Na křídlech Albatrosa 33.

autor: Lauinka

„To je Jacob?“ Zeptala se překvapeně Jane, když se dívala prosklenými dveřmi do Tomovy kanceláře. Andreas se na ni podíval a přikývl na souhlas.
„Ano,“ sledoval Jane a ta se zamračila.
„Andreasi, dneska jsem viděla Miu, jak snídá právě s Jacobem,“ oznámila mu.
„Vážně?“ Pozvedl obočí blonďák.
„Mia se nám snaží přebrat Eat Just a nebo BIO značku. Nebo se něco snaží ukradnout. Nevím co, ale jistě má něco za lubem,“ složila si ruce na hrudi a věnovala Andreasovi pohled.
„Můj bratr o tom ví?“ Zeptal se jí rychle a podíval se i on dveřmi do kanceláře.
„Ne, mají schůzku bez mého vědomí. Proč mi o tom nic neřekli? A co tam dělá Bill?“ Rozhodila nechápavě rukama.
„Co já vím, tak tam jdi,“ mávl rukou ke dveřím Andreas a Jane se rozešla tím směrem. Lehce zaklepala na dveře kanceláře.

„Tome… mohl bys na chvíli, je to děsně důležitý,“ mávla rychle na Toma, který na ni nechápavě zíral. Zvedl se ze židle a vyšel před kanceláře. „Tome, Jacob se dneska ráno sešel s Miou a je naprosto jasný, že mají něco s Miou za lubem,“ řekla mu rychle a Tom kývl a rovnou rázně vešel do kanceláře
„Jacobe, ty se bavíš s Miou?“ Zeptal se ho napřímo.
„Ano, chtěl jsem, aby dělala design BIO produktů,“ přikývl na souhlas a překvapeně se na Toma podíval.
„Aha, okey… tak to dělej s Miou, my do toho nejdeme,“ zakroutil hned hlavou.
„Proč jako?“ Nechápal Jacob a díval se překvapeně na Toma.
„Dát bio výrobky pod jednu značku a otevřít obchod byl nápad Billa. Buď to budeme dělat celý my, nebo Mia, rozhodni se,“ řekl mu tvrdě a Jacob se zasmál.
„Ty jeden lumpe… Samozřejmě, že budeme dělat s vámi,“ přikývl hned na souhlas.
„Dobře,“ přikývl rychle na souhlas Tom.
„Matka by si to tak přála, tak… já Mie zavolám.“ Vytáhl rovnou telefon a podíval se na Billa a Toma.
„Dobře, zavolej a řekni jí to,“ přikývl na souhlas Tom a podíval se na Billa.

***

„Tak co? Doufám, že jste s výsledkem spokojený,“ usmál se hned Bill, když se domluvili a podal mu ruku. Jacob ji hned přijal a něžně mu jí potřásl. Tom to celé sledoval a musel uznat, že se mu to úplně nelíbilo.
„Naprosto, máš spoustu dobrých nápadů, Bille. Tedy pardon… tedy máte, pane Bille,“ rychle se opravil. Tom se na ně podíval a jen pozvedl obočí. Tohle mělo být co? Tohle cukrování bylo až příliš sladké a přehnané a Tom z toho šílel.
„Klidně mi můžete tykat, všichni mi tady říkají Bille.“ Usmál se na něj sladce.
„Něco ti povím… mám pocit, jako bych tě už někdy viděl. Jsi mi povědomý,“ zadíval se na jeho tvář. Bill se zasmál a hned zpozorněl.
„Co čtyřicáté výročí firmy, byl jste tam?“ Zeptal se Bill s nadějí v hlase.
„No jasně, tam jsme se viděli, byl jsem tam,“ přikývl hned Jacob a Tom na ně nehnutě zíral.
„Byl jste tam… Byl jste v lóži?“ Zeptal se Bill ještě více zaujatě.
„Ano a… ty?“ Zeptal se hned a Bill se zasmál.
„Částečně,“ pokrčil Bill rameny a Tom za stolem jen zakroutil hlavou. Takže si myslel, že tenhle chlapík je jeho Albatros? Vtipné. Už se nedokázal ovládnout a vstoupil do toho.

