autor: loulou71
Je tu nová povídka. Překlad názvu je Uvnitř mě. Je to takové trochu drama, ale povídka je happyendová, pro ty, kterým na tom záleží 😊 Povídka je i trochu delší, tak si ji užijte. Vaše Lauinka
Obrázek k původní povídce nebyl, tak jsem si dovolila použít jednu fenomenální montáž od Majky, dej jí twincestní Bůh věčnou slávu. 😉 J. :o)
Jaký jsem to byl idiot! Rozhodnutí o svatbě v mých dvaceti letech bylo trochu ukvapené. Ani si nejsem jistý, jestli je Alyssa ženou mého života? Ano! Miluju ji, ale vždycky jsem si myslel, že láska je něco jiného. Něco nevysvětlitelného, co vás přitahuje z hloubi vašich útrob ohromujícím, vášnivým způsobem. Milovat a zcela se odevzdat. Nejen fyzicky. Vložit své myšlenky, svou duši bez jakýchkoli obav do člověka, který s vámi sdílí život, a myslet na budování společné budoucnosti, aniž by vám mysl zatemňovaly pochybnosti. Nebyla to žádná láska na první pohled, na kterou věřím, ale nikdy jsem to nikomu neprozradil. Bylo by to směšné.
Já Tom Trümper, super chlap, super cool, čekám na velkou lásku?
***
Vyrůstali jsme ve stejné čtvrti. Oba pocházíme z velmi bohatých a vlivných rodin. V dětství jsme chodili do stejné školy. Ona pokračuje ve studiu na univerzitě, zatímco já jsem hudebník a mám vlastní nahrávací společnost.
„Můj otec je zoufalý,“ Alyssa mě s tím už nějakou dobu otravovala. Chtěla se vdát. „Ty mě nemiluješ! Děláš si ze mě legraci? Jsi unavený?“
Už mě otravovalo poslouchat pořád to samé dokolečka, tak jsem se podvolil a souhlasil se svatbou. Jsem KRETÉN!
Křičel jsem do celého světa, že jsem muž, a místo toho jsem neuměl říct jasné NE! Ze strachu z ní. Hloupý malý kluk, co nemá koule! Přesně to jsem!
Na plánování svatby jsme měli čtyři měsíce a už jsme měli s Alyssou problémy. Naši rodiče chtěli všechno řídit… a ona? Nechala se strhnout tou jednosměrnou euforií.
Udělal jsem tisíce ústupků, aby byla šťastná.
Za prvé… smoking.
Vypadal jsem jako hrobař. Nosil jsem džíny a extra velký trička. Trnul jsem hrůzou před tím příšerným odrazem v zrcadle. Cítil jsem se přidušeně a moje „rodinné klenoty“ neměly ani špetku pohodlí. Nesnášel jsem tu upnutost, hlavně v úrovni rozkroku.
Za druhé… hudba v kostele.
Kdybych mohl hrát na kytaru, složil bych něco pro tuto příležitost, ale ne! Musely to být housle a flétny, což ohrožovalo mou „pozornost“ během obřadu.
A nakonec… seznam hostů.
Byl velmi dlouhý a myšlenka „intimního“ večírku, jak by se líbilo mně, mohla jít k čertu.
Pokaždé, když jsme se bavili o přípravách, skončilo to velkou hádkou. Tak jsem se rozhodl nechat to na „rodičích“ a přítelkyni, a já se držel co nejdál.
Několik dní jsem se věnoval svým koníčkům. Hudba, sport, chození ven s přáteli. Čistý požitek před „očistcem“.
Kdo ví, co mě čeká potom? Peklo?
Ležel jsem na zahradě u bazénu, odpočíval a opaloval se. Hlavně jsem si potřeboval opálit obličej, abych mohl skrýt své zblednutí při osudném „ANO, BERU!“
„Ahoj, miláčku. Potřebuji s tebou mluvit o něčem důležitém.“ Přistoupila ke mně váhavě Alyssa.
OH KURVA! Je těhotná! Pomyslel jsem si. „Co se děje, zlato?“ Snažil jsem se udržet klid pomalým dýcháním.
„Doufám, že se nebudeš zlobit? Slibuješ?“ Teď jsem byl v háji. Co by mě mohlo naštvat? Bezesné noci kvůli spratkovi, který je celé prokřičí?
„Povídej, nebudu se zlobit, přísahám!“ Jako perfektní „blbec“ jsem se připravil spolknout to jedovaté sousto.
„Přeji si, abys chodil na hodiny tance,“ řekla mi šeptem.
„CO? Nikdy! Proč bych měl chodit na lekce tance?“ Tohle bylo úplně něco jiného než nějaký spratek, o kterého je třeba se starat. Měl jsem se naučit pohybovat se jako buzerant!
Okey, řekl jsem, že jsem malej kluk bez koulí. Ale ne v tomhle. Měl jsem koule. A taky jsem byl dobře obdařený! Nebylo možné, abych se třepal jako *Béjartova baletka.
„Lásko, prosím! Neumíš tančit! Co budeme dělat na svatbě, když nenavštívíš alespoň pár lekcí? Všichni hosté se nám budou smát!“
„Na lidi seru.“ Tady jsem, hlupák, idiot, slabý a bez koulí samozřejmě. Proč jsem jí už poněkolikáté, když jsem viděl její oči naplněné slzami, slíbil, že to alespoň zkusím?
A tak jsem šel na to místo. Pořádně jsem se nadechl, než jsem vypustil všechen vzduch z plic a s ním i silné napětí. Měl jsem studené a zpocené ruce, nohy se mi třásly a srdce mi bušilo, ale otevřel jsem dveře a vstoupil.
