Na křídlech Albatrosa 12.

autor: Lauinka

„Nancy, poslal něco grafik?“ Zeptal se Tom a naklonil se přes malý pult. Dívka se na něj potutelně usmála a podala mu nějaké papíry.
„Tady… věděl jste, že je zamilovaný do Lucy z účtárny?“ Tom k dívce zvedl oči a chvilku si ji prohlížel.
„Prosím?“
„No, kdyby vás to zajímalo, mám tady přehled o všech milostných aférách.“ Usmála se na Toma a mrkla.
„Ne, nezajímalo, a texty?“ Pokračoval Tom stále v pracovní rovině.
„Koluje tady spousta drbů a lidi chodí a vypráví mi je, takže vím všechno z první ruky. Nemůžu za to, ale co mám dělat. Vlastně… ani mě to moc nezajímá, věřte mi.“ Tom se na ni ani nepodíval a dál studoval papíry.
„Raději už mlč a ukaž mi rozpočet.“ Opravdu neměl moc náladu tyhle věci poslouchat.
„No a Bill,“ pokračovala, ale Tomovy papíry spadly na zem. Nancy se sehla a podala je.
„Říkáš Bill?“ Zopakoval Tom jen tak s nezájmem.
„Myslím, že píše román, moc ho nechápu, ale má dobré srdce. Oblíbila jsem si ho.“ Usmála se na Toma, který studoval papíry, ale zároveň pozorně poslouchal.
„Když to říkáš.“ Pokrčil rameny a sebral se, aby šel do svojí kanceláře. Jen co vešel, doslova dovnitř vtrhl i Andreas.

„Prý jsi poslal klientovi úplně jiný projekt, je to pravda?“ Zeptal se bez obalu a sledoval svého bratra.
„Od kdy jsi nechal financí a začal se zajímat o projekty?“ Zasmál se Tom a doufal, že tím situaci trochu odlehčí.
„Otec se mnou projekty vždycky probíral,“ řekl tvrdě a sevřel čelist.
„O co ti jde? Prostě jsem dostal nápad. Mám se ti se vším zpovídat?“ Nechápal útok svého bratra a byl tím poněkud zaskočen.
„Máme spolupracovat!“ Vykřikl Andreas naštvaně a praštil rukama do křesla.
„Já se ti do financí taky nepletu,“ pokrčil Tom rameny a sledoval ho.
„Vidím, že se poměry v této agentuře docela rychle mění, bravo. Jsi tady z donucení, a přesto tady šéfuješ.“ Ironicky se zasmál a musel se ovládat, aby po Tomovi neskočil.
„Myslím, že tě neštve ta kampaň, ale úplně něco jiného. Běž a dělej svojí práci!“ Křikl na něj tentokrát Tom.
„Možná, mě štveš ty, Tome. Moc dobře vím, co děláš. Můžeš si klidně lhát do kapsy, ale mně ne, jasný?“ Zvedl výhružně ukazovák jako náznak, že bratra varuje.

***

„Jay Jayi, posbírejte všechny ty knížky, které jsme dělali dřív, a pak je s tím druhým přineste ke mně.“
„Jmenuju se Bill. Říkám vám, že moje jméno je Bill. Pane bože, pořád od vás slyším jen ten druhej. Kvůli vám mi tak říkají už všichni.“ Bylo to poprvé, co na Jane takhle křičel, ale už se nedokázal ovládat. Ta ženská ho prostě vytáčela.
„Tak moment, jak to se mnou mluvíš? Víš co? Zmiz! Táhni mi z očí.“ Zakřičela na něj a Bill se otočil na patě a zmizel.
„Už toho mám dost,“ vyhrkl a ztěžka se nadechl. Popadl velký arch papíru, na který napsal svoje jméno. Potom v něm nůžkami udělal dvě dírky, půjčil si kus nějakého provázku a připevnil si velkou ceduli na hruď. „Nejsem ten druhý, jmenuju se Bill.“ Vykřikl znovu a ukázal na svoji ceduli. Všichni se na něj dívali a on pomalu couval a ukazoval na ceduli na hrudi. Byl už skoro na konci chodby, když do někoho narazil. Překvapeně vydechl, když cítil, jak ho někdo chytil do náruče. Cítil ty pevné ruce a jeho oči se setkaly s Tomovými. Byl stejně překvapený jako černovlásek.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se se starostí v hlase.
„Ano, já… omlouvám se, neustále do vás narážím.“ Usmál se černovlásek a couvnul o krok.
„Co je to?“ Kývl směrem k ceduli na jeho krku.
„Nic, vůbec nic.“ Snažil se zase rychle utéct, ale Tom ho držel.
„Ukaž,“ nahnul Tom hlavu na stranu a Bill se znovu ztrácel v jeho pohledu.
„Myslím, že to… není dobrý nápad.“ Zakroutil hlavou a neuhýbal pohledem.
„Prosím,“ zkusil Tom mile.
„Já…“ povzdechl a trochu sklopil hlavu. Tom otočil jeho ceduli na hrudi a přečetl si ji. Usmál se a vydechl.
„Pojď, teď už ti nikdo ten druhý říkat nebude, ano?“ Usmál se Tom a odtáhl Billa doprostřed dění. Okamžitě měl pozornost všech a dal si takový malý proslov o tom, že nikdo nesmí Billovi říkat ten druhý, že se jmenuje Bill. Nakonec shromáždění rozpustil a mrkl na černovláska.
„Děkuji vám.“ Usmál se na Toma a ten zamířil do svojí kanceláře.

***

Bill seděl s Vivien na pláži. Bylo už docela pozdě, ale on si s ní chtěl chvilku popovídat a strávit s ní čas. Poslední dobou byl jen v práci a chybělo mu povídání se svou kamarádkou. Vivien ho chvíli sledovala, nakonec však neodolala.
„Takže co je ten Tom vlastně zač? Vypadá totiž hodně dobře.“ Bill se uchechtl a podíval se na svoji kamarádku. Lehce pokrčil rameny a zamyslel se.
„Co je zač? Když ho člověk vidí, tak úplně ztuhne. Víš, jako po zásahu elektrickým proudem.“ Usmál se trochu a kousl se do rtu, když si v hlavě přehrával vzpomínky na Toma. Vivien na něj nechápavě koukala.
„Cože? Probíjí vám tam elektrika?“ Bill se na ni podíval taky nechápavě a mávl nad tím rukou.
„Už nechci řešit Toma, je… neuvěřitelně protivný.“ Založil si ruce na hrudi a zadíval se na moře.
„Dobře… tak mi řekni o tom tajném úkolu.“

„No… nevím, jestli můžu, je to totiž strašně tajné.“ Povzdechl si Bill, ale když spatřil výraz Vivien, jen kývl na souhlas. Věděl, že jí to říct může.
„Je to celé zamotané, víš, ale… no… musel jsem nafotit projekt pana Toma a poslat ho panu Andreasovi.“ Raději to celé zkrátil, protože kdyby to měl celé vysvětlovat, asi by tu seděli do rána.
„No nezlob se na mě, Bille, ale podle mě jsi udělal pěknou špinavost. Takhle hnusně podrazit lidi, se kterými pracuješ. Co se to z tebe stalo?“ Vivien nechápala, proč se Bill takhle zachoval. Vždycky byl hodný kluk, opak toho, co teď slyšela. Nerozuměla tomu.
„Moc ti děkuju, vážně jsi mi pomohla.“ Protočil očima a vydechl. Věděl, že dělá chybu za chybou, ale byl v tom namočený až po uši a nevěděl, jak z toho ven.
„No a co ten tvůj Albatros?“ Raději změnila téma. Viděla, že se její kamarád opravdu trápí a nechtěla mu ubližovat ještě víc.
„Nevím, ve firmě pracuje 40 chlapů s vousy. Možná to byla moje životní láska,“ vydechl a na chvíli se ztratil ve svých myšlenkách. „No… už budu muset jít, abych neměl doma zase malér.“ Zasmál se a pomalu se zvedl na nohy.

***

Tomův telefon se rozezněl a on se otráveně podíval na displej. Protočil očima. Nechtělo se mu to zvedat. Nechtěl teď mluvit se Sofií, protože věděl, o co půjde. Vlastně šlo o to samé stále dokolečka a Toma to nudilo. Nakonec po telefonu sáhl a hovor přijal. Jak čekal… Ihned začala to svoje a Tom zalitoval, že hovor přijal.
„Sofie, prosím tě, nech toho. Mám opravdu hodně práce, chápeš? Pokud můžeš, klidně přileť ty. Ano, já vím, že neustále jezdíš ty za mnou, voláš ty mně, ale přece mě znáš. Už jsme to probírali tisíckrát, tak proč se k tomu pořád vracíš?“ Byl unavený a promnul si kořen nosu. Podíval se ke dveřím na zahradu, kde ho sledoval Andreas. „Ano… já taky, dobře… ahoj.“ Ukončil rychle hovor a vydechl. Andy se k němu vydal se dvěma sklenkami whisky v ruce. Jednu podal Tomovi a ten ji s díky přijal.
„To byla Sofie, že?“ Zeptal se Andreas a sledoval svého bratra. Tom lehce kývl na souhlas a napil se ze sklenky.
„Myslím, že tý holce křivdíš.“ Napil se ze sklenky i Andreas.
„Nikdy jsem jí nic neslíbil. Zbytečně na mě tlačí.“ Povzdechl si Tom. Cítil se svazovaný, a to bylo něco, co opravdu nesnášel.
„Je zamilovaná. Podívej… stačí jí vidět tě třikrát za rok a pro tebe je to moc.“ Uchechtl se blonďák. Někdy svého bratra prostě nechápal.
„Už jí to nestačí, chce mnohem víc.“ Podíval se na Andrease a dopil zbytek sklenky. Povzdechl si a rozešel se do domu. Potřeboval ještě trochu více alkoholu, aby se dokázal zklidnit.

