom… někteří byli opravdoví profíci. Měli ve sklepě taková obrovská lehátka se speciálním připojením na elektřinu, protože spotřebovávali tolik elektřiny…
B: To je tak strašně asociální.
T: A pak taky…
B: Myslíš, že to ještě existuje? Jestli nás poslouchá někdo, kdo má ještě doma solárium, ať se ozve!
T: A přestaňte to prosím dělat.
B: (směje se)
T: Proč, to je opravdu špatné pro kůži.
B: Proč, vždyť jsem tě tam chtěl poslat, aby ses opálil.
T: Jo, dobře, podle toho, jak vypadám, to asi nutně potřebuju, ale je to opravdu…
B: Ale víš, ta kůže je pak vždycky cítit spáleninou.
T: Spálená, ano, ano, jistě.
B: Když vylezeš…
T: No, někdy se před sezením navíc používal bronzer…
B: Jako olej…
T: … jako opalovací olej a pak jsi uvnitř… to je… existovala i levná verze, to jsem chtěl říct, že se to dalo složit, solárium, které se dalo objednat v katalogu Quelle (slavný německý katalog, už neexistuje) a pak se to rozložilo a to bylo jako… muselo se s tím ručně pohybovat… nejdřív se mohla opálit jenom oblast od nohou nebo chodidel až po zadek a pak se mohla udělat druhá půlka těla. (smích)
B: Mimochodem, můj RTL zase funguje.
T: Ui… Proto ses mi celý týden neozval.
(oba se smějí)
B: No, já jsem se na to zase podíval, protože jsem celý týden nemohl dělat nic jiného a bylo toho hodně… kromě práce, já jsem samozřejmě taky pracoval, ale kromě práce, a když už je všechno hotové, tak jsem si říkal „dobře, co mám teď dělat“…
T: Sledování RTL. Na co ses díval? Na Bachelora?
B: Ehm… já… jsem se díval… hodně. Na všechno možné. Ne, Bachelora ne, protože myslím, že ještě nezačal. Ehm… ale díval jsem se hodně a všude a uvědomil jsem si, protože vždycky analyzuju jazyk ostatních lidí: „upřímně“. Protože co člověk řekne…
T: Tímto chceš…
B: co se říká, když se řekne „upřímně“?
T: Chceš lidi připravit na to, že se jim nemusí líbit, co se chystáš říct…
B: Ale někdy pak lidé řeknou něco úplně banálního, víš, co tím myslím?
T: Ano, řeknou třeba „no“…
B: Když použiješ frázi „upřímně řečeno“, nějak se všechno, co jsi řekl předtím, znehodnotí…
T: Jo, označí se to za lež…
B: Jako lež, protože pak řekneš: teď jsem upřímný.
T: Teď, abych byl upřímný…
B: Takže teď…
T: … protože ten zbytek byl trochu… pak zase to, co asi říkáš…
B: Ale to je…
T: Nemyslím si, že je to tak špatné, protože to říkáš způsobem jako „normálně bych ti to neřekl takhle na rovinu, ale teď“…
B: Ale teď…
T: … „uslyšíte holou pravdu“ a obvykle na to lidi připravujete – že jim řeknete něco, co nechtějí slyšet.
B: Poslouchej! Poslouchej! Co mi taky přijde úžasné v tomto kontextu, že se říká „teď zase po německu“ (idiom: říct něco na rovinu) (oba se smějí) takhle! A pak řeknou „je to tady fakt na hovno, abych byl upřímný“.
T: (směje se)
B: … a pak řekneš… pomyslíš si: „Ježíšmarjá! Teď už“…
T: Nebo… nebo lidi, co říkají…
B: Jen aby…
T: … omluvte mou francouzštinu, ale teď poslouchejte…
B: To mi přijde strašně vtipný – když lidi říkají „teď poslouchej“.
T: V dobré němčině…
B: Dobrou němčinou, to je tady fakt na hovno a člověk si říká: „Ježíšmarjá, Claudie! Bärbel!“
T: „Ježíš“ je slovo, které jsme si přidali my, takhle nám maminka vynadala…
Oba: „Ježíš! Ježíš!“
T: „Zbláznili jste se?“
B: A pak mi někdo řekl… Měl jsem z toho velkou radost, protože jsem slyšel a taky jsem to viděl na Instagramu, protože jsem byl poslední týden hodně na Instagramu a koukal na nesmysly, že redaktoři „Wer wird Millionär?“ (Kdo je milionář?). (německý kvízový pořad) zřejmě poslouchají náš podcast, protože… „Frau Keludowig“…
T: Ano?
B: … tam bylo téma.
T: Ne!
B: (směje se)
T: Frau Keludowig?
B: A Günther Jauch (moderátor zmíněného pořadu) … Ne, ta otázka byla… ta otázka…
T: Aha, já myslel, že ta otázka zněla: Je její jméno „Frau Keludowig“ nebo „Frauke Ludowig“?
B: Ne, to by bylo k popukání!
T: (směje se)
B: Ne, mají… to by bylo k popukání, myslím, že by se nad tím spousta lidí musela zamyslet a zeptat se sama sebe…
T: Rozhodně.
B: Jmenuje se Frau Keludwig? Nebo „Frauke Ludowig“?
T: Frauke Ludowig, jo.
B: A pak…
T: V tu chvíli bych z toho byl taky zmatený.
B: Ne, ale Günther Jauch má… protože ta otázka byla jiná, myslím, že to bylo „Která z těchto žen je slavná?“ a odpovědi byly legrační jména a jedna z nich byla Frauke Ludowig a pak… a pak Günther Jauch řekl něco jako „fun fact, donedávna Heidi Klum nevěděla, jestli se jmenuje Frau Keludowig nebo Frauke Ludowig“.
T: Opravdu? Úžasné!
B: A všichni z toho měli samozřejmě legraci a…
T: To je legrační…
B: … se nad tím rozplývali, a proto mi přijde vtipné, že se o nás mluvilo na akci „Wer wird Millionär?“.
T: No, možná si jen přečetl jeden z těch drzých článků, které o tom napsali, což nás přivádí k dalšímu tématu tohoto týdne…
KAULITZ KOLUMNA
T: Ty ses vážně zbláznil.
B: (smích) Tento týden jsem opravdu šílený. Takže tento týden se tisk opět ukazuje ze své nejlepší stránky.
T: Jo.
B: Takže já mám zase…
T: Jo, vítej v mém světě. (směje se)
B: Ne, tak to je, za celou tu dobu jsme toho měli hodně a opravdu jsme tu kategorii zavedli, protože je to strašně vtipné a protože jsou všichni strašně šílení. Jenže myslím, že tenhle týden se…
T: … špatně chovali…
B: … chovali se tak špatně, myslím, že tento týden, tento týden zase dokázali, jak hloupě a prostě lacině píšou a jak překrucují každé tvé slovo.
T: Řekni prosím nějaký příklad?