Místnost byla obrovská. Na podlaze byly lesklé parkety z dřevěných desek různých odstínů. Velká broušená zrcadla obklopovala celý prostor a dodávala mu obrovský a prosvícený vzhled. U stropu se tyčil velký křišťálový lustr a stěny se zbarvovaly tisíci duhami. Pak jsem si všiml dvojice, která u sterea srovnávala desky. On byl vysoký blonďák, trochu při těle. Ona byla naopak vysoká a černovlasá.
„Dobré ráno, jsem Tom Trümper, mám tu mít schůzku… a…“ ruka s dlouhými prsty a dokonalou černou francouzskou manikúrou mě donutila ztichnout. Ještě jsem neviděl tvář té učitelky a už mě neměla ráda. Jak neslušné! Na sobě měla upnuté černé kalhoty, opasek s cvočky a bílou košili s klopami. Kdo ví, jak vypadala? Zezadu to nebylo vůbec špatné. Měla kulatý a pevný zadek, dlouhé nohy, drobné tělo a hedvábné havraní vlasy jí jemně splývaly na ramena.
Možná ty lekce nebudou až tak hrozné.
Proč jsem si myslel, že to bude mučení?
Pár se otočil. Chlapec vedle ní se rozloučil, a pak se vydal k východu, díval se na mě a posměšně se usmál, zatímco ona na mě zírala.
Její tvář byla jemná. Intenzivní oči zvýrazněné černou tužkou proměnily její pohled v něco fascinujícího a ostrého. Mlčky se ke mně přiblížila a kritickým okem zkoumala můj styl. Díval jsem se na ni a hledal způsob, jak ji okouzlit svým svůdným šarmem. Neodvrátila se, naopak, oplácela mi ho a co víc, zvítězila nade mnou…
Sklopil jsem odevzdaně oči. Bylo to poprvé, co se mnou žena takhle nestydatě držela pohled. Cítil jsem, jak se mi třese srdce v hrudi a lehce mě šimrá v žaludku. Učitelka na mě měla zvláštní vliv!
Co to je? Pomyslel jsem si.
Ztuhl jsem. Mé široce rozevřené oči spočívající na jejích spodních partiích spatřily bouli.
„Kurva! Co dělá chlap nad podpatcích?“
Sakra, řekl jsem to nahlas
Jeho noha opakovaně a nervózně poklepávala o zem. Podíval jsem se na jeho karamelově zbarvené oči.
„Nějaký problém s podpatky?“ Jeho rozčilený a ostrý hlas mě vyvedl z míry!
„Promiňte, ale myslím, že jsem si spletl učitele?“ Snažil jsem se s výmluvou odejít. Co se mi to, sakra, honilo hlavou? Přitahoval mě muž? Jistě, byl nejednoznačný, velmi nejednoznačný, a kdyby to byla žena, byla by to ta nejkrásnější a nejsvůdnější bytost, jakou jsem kdy viděl.
„Já jsem učitel. Bill Kaulitz. A příště se prosím obleč slušně. Jsi tak ošuntělý! Nestydíš se?“ Smál jsem se s pusou dokořán, zatímco ona… tedy on, se pohupoval v bocích a sahal po dálkovém ovládání sterea…
V naprosté panice jsem popadl mobil, abych zavolal Alysse a požádal ji o vysvětlení.
„Lásko, neboj, je to učitel, je trochu zvláštní, ale je nejlepší. Buď hodný chlapec a brzy se to naučíš.“ Nestačil jsem odpovědět, protože ten černovlásek popadl můj mobil, aby ho vypnul, a hodil ho na gauč, který stál v rohu místnosti.
„Během lekce tuhle věc nechci vidět.“ Podíval se na mě s opovržením.
„Co to děláš, kurva?“ Pohnul jsem se, abych si ho vzal zpátky, ale učitel stál přede mnou a zastavil mě rukou na hrudi.
„Takhle se mnou nemluv! Teď budeme tančit. Vezmeš si ho později. Mám spoustu práce a nemám čas ztrácet čas tvými dětinskými hrami.“
Tvář mi potemněla a ruce se mi třásly. Chtěl jsem mu rozbít tu jeho krásnou tvářičku, ale jeho gesto mě uchvátilo. Jeho prsty se pohybovaly podél mých prsních svalů a pomalu klesaly k břichu. Po zádech mi projel elektrický výboj.
„Ani v nejmenším by mě nenapadlo, že jsi pod těmi metry látky tak dobře stavěný.“ Jeho rošťácké oči přikovaly ty moje. „Sundej si kalhoty,“ nařídil mi autoritativně.
Pochopil jsem to správně?… Snažil se mě…?
Než jsem zareagoval, stihl jsem se vzpamatovat.
„Proč bych si je měl sundávat? A varuju tě, tyhle tvoje návrhy se mi nelíbí. Jsem heterák, a pokud mám pokračovat…“
Černovlásek opět zvedl ruku, aby mi zabránil pokračovat. „Pokud budeš tančit v těch kalhotách, nevidím ti na nohy. Mám tě naučit kroky, vzpomínáš? A nelichoť si, vůbec nejsi můj typ. Na můj vkus jsi příliš drsný.“ Zvedl obočí a jeho oči spočinuly na mých džínách. „Tak na co čekáš?“
„JDI DO PRDELE!“
Otočil jsem se k němu zády, odešel a práskl za sebou dveřmi.
*Maurice Béjart – tanečník, choreograf, scenárista, baletní mistr, baletní tanečník, scénograf, kostýmní návrhář a designér osvětlení (jen pro vysvětlení pro ty, kteří nevědí, kdo to byl)
autor: loulou71
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
