Kaulitz podcast epizoda 25

Překlad podcastu Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood Episode 25: „Bill ist verheiratet“ (Bill je ženatý) 23. 2. 2022
Překlad: @svenjaxblau, @kobra kid a @Cammi

B: „Wir sind wieder hier.“
T: „In unserm Revier“
B: „War’n nie wirklich weg.“
B&T: „Ham uns nur versteckt.“
(píseň Westernhagen „Jsme zpátky tady, na našem území. Nikdy jsme nebyli pryč, jen jsme se schovávali.“)
B: Právě jsme si všimli, že se jedná také o skvělý videoklip.
T: Už jsem to jednou říkal. Když nás lidi slyší zpívat, myslí si, že s hudbou nemůžeme mít nic společného. A já se ptám sám sebe. Vždyť já se za hudbu můžu schovat, já jen hraju na kytaru. Ale ty jako zpěvák… To by mě mrzelo.
B: Tohle bych teď taky mohl zpívat krásně.
T: Zrovna jsem chtěl říct, že…
B: Znáš ty zpěváky, co vždycky takhle (*zpívá přehnaně dobře*) „Happy Birthday…“.
T: To je přesně to, co jsem měl na mysli. Je to jako s komikem, který je pořád pod tlakem, aby byl vtipný i v soukromém životě. Jako zpěvák jsi pořád pod tlakem, abys zněl dobře.
B: Já si vždycky myslím, že nejhorší je, když máš serenádu a zpěváci se opravdu rozjedou. Nebo při karaoke. A pak jsou taky lidé, kteří chtějí zpěvákovi ukázat, kdo je v místnosti skutečný zpěvák. A pak se prostě rozjedou…
T: Jednou se mi stala taková trapná situace.
B: Já fakt nerad chodím na karaoke, s tím mě můžeš dostat.
T: Opravdu si myslím, že karaoke je zábava, ale jen se správnými lidmi. Když je tam někdo, kdo to bere moc vážně a opravdu se snaží, je to trapné, víš?
B: Jsem tak rád, že jsem zpátky v našem studiu. Je tak fajn být v naší malé mikrojeskyni, všechno je zase v pořádku.
T: Víš co? Není to náhoda, že jsme zase tady a všechno je zase normální. Je to náš výroční díl!
B: Opravdu?
T: 25.
B: Vážně?
T: Ano.
B: To jsem nevěděl.
T: 25. díl. No, plus pilotní díl, takže vlastně 26. Ale 25 regulérních epizod. A proto jsem dnes přinesl něco speciálního. Celý den jsem byl na cestách, jak víš, a hledal jsem, co by se mohlo stát naším oblíbeným nápojem. Ale nepodařilo se to, protože tady v LA ho prostě nemůžu sehnat. Proto ti zatím neprozradím, co to je, ale přinesl jsem alternativu, která je tomu docela blízko. Už to vidíš, už jsem to nahoře míchal. Co myslíš, že by to mohlo být?
B: Má to pěknou barvu, vypadá to, že to má uvnitř trochu jiskry, jako by to mělo v sobě kyselinu uhličitou, kvůli té pěně nahoře.
T: Ne, to vzniká třesením. Je to něco, co jsme už dlouho neměli. „Malibu Bay Breeze“
B: Kdysi jsme hodně pili Malibu s marakujou.
T: To jsme pili. Jsem zvědavý, jak ti bude chutnat tohle.
B: Já jsem taky zvědavý. Zpátky ve studiu, zpátky v Kaulitz Hills. Na zdraví, Maus.
T: Na 25 dílů.

INTRO

B: Ááá, to chutná jako dovolená.
T: Mňam, mňam, že? To je jeden z těch pravých laciných prázdninových drinků.
B: Mňam, mňam.
T: Ten zná hodně lidí.
B: Chutná jako Pina Colada.
T: To kvůli ananasovému džusu. To je: Malibu, ananasový džus a brusinkový džus.
B: Mňam. Musím si dávat pozor, abych to nevypil všechno najednou.
T: Mňammi, tenhle je tak dobrý. Malibu je obecně skvělé.
B: Bude tě z toho bolet hlava, ale chutná to fantasticky.
T: Ale nemohl bych ho pít pořád. Dostane tě do prázdninové nálady, ale na večer bych si ho neobjednal.
B. Ne.
T: Na tohle musíš mít správnou náladu.
B: Určitě.
T: Je to drink k bazénu.
B: Ale pro náš výroční díl je to skvělý. Lidé se nás vždycky ptají, jestli bychom nemohli všechny naše recepty dát do malého receptáře.
T: To můžu shrnout hned teď: Malibu, ananasový džus, brusinkový džus ve stejném poměru. Přidej to do sklenice a dej tam led. Můžeš to – jako obvykle – vždycky dozdobit mátou.
B: Plivni do toho.
T: Plivni do toho, jasně. Nebo si vyhoň…
(oba se smějí)
B: Fuj. Ähm…
T: Hned je to krémovější a vrací nás to k tvé Pina Coladě.
B: Není nic lepšího než…
T: Pina Colada. Začínáme týden správně.
B: Věděl jsi, že jsme podcast o žvanění?
T: Ne. Kdo to říká?
B: Přijde mi, že to trochu snižuje…
T: Jo… blábolící podcast… kdo to řekl?
B: To slovo už jsem slyšel docela dostkrát. Nechci říkat jména, ale my …
T: Myslel jsem, že jsme zařazeni do kategorie „Znalosti a kultura“. Tak bych to popsal já.
B: Taky jsem si myslel, že budeme spíš „Kultura“. Někdy je to politické.
T: Politika, kultura a znalosti.
B: Ano. To bych taky řekl.
T: Prostě už kvůli těm našim kategoriím.
B: Taky se člověk pořád učí spoustu věcí. Babble podcast to podle mě nevystihuje. Ale přinejmenším jsme velmi úspěšný babble podcast.
T: Takže začínáme velmi vzrušující týden. Právě jsi měl návštěvu a já o ní chci vědět všechno. Teď mi to můžeš říct.
B: Dobře. Tak pojďme na to.

SENF AUS HOLLYWOOD

T: Tvůj návštěvník zná tento nápoj. Právě jsem ho nahoře namíchal a se ptal: „Aha, co to je?“ A já jsem se zrovna chystal vyhledat název, když řekl: „To je Malibu Breeze, že?“.
B: Cože?
T: A já na to: „Jo, je to levný nápoj na dovolenou.“ On to zná, protože je to kluk z Miami. Pochází z Miami.
B: Co tady teď odhaluješ… Lidi teď vědí, že mám mužskou návštěvu z Miami.
T: Teda… že máš někoho u sebe, to je tvoje stránka, o které jsem dosud nevěděl. Je to vzrušující. Právě přijel, je to tvůj dobrý přítel, kterého znáš už hodně dlouho… Je spousta věcí, které mě na něm udivují. Přijel, protože se stěhuje do Los Angeles a teď bydlí u tebe, protože ještě nemá vlastní dům. Přijel sem se všemi svými věcmi, se svým psem, všechno má s sebou. A prostě se k tobě nastěhoval až do odvolání, bez dalších dohod. To je pro tebe docela úžasné. Chci říct, že tě to úplně vyřadí z tvého každodenního rytmu svobodného muže… mluvili jsme o tom. Překvapuje mě, jak to bereš s takovou lehkostí jako „Dobře, prostě se ke mně nastěhuj, uvidíme, jak to bude dál“.
B: A právě tahle představa mi přestala vyhovovat. Věřím, že je to taková změna představ.
T: Další věc je, že sis ostříhal vlasy.
B: Jo… tak trochu jako Miley Cyrus. Nebo jako Britney. Udělám něco super nového. Chtěl jsem trochu reagovat na ten kruh, protože jsem to sám poznal a trochu mě to trápilo, ten osamělý vlčí život. Nedokážu se otevřít novým písničkám a vždycky jsem jako „po mém, nebo ne“, víš, jak to myslím?
T: To se mi líbí.
B: Trochu se bojím, že se ze mě stane malicherný buržoust.
T: Stejně se musíš trochu uvolnit, protože teď se u tebe doma taky dělá rekonstrukce.
B: Jen jsem to chtěl říct. Tohle mi přetížilo nervy, protože jsem si myslel, že moje výzva bude otevřít se tomu přátelství a tomu skvělému setkání a být jako „Hele, to je v pohodě, jenom zůstaň se mnou, je to snadný.“ Tohle je pro mě výzva.
T: Bez dalších plánů.
B: Přesně tak. Pustím dovnitř další zvíře, dalšího psa, no tak, pojďme se jen tak poflakovat a trochu si pohazovat dušičkami. Já nikdy nenechávám svou duši viset. Je pro mě těžké říct, že o víkendu nebudu pracovat, nebudu dělat nic. Věděl jsem, že všechno začne v pátek, vezmu si volno a uvidíme, co se stane. To nikdy nedělám. Byl jsem na sebe tak pyšný.
T: Než budeš pokračovat… je tu jedna věc, která mě na celé věci překvapuje ještě víc. Když jsme byli v Německu, přesně ten samý kamarád byl v LA, zavolal ti a říkal: „Hele, já myslel, že budeš v LA, chtěl jsem u tebe přespat.“ A ty jsi byl na cestách se mnou, ale řekl jsi: „Hele, o nic nejde, můj asistent tě pustí dovnitř. Klidně můžeš zůstat u mě, když budu pryč.“ A to mě opravdu překvapilo, protože ani nevím, jestli bych to udělal. A to jsem obvykle to hodnější dvojče.