„Jo… jooo lóže. Teď už tomu rozumím, jasně lóže,“ rychle přikývl na souhlas. „Poslouchej, Jacobe, vzpomeň si, měl jsi ten večer vousy? Co? Udělej si flashback a vzpomeň si… Měl jsi vousy? Ne… neměl jsi vousy,“ zakroutil hlavou.
„Jo, měl jsem vousy,“ kývl na souhlas a nějak nechápal tuhle konverzaci.
„Ne, neměl,“ odsekl hned Tom.
„Ale ano,“ přikývl hned zase na souhlas Jacob.
„Říkám, že jsi je neměl,“ znovu nesouhlasně zakroutil hlavou Tom.
„Měl… jen takové strniště,“ objasnil rychle Jacob, aniž by tuhle situaci pochopil.
„Bille, on vousy vážně neměl,“ podíval se na černovláska, který jen sledoval tu hádku mezi nimi a nechápal, co to do Toma vjelo.
„Pane Tome, říká, že vousy měl,“ ukázal na Jacoba a usmál se.
„Tak fajn, já si to asi nepamatuju,“ vyhrkl trochu naštvaně Tom. „Dobře.“ Vykřikl trochu hystericky a sedl si na malý gauč.

„Tak jo, zítra se půjdeme podívat na ten prostor. Ještě jsem tam vlastně nebyl. Když má člověk hodně nemovitostí, těžko se to hlídá. Tak… co třeba v jednu?“ Navrhl směrem k Billovi a usmál se na něj.
„Zítra je sobota! My o víkendu nepracujeme, takže ani Bill ne,“ ozval se znovu naštvaný Tom z gauče.
„U mě je práce na prvním místě, budu pracovat i v sobotu,“ usmál se na Jacoba a Tom sevřel čelist.
„Dobře, tak zítra v jednu,“ odpověděl Tom trochu tvrdě.
„Domluveno. Tak… zítra,“ usmál se znovu na Billa.
„Ehm… nashle, pane Jacobe,“ usmál se Bill a podal mu ruku.
„Jenom Jacobe, ano“ Věnoval Billovi další úsměv.
„Ahoj, Bille,“ usmál a Bill mu úsměv oplatil.
„Ahoj, Jacobe,“ zasmál se a podíval se na Toma.
„Ahoj, Tome,“ rozloučil se i s Tomem, který mu jen mávnul a podíval se po Billovi. Když Jacob odešel z kanceláře, ihned se vrátil ke konverzaci, kterou vedli před tím.
„Vousy neměl. Ještě nedávno byl holobrádek. Asi se namazal nějakým sérem nebo něčím a vyrostlo mu to. Předtím vousy neměl, určitě. Jsem si tím jistej,“ vybouchl znovu Tom naštvaně. Bill ho chvíli sledoval.
„Jestli je to všechno, tak já jdu,“ pokrčil Bill rameny a popadl přenosnou tabuli.

***

„Vždyť ti jen řekl, abyste zvolnili. Proč hned panikaříš?“ Zeptala se drobná černovláska sedící za počítačem.
„Protože Andrease znám. On nechce jen zvolnit, vím jistě, že se chce pomalu vzdálit.“ Zakroutila hlavou Mia a zadívala se na ni. Věděla, že musí tuhle hru začít hrát pořádně, a tak navštívila svojí dobrou známou Avu, která pracovala v bance.
„Ty to sama víš asi nejlíp.“ Pokrčila rameny a zadívala se do počítače. „Takže ty zastavuješ dům?“ Ujistila se rychle.
„Přesně tak. Bohužel… poslední dobou nechodí moc plateb. Mám velkýho klienta, musím ho získat.“ Poklepala nehty o desku stolu.
„Dobře, tak jo,“ přikývla Ava.
„Chci od tebe ještě něco.“ Podívala se na ni a černovláska zvedla hlavu. „Řekneš Andymu o tom, že jsem ten dům zastavila?“ Usmála se na ni a dala si nohu přes nohu.
Ava se zatvářila poněkud překvapeně. „Cože? Mám mu zavolat a…?“ Nedokončila větu a zadívala se na Miu.
„Správně… Spravuješ i jeho portfolio, tak mu zavolej a řekni: Mia zastavuje dům.“ Usmála se na ni, jako by se nechumelilo.
„Mio, nech toho,“ zakroutila hlavou Ava.
„Proč? Copak ho nezastavuju? Zastavuju. Vždyť nebudeš lhát. Chci jenom, aby o tom Adreas věděl.“ Usmála se na ni znovu. Černovláska trochu znervózněla.
„Promiň, to nemůžu udělat.“ Zakroutila rychle hlavou a podíval se na Miu.

