Na křídlech Albatrosa 24.

autor: Lauinka

Andreas rychle přeběhl k Billovi, který mu čelil tvrdým pohledem.
„Bille? Co tady děláš?“ Vydechl překvapeně a snažil se číst v jeho tváři.
„Vivien mi psala, že našla tu adresu,“ řekl mu a díval se do jeho modrých očí, snad aby v nich našel nějakou podlost, ale tentokrát v nich nic takového nenašel. Rychle uhnul pohledem a zadíval se na činžák před sebou.
„Rozumím, brácha bude rád, že tohle pro něj děláš,“ lehce se na něj usmál. Bill zakroutil lehce hlavou.
„Jsem tu proto, abych odčinil, co jsem provedl,“ řekl tvrdě a znovu k němu zvedl pohled, aby mu ukázal, že vina je i na jeho straně.
„Já jsem taky udělal chybu a tebe jsem využil. Bráchu jsem špatně odhadnul, ale už žádné hry, přísahám?“ Vzal ho za ramena a mluvil tak upřímně, jak jen dokázal. „Pojď, ať to vyřídíme.“ Kývl hlavou směrem k domu a Bill přikývl.

Měli štěstí, jelikož ze dveří domu vyšel postarší pán. Usmál se na ně, a hned si všiml krásného auta zaparkovaného před domem.
„Pane, to auto si tady nenechávejte, jinak vám ho odtáhnou, a potom to budete muset řešit.“ Andreas se na muže podíval a přikývl. „Díky,“ pak se podíval na Billa. „Hned jsem zpátky.“ Bill jen kývl a počkal, až Andreas nasedne. Pak došel blíže k tomu muži.
„Pane, prosím vás… bydlí v tomhle domě někdo, jménem Sánchez?“ Zeptal se rovnou, a když muž hned přikývl, usmál se.
„Ano, v přízemí. Byt číslo čtyři.“ Ukázal mu na dům před sebou.
„Děkuji,“ vyrazil rovnou Bill dovnitř do domu. Zamířil rychle ke dveřím se čtyřkou nad nimi a zaklepal na dveře.

Ty se po chvíli otevřely a před ním se objevil malý chlapík, trochu zanedbaný s tlustými brýlemi na nose. Měl černé mastné vlasy a na první pohled bylo jasné, že nejen jméno je španělské, ale jeho kořeny tam zřejmě sahají. Překvapeně se díval na Billa.
„Prosím?“ Zeptal se rychle, když černovlásek nic neříkal.
„Ehm… vy jste Sánchez?“ Zeptal se pro jistotu. Chlapík rychle přikývl na souhlas a znovu si toho chlapce prohlédl.
„Ano a… kdo jste vy?“ Zeptal se a ne moc přesvědčeně trochu přivřel dveře.
„Já jsem kamarád tvého kamaráda Lucase,“ řekl mu rychle a zadíval se mu tvrdě do očí. Muž zpanikařil a pokusil se zavřít dveře, ale Bill do nich pohotově strčil nohu. Chvíli se přetlačovali, než se Billovi podařilo dostat dovnitř. Chlapík zpanikařil a utíkal bytem, až se zamkl v jednom z pokojů. Bill začal mlátit do dveří.
„Otevři ty dveře!“ Zakřičel na něj.
„Odejděte, nebo zavolám policii!“ Zkusil mu vyhrožovat a doufal, že to bude stačit.
„Jen volej, to se mi hodí. Kolik tak let asi dostaneš za vytváření falešných stránek proti Tomovi Kaulitzovi?? Otevři!“ Znovu udeřil pěstí do dveří.
„Já jsem to nebyl… Já… neznám žádného Toma Kaulitze, odejdi, prosím.“ Snažil se toho černovláska dostat ze svého domu. Začínal se bát.

To už se k Billovi přidal i Andreas a začal klepat na dveře taky.
„Sánchezi, otevři ty dveře, chceme si jen promluvit, jinak je vykopnu,“ oznámil mu blonďák.
„Chci svého advokáta! Nemůžete mi vyhrožovat, já… říkám, abyste odešli!“ Vykřikl znovu ten muž zpoza dveří. Andreas se už chystal, že dveře opravdu vykopne, ale Bill ho zastavil.
„Jsme jenom dva, rozumíš? Co máš s Tomem Kaulitzem.?“ Zkusil změnit strategii Bill.
„Já s ním nic nemám,“ odpověděl rychle a vydechl. „Neznám Toma Kaulitze, někdo… mě k tomu donutil,“ přiznal trochu nejistě. Bill a Andreas se na sebe podívali.
„Kdo tě donutil? Otevři ty dveře, no tak,“ snažil se působit kamarádsky. Muž jen ztěžka vydechl a pomalu otočil klíčem v zámku. Nejistě otevřel dveře a zadíval se na blonďáka za černovláskovými zády. Vypadal poněkud zaskočeně. A Andreas taky. Zamyslel se a vzpomněl si, že toho muže viděl, když přijížděl ke své přítelkyni. On byl zrovna na odchodu a mířil ke svému autu.

„Kdo má problém s panem Tomem? Pro koho pracuješ?“ Pustil se do něj znovu černovlásek.
„Pracuju pro paní M…“ nestihl doříct, když Andreas zpoza jeho zad vpadl k tomu snědému muži a podíval se na Billa.
„Pracuje pro mě,“ vydechl nakonec. Bill se šokovaně zadíval na Andrease a na Sáncheze. Andreas ho hned chytl za ruku a odtáhl do malého obýváku. Bill se okamžitě vydal za nimi.
„Pane Andreasi, co to říkáte? To je vtip? Vy jste najal toho muže?“ Okamžitě se rozběhl k Andreasovi a začal na něj chrlit. „Proč jste sem jezdil? Proč jste mě sem zatáhl?“
„Sánchez tady vůbec neměl být, dal jsem mu peníze, aby zmizel,“ vysvětloval rychle. „Bohužel… nezmizel.“ Pak se zadíval na zmateného muže za Billovými zády. „S tebou si to vyřídím později.“

„Nemůžu tomu uvěřit. Jak jste mohl něco takovýho udělat?! Jak jste mohl panu Tomovi koukat do očí a usmívat se? Já tomu nerozumím!! Co jste za člověka!“ Vykřikl hystericky a strčil do Andrease.
„Bille, tobě nebudu nic vysvětlovat,“ řekl mu chladně Andreas.
„Jak se ještě někdy mám podívat panu Tomovi do očí?? Vy s tím nemáte problém? Vždyť je to váš bratr!! Je na dně! Víte, jak se hrozně trápí? Vy jste opravdu grázl!!“ Procedil skrze zatnuté zuby a kroutil hlavou. Andreas se na něj chladně díval. Pak kývl na toho muže, který tomu jen přihlížel.
„Běž… vypadni odsud,“ pokynul mu hlavou.

Bill ale hned zasáhl a oba muže zadržel. „Nikdo nebude nikam odcházet!“ Pak si stoupl před toho muže a zatlačil na něj. „Musíte mi okamžitě říct všechno, co se tady stalo! V jakém hnusném svinstvu to lítáte. Řekněte mi… proč jste něco takového panu Tomovi udělal?“ Vůbec to nedokázal pochopit. Cítil se naprosto na dně. Potřeboval to pochopit, potřeboval vědět, proč. Sledoval oba dva muže a čekal, který z nich začne konečně zpívat.
„Bille, nic ti vysvětlovat nebudu a koukej vypadnout!“ Zasyčel Andreas a chytil tvrdě černovláska za ruku, aby ho vystrkal ze dveří. Ten se mu ale vysmekl a zakroutil hlavou.
„Nikam nepůjdu a vy… mi všechno vysvětlíte. Pan Tom se brzo dozví, jak odporného bratra má. Všechno mu to řeknu,“ prskal vztekle a díval se do těch ledových očí.
„Jen mu to řekni… a řekneš i svoji část? Že jsi byl u něj doma, kradl informace, že jsi donesl tu složku? Tak co, hm? Je to na tobě.“ Řekl mu stejně tvrdě a skoro měl pocit, že se mu snad i vysmívá.

„Vy jste nejhnusnější člověk, kterého jsem kdy potkal! Ať se stane cokoliv, všechno panu Tomovi řeknu,“ odpověděl tvrdě, ale to už se ve dveřích objevil Tom. Překvapeně zvedl obočí a podíval se na všechny.
„Co mi řekneš, Bille?“ Zeptal se ho a zamířil rovnou k nim.
„Pane Tome,“ vydechl Bill a šokovaně se díval do jeho hnědých očí.
„Ano?“ Přešel k nim ještě blíž a prohlédl si toho muže s nimi. „Co mi chceš říct, Bille?“
„Pane Tome,“ začal znovu, ale nedokázal vyslovit jedinou větu. Jako by měl knedlík v krku. Cítil slzy tlačící se do jeho očí a nevěděl, co říct.
„Zavolám polici, ano? Pak… to budeme řešit.“ Řekl rychle Andreas a položil ruce na bratrova ramena. Ten jen pomalu kývl na souhlas. V tom ale využil příležitosti Sánchez a rychle vyběhl. Strčil silně do Billa, který mu stál v cestě, a vyběhl ze dveří. Bill to nečekal a ta síla, jakou do něj ten muž vrazil, ho smetla a on cítil, jak padá na zem. V cestě mu však stála židle a on se o ni silně udeřil do hlavy.

„Pane Tome, ááááá,“ stihl jen vykřiknout, než dopadl na zem. Tvář se mu ihned stáhla bolestí a on si ruku přiložil na místo vzadu na hlavě, kde ho to bolelo.
Andreas neváhal a rozběhl se za tím mužem, zatímco Tom ihned přiskočil k Billovi. Klekl si u jeho hlavy. Bill se nehýbal a jen ležel. Tom začínal panikařit. Rychle ho vzal do náručí a položil na gauč, co tu byl.
Andreasovi se v jedné malé uličce podařilo dohnat Sáncheze. Rychle ho chytil a tvrdě přirazil na zeď. Muž začínal opravdu panikařit.
„Pane Andreasi, já to nebyl… všechno to naplánovala paní Mia.“ Rychle mu odpověděl a snažil se bránit.
„Odkud mě znáš?“ Zeptal se ho rovnou a ještě více ho na zeď přitiskl.
„Byl jsem u vás ve firmě na stáži. Paní Mia mi dala peníze a nechala mě nahrát ty fotky. Pane Andreasi, prosím… nechci do vězení.“ Rychle mu odpovídal, zatímco se mu v očích objevily slzy.

„Mlč!“ Okřikl ho rychle. „Poslouchej mě, uděláš všechno, co ti teď řeknu, jasný?“ Muž vyděšeně přikývl na souhlas.
Tom rychle vběhl do kuchyně a našel nějaký led, který Billovi v utěrce přiložil na hlavu. Starostlivě si prohlížel jeho nehybný obličej. Dělal si starosti, bál se. Tak strašně moc se bál. Když se Bill ale pomalu pohnul a nejistě zvedl ruku, aby si sáhl na bolavé místo, úlevně si vydechl. Pomalu otevřel oči a zmateně se rozhlédl po místnosti. První, co uviděl, byl Tomův obličej blízko toho jeho.
„Bille?“ Zašeptal tiše a pohladil ho po tváři.
„Pane Tome?“ promluvil tiše a zkřivil obličej bolestí.
„Dobrý? Jak se cítíš?“ Držel dál led na jeho hlavě a sledoval jeho zmatený obličej. Pak Bill jen přikývl a pomalu se posadil.
„Cítím se líp,“ znovu tiše řekl a přivřel oči. V hlavě mu tepalo, ale snažil se nedat to moc najevo.

„Pojď sem,“ vydechl Tom a pomalu jeho hubené tělo obejmul. Pevně ho k sobě přitiskl a pohladil ho po zádech. „Vylekal jsi mě,“ zašeptal tiše do jeho vlasů. Bill přivřel oči. Chtělo se mu plakat. Nevěděl, jestli kvůli tomu, že je šťastný v Tomově náruči, nebo proto, že mu nedokázal všechno říct. „Bude to dobrý,“ zašeptal Tom znovu.
Bill zavřel oči a užíval si to teplo a ten pocit, který se v něm hromadil, než si vzpomněl na Andrease. „Kde je pan Andreas?“ Zeptal se tiše.
„Běžel za tím chlapem,“ odpověděl mu a pohladil ho po zádech. „Co jsi mi chtěl říct?“
„Pane Tome, já… já jsem,“ zavřel oči připraven všechno říct, když Andreas přitáhl zpátky toho chlapa.
„Pojď sem, pojď!“ Strčil Sáncheze, až skoro upadl. Nejistě klopýtl a podíval se po Tomovi, který pustil Billa, vyskočil na nohy a rozběhl se proti tomu muži.

„Ty hajzle!! Málem jsi ho zabil.“ Strčil do něj silně, až skončil na zdi. Chtěl se bránit, ale Tom ho tvrdě natiskl na zeď a držel ho tam. „Co jsi zač?!“ Sánchez se snažil bránit a rukama si krýt obličej, kdyby náhodou přišla rána. Andreas rychle zakročil a položil bratrovi ruku na rameno, aby ho zastavil.
„Brácho, uklidni se!“ Rychle se ho snažil od toho muže odtáhnout, než se stane nějaké neštěstí.
Bill se vyděšeně díval na celý ten výjev, chtěl tam jít a zastavit Toma, ale hlava ho bolela, a navíc by ani nedokázal Toma odtáhnout.
„Pane Tome, prosím. Pane Tome!“ Promluvil alespoň a doufal, že tak přitáhne jeho pozornost. Tom pomalu povolil a Andreas ho za ramena odtáhl dál od toho muže.
„Brácho, uklidni se!“ Vyhrkl rychle Andreas, když se Tom znovu pokusil vrhnout na Sáncheze. „Bill tě zachránil. To Bill to zařídil, on našel tu stopu. Musíme mu poděkovat,“ zadíval se na Billa, kterému poklesla čelist, a když se na něj podíval i Tom, jen párkrát zamrkal a šokovaně ho sledoval. Tom však dlouho v klidu nevydržel a znovu se otočil k tomu muži.

„Tak kdo jsi? Kde ses tu vzal?“ Propaloval ho pohledem. Andreas ho za triko přitáhl a hned ho pobídl.
„No tak, pojď a řekni nám všechno,“ všichni se na něj dívali a on vypadal, že se snad rozpláče. Posadil se kousek od Billa a sledoval všechny okolo sebe. Byl pod strašným tlakem. Podíval se na Andrease za svými zády.
„Pane… to já jsem… nahrál vaše fotky na internetové stránky se starším datem,“ přiznal tiše.
„To vím, ale pro koho děláš? Kde jsi vzal ty fotky? Kdo ti je dal?“ Křičel po něm Tom a přecházel sem a tam před gaučem.
„Nikdo,“ vydechl tiše. „Byl to můj nápad, s kamarádem jsme se dostali do systému vaší firmy, tam jsme viděli vaše soubory a chtěli jsme je použít.“ Mluvil naprosto roztřeseně a vyděšeně.
„Chtěli jste je použít… To se vám povedlo! Co máš se mnou za problém?“ Zeptal se ho napřímo a trochu se k němu přikrčil.

„Pane Tome… já jsem ve vaší firmě dělal stáž a… no vyhodili jste mě, tak… chtěl jsem se pomstít,“ zašeptal skoro slyšitelně a pomalu zvedl pohled.
„Práci jsem nedostal, tak zničím šéfa… To se ti teda povedlo!!! Bravo, takhle se dál nedostaneš. Buď rád, že musím řešit daleko důležitější věci než tebe! Modli se, aby se Billovi nic nestalo, jinak bych tě musel…“ nedopověděl, ale místo toho ho chytl pod krkem a přimáčkl do sedačky.
„To ne, pane Tome, ne!“ Vyskočil rychle Bill na nohy a snažil se ho zastavit. Když Tom cítil tlak na hrudi, povolil a ustoupil. Podíval se na Billa, který se ho dotýkal a díval se mu do očí. „Pane Tome, prosím…“ vydechl tiše a znovu zkřivil obličej bolestí.
„Volal jsi tu policii?“ Zeptal se naštvaně Andrease a podíval se na něj.
„Jede sem Robert… společně s policií,“ kývl na souhlas Andreas.
„Proč sem jede policie?“ Zeptal se rychle zmateně Sánchez a podíval se po Andreasovi.
„Ticho,“ zašeptal směrem k němu blonďák a podíval se na bratra, který veškerou pozornost věnoval Billovi. Pohladil ho po vlasech a usmál se na něj.
„Pojedeme do nemocnice, uhodil ses do hlavy,“ hladil ho po vlasech a doufal, že je v pořádku.
„To není potřeba, pane Tome,“ zakroutil hlavou Bill.
„Bille, prosím… klid,“ Znovu ho obejmul a přitulil si ho ke svému tělu.

***

Když přijela policie, okamžitě Sáncheze naložili. Snažil se ještě mluvit s Andreasem, ale ten ho ignoroval.
„Počkej tady s Billem, jdu pro auto,“ řekl Andreasovi Tom a zmizel. Andreas se rychle podíval na Billa.
„Musíme si promluvit,“ řekl mu jen. Bill se podíval do jeho očí a zakroutil hlavou.
„A o čem? Že jste si vymyslel nový podvod?! Pan Tom se to musí dozvědět!“ Vykřikl, až mu zatepalo v hlavě a on usykl.
„Když mu všechno řekneš, vymaže nás dva ze svého života a odjede někam pryč a už nikdy nikomu nebude věřit! Slibuju, že to napravím, věř mi, prosím tě.“ Začal se rychle obhajovat a zkoušel uklidnit i Billa.
„Jak tohle chcete napravit? Jak napravíte lži, ke kterým jste mě dohnal?! Jak vezmete zpátky všechny zákeřnosti? Do jaké špíny jste mě to dostal?“ Díval se při tom do jeho očí. Nechápal, jak takový člověk může vůbec být sám se sebou.

„Bille, uklidni se,“ chytl ho za ramena, ale Bill se vytrhl.
„Nechtě mě,“ zaprskal vztekle.
„Bille, poslouchej mě, udělal jsem obrovskou chybu, všechno to napravím, slibuju ti to.“ Snažil se znít co nejpřesvědčivěji.
„Dobře, když je to takhle, tak si pojďme s panem Tomem sednout a promluvit si.“ Řekl klidně a skoro ho o to prosil očima.
„Ty bráchu neznáš, nesnáší lži a intriky, nepochopil by to,“ zakroutil hlavou. „Vymazal by mě ze života.“
„Jak to víte? Třeba to tak nebude, třeba…“ chtěl dál pokračovat, ale Andreas ho hned přerušil.
„Vím to… vím, jak se drží svých zásad. Vymazal i matku a už se s ní nikdy neviděl. Vymaže mě i tebe, věř mi,“ řekl mu naprosto upřímně a vydechl tiše.

„Já… já už… nevím, čemu mám věřit,“ povzdechl si tiše Bill a přejel si rukou po tváři.
„Stačí, když mu nic neřekneš. Zítra to dám všechno do pořádku, napravím to. Ještě jednou mi věř, prosím.“ Zadíval se na něj a Bill nejistě přešlápl.
„A co bude se Sánchezem? Kvůli vám půjde do vězení?“ Zeptal se a sledoval blonďáka.
„Postarám se o něj, věř mi, nic se mu nestane.“ Řekl mu rychle a Bill chtěl něco odpovědět, ale to už se vracel Tom, a dokonce za nimi dojel i Robert.
„Ahoj Bille, co je ti?“ Zeptal se Robert překvapeně, když viděl, jak si u hlavy drží utěrku.
„Nic, je to jen škrábanec, o nic nejde,“ rychle ho uklidnil a pomalu zakroutil hlavou.
„To jsem rád,“ usmál se na něj upřímně, a hned zvedl oči k Tomovi, který se k nim přidal. „Gratuluju, Tome, obhájil ses,“ poplácal ho po zádech.
„Díky… o zbytek se postaráš, že jo?“ Kývl na něj a Robert hned souhlasně přikývl.
„Spolehni se.“
„Pojď, Bille, pojedeme,“ otočil pohled znovu k černovláskovi.
„Pane Tome, to opravdu není nutné. Já… už to doma nějak zvládnu.“ Vydechl tvrdohlavě, ale Tom si stál za svým, a nakonec ho pomalu nastrkal do auta. Andreas hned trval na tom, že pojede s nimi, že Tomovi s Billem pomůže. Ten souhlasil, a pak se rozjel směrem k nemocnici. Bill nemluvil a snažil se utřídit si myšlenky. V nemocnici mu udělali nějaká vyšetření, ale nebylo to nic vážného. Ovázali mu hlavu obvazem a pustili domů. Bill si chtěl vzít taxi, ale Tom trval na tom, že Billa odvezou.