B: Tak nejenom překrucování. Samozřejmě vytrhávání něčeho z kontextu, aby se vytvořil titulek, aby se všichni… Ale absolutní vrchol, to mě fakt vytáčí, protože si myslím, že už z našeho posledního dílu jsi vytrhl všechno z kontextu, a pak jsi z toho udělal mega titulky na celý týden a vlastně všude BUM BUM BUM BUM
T: Jasně, bylo to všude. Všude jsem to viděl: „Bill Kaulitz: Myslel jsem, že umřu“.
B: Jo, „Myslel jsem, že umřu“.
T: A pak: „Bratři Kaulitzové jsou nakaženi Coronou“ a pak: „Bill Kaulitz: Myslel jsem, že umřu“. Takže jsem to viděl všude. Prostě ti vzali větu, protože jsi řekl „Myslel jsem, že umřu“, protože jsi nemohl jít na večírek-
B: PROTOŽE JSEM NEMOHL JÍT NA VEČÍREK!!!
T: Jasně, a oni to prostě dali do souvislosti s Corona-virem, což taky fakt není vtipný!
B: NE!
T: Tak to je trochu…
B: Ale taky takový prostoduchý, to je takový… Ale mám ti něco říct? Kdybych to sám nevěděl. A já bych se cítil jako čtenáři tenhle týden, tak bych si připadal tak posranej!
T: Ano. Ale i kdyby tě znali, tak bys jim stejně připadal na hovno. (směje se)
B: Ne, ale tenhle týden jsem si říkal, no co bych se nasral!
T: Mhm.
B: Ty titulky, které jsem řekl: „Měl jsem pocit, že umřu“, opravdu vidím, jak každý sedí doma a je jako: „Může už prosím tě zmlknout? Co si to myslí, že umírá?“. A kdybych nás neznal, taky by mi to přišlo na hovno. Nebo kdybych ten podcast neposlouchal! Protože když to člověk čte jenom tak, tak si myslí-
T: – „Ale no tak…“
B: – „To je tak prostoduché.“ – „Aha. A nejen to! Taková mazanice si tento týden dovolila absolutní nářez, který se pak nespokojil jen s tím, že už jsme jim v minulém díle dali pořádně nažrat, a oni už to stejně všechno vytrhávají z kontextu –
T: Jo –
B: Řekli si: „Ne, to mi nestačí, vezmu další výrok o tom, co udělal Bill nebo Tom, a prostě je budu citovat špatně a ten výrok ještě víc zdramatizuju.“ Takže jí nestačilo, aby se do toho redakčně trefila, aby to zase udělala vzrušující – –
T: Protože jsem chtěl jenom říct, že vlastně můžete citovat nás, a pak citovat KOREKTNĚ, a pak ještě napsat článek tím směrem, jakým by chtěli.
B: Jo, to jí nestačilo. Chtěla mít v titulku citát a ten se jí úplně nelíbil tak, jak jsme ho řekli, tak si řekla, že ho prostě ještě víc vyhrotí – a to je to, co jsme řekli.
T: Tak co to bylo?
B: A ona napsala: „Bill a Tom Kaulitzovi: „Domácnost můžeš dělat, jen když nemáš práci“.
T: (směje se) No páni.
B: Teda když si to teď přečteš…
T: Jo, to je na nic.
B: Dobře, ale promiň, ale kdyby sis to teď přečetl, tak si řekneš: „Co je to za arogantní honibrky?“.
T: Jo, ale ty vskutku jsi!
B: Jo, dobře, ale zaprvé: Nikdo z nás to neřekl-.
T: Stejně jsi dostal cenu za arogantnější dvojče v roce 2021. (směje se)
B: – to nikdo z nás neřekl! A to mě fakt štve.
T: Jo.
B: Já to, ještě jednou, hned předám tiskovému právníkovi.
T: Ano, vlastně bys to měl udělat, protože nesmíš citovat nesprávně.
B: Protože si myslím, že … No, to je v pořádku, že nás zase všechny roztrháš a stejně o nás napíšeš zase. Ale pak TO, že jí nechci dovolit, aby jí to prošlo. To je přece tak…
T: Tak mi to teď vysvětli, co jsi vlastně chtěl říct?
B: A já chci…
T: Vysvětli mi to teď!
B: Já se tady taky nechci ospravedlňovat, protože to je taky…
T: Ano, musíš se ospravedlňovat!
B: Vůbec ne!
T: (směje se)
B: Vlastně to vůbec nechci dělat! Nikomu do toho nic není. To jsem neřekl, tak si trhni nohou! A tomu, kdo to napsal: Neprozradím nic, když to teď uděláš. Ale jestli to uslyší, přál bych si, aby mi odpověděla, protože bych s ní rád mluvil. Rád bych ji viděl a rád bych prostě zjistil, proč a jak se cítí, protože… A slibuji ti, že se nemusíš bát! Můžeš mi napsat zprávu na Instagramu nebo nám můžeš napsat e-mail nebo tak něco. Chci si s tebou jen popovídat. Protože mě to zajímá a mám ti co říct. Rád bych si s ní soukromě, mimo záznam, popovídal, abychom si prostě…
T: Tak já osobně musím říct, že bych se teď určitě bál. Já bych tě nekontaktoval. (směje se)
B: Ale proč? Proč se bát?
T: Jo, protože ona ví, co dělá. Ona ví, co dělá, a může být ráda, když nedostane dopis od právníka, ne? A když ho dostane, tak to má naplánovaný. Předem se zeptala své šéfredaktorky: -.
B: Dobře, tak si dejte pozor!
T: – „Můžeme si dovolit utratit 10 000 eur za právníky…“ A on řekne „dobře“.
B: Dobře, tak teď máme dohodu! Pak počkám týden, než pošlu právníka, a pak má ještě lhůtu, aby se mi během tohoto týdne ozvala a probrala to se mnou.
T: Ale taky mi připomínáš takovou reality show na RTL, kde si všichni pořád vyhrožují právníky. Třeba: „Jestli o tom budeš mluvit, tak se ti ozve můj právník“ (oba se smějí).
B: To se mi líbí, je tam jedno skvělé video od Giny-Lisy a Micaely Schäferové (německé reality-tv hvězdy), a ony se jako: „BUDEŠ SE O TOM DOVÍDAT OD MÉHO PRÁVNÍKA; TOHLE JE ZNEUŽITÍ“ (oba se smějí) Ne, ale právě proto; může o tom přemýšlet-.
T: -a spojit se s tebou.
B: Je to jen nabídka, jo.
T: Pokud ne, ozve se jí tvůj právník.
B: (zopakuje zlým hlasem: „Ozve se jí můj právník!“). Tak co máš tento týden?
T: Já mám taky šílenosti, tady na zpravodajském portálu, kde se píše: „Tragická smrt bratrů Bognadoffových“.
B: Já je neznám.