„Po tom všem, co jsem pro tebe dodnes udělala, mě nemůžeš odmítnout. Copak jsi už zapomněla? Dohodila jsem ti všechny klienty,“ odpověděla jí klidným hlasem. Ava trochu znejistěla.
„Ale eticky to není správné,“ povzdechla si, ale Mia se na ni tvrdě podívala.
„Zavolej mu!“ Přikázala jí ostře a Avě nezbylo nic jiného, než po telefonu sáhnout. Vytočila rovnou Andreasovo číslo. Blonďák hovor téměř okamžitě přijal.
„Dobrý den, paní Avo,“ pozdravil jí hned.
„Dobrý den, pane Andreasi, jak se máte?“ Začala vesele a mile.
„Celkem dobře, děkuju. Ehm… ještě jsem vám neodepsal na váš email, ale co nejdříve to napravím.“
„No víte, já vám vlastně volám kvůli něčemu jinému. Nevím tedy, na kolik bych vám to měla říkat, ale jde o to, že dnes za mnou byla paní Mia a žádala o úvěr… no a zastavila svůj dům.“ Řekla rychle, protože jí to bylo opravdu nepříjemné.
„Cože?“ Zeptal se poněkud šokované.
„Vím, že to vy jste ten dům kupoval, proto jsem měla velké nutkání vám to říct. Omluvám se,“ vydechla nakonec, když Andreas nic neříkal.
„To nemusíte,“ ujistil ji rychle. „Děkuji vám za zprávu.“ S tím hovor ukončil.

***

Bill zaklepal na dveře Tomovy kanceláře a rovnou vešel. Nechal tam ještě zbytek věcí z prezentace a chtěl všechno uklidit. Tom chodil po kanceláři a sotva se na něj podíval. Když už byl u dveří, Tom se k němu otočil.
„Už zase, Bille? Zase? Opět?“ Máchal rukou ve vzduchu. Bill se otočil a udělal krok směrem k němu.
„A co má být už zase?“ Zeptal se Toma a lehce nakrčil čelo. Tom udělal dva rychlé kroky směrem k němu.
„Albatros! Zase Albatros? Jo?“ Ptal se ho nevrle a máchal rukama kolem sebe.
„Co, prosím?“ Zeptal se ho nechápavě a díval se na něj.
„Zase ses vrátil k Albatrosovi? Zase ten Albatros? Zase, jo?“ Znovu hystericky na něj spustil.
„Ale já se ho nikdy nevzdal,“ pokrčil nechápavě rameny a díval se na Tomův výlev.
„Nevzdal…“ zopakoval a zasmál se.
„Ne… nevzdal,“ zakroutil rychle hlavou. „O co jde?“ Zeptal se nechápavě.

„Ne, o nic… všechno je v pohodě,“ pokrčil rameny, jako by o nic nešlo, než chytil druhý dech. „Tak já ti něco řeknu, prober se, ano? To není žádnej Albatros, snažíš se zbytečně.“
„A jak to jako víte?“ Zeptal se Bill a díval se na něj. Ta konverzace už ho přestávala bavit. Nechápal, proč do toho musí Tom neustále rýpat. „Najednou je z vás takovej znalec.“
„Co ti na to mám asi tak říct? Co ti mám povídat? Já ti nemám co říct. Vlastně mám!! Ano, dám ti otázku. Chci vědět, cos dělal včera večer u mě doma? Řekni mi to, hned teď.“ Zatlačil na něj a Bill se na něj jen podíval. Nevěděl, co na to má říct. Rychle přemýšlel, a potom řekl první věc, co ho napadla.
„Šel jsem se prostě jen tak projít. A u toho jsem přemýšlel nad Albatrosem. A najednou se kouknu a vidím, že jsem u vás doma. Svítilo se, tak jsem zazvonil, to je všechno.“ Pokrčil ledabyle rameny a podíval se na Toma, který nevypadal, že by mu uvěřil.
„Co říkáš, je nesmysl. Je to úplný, totální nesmysl. Hlava ti občas odchází, teď odešla navždy,“ řekl rychle a dál se na černovláska díval.
„Opravdu?“ Pozvedl obočí Bill.
„Albatros sem… Albatros tam. Co to je? Furt jenom on, to je neuvěřitelný.“ Dál předváděl svůj hysterický výlev.
„Je to tak,“ přikývl jistě Bill.