***

„Vítejte, pojďte, pojďte dál… Bille, co se ti stalo?“ Vyhrkla hned Simone, když viděla svého syna s ovázanou hlavou.
„Nic… praštil jsem se do hlavy, jsem v pořádku.“ Řekl hned a zamířil do domu.
„Vítám vás, pánové,“ usmála se žena na oba muže.
„Já jsem Andreas, Tomův bratr.“ Představil se hned, a pak společně zamířili na zahradu, kde seděl i Gordon.
„Ááá, pane Tome, vítám vás,“ hned se zvedl od stolu a podal Tomovi ruku.
„Dobrý den, jak se máte?“ Zeptal se slušně, když mu ruku stiskl.
„Mám se dobře… a vy?“ Usmál se a podíval se za Tomova záda, kde se objevil další muž.
„Dobrý den, já jsem Andreas.“ Hned se představil a podal ruku Gordonovi i on.
„Dobrý den, pane Andreasi, těší mě. Pojďte dál, posaďte se,“ ukázal na křesla venku na zahradě, rozeseté kolem velkého stolu.

„Víte, Bill měl takovou malou nehodu, ale nemusíte se ničeho bát. Odvezl jsem ho do nemocnice, a teď jsem ho chtěl osobně odvézt i domů, ale… opravdu nemějte strach, je v pořádku.“ Ujal se hned slova Tom, když se posadili, a při řeči máchal rukama směrem k Billovi, který tam prostě jen seděl, ale byl duchem jinde.
„Děkuji vám, moc děkuji,“ vydechl Gordon a podíval se na Billa.
„Pane Tome, ten kluk je od malička nešikovný, do všeho hned vrazí, všechno vylije, rozbije, a nakonec si ublíží.“ Matka se zadívala na svého syna, a ten jí věnoval otrávený pohled.
„Bill a nešika, opravdu? No já jsem nikdy nebyl svědkem, že by byl nešikovný.“ Usmál se a podíval se na černovláska, který vypadal poněkud smutně. „No… my už půjdeme,“ řekl nakonec a usmál se na Simone.

„Vždyť jste teď přišli, dejte si alespoň čaj nebo kávu. Vážili jste cestu, abyste odvezli Billa domů, sedněte si.“ Přikázala hned Simone a zakroutila hlavou.
„Promiňte, ale… musíme se vrátit do práce,“ usmál se omluvně Andreas. „Půjdeme?“ Podíval se na Toma a ten přikývl na souhlas.
„Jo, půjdeme. Doktor říkal, že Bill nesmí do rána usnout.“ Podíval se na Gordona, a pak se otočil k Billovi. „Bille, nechceš, abychom se ti věnovali, abys neusnul?“ Nabídl mu hned Tom a usmál se.
„Není třeba, zvládnu to sám,“ odpověděl otráveně, ale oči nezvedl.
„Dobře, jen… buď opatrný, ano?“ Vydechl ještě rychle, a když Bill kývl na souhlas, rovnou se zvedli k odchodu. Rychle se rozloučili a Gordon je vyprovodil k východu. Když Bill zůstal se Simone sám, matka se na něj tvrdě podívala.
„Chováš se, jako bys ty lidi nesnášel! Chybělo jen, abys je snad vyhodil! Jsi v pořádku? Zlato, proč jsi tak strašně nešikovný? Proč to děláš?“ Zeptala se matka trochu utrápeně. Bill se rychle zvedl na nohy a zamířil do domu.
„Jdu se převléknout,“ oznámil ji, ale když se otočil, praštil se znovu do hlavy. „Auu, kruci.“ Vydechl a vběhl rychle po schodech nahoru do svého pokoje.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)