T: Jsou také známí jako „botoxoví bratři“. A jsou to Francouzi, právě zemřeli na Coronu, a v té souvislosti nás prostě taky zařadili. To pro ně byla skvělá redakční volba, tady je to taky šílené: „Bratři Bogdanové“, to byla taky dvojčata…
B: Poslouchám…
T: „Bratři Bogdanoffové, což byla také dvojčata, považují očkování za nebezpečné a v důsledku toho umírají na koronu. Dvojčata Kaulitzova jsou také nakažena virem a fotbalisté FC Bayern musí snášet velkou kritiku. Týden slavných osobností…“
B: Dobře, takže to je jen tak nahozené…?
T: To je šílené, ne? Jen tak: „Jsou to dvojčata, jsou to dvojčata, obě mají něco společného s coronou, tak je prostě hoďte do jednoho hrnce.“ A takhle to bylo.
B: „… a možná Bill a Tom taky umřou! To bychom byli první, kdo by to napsal.“
T: (pokračuje ve čtení článku) „Na Silvestra byl stále v dobré náladě. Smál se, žertoval a popíjel sklenku šampaňského, když na silvestrovském večírku ZDF hovořil s moderátory Andreou Kiewelovou a Johannesem B. Kernerem o svých předsevzetích pro rok 2022. Bill Kaulitz, připojený z Los Angeles, se trochu rozpovídal o letním počasí v Kalifornii, ale také o tom, že jeho bratr-dvojče Tom je indisponován a leží v posteli. Což v té době věděli jen nejbližší členové rodiny: Oba bratři se nakazili koronavirem, přestože nosili roušku, drželi si odstup a přijali všechna možná preventivní opatření. Tomova těžká chřipka tedy byla koronavirus, zatímco Bill, jak nyní uvedl ve svém podcastu: „Kaulitzhills – Senf aus Hollywood“, neměl téměř žádné příznaky. Ani zimnici, ani horečku a stěžoval si pouze na velmi nehoráznou bolest v krku. Zatímco mnoho lidí na celém světě se nechává očkovat a vakcína obvykle…“ Bla, bla, bla a tak dále. „Diskuse o povinném očkování letos zaměstnává všechny celebrity…“ Ale to je šílené, jak to házejí do kotle, to mi přišlo zase docela zajímavé-
B: Jo.
T: -a obviňují vás: „No? Nelhal náhodou při rozhovoru?“ – „Nelhal. Podle hesla: „Řekl jenom, že měl chřipku, že to asi věděli jenom nejbližší členové rodiny, že už mají Coronu!“ – „To je pravda!“ – „To je pravda! Takže ne, ani my jsme to tehdy nevěděli. Takže víte…
B: Jo, jo…
T: Jako, panebože! Tyhle výsledky testů chvíli trvají, zvlášť když se udělá pořádný PCR- test…
B: Píšou tady: „Tom a Bill Kaulitzovi měli Coronu: Dezinfikováno alkoholem a cigaretami!“ (směje se)
T: Jo… takže pro jednou nelhali! (Oba se smějí) Jo, páni, tenhle týden jsme se fakt rozjeli…
B: Tenhle týden byly sloupky s drby plné. Máma se mi taky ozvala a pak zase dotazy na nás. A taky mi psala spousta lidí, dokonce i ti, o kterých jsem dlouho neslyšel a kteří mi pak psali: „Ahoj, jak se máš?“ a já si říkám: Bože, přečti si ty články, mám se skvěle!
T: Jo.
B: Víš, ale samozřejmě všude píšou, že umírám! Pak někdo zavolal našemu basákovi, našemu tour operátorovi, a říká: „Člověče, co se to děje? Jsou v nemocnici, co se děje? Oni umírají? Co se děje? Co se děje s turné?“ (oba se smějí)
T: „A co se děje s turné? Mohou ještě vystupovat, když leží v posteli?“ (směje se)
B: Ale pobavila mě i následující věta:
DURCHGEKAULITZT
B: Uschi se ptá, jestli svým kočkám občas říkáte Muschi (kočička) (smích). Věřím, že to lidé dělají jen z legrace.
T: No, především se Uschi jen ptá – mimochodem, myslím, že se nejmenuje Uschi, ale Urte. Věřím, že Uschi byl jen vtip a ona si před něj dala M. Tohle je prostě vtip: „(Muschi v němčině znamená kočička, Muschi má stejné dva významy jako kočička) (smích).
B: Aha, chápu.
T: Ale taky se ptá, proč nemáme kočky. My přece jednu kočku máme!
B: My ne! Netahej mě sem. Já nemám kočky.
T: Jo, dobře. Ale myslím, že z tebe bude později v životě kočičí člověk, někdo, kdo má třeba 13 koček.
B: Kdepak, buď jednou upřímný!
T: Bärbel by to slušelo, řekněme to takhle.
B: Bärbel by to slušelo, jo.
T: Mít 13 koček by se k excentrické Bärbel určitě hodilo.
B: Přesně tak. Chce vědět, proč nemáme kočky. Já nejsem fanoušek koček. Jen říkám.
T: Jo. Ty jsi spíš na psy. Jsou kočičí lidé a psí lidé. Obojí najednou není tak snadné. Protože můj pes Capper je takový lovecký pes. To máme doma taky problém. Lou má kočku a my ji musíme držet v určité části domu, protože Capper by ji zabil, jakmile by ji uviděl.
B: Takže já nemám kočky moc rád, vlastně se jich docela bojím. Na kočkách mi vadí jejich nezávislost. Víte, ony žijí svůj život úplně samy, zatímco pes se celý život orientuje na svého pána. Takže pro Stitche jsem celý jeho vesmír.
T: Jo, myslím, že pro Stitche jsem to spíš já, kdo je celý jeho vesmír. Ty jsi jeho druhá volba (smích).
B: Ale já myslím lidi obecně. Jí, kdykoli mu dám najíst, sleduje každý můj krok, studuje každou větu, každý pohyb, přesně ví, co bude následovat, a to je to, co strukturuje jeho každodenní život. Kdy jde na procházku?
T: Kočky jsou samostatnější.
B: Kočky si svůj den organizují samy.
T: A jsou arogantnější. Člověk nikdy neví. Jestli už mají dost mazlení…
B: -tak se dají na útěk. Nebo na tebe syčí.
T: Nebo ti dají facku. To je právě ono.
B: A to mi přijde naprosto absurdní, tolerovat kočky, které koušou lidi! Protože když tě kousne pes, tak lidi hned udělají „panebože, je agresivní a musí se hned utratit“.
T: Jo, protože když to dělají kočky, není to tak nebezpečné. Ale když na to jdou…
B: Ale co si myslíš, když ti kočka skočí do obličeje a opravdu tě kousne? Je spousta věcí, které se mi na nich nelíbí. Vadí mi, že čůrají a kadí doma. Máš nechutný kočičí záchod a všude je to cítit, ať už je čistý jakkoli. Smrdí to. Vypadá to hrozně, nehodí se mi do bytu. Nechci mít doma kočičí záchod.
T: A taky by se u tebe doma kočičí záchod mísil s pachem alkoholu a cigaret, a to je docela dobrá kombinace (oba se smějí).