„A co tvůj přítel, Oliver? Co ten na to říká?“ Přiblížil se k němu blíž a Billa tou otázkou zaskočil.
„O… Oliver, no ano, můj přítel Oliver,“ zamířil dál od Toma a přemýšlel, co dál říct. „Láska s Oliverem skvěle pokračuje, ale tohle je něco jiného.“ Zakroutil hlavou a Tom ho následoval a zase se zastavil až před ním.
„Co to tady říkáš? Posloucháš se vůbec? Copak ty chceš, abych se zbláznil? Tak mi řekni pravdu.“ Tom se k němu rychle přiblížil, až příliš blízko, a Bill znovu začal zmatkovat. „Co máš teda v plánu s Albatrosem?“
Bill se díval do jeho očí a sjel pohledem i na rty a cítil se naprosto paralyzovaný. „Já vám to říkal. Víte, že to chci řešit.“
„Ty to chceš řešit,“ přikývl Tom a zasmál se. „No… tak mi ukaž, jak to řešíš, hm?“ Pobídl ho a ani o kousek se neodtáhl. Jejich tváře dělily jen centimetry a Bill měl pocit, že jeho srdce vyskočí z hrudi.
„Já to řeším hrozným způsobem,“ vydechl tiše a dál se díval do Tomových očí.
„Jakým?“ Zašeptal Tom a jejich nosy se o sebe otřely, když se otevřely dveře kanceláře.

„Tome, jsi tady?“ Uslyšeli hlas a Bill se rychle vzdálil a dělal, že nic.
„Ehm… takže ty složky odnesu zpátky. Na shledanou a zdravím tě, Sofie.“ Vyhrkl rychle a zamířil ke dveřím.
„Ahoj. Bille, jak se máš?“ Usmála se Sofie na černovláska a ten jí hned úsměv opětoval.
„Jo, všechno je dobrý, všechno je v pořádku,“ rychle si upravil vlasy a sáhl na kliku. „No už musím běžet.“
„Pak se za tebou stavím na kafe, Bille,“ přikývla a černovlásek se usmál a raději vyklidil prostor. Když Bill zmizel, Tom se otočil k Sofii a usmál se.
„Jak se máš?“ Zeptal se jí zdvořile, i když v duchu ji proklínal. Byli s Billem tak blízko.
„No víš… vzala jsem si s sebou papíry, abych tady někde v koutku v tichosti mohla pracovat.“ Usmála se na Toma a ten hned přikývl.
„Jasně, tady je skvělý místo na práci, udělej si pohodlí.

***

„Jay Jayi?? Pojď sem,“ zasmál se Bill. „Musím ti něco říct,“ smál se dál černovlásek a naklonil se ke svému kamarádovi, který na něj v očekávání hleděl.
„Našel jsem Albatrose!“ Zasmál se zvesela a Jay Jay vyvalil oči.
„A kde?“ Ptal se hned zvědavě.
„Támhle,“ kývl směrem, kde stál Jacob.
„Kde je?“ Nechápal Jay Jay.
„No přece pan Jacob! Byl na výročí a byl v lóži. Ta věštba nelhala.“ Usmál se spokojeně a sledoval Jecoba.
„Říkáš, že ta věštba nelhala? Takže to vyšlo?“
„Zítra si ještě všechno ověřím a ujistím se,“ vesele zatleskal rukama. Ještě chvíli se díval po Jacobovi, než si vzpomněl, že musí vyřešit i to s Andreasem a zamířil rovnou do jeho kanceláře. Zaklepal a rovnou vešel.

„Pane Andreasi, tohle už není potřeba, prosím,“ položil krabičku s náramkem na stůl. Andreas se na něj překvapeně podíval, a když chtěl Bill odejít, zastavil ho.
„Děkuju ti za všechno, myslíš, že bys měl dvě minuty?“ Zeptal se ho a Bill zatnul čelist.
„A proč?“ Zeptal se ho rychle. Nechtělo se mu s Andreasem mluvit.
„Říkal jsi, že už nepřijdeš, tak proč sis to rozmyslel?“ Zeptal se a Bill si povzdechl.
„Znepokojilo vás to, že?“ Usmál se trochu ironicky.
„Ale ne,“ zakroutil hlavou. „Jsem tvým dlužníkem. Vím, že tu práci potřebuješ a nechci, abys o ni kvůli mně přišel.“
„A taky vám dlužím ty peníze, že?“ Dodal ironicky a pozvedl obočí.
„Neblázni,“ hned zakroutil hlavou Andreas. „Ten dluh smažeme.“
„Já už od vás nechci zadarmo ani halíř. Svůj dluh vám splatím, toho se nemusíte obávat,“ s tím se otočil k odchodu. Andreas ho chytil za ruku, aby ho zastavil, ale on ji okamžitě z jeho sevření vytrhl…
„Bille,“ oslovil ho rychle.
„Prosím?“ Zastavil se, aby Andreas tedy ještě mohl pokračovat.
„Dobře, já vím, že… že jsi mi to slíbil, ale sblížil ses s Tomem. Já se lekl, že mu to řekneš,“ přiznal. Bill se okamžitě zamračil.
„Nikdy panu Tomovi neřeknu, jakýho má bratra. Kdybych mu to řekl, položilo by ho to. Takže tohle nechutné tajemství zůstane mezi námi,“ ujistil ho naštvaně. „Ještě něco?“
„Ne, děkuju,“ podíval se na černovláska a ten vyběhl z kanceláře.

Byl tak naštvaný, že se ani nerozhlédl, když najednou do někoho v plné síle vrazil. Rychle zvedl hlavu a uviděl Toma.
„Já… nechtěl,“ rychle se omluvil černovlásek. Tom se trochu usmál a rukou mu začal urovnávat prameny vlasů, které se nárazem rozcuchaly.
„Já taky ne,“ řekl trochu nejistě.
„Už půjdu, tak abyste to věděl,“ přikývl rychle na souhlas.
„Dobře, zítra v poledne tě vyzvednu a pojedeme tam spolu,“ řekl mu rychle. Bill trochu znejistěl.
„No ale… co na to řekne paní Sofie? Asi jste se zase usmířili, vždyť za vámi přijela na dva dny, tak… abyste neztrácel čas.“ Usmál se na něj, ale Tom se na něj díval naprosto vážně.
„Neusmířili,“ zakroutil hlavou a Bill se mu zadíval do očí, trochu překvapeně. „Máme se usmířit?“ Zeptal se ho a Bill nejistě přešlápl.
„Ano, přesně tak,“ přikývl na souhlas. Černovlásek se podíval na Toma a uviděl, že Tom má jeho šátek uvázaný kolem paže. „Už se vám to nejspíše zahojilo, vrátíte mi můj šátek?“ Zeptal se ho a ukázal směrem k šátku.

„To není tvůj šátek,“ rychle rukou uhnul, aby se k němu Bill nemohl dostat. „Někdo ho nechal na pláži, našel jsem ho tam, opravdu. Ten šátek není tvůj, je můj.“
„Pane Tome, já,“ natáhl se znovu k jeho ruce, aby si ho mohl vzít.
„Můžeš toho nechat, prosím? Nech toho.“ Znovu mu s rukou uhnul. „Na něco se zeptám, ale buď upřímný, jo? Sluší mi to, Bille? Řekni mi pravdu. Sluší?“ Nastavil mu ruku se šátkem a nastavil ji do různých úhlů. Bill na něj nevěřícně zíral. „Nemusíš nic říkat, opravdu… pšt,“ položil mu ukazováček na rty a Bill se na prst podíval. „Rozumím, prostě sluší. Tak to je skvělý, díky.“ Zasmál se a dal se na odchod. „Uvidíme se zítra,“ mávl mu, než zmizel pryč. Bill zatnul ruce v pěst a zamračil se.
„Ptáš se, ale odpověď tě nezajímá,“ rozhodil lehce rukama. „Jo, sluší,“ řekl naštvaně.

***

„Andy co tady děláš?“ Zeptala se Mia, když otevřela dveře, za kterými někdo zvonil. „Překvapil jsi mě.“ Usmál se na něj, ale Andreas na ni jen hleděl a nic nějakou chvíli neříkal.
„Chci s tebou mluvit,“ řekl nakonec.
„Pojď dál,“ kývla na něj a odstoupila ode dveří.
„Proč se bavíš s Jacobem? Snažíš se ukrást mi klienty?“ Začal hned, když se posadili venku.
„Já ti žádný klienty nekradu, chci jen udržet firmu. Cos odešel, jde to s ní z kopce. Musím najít klienty, tak jsem si s ním domluvila schůzku a co jako?“ Pokrčila rameny a Andreas jen lehce plácl rukou do stolu. Pak se zvedl a začal jí tleskat.
„A to mi říkáš jenom tak? Copak v LA žádní jiní klienti nejsou?“ Vyjel na ni znovu.
„S Jacobem jednám už mnohem delší dobu. Jenomže tvůj bratr do toho neustále zasahuje, tak co mám dělat? Finančně jsme na tom špatně,“ povzdechla si a byla se svým malým divadýlkem opravdu spokojená.