B: Ne, ale jsem na sebe docela pyšný.
T: Já taky!
B: Myslím, že to ode mě bylo docela super, že jsem to udělal. Mám pocit, že se chci trochu změnit a víc se otevřít, možná se i zbavit špatných návyků.
T: A měl se tu nejlíp. Být svobodomyslný, brát si domů holky, pořádat večírky…
B: To si nemyslím. To by pro mě byl totální podvod na naše přátelství, kdyby to udělal. Ale on by to neudělal. Známe se velmi dobře, důvěřujeme si a opravdu si nemyslím, že by něco takového udělal. Jinak bych mu nikdy nedovolil, aby tu zůstal. Ale já se s ním opravdu rád dělím, víš. A opravdu rád dávám druhým lidem. Ale když na to přijde, jsem strašně upjatý. A já se chci opravdu otevřít, a proto jsem si řekl: „Dobře, tak se tady uvolníme.“ Ale všechno, co se sešlo, mi trochu přetížilo nervy. Jak víme, jsem Panna. Panna, Panna, Panna, měsíc, ascendent, bla bla bla. A jak jsi říkal, je pro mě velmi těžké rozejít se se svými nastaveními.
T: Hm.
B: A teď jsem neotevřel dveře jen příteli, ale i rekonstrukcím, které se úplně vymkly kontrole.
T: Ano… malá věc, kterou chceš udělat.
B: Říkali, že budou hotové, až se vrátím z cesty. A když jsem se vrátil, řekli mi, že je tam ještě pár drobností, které je třeba udělat. A pak jsem seděl na schůzce v 8:30 a byl slyšet HLUK.
T: Kladivo.
B: Kladivo, celá moje příjezdová cesta byla rozrytá, celý můj dům byl pokrytý hlínou a prachem. Pořád mě bolí v krku, protože mám pocit, že žijeme na staveništi. I tady dole ve studiu je všude prach.
T: To proto, že kouříš krabičku cigaret denně.
B (směje se): Ne… Všude je prach, všechno moje oblečení se válí po domě, protože se mi vrtá i ve skříni. Je to nejhorší… Vstal jsem a chvíli jsem brečel.
T: Jo?
B: Ano.
T: Prostě jsi šel do svého pokoje a chvíli jsi brečel?
B: Musel jsem zavřít dveře a začaly mi téct slzy, protože jsem byl tak naštvaný a zdrcený. A říkal jsem si: „Ach můj bože, chudák můj dům.“ A pak jsem se rozbrečel.
T: Všechno ničí.
B: Všechno ničí, je tu tolik lidí. Chtěl jsem tam jít, zařvat na ně a všechny je vyhodit. „Ven. Všichni ven!“ Trochu jsem se vztekal. A navíc… určitě víš, že když má přijít host, jsem vždycky dokonale připravený. Všude jsou nové květiny, nové ručníky, všechno je čisté, žádné skvrny.
T: Jako v pětihvězdičkovém hotelu Tokio.
B: A teď mi přijde návštěva a přijde na stavbu. Je to pro mě super nepříjemné. A já jsem super zahlcený svým životem.
T: Ale myslím, že to bude pro tvůj charakter skvělé. Musím říct, že se rozšiřuješ. A není to těžké jen pro tebe, ale i pro Stitche. Přichází další zvíře, další pes. A Stitch je úplně stejný jako jeho táta, opravdu agresivní vůči ostatním lidem i zvířatům.
B: Ne, Stitch se chová velmi přátelsky. Byl to tak hodný kluk. Který pes tady blázní? Správně, ten tvůj.
T: Pořád lidem říkáš, že si chce jenom hrát. „Stitch, Stitch, všechno je v pořádku.“
B: Počkej chvilku! Tvůj pes…
T: Nepřekrucuj to. Další téma…
B: Znáš pach staveniště?
T: Hrozný. Takhle to tady smrdí celou dobu.
B: Smrdí to. Smrdí to jako člověk. Jako cizí člověk, protože tady dělali fyzicky těžkou práci. Není to jenom pot. Je to cítit fyzickou prací. Ani nevím, jak to popsat. Je to cítit jako zatlučený cement.
T: Prach.
B: Prach, pivo, cigarety, určitě kafe z přestávek…
T: Cigarety jsou tu cítit pořád, jen se k tomu přidává pach stavební práce.
B: Mám pocit, že mám ucpaný nos…
T: Ale musím přiznat, že se mi ta vůně docela líbí.
B: Ne, vůbec ne.
T: Mně se to opravdu trochu líbí, protože si občas rád zašpiním ruce.
B: Jo, ale to není to, co mám na mysli.
T: Opravdu bych chtěl být jeden den stavebním dělníkem. Dělal bych cokoli. Dělal bych suchý věci, lepil bych obrazy, zatloukal bych hmoždinky, zase bych tmelil suchý zdi… Někdy mě takové věci opravdu baví, pořádně se ušpinit. Okopávat zahradu, instalovat věci. To bych mohl dělat celý den. A pak mám taky rád tu vůni.
B: To je ta nejhorší představitelná věc. Sám si nevyměním ani žárovku, to víš. Když musím něco nosit…
T: Máš špatnou náladu, já vím.
B: Když mám špatnou náladu, tak den končí.
T: Rád dělám takové věci, stěhuju věci, předělávám.
B: Já bych utratil všechny peníze, aby to udělal někdo jiný, abych nemusel, protože pro mě… mě to dělá nešťastným. Ten zápach… když mám pocit, že mám ruce pokryté prachem, když mám prach na kůži…
T: Póry se uzavřou…
B: Póry se zavírají, svědí mě oči, smrdí to, je to špinavé. Mučí mě to, fyzicky mě to strašně vyčerpává. Moje mysl je pak také tak napjatá, že jsem opravdu unavený, i když jsem nehnul ani prstem.
T: Mhm. To je divné.
B: To je pro mě nejhorší… Já jsem ten kamarád, kterému se nedá zavolat, když se chceš přestěhovat.
T: Je to tak, jak to je. Nikdy bys kamarádovi nepomohl se stěhováním.
B: Já bych tam někoho poslal!
T: To byl vždycky boj s kapelou. Nikdy jsi nenosil kufry, nepomáhal jsi s chystáním věcí.
B: To je pravda… Proto jsem se vždycky objevil později… Zpěvák musí přijít, když už je všechno hotové.
T: Jo, jen kvůli mikrofonu.
B: Jenže on musí nosit mikrofon. Ale i když jsem byl v některých bodech trochu přetažený a musel jsem zavřít dveře, stejně jsem si užil skvělý týden, protože jsem se rozptýlil spoustou práce. Hodně jsem se věnoval kreativní práci, protože když jsem na cestách, tak prostě nemám čas přemýšlet o nových projektech nebo být kreativní. Když jsem na cestách, je to vždy výkonné, a když jsem doma, mám čas být kreativní. A jednou jsme si řekli, jak je skvělé dokončit písničku. A začali jsme týden prací na nové písničce, s textem jsme ji nahráli. To mě vždycky přivede do dobré nálady. A teď jsem si navrhl novou kolekci. To mě strašně baví a jsem z toho nadšený. A proto na konci dne spokojeně zavírám notebook, i když je kolem mého domu tolik stavebního odpadu. Proto jsem pořád šťastný, protože jsem udělal něco kreativního. A tento týden se toho dělo opravdu hodně. Pracoval jsem na svém parfému, vytvářel nové televizní koncepty, vrhl se rovnou na plánování turné… to všechno byly skvělé kreativní věci, ve kterých se můžu opravdu ztratit a které mi povznášejí ducha.
T: Ale mělo by být na nás, abychom rozhodli, zda je to opravdu tak skvělé, nebo ne.
B: Naštěstí mi důvěřuješ v kreativních věcech i v tom, co máš na turné na sobě. Už jsem pro tebe našel skvělé oblečení, které si můžeš obléct.
T: Udělal jsi mi opravdový rockerský outfit, ve kterém to můžeme pořádně rozjet?
B: Udělal. Super sexy.
T: Úžasné. Tento týden jsem nemohl udělat tolik kreativních věcí, protože jsem byl opravdu unavený. Minulý víkend byl SuperBowl víkend, celou dobu jsme byli venku a skákali z jedné technoparty na druhou, od Tiesta přes Cescadea až po kdovíkoho dalšího, koho jsme potkávali, jeden střídal druhého. Včera večer jsem byl s kamarády na narozeninové oslavě a potkal jsem kluka, který mi přišel opravdu zajímavý. Je to metaversum fotograf a fotí v metaversu pro televizní kanál National Geographic. Výbuchy sopek, pod vodou a tak, ale digitálně. Super zvláštní. Přišlo mi to hrozně cool.
B: Co znamená digitální? Jako že nedělá skutečnou fotografii?
T: Ne, všechno se to odehrává v metavesmíru, všechno je to naprogramované. On je v podstatě se svým avatarem. A chtěl jsem ti něco říct, protože mi to všechno něco připomnělo. Malibu. Kdy jsme naposledy pili Malibu?
Oba: Když jsme hráli Second Life.
B: Kdo si to pamatuje?
T: A tady je ta novinka… Slyšel jsem o tom včera u táboráku, když jsem potkal toho kluka…
B: Kde jsi byl? To nám řekni jako první.