B: Víš, já prostě nechci mít doma bednu na stelivo, nelíbí se mi, že kadí uvnitř. Chci říct, že jsou i kočky, které chodí ven, můžeš je nechat venku-.
T: Jo, my jsme si tu naši vzali s sebou v kočárku (oba se smějí).
B: To je tak hloupé! V kočárku (směje se).
T: Jo, to jsme opravdu udělali. Vzali jsme psy na procházku a kočku jsme vzali s sebou v kočárku.
B: Páni, to je fakt jako „Familie Flodders“ (holandská filmová trilogie o asociální rodině, která žije ve čtvrti vyšší třídy kvůli experimentu, v Německu známá, rodina se často používá k označení lidí jako spodina). Už vám chybí jen fretka na vodítku (oba se smějí).
T: Abych se tedy vrátil k otázce: Kdybych měl kočku, říkal bych jí Muschi (kočička).
B: Víš, jaké kočky mi připadají roztomilé? Ty Garfieldovy kočky, ty opravdu oranžové Garfieldovy kočky, které jsou baculaté a celý den sedí na zadku. Ty by se hodily i ke Stitchovi. Přišly by mi roztomilé. Dovedu si představit, že bych takovou kočku měl.
T: Vidíš, a je to tady. Tady je první kočka a za chvíli skončíš jen u koček.
B: Ne, přemýšlel jsem. Chtěl bych ještě jednoho psa.
T: Ale ne.
B: Věděl jsem, že takhle zareaguješ. Proto jsem ti to nechtěl říct.
T: Ne, vždyť tolik cestuješ.
B: Já vím, ale nějak bych chtěl dalšího psa. Nějak bych chtěl francouzského buldočka.
T: Četl jsem e-mail od Andrey, Bille, šlo o naše DNA dvojčat a spletli jsme se. DNA dvojčat je vlastně stejná.
B: Taky jsem o tom dostal tolik zpráv, tolik.
T: Nemohl jsem tomu uvěřit, Bille. Psala „o diskusi o DNA v minulém díle: Ano, jednovaječná dvojčata jsou geneticky totožná. Takže ano, pokud jeden z vás spáchá zločin a zanechá po sobě DNA“ – což bychom neudělali, ale za předpokladu, že ano -.
B: Nezanechali bychom po sobě důkazy nebo…
T: Nezanechali bychom po sobě důkazy, ano (oba se smějí). – „nebo pokud jeden z vás bude otcem a ten druhý se spojí i s matkou, nedalo by se běžnými metodami zjistit, který z vás to udělal.“ Není to neuvěřitelné?
B: Skvělé, takže oba můžeme mít nechráněný styk s Heidi (oba se smějí).
T: Ale Bille, přemýšlej o tom, není to hard-core? Není to neuvěřitelné?
B: Neuvěřitelné! To jsem nevěděl!
T: Obrátilo mi to celý svět vzhůru nohama.
B: Ale to taky znamená – a někdo mi o tom poslal zprávu – že existovala dvojčata, která něco ukradla v KaDeWe (obrovský, drahý obchoďák v Berlíně) a nikdy nebyla odsouzena, protože se nikdy nepodařilo zjistit, které z nich to udělalo.
T: Já bych je zavřel oba.
B: Ale Tome, my teď můžeme páchat zločiny a projde nám to.
T: Přesně to mám na mysli, to je informace, která mi převrátila celý svět naruby. Musíme vymyslet, co s tím uděláme.
B: Jo, zlý.
T: Dřív jsme si mysleli, že nejpůsobivější věc, kterou můžeme udělat, je vyměnit si svetry, na kterých jsou naše jména, ale máme stejnou DNA! Mohli bychom obrátit celý svět vzhůru nohama.
B: Ale nemůžeme za sebou nechávat otisky prstů. Lidé mi psali, že otisky prstů jsou jiné.
T: Takže jako třeba sliny nebo co?
B: Přesně tak, jako sliny. Co jiného je DNA? Pot-
T: Sperma.
B: Jo, pot.
T: Jo, pot, sperma.
B: Jo, hlavní je nosit rukavice.
T: A vlasy?
B: Ale to je hříšné, teď se můžeme dostat až k mnoha-
T: To je to, co myslím, můžeme obrátit celý svět vzhůru nohama.
B: Věřím, že teď můžeme naplánovat nějaké věci, u kterých můžeme říct: „Který z nich to udělal? To se nikdy nedozvíte.“ A já řeknu „Tom to nebyl“ a ty řekneš „Bill to nebyl“, ne, „já to nebyl“ (Tom se směje).
B + T: Oba říkáme, že jsme to neudělali.
B: Ne, počkej, jeden musí obvinit druhého. Takže já bych musel říct: „Byl to Tom.“
T: A já řeknu „Byl to Bill“.
B: A ty řekneš: „Ne, ten den jsem byl…“
T: A soudce řekne: „No, to se nedá nijak vyřešit, jste oba volní.“
B: Přesně tak, ale zavřít nás oba?
T: Já bych to jako soudce udělal, ale myslím, že to nemají dovoleno.
B: Ale když nemají dost důkazů?
T: Ne.
B: Musíme o tom déle přemýšlet.
T: Ano, musíme o tom přemýšlet déle, ale věřím, že to otevírá nové dveře.
B: To je tak super. Opravdu je to tak.
T: Já si taky myslím, že je to hříšné.
B: Ale určitě existuje spousta případů, kdy to udělala dvojčata, nemyslíš?
T: Ano. Kromě toho jsem dostal docela roztomilý e-mail od Stelly a chtěl jsem ti ho přečíst, jen si ho poslechni. Napsala: „Ahoj Tome, ahoj Bille, věk před krásou – dělám si legraci, Tom samozřejmě vypadá líp – především se brzy uzdrav a drž hlavu vzhůru! Alkohol během karantény pomáhá, ale to už určitě víš. Abych se podrobněji věnovala vaší „umso“ diskusi: To se mi líbí, nemusíme si připadat tak hloupě, protože učitelé němčiny to zřejmě taky nevědí. „Je to opravdu pravda. V Dudenu (německý slovník) se píše, že můžeš použít i „je… umso…“. Vidíš, to taky funguje, jak říká učitelka němčiny. „Na Bad Love se opravdu těším, poslala jsem i taneční video…“ A pak ji jen opravdu pobavily naše životní hacky, jako je dávání misek do myčky dnem nahoru, aby se v nich nehromadila voda. Čím dál víc se bojí setkání s námi. „Neodvažuji se s vámi mluvit ze strachu, že řeknu něco špatně (protože si vlastně děláte legraci skoro ze všeho).“
B: Ach bože, jsme snad příliš negativní?
T: To jsem právě chtěl říct. Musíme si přestat dělat legraci ze všeho. Ale děláme si legraci i sami ze sebe, jsi stejně hloupý. Vždyť ty taky říkáš spoustu věcí úplně špatně. A teď aspoň víš, jak se používá „je… umso…“.