„Já vím,“ přikývl blonďák. „Dnes mi volala Ava, prý zastavuješ dům kvůli úvěru,“ řekl ji rovnou a zadíval se na ni.
„Cože? Jak ti tohle mohla říct? Co je to za drzost?“ Vyjela podrážděně a zakroutila hlavou.
„Uklidni se, ano? Měla potřebu mi to říct, ví, že jsem ti ho koupil, tak nevyšiluj, ano?“ Řekl jí ostře a znovu se posadil. „Když potřebuješ peníze, proč neřekneš mně?“
„Ty se mnou nemluvíš, nebereš telefony, tak co mám teda dělat?“ Vyjela trochu smutně a v očích se jí objevily slzy. „Už tak je to pro mě těžký.“
„Zruš tu hypotéku,“ řekl ji Andreas.
„To ne,“ zakroutila hlavou. „Ten dům pro mě bez tebe nemá smysl. Možná ho prodám a asi si pronajmu nějakej byt. Musím se dát dohromady,“ povzdechla si a podívala se na Andrease.
„Mio,“ okřikl ji hned.
„Nic neříkej. Nemusíš mě litovat. Doteď jsi mi byl oporou, ale teď musím všechno zvládnout sama,“ vpálila mu rychle.

„Já se s tebou nerozešel. Řekl jsem, abychom tomu dali čas.“ Pokrčil rameny Andreas a sledoval ji.
„Já tě znám moc dobře,“ přikývla s ironickým úsměvem. „Vím, jak jsi to myslel.“
Andreas uhnul pohledem a přemýšlel, co má na to odpovědět. Nakonec sáhl do kapsy saka, když si vzpomněl, že mu Bill vrátil ten náramek. Mia hned zbystřila a sledovala ho.
„Tenhle náramek ti pomůže, nechci ho mít u sebe. Doteď byl u Billa, nechtěl jsem, aby to brácha viděl u mě. Na, prodej ho a zruš tu hypotéku.“ Položil ho Andreas na stolek a Mia se zatvářila užasle.
„Čekala jsem, že mi místo tohohle náramku dáš třeba prsten. Nemohl jsi mě více urazit než tímto gestem. Nech si ho, tohle jsi přehnal. A teď… odejdi,“ vydechla zklamaně.
„Mio,“ vydechl Andreas.
„Řekla jsem ti, abys odešel!“ Vykřikla po něm a Andy kývl na souhlas.
„Dobře, zavolej mi, až se uklidníš, promluvíme si,“ pomalu vstal. „Nenechám tě na holičkách, potřebuju jen trochu času.“ S tím se zvedl a zamířil ke dveřím. Když bouchly dveře, Mia se okamžitě rozbrečela. Tohle bylo něco, s čím rozhodně nepočítala.

***

Večer Tom zamířil k bazénu s knihou v ruce a četl si. Venku bylo příjemně a on potřeboval trochu relaxu. Jeho pohodu tak trochu narušila Sofie, která se objevila ve dveřích na zahradu v plavkách a pomalu zamířila do bazénu. Jindy by mu to možná přišlo sexy, jindy by možná tu knihu odložil a přidal se, ale ne dnes. Ne teď, když potkal Billa. Nedokázal ho dostat z hlavy a i kdyby Sofie snad přišla nahá, bylo by mu to jedno.
Zaplavala ke kraji, kde seděl, a usmála se, když viděla jeho zamyšlený výraz. „Tome, pojď taky… voda je úžasná,“ usmála se zvonivě. Tom vzhlédl od knížky a podíval se na ni.
„Mmm, takhle je to fajn, teď mám chuť si číst,“ zvedl knihu a ukázal ji. „Užívej si to, mně je dobře.“ Sofie jen neochotně pokrčila rameny.
„Je to parádní, měl bys jít taky,“ zkusila to znovu, aby ho nalákala.
„Já jsem spokojený,“ usