autor: Haylzee
Od chvíle, kdy Tom rozplakal Billa, uběhlo už dvacet dní.
Když se Tom probudil po noci, kdy měl Billa v posteli, s úlevou zjistil, že tam Bill už není. Pamatoval si, že usínali s bratrem vedle sebe, ale někdy v noci nebo ráno Bill opustil jeho lůžko. Tom nahmatal své boxerky, a když vstal, aby si je oblékl, končetiny se mu třásly. Bolel ho hrudník a žaludek, uvnitř i navenek. Pořád ještě viděl škrábance na své hrudi. Tom, který se držel lůžka, cítil, jak ho přemáhá vlna závratě, a klopýtal přes jejich lůžkovou část, aby se dostal na záchod. Jakmile se ocitl uvnitř, padl na kolena a v sérii mohutného, bolestivého dávení vyprázdnil obsah žaludku do mísy.
Rychle se podíval do zrcadla a viděl zarudlou bradu, kam ho Bill kousl, naštěstí tam nebyly žádné stopy po zubech, vypadalo to jen jako velká šmouha. Tvář měl od rány citlivou, ale žádnou modřinu neviděl. Zkontroloval si krk a neviděl ani žádný cucflek, ale věděl, že by si měl co nejdřív obléct tričko, aby skryl červené skvrny na hrudi a zádech.
Billa uviděl, až když se oblékl a dovlekl se dolů, kde ostatní seděli u snídaně. No, Georg tam jen tak seděl, nevypadal, že by zvládl něco sníst. Tom si ani nedokázal vychutnat kamarádovo utrpení, když si dřepnul vedle něj a úplně se vyhýbal pohledu na Billa. Věděl, že pravděpodobně vypadá stejně špatně jako Georg.
„Uuuuh, ty taky, co?“ Zafuněl radostně Gustav.
Tom jen přikývl a držel hlavu skloněnou. Nechal všechny, aby si mysleli, že má kocovinu; zdálo se to jako dostatečné vysvětlení. Cítil, jak mu Georgova hlava padá na rameno.
„Prostě mě zabij,“ zamumlal Georg.
„Zvracel jsi?“ Zeptal se Gustav. Byl až příliš veselý.
Tom znovu přikývl. „Jo.“ Jeho hlas zněl chraplavěji, než očekával.
„Yeah, Georg celou noc zvracel, viď, Georgu?“ Gustav se naklonil nad Toma a prohrábl basistovi vlasy.
„Jdi do prdele, jo?“ Zavrčel Georg.
Gustav se zasmál a odešel.
Tom strávil následující dvě hodiny v naprostém utrpení. Připadal si v jedoucím autobuse jako v pasti, přál si, aby už konečně přijeli a on mohl vystoupit a dostat se co nejdál. Věděl však, že to se nestane; před nějakým pitomým večírkem, kterého se měli zúčastnit, museli absolvovat tři rozhovory a několik focení. Nechtěl být v Billově blízkosti, ale zároveň byl příliš vyděšený na to, aby se šel schoulit na palandu, kde by ho Bill mohl zahnat do kouta o samotě. A tak celou dobu seděl vedle Georga a ani se nepohnul.
Ani nevěděl, jestli s ním Bill chce mluvit, nebo jestli se na něj dívá, ignoruje, neignoruje – Tom se na něj nedíval. Byl vděčný, že se s ním Bill nepokusil promluvit. Měl dost problémů s vlastními myšlenkami i bez Billových vstupů; zavíral oči a vzpomínal, co dělali, jaké to bylo, jak se Bill tvářil. Mrzelo ho to a nejhorší ze všeho bylo, že mu z toho bylo těžko.
Věděl však, že před Billem nemůže utíkat věčně, a bratr se s ním samozřejmě snažil během dne promluvit, když je táhli z jednoho rozhovoru na druhý. Tom se na něj odmítal byť jen podívat a pokaždé, když se k němu Bill pokusil přiblížit, couvl a šel ke Gustavovi, Georgovi nebo někomu jinému, kdo byl poblíž.
Nakonec ho Bill přece jen zahnal do kouta, jak Tom věděl, že to udělá, protože se toho celý den bál.
„Tome.“
Tom zaslechl své jméno, když se snažil odejít z večírku na záchod. Šel ještě rychleji a nevšímal si Billa, který ho začal následovat. Vešel na toalety a rozběhl se k jedné z kabinek v naději, že se tam schová. Naneštěstí pro něj byl Bill hned za ním a otevřel dveře dřív, než je Tom stačil zamknout.
„Tome!“ Bill vstoupil do kabinky a zavřel za sebou dveře. Opřel se o ně a cvakl zámkem. Tom byl v pasti. „Tome, podívej se na mě,“ pobídl ho Bill, když viděl, že Tom pečlivě studuje podlahu. Obklady byly mramorové, stejně hladké a lesklé jako zbytek toalet. Tom měl pocit, že je svou přítomností jen špiní; žádná sprcha nedokáže dostatečně umýt jeho bratra a to, co udělali. Ani jeden z nich nepatřil na tak čisté místo.
„Celý den se mi vyhýbáš… proč?“
Tom si odfrkl a konečně vzhlédl. „Proč myslíš?“
Bill si povzdechl. „Kvůli tomu, co jsme udělali, protože ty…“ odmlčel se a Tom si všiml, že se červená.
„Protože jsem tě ošukal“ dokončil za něj Tom. A bylo to tu zase; ta věc s dvojčaty. Tomovi se chtělo smát.
„Neříkej to takhle,“ zašeptal Bill.
„Proč ne?“ Zarazil se Tom. „Je to pravda.“ Zkřížil ruce na prsou a zadíval se na bratra. „Šukal jsem tě a bylo to špatné a nechutné a nikdy jsme to neměli dělat.“
Billova tvář při těch strohých slovech lehce posmutněla a Tom se jen tak tak na něj zvládl dívat.
„Ne, Tome, my… to bylo… ty ses se mnou miloval,“ zamumlal Bill.
Tom zalapal po dechu. Tohle si Bill myslel? „Ne, Bille… nebylo to… do prdele,“ ztrácel se ve slovech, jak se snažil pochopit, na co Bill naráží. Mělo to být jen jednou, jednou, aby Bill překonal své poprvé, Tom se postavil do role staršího bratra a překročil své povinnosti, nebo to tak alespoň cítil.
Viděl, jak se Billovi chvějí rty, a cítil, jak se mu nepříjemně svírá hruď.
„Nerozumím tomu,“ zašeptal Bill a přes řasy mu na tvář stekla slza. „Co je špatně?“
Tom zaťal ruce v pěst; chtěl se na Billa znovu zlobit, byl naštvaný, ale přál si, aby v sobě měl stejný oheň jako předešlý večer. Přál si, aby se Bill přestal chovat jako zamilované štěně a přivedl zpátky tu ohnivou slečinku, která ho tak snadno svedla, tu, kterou si Tom dokázal znechutit. Udělal krok vpřed a přitlačil Billa zpátky na dveře.
„Co je špatně? Co je špatně? Vzal jsi mi tu nejkrásnější věc v mém životě a zničil jsi ji,“ zasyčel Tom a zkroutil Billovo tričko mezi pěstmi. „To je to, co je špatně.“
Billovi se z úst vydral hlasitý vzlyk. „Ale mohli bychom být lepší,“ řekl s hlasem plným smutku.
Tom pustil jeho tričko, opřel se o Billa a přitiskl své čelo na bratrovo.
„Co může být lepšího než my?“
Zdálo se, že Bill ztrácí rovnováhu, a Tom ho musel chytit, když se začal sunout ke dveřím.
„Je mi to líto, je mi to tak líto, Tome,“ zakňučel přes vzlyky. Černá řasenka mu na tváři zanechávala stopy, jak se tvořily další slzy.
„Pšššt,“ řekl Tom, znepokojený tím, jak jeho bratr reaguje. „Je to v pořádku.“ Bylo děsivé, jak jinak se Bill chová, a Tom předpokládal, že si za to může sám. Bill mu řekl, jak se cítí, Tom si to uvědomoval, když do něj strčil ptáka a oba je zbavil jakékoli nevinnosti. Nakonec to byl on, kdo šukal jeho, a ne naopak.
Tom uslyšel, jak se otevřely dveře a po dlaždicích se blížily kroky. Přitiskl Billovi prst na rty a počkal, až ten, kdo to byl, skončí se svou prací. Jakmile opět osaměli, Tom odstrčil prst a povzdechl si.
„Tohle chceš, Bille? My dva, neustále schovaní přede všemi a pořád spolu mluvit šeptem? Protože takhle by to bylo.“
Bill popotáhl a prosebně se na něj podíval. „Chci jen tebe, ostatní mě nezajímá.“
Tom cítil, jak se mu svírá hrdlo. „Máš mě, Bille, vždycky jsi mě měl,“ řekl zoufale. Věděl, že je to pravda, Tom vždycky věděl, že pokud se někdy zamiluje, nikdy nebude moci milovat někoho tak, jako miloval své dvojče.
Bill zavrtěl hlavou, když se mu objevily nové slzy. „Ale ne takhle, ne tak, jak chci.“
„Ale tohle přece nemůžeš chtít,“ vyprskl Tom. „To prostě nejde.“ Byl nervózní, všechno to řádně podělal.
„Víš, že jsi to chtěl taky, Tome, nebyl jsem to jen já,“ řekl Bill, když se uklidnil. Objal Tomova záda rukama.
Tom ho silně stiskl, chtěl ho obejmout, a zároveň zlomit. „Bylo to kvůli tobě, udělal jsem to jen kvůli tobě.“ Ignoroval hlas v hlavě, který mu říkal něco jiného.
„Ne,“ odpověděl Bill a zavrtěl hlavou, která spočívala na Tomově rameni. „Nikdy bys neudělal něco, co bys nechtěl, na to tě znám příliš dobře.“
Tom si povzdechl. „Ne, jen nevíš, co bych pro tebe byl ochotný udělat.“ Přemýšlel, jestli jsou ta slova upřímná.
Bill znovu vzlykl. „Nenávidíš mě?“ Tom cítil, jak ho bolí srdce, když slyšel zoufalství v jeho hlase.
„Ne,“ zašeptal upřímně. „Ale chtěl bych tě nenávidět.“
Od chvíle, kdy Bill zaklepal na Tomovy dveře, uplynulo osmnáct dní.
Tom seděl sám na hotelové posteli a jedinou společnost mu dělala kytara. Vzal ji do ruky a brnkal na struny, zatímco se nechal unášet myšlenkami. Poté, co se mu bratr zhroutil v náručí, Billa téměř neviděl; Bill zřejmě vycítil, že Tom potřebuje prostor, a možná ho potřeboval i on sám.
To, že s Billem vlastně nemluvil, neznamenalo, že na něj Tom nemyslel, málokdy myslel na něco jiného. Už se ani nesnažil myšlenky na Billa zahnat, když se sám sebe dotýkal; místo toho vítal vzpomínku na Billovo tělo kolem sebe, na tu těsnost, na to teplo. Už to spolu dělali, Tom nechápal, jak by to tím, že si na to nevzpomene, mohlo zmizet.
Zvedl oči, když uslyšel klepání na dveře, a myslel si, že je to Georg nebo Gustav.
„Pojď dál.“
Dveře se pomalu otevřely a Tom se zarazil, když uviděl, že tam stojí jeho bratr a kouše se do rtu.
„Nikdy neklepeš,“ řekl Tom zvědavě a srdce mu ztěžklo. Jak moc se to mezi nimi změnilo?
Bill pokrčil rameny a podíval se na něj trochu rozpačitě. „Myslel jsem, že bych možná měl,“ řekl a promnul si ruce.
„Nedělej to,“ řekl Tom tiše a na chvíli sklopil oči.
Bill se usmál a zavřel za sebou dveře. Sedl si na kraji postele vedle Toma, ruce měl položené v klíně a oči upřené na podlahu.
„I pro mně je to divné,“ řekl nakonec. „Jen jsem měl víc času si na to zvyknout.“
Tom si sundal kytaru z klína a naklonil se dopředu, lokty si opřel o kolena a obličej si položil do dlaní. Ucítil Billovu ruku na rameni, ale neodstrčil ji; s tím už byl hotový. Nemohl Billa odstrčit poté, co byl v něm.
„Bille, potřebuju, abys byl na chvíli… ty,“ zašeptal Tom. „Okey?“
Bill se zarazil, přikývl a sundal ruku.
Tom se nadechl. „Prosím, řekni mi, že víš, jak je všechno v prdeli, a ignoruj, jak se cítíš ty nebo jak se cítím já. Můžeme o tom chvíli přemýšlet?“ Pro jeho mozek nebylo tak snadné fungovat jako bratr a milenec zároveň jako pro Billa. Pro Toma byly tyto dvě věci stále oddělené.
„Jo, jasně,“ řekl Bill tiše. „Jo, to je, já vím.“
Tom přikývl, víc v tu chvíli nepotřeboval. Potřeboval to celou dobu, jen Bill byl příliš zaneprázdněný sám sebou, než aby si toho všiml.
Narovnal se a zachvěl se, když ucítil, jak mu Billova ruka spočinula na hrudi a obkreslila linii, kterou na holé kůži zanechal kytarový popruh v místě, kde ho ještě před chvílí měl. Bill ho pohladil po paži, až jeho prsty spočinuly na bratrových kloubech. Tom pomalu otočil rukou, až ucítil, jak mu Billovy prsty hladí dlaň.
„Už mi věříš?“ Zašeptal Bill. Lehce Toma políbil na rameno a jejich prsty se propletly. „Říkal jsem ti, že se to stane, vždycky to tady bylo.“
„Ne,“ řekl Tom roztřeseně. „Tomu nevěřím,“ odmlčel se a viděl, jak Bill posmutněl. „Ale nepopírám, že se to děje teď.“
Bill přikývl a trochu se posunul, aby se mohl lépe dívat Tomovi do tváře. Spustil volnou ruku do Tomova klína a opřel si ji o jeho rozkrok. Tomovi se okamžitě zrychlil dech a věděl, že se něco stane, že to udělají znovu a on se tomu nebude snažit zabránit, protože vzpomínka na Billa tak těsně na něm byla příliš čerstvá, příliš vzrušující. Bylo to jiné než v noci v autobuse, tentokrát věděl, že už není cesty zpět, věděl, že Bill nepoužívá magické síly, aby ho vzrušil. Prostě to byl on a on to musel přijmout.
Vydal ze sebe tiché zasténání, když mu hbité prsty vklouzly do boxerek a objaly jeho tvrdý penis. Tomovi se zatočila hlava, když ho Bill lehce strčil na postel, přičemž jeho nohy stále spočívaly na podlaze.
Bill tahal za Tomovy boxerky, dokud se z nich jeho nohy neuvolnily, a pak se rozkročil na Tomových stehnech. Seděl vzpřímeně a pomalu přejížděl dlaní nahoru a dolů po spodní straně Tomova penisu.
„Když jsme to dělali, líbilo se ti to?“ Zeptal se Bill stydlivě.
„Byl jsi tam,“ vzdychl Tom a cítil, jak se mu při Billově doteku zkroutí žaludek. „Víš, že se mi to líbilo. Bylo to nejlepší… celkově.“ Byl upřímný.
Bill vypadal potěšeně. „Jo, fyzicky se ti to líbilo,“ zašeptal. „Chci říct, jak ses cítil? Líbilo se ti být se mnou?“
Tom se zamračil, zasekl se na odpovědi a nedokázal vysvětlit, jak se cítil. Ano, sex se mu líbil. Fyzicky volal po druhém kole, emocionálně jen křičel. Zavřel oči, trápil se, protože nechtěl zranit Billovy city. Bylo těžší ublížit Billovi po tom, co spolu dělali, v bratrském vztahu to k tomu patřilo, ale co se týče toho, co se z nich stalo… Tom neměl tušení.
Bill to naštěstí pochopil. „To je v pořádku.“ Tom znovu otevřel oči a uviděl Billa přímo nad svým obličejem. „Já vím.“
Tom přikývl a zabořil se do Billovy ruky, která ho hladila po tváři. Billovy rty byly vlhké, když je přitiskl na Tomova ústa. Nebylo to násilné, jeho polibek byl nejistý a Tom instinktivně pootevřel rty, aby ho pustil dovnitř. Zavřel oči a cítil zklamání, když se Bill odtáhl. Bill prostě používal ústa na jiných částech těla a zanechával horké stopy na krku a klíčních kostech.
Tom zatajil dech a snažil se nekřičet, když ho Bill hladil po bocích, když se posunoval dolů po jeho těle. Tom vzhlédl a uviděl, že Bill je úplně mimo postel. Když dvojče přejíždělo jazykem po Tomově penisu, objevil se na jeho tváři výraz čistého soustředění.
„Oh,“ vzdychl Tom a zaklonil hlavu.
„Ne,“ řekl Bill tiše. „Dívej se na mě.“
Tom znovu vzhlédl a zvedl ruce pod hlavu. Nebyl si jistý, jestli si dokáže zvyknout na pohled na svůj penis v Billových ústech, ale pokud Bill chtěl, aby se díval, nechtělo se mu říkat ne. Jeho pánev se sama pohybovala a stoupala, jak se jeho penis zoufale snažil dostat co nejhlouběji do Billova hrdla.
Bill ho s vlhkým mlasknutím pustil a Tom zasténal.
„Chceš… do mých úst? Nebo… chceš, víš?“ Zeptal se Bill, lehce naklonil hlavu a podíval se na něj zpoza napůl zavřených očí. Tom nemohl uvěřit Billově plachosti po tom všem, co mu před několika dny řekl a udělal. Zavrčel a vydal zoufalý zvuk plný frustrace. Tom si nechtěl vybírat, protože volba znamenala, že schvaluje to, co se mělo stát.
„Oboje,“ zašeptal nakonec a schoval tvář do dlaní. Doufal, že peklo je dost velké, aby se tam vešli oba dva.
Bill mu s radostí vyhověl a poprvé skutečně ochutnal Toma.
Později, uprostřed zpocených, propletených končetin a šeptaných větách, Toma jako prvního napadlo, že Bill je jediný člověk, se kterým měl kdy sex víc než jednou.
Od chvíle, kdy Tom navštívil Billa, uběhlo už šestnáct dní.
Byli zpátky v autobuse a Tom byl vzhůru, ležel na lůžku. Zůstal ve tmě sám se svými myšlenkami, které se jako obvykle soustředily na jeho dvojče. Bill byl po noci, kdy odešel do svého pokoje, podivně zamlklý a Toma napadlo, jestli to nesouvisí s tím, že potřebuje trochu času na zotavení.
Zrudl studem a vzpomněl si, kolikrát to tu noc dělali. Bill se choval naprosto přirozeně a Tom přemýšlel, jestli dvojče ví, že to bylo přesně to, co potřeboval. Nedokázal to vysvětlit, ale měl pocit, že Billa svým způsobem trestá, že si na bratrovi vylévá vztek, zmatek a stud. Nebyl příliš násilný, ale rozhodně nebyl jemný. Nechal kontrolu na svém těle, ignoroval zdravý rozum a všechny ostatní nepříjemné protesty a pochybnosti, které se mu honily hlavou. Naplnil místnost výkřiky rozkoše a bratra naplnil každou kapkou vášně, kterou dokázal uvolnit.
Bill se na něj potom nezlobil, vypadal naprosto spokojeně a druhý den ráno se s Tomem rozloučil víc než jen polibkem. Ale zatímco Tom očekával, že se na něj Bill po jeho zjevné kapitulaci vrhne, Bill si držel odstup.
Přivádělo ho to k šílenství, protože Tom nevěděl, jak se má chovat, co má dělat, když Bill nerozhoduje a nedělá to za ně. Byla to úplně nová hra. Dokonce ho napadlo, jestli Bill všeho nelituje, a jestli se to teď nevrátí do starých kolejí. Nevěděl, jak se má cítit; věděl, že by se měl cítit lépe, ale něco mu říkalo, že na to už je pozdě.
Tom vyklouzl ze svého lůžka, rozpačitě stál ve tmě spícího autobusu a přemýšlel, jestli má jít nebo nejít za Billem, aby si promluvili. Ale za Billem jít nemohl, vždycky to byl Bill, kdo přišel za ním.
S povzdechem se po špičkách vydal k Billovu lůžku a zastavil se těsně za závěsem. Viděl, jak skrz něj proniká světlo, a věděl, že Bill musí být vzhůru, nebyl typ člověka, který by chodil spát se slepicemi. Tom si vzpomněl, co se stalo, když naposledy bez pozvání odtáhl Billův závěs, tiše si odkašlal a zašeptal Billovo jméno.
Přestože hlasitost Georgova chrápání byla pověstná, Tom věděl, že ho Bill uslyší, ale závěs zůstal zatažený. Tom opatrně odhrnul okraj, aby nahlédl do malého lůžka.
Bill tam byl, ale měl sluchátka v uších, oči zavřené a prsty ťukal do iPodu v rytmu hudby, kterou poslouchal. Tom se chvíli díval na bratra, který ležel na zádech a byl nahý, až na Tomovy modré saténové boxerky. Tom se usmál.
Nechtěl Billa vyděsit tím, že by se nad ním skláněl nebo ho chytal za nohu, aby upoutal jeho pozornost, a tak vešel na lůžko a posadil se na okraj matrace. Bill otevřel oči, když ucítil, jak se postel prohnula pod novou vahou, a když ho uviděl, vrhl na Toma obrovský úsměv.
„Ahoj,“ řekl tiše a sundal si sluchátka.
„Ahoj,“ odpověděl Tom tiše.
Bill se posadil a naklonil se k němu, aby ho políbil na tvář, a Tom se cítil hloupě a bezmocně, protože nevěděl, co má dělat. Bylo normální, že se k němu Bill choval tak láskyplně, ale Tom si přesto připadal jako ryba, která se plácá na suchu.
„Takže,“ řekl Bill a stále se usmíval.
Tom čekal, až bude pokračovat, ale nic se nedělo.
„Takže… moc jsme toho nenamluvili,“ řekl Tom a prstem obkreslil neviditelnou stopu na prostěradle. „Tak nějak ses držel stranou… nebo tak něco,“ pokračoval a nespouštěl z prostěradla pohled.
„Jo, myslel jsem, že potřebuješ být chvíli sám,“ odpověděl Bill. „Tak jsem se držel dál.“
Tom vzhlédl, když ho uslyšel. „Už to nedělej,“ řekl a lehce se usmál.
Billův úsměv se rozšířil. „A pak… no, trochu mě to bolelo.“ Jeho tváře zčervenaly a Tom si pomyslel, že mu ta barva sluší.
„Oh,“ řekl Tom trochu rozpačitě. „Promiň.“
Bill zavrtěl hlavou. „To je v pohodě, už je to dobré.“
„Můžu ti nějak pomoct, nebo tak něco? Já nevím.“ Tom znovu sklopil zrak a připadal si hloupě.
Bill se lehce zasmál. „Proč? Abychom to mohli udělat znovu?“
„Ale ne, to není tak… chci říct,“ Tom se na něj zmateně podíval a v Billových očích uviděl pobavený záblesk. „No… možná.“ Zvedl obočí a lehce zakroutil hlavu. Uvědomil si, že s bratrem vlastně flirtuje.
Bill vypadal potěšeně. „Je to fajn, opravdu. Ale myslím, že možná jen potřebuju ještě trochu víc času,“ řekl tiše a položil Tomovi ruku na koleno. „Chceš přesto zůstat?“
„Proč?“ Zeptal se Tom nechápavě.
Bill se na něj divně podíval a zdálo se, že nemá slov. „Ehm, jen abys byl se mnou. Pojď sem.“ Lehce Toma zatahal za paži a ten se nechal vytáhnout až na lůžko.
Připadal si jako idiot, všechno bylo tak nové a měl pocit, že všechno, co udělal nebo řekl, bylo špatně. Bill ho stáhl dolů, až Tom ležel na boku a Bill je oba přikryl dekou. Světlo zhaslo a Tom čekal, až si jeho oči zvyknou na tmu.
Než se tak stalo, Bill ho objal kolem pasu a otřel se o jeho nos. Tom nejistě položil ruku na Billovo rameno a prosil sám sebe, aby mu přestalo tolik bušit srdce. Pocit se však ještě zvýšil, když ucítil Billovy měkké rty na svých, což byla předehra k tomu nejsladšímu polibku, jaký kdy zažil.
Bill dělal Tomovi na zádech kruhy, jejich jazyky se setkávaly, jejich rty se o sebe jen otíraly a jejich dech byl jedinou tíhou v objetí tak sladkém, že ho Tom sotva udržel. Zachvěl se, když ucítil Billovy prsty na své kůži, na zádech, hrudi a pažích. Měl pocit, že s ním Bill zachází, jako by byl ze skla, a to se nepodobalo ničemu, co Tom dosud poznal.
Ruka se mu třásla, když se snažil projevit stejnou jemnost i vlastními doteky. Bill mu ukazoval, co se mu líbí, a Tom se rychle učil. To podivné chvění v žaludku mu nedávalo smysl, připomínalo mu to jeho první zamilovanost v dětství, první polibky s dívkami, které se mu líbily, jenže tohle bylo intenzivnější a něco, co nedokázal přesně pojmenovat. Důležitější bylo, že Bill nebyl holka, a Tom se k smrti bál, že všechno zničí. Když ho Bill políbil a pohladil, Tom se začal třást, a nervozita, kterou cítil, se vůbec nedala srovnat s tou, kterou cítil před koncertem.
Bill ho držel u sebe a šeptal mu věci, které Tom nedokázal zaslechnout, zatímco se snažil uklidnit, Tom lapal po dechu a přemýšlel, jestli se nechystá hyperventilovat. Přitiskl se k Billovi a modlil se, aby se jeho nervy uklidnily. V boxerkách měl tvrdý a bolavý penis, který mu pulzoval v reakci na nevinný, ale zároveň nejerotičtější okamžik, jaký kdy zažil.
Bill se o něj otřel a rychle zasunul ruce do Tomových boxerek, jakmile ucítil, jak tvrdý je. Tom se přitiskl k bratrovi a snažil se tlumit své sténání do Billových vlasů, když mu Bill způsoboval takovou rozkoš. Tom už se cítil na pokraji orgasmu a netrvalo dlouho a vzdychal úlevou do Billova ramene, protože mu jeho dvojče ukázalo, jaké to je být opravdu milován.
Od chvíle, kdy Tom lhal své matce, uběhlo už třináct dní.
autor: Haylzee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
