Na křídlech Albatrosa 13.

autor: Lauinka

Andreas se vrátil zpět na párty a zamířil za Tomem. „Tak co? Jak jde párty?“ Usmál se a poplácal ho po rameni.
„Jo, skvělý… jen… smrdím od grilování, půjdu se převléknout. Hned jsem tu.“ Usmál se a zamířil rovnou do domu a do svého pokoje.
Bill čekal, až sušička pípne. Cítil se úplně nesvůj, jen v tom šedém dlouhém triku. Nakoukl na displej sušičky, už chybělo jen pár vteřin, když uslyšel přibližující se kroky.
„Oh bože, už zase?“ Zeptal se sám sebe v panice. Rychle se schoval pod postel, když Tom vešel do pokoje. Zamířil rovnou do koupelny a pustil vodu, aby si připravil tu příjemně horkou. Poté vyšel z koupelny a ještě sáhl po nějakých věcech na převlečení. Zaplul znovu do koupelny a shodil ze sebe triko, když se ozvalo pípání sušičky. Bill pevně zavřel oči a proklínal sám sebe. Proč on?

Tom neodolal a zamířil k přístroji, který otevřel. Podle oblečení v něm pochopil, že je Billovo. „Bille?“ Zeptal se, a aniž by řešil, že je do půl těla svlečený, vrátil se zpět do pokoje. Před ním stál Bill jen do půli stehen zahalen v jeho dlouhém triku s vlasama stále ještě vlhkýma a vyplašeným výrazem. „Co tu děláš?“
„No… ehm… chtěl jsem do pokoje pana Andrease, ale spletl jsem si dveře.“ Vykoktal ztěžka, jako pokaždé, když čelil Tomovi. Navíc teď bylo všechno ještě komplikovanější. Tom byl bez trika a jeho tělo bylo neskutečné. Nechtěl ho hltat pohledem, ale bylo to složité. Těkal očima po jeho těle, až vyjel zpět k jeho očím.
„Aha, takže jdeš polonahý k Andreasovi do pokoje, jo?“ Pobaveně se zeptal a nechápal, co to Bill zase povídá.
„Ano…“ pak mu ale došlo, co to řekl, a vyděšeně se zadíval do jeho očí. „No dovolte, to bylo sprosté. Takhle to vůbec není.“ Zatřepal hlavou a vydechl. Dělo se to zase znovu.
„A jak to teda je?“
„Je to tak, jak to je… můžu už jít?“ Začínal opravdu panikařit. Nikdy v Tomově přítomnosti nedokázal pořádně přemýšlet. Pak plácal kravinu za kravinou.

„Bille, není to tak dlouho, co jsi byl i v mém obýváku. O co ti jde?“ Naklonil Tom hlavu na stranu a snažil se získat vysvětlení. Bill jen pokrčil rameny a sledoval jeho oči.
„Opravdu tomu sám nerozumím, nějak se to prostě děje. Vždycky natrefím,“ ani nevěděl, co říct, ale Tom mu hned skočil do řeči.
„Natrefíš?“ Pozvedl obočí a dál ho sledoval. „Proč jsi v mém pokoji? A proč jsi takhle oblečený?“ Ukázal rukou na celé jeho tělo.
„To je váš pokoj?“ Zeptal se hloupě, i když to samozřejmě věděl.
„Jo,“ kývl na souhlas Tom a dál ho sledoval a čekal vysvětlení. Bill si povzdechl. Nadechl a konečně se odhodlal mu to vysvětlit.
„Spadl jsem do bazénu a pan Andreas mi řekl, že můžu jít do jeho pokoje a převléknout se.“
„Spadl jsi do bazénu?“ Povytáhl obočí, ale ve skutečnosti se už asi ničemu ani nedivil. Ten kluk byl prostě podivín.
„Jo… to se stává,“ pokrčil znovu rameny.
„Pravda… co se týká tebe, je možné snad cokoliv.“ Odpověděl poněkud pobaveně a zakroutil krátce hlavou.
„Přesně tak,“ řekl hrdě a kývl směrem ke dveřím. „A teď se mi tam chce spadnout znovu, takže půjdu a… spadnu tam,“ snažil se kolem Toma projít.

„Bille,“ chytil ho za ruku.
„Ale teď je to už čistá šikana, vystavujete mě psychickému násilí, copak tady člověk může normálně pracovat? Pořád máte nějaké připomínky.“ Spustil od plic a postavil se mu tváří v tvář.
„Bille, to ty jsi ten, co má na triku násilné vniknutí a zneužití privátních věcí.“ Oplatil mu se stejnou Tom. Bill vykulil oči a zakroutil hlavou.
„Na žádné vaše věci jsem nesahal.“ Nakrčil čelo a sledoval ho. Tom povytáhl obočí, přiblížil se k Billovi a chytil ho rukama lehce za triko a zasmál se. Bill se omluvně usmál a nevěděl, co na tohle odpovědět. Už se nadechoval, že něco řekne, když se ozvalo další zapípání sušičky, které bral jako vysvobození.
„Můžete odejít, chci se převléknout?“ Ucouvl o krok směrem ke koupelně.
„Už jdu,“ souhlasil Tom, než mu něco došlo. „Kde máš ten náramek, hm?“ Zeptal se zvědavě.
„Vy jste jak zaseknutý! Náramek… mám ho v batohu.“ Vysvětlil rychle a snažil se dostat do koupelny.
„Proč ho máš schovaný? Rozumím tomu, že rodiče nic neví, ale… tady snad nejsou, ne? Tak proč?“ Trval na svém a pozvedl obočí.
„Protože mi tam sluší víc, půjdete už?“ Zeptal se znovu a zamířil k sušičce. Potřeboval se odsud dostat, co nejdříve.
„Už mlčím, nic neříkám… už jdu.“ Zasmál se Tom a vyklidil prostor.

„Proč se mi tohle děje???“ Zakňučel tiše černovlásek, když si bral věci ze sušičky. Převlékl se a upravil. Chvilku mu to trvalo, jelikož se styděl vůbec vylézt ven. Nejraději by tady v tom pokoji umřel. Nakonec ale vyjít musel. Nejistě zamířil na zahradu, ale už tady nikdo nebyl. Šokovaně zamrkal, když viděl Toma, jak se baví s Robertem, a Andrease, jak telefonuje kousek od nich. Jako první si ho všiml Tom.
„Oblečený?“ Zeptal se pobaveně a Bill se nejistě rozhlédl.
„Všichni už odešli? Já… jen jsem si tu nechal mobil.“ Rychle ho zvedl ze stolečku a schoval ho do batůžku.
„Chceš odvézt?“ Navrhl mu Tom a usmál se na něj.
„Ne, neobtěžujte se. Máte tu ještě hosta.“ Kývl směrem k tomu pohlednému muži v obleku. To už se k nim přidal i Andreas.
„Ty jsi ještě tady?“ Zeptal se trochu překvapeně.
„Ano, ale… už odcházím.“ Vydechl tiše a rovnou zamířil pryč ze zahrady.
„Já… ještě jedu něco vyřídit, chceš odvézt?“ Nabídl mu blonďák a Bill kývl na souhlas.
„To byste byl moc hodný, děkuji.“ Usmál se na Andrease a nasedl k němu do auta.

„Tak co náramek?“ Spustil Andreas, když vyjeli na cestu.
„No neustále si ho nandávám a sundávám.“ Rozhodil Bill rukama, už z toho byl trochu unavený.
„Hlavně ho neztrať,“ zasmál se Andreas a dál se věnoval cestě před sebou. Bill se podíval z okýnka a povzdechl si.
„Už jsem Tomovi nakukal tolik lží.“ Zakroutil nešťastně hlavou nad sebou samým.
„Nemysli na to, hm? Mimochodem… Tom jde po něčem velkém, slyšel jsem ho mluvit s Robertem. Musíme ho zastavit,“ oznámil mu a Bill se na něj podíval.
„Nezvládnu to, vím, že… musí pana Toma někdo zastavit, ale já už nemůžu pokračovat.“ Setřel si z tváře několik slz.
„Já jsem pomohl tobě, ty teď musíš pomoct mě.“ Upozornil ho a Bill přikývl na souhlas. Věděl, že má Andreas pravdu. „Mimochodem… pomohly ti ty peníze?“
„Ano, pomohly,“ kývl Bill na souhlas. „Tady mi, prosím, zastavte. Děkuji vám, pane Andreasi. Dobrou noc.“ Vysedl kousek od svého domu.

Nechtěl vyvolávat drby, že ho někdo dovezl luxusním sporťákem. Bill mířil pomalým krokem do svojí ulice, ale potkal Vivien. Ta ho rychle doběhla a se smíchem do něj lehce strčila.
„Ahoj,“ pozdravil ji a lehce se usmál. Vivien nakrčila čelo.
„Jsi v pohodě?“ Zeptala se trochu nejistě a sledovala svého kamaráda.
„To teda nejsem. Dneska na tom firemním grilování mě Tom načapal polonahého ve svém pokoji,“ povzdechl si tiše a sklopil hlavu.
„Cože?! Co jsi dělal v Tomově pokoji? Navíc… polonahý? Nenasypal ti někdo něco do pití?“ Nevěřícně zakroutila hlavou a Bill se zasmál.
„Ale ne, kdepak.“ Zakroutil nesouhlasně hlavou. „Omylem jsem místo do pokoje pana Andrease vlez do pokoje pana Toma.“ Vysvětlil rychle a pokrčil rameny.
„A co jsi polonahý dělal u Andrease?? Nechceš mi to raději vyprávět od začátku?“ Zasmála se Viven a Bill přikývl. Nadechl se a začal jí vyprávět o bazénu a všem, co tomu předcházelo.

***

„Poslouchej, je to velká věc a Tom ji chce,“ pokrčil rameny a sledoval Miu, která ho sledovala.
„Ale ještě s ní nemají podepsanou smlouvu, takže je to otevřené.“ Potutelně se usmála a nalila do dvou panáků trochu alkoholu.
„Není to tak jednoduché. Chce to někoho, koho zná. Koneckonců… je to slavná modelka.“ Andreas sáhl po skleničce a rovnou v ní smočil rty.
„Bože, Andreasi… zblázním se z tebe. Přece pokud bude dobrá smlouva, tak přejde k nám.“ Nechápala, jak může být tak laxní, jak mu to může být všechno jedno.
„Poslouchej… tahle firma je úplně nová, nebude chtít s námi dělat.“
„Ale já tu zakázku získám!“ Vykřikla naštvaně a praštila rukou do desky stolu.
„Mio!“ Okřikl ji a odložil skleničku na stůl.
„No co, agentura patří nám oběma, ne?“ Rozkřikla se a dívala se do jeho očí. Nechápala Andreasův přístup.
„Jestli se otec a brácha dozvědí, co dělám, přijdu nejen o práci, ale i o rodinu. Takže se uklidni a nedělej žádný hlouposti!“ Varoval ji a odstoupil od ní o krok.
„Já jsem klidná. Ten kšeft dostanu a neohrozím tě při tom, neboj se.“ Vypila sklenku a odložila ji s úsměvem na stůl. „A teď musím pracovat.“
„Fajn, ale tvoje extrémní ambice mě začínají docela děsit,“ Andy dopil panáka a zamířil ke dveřím, aby mohl odejít.
Mia se jen zasmála a zvedla telefon. Nebyl až takový problém tu modelku přesvědčit. Stačila jedna fotka z jejího mládí, kde měla pár kilo navíc a ne zrovna hezkou tvářičku. Jak snadné bylo manipulovat s takovýma hloupýma holkama. Možná až směšně jednoduché. Bylo jasné, že tu smlouvu získá naprosto bez problémů.

***

„Tome?? Právě mi volal manažer Emmy, že… Emma to celé zrušila a bude spolupracovat s Miou.“ Jane vtrhla do Tomovy kanceláře a nevěděla, co má dělat. Tom vypadal taky dost zaskočeně a nechápal, co se děje.
„Vždyť jsme přece byli domluvení.“ Pozvedl obočí a rozhodil rukama.
„Ano, všechno jsem s ní domluvila. Nechápu, jak se tohle mohlo stát.“ Sledovala Toma a čekala, až jí dá nějaký příkaz, aby ho mohla splnit a všechno tak zachránit.
„Zavolej jejímu manažerovi a dej mi ho.“
„Nedostupný,“ vydechla, když mu zkoušela volat, ale nic.
„Tak zavolej, přímo Emmě.“
„Taky nedostupná, Tome… co budeme dělat?“ Jane začínala opravdu panikařit.
„Kde Emma je?“ Zeptal se jí Tom a Jane na něj nechápavě koukala.
„Tome, co chceš dělat? Prostě se rozhodla a večer se vrací letecky do Říma.“
„Ptám se tě, kde je.“ Zadíval se na ni Tom a Jane začala hledat něco ve svém telefonu.
„Někde to tady mám, vydrž.“ Prohledávala svoje zprávy, až to našla. „Je v Long Beach, ve kterém hotelu a tak, ti pošlu na mobil, ano?“ Tom kývl a rovnou zamířil do bratrovy kanceláře.

„Andy, musím jet do Long Beach.“ Oznámil mu a trochu nervózně vydechl.
„Co tam budeš dělat?“ Nechápal blonďák a sledoval Toma, jak chodí sem tam.
„Musím za Emmou. Mia nám ji vyfoukla pod nosem, tak ji jedu získat zpátky.“ Vysvětlil mu rychle a v ruce promnul svoje kameny. Potřeboval teď získat energii, hodně energie.
„Pane Andreasi, donesl jsem vám ty složky,“ usmál se černovlásek, když vpadl do kanceláře a uviděl tam i Toma.
„Tak já jedu,“ kývl Tom na svého bratra a chtěl vyjít ven, ale Andreas ho zastavil.
„Hele brácho, vezmi si Billa s sebou. Třeba se ti bude hodit, hm?“ Nabídl mu a Bill jen vykulil oči.
„Co? Pan Tom mě na nic potřebovat nebude, umí se o sebe postarat sám.“ Když ale viděl pohled Andrease, rychle obrátil. „Ovšem, jestli je to potřeba, tak samozřejmě pojedu. Kam vůbec jedeme?“ Podíval se na Toma.
„Do Long Beach, počkám na tebe venku.“ Oznámil a rovnou se vydal ven.

Když Bill zůstal s Andreasem, blonďák se k němu přiblížil. „Udělej všechno pro to, aby si Tom s Emmou nepromluvil, rozumíš?“
„Kdo je Emma? A… jak tomu mám zabránit?“ Vykulil trochu oči a nechápal, co se to po něm zase chce.
„Jestli brácha ten kšeft dostane, jsme nahraný, rozumíš?“ Zaprskal Andreas, a pak kývl směrem ke dveřím. „Běž už.“
Bill ještě vzal Tomovu koženou bundu a vydal se tady do garáží. To se řekne, zabránit, ale jak? Nechápal, jak to má udělat. Když takhle nesl Tomovu bundu a více ji naklonil, z kapsy vypadl Tomův řidičák. Usmál se pro sebe a zvedl ho. Kousl se do rtu a rozhlédl se kolem sebe. Nikdo tu nebyl. Rychle jeho řidičák schoval do svojí kapsy a přidal se k Tomovi do garáže.
„Pane Tome, vaše bunda,“ podal ji Tomovi a usmál se.
„Sakra, měl jsem v ní řidičák.“ Vydechl, když prohledával její kapsy. Dneska ho musel použít při kontrole, když ráno jel do práce, a pak ho jen tak zastrčil do bundy a teď tam nebyl.
„Chcete, abych… se po něm podíval?“ Nabídl mu Bill. Musel to co nejvíce zdržet. Jak jinak zajistit, aby s tou holkou nestihl mluvit?
„Ne, na to není čas. Ty… máš řidičák? Řídíš?“ Podíval se na Billa a ten kývl na souhlas.
„Tak řiď ty.“ S tím rovnou nasedl do auta a Bill ho napodobil.