B: Dostal jsem e-mail od Christine, který mě také docela zaujal, protože má docela zajímavou práci. A teď můžete všichni hádat, co by to mohlo být. Takže Christine je inženýrka chemie.
T: A mám hádat, co dělá?
B: Jo, a co vůbec dělá chemická inženýrka?
T: Řekl bych, že vyvíjíš nové chemikálie, výrobky jako teflon.
B: Tak moc se nemýlíš.
T: Takže já bych řekl, že potřebujeme nový nátěr, který nebude tak jedovatý, a ona by něco vyvinula.
B: To je vtipné, tak ona to nedělá, ale je to docela velký obor a říká: „Chemičtí inženýři se zabývají plánováním a koordinací, provozem a údržbou chemických a farmaceutických průmyslových závodů. Tento profesní obor zahrnuje široké spektrum. Já jsem například zaměstnána v oblasti bezpečnosti a zodpovídám za bezpečný provoz v těchto závodech. Zejména proto, že pracuji v tomto oboru, se mě opravdu dotýkají a rozčilují incidenty jako DuPont – to je ten teflonový příběh – protože ničí pověst celého odvětví. Mnoho lidí v různých společnostech se každý den snaží provozovat tyto závody co nejbezpečněji a nejčistěji.“
T: Jsem tedy rád, že existují lidé jako Christin-
B: Christine.
T: -Christine, protože v těchto oborech je potřeba dobrých lidí. Ona má naprostou pravdu. Farmaceutický a chemický průmysl mají prostě špatnou pověst.
B: A pak jsem ještě rychle chtěl říct: Damaris H., četl jsem tvůj e-mail, byl opravdu milý a chtěl bych jí cestou domů vykouzlit úsměv na tváři nebo tak něco, ten e-mail mi přišel moc milý.
Teď jsem dostal super zprávu – už se směju – od Claudie. Neřeknu její příjmení, protože drzost je – v té její naprosto šílené zprávě, která mi přijde tak vtipná – uvedla své příjmení, takže jí nic nevadí. Takže jdeme na to. „Konečně to zase začíná. Děkuji za skvělý začátek dne. Tak slastně jsem se smála, protože taky patříme k těm párům, co jeden před druhým kadí (smějí se oba).“
T: V žádném případě, fuj.
B: A pokračuje: „Jsme spolu od roku 2004 a manželé od roku 2006, máme tři děti a děláme to od samého začátku a děláme to dodnes. Když jeden z nás používá toaletu, druhý si čistí zuby nebo se jeden sprchuje, zatímco druhý používá toaletu. Strašně jsem se usmívala, když jste říkali, že to nejde. To samozřejmě slýcháme často, ale oba s tím nemáme problém a pro nás je to naprosto normální. Laskavý pozdrav z toalety. Těším se na příští středu, Claudie.“ A podepsala se také celým jménem! Ten vzkaz mi poslala na Instagram a mně to přišlo takové nestydaté (smích).
T: Ona se nestydí, není to nějak super?
B: No, to se mi nechce věřit.
T: Takže jestli jsi opravdu… co ti řekla? Vykadit se před tím druhým každý den, to je fakt- wow.
B: Fuj. To by mi nepřišlo moc sexy.
T: Ale musíš to rychle spláchnout, protože když si ten druhý čistí zuby, zatímco jeden dělá, že to smrdí až do nebe…
B: Claudie, jaké to je, když má jeden z nich průjem? (směje se)
T: Jo, to je něco jiného.
B: Řekneš něco jako „hele, můžeš mi dát pět minut?“.
T: Prostě si před tím druhým odskočí na záchod a vůbec se nestydí.
B: Žádný stud. Taky to má co do činění s…
T: Jak jste vyrůstali, že? My jsme vyrůstali s tím, že koupelna je tvůj osobní prostor. Dveře byly zavřené, nikdo se nedostal dovnitř.
B: A taky jsme používali sirky, zapalovali jsme si sirky. (to pamatuju z dětství, když ještě neexistovaly žádné wc pohlcovače pachu, tak se místo toho vždycky nechala shořet sirka, která ten smrad aspoň trochu překryla… no… dodnes mám ten smrad spojený se záchodem, takže taky nic moc 😀 J. :o))
SLADKÉ, STŘEDNÍ A EXTRAPIKANTNÍ
Oba: Tak!
(Tom se směje)
B: Vítejte v naší nové kategorii. Je to naprosto vzrušující.
T: Díky, jo.
B: Srdečné přivítání. Budeme tak pokaždé trochu jiní. Měli bychom to lidem nejdřív vysvětlit. Ty termíny… Tak pro mě je sladký nejhorší a extrapikantní nejúžasnější věc. Takhle bych to hodnotil já.
T: Správně.
B: To jsou v podstatě parametry, ale mohli bychom je trochu variovat, jak jsme o tom mluvili, ne?
T: Správně. Týká se to všeho možného: osob, věcí, jídla, zemí…
B: Okolnosti.
T: Okolnosti.
B: Příběhy.
T: V podstatě o všem a měly by poskytnout materiál k diskusi. Jako by se už nediskutovalo dost.
B: A musíme je zařadit do těchto tří…
Oba: kategorií.
B: To není vždycky tak jednoduché. Už jsem pro tebe vymyslel vtipné věci.
T: Jo, kdežto my to nechceme vždycky dělat tak, že se vždycky ptáme jeden druhého.
B: Jasně.
T: Spíš že se zeptáme lidí z našeho okolí, kteří jsou nám blízcí.
B: Chceme…
T: Aby se nás ptali na těžké věci.
B: Chtěli jsme to dělat pokaždé jinak. Přemýšlel jsem o tom, že někdy se zeptám já tebe, někdy ty mě a někdy se nás mohou zeptat přátelé nebo rodina obou.
T: Heidi začne dnes. Poprvé mě napadlo, že…
B: Takže jsi požádal Heidi?
T: Zeptal jsem se Heidi, že jo. Posílala mi hlasové zprávy, které jsem až doteď neposlouchal. Teď si je pustím.
B: Dobře!
H: Herpes, migréna nebo průjem?
B: (směje se) Herpes.
T: Migréna.
B: Migréna nebo průjem… (smích) Takže bych…
T: To je těžké, protože všechno…
B: Jo, všechno je na nic. Jinak bych… já bych…
T: No. Hele, herpes: sladký! Protože já to neznám.
B: HERPES!
T: Nikdy jsem herpes neměl.
B: Správně! Taky bych herpes zařadil jako sladký, protože… Na herpesu je skvělé to, že buď propukne, nebo ne. Všichni ho v sobě nosíme. Někteří lidé ho prostě nedostanou a DÍKY BOHU jsem ho nikdy neměl. Nikdy! Ale kdo, moc zdravím našeho baskytaristu Georga, protože… on-
T: Stačí, když bude mluvit o oparech.
B: Stačí mu, když řeknu: „Uf, trochu mě svědí horní ret. Herpes. Herpes…“
T: Okamžitě ho dostane.
