autor: loulou71
Ranní světlo pronikalo skrz závěsy do mého pokoje a já se koupal v teple slunce.
Konečně jsme se dočkali: přišel den osudového „ANO“.
Položil jsem bosé nohy na zem a přistoupil k oknu, abych ho otevřel. V zahradě panoval při přípravách zmatek. Květinářství zdobilo prostor květinovou výzdobou, zatímco truhláři připravovali pódium, aby se na něj mohl nachystat orchestr s nástroji. Tesař postavil ve stínu stromů malou kopuli ze dřeva a tepaného železa a krejčí na ni navlékl drahé látky a krajky.
Naklonil jsem se dopředu, abych se podíval, jak práce pokračuje, a uviděl jsem otce, jak vše řídí pod svou „taktovkou“. Odfrkl jsem si, znechucený nevyhnutelným „svazkem“, ke kterému jsem se chystal svolit.
Práce trvala celý den, zatímco já jsem chodil po místnosti jako lev v kleci.
Večer se přiblížil rychle, a když jsem byl připravený, přišla do pokoje moje matka. Jakmile se dveře otevřely, stála na prahu jako omráčená, oči plné lásky a obdivu.
Naposledy jsem se podíval do zrcadla, abych si upravil bílou hedvábnou košili, a schválil svůj odraz.
„Zlato, tak moc ti to sluší.“ Matka mě políbila na čelo a upravila mi dlouhé dredy za rameny. Natřela je trochou vosku, aby byly světlé a měkké, a já si nasadil čelenku, aby mi držely na čele. Oblékl jsem si sako a pod jejím vedením jsme vyšli z místnosti do zahrady, kde se to hemžilo hosty.
Lidé po nás pokukovali, povídali si, zatímco moje matka rozdávala úsměvy všem hostům. Na svého syna byla nepochybně pyšná.
Můj otec nás naopak zpovzdálí spokojeně pozoroval. Za pár hodin se ho konečně zbavím, náš vztah nikdy nebyl nejlepší. Kdyby nebylo mámy, vyhodil by mě z domu. Nikdy se nesmířil s mou kariérou umělce a producenta, vždycky snil o tom, že budu právník nebo slavný chirurg. Byl jsem pro něj zklamáním a celý život jsem se mu snažil zavděčit, ale marně.
Před lavicemi mě matka na chvíli opustila, aby si promluvila s knězem a určila tempo obřadu.
„Tome, pokračuj, za chvíli se k tobě připojím,“ něžně se dotkla mé tváře.
Pozorně jsem si prohlédl oltář a zastavil se u lavice, abych si prohlédl květiny a pohladil tyl, který ji zdobil. Pomalu jsem postupoval vpřed, dotýkal se ozdob jedné po druhé a nespouštěl oči z kopule, která se třpytila pod bílými světly zakroucenými v železe. Začal jsem se třást a uvědomoval si, jak obrovskou chybu jsem udělal. Kdybych měl více odvahy, okamžitě bych utekl. Ale kam? Proč vlastně? Vzpomněl jsem si na sázku s Billem.
Řekněme, že bych o tom uvažoval. Kdo mi mohl dát jistotu, že když si vyberu jeho, nevysměje se mi do obličeje, nepodstrčí mě v davu a nevysměje se mi pod hněvem zneuctěné nevěsty? Byl jsem připraven na takový hazard? NE!
„Dobré ráno, krásný ženichu!“ Zakroutil jsem hlavou a zaměřil se na postavu, která se blížila k oltáři. Zůstal jsem jako přikovaný. „Takže ty nepozdravíš svědka nevěsty?“ Vysmál se mi.
„Bille?“ Byl nádherný, měl na sobě bílý oblek, vlasy hladké a lesklé jako hedvábí a jeho nádherné uhrančivé oči vynikaly jemným nádechem tužky a černých stínů.
„Ano…“ lehce naklonil hlavu.
„Ty jsi… ty jsi… Alyssin … svědek?“ Zarazil jsem se nad jeho úchvatnou krásou, a pak jsem se snažil vzpamatovat z té představy a přemýšlel, proč mi o tom moje přítelkyně neřekla? Mít Billa na svatbě bylo masochistické. Jak bych se mohl oženit, když je vedle mě?
„No tak, netvař se tak, mělo ti to dojít, známe se velmi dobře, a když mě požádala, okamžitě jsem souhlasil. Divím se, že ti to neřekla.“ Tvářil se jako „blbec“, ale já si byl jistý, že je to jen další záminka, aby se mi vysmál.
NE! Nechtěl jsem ho mít ve své blízkosti a chtěl jsem jít domů, když mě matka zastavila a lavice se v mžiku zaplnily hosty.
„Zlato, je čas…“ matka si sedla přede mě a pobídla mě rukou.
Začala hrát hudba a lidé povstali, aby přivítali nastávající nevěstu. Upravil jsem si sako a zvedl oči, které se okamžitě setkaly s rošťáckýma očima černovláska. Bill se na mě usmál a jeho pohled na mě spaloval mé tělo.
„Dneska jsi vážně neuvěřitelně sexy,“ zašeptal těmi svými hříšnými rty.
Nemohl jsem se odtrhnout od jeho úst a překvapilo mě, když se ke mně Alyssa přiblížila.
„Ahoj, lásko, konečně,“ její veselý hlas mě probral z myšlenek.
„Alysso…“
Kněz zaujal své místo a já jí zvedl závoj, který jí zakrýval tvář, a lehce ji políbil na čelo.
Její šaty byly velmi krásné, bílé, přiléhavé a poseté kamínky s výšivkou stříbrnou nití. Měla jednoduchý účes, vlasy volně rozpuštěné na ramenou a v jemných kadeřích zasazené květiny. Opatrně jsem se na ni podíval, abych neodváděl myšlenky k tomu démonovi, který stál vedle ní.
Kněz se postavil doprostřed kopule a zahájil svou řeč. Zdálo se, že tento obřad trvá věčnost.
Zafuněl jsem, Alyssa si toho všimla a překvapeně mě poplácala po břiše. Bill se tiše zasmál. Ten bastard se mi přišel vysmívat až na svatbu. Můj hněv nevyhnutelně narůstal, a kdyby byl na dosah, zmlátil bych ho do krve… Ne! Políbil bych ho… smutně jsem si povzdechl.
„Bereš si, Alysso Lossová, Toma Trümpera za svého manžela, abys ho milovala a ctila v dobrém i zlém dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano, beru.“ Alyssa se na mě dívala zářícíma očima, zatímco já jsem hledal cestu ven, abych se neudusil. Otočil jsem se k ní čelem, a když se mé oči setkaly s očima černovláska za ní, zdálo se mi, že se mi plíce naplnily kyslíkem. Horší bylo, že se mi hlava začala točit z přebytku vzduchu… Bill byl můj kyslík, kurva!
„Bereš si, Tome Trümpere, Alyssu Lossovou za svou manželku, budeš ji milovat a ctít v dobrém i zlém dokud vás smrt nerozdělí?“ Rozhostilo se mezi námi trapné ticho. Alyssa se na mě podívala a očima mi naznačila, že mám odpovědět.
Obloha se zatáhla hrozivými mraky a já cítil, že se blíží bouře. Vzhlédl jsem a hledal blesk, který by do mě udeřil plnou silou a vysvobodil mě z tohoto mučení.
„Ehm, ehm,“ odkašlal si kněz.
„Bereš si, Tome Trümpere, Alyssu Lossovou za manželku, abys ji miloval a ctil v dobrém i zlém dokud vás smrt nerozdělí?“ Z mých úst nevyšla žádná slova.
Zvedl se vítr, květiny spadly na zem a klobouky urozených dam odletěly.
„Lásko… odpověz.“ Alyssa se na mě ustaraně podívala, ale můj pohled upoutal černovlásek, který se na mě pobaveně díval a těšil se z mé neschopnosti se rozhodnout. Opakovaně a naléhavě jsem se na oba podíval.
„Jsi blázen!“ Černovlásek vyslovil slova, která jsem přečetl z jeho rtů… Ano, byl jsem blázen, ale nikdy předtím jsem si nebyl tak jistý.
Začalo hustě pršet, hosté se schovali, ale já a moje nevěsta jsme byli zmáčení běsněním přírody, ochromeni tím tíživým tichem.
„Odpusť mi…“ políbil jsem Alyssu na čelo a otočil se k Billovi, který zmateně ustoupil, když mě uviděl přicházet. Bill při pohledu do mých očí napůl otevřel ústa a zalapal po dechu.
„Teď jsi můj,“ popadl jsem ho za zápěstí a táhl ho s sebou k autu.
„Nech mě, co chceš?“ Černovlásek kopal, neměl v úmyslu mi to dopřát. Bohužel jsem o tom nepochyboval, ale tentokrát jsem nemohl dovolit, aby vyhrál.
„Zmlkni! Měli jsme dohodu, a teď mi to musíš splatit.“ Otevřel jsem dveře SUV, prudce ho hodil dovnitř a s ohlušující ranou je zavřel. Bill zalapal po dechu a chtěl se dostat ven, ale včas jsem mu v tom zabránil.
„Neopovažuj se, nebo špatně skončíš,“ pohrozil jsem mu.
„Ty zkurvysyne…“ vrhl se na mě a několikrát mě udeřil, chytil jsem mu ruce.
„Snaž se zůstat v klidu, jinak…“
„Jinak co? Ty mě nevyděsíš, hajzle!“ Podíval se na mě s nadřazeností a jeho ostrý hlas mi pronikl ušními bubínky.
„Jinak tě nahlásím, tebe i toho tvého bastardského bratra.“ Černovlásek se šokovaně odvrátil.
„To nemyslíš… to nemyslíš… to by sis nedovolil, že ne?“ Pokrčil rameny a zachvěl se.
„Nehraj si se mnou, viděl jsi, co jsem právě udělal? Teď už mě nic nezastaví.“ Nebylo mi příjemné ho takhle umlčet, cítil jsem se trochu provinile, ale nedal mi jinou možnost.
Mlčky jsme pokračovali v cestě a dorazili do mého druhého domova.
Byl na samotě uprostřed lesa a poblíž tekl malý potůček, skutečný malý ráj na zemi.
O tomto mém malém útočišti nevěděli ani moji rodiče.
Zaparkoval jsem auto a šel otevřít dveře, abych „démona“ vypustil. Jakmile se Bill postavil nohama na zem, ošklivě do mě strčil a vydal se rovnou k domku. Počkal, až otevřu dveře, a rozčileně vešel dovnitř.
Podíval jsem se dovnitř a všechno bylo v pořádku, tak jak jsem to před několika týdny opustil.
Bylo to útulné místečko s jednou místností rozdělenou na tři části. V jedné z nich byl kuchyňský kout s jídelním stolem a vedle něj obývací pokoj oříškové barvy, kde se dalo i ležet.
V dalším byla moderní postel s černým saténovým povlečením, na podlaze leželo několik šachovnicových polštářů a v jednom rohu byla koupelna se sprchou.
Tohle klidné místo se mi moc líbilo.
Šel jsem do koupelny pro ručník, abych si osušil mokré dredy, a hledal něco pro oba na sebe, abychom se mohli převléknout. Oba jsme měli promočené oblečení.
Když jsem se vrátil, Bill byl u postele, oči upřené na mé, rychle se svlékal a jeho pohled byl plný nenávisti.
„Co to děláš, Bille?“ Zavrtěl jsem hlavou.
„Chceš mě ošukat, ne? Tak to udělej rychle, ok?“ Vyplivl ze sebe všechen vztek.
„Bille, já…“ podal jsem mu suché oblečení.
„Nechci se převlékat a oblékat si ty hnusné hadry, které nosíš místo oblečení. Vzal jsi mě sem kvůli šukání!“ Sundal si boxerky a bezvládně se vrhl na postel.
Zamyšleně jsem se k němu přiblížil, možná přemýšlel, jak mě zabít, možná mi v pravou chvíli chtěl vrazit nehet do krční tepny, a pak mě nechal vykrvácet.
„Bille, nechci tě ošukat, chci tě jen políbit,“ zůstal jsem klidný.
„NE! NECHCI, ABYS MĚ LÍBAL.“
Snažil jsem se zachovat klid, když mé oči spočinuly na jeho těle. Posadil jsem se vedle něj a pomalu ho pohladil po ruce, okamžitě ztuhl.
Byla to ta nejkrásnější bytost, jakou jsem kdy viděl, jeho štíhlé bledé tělo, hladká a voňavá pleť, vlasy rozcuchané na polštáři mu dodávaly divoký vzhled, oči hořící jako žhavá láva…
Dál jsem ho oddaně pozoroval, jeho hladkou hruď, břicho, a pak jsem vzplanul při pohledu na jeho tetování. Strategicky umístěná hvězda, tento muž byl „pokušením, zvráceností“.
Břicho se mu v nepravidelném rytmu zvedalo a klesalo, ruce a nohy měl natažené a odevzdaně nabízel své tělo.
Nedíval jsem se na jeho penis, protože to nebylo to, po čem jsem toužil, alespoň ne v tu chvíli.
Přitahovala mě jeho ústa, vroucnost a hebkost jeho rtů, stále jsem si pamatoval teplo jeho dechu, svěžest jeho pronikání, chuť jeho jazyka, a to bylo to, po čem jsem toužil ze všeho nejvíc.
Věděl jsem, že pro Billa je sex druhořadý, dělá ho chladně, bez citu, zatímco kontakt rtů je důležitější, protože ho nejspíš činí křehčím a příliš se odhaluje tím, že dává vše ze sebe, svou důvěru, svou duši… a to ho děsí.
Přiblížil jsem se k jeho tváři, abych se dotkl jeho úst, ale on uhnul, ucítil jsem jeho ruku, která spočívala na mém penisu, a začal ho masírovat, aby mě vzrušil, i když to nebylo potřeba, protože od té doby, co se svlékl, můj „malý přítel“ ztvrdl jako kámen a začal být v boxerkách pevně sevřený.
„Bille, nedělej to.“ Odtáhl jsem jeho ruku ze svého klína a zvedl jsem jeho obličej, abych získal jeho plnou pozornost.
„Bojíš se mě, toho, co bych v tobě mohl rozpoutat?“ Pohladil jsem jeho krásnou tvář.
„JE MI Z TEBE ŠPATNĚ! Zasloužíš si ošukat, pak bys mi možná dal konečně pokoj!“ Zavrtěl se pode mnou a snažil se dostat obličej co nejdál.
Dobře, změníme strategii…
Pod zkoumavým pohledem „démona“ jsem znovu vstal, začal se svlékat a hodil mokré oblečení na zem. Miloval jsem ho, toužil jsem po tom tvrdohlavém muži, a protože se mi nehodlal podvolit, musel jsem to udělat já…
„Jdi do prdele, Bille, čekám na svůj trest.“
„CO? Myslíš, že bych to nedokázal?“ Zdálo se, že se mi moje taktika začíná vyplácet, byl překvapen.
„Ukaž mi, co jsi za člověka.“
„Neprovokuj mě, Tome…“
„Dělej si se mnou, co chceš, ale pak mi dovol, abych tě políbil.“ V tom karamelovém pohledu jsem četl jeho hněv a otřásl jsem se při představě, co se mi chystá způsobit.
Sotva jsem to dořekl, učitel mě otočil, položil na břicho, roztáhl mi nohy a vplížil se mi mezi stehna… Čekala mě nejhorší chvíle mého života, ale pokud tohle dokáže zlomit Billovo odmítání, stojí to za to…
Postavil se za mě a koutkem oka jsem sledoval jeho pohyby.
Jeho ruka se začala masturbovat a jeho dychtivé oči se upíraly na můj zadek. Ani slovo, ani pohlazení, cítil jsem jen, jak se dotýká mého otvoru, jakmile jeho prsty zvlhly preejakulátem.
Udělal to několikrát a každou chvíli do mě vsunul prst. Neměl jsem lubrikant, na to jsem nepomyslel, ale kdo by si pomyslel, že právě já budu toho dne beránkem přineseným jako oběť? Bál jsem se, nevěděl jsem, co se stane, nikdy jsem se nemiloval s mužem, a už vůbec ne s mužem, kterému by bylo potěšení jeho partnera ukradené.