***

Když Bill dorazil ráno do agentury, všichni byli v jednom obrovském kruhu. Nervózně si špitali a někteří vypadali, že snad dostanou infarkt. Bill si byl jistý, že na tohle si snad nikdy nezvykne. Neustále se tu něco dělo a on ani nestíhal sledovat co.
„Co se děje?“ Zeptal se Jay Jaye, kterému se třásly ruce nedočkavostí.
„Za chvíli se dozvíme, jestli ten náš projekt pro aerolinky dostaneme, nebo ne.“ Objasnil mu rychle a Bill kývl na souhlas. Když se rozezněl telefon a Nancy po něm sáhla, jen ji sledoval. On to zase tolik neprožíval, i když samozřejmě zvědavý byl.
„Ano, vážně? Dobře… ano, děkuji vám. Jste opravdu laskav.“ Zasmála se, a když hovor ukončila, všichni na ni zírali a čekali na verdikt. To už se tam objevil i Tom. Jen na ni koukal a čekal na odpověď. Nancy najednou vyskočila šťastně na nohy a radostně zapištěla.
„Máme to!!! Vyhrál náš projekt Albatros.“

„Albatros?? Jaký Albatros?“ Nechápavě se černovlásek díval na Nancy i na Toma a přemýšlel, o čem to tady mluví.
„No nápad pana Toma na tu kampaň pro aerolinky. Představ si, že letadlo přirovnal k Albatrosovi. Oba mají největší křídla na světě, jsou nesilnější a nejdéle vydrží ve vzduchu. Tohle je přímo geniální nápad.“ Bill ji sledoval s pootevřenou pusou a nechápal, co to teď poslouchá.
„Inspiroval se mnou,“ zašeptal si tiše pro sebe a potom pomalým krokem přešel k Tomovi. Podíval se mu do očí. Usmíval se, mile a sladce, jeho oči byly teplé a on se v nich na chvíli topil.
„Ehm… gratuluju,“ natáhl k němu ruku, a když ho Tom napodobil, lehce mu jí potřásl.
„Díky,“ usmál se na něj a potom ruku stáhl. Nakonec se otočil ke všem přítomným a zapískal na prsty. „Hej, poslouchejte mě, zvu vás všechny k sobě, uděláme si grilovačku. Maso je na mě.“ Zasmál se vesele a podíval se krátce i na Billa.

***

Všiml si, že má snad milion zmeškaných hovorů od Mii. Neměl možnost jí to vzít, jelikož bratr se držel blízko, a když ne on, neustále se tu někdo motal. Nakonec rychle odešel do svojí kanceláře a vytočil její číslo. Téměř okamžitě mu to zvedla.
„Mio?“ Začal Andreas a sedl si do křesla.
„Gratuluju,“ hořce odvětila. Nastala chvíle ticha. Lidé se tu kolem ještě radovali a povídali si o vítězství. „To už se oslavuje?“ Zněla opravdu vytočeně a Andreas věděl, že si to asi vyslechne.
„No… jo,“ připustil. Co na tohle měl odpovědět?
„Proč jsi mi nebral telefon?“ Zeptala se ho vyčítavě a Andreas si představoval její nevrlý výraz.
„Brácha byl vedle mě,“ vysvětli jí rychle a povzdechl si. Tento hovor postrádal logiku.
„Ten ještě uvidí, nedám mu pokoj!“ Vykřikla naštvaně a Andreas slyšel, jak praštila do desky stolu.