B: A BUM! Jako mávnutím kouzelného proutku! Další dny se mu na rtu udělá obrovská boule.
T: Jo.
B: To je tak legrační, protože mu to vždycky řeknu těsně před důležitými událostmi a druhý den má na rtech obrovskou bouli. Proto, Georgu… (zvuky líbání).
T: Potom střední migréna… Ne! Ne migréna. Průjem! Protože průjem není nic moc, ale když člověk sedí sám na záchodě, tak to zvládne docela dobře.
(oba se smějí)
B: Musím říct, že věnuji příliš málo pozornosti tomu, co je pro mě stravitelné.
T: Jaká byla tvoje stolice… (směje se).
B: Já na záchod nechodím.
T: Aha, dobře.
B: Nedělám to velké… nedělám to.
T: Děláš jenom malé…
B: Jenom to.
T: Tak to neznáš průjem. To samé já s oparem. To taky neznám.
B: Ne, právě proto! To by následovalo hned potom. Ale mě někdy bolí břicho. Proto bych to prostě řekl.
T: Jo…
B: Dneska mě bolel žaludek.
T: Dneska tě bolelo břicho… Myslel jsem, že máš píchání. Bolesti žaludku jsou jiná věc… To víš, že jo?
B: Ne, byly to bolesti žaludku, které se změnily v píchání, pak šly do srdce a pak do ramene… Víš to?
T: Mmh… Ne!
(oba se smějí)
B: A migréna je extrapikantní.
T: Je *extrapikantní, protože je nejhorší.
B: ALE MYSLÍM, ŽE… JE TO LEGRAČNÍ, PROTOŽE JSME TO TEĎ OTOČILI. Většinou extrapikantní byly pro mě nejlepší.
T: Nebo v tom případě pro mě nejhorší.
B: Dneska jsme se z mírných změnili na extrapikantní.
T: ze sladké na extrasladkou
B: Přesně tak, ze sladké na extrapikantní. To je to horší z horších: migréna.
T: Migréna… já s tím tak těžce bojuju. Málokdo to ví, ale já se potýkám s klastrovými bolestmi hlavy.
B: Správně…
T: Klastrové bolesti hlavy… Myslím, že 1 z 1000 pacientů s migrénou, což už je jen pár…
B: Opravdu doufám, že to teď nezačne, protože mám pocit, že pokaždé, když o tom mluvíš, se to objeví.
T: Vlastně o tom nechci mluvit, protože je to opravdu, opravdu, opravdu špatné.
B: Opravdu špatné, jako mrtvice.
T: Musím říct, že když mám tyhle klastrové bolesti hlavy, tak většinou jenom na jedné straně a tak nesnesitelné, že si člověk opravdu chce uříznout hlavu.
B: Ne… chápu, když… Pokaždé, když je dostaneš…
T: Nemůžete spát, pracovat, nemůžete řídit… Jsem úplně… Je to opravdu jako mrtvice. Jedna půlka obličeje mi visí dolů a mám tak silnou bolest hlavy, že… V poslední fázi jsem to měl dva až tři týdny a vlastně jsem chtěl jít na operaci. Můžete si nechat implantovat elektrické impulzy. Není to operace, kterou byste chtěli podstoupit, pokud NEMUSÍTE. Naposledy mě to opravdu přivádělo k šílenství.
B: Vzpomínám si, když jsme… když jsem… Naposledy jsi měl ty ataky…
T: Uf… Už teď mě z toho bolí hlava, jen na to pomyslím.
B: Jo, když VIDÍM ty záchvaty… Vždycky je to pro nás všechny tak děsivé, protože… tvoje žena začne okamžitě bádat a ty jen ležíš v posteli. V pokoji máte několik dní tmu a… Naposledy mě Heidi požádala, abych přišel. Viděl jsem tě tam ležet a je to opravdu děsivé. Prostě tam ležíš a nikdo ti nemůže pomoct. Už máme… Už jsme objednali u doktorů injekční stříkačky a věci na inhalaci. Už máš nohy nahoře a hned tě cítím. Jsme tak propojení a přesně vím, jak se cítíš. Vidím to a dívám se na tebe a…
T: Je to opravdu jako…
B: Já v tuhle chvíli taky ležím v téhle posteli a VIDÍM… Tvůj obličej pak vypadá úplně jinak, opravdu ti visí dolů, oko ti slzí… a celý tvůj obličej opravdu visí dolů. Vypadáš jako Quasimodo.
T: Takový… (vzdychne)
(oba se smějí)
T: Existuje nějaký Quasimodo? Skutečný film? Skutečný…
B: Myslím, že ano! Ano… Dneska se na něj podívám.
T: Ve skutečnosti?
B: Nevím. Rozhodně to musím udělat.
T: Vždyť se ani nejmenuje Quasimodo. To je… Jasmin! Ne…
(oba se smějí)
B: Jasně, Tome.
T: Cože?
(oba se smějí)
T: Ne… Jak se jmenuje ten příběh? Hrbáč z Notre Dame!
B: … z Notre Dame!
T: Tak se to jmenuje.
B: Správně. Disney z toho opravdu musí udělat film podle skutečné události.
T: Už existuje?
B: Určitě.
T: Myslím, že nějaký existuje a musí být dobrý.
B: Ano! Musí být dobrý. Právě jsem řekl, že mám…
T: Jasně, ty bolesti hlavy… Je to opravdu, opravdu, opravdu těžké popsat pro ty, kdo to neznají.
B: Já vím.
T: Tenhle druh bolesti hlavy je tak extrémní…
B: Říká se jim také sebevražedné bolesti hlavy.
T: Ještě to nebylo prozkoumáno. Otázka zní: Pomáhají různým pacientům různé věci? U každého člověka je to jiný druh bolesti. Jsou lidé, a je mi jich moc líto, kteří přišli o život, protože ji dostali chronicky.
B: Už se nemůžete účastnit života.
T: POKUD to máš chronicky, nemůžeš se účastnit života a to je…
B: Vidím to u tebe a vím, protože jsme tak propojení, jak se cítíš, a také vím, jak jsme odolní. Když tě vidím a vím, že nic nedokážeš, ani otevřít oči-.
T: Ne.
B: Ani mluvit… jsi tak v zajetí své bolesti. Je to tak zlé a strašné.
T: Snad už to nezačne a já se toho navždy zbavím a-.
B: To je *extrapikantní.. Naše nová kategorie dostala nějak hodně temný směr.
T: Ale hodnotili jsme všechno.
B: To jsme udělali.
T: Na tom jsme se přece shodli.
B: Měli bychom udělat další kolo?
T: Ano!
H: Hrudník, zadek, rty.
B: Hrudník, zadek, rty… Hrudník… No, hrudník je taky sexy. Počkej chvilku…
(Tom se směje)
T: Hrudník, zadek… rty…
B: Zadek je pro mě sladký, protože je to… no, když je to hezký zadek… Nejsem zadkový fetišista.
T: Ne? Já jsem.
B: Ne. Vážně?
T: Mmhh! (směje se)
B: Počkej… Nech mě být první. Já bych řekl: zadek… takže… zadek je pro mě sladký. Já dám rty na střední. Protože líbat se dobře je pro mě opravdu důležité. Když někdo dobře líbá… protože když opravdu… Já jsem měl… Je to zvláštní, protože jsem měl nejlepší polibek s někým, od koho jsem to nikdy nečekal.
T: Mmhh! Polibek je opravdu intimní.
B: Je to naprosto intimní.
T: Podle mě je to jedna z nejintimnějších věcí, kterou můžeš udělat.
B: Dám si HRUDNÍK JAKO EXTRAPIKANTNÍ (začne křičet, protože ho Tom chtěl zase přerušit).
T: Dělání naší divočiny s nějakým podivným…
B: Nooo…
T:… je to divné. V Corona-času ještě víc, ale… nikdy jsem na to nebyl typ.
B: Radši se s někým vyspím, než abych s někým měl sex. Myslím, že už jsme o tom mluvili.
T: Raději s někým spát než mít s někým sex?
B: Ugh!!
T: Ooookay. (směje se)
B: Promiň, chtěl jsem říct: „Radši se s někým vyspím, než abych se s někým líbal.“ To je fakt. Myslím, že už jsme o tom mluvili. To je pro mě jednodušší. Často jsem spal s lidmi, se kterými jsem se ani nepolíbil.
T: Ano. To je šílené.
B: To jsi dělal taky! (oba se smějí) Pro extrapikantní si vybírám hrudník, protože pěkně tvarovaný, krásný hrudník je opravdu sexy.
T: Musím říct, že pro mě by to bylo jako, kdybych to měl hodnotit… Nejsem hrudní fetišista. Hrudník je pro mě spíš sladký… Nakonec všechno je důležité pro to, aby se mi někdo opravdu líbil. Řekl bych, že jsem méně prsní typ. Pak rty střední a pak zadek jako nejdůležitější.
B: Aha!
T: Jo!
B: To bylo jiné. Zajímavé.
T: Jo.
B: Protože já jsem si přál, aby tam byly i ruce. Ruce jsou můj fetiš číslo jedna. Ruce.
T: Mmmhhh…
B: Já mám strašně rád ruce.
T: Myslím, že uši jsou také velmi důležité.
B: Uši?
T: Jo… (oba se smějí) Nemyslím to tak, že jsem úplně na uši.
B: Jen jsem to chtěl říct. Opravdu jsem přemýšlel nad otázkou „Co se dá dělat s ušima?“. (oba se smějí) I když je to pro mě erotogenní zóna.
T: No-
B: Když si je vezmeš do pusy. Jednou jsem měl někoho, kdo… (Tom se směje) Jednou jsem měl někoho, kdo si je vzal úplně do pusy. Myslím, že to bylo strašně sexy.
T: S tebou?!
B: Jo. Pak jsem si říkal, protože jsem byl totálně překvapený, říkal jsem si: „Wow!“ A pak jsem si říkal: To je úžasný. Po celém těle mi naskočila husí kůže.
T: Co všechno s tebou ten člověk musel ochutnat. (směje se)
B: Blbost.
T: Ne, ale uši jsou důležité samy o sobě. Dávám pozor, aby…
B: … vypadaly hezky.
T: … vypadaly pěkně. Kupodivu věnuji pozornost uším. Málokdo jim věnuje pozornost, ale já… když někdo nemá hezké uši-
B: To mě odrazuje. To se nedělá. Když někdo…
T: … má divné uši.
B: … má divné uši.
T: Mmmhh!
B: Tak to jsme si taky vyjasnili. (směje se)
CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ
T: Vítejte v: „WINWMMNH“ (zkratka pro kategorii v němčině „Was ich nicht weiß macht mich nicht heiß“).
(oba se smějí)
T: Kde Bill stále neví, co to vlastně znamená. (směje se)
B: Mám tip. Nechci to vlastně moc protahovat, ale protože jsem toho teď tolik viděl, protože jsme byli pořád v karanténě, tak jsem zase našel něco vzrušujícího. A sice dokument o sektě „scientologie“. A říkám sekta, protože je to sekta. A jsou lidé, kteří říkají, že je to náboženství. Je to uznáno jako náboženství, což mi přijde skandální. Je oficiálně uznána jako náboženství, a proto je také osvobozena od daní…
T: Páni, ale to je v Německu velké? Myslím, že ne, že?
B: No, vzpomeň si. A teď to bylo super, bacha, protože jsem o tom řekl mámě. A říkal jsem, mluvili jsme spolu po telefonu, a pak jsem jí řekl: „Jo, tak se podívej na pár věcí na Netflixu a tak“, a doporučil jsem jí pár věcí. A pak jsem jí řekl, že by se měla podívat na tu scientologickou věc s „Leah Remini“, to je její vlastní pořad, který je tak trochu o jejím vlastním odchodu ze scientologie a o tom, co se stalo potom. Všichni ji asi znají ze seriálu King of Queens. Myslím, že tam hrála hlavní roli.
T: Miloval jsem King of Queens!
B: Ano, a byla tam hlavní herečkou a dlouho byla scientoložkou. Stejně jako Tom Cruise, nebo také; což je šokující; hlavní herečka „Handmaid´s tale“, ta blondýna. Která hraje ve všech filmech, která je obrovská, je taky hrdá scientoložka, což mi taky přijde dost skandální. A spousta dalších, je jich hodně, to je šokující!
T: Mhm. Já ani nevím, jestli je to tak šokující, protože o tom nic nevím.
B: Jo, je to šokující, protože když o tom víš, když se do toho dostaneš: Je to byznys za bilion dolarů. Oni jsou TAK bohatí!
T: Takže je to opravdu tak velké?
B: Protože lidi platí tolik peněz! Oni jsou všichni tak zadlužení soukromě, oni je trhají na kusy, ty chudáky, oni si berou hypotéky, půjčky, aby… Musíte, abyste dosáhli různých úrovní a „osvícení“ a svobody, kterou vám scientologie slibuje, to stojí peníze, každá úroveň stojí jinou částku, a pak musíte zaplatit 10 000 €, takže Leah Remini utratila časem miliony, byla scientoložkou 25 let, a oni prostě … Vrací se to do padesátých let. Je velmi vzrušující to sledovat, protože je to prostě šílené, jak chytří lidé… Protože je taky vidíte, říkáte si: „Ta je chytrá! Není hloupá!“ A Tom Cruise taky není…
T: Je ještě aktivní?
B: Ano. On, nebo taky John Travolta: Oni nejsou hloupí! Podívej se na ně a oni mají kariéru a tak… Musím říct, že se do toho narodila. Nebo v podstatě většina lidí se do toho narodila.
T: Dobře, jo. Jejich rodiče už jsou toho součástí…
B: (současně). Její rodiče do toho spadli a vyrůstali bez rodičů, protože to je taky součást toho, že jsou scientologové, většinou vyrůstají bez rodičů. Nedostane se jim žádné lásky, nedostane se jim žádného vzdělání, žijí výhradně na scientologických pozemcích, mají obrovské statky a také jsou odříznuti od normálního světa. Je to opravdu šílené, musíte to vidět…
T: Páni…
B: A proto nevědí, co je správné a co ne, protože mají také zakázáno chodit na internet a získávat informace, to je tak-
T: Opravdu, to je tak těžké?
B: Tak tvrdé!
T: Ale já myslím, jak se to dá dneska udělat, asi je to pro ně čím dál těžší, protože…
B: … čím dál tím těžší, jo. Leah Remini teď má ten pořad, aby vzdělávala, hodně se toho stalo s tím seriálem, protože tolik lidí konečně vystoupilo. Protože s internetem…
T: Já jsem jenom chtěl říct, že už to nejde takhle izolovat…
B: Ano, dnes už to takto izolovat nelze. Každým rokem je to těžší a těžší. A doufají, že sekta brzy zmizí. A že bude úplně zrušena. A že konečně přijdou o osvobození od daní, protože je to zcela jasné… Jsou tam skandály se znásilňováním, zneužíváním, opravdu špatné, zavírají lidi do děr a nechávají je skoro hladovět… Podívejte se na to, je to šílené. Žijí jako ve vězení, za ostnatým drátem a kamerami s ochrankou. Takže: velmi napínavé; každý, kdo se o něco takového zajímá, to tzv: „Leah Remini: Scientology and the aftermath“ a je to na Netflixu.
T: Hm, řídil ses mým doporučením?
B: Co že to bylo?
T: No, taky jsem to právě ukradl, vlastně jsme to doporučení dostali od našeho kamaráda Olivera, který říkal: „Musíte se podívat na seriál „Succession“!“. A když to říkal, tak strašně žárlil, že: „Ty ještě neznáš Succession? Tak to ti závidím, že to ještě můžeš všechno sledovat!“ A taky jsem se na to podíval. Protože jsou tři série, myslím, že jsem teď skoro v polovině druhé série, takže jsem docela daleko a je to skvělé!
B: Dneska se do toho pustím.
T: Víš, proč je to skvělé? Protože máme rádi seriály, kde jsou dobré kostýmy, dobře udělané postavy, takže samozřejmě jedním z předpokladů je super scénář a že je to dobře zahrané, ale jedna z hlavních věcí pro mě vždycky je, že mě to vtáhne do nějakého světa, víš. A je to prostě o miliardářské rodině, nechci vám zatím moc prozrazovat, ale samozřejmě mají skvělé kulisy, skvělé akce, krásné byty, domy, všechno, co se tam děje, celý jejich životní styl je prostě úžasný.
B: Takže scénografie je dobrá?
T: Má dobrou scénografii, ano. A víte, člověk se na to rád dívá, protože je to prostě vzrušující. Je to skvělé, samozřejmě to má i napínavý děj… Opravdu, těžko se najde seriál, kde by vám každá postava přišla na hovno, víš, co tím myslím?
B: Jo, to mi taky někdo říkal!
T: Jo, prostě ti žádná není sympatická!
B: Ale to vlastně nezní úplně dobře!
T: Protože nejsi ani na jedné straně, protože si celou dobu říkáš: „Hele, vy jste prostě všichni hrozně v prdeli,“ ale je to tak neuvěřitelně vzrušující…
B: Nebo máš tajně někoho, kdo stojí za hovno, ale koho máš přesto rád…
T: Jo, je to trochu tak.
B: Jo, samozřejmě… Já opravdu miluju zlé postavy.
T: Ano, všechny jsou různé… nemusí být nutně zlé, jsou prostě jenom v prdeli. Protože jako v takový miliardářský rodině to těžko může být jinak, samozřejmě všichni vyrůstali zvláštním způsobem, samozřejmě mají… No, jsou to ti největší arogantní mrzouti, jací existují. Zvlášť ten jeden syn, ten je vlastně nejšílenější, to je vlastně moje nejoblíbenější postava, protože člověk nechce, aby vyhrál, ale je prostě strašně vtipnej, protože je to takovej drsnej chlap… Takže… je to fakt super! Velmi vtipné postavy.
B: Dobře, podívám se na to. Dneska to začnu sledovat.
T: Jo.
B: Každopádně mám písničku, na kterou jsem narazil v posledním díle svého oblíbeného seriálu, a ta písnička je tak sladká a tak krásná, a člověk na ni tak často zapomíná, že si ji musí poslechnout mnohem častěji. A proto ji přidávám do playlistu, a sice: „I can see clear now“ od Johnnyho Nashe.
T: Samozřejmě musím udělat trochu sebepropagace, a tak přidávám; od DJ-producentského dua z Los Angeles, nováčků „WeddingCake“ s Heidi Klum a Snoop Doggem, píseň: „Chai Tea with Heidi“, a vyjde až v pátek. To znamená, že musíte být ještě chvíli trpěliví, ale v pátek bude přidána do playlistu. Poslechněte si ji, řekněte mi, co si o ní myslíte, podle mě je to prostě zábavná písnička a doufám, že se lidem bude líbit. Je to úplně divná kombinace, ale nakonec se z toho vyklubal naprosto úžasný projekt.
B: Jo, taky si myslím, že je to fakt dobrý, jsem na tebe pyšný, Tome. Takže jo, řekni nám, co si o tom myslíš! Samozřejmě nám můžete posílat věci do „Durchgekaulitzt“ na příští týden, taky nám můžete napsat, jestli máte pěkné nápady: „Sladké, střední, extra pikantní“, pak to můžete poslat taky.
T: Měl by si to ale přečíst jen jeden z nás, aby o tom ten druhý nevěděl.
B: Ano. Samozřejmě nám můžete posílat i přímé zprávy: kaulitzhills.podcast na Instagramu nebo e-maily na hey@kaulitzhills.com.
T: Kromě toho sledujte, sledujte, sledujte! A prosím, hodnoťte!
B: Lidi, musíte nás prosím hodnotit! Abych byl upřímný, byl jsem opravdu smutný.
T: Jo, problém je v tom, že lidi by ti nejradši dali nula bodů a mně plný počet, a pak to dělá střední hodnocení, což je na hovno.
B: Taky jsem to hodnotil a kvůli tobě-
T: -možná mě prostě ohodnotíš! Třeba pak dostaneme nejlepší hodnocení.
B: Ne, prosím tě, ne, protože jsem taky hodnotil Kaulitzhills a tebe jsem ohodnotil 0,5 bodu.
T: (směje se) Ne, prosím, ohodnoťte nás, sdílejte epizodu a tak dále.
B: Lidi, je to velmi snadné, a teď v tuto chvíli: stačí kliknout na hvězdičku, dát 5 bodů, a pak budeme spokojeni-.
T: Pak vám zůstaneme věrní. (oba se smějí)
B: Aha, a máme někoho nového v kreditech, páni!
T: Ano. Ahoj, do příštího týdne, jen lásku, ne nenávist…
Oba: Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj…
