autor: Nephilim
Tohle by měl být snad první počin Nephilim, co se týká jednodílek. A všichni si pamatujeme, jaké byly naše začátky, že? Tahle povídka je kraťoučká, ale milá 😊 Snad se vám bude líbit. Lauinka
10 minut do půlnoci
„Billeeee! Tak pohneš si nebo ne?“ Zakřičel blonďatý chlapec a upravil stůl v předsíni. K dispozici bylo vše, co je potřeba k dobrému Silvestru: spousta šampaňského, chipsy a různé ohňostroje.
„Už jsem tu, už jsem tu.“ Do místnosti vstoupil velmi, velmi vysoký černovlasý kluk se dvěma skleničkami, které rovnou postavil vedle láhve šampaňského.
„Dávej pozor!“ Zalapal po dechu Tom při pohledu na vratké sklenice.
„Tomi, máme…“ rozhlédl se, prohlédl si všechny rachejtle, které měli, zadíval se na bratra, a pak se znovu podíval na rachejtle.
Tom viděl, jak se tváří jako obvykle „jsem oficiálně uražen“, a rozhodl se, že je čas to co nejdříve napravit.
„Tohle není úplně přesné,“ odpověděl, šel do kuchyně a otevřel zásuvku. Bill se na něj podíval s klasickým skepticky zdviženým obočím. Blonďák se vrátil do obývacího pokoje s obálkou, vysypal její obsah na stůl a s úsměvem se podíval na bratra: pět krabiček s prskavkami. Netřeba dodávat, že se černovláskovy oči rozzářily. Vrhl se na bratra a křičel: „Děkuji, Tomi, děkuji, Tomi!“
„Jo, jo, ok… teď si dáme šampaňské a půjdeme nahoru, už je skoro čas.“
Tom jim oběma nalil trochu nápoje a každý si vzal skleničku.
„Cin, cin, šťastný rok 2008,“ řekl blonďák a lehce ťukl sklenkou o tu bratrovu.
„Cin, cin, Tomi,“ odpověděl jen s úsměvem od ucha k uchu
***
3 minuty do půlnoci
„Bille! No tak, děláš to dneska schválně?! Pospěš si!“ Zavolal na něj Tom z terasy jejich domu.
„Už jsem tady, Tomi,“ vběhl Bill na terasu a v ruce držel krabičku s prskavkami a zapalovač. „Jaká pohoda, když jsou máma s Gordonem na Silvestra pryč, co?“ Dodal se širokým úsměvem a podal nezapálenou prskavku svému dvojčeti.
„Jo…“ řekl prostě Tom a zadíval se na Billa. Byli to oni dva s Billem doma. Sami. „Bude to jeden z nejlepších Silvestrů, jaké jsem kdy zažil…“ usmál se Tom šibalsky a zapálil prskavku: ze špičky okamžitě vylétlo tisíc jiskřiček a on se začal ohánět rukou přes parapet. „Bille, jak dlouho ti trvá zapálit jednu…“ otočil se, aby se podíval, co má černovlásek za lubem, a viděl, jak se snaží neupustit tři jasné prskavky.
„Co to, sakra, děláš?“ Zamumlal blonďák. Bill se na něj chvíli díval, a pak se znovu zasněně zadíval na prskavky ve své ruce.
„Oh Tomi, víš, že miluju ty jiskřičky, co vypadají jako hvězdy…“ a Tom se na něj podíval a řekl by, že s těma zasněnýma očima vypadá jako kocour ze Shreka.
„Pojď sem, ty blázne,“ usmál se na něj blonďák a pokynul mu. Bill na něj vyplázl jazyk, ztratil přitom rovnováhu a upustil jednu z prskavek. Obě dvojčata se pro ni rychle sehnula a ocitla se jen pár centimetrů od svých tváří. Chvíli mlčeli, Tom se díval Billovi do očí, a pak na jeho rty a Bill dělal totéž. Televize v domě hlásila pět vteřin do půlnoci, pět vteřin do Nového roku.
Tom udělal první krok a lehce se dotkl Billových hebkých rtů, právě když odbila půlnoc. Bill jen zavřel oči a uvolnil ramena. Po několika vteřinách se neochotně odtáhli.
„Šťastný nový rok, Bille,“ zašeptal Tom chraptivě.
„Šťastný Nový rok, Tomi,“ odpověděl černovlásek a jemně se otřel studeným nosem o ten bratrův. „Jak na Nový, tak po celý, ne?“
„Doufám, že ano,“ odfrkl si blonďák pobaveně a položil si čelo na čelo dvojčete.
Prskavky mezitím dohořely, ale oba na to úplně zapomněli.
KONEC
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J :o)