***

„Pane Bože, Bille… co to děláš?? Nesmíš pouštět ten volant.“ Tom si promnul kořen nosu. Tohle bylo šílené. Bill jel jako šnek a za nimi se tvořila kolona aut, která na ně troubila a snažila se je předjet. Tom začínal šílet.
„Bille, jedeš čtyřicítkou, lidi za námi už šílí. Podívej se na tu kolonu. Myslím, že ztrácí nervy. Proč jezdíš tak pomalu, hm? Čtyřicítka, to snad není pravda. Šlápni na plyn.“ Tom začínal šílet taky. Spěchali a Bill jel takhle pomalu.
„Ale pane Tome, já… mám strach, nemůžu jet víc než čtyřicet.“ Zakroutil Bill hlavou a stále sledoval cestu před sebou.
„Ale teď už jedeš dvacítkou, ne čtyřicítkou. Když takhle budeš dál pokračovat, způsobíš nehodu. Lidi za námi opravdu šílí, snaží se nás předjet. Moc tě prosím, zrychli. Vždyť máš před sebou volno, cesta je úplně prázdná.“

„Já prostě nemůžu, nemůžu,“ vydechl Bill a podíval se krátce na Toma.
„O čem to stále mluvíš? Prostě šlápni na plyn!“ Rozhodil už nechápavě rukama a zakroutil hlavou.
„Faaajn, jak chcete.“ Pokrčil Bill a přišlápl plyn až na podlahu. Auto okamžitě zrychlilo a Tom vykulil oči.
„Co to děláš?? Chceš nás snad zabít? Máš vůbec ponětí o rychlosti?? Bože teď zase trochu zpomal, ano?“ Ten kluk se mu snad zdál. Byl neuvěřitelný.
„Já jsem vám to říkal, pane Tome.“ Pokrčil rameny, ale dál držel plyn na podlaze,
„Jsi úplně šílený! Teď už to vím, jsi prostě blázen.“ Zasmál se trochu a přemýšlel, jestli tohle není jen noční můra. „Tady zatoč doprava, ano? Doprava, jsem říkal… bože, proč jedeš stále rovně??“ Tom se nechápavě na Billa díval a ten jen pokrčil rameny.
„Tam se mi to nelíbilo, odbočím na nějaké jiné odbočce.“ Odpověděl jednoduše a usmál se trochu. Doufal, že takhle nabral nějaký čas, že tu holku prostě nestihnout. Tom už neměl slov a jen sledoval, jak Bill jede dál. Absolutně někdy nechápal, co se Billovi honí hlavou a ani si nebyl jistý, zda by to vůbec chtěl vědět.

Jeli ještě nějakou dobu, protože samozřejmě nikde nebyla žádná jiná odbočka. Tom se už držel za hlavu a nevěřil, že tu schůzku vůbec stihnou, když se najednou před nimi objevila odbočka a než Tom stihl cokoliv říct, Bill odbočil. Ještě kousek jeli po nějaké silnici, než se z ní stala nějaká bahnitá cesta a dle zvuku, který se ozval, Tom pochopil, že jen tak se dál nedostanou. Tom vystoupil z auta a šel to zkontrolovat.
„Super,“ vydechl tiše.
„Děje se něco?“ Zeptal se Bill a přešel k Tomovi.
„Jo… jo, vlastně jsem čekal, že se to stane. Píchli jsme, no, je to tak…“ Rozhodil rukama a zasmál se.
„Ooo, píchli jsme?“ Vydechl překvapeně Bill a sehnul se, aby se podíval na kolo. Vážně bylo píchlé.
„Ano, gratuluju. Řídíš fakt skvěle.“ Procedil trochu otráveně skrze zuby.
„Co si teď počneme?“ Vydechl Bill a opřel se o auto.
„Podej mi, prosím, hever.“ Zasmál se místo toho Tom.
„Hever?“ Pozvedl Bill obočí a otevřel kufr auta.
„Ano, hever,“ zopakoval Tom a trpělivě čekal.
„Oh tady,“ usmál se Bill na Toma a natáhl k němu ruku. Tom se do ní podíval a přešel ke kufru.
„Tohle je hever, Bille… to, co máš v ruce, je klíč.“ Zasmál se trochu, než se vrátil ke kolu. Bill ho obdivně sledoval. Tom rozhodně věděl, co dělat. Měl neuvěřitelnou sílu a do toho byl i zručný. Možná nebyl až tak špatný nápad, když ho Andreas poslal s Tomem.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)