T: Moje kamarádka měla narozeniny a šli jsme na pláž a udělali jsme si táborák. Parta hipíků a kamarádů. Každopádně jsem na tom večírku potkal jednoho kluka, který je metaverse fotograf. Je to super blázen, protože když jsem se ho zeptal, jestli je to metaverze jedna věc, protože jsem tomu úplně nerozuměl… teď jsou čtyři metaverze. Takže… je tu sandbox… a například, a to je novinka, je tu i Second Life. To už je obrovské. Druhý život je TA věc, vrátil se. Takový velký hype. A my jsme průkopníci Second Life, my jsme ho hráli už tenkrát.
B: Vsadím se, že můj účet pořád funguje.
T: Ano.
B: Hráli jsme to po nocích, dokonce jsme nechávali notebook otevřený, když jsme spali. Hráli jsme to minimálně 18 hodin denně. Tom a já jsme byli dokonce manželé.
T: Dobře, počkejte, pro všechny, kteří to neví… Second life byla online hra, kde jste mohli být, kým jste chtěli. Měli jste avatara a mohli jste dělat, co jste chtěli.
B: Něco jako The Sims.
T: Jéééé… tak trochu, ale je to nekonečný svět. Mohl sis koupit věci…
B: A hraješ to se skutečnými lidmi. Všichni jsou online. Můžeš se oblékat, jak chceš, najít si práci. Byli jsme striptérky.
T: Taky jsme měli avatary s opravdovými ptáky, kteří stříkali.
B: Taky jsme měli dvě přítelkyně, dokonce jsem se oženil.
T: To jsi udělal. Neříkal bych to moc nahlas, protože…
B: Mohl bys to přenést do skutečného života.
T: Přesně to jsem chtěl říct. Třeba jsi ženatý.
B: Myslím, že mám pořád její fotku.
T: Kdyby věděla, že jsi to ty… protože oni znají jen naše falešná jména.
B: Ahoj, ahoj, ahoj! Mám říct, jak se jmenuju? Radši ne, ne že nás najdou.
T: Ne! Ne, že nakonec jste vlastně manželé.
B: Měl jsem super blbou buranskou přezdívku, protože děláš všechno, co v reálném životě dělat nemůžeš. Byl jsem striptér, kulturista, ukazoval jsem péro na veřejnosti a…
T: Byl jsi všechno, co v téhle hře nejsi. Dobře vypadající, talentovaný, úspěšný.
B: Jo… tam jsme se opravdu nechali strhnout. Vzpomínám si, že jsme to hráli s naším nejlepším kámošem, bylo to super. A to je zpátky? Dobře.
T: Ano… A zřejmě je to větší než kdy dřív. To mi přišlo super zajímavé. Měli bychom to hrát znovu.
B: Hráli jsme to, když nám bylo tak osmnáct, dneska bych na to asi neměl čas.
T: Ne. Bille, něco ti řeknu… Tenhle metaverse budou obrovský. Za pár let to budou hrát všichni.
B: Tak si uděláme avatary Tokio Hotel, abychom mohli vystupovat.
T: Taky bys měl přidat MDLA módu.
B: O tom jsem taky přemýšlel.
T: Avataři budou potřebovat cool věci na sebe.
B: Navrhl bych nějaké skvělé nové oblečení. To bych dělal rád.
T: Každopádně ten chlápek, co jsem ho tam potkal, zachytil porody, protože lidi mají děti. Ale dělal to ve VR chatu, to znamená, že nebyl v Second Life, ale ve VR chatu, to je jiná hra, jiný metaversum. A byl tam lesbický pár, který měl děti, a on to zachytil.
B: Ale čím to fotil? Já to tak úplně nechápu.
T: On je něco jako dokumentární fotograf?
B: A kde publikuje?
T: Část jeho prací publikuje National Geographic. Najali si ho, aby zachycoval takové věci.
B: Ale každý si může udělat screenshot animace, a pak má stejný obrázek.
T: Člověk by si to myslel, ale ne. On může vidět věci z jiné perspektivy, protože jeho kamera je *ve* hře.
B: Co všechno tam je. Já už to nestíhám. To je super. Ale víš, co je podle mě ještě víc cool? Představit si, že ty a Heidi spolu opravdu chodíte na ty hippie party, protože jste spíš bohatí hipíci. Přijedeš tam ve svém Bentley, ve svých věcech od Prady.
T: Ale v srdci jsme pořád hipíci.
B: Ano, ale myslím, že je to legrační, protože nejste úplní hipíci, ale stejně si s tím hrajete. Už jen ta myšlenka… Jednou jsi mi to vyprávěl… piješ čaje, které ti lidé připravují celé věky. A moje úplně nejoblíbenější historka je, jak to dělají celé věky a nechávají to vařit, a pak musíš sedět v kruhu a povídat si. A já vím, jak jste oba nespolečenští a jak máte problém navázat kontakt s novými lidmi. Proto mi vždycky přijde tak vzrušující, že se otevíráte tomuto světu. A pak si vždycky představím, jak tam sedíte a oni vám vaří hodinu čaj. Heidi je velmi netrpělivá a říká: „Můžeme to vypít hned? Už je to hotové? Můžeme ho ochutnat?“ A pak to v určitém okamžiku dostanete a chutná to jako naprostá sračka.
T: Chutnalo to jako špína.
B: A já to miluju, jak…
T: TICHO.
B: Ano, a jak všichni mají očekávání a říkají: „A? Můžeš to ochutnat?“. Jako že máš pocit, že je to kouzelné?
T: Ano.
B: A Heidi pak říká: „Hmm… jo… tatstes a little like dirt.“ (Hmm… jo… chutná to malinko jako hlína.). Heidi je vždycky upřímná.
T: Přesně tak… a tady byla odpověď něco jako „No jo, je to hodně zemité.“
B: Velmi zemité…
T: A pak… no, ten čaj byl tak sto let starý.
B: To už byl prošlý?
T: Chutnal tak. A oni byli tak pyšní, že ten čaj byl tak starý. A já jsem si říkal: „A to se vůbec dá čaj tak dlouho skladovat?“.
B: TAK to bylo vtipné.
T: Ale ty jsi v jádru hippie. To nemá nic společného s tím, kolik máš peněz. V srdci jsi hipík.
B: Myslím, že je to skvělé… Já tuhle tvoji stránku neznám, protože mě na tyhle večírky nikdy nezvou.
T: Ale ty taky nejsi hippie.
B: Nejsem hippie, necítím se tam dobře.
T: Ty prostě nejsi hippie.
B: Když slyším, že jsi včera musel něco nést… nějak jsi musel vzít něčí tašku s sebou… Já bych si řekl: „Tak jo, jdu pryč!“ To by bylo něco, co by se mi nelíbilo.
T: Ty jsi… jak že se to jmenuje… snob.
B: Ale byl taky Valentýn a bylo to tak krásné. Tvoje žena, moje švagrová, byla tak roztomilá a poslala mi kytici růží, opravdu roztomilou fotku nás tří, obrovský koš plný sladkostí… Měl jsem z toho obrovskou radost, protože jsem se pak necítil sám. A Heidi je taky tak romantická jako já a bere ten den velmi vážně, taky jsem dostal balonky se srdíčky, měl jsem z toho hroznou radost.
T: Já jsem taky romantik. Měli jsme takový hezký Valentýn, abych byl upřímný. Také dnes… Momentálně se prostě nemůžu vyhnout nákupu šperků.
B: Nakupování šperků… Prostě nemůžu uniknout nákupu všech těch diamantů.
T: Nemůžu uniknout nákupu dárků… Dneska jsem opravdu koupil nějaké šperky, protože se blíží naše čtvrté výročí.
B: Něco jsem si říkal… Mluvíme o dárcích. Chystáme se na dětskou oslavu. A lidi si dělají seznamy na Amazonu… Řekl jsem Amazon? Ämazen… Ne, jak se to vyslovuje?
(Tom se směje)
T: To je legrační, že to ani sám nevíš.
B: Bull, já říkám Ämason.
T: Ämason. Pořád si děláš z lidí legraci, že to říkají špatně, ale sám nemáš ani páru. Musel jsi o tom přemýšlet.
B: Každopádně na Amazonu je registr dárků, kde si lidi prostě sestavují vlastní seznamy. A pak si z toho seznamu můžeš vybrat. A já nevěděl, jak to funguje, tak jsem se zeptal kamaráda.
T: Dobře, musíš otevřít notebook, zadat heslo, a pak to funguje.
B: A on na to: „Jo, lidi si tam sestavují seznamy přání na dárky.“ Lidé na Only Fans to dělají taky. Sestavují seznamy a dostávají dárky. Nebo to dělají i youtubeři!
T: Ne. Vážně?
B: Není to divné? Jejich fanoušci jim můžou dávat dárky. A pak jsem si říkal: „Dobře, počkej, nemohl bys taky udělat seznam u Cartiera nebo Rolexek nebo něčeho takového?“.
T: To přece nefunguje, ne?
B: Proč by to nemělo fungovat?
T: Ty prostě půjdeš na internet a dáš dohromady seznam, nebo jak to funguje?
B: No já nechci na Amazonu, já bych spíš chtěl jeden u Cartiera. A jeden pro Rolexky. Mohl bych to vyvěsit, a když mi někdo z našich Kaulquappenů nebo někdo jiný bude chtít dát něco dobrého…
(Oba se smějí)
B: Mohli by prostě kliknout na odkaz a pak bum. Dárek pro mě. Myslím, že je to super, mít takový seznam.
