Na křídlech Albatrosa 25.

autor: Lauinka

Andreas neváhal ani na chvíli, a když se rozloučil s Tomem, rovnou si jel vyzvednout svoje auto. Pak se rozjel směrem k domu Mii. Tohle mu musela vysvětlit. Dostala ho do neuvěřitelné situace a on teď chtěl slyšet pravdu. Cítil se podvedený, zhrzený a využitý. Ucítil příchuť vlastních her. Se skřípěním brzd zastavil před jejím domem a rovnou se rázným krokem rozešel ke dveřím. Opřel se prstem o zvonek a čekal. Po chvíli Mia otevřela dveře. S překvapeným výrazem hleděla do známé tváře, která byla najednou tak strašně neznámá.
„Andreasi?? Co se děje?“ Vykulila oči a kousek uhnula, aby její naštvaný přítel mohl projít.
„Co to děláš?! Co si myslíš, že děláš?!“ Vyjel po ní ihned tvrdě a rozhodil rukama.
Mia překvapeně koukala a zavřela dveře. „Andy, uklidni se.“
„Jak se mám uklidnit? Přestaň mi už konečně lhát! Sánchez už nám všechno řekl, byla jsi to ty!“ Ukázal na ni prstem a nebezpečně se k ní přiblížil. „Pošpinila jsi bráchovo jméno a špiníš i moje jméno!! Uvědom si, že jsme ze stejné rodiny!“ Zasyčel jí přímo do tváře, než odstoupil. Měl strach, že by jí mohl ublížit.

„Andy, kdo to je? Já toho člověka ani neznám. Kdo je Sánchez?“ Pokrčila rameny a dál hrála svoji hru.
„Pořád mi jen lžeš! V kempu, když jsi za mnou přišla, ukradla jsi ty fotky a dala je Sánchezovi!“ Zařičel znovu a zadíval se na ni.
„Andy,“ usmála se a pohladila ho po hrudi. On její ruce odstrčil a couvl.
„Nesahej na mě!“ Zasyčel a ztěžka dýchal.
„Udělala jsem to z lásky,“ zapředla tiše a pokusila se znovu přiblížit k blonďákovi. Ten jen zakroutil hlavou.
„Je konec,“ oznámil jí suše.
„Nedělej to, prosím. Neudělala jsem to schválně. Věci se daly prostě do pohybu, ale když je Tom dole, když chce odejít z firmy, tak ho nech. Nechtěli jsme to takhle od začátku? Nechtěli jsme, aby ses stal šéfem?“ Usmála se a znovu se snažila vlísat k němu. Chytl její zápěstí a zakroutil znovu hlavou.
„Jsi nebezpečná ženská!“ Zavrčel, a potom ji pustil a obešel stůl. „Chci se stát šéfem, ale ne takhle. Jak si můžeš myslet, že pošpiním pověst své rodiny!“ Vykřikl a shodil na zem několik skleniček. „Jak… jak jsem tě mohl milovat?“ Zeptal se sám sebe, i když nahlas.
„To, co jsem udělala, jsem udělala pro tebe… udělala jsem to pro nás,“ naléhala na něj a zadívala se do jeho tváře.

„Žádné pro nás už není… ani nebude! Ponížila jsi mého bratra… jak se mu mám teď podívat do očí?“ Praštil pěstí do stolu.
„Proč po tom pátráš? Sánchez prozradí moje jméno a všechno bude proti mně!“ Opřela se o stůl taky.
„Ten nic neřekne… mluvil jsem s ním, slíbil mi to.“ Narovnal se a zamířil ke dveřím, už tady nechtěl být. Potřeboval pryč.
„Proč jsi s ním mluvil, hm? Proč nevyzradí moje jméno? Protože mě miluješ… Chceš mě chránit.“ Znovu přešla k němu a pokusila se ho obejmout.
„Myslíš, že tě miluju?“ Zeptal se jí a ironicky se zasmál. „Kdyby to řekl, všechno by vyšlo najevo. Přišel bych o firmu, o všechno, ale máš veliký štěstí, protože Bill si myslí, že mladší hloupý bratr žárlí na toho staršího. Ale o něj se postarám, protože on je v tom taky namočenej. A ty,“ ukázal na ni prstem. „Už mi nevolej, my dva jsme spolu skončili!! Navždy!!“ S tím odešel rovnou z jejího domu a zamířil k autu.
„Andy, Andy, prosím… můžu ti to vysvětlit. Prosím.“ Ale Andreas skočil do auta a rozjel se rovnou pryč.