„Mio, uklidni se. Uděláš mi nějaký průšvih, rozumíš?“ Varoval ji rychle. Občas se chovala jako blázen. Nesměla udělat nic, co by prozradilo i jeho, jinak by skončil.
„Takže teď za to všechno můžu já?!“ Vyhrkla nevěřícně a Andreas si promnul čelo.
„Zase si to všechno léčíš na mně, takže nejrozumnější bude, když to teď položím, ano?“ Neměl náladu na její výlevy. Sám v tom byl až po uši a potřeboval přemýšlet.
„Přijeď sem za mnou, prosím.“ Vydechla tiše a snažila se ho přemluvit. Andreas na to ale neměl náladu, teď ji vidět nechtěl.
„Nemůžu. Jsem v práci a brácha by si všiml, že jsem někam zmizel.“ Odpověděl jednoduše a zadíval se někam mezi radující se lidi.
„Tak fajn, žij si ve stínu svého bratra jako doposud, když ti to vyhovuje.“ Pronesla ironicky a kysele se zasmála.
„Pokládám to,“ oznámil jí s ledovým klidem. Odtáhl telefon od ucha a hovor ukončil. Nepotřeboval teď poslouchat její hysterické výlevy. Musel vymyslet, jaký bude další krok.

***

Bill přemýšlel, jestli na tu párty jít. Popravdě se mu nechtělo, ale zjistil, že všichni s tím souhlasí a asi by opravdu vypadalo divně, kdyby tam on nešel. Nechtěl vypadat nevděčně, a tak se nakonec dostavil. Když vcházel těmi zpropadenými dveřmi, sevřelo se mu srdce. Vzpomněl si, jak ho Tom načapal ve svém obýváku, a povzdechl si.
Když vešel do domu, byla tu už spousta lidí. Usmál se a vyšel ven na zahradu, kde se linula vůně pečeného masa a zeleniny. Zamával krátce Jay Jayovi a rovnou k němu zamířil. Postával tu s Nancy a Jane. Všechny pozdravil a vmísil se k nim do skupinky. Tom stál opodál u velikého grilu a staral se o maso. Usmál se, ale dál se tam už raději nedíval. Chtěl to tady prožít v klidu a ne se stresovat. Nakonec se docela bavil. Nancy ho vytáhla tančit a přidal se i Jay Jay. Taky ochutnal nějaké maso, ale takticky tam poslal Jay Jaye, protože se nechtěl setkat s Tomem. Hlídal si, aby se nedostal moc blízko k němu.

Brzy se přiblížil večer. Celé to místo osvětlovaly plameny z pochodní rozestavěné všude kolem. Billovi se tady líbilo. Tedy to místo se mu líbilo. Bylo to zvláštní, ale cítil se tu bezpečně. Když Jay Jay s Nancy tančili na nějakou pomalou písničku, takticky se vzdálil. Chtěl mít chvilku o samotě. Sedl si dál od davu k bazénu. Usmál se a sledoval vodní hladinu. Vlastně nedokázal myslet ani na nic konkrétního, jen sledoval odraz nebe v té hladině. Vyrušil ho až nějaký hlas. Zmateně zvedl hlavu a jeho srdce vynechalo úder, když zjistil, že je to Tom.

„Nudíš se?“ Zeptal se ho a pomalu si sedl vedle něj.
„Ne, je… tady opravdu zábava,“ řekl upřímně a krátce se na Toma podíval, než opět sklopil hlavu.
„Myslíš na toho Albatrose?“ Zeptal se Tom přímo a usmál se.
Bill nakrčil čelo a znovu hlavu zvedl. Chvilku sledoval Tomovu tvář a snažil se vyčíst, proč se ho na tyhle věci ptá.
„Utahujete si ze mě?“ Zeptal se upřímně, ale pohledem neuhýbal. Chtěl znát jeho odpověď.
„Proč si to myslíš?“ Odpověděl proti otázkou. Bill nesnášel, když mu někdo na otázku odpověděl otázkou, ale raději to přešel.
„Já nevím… proč se mě na tohle ptáte?“ Zajímal se a stále pozoroval tu krásnou tvář před sebou.
„No, máš přítele, ne? Co uděláš, až toho Albatrose najdeš?“ Usmál se a přitáhl si kolena více k hrudi a objal je rukama. Ten chlapec byl tak zvláštní, ale neustále ho to k němu táhlo.
„Co to má s tím společného?“ Zakroutil Bill nesouhlasně hlavou. Jeho lži ho doháněly. „Hledám ho, abych si s ním vyřídil účty.“ Což byla pravda. Chtěl vyrovnat účty tím, že ho znovu políbí, ale o tom raději mlčel.

Tom to nechal tak a zamyslel se. „Proč mu vlastně říkáš Albatros?“ Tohle ho na tom všem zajímalo nejvíc. Proč si vybral zrovna Albatrosa?
„Četl jsem o nich… nejsou moc vidět, protože lítají dlouho a vysoko. No a já ho taky neviděl.“ Pokrčil rameny a opřel se bradou o kolena.
„Já ho viděl,“ zašeptal Tom a sledoval Billa. Ten vykulil oči a hned se zadíval do Tomových.
„Toho muže?“ Zeptal se překvapeně, aniž by přemýšlel, co to vlastně vypustil z úst.
„Ne, toho ptáka. Viděl jsem ho v Pacifiku.“ Zasmál se Tom a naklonil hlavu na stranu. Viděl, že tím Billa zaujal.
„Jaký je?“ Vyhrkl Bill a posunul se blíže k Tomovi. Tohle ho zajímalo. Záviděl Tomovi, že on je viděl, že… je mohl sledovat. Taky po tom toužil.
„Divoký, velký, osamělý. Má obrovská křídla, celý život je monogamní a,“ usmál se trochu a naklonil hlavu na stranu, „má dobrý čich. Nezapomene žádnou vůni.“ Díval se do Billových očí, které byly tolik podobné těm jeho vlastním. Usmál se víc, když sledoval Billův nadšený výraz.

Bill si to uvědomil, a hned zatřepal hlavou. „No… prostě nějaký pták.“ Uzavřel nakonec a trochu si poposedl. „Ale hodí se k vaší značce.“ Dodal a usmál se nad vzpomínkou na kampaň pro aerolinky.
„Už… půjdu. Jay Jay mě bude nejspíše hledat.“ Usmál se omluvně, rychle si stoupl na nohy a šel opět mezi lidi. Přihlouple se usmíval a cítil, jak jeho srdce bije rychleji. Překvapeně sledoval, jak Tom v doprovodu nějakého muže manévrují Jane do domu. Pozvedl obočí a Jay Jay mu vysvětlil, že Jane to trochu přehnala s pitím. Vlastně to byl drb večera. Chtěl si jít vzít nějaké pití, když ho zastavil Andreas. Kývl mu směrem k bazénu a Bill ho následoval.

„Udělal jsem všechno, co jste chtěl. Nafotil jsem tu kampaň, ale stejně tu práci dostal.“ Povzdechl a pokrčil rameny. Vážně se bál, aby mu Andreas neřekl, že ho vyhazuje.
„Udělal jsi, co jsi mohl. Chtěl jsem ten nápad využít a dát ho na sociální média, aby ho nemohl použít, ale… napadlo ho něco jiného. Nedá se nic dělat.“ Pokrčil rameny blonďák a Bill udělal další krok dozadu.
„A myslíte, že to prodá i tak, když dostal tu zakázku?“ Zeptal se zvědavě a sledoval Andreasovy modré oči.
„Snaží se dostat co největší zakázku. Čeká, až stoupnou akcie, proto musíme blokovat každý jeho krok, dobře Bille?“ Chytil ho za ramena a sledoval jeho tvář.
„Blokovat… říkáte, abych ho blokoval, ale… nejde mi to. Kdybych to mohl udělat, udělám to, ale… nedaří se mi v tom.“ Trochu panikařil a nevěděl, co dělat. Andreas ho chytil pevněji a otočil ho přímo k sobě, takže se Bill ocitl zády k bazénu.
„Vydrž ještě chvíli, slibuju, že to napravím.“ Usmál se na něj a Bill uhnul pohledem.
„Já… pane Andreasi, já…“ chtěl couvnout, ale Andreas ho pustil a on přímo po zádech skončil v bazénu. Andreas se zasmál a snažil se mu pomoct ven. „Já se strašně omlouvám, jsem nešikovný, říkal jsem to. Neumím se ani normálně bavit, hned všechno pokazím.“ Povzdechl si a rukama si přejel po tváři, aby z ní dostal mokré prameny.
„To je v pořádku. Běž ke mně do pokoje, je tam sušička ano?“ Zasmál se Andreas a ukázal mu cestu do domu. Pak se vrátil zpět na párty a jen nad tím klukem musel zakroutit hlavou

Bill rychle proběhl domem a chtěl jít do pokoje Andrease. Když však otevřel dveře, uviděl na posteli Jane a u ní toho muže, který pomáhal Tomovi. Proto dveře rychle zavřel a přeběhl do druhého pokoje. Zamířil rovnou do koupelny, kde našel opravdu sušičku. Rychle do ní nastrkal svoje oblečení a pustil ji. Povzdechl si a sáhl po prvním triku, co viděl ležet na posteli, aby se alespoň nějak zahalil. Cítil se trapně. Rychle v zrcadle setřel rozteklý make-up a do umyvadla vyždímal vlasy.
„Jsi idiot, Bille… idiot.“ Pronesl směrem ke svému odrazu v zrcadle.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)