T: Nedokážu si představit, že by to někdo udělal.
B: A lidi by to zveřejnili a řekli by si: „Dobře, jestli mě chceš překvapit, tak tohle je můj seznam přání.“ To by bylo skvělé. A pak mají všechny své seznamy na Amazonu. To mě opravdu překvapilo. Ale myslím, že… Je to pochopitelné třeba na svatbu, ale jinak je to takové neosobní.
T: Taky to naprosto chápu u dětské oslavy. Pro novorozence potřebuješ tuny věcí a je to prostě správná věc, kterou pak uděláš.
B: Ale mně by se víc líbilo, kdybych mohl být prostě kreativní. Jsem super dobrý ve výrobě dárků a líbilo by se mi, kdybych mohl prostě jít lovit dárky pro toho malého rošťáka.
T: Ale pořád to můžeš udělat.
B: Něco opravdu pěkného. No jo no, ale ona se nezdržovala s objednávkami. Myslím, že něco jiného bude podle mě moc.

KAULITZ KOLUMNA

T: Tento týden jsem zase hodně četl o našem milostném trojúhelníku kvůli Valentýnu. Zase se o něm hodně mluvilo, asi proto, že Heidi něco napsala. A všichni byli: Je to milostný trojúhelník? Je to pravda? Opravdu si myslíš, že tomu lidé věří? Třeba…
B: Jako že spí s oběma?
T: Ano. Ale neodpovídej na to, chci, aby se na to lidi ptali dál.
(oba se smějí)
B: Myslím, že to je fantazie mnohých, takhle o nás přemýšlet. Možná to některé lidi vzrušuje, myslet na to, co bychom my tři mohli dělat spolu.
T: Nechlub se, nikdo tě nechce vidět nahého. Když si tě lidé představují nahého, je to nechutné.
B: Ne, mně se to opravdu líbilo. Proto jsem řekl, že na Valentýna taky píšu kamarádům, jako že hodně lidem píšu „Všechno nejlepší k Valentýnu“ a posílám jim srdíčko, nemyslím si, že je to divné. Moc se mi to líbilo, měl jsem z toho opravdu radost.
T: Mám ještě jednu: „Manžel Heidi Klumové Tom Kaulitz si prohlíží její výstřih v drahých minišatech na Maxime Bash v Los Angeles.“ To byla Tiesto Party.
B: To je úžasný titulek.
T: Není to úžasné?
B: To bys nikdy neudělal… Chci říct, jen to přelož do němčiny…
T: A pak je tam obrázek… Podívej se na to.
B: Aha, ty si prohlížíš její výstřih?
T: Ne, já se jen dívám dolů a z toho úhlu to prostě vypadá, jako bych kontroloval výstřih své ženy. Ale přemýšlej o tom… To je skandál.
B: Ale upřímně, jak úžasný je ten titulek? To je pěkný příklad toho, jak se liší německý a americký tisk. V Německu byste si takový titulek nikdy nepřečetli. Vždyť si to jen přeložte.
T: Je to v podstatě jen *“Tom Kaulitz checkt den Ausschnitt seiner Frau aus“* Ale já jsem to četl i v Německu, bylo to něco jako „Tome, Heidi má oči ještě výš“.
B: Lidé psali „Heiße Blicke, heiße Schnitte auf der Party von Tieste“. (*Horké pohledy, horké výstřihy na Tiestově večírku.*) Víš, co myslím.
T: Ale německé titulky jsou vyčítavější.
B: Tak jsem taky udělal pár titulek. FAZ napsal „Trochu brzy na důchod“. A já si říkal: „Hm, Tom by z toho mohl být trochu naštvaný.“
T: Proč? Řekl jsi to?
B: Ano, na ARD. Kdyby se na to někdo chtěl podívat, pořád to mají v mediatéce. Předvedli jsme naši novou písničku „Bad Love“.
T: Jo, to je něco, co nás zajímá, ty v rozhovoru moc ne.
B: No a já jsem ten rozhovor poskytl a bylo to super pozdě, už si ani nepamatuju všechno… Znáš to, když jsi tak unavený a ani si nepamatuješ všechno, co jsi řekl? Bylo to super brzo v Německu a super pozdě v LA. A ptali se mě, jak dlouho to ještě plánujeme dělat. A já jsem řekl, že na důchod je ještě trochu brzy. A když mi to zrovna vyšlo z pusy, tak jsem si říkal: „Počkejte…“.
(oba se smějí)
T: Ale nejdůležitější je, že i po odchodu do důchodu bychom v Kaulitz Hills pokračovali. To je ta dobrá věc.
B: To je pravda, ale jo. Musím říct, že se do důchodu těším.
T: Já taky.
B: Já se těším.
T: Já na tom jenom pracuju.
B: Ale musíme říct, že jsme začali super brzo. Začali jsme asi v patnácti letech. To už není tak dlouho. Ještě o něco déle.
T: Tři až čtyři roky možná.
B: A pak… už jsem ti to chtěl říct minulý týden, protože mi to posílalo hodně lidí a samozřejmě to taky četli. Všichni se naštvali, Kaulquappen to málem ztratil. Ale já to chápu. Napsal to Blick, je to švýcarský brakový časopis. „Všechny moje plastické operace se nepovedly“. Citát ode mě. To můžu předat svému tiskovému právnímu oddělení.
T: To bude asi těžké, protože základní tvrzení je pravdivé. Citát, čímž se vystavují trestnímu stíhání.
B: No jo, ale to jsem nikdy neřekl. A takhle mě citovat. Milý Blicku, protože teď možná zase posloucháš. Uiuiuiuiuiui… můžete to stáhnout. Pak na tebe nebudu posílat právníky. Prostě to stáhni… Když už na to nemůžeme kliknout…
T: Jinak si pro tebe přijde můj právník.
B Ähm… to je to, co napsali. Ale nejlepší na tom bylo, že napsali „Bill Kaulitz, bývalý zpěvák Tokio Hotel“.
T: Aha, to je super? Kdo je ten nový zpěvák? Možná předpokládají, že teď zpívám já.
B: Nebo si myslí, že Tokio Hotel už neexistují a já jsem jenom podcaster. Víš?
T: Já nevím.
B: Ale „bývalý“… je v tom tolik chyb. Myslím, že to bylo opravdu vzrušující a chtěl jsem si to vyjasnit. Milý Blicku, jenom poslouchej pozorněji, co říkáme.
T: Ale myslím, že ještě vzrušující nejsou věci, které tady vyprávíme, ale věci, které nikdy nevyšly najevo. Dokážeš si vzpomenout na příběh, který nikdy nevyšel najevo a my jsme rádi, že se tak nestalo?
B: Takových je spousta, Mausi.
T: Samozřejmě, že polovinu z nich tady ani nemůžeš vyprávět. Ale na jeden příběh bych si určitě vzpomněl. Je to taky jedna z mých nejoblíbenějších fotek vůbec. Bylo nám asi šestnáct nebo sedmnáct.
B: Georg v Hummeru. Já to věděl, to je TAK dobré.
T: Tehdy byly Hummery to pravé. Všichni si mysleli, že řídit Hummer je ta nejúžasnější věc na světě.
B: To je auto, pro všechny, kteří to nevědí. Hummer je obrovské auto pro chlapy.
T: Je to americké buranské auto a my jsme si mysleli, že je tak cool, tak jsme ho dostali za cenu Bambi nebo Echo. Říkali jsme si: „Tak jo, pojedeme tam v Hummeru.“
B: Bylo to tak trapný.
T: A pak jsme si prostě půjčili asi tři Hummery u Sixt. A Georgovi a Gustavovi se to strašně líbilo, a Georg byl jediný, kdo v té době směl legálně řídit. A tak se jim to líbilo, že se chtěli projet ještě jednou, než jsme je museli vrátit den po předávání cen s našimi sekuriťáky, kteří si taky mysleli, že jsou tak super.
B: Ale v Německu to tenkrát bylo taky dost zvláštní.
T: A každopádně chtěli zjistit, jestli jsou ta auta jako opravdové terénní vozy, a za tím účelem jezdili na nelegální staveniště, jezdili tam a totálně ty auta zdemolovali.
B: Opravdu?
T: A oni je tam nechali!
B: Ne.
T: Jasně! To byla obrovská věc… A pak řídil Gustav a neměl řidičák nebo něco bylo s Georgovým řidičákem, byl ještě v podmínce nebo tak něco, myslím. Byli jsme strašně rádi, že tenhle příběh nikdy nevyšel najevo. A když jsme jim je vrátili, tak byly totálně vyřazené.
B: Nebylo tam něco s pojistným podvodem?
T: Ano. Teda ne já sám. Ale Georg asi jo.
B: A s těmi sekuriťáky.
T: A s našimi bývalými sekurity, ano. Obrovský pojišťovací podvod. Ale nikdy se na to nepřišlo. Ale ta fotka Georga v tom Hummeru, než odjeli, byla taková pozérská. Přesně ten okamžik, než odjel, je moje absolutně nejoblíbenější fotka.
B: Tu fotku miluju, opravdu mi zvedá náladu.
T: A myslím, že by měla… Myslím, že vystihuje prostě všechno v životě, a proto by měla – musíme ji najít – měla by být na obálce našeho playlistu Kaulhitz. Jak úžasné by to bylo?
B: To by bylo úžasné.
T: Mám ti něco říct?
B: Já bych mu z toho docela vážně chtěl udělat povlečení nebo něco takového. Protože vypadá jako opravdový eso. Podívá se na nás, tak nějak napůl zvedne ret, jednu ruku má u volantu, druhou v kapse.
T: Fakt arogantní.
B: Dívá se na nás jako: „Takový auto si přece nemůžete dovolit, ne?“.
T: Jestli je váš život taky tak skvělý…
Oba: O tom pochybuju!
T: Jo.
B: Úžasné!!

DURCHGEKAULITZT

B: Zase se k nám dostalo mnoho pěkných věcí a líbí se mi, že jedna otázka byla zodpovězena! Sám jsem dostal otázku, co si lidi myslí, když se zase válíme jako zombie v letadle, nebo jestli se o nás vůbec mluví.
T: Jo… Spekulovali o tom, že chceš zůstat hubený. (Bill se směje) Mně to přišlo roztomilé.
B: Ne, poslouchej. Josefine píše… Říkáš Josefine [německá výslovnost] nebo Josefine [anglická výslovnost]?
T: Můžeš to říct… jako typická německá…
B: Josefine.
T: Jako opravdový snob můžeš říct Josefine [stejná výslovnost jako předtím Bill] Jinak, pokud chceš být cool, Josefine [anglická výslovnost].
B: Josie!
T: Josie!
B: Napsala nám: „Moje kamarádka se o vás (Billa, Toma, Heidi a pejsky) postarala v business třídě při vašem letu po finále GNTM. Řekla mi, že Bill a Heidi vypili všechnu vodku a po zbytek letu už žádná nezbyla. Ona i posádka z toho byly opravdu pobavené…“ Také řekla, že ji to jako Kaulquappe vůbec nepřekvapilo. „Tom byl… (Tom se směje) Tom jenom spal. Vůbec jsme ho nezahlédli. Bill jí dovolil pohladit Stitche, což ji opravdu potěšilo. Heidi ji navštívila v kuchyni, protože si ráda dala kousek chřestu, který také dostala.“ A tak se na ni usmála. (Tom se zachichotá.) Vtipná věc-
T: Jo, to zní jako pravdivý příběh.
B: Vtipné je, že je to pravda. (směje se) Přesně si vzpomínám, že najednou řekli: „Paní Kaulitzová-„.
T: Který let to byl?
B: „Paní Kaulitzová, pane Kaulitz… Bohužel už nemáme žádnou vodku.“ (Směje se)
T: Kdy to bylo?
B: Myslím, že jsme neletěli z finále GNTM, ale letěli jsme někam jinam, což je vlastně ještě horší. Ale letěli jsme někam…
T: Prostě kvůli práci.
B: My…
T: Z Frankfurtu do Berlína.
B: Prostě jsme letěli někam se psy. Myslím, že to nebylo domů. Myslím, že jsi s námi taky pil.
T: Ne, to je docela přesné. Spal jsem, zotavoval jsem se, byl jsem unavený z práce.
B: Vzpomínám si…
T: A ty jsi zase byl jako-
B: Ne, vzpomínám si, že nám řekli: „Vy už jste nám vypili všechnu vodku, bohužel.“ A pak jsme se rozloučili. [Tom se směje] a Heidi dostala velký hlad a říkala: „Dáme si chřest.“ A pak si ho objednala. To je pravda, takže… Moc vás zdravím a… a prosím, nikomu to neříkejte! (smích)
T: Zůstane to mezi námi. Došla mi zpráva od J.L… Budu jí říkat jen J.L., tak to zkrátila. Ptala se, jestli jsme si někdy něco zlomili? Díky tomu jsem si všiml, že jsem si nikdy nic nezlomil, protože ona sama si zlomila stehno, když spadla z kola, což zní NEUVĚŘITELNĚ bolestivě. Představ si, že si zlomíš stehno.
B: Ooooouuuuch…
T: Uf…
B: Au! Nikdy jsem si nic nezlomil. Raději rychle zaklepejme na dřevo, ale… zlomit si cokoli zní zase tak bolestivě…
T: Nikdy jsme si nic nezlomili.
B: Ale zlomili!
T: Opravdu?
B: Ano, zlomil sis ruku.
T: Aaaah…
B: Nějaká ženská na ni v obchoďáku šlápla.
T: A proč? (Bill se zlomyslně zasměje) Řekni to! Zase se mi směješ. To je pravda!
B: Doufal jsem, že jsi zapomněl!
T: Jako malé dítě do mě Bill v supermarketu zase jednou surově strčil, já jsem ležel na zemi a nějaká žena mi šlápla podpatky na moje velmi malé ruce-
B: Ty jsi byl takový malý maus, že jsi okamžitě spadl, když do tebe někdo strčil.
T: … a já si zlomil ruku. Ne, ty jsi viděl, že se blíží, a hodil jsi mě před ni v naději, že mi zlomí ruku.
B: No, asi ses zase špatně choval.
T: Jasně!
B: Karma! (směje se) Pamatuješ si to?
T: Ne, ani ne.
B: Ty si to nepamatuješ, viď?
T: Vím to jen z máminých vyprávění, protože vždycky vyprávěla, jaký jsi byl nesnesitelný kluk.
B: Když už mluvíme o mámě, Svenjo… se Z…
T: Mmhhh, jo…
B: Zwenja! Zwenja nám kvůli mámě napsala: „Co bys poradil mámě kluků, aby měla dva tak skvělé dospělé syny jako tvoje máma?“. Jak roztomilé, děkuji!
T: Jo.
B: „Myslím, že to, co je slyšet o tvém vztahu s maminkou, je opravdu pozoruhodné, a já bych si to samé přála pro své syny později.“ Myslím, že je to super roztomilé.
T: Já taky.
B: Pak jsem přemýšlel o tipech… Myslím, že to, co bylo s naší matkou… Kamarádili jsme se a myslím, že je to tak i dnes. Byli jsme prostě kamarádi. Samozřejmě ne vždycky má všechno své výhody, třeba my jsme vyrůstali hodně brzy a měli jsme hodně-.
T: Povinnosti.
B: … odpovědnosti ve velmi mladém věku, protože jsme cítili také odpovědnost za rodinu, za naši malou rodinu, za naši matku. To si můžete přečíst i v mé knize, jestli si to chcete přečíst znovu…
T: Jo… kde si ji můžu zase koupit?
B: Ne, ale myslím si, že ta hluboká důvěra a láska, kterou máme k matce, je dána tím, že jsme vyrůstali s velkou důvěrou… Jsme na stejné úrovni. Nikdy jsme nebyli děti, vždycky jsme se potkávali na stejné úrovni a všechno jsme sdíleli společně. Nikdy jsme neměli žádná tajemství. Nikdy jsme se s Tomem nemuseli bát, že bychom například přišli domů se špatnými známkami. Nikdy. Nikdy jsme neměli žádné zákazy, jako třeba zákazy televize. Ty prostě neexistovaly. Pokud jsme někdy měli problém nebo něco nebylo v pořádku, všechno jsme si vyříkali. Hodně jsme si povídali, možná proto dneska máme podcast, protože jsme si vždycky o všem hodně povídali. Bylo to…
T: Ale i my dva mezi sebou. Myslím, že energie se mění, že máte sourozence, nebo v našem případě my jako dvojčata. To je velmi zvláštní… kombinace.
B: Ale výchova trestem a strachem vždycky vrazí klín. Myslím, že když se snažíte být co nejotevřenější a mluvit o tom… ale hele, ono to není tak jednoduché! Obrovská úcta k naší mamince. Pokud jde o mě, když mě děti potkají a vyprávějí mi příběhy, někdy se dusím a říkám si: „Cože? Co jsi to udělala? Zbláznili jste se?!“
T: Ano!
B: Ty věci, které nám máma dovolila… to vám povím.
T: Výchova jako téma je super složité…
B Jo…
T: … a super složité. Neexistuje žádný vzorec, který by fungoval vždycky.
B: Protože děti jsou tak rozdílné.
T: Přesně to mám na mysli. Děti jsou různé, také případ, že jsme jednovaječná dvojčata, hraje velkou roli v tom, jaký byl náš vztah s mámou. Ona jako svobodná matka hrála další obrovskou roli. Několik let jsme byli sami poté, co se rozešla s naším biologickým otcem. Myslím, že to všechno jsou věci, které hrají roli. Proto neexistuje žádný takový vzorec. Vím, že si myslíte, že můžete dát skvělé rady. Z našeho posledního dílu víme, že Bill se srovnává, protože je psí táta, se skutečným tátou. Docela hodně lidí… Dostal jsem několik zpráv.
B: (směje se) Ani jednu! ANI JEDEN VZKAZ!
T: Spousta titulků byla jen „Hnus! Styďte se!“ (Bill se směje) A… a… (směje se) Nevím, jestli bys měla vůbec poslouchat nějaké Billovy rady.
B: Zpátky k vážnosti: Myslím, že důvěru si můžeš udržet vždycky, i když je pokaždé jiná. Myslím, že důvěra, tak si důvěřujete navzájem, a já… Naštěstí jsme se mohli vyjadřovat, jak jsme chtěli. Teda… Moje máma mi dovolila obléct si dívčí plavky, když mi bylo pět, směl jsem nosit, co jsem chtěl. Vůbec se toho nebála. Směl jsem chodit domů nalíčený, směl jsem si k nám domů vodit kluky i holky… nikoho… Nebyly žádné otázky ani vysvětlování… Vždycky jsem směl být úplně svobodný a vyjadřovat se. Směl jsem se věnovat svým koníčkům, které mě zajímaly. Směl jsem tančit. Byl jsem jediný chlapec v taneční skupině. Žádní jiní kluci tam netančili, máma mě tam přivedla a já to prostě dělal. Nikdy se za to nestyděla a nikdy to nebylo trapné. Nikdy jsem jí nemusel nic vysvětlovat… Prostě mě podporovala ve všem, co jsem dělal, a…
T: Alespoň před tebou. Za tvými zády jsme se smáli, jak se nám daří…
B: To jste dělali…
T: … kvůli tvým tanečním pohybům.
(Oba se smějí)
B: Víš, čeho jsem si všiml, Tome… něčeho, co vždycky… Říkáš „ömmer“ [immer = vždy].
T: Immer… s ü…
B: Ne! S ö! Jako skutečné ö! Vždycky říkáš „ömmer“!
T: Immer!
B: Ömmer [I když je to těžké, když se to Bill snaží vyslovit s „ö“, zní to jako „ümmer“ ]. Tak to je něco, čeho jsem si všiml. Stejně jako „dürch“-
T: Dürch
B: … vždycky říkáš „ömmer“.
T: My jsme taky často říkali „kvazi“. Máme spoustu zvyků…
B: Víš, co mi připadá roztomilé a čeho jsem si všiml až teď?
T: Co?
B: Něco, co dělá ten nový Bachelor (v pořadu TrashTV), a myslím, že je to opravdu půvabné?
T: Jak sis toho mohl všimnout až teď?
B: Protože se na to právě dívám.
T: Aha!
B: Všiml jsem si, že má slabost pro CH- a SCH-. Takže… C-H a-
Oba: S-C-H
B: Víš, kdy to lidé mají?
T: Třeba když mluví o ovoci (o třešních) a říkají „Gib mir mal bitte die Kirche“. [„Podej mi kostel, prosím.“]
B: Jasně!
T: „Ich würde gerne die Kirche essen.“ (Chci, abyste si vzali kostel.) T: „Ich würde gerne die Kirche essen. [„Rád bych si dal kostel.“] (smích).
B: Jasně, oni neznají rozdíl mezi Kirsche [ třešně – Ann. Cammi: Mimochodem říká Körsche ], které se jí.
T: Správně, a Kirche, kam se chodí…
B: … a Kirche, kam se chodí na modlitby.
T: Ouh, já znám spoustu lidí, kteří…
B: Je spousta lidí, kteří neznají rozdíl. Mohli by to napsat stejně, nemyslíš?
T: Mmmhh… To by bylo těžký.
B: To by bylo těžký, jo. (Tom se směje) Nicméně… Má slabiku CH- a SCH-, ale nikdo si toho nevšimne a vždycky říká „optichen“ [správně: optischen = vizuální] (smích).
T: „OptiCH gefällt mir das ganz gut.“ (OptiCH – optický, pozn. překl.) [„To se mi vizuálně líbí“].
B: Jo, optich… „OptiCh gefällt mir das ganz gut.“ (OptiCH gefällt mir das ganz gut). Říká: „Rein vom OptiCHen her…“. [„Vizuálně…“] (směje se) Myslím, že je to tak nějak moc hezké.
T: Jo… Je to nářečí? Není to nářečí, ne?
B: Ne… myslím, že to není nářečí. On to dělá špatně a to je tak nějak roztomilý, když to dělá… „ch… chen…“ Nějakým způsobem to banalizuje.
T: Je to tak nějak roztomilé.
B: Že jo? Takže on neříká optiSCHen, ale optiCHen.
T: OptiCHe… OptiSCHe…
B: „Also vom optichen her passt es ganz gut zwischen uns beiden“. Říká [„Takže z vizuálního hlediska to mezi námi oběma docela dobře ladí.“]. To je opravdu roztomilé. Například tohle je malá slabina ve výslovnosti, která mi přijde velmi atraktivní a roztomilá. Podle mě je to opravdu roztomilé. Ne přitažlivé, ale roztomilé.
T: Roztomilé, dobře. Aspoň si nemyslíš, že všechny nedostatky ostatních lidí jsou na nic. To je dobré vědět.

SLADKÁ, STŘEDNÍ, EXTRA OSTRÁ

B: Říkali jsme si, že to trochu obměníme a použijeme něco od našich Kaulquappenů, kteří nám vždycky posílají poznámky, tipy a nápady pro naše kategorie a také pro Sladké, střední, extra ostré. Chceš začít?
T: Jo, mám pro tebe něco, co věřím, že tě docela zaujme. Doufám, že je všechny znáš, ale myslím, že ano, protože mám pocit, že se ti všichni tři velmi líbí. A teď by mě docela zajímalo, kdo se ti líbí nejvíc (smích). Paul Rudd, Keanu Reeves a George Clooney.
B: Keanu Reeves Sladké…
T: Počkej.
B: Správně.
T: Jak je hodnotíš? Ne jejich úroveň atraktivity (Bill se směje), ale mohlo by to být, všichni jsou to herci, mohlo by to být, kdo je nejlepší herec, kdo točí nejlepší filmy. Nebo to chceš dělat jen na sexuální bázi, největší péro…?
B: Chci do toho zahrnout všechno. Atraktivitu, filmy, které se mi líbí, všechno.
T: Dobře.
B: I když Paul Rudd, počkej, co zatím dokázal?
T: Paul Rudd, nevím, jestli to víš, byl loni zvolen nejvíc sexy žijícím mužem.
B: Počkej, asi si ho s někým pletu, musím si ho najít. Jasně, Paul Rudd mi nepřipadá jako Nejvíc sexy muž na světě.
T: Jo, samozřejmě, nebyl jsem zaregistrovaný.
B: Tak to by mě nenapadlo, že ho tolik lidí považuje za sexy, protože je takový nerd. On je tak trochu šprt. Není přitažlivý klasickým způsobem.
T: Jo, ale podle mě je skvělý, protože natočil úžasné filmy. Taky hraje v novém seriálu Cvokař od vedle. Myslím, že se může objevit v tolika různých rolích, že je jako herec velmi proměnlivý.
B: Já si to myslím taky, ale nepřipadá mi, že by byl, dobře.
T: On je taky jako komik, že jo, pěkná komedie s Paulem Ruddem je skvělá na filmový večer nebo na kocovinu.
B: Určitě, určitě. Takže si myslím, že dělá opravdu pěkné romantické komedie. Miluju tu s Jennifer Aniston, kde jsou v tom domě a…
T: Jo. To je Paul Rudd?
B: To je Paul Rudd. On je tam taky, hraje v tom filmu.
T: Já myslel, že mluvíš o Gerardu Butlerovi?
B: Ne, ne, ne. Nemluvím o něm. Myslím ten, kde jsou v nějakém domě a žijí s těmi hipíky. Copak to neznáš?
T: Ach jo, jo, ten je skvělý.
B: To je, je to fakt dobrý. Tak ještě jednou. Keanu Reeves, já bych ho dal na Sladké, protože já ho zas tak moc nemusím. Já ho moc nemusím. Myslím, že natočil pár skvělých filmů, samozřejmě mám rád Matrix. Ale je to jeden z těch filmů, na které se podívám jednou, není to něco, co bych potřeboval sledovat pořád dokola. Viděl jsem ho jednou a nepotřebuju ho vidět podruhé, protože ten vtip není vtipný anebo se mi líbí.
T: Víš, že je tam spousta dílů Matrixu, že? Není to jen jeden film.
B: Já vím, ale ten vtip už prostě není vtipný. Takže to nakonec pochopíš a-
T: Hlavně vtip (oba se smějí).
B: -nemusíš se na to dívat znovu. A nepřipadá mi sexy, vůbec ne. Ale samozřejmě je to skvělý chlap. Takže bych řekl, že je na Sladkém. U středního bych řekl: Střední, kdo že to byl?
T: George Clooney a Paul Rudd.
B: Já jsem přemýšlel o Gerardu Butlerovi, protože je to wow.
T: Ne, ne (oba se smějí).
B: Počkej, já jsem dal George Clooneyho na střední.
T: Aha, takže se ti nejvíc líbí Paul Rudd.
B: Jo, tak to mám (směje se).
T: Ale právě ses rozohnil nad tím, že je Nejvíc sexy žijící muž. Zdá se, že to tak má spousta lidí.
B: Ale já mám hodně zvláštní vkus. Jsem trochu jiný než ostatní lidé.
T: No, zřejmě ne.
B: No, to mě právě zajímalo, protože spoustě lidí připadá hodně nerdovský a není jako Brad Pitt, u kterého všichni říkají wow. A mnozí říkají, že George Clooney je nejvíc sexy žijící muž. Tomu bych rozuměl víc. Paul Rudd je podle mě trochu výjimečnější. Filmy George Clooneyho se mi taky líbí. Myslím, že má něco do sebe. Mám ho moc rád. Up In The Air, tak se to jmenuje?
T: Ten miluju. Úžasný film.
B: Miluju ten film. Všichni, kdo ho neviděli – Vzhůru do oblak.
T: Úžasný film, když jste v letadle, Up In The Air.
B: Skvělý tip na film, viděl jsem ho už tolikrát. Myslím, že ten film je skvělý. A Paul Rudd, protože ho mám taky moc moc rád. Natočil spoustu skvělých filmů a nějak se mi líbí, protože je takový šprt, jo.
T: Co pro mě máš?
B: Mám něco, co nezní moc vzrušujícím způsobem, ale je to těžké rozhodnutí, proto jsem si to vybral. Někdo nám to poslal. Ptají se na to: Doner, Pizza, Burger?
T: Doner, Pizza, Burger. Uff, to není snadné, ale…
B: Tak řekneme Sladké, na tři, řekneme, co je na Sladkém dohromady, jo? Nejhorší.
T: Jo, ten, co není dobrý, i když…
B: Všechny jsou výborné!
T: Všechny jsou vynikající. Ten, kterého bys mohl ušetřit nejvíc, že?
B: Přesně tak, řekneme sladká, střední, extra pálivá a extra pálivá je nejlepší. Což znamená, že Sladká je nejméně chutná.
T: Počkej, já to posuzuju vzhledem k celému svému životu. Takže kde bych řekl, co by se stalo, kdyby to už neexistovalo?
B: Samozřejmě, samozřejmě s ohledem na celý tvůj život, jo.
T: Jo? Takže ne jenom v tuhle chvíli, kdy by se ti líbila jedna z nich, protože jsi v Berlíně nebo tak.
B: Ne, to ne. Vzhledem k celému svému životu.
T: Dobře, sladké. Počítám do tří.
Oba: Tři, dva, jedna – Doner (oba se smějí).
T: Jo, Doner je chutný, ale dalo by se bez něj obejít.
B: Přesně tak, a teď si dáme střední-.
Oba: Tři, dva, jedna – Burger (oba se smějí).
T: Jo, udělal bych to samé.
B: Jo, a poslední je pizza.
T: Jo, protože pizzu, miluju italské jídlo.
B: Já prostě miluju- takže zbytek života bez pizzy, to není možný.
T: Ne, hlavně dobrá pizza. Musím říct, že tady v LA zase potřebuju skvělou pizzu. Ke mně domů není žádná dobrá rozvážková služba pizzy.
B: Ne, musím říct, že donáškové služby k tobě domů stojí za hovno.
T: Tak jakou pizzu si objednáváš k sobě domů?
B: Je tu jedna od Angeliniho, která je opravdu chutná.
T: Aha, oni dělají pizzu?
B: Jo, dělají.
T: Aha. Naše oblíbená pizzerie zavřela.
B: Jo, ta už neexistuje. Ale je tam, takže blízko mého bydliště je spousta skvělých italských restaurací. V podstatě si můžu objednat z celého města, bydlím v Jet-setu.
T: Ne, ty nebydlíš v jet-setu, ty bydlíš uprostřed města (smích).

CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ

T: Něco, co jsem nedávno řekl, všiml jsem si toho v posledním díle-
B: … byla blbost! Byla to blbost!
T: (směje se) Ne… „Etwas aus dem FF wissen.“ To bylo něco, co se mi nelíbilo. [„Něco, co byste prostě měli znát nazpaměť.“, doslova „Něco, co byste měli vědět o FF“]. Je to legrační výraz, když se to řekne. Já jsem řekl „Das weiß man halt nicht einfach aus dem FF“. [„No, to je něco, co člověk prostě nemůže vědět.“]. (směje se)
B: Co to znamená?
T: To je takový legrační výraz. Víš, odkud ho máme?
B: Ne.
T: Od naší babičky. Říkala to docela často. Vždycky říkala „Ja, sowas muss man aus dem FF Wissen“. [„No, to je něco, co bys měl vědět!“], nebo „Sowas weiß ich nicht aus dem FF“. [„To vám v tuto chvíli nemohu říct, že nic nevíte.“]. Že takový… Teď jsem trochu pátral, odkud myslíš, že to pochází?
B: Já nevím.
T: „Etwas aus dem FF wissen.“ (Něco z toho, co jsem věděl).
B: „Etwas aus dem FF wissen?“
T: Rád bych věděl, jestli lidé tento výraz znají, protože už není tak běžný.
B: Ne…
T: Já jsem to řekl automaticky.
B: V němčině je spousta skvělých výrazů, o kterých si myslíš, že jsou tak hloupé.
T: Pro mě „Aus dem FF wissen“ nebylo dobře a musel jsem si to vyhledat.
B: „Aus dem FF wissen…“ Ne, nedokázal bych ti říct, odkud to pochází. Co to je? Řekni mi to.
T: „Etwas aus dem FF können/beherrschen“ znamená umět něco výborně, být obzvlášť zběhlý v nějakém předmětu. Tento výraz je superstarý a pochází ze starého Říma. Byl vynalezen v době starověké Římské říše. Došlo k záměně písmen π. Když se vypsalo… Takže když jste π vypsali docela rychle, vypadalo to jako f-f v řečtině. To se pak naturalizovalo až do dnešních dnů… To si musíš představit! Začalo to v 18. století a trvá to dodnes…… „Etwas aus dem FF können…“.
B: Takže žádné FF neexistuje?
T: Dřív to bylo s právníky… Vlastně to není FF, ne. Dříve se to používalo i u právníků. Pokud se v něčem obzvlášť dobře vyznali, byli v tom opravdu dobří… Skvělé, hm?
B: Takže… Je to vlastně úplná blbost. Někdy je to tak, že si prostě vymyslíš nějakou blbost a pak řekneš: „No… To už se používá tak dlouho, tak ať to prostě tak je.“ A pak se to stane. Můžeš si vymyslet nějakou lež, a když to koluje dost dlouho, tak se to v určitém okamžiku stane pravdou.
T: Počkej a uvidíš, já se snažím pořád přepisovat tvůj článek na Wikipedii.
(Oba se smějí)
B: Dneska jsem chtěl v téhle kategorii udělat něco úplně jiného, protože jsem si říkal, jaká je tvoje absolutní… Musíš dávat pozor, Tome… Chtěl jsem se tě zeptat na něco, co o tobě nevím… Jaká by byla práce, kterou bys absolutně nesnášel? Právě jsem řekl, že jsem…
T: Nošení věcí…
B: Nošení věcí, stavba… Zapomeň na to! Nedokážu si představit, že bych…
T: Protože na to nemáš sílu.
B: Sklapni… (Tom se směje) Pořád mám… Já-
T: Ty nemáš sílu na…
B: Ale já mám jinou! Mám jinou práci a nemůžu se rozhodnout, která je podle mě horší. Těším se, jestli řekneš totéž, ale nechám tě jít prvního. Mám ještě jednu práci, kterou bych dělal opravdu nerad, a PROSÍM, nezlob se na ty, kteří poslouchají. A taky každému stavebnímu dělníkovi: Myslím, že děláte skvělou práci a jsem rád, že existujete, protože já bych to prostě nedokázal. Prostě bych nemohl.
T: Jo, to víme. Už jen kvůli tvému tělu…
B: Právě proto. Nechci žádnou práci diskreditovat…
T: … nemohl jsi to udělat.
B: … Ne že pak tisk zase napíše „Bill Kaulitz všechno nenávidí“.
T: U mě je jen málo profesí…
B: Ne, tomu nevěřím. Když pak řeknu to svoje… Jsem nadšený.
T: Počkej, málo profesí, které bych si nesvěřil. (oba se smějí) No… Mediální sektor by pro mě byl naprostá noční můra, třeba moderování pořadu… Všechno, co se týká moderování, učení se z doslechu, stand-up comedy… Všechny tyhle věci, kde se člověk musí něco naučit nazpaměť nebo něco napsat, a pak to prezentovat… To je pro mě nějak jako škola. To je…
B: Ale mimo mediální sektor… Prostě obyčejná, normální práce. Vem si, že každá práce existuje… Čím chtějí být malí kluci? Co chceš dělat jako dítě a má úplně jiné vnímání?
T: Všechno, čím jsem chtěl být jako dítě, bylo super… stavební dělník, automechanik, kovboj… Všechny tyhle věci bych chtěl-
B: Pořád chceš být…
T: Ano. Uhm… (směje se) Uhm…
B: Co by sis nikdy nedokázal představit, že bys dělal?
T: Nikdy? Nevím, ale s čím bych měl problém, ne proto, že bych… Nevím… S čím bych určitě měl problém, by bylo stát se doktorem… Třeba operovat otevřené srdce, vidět krev…
B: Jo!
T: … odřezávání věcí.
B: Něco ještě horšího?
T: … když bych musel mít pevnou ruku.
B: Teď ti dám vědět, a PROSÍM, nezlob se na mě za to, protože mi napsalo hodně lidí, kteří tuhle práci dělají, ale… zubař?
T: Zubař?
B: To si umím představit jako velmi, velmi, velmi těžké. Když tam někdo přijde a řekne si: „Aha, tak ať vynechám čištění zubů, protože pak budu u zubaře.“ Tak to je těžké. (smích)
T: Ale všechno takový… Stejně tak gynekolog, urolog… Všechny tyhle věci…
B: A pak je tu někdo…
T: Tam se vždycky dějí děsivé věci.
B: Fujtajbl… Hlavně se všichni bojí jít k zubaři. Všichni se z toho podělají. Nikdo tě nemá rád. Všichni za tebou chodí a nechtějí tě vidět a pořád si stěžují. Vždycky mají nějaký problém, nějaký zkažený zub, plesnivou pusu s nějakou hnilobou a ty to pak musíš vyškrabávat… Musí to strašně smrdět… Fuj! Vůbec bych to nechtěl dělat.
T: Ale to je celé. Lidi tam chodí pořád a mají problémy. Zkažená rána, něco tam zející, něco vytéká, něco žlutozeleného vytéká, něco je infikované, nějaká plíseň… A tak.
B: Fuj!
T: Víš, je jich spousta…
B: No, v jiných oblastech to může být nechutné, ale tak nějak víc vzrušující, ale se zuby je to pořád stejné. Přijdou k tobě a… každý má díru v zubu, kaz, zkažený zub nebo si nečistí zuby, nepoužívá nit… víš, co myslím? Všichni přijdou a zasmradí vás svými… Nikdy to není dobré. Jako lékař to také může být jako „Uf, skvělé, můžu někomu pomoct. Uzdravit někoho. Pomáháte lidem, aby se dali do pořádku…“ A tak se to děje. Je to velmi uspokojivá práce, která s sebou přináší spoustu radosti.
T: Samozřejmě!
B: Nebo i když se vrtáš, víš… Většina těch, kteří se chtějí stát lékaři, chtějí zkoumat nové věci a možná léčit věci, které teď nejsou v pořádku. Je to také šíleně vzrušující a rozmanité povolání… ale zubař?! V mých představách je to většinou opravdu mizerné.
T: Zubař… Zubaři jsou vždycky spojováni s bolestí. Nerada chodím k zubaři.
B: Já to taky nesnáším!
T: Když si představím…
B: Ale já si třeba udělám dvacet výplachů úst, celý den předtím nic nesmrdí, protože večer si pak myslím, že…
T: Ty se na to fakt připravuješ.
B: … že se mi zubař podívá do pusy. A PAK JSOU LIDI-
T: Já nevím, co bys chtěl radši – urologa nebo zubaře? (Bill se směje) Obojí je opravdu nechutné. (směje se)
B: Ale pak jsou lidi, kteří si říkají: „No, u zubaře budu později, tak si dneska zuby čistit nebudu.“ (Směje se)
T: „Jo… On si je vyčistí později.“ (Oba se smějí) Někteří lidé jsou pak opravdu uvolnění.
B: Jasně! Samozřejmě. Jako Panna jsem zase naprosto připravený.
T: Jo…
B: To samozřejmě vím zase týdny předem.
T: Před návštěvou urologa si vesele vyhoníš. (Bill se směje) Předtím se pořádně osprchovat.
B: Já bych si všechno očistil hadříkem.
(Oba se smějí)
T: Co máš pro náš playlist na tento týden?
B: Oooh, mám něco opravdu krásného na playlist.
T: No a co?
B: Myslel jsem, že tam dám něco… protože je to vždycky tak krásné, pokaždé, když tu písničku posloucháš. Je to trochu kýčovité, ale tak nějak opravdu ze staré školy. Rozjasní vám náladu a dodá vám příjemný pocit. Train s „Drop of Jupiter“.
T: Musím říct, že z našeho playlistu děláš opravdu kýč.
B: Ale je to skvělá písnička!
T: Ano, samozřejmě! Ale musíme si udržet náladu.
B: No… Mám pro vás ještě jednu starou písničku, taky kvůli Superbowlu a byl tam Eminem… Tak jsem si hned vzpomněl na tu písničku, kterou udělal s Dido.
T: Dáváš do playlistu zase Eminema?
B: Dám tam Dido s písní Thank you.
T: Aha, dobře. Ale je to bez Eminema?
B: Je to bez něj. On ji vysamploval do písně „Stan“. Zase ho použili pro tuhle písničku, ale ve skutečnosti je to opravdu skvělá písnička od Dido. „Thank you“.
T: Je to skvělá písnička… Ale abych vyvážil tu pohodu, a protože jsem byl minulý týden a o víkendu na spoustě technopárty… všiml jsem si, že je tam jeden DJ-kombo, který dělá úplně jiný druh hudby než ostatní, což v EDM není jednoduché-
B: Disclosure?
T: … protože každý zvuk a každý sampl zní v určitém bodě podobně. Nikdo neví, jestli je to David Guetta nebo… víš? V určitém bodě jsou si opravdu podobné, ty písničky… Disclosure jsou skvělí… Věděl jsi to?
B: Věděl jsem to okamžitě.
T: Naživo jsou naprosto skvělí, mají pořád nové zvuky, mají skvělá tempa, mají úžasné featuringy, někdy mají naprosto nečekané věci.
B: Podle mě mají skvělou novou písničku.
T: Tu se Zeddem?
B: Jo…
T: Nechtěl jsem ji dát na seznam.
B: Ne, ne se Zeddem, ale se zpěvačkou.
T: Tu, kterou právě zveřejnila Heidi?
B: Ano.
T: To nebylo nic nového. Byla to píseň z posledního alba.
B: Ale je skvělá!
T: S Kelis. Tak se jmenuje.
B: Správně.
T: Je to Heidina stará kamarádka. Nějakou dobu spolu žily, proto to zveřejnila. Říkala: „Aaah… Udělali spolu písničku.“ Proto byla tak nadšená.
B: Je to skvělá písnička.
T: Každopádně… Odhalení, aby je poznali ti, kteří je ještě neznají…… Pro seznámení jsem je zařadil na playlist s písní „Latch“. Myslím, že je to-
B: Ooaah! Úžasná písnička.
T: Společně se Samem Smithem. Myslím, že je to skvělá píseň, kterou se Disclosure představují.
B: Skvělá volba!
T: Jinak se těším na příští týden, kdy se bude všechno dít.
B: Já taky!
T: MY máme spoustu plánů.
B: Lidi, prosím, sledujte nás! Sledujte, sledujte, sledujte!
T: Sledujte, sledujte, sledujte!
B: Následujte, následujte, následujte!
T: Sledujte, hodnoťte a sdílejte!
B: Ano, sledujte nás! Hodnotit… Jo, hodnotit nás, to by nás opravdu potěšilo, ale myslím, že sledovat je nesmírně důležité, protože nám zase řekli, že spousta Kaulquappenů, kteří poslouchají, nesleduje. Proto bychom se o tom měli znovu zmínit.
T: Má to obrovský smysl, protože vám na telefon přijde upozornění, že vyšel nový díl.
B: Myslím, že můžete kliknout na zvonek a dostanete oznámení, že vyšel nový díl, protože pro spoustu lidí, kteří žijí v jiných zemích, vychází díly o půlnoci a možná na to někdy zapomenou. To je důvod, proč sledova-
T: Možná jste už usnuli a zapomněli na to-
B: … a je úžasné, když se probudíte a „KAULITZHILLS JE VENKU, WHOOO!“. (Tom se zasměje) Takže se na chvilku vzrušíš, než zase usneš. To je ten důvod: Můžete nám také poslat e-mail, pokud nám chcete poslat něco na „Sladká-střední-extra pikantní“ nebo téma, které vás zajímá, že jste Durchgekaulitz… nebo prostě máte úžasný dotaz. Ať už je to jakkoli, zpětná vazba je vždy opravdu vítaná… hey@kaulitzhills.com. Tam nám můžete poslat mail, stejně jako DM nebo jen komentář, nebo cokoliv, co vás napadne, na Instagram @kaulitzhills-podcast.
T: Jediné, co už nemusíte říkat, je, že Bill moc mluví, chcete víc času pro Toma. My to víme a opravdu se snažíme, ale není to tak snadné.
B: Není to snadné.
T: Ale chápeme to už od prvního dílu a snažíme si to uvědomit.
B: Do budoucna si chceme s Tomem pozvat hosta. Už teď přemýšlíme o tom, koho.
T: Zase je čas na hosta. Mám stejný pocit.
B: My už máme ikonické hosty a teď jsme měli výroční díl.
T: Mami Kaulitz…
B: Vivian Schmittová, Georg taky… Už jsme měli nějaké vlajkové lodě… Říkáš to takhle?
T: Mě by to taky zajímalo… Bylo by zajímavé, koho by Kaulquappen chtěli s námi slyšet. Musím se přiznat, že mě napadá jen jedno jméno, o které bych také opravdu stál.
B: Kdo? Chceš mi to říct?
T: Spontánně? Mohl bych to říct, ale myslím, že to nevyjde, ale byla by to Angela Merklová.
B: Jo… Já taky.
T: Opravdu bych si s ní rád promluvil.
B: Já taky. To by bylo úžasné.
T: Představ si, že bys řekl něco jako: „Ahoj, Angelo. Jak se máš?“
B: Možná je to Kaulquappe?
T: A ona najednou řekne: „Ale ne na dálku, chci se stavit!“ A pak se najednou ozve. (Bill se směje) Představ si to.
B: Já bych jí poslal soukromé letadlo.
T: Rozhodně. Všechno! Jachtu, soukromý tryskáč… ať už chce přijet jakkoli přes Ameriku.
B: Představ si, že je to Kaulquappe…
T: Angela…
B: „Angelo… pojď sem!“
T: Dokážu si představit, že je to Kaulquappe.
B: Jo…
T: Má dobrý vkus.
B: To by jí slušelo.
T: Je inteligentní. Moc by jí to slušelo.
B: Já si to myslím taky.
T: Chci říct, že jsme…
B: My už děláme kulturu…
T: Kultura, politika… znalosti. To by se hodilo! Jako kulatý kolík v hranaté díře.
B: Uvidíme se příští týden, mausi.
T: Jen lásku, ne nenávist.
Oba: Ahoj.