autor: °GinevrA°
Jak můžeš přežít, když tvůj život už skončil?
Po Billově zmizení se Tom jakoby odpoutal od reality. Mluvilo se také o nějaké „změně“, ale nevím, o co šlo, protože všechno, co jsem o té době věděla, se ke mně dostalo přefiltrované přes počítač nebo nějaký televizní program. Jisté je, že se hodně změnil pod dohledem fotografa, který stále nechápal, že ho musí nechat na pokoji.
Ostříhal si vlasy a nechal si narůst jejich přirozený tvar a barvu, zbavil se piercingu a náušnic a vrátil se do Německa. Kapela se dala dohromady asi o rok později a pokračovala v životě bez dalších členů: Tom zpíval a hrál na kytaru sám.
Když jsem se s ním setkala osobně, představoval se jako pohledný, jednoduše oblečený chlapík se světlými vlasy, které mu hladily zátylek; neuvěřitelně jemný, tichý a obzvlášť málomluvný člověk… pravý opak toho, jak se prezentoval, když jsem poslouchala jejich hudbu.
Nebyl vidět ani na žádné společenské akci, která nebyla nezbytně nutná pro kapelu, ani ve společnosti dívek, ale potkali jsme se na svatbě společného přítele, na kterou byl pozván i Anis, a já tam byla také, protože jsem se mezitím stala Bushidovou partnerkou.
S Anisem jsme se setkali v prostředí, o kterém asi většina fanoušků Tokio Hotel celý život snila. Získala jsem s ním schůzku díky soutěži v časopise a o Vánocích před Billovou smrtí jsem stála přímo před ním. Nehoda, která ho připravila o život, se stala až o pět měsíců později, na začátku jara.
Byla jsem Anisův fanoušek, stejně jako mnoho fanoušků Tokio Hotel, a při nákupu jeho desek jsem fantazírovala o Billovi a Bushidovi. Byl to dobrý tah, Anisův tah, a já jsem mu na to skočila.
Nevím, co si mohl myslet někdo jako Anis, když se k němu přiblížila taková Kaulitzova sestra; on tu zvláštní shodu vyjádřil pobaveným „wow“, než mi dal autogram, pak jsme se dali do řeči a toto setkání bylo poslední vzpomínkou, kterou na něj jako fanoušek mám.
Od té doby to bylo prostě příliš daleko za hranicí mé představivosti, než abych o tom dokázala mluvit s odstupem.
O několik měsíců později, když už jsem se vzpamatovala, jsem od něj dostala pozvání na jeden z jeho koncertů v Berlíně v rámci nového turné, včetně vstupenky do backstage.
Samozřejmě jsem pozvání přijala, možná jsem si trochu představovala, co mě k tomu vedlo, ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být opravdu z legrace. Ve své naivitě jsem si myslela, že je to privilegium spojené s vyhranou soutěží.
Místo toho jsme se ten večer poprvé políbili.
„Vypadáš dobře… takhle,“ řekl. Nejspíš si myslel, že mást mysl lidí, kteří mě pozorují, je moje oblíbená zábava.
Následující týden jsem se zúčastnila dalšího koncertu, po kterém jsme měli první společnou noc.
Ve druhé části evropského turné jsem byla v jeho doprovodu pravidelně přítomna, i když pro většinu lidí stále neviditelná.
Říkala jsem si, jestli jsem se stala nějakou groupie a jestli mu na mně záleží, nebo jsem pro něj jenom zábava, kterou si v té době našel, ale po nějaké době a po skončení turné jsem byla představena jeho blízkým přátelům a dokonce i jeho matce.
Když se tato aféra dostala víceméně na veřejnost díky fotografům a několika článkům v časopise Bravo, někteří bystří fanoušci neodolali a poukázali na tento zvláštní případ: Bushido chodí s bývalým klonem Billa Kaulitze. Když už nic jiného, tak zjevná shoda s fantaziemi, které jsem před časem sama měla, to činila ještě podivnějším a absurdnějším. Někdy je to zajímavé.
Anis mi jednou řekl, že mu připomínám Selinu*. Můj život mi to vlastně vždycky neustále připomínal. Neustálá podobnost s někým jiným, jako by prostě nebylo možné být Coraline.
Myslím, že jsem mu připomínala spíš Billa než Selinu. Navzdory mým blonďatým vlasům a modrým očím jsem mu byla stále neuvěřitelně podobná a jako první jsem si to uvědomila. Možná měl Billa taky rád a možná Billa milovali tak trochu všichni, a pak bylo těžké pochopit, proč chtěl navždy zmizet – protože na konci jsem si uvědomila, že Bill chtěl opravdu zmizet. Zvláště když zmizel ze života svého bratra, který se pravděpodobně nikdy nevzpamatoval ze života bez něj.
Pak jsem přišla já, Tome. Já ano… ale Coraline ne.
S Tomem to začalo tím, že mi musel pomoct se zipem, a nakonec jsme se skoro milovali v šatně. Pro mě byl showbyznys stále tím, co jsem si představovala, když jsem zapnula televizi. Už jen to, že jsem v kontaktu s Anisovou partou, mi přišlo jako bláznivá věc; poznat všechny ty postavy, které mi byly donedávna tak vzdálené, mě stále překvapovalo.
Nepopírám, že jsem byla velmi nadšená, když jsem se dozvěděla, že se s Tomem setkám; i když už jsem nebyla jeho fanouškem, stále ve mně zůstávala zvědavost, kterou jsem nikdy neuspokojila, vidět ho zblízka. A taky přiznávám, že jsem vždycky měla slabost pro Toma, i když si všichni mysleli, že jsem blázen do Billa.
Milovala jsem však také Anise, který se postupem času stal velmi důležitou postavou mého života. Nikdo nikdy nepochopí, co se odehrává v mysli člověka, který se ocitne v absurdní situaci, jako byla ta moje. Sama jsem tomu nikdy nerozuměla, stejně jako mnoha věcem nerozumím dodnes. Říká se, že nevědomým lidem se žije lépe; já mohu říci, že se alespoň vyhýbáte otázkám, o kterých víte, že na ně nemůžete odpovědět.
Vím jen, že je miluji oba dva, a oba dva různými způsoby. To mi stačí k tomu, abych se cítila klidná.
Možná mají ženy prostě ochranitelský instinkt, který jde proti nim samým, a právě ten mě vedl k tomu, že jsem Toma neopustila, i když by to možná bylo lepší. Ale pro koho? Možná pro nás oba, ale kdybych odešla i já, tahle pláž by byla opravdu posledním místem, kde by zůstaly Tomovy stopy.
Při té příležitosti jsem si vzala šaty, které mi zakrývaly paže, protože v takových elegantních situacích jsem nerada ukazovala to obrovské tetování. Chtěla jsem se zbavit alespoň toho jednoho, ale poté, co jsem poznala příběh dvojčat a hlavně Tomův, jsem už neměla odvahu.
Tom to ten den neviděl, ale soustředěně si mě prohlížel, aby zjistil, komu z lidí, které znal, se podobám; to ostatně dělali všichni, když se na mě podívali, takže jsem si s tím nedělala starosti.
Anis mě představil jemu a ostatním členům skupiny a několika jejich spolupracovníkům, kteří byli na obřad pozváni. Byl to jeden z nich, kdo mi nabídl roli ve videoklipu, který se chystali natočit, a s Anisovým rozpačitým svolením jsem to přijala.
Hledali dívku severského vzhledu, světlovlasou, modrookou a vysokou. Odpovídala jsem popisu, takže pro všechny bylo jednodušší vynechat konkurz a jít „celá rodina“. Anis byl velkým přítelem dvojčat a s Tomem je stále v kontaktu.
Anis se mnou zůstal po celou dobu focení a dával na mě pozor se žárlivostí, kterou jsem na něm tak milovala. První zvláštnosti jsem si všimla, když jsem si oblékla šaty, ve kterých jsem měla natáčet; živůtek mě nechával od hrudníku nahoru holou, takže nebylo možné zakrýt tetování na mé ruce, což všechny tak překvapilo, že jsem ho musela zakrýt make-upem.
Tom se na to místo na paži díval s podrážděným klidem, pak si chtěl jednou rukou zakrýt ústa, ale než se k nim dostal, upustil ruku. Celý den byl zvláštní a tichý.
Možná to Anis musel vidět a pochopit. Možná to prostě nechal být, protože najednou už to nebyl ten pes, který vrčel na každého, kdo se ke mně přiblížil.
Když focení skončilo, požádala jsem Natalii, jestli by mi nepomohla rozepnout šaty. Její místo však zaujal Tom.
„Nejdřív to musíš trochu povolit, pak to půjde dolů samo,“ řekla jsem mu, zatímco jsem si posunula dlouhé vlasy dopředu, aby to bylo snazší.
Tehdy také uviděl inkoustovou skvrnu, která mi na zátylku označovala symbol, jenž byl nejprve jejich snem, a pak jejich prokletím, a tak jsem se ocitla se svými šaty na podlaze a jeho ústy na tom symbolu, který pro mě představoval jen vzpomínku na mládí a ztrátu, ve kterou se nyní přeměnila. Pro Toma ztráta, kterou představovala, nikdy nepřestane být trýznivá.
V reakci na skromnost, která se podobala spíš úžasu, jsem zvedla hromádku látky a překvapeně zalapala po dechu, když jsem se snažila odtáhnout.
„Tome,“ oslovila jsem ho překvapeně. „Co je to s tebou?“
Jeho pohled se na mě upíral přes zrcadlo přede mnou, nehybný a němý. Ani já jsem už nic neřekla, když jsem stála před ním, opět mě jeho ruce svíraly v bocích a moje ústa byla zakrytá jeho. Byla jsem tak hloupá, sobecká holka. Když jsem ho hladila po krku, pustila jsem ze sebe šaty, kterými jsem se směšně zahalila, a až potom jsem ho s malým přesvědčením odstrčila: snad mi došlo, že jsem Anisova žena, že plivu na náš vztah, a dokonce si ho užívám nad míru slušnosti.
Dvakrát jsem ho tiše oslovila: „Tome, prosím… jestli nás Anis uvidí…“ bohužel moje modlitby nikdy neměly dost přesvědčivosti, zvlášť když tak krásný kluk nechtěl opustit mou nenapravitelně zničenou kůži, a teprve když se chystal sklouznout k mému hrudníku, měl aspoň tolik rozumu, aby se zastavil.
„Jsi nádherná… Líbíš se mi,“ bylo jediné, co řekl, a mou jedinou odpovědí byl rozpačitý úsměv.
„No, myslím, že to jsem pochopila…“ řekl jsem. „Ale nemůžeme. Alespoň ne tady.“ Když se na tu odpověď dívám zpětně, myslím, že jsem si opravdu zasloužila, aby mě Anis zmasakroval. Sama bych to přijala.
„Kde tedy?“
Tak jsem se ocitla u něj doma, a tak uviděl i třetí tetování: hvězdu.
Tomův dům byl stejně krásný jako osamělý. Některé stěny byly obložené dřevem, což ve mně vždy vyvolávalo pocit tepla a náklonnosti. Tom se pravděpodobně necítil jinak, ale nemohu být tak pyšná, abych si myslela, že vím, co cítil on.
Překvapilo mě, že měl dvě ložnice, i když bydlel sám. Po nějaké době jsem zjistila, že oblečení, které patřilo Billovi, bylo dokonale srovnané v jeho skříni, stejně jako šperky, make-up a všechno ostatní, co mu patřilo. Vše na svém místě.
Ani jsem se nepokoušela představit si, že Tom myslí na někoho jiného, zatímco se miluje s… no, zatímco se prostě miluje. Když jsem se posadila na okraj postele, abych se oblékla, začalo to mít zvláštní nádech.
„Kdy sis ho nechal sundat?“ Zeptal se mě.
Kdy sis ho nechal sundat? Snažila jsem se přemýšlet, na co naráží, ale jediné, co mi přišlo přirozené, bylo otočit se a zeptat se ho pohledem.
„Tetování na boku.“
Chvíli mi trvalo, než jsem se soustředila na jedinou možnou odpověď, kterou bych mu mohla dát. „Nikdy jsem si ho nenechala udělat.“
„Samozřejmě, že jsi ho měl, měl jsi z něj takovou radost. Chtěl jsi to udělat za každou cenu.“
Vzpomínám si, že na mě téměř více zapůsobila přirozenost jeho slov než to, že mě oslovil jako muže. Že mě oslovuje, jako bych byl on.
Jeho šatník, postel, koupelna, která vypadala jako koupelna ženy, která si může dovolit každý rozmar. Napadlo mě moje koupelna.
Tuhle otázku musel mít na jazyku od chvíle, kdy mě viděl polonahou v šatně. Musel mít tolik otázek, že bych mu nedokázala neodpovědět. Proč blond? Jak to, že mám modré oči? Proč jsem se nechal celý změnit?
Já, která jsem se vždy raději vznášela ve své pohodlné a ochranitelské nevědomosti, jsem uvedla mozek do pohybu právě v době, kdy měl spát.
„Nikdy jsem neměla tetování na boku a nikdy jsem ho nechtěla.“
Ne, dobře si pamatuju, že jsem měla trvat na svém, ale ne, bylo by to příliš snadné.
„Vždycky jsi byl dobrý herec.“
Na druhou stranu já neumím nic předstírat. Ani při předstírání, že tomu nerozumím.
*bývalá přítelkyně Bushida, které věnoval písničku
autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