***

Vivien čekala na Billa v parku. Chtěl s ní mluvit, a jelikož v telefonu zněl opravdu smutně, neváhala ani na chvíli.
„Bille… copak je? Copak se stalo?“ Vychrlila na něj hned, když viděla, že má obličej celý červený, nejspíše od toho, jak brečel.
„Stalo se něco strašného… zničil jsem panu Tomovi život. Jsem tak… nešťastný,“ zavzlykal znovu a rychle otřel nové slzy.
„Pojď, posaď se a všechno mi to řekni, ano?“ Usmála se Vivien a snažila se ho uklidnit. Bill jí pomalu řekl všechno, co se dneska stalo. Vivien byla překvapená a bylo jí Billa opravdu líto. Dostal se do pěkných lží a podvodů.
„A jak se z toho maléru chceš dostat, zlato?“ Zeptala se nakonec a podívala se na něj.
„Já… vůbec nevím,“ povzdechl si. „Nejdřív jsem si vymyslel lež s přítelem, pomohl jsem panu Andreasovi sabotovat firmu a způsobil jsem, že byl pan Tom označen za plagiátora. Kdyby se cokoliv z toho dozvěděl, tak se mnou už nikdy nepromluví.“ Složil hlavu do dlaní a vydechl.

„A co chceš dělat? Napadá tě něco?“ Pohladila ho po zádech, když znovu začal vzlykat.
„Chci mu to všechno říct, aby věděl, co jsem zač, aby věděl, jak jsem byl falešný, a aby věděl, co je zač pan Andreas, a pak odejde navždy z mého života a už se nevrátí. Nebo dám výpověď a odejdu z jeho života já, v každém případě už nikdy pana Toma neuvidím a on půjde za tvou svojí Sofií.“ Vzdychl a pevně objal svoji kamarádku, jak ho ovládla další vlna vzlyků.
„Řekni mi, Bille, proč ses musel zamilovat zrovna do svého šéfa? Nebyla to od začátku nemožná láska?? No… alespoň jsi to ty říkal.“ Povzdechla si a pohladila ho po zádech.
„Já jsem se tomu bránil, ale stačilo jenom vidět jeho tvář. Já jsem to opravdu nechtěl.“ Zašeptal tiše a rychle si otřel oči.
„Jak ses jen mohl takhle nešťastně zamilovat,“ povzdechla si a pohladila ho po vlasech.
„Co si jen počnu?“ Zakroutil hlavou a znovu setřel další slzy.
„Na něco přijdeme… uvidíš.“ Usmála se na něj a dala mu pusu na tvář.

***

Chtěl chvilku klidu, potřeboval přemýšlet. Potřeboval utřídit myšleny. To, co se dneska stalo, byl jeden velký chaos. Vlastně mu byl jedno ten chlap, jediné, na čem mu opravdu záleželo, byl Bill. To, jak spadl a uhodil se do hlavy, v něm vyvolávalo zmatek. Měl to stále před očima. To, jak se objali, to, jak cítil tu krásnou vůni. Unaveně si přejel rukou po tváři a upil ze sklenice s whisky. Zrovna to chtěl zabalit a jít spát, když se mu rozezněl telefon.
„Sofie?“ Promiň, nemohl jsem ti zavolat, hrozně moc se ti omlouvám. Ano, v pohodě, dobrý. Sice to chvíli potrvá, ale ano, jsem zproštěn viny.“ Přikývl a napil se znovu ze sklenice. „Mám se fajn, chtěl jsem přijet, ale nezvládl jsem to, ale určitě přijedu, určitě. Ano, určitě… abychom si promluvili,“ vydechl a vstal, aby se prošel. „Nevíš o čem? Ale no tak, Sofie… myslím, že víš, o čem. A… o tom si chci promluvit.“ Pokrčil rameny a zhluboka se nadechl. „Nejde to, Sofie… ne, nejde. Jsme k sobě přece upřímní, že? A nikdo mě nezná tak dobře, jako ty. Nefunguje to.“ Zadíval se na hvězdy a na chvíli zavřel oči. „Ne… nikoho jinýho nemám, tedy ne tak, jak si to představuješ. Sofie… chceš se teď o tom opravdu bavit?“ Přejel si rukou po tváři. „Ano, někdo tu je, ale nic mezi námi není… jsem z toho všeho zmatený. Hodně… je to totální chaos… Sofie, prosím… už se na nic neptej. Přijedu za tebou co nejdřív a promluvíme si. Dobře, ahoj.“ S tím hovor ukončil a odhodil telefon na stůl.

Zamířil do ložnice a svalil se na postel. Nedokázal stále Billa vymazat z hlavy. Měl před sebou obraz, když zazvonil u jeho dveří a chtěl mu něco říct… pak obrazy z dneška, když mu Andreas říkal, že ho zachránil Bill, že on přišel na tu stopu.

***

„Bille, jdeš pozdě,“ řekla mu rychle Nancy, když vešel do firmy.
„Pan Tom, už je tady?“ Zeptal se jí a následoval jí.
„Ano, všichni jsou už tady. Čekáme na tebe,“ usmála a zavedla ho do zasedačky, kde už vážně všichni byli a Tom měl proslov.
„Zjistili jsme, že se do naší sítě naboural hacker, ukradl moje návrhy a dal je na internet, jako kdyby byly staré. Hacker byl dopaden a přiznal vinu. Na věci pracují naši právníci. Bill, který byl tváří kampaně, byl taky poškozen a byla to pro mě těžká chvíle a chtěl bych moc poděkovat svému týmu, přátelům a hlavně mému partnerovi, kolegovi a především mému bratrovi Andreasovi.“ Poplácal Andyho po zádech. „A nakonec bych chtěl poděkovat přede všemi tajnému hrdinovi Billovi za podporu, kterou mi poskytl. Jemu vděčíme za dopadení hackera a nápravu mého renomé. Bille, moc, moc ti děkuju a děkuji i vám, že jste sem přišli.“ Usmál se na všechny Tom. Najednou to byl úplně jiný člověk. Plný energie a elánu a Bill nevěděl, jak se tvářit. Vůbec se necítil jako hrdina, naopak. Snažil se trochu usmát, ale spíše to muselo vypadat jako nějaký škleb než úsměv.

„Bille, pojď se mnou, prosím,“ řekl černovláskovi, který jen šokovaně postával ztracen ve svých myšlenkách. Samozřejmě neprotestoval a následoval Toma. Když se dostali do soukromí, Tom hned Billovi nabídl jednu židli.
„Prosím,“ usmál se a sedl si hned na tu druhou.
„Ne díky, já… raději budu stát,“ stoupnul si tedy naproti němu a opřel se o pult.
„Doufám, že ti to nevadilo,“ začal Tom a podíval se mu do tváře.
„Pane Tome, toho hackera dopadli přece Vivien s Jay Jayem, ne já,“ zakroutil nesouhlasně hlavou.
„A koho to napadlo? Tebe… Ale já tady nemluvím o žádném hackerovi… to ne,“ zakroutil hlavou hned Tom. Bill nechápal.
„A o čem mluvíte?“ Zeptal ho nejistě.
„Mluvím o tobě, Bille… v mém životě bylo focení jediná věc, o které jsem si myslel, že k ní patřím. Jinak jsem se všemu, co by mě mohlo svázat, vyhýbal. Já a foťák, nic víc. Byl jsem samotář. Víš, co jsem cítil, když mi odebrali licenci?“ Bill tiše polkl a sledoval jeho tvář.
„Nevím,“ zašeptal tiše.

„Chtěl jsem utéct někam pryč, možná na nějaký ostrov a už se nikdy nevrátit, ale nestalo se. Svět se mi nezbortil,“ zadíval se mu hluboko do očí. „Díky tobě. Jsi člověk, kterému můžu důvěřovat.“ Bill zamrkal a rychle uhnul pohledem. Cítil slzy, které se tlačily do jeho očí. Cítil, jak se mu těžce dýchá, jak uvnitř umírá.
„Pane Tome, já…“ chtěl se přiznat, všechno mu to říct, ale Tom ho přerušil. Vzal ho za ruku a stiskl ji ve své.
„Bille, když jsi byl u mě, chtěl ses mi k něčemu přiznat. Nedořekl jsi to… co to bylo? Můžeš mi to říct teď.“ Usmál se na něj a naklonil hlavu na stranu.
Bill nějakou chvíli mlčel, prohlížel si jeho tvář, jeho upřímné oči a cítil, že nemůže. Že se mu nemůže přiznat, že ho miluje, ne po tom všem, co se stalo. Tom čekal, sledoval ho a jen čekal. Bill rychle zakroutil hlavou a zavřel oči.
„Teď už ne,“ zašeptal tiše a znovu se na Toma podíval.
„Vážně?“ Zkusil to znovu Tom a dál studoval jeho tvář. Bill rychle přikývl a snažil se zahnat slzy.
„Pane Tome, asi jste mě špatně pochopil… chtěl jsem říct něco ohledně práce, ale už je to pasé,“ vychrlil rychle třesoucím se hlasem. Tom rychle vstal a přiblížil se tváří k jeho.
„Bille, nech toho…“ opřel se čelem o jeho a otřel se mu nosem o ten jeho. „Nejsem dítě,“ zašeptal a rukou ho pohladil po paži
„Pane Tome… opravdu už není co řešit. Je to za námi, už není co řešit,“ vydechl na pokraji slz a rychle se vysmekl z jeho sevření a utekl pryč. Tom zůstal jen stát a díval se na jeho vzdalující se záda.

***

Bill rychle vběhl do Andreasovy kanceláře. Už nemohl, bylo toho na něj moc. Ztěžka dýchal a zadržoval slzy.
„Já už tu nebudu ani minutu, dávám výpověď!“ Zakřičel ihned na Andrease.
„Bille, co blázníš?“ Zeptal se ho překvapeně blonďák.
„Nemůžu se panu Tomovi podívat do očí, po všech těch vašich lžích. Všechno mu to řeknu!!“ Rychle na něj vyrychlil. Andy nervózně přešlápl.
„Můžeš se uklidnit? Teď už to není o svědomí, ale o důsledcích našich činů. Musíme se oba uklidnit a vymyslet nějaký plán.“ Navrhnul mu rychle a podíval se na černovláska.
„Vy a já vymyslet plán? To je snad vtip, ne?“ Zasmál se ironicky a kroutil nesouhlasně hlavou.
„Bille, poslouchej, když to teď někomu řekneš, tak z toho bude skandál. Potřebuju jen pár dní, pak dej výpověď, pokud budeš chtít. Slibuju, že to dám do pořádku.“ Zadíval se na něj a Bill si povzdechl.
„Už nemůžu, pane Andreasi, buď dám výpověď teď, nebo to všechno panu Tomovi řeknu.“

„Chápu, že chceš odejít, nemůžu tě tady držet. Vydrž ještě pár dní, a pak si jdi, kam chceš,“ rychle sáhl do kapsy kalhot a vytáhl malý papírek, který dal Billovi do ruky. „Mám hrozný pocit viny.“
„Co to je?“ Zeptal se rychle Bill a podíval se na kus papíru. Ve skutečnosti to byl šek.
„Abys mohl začít nový život. Jeď na Galapágy, jdi za svým snem. To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat,“ vydechl smutně Andreas a lehce se usmál.
„To je… půl milionu držhubného?“ Zeptal se nevěřícně Bill.
„Neblbni, Bille, to je za to, co jsem udělal.“ Zakroutil hlavou a díval se dál na něj.
„To, co jsem kvůli vám zažil, nemůžou nahradit žádné peníze,“ rychle ten šek roztrhal na malé kousky a položil je na stůl.
„Já… dobře, omluvám se. Zůstaň, prosím, ještě pár dní. Ne pro mě, pro Toma…“ vydechl a zadíval mu do očí. Černovlásek mu ten pohled oplácel, uhnul však, když viděl Toma, jak vešel do svojí kanceláře. „Slibuju ti, že všechno napravím.“
Chvíli mu oplácel ten pohled, než naštvaně zmizel z jeho kanceláře.

***

„Proč jsi mi volala?! Poslouchám, tak mluv!!“ Začal tvrdě, když došel do kavárny, kde se Mia chtěla sejít. Nebyl z toho vůbec nadšený, ale nakonec souhlasil. Rychle si sedl ke stolu a podíval se na ni.
„Viděla jsem ten diamantový náramek, který měl původně patřit mně, ale nosil ho Bill. Myslela jsem si, že mezi vámi něco je a chtěla jsem se pomstít tobě i tvému bratrovi. Moc mě to mrzí, Andy,“ vychrlila na něj rychle. Věděla, že má snad poslední možnost to urovnat.
„Mia a pomstychtivost… nerozlučná dvojka. Jsi tak krásná, že člověk nemůže ani věřit, že v sobě můžeš nést tolik zla. Jak jsme se sem dostali? Jak jsem mohl udělat takovou věc?“ Ptal se spíše sám sebe, protože tomu stále nemohl uvěřit. Všechno to bylo špatně.
„Andy, není žádná věc, kterou bychom nemohli napravit,“ usmála se a pokusila se ho vzít za ruku. On ji však stáhl.
„Když tě táta nespravedlivě vyhodil, chtěl jsem tě vzít zpátky. Nevyšlo to, protože jsem se bál přijít o firmu a o tátu. Nebyl jsem schopen tě vzít za ruku a říct… jdu s Miou, to přiznávám. Tak… jsem ti přihrál pár malých kšeftů, abych ti to vynahradil. Pak to byly další a další a kvůli tvým ambicím jsem se stal člověkem, který okrádá vlastní rodinu i vlastní firmu. Všechno jsi zničila, ne jenom mě, mého bráchu, ale i nás.“

„Zlato, všechno to přejde. Budeme zase spolu, jsme si souzeni. Nemůžeme jeden bez druhého být.“ Usmívala se na něj a snažila se ho přesvědčit. Ale Andreas se tvářil stále tvrdě a zakroutil hlavou.
„Nemůžu tě ani vidět, jsi… odporná,“ zhnuseně se na ní zadíval. Chtěl vstát a odejít, ale chytla ho za ruku.
„Andy, prosím… všechno to přejde. Nikdo se to nedozví, ani tvůj bratr, tak co se děje?“ Zeptala se nechápavě. Nechápala, proč najednou tak vyšiluje.
„Ale Bill to ví, to on šel pro ty fotky. Říká, že dá výpověď, že Tomovi všechno řekne. Přemluvil jsem ho, aby zůstal ještě pár dní, ale jak mu mám zabránit, aby nemluvil, hm?!“ Vyjel po ní ostře a zamračil se.
„Lásko, Bill nic neřekne… nemám obavy, je zamilovaný do Toma.“ Odpověděla sebejistě a zasmála se. Andreas se zamračil ještě víc.

„Co to tu plácáš?!“
„Jsi opravdu tak hloupý nebo slepý? Nikdy sis nevšiml, jak se na něj dívá, jak se před ním třese?“ Usmála se spokojeně a Andreas na ni jen zíral a přemýšlel.
„Tom má přece Sofii, Bill ho nezajímá,“ zakroutil hned hlavou.
„Kdo mluví o tvém bratrovi? Jde o to, že je zamilovaný on. Myslíš, že zůstane ve firmě ještě pár dnů proto, že jsi ho o to požádal? Zůstane, protože nemůže odejít. I kdyby chtěl, bez Toma nemůže být, je bezradný jako hmyz kolem plamene. Možná mu to všechno chce říct, prásknout tebe i sebe, ale nemůže. Nebude riskovat, aby ho Tom nenáviděl.“
„Jak si můžeš být tak jistá?“ Zeptal se okamžitě Andreas.
„Protože když někdo miluje, nemůže si dovolit prohrát. Neopouštěj mě, lásko, slibuju, že to všechno odčiním. Moc tě miluju, Andy.“ Zkusila ho znovu obměkčit.
„Kéž bys mě milovala… Ty miluješ především sama sebe, už mi nevolej, sbohem,“ oznámil jí a zvedl se na nohy. Pak rovnou zamířil pryč z toho místa, pryč od Mii.

***

„Nancy, neviděla jsi Billa?“ Zeptal se dívky, když nikde černovláska neviděl.
„Šel tímhle směrem, jestli chcete, najdu ho,“ usmála se na Toma, ale ten hned zakroutil hlavou a zamířil ho hledat sám. První místo, které ho napadlo, byl archiv. Chtěl vejít, ale uslyšel hlasy. Ihned poznal Billův a Jay Jayův. Věděl, že odposlouchávání je neslušné, ale… téma rozhovoru ho zaujalo.
„Nemám přítele… vlastně jsme se před týdnem rozešli,“ povzdechl si černovlásek.
„Proč jste se rozešli? Co se stalo?“ Zajímal se Jay Jay.
„No, jsme s Oliverem kamarádi už od dětství a vyrůstali jsme spolu. Bylo to dětinské, špatně jsme pochopili, co cítíme.“ Usmál se trochu Bill a podíval se na Jay Jaye.
„Jak špatně pochopili? Jak dětinské?“ Nechápal Jay Jay a díval se na něj docela překvapeně.
„Líbal jsem se ve tmě s někým, koho jsem neviděl, a zamiloval jsem se do něj,“ povzdechl si zasněně Bill.

„Ty ses líbal s někým jiným? A s kým?“ Tohle začínalo být docela zajímavé.
„S Albatrosem“ vydechl a díval se na Jay Jaye.
„Albatros?“ Zeptal se překvapeně Jay Jay, a pak se zamyslel. „To je pták… líbal ses s ptákem?“
„Ne s ním nic nebylo, zamiloval jsem se do jiného muže. Miluju muže, který mě nikdy milovat nebude,“ zničeně si povzdechl.
„Takže je tu přítel, Albatros a muž, který tě nikdy nebude milovat, co to má jako být? Píšeš snad pohádku, Bille, nebo co jako?“ Rozhodil rukama a zíral naprosto nechápavě na Billa.
„Proto jsme se rozešli,“ vydechl, a nakonec to vzdal. „No nic, Jay Jayi, já… už musím běžet,“ rychle se zvedl na nohy.
„Dobře, musím ti něco říct, myslel jsem si, že mi lžeš, takže se ti za to omlouvám.“ Zasmál se trochu nervózně. Bill ho chvíli sledoval, ale nakonec to déle nevydržel.
„Jay Jayi, jak jsi kecal panu Bellinimu, že jsme já a Tom spolu, tak jsem si vymyslel něco podobnýho, ale nesmíš to nikomu říct.“ Rychle to na něj vybalil, a pak Bill utekl.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)