Člověk bezstarostný, bezohledný a sobecký ve své rozkoši.
Věděl jsem, že ke mně bude krutý, a to tím spíš, že jsem mu vyhrožoval a dráždil ho.
Náhle si mě přitáhl k sobě. Cítil jsem, jak mi jeho erekce naráží do zadku, a zatajil jsem dech, když vzal svůj penis a přitiskl mi ho k otvoru. Jeden tah, dva tahy a vniknul do mě.
Srdce mi přestalo bít, plíce ochrnuly, nohy se mi třásly, z útrob se mi vydrala palčivá bolest, výkřik, který se mi držel v hrdle, aby se uvolnil s tichými slzami.
Můj kat bez nejmenšího ohledu vnikal stále silněji a naléhavěji do mého těla, nedbaje mého utrpení.
Byl to jeho způsob, jak mě donutit zaplatit.
Uchopil má stehna do svých rukou a stále rychlejšími a rozhodnějšími přírazy dosáhl za sténání a vzdechů svého orgasmu.
Pak se pomalu odlepil od mého zmučeného těla a posadil se. Položil se zády do polštářů směrem k čelu postele. Pohrdavě se na mě podíval, a když se jeho dech vrátil do normálního rytmu, strčil si do úst cigaretu, aniž by ze mě spustil oči.
Byl jsem zničený, snažil jsem se dát nohy k sobě, a i když ta poloha byla dost nepohodlná a nepříjemná, chtěl jsem ten polibek za každou cenu. Dlužil mi to.
S námahou jsem se plazil po peřině, všiml jsem si několika kapek krve, byl na mě opravdu tvrdý, ale v hloubi duše jsem věděl, že mě nebude šetřit… Bill se nedokázal milovat.
Když jsem se k němu přiblížil, otočil se ke mně a vyfoukl mi do obličeje obláček kouře.
Našel jsem v sobě sílu kleknout si a podívat se mu do tváře, on seděl na místě a pozoroval mě.
„Co…“ vytáhl jsem mu cigaretu z úst a uhasil ji v popelníku na nočním stolku.
Jako zbitý pes jsem si položil hlavu na jeho holou hruď, zatímco Bill překvapeně oddálil ruce od těla. Na pár minut jsem se k němu přitulil a nechal se ukolébat jeho dechem, příjemnou vůní a srdcem, které začalo rychle bít. Spokojeně jsem se usmál, nebyl jsem mu lhostejný, tlukot jeho srdce to potvrzoval.
Zvedl jsem oči, a pak jsem ho začal líbat na krk, na bradu, a když se mé rty dotkly jeho, ztuhl a položil mi ruce na ramena, aby mě odtáhl.
„Ne!“ Nenechal jsem se odradit a našel ty zatracené rty, a když jsem ho políbil, otevřel oči. Snažil se mě odstrčit silou, ale já měl navrch a trval jsem na svém. Postupně jeho síla slábla, můj jazyk mohl prozkoumávat jeho ústa, dotýkat se jeho patra, dráždit jeho piercing, dychtivě olizovat jeho rty… Zavřel víčka a nechal se unášet mou vášní. Moje ruce v jeho vlasech naznačovaly pohyby, úhel a sílu, jak ten kontakt prohloubit.
Teplý, vlhký, slaný a lehce nahořklý od cigarety, ten vytoužený polibek mi vyrazil dech, a když jsem se s obtížemi odtáhl, měl černovlásek oteklé a rudé rty.
Pozoroval jsem ho ještě několik minut, zatímco se kousal do spodního rtu, aby ochutnal mou chuť, těžce vzdychl a otevřel své krásné oči, které kupodivu změkly a dívaly se na mě novým světlem…
Položil si ruku na ústa a jemnými hubenými prsty se dotkl napůl zavřených rtů, zdálo se, že je šokován novými pocity, které cítí…
„Já… já… Tome…“ pohnul se, jeho hlas zeslábl a jeho pohled se snažil vyhnout mému… spalujícímu.
„Ššš,“ znovu jsem ho políbil…
Bože, jak tě miluju.
autor: loulou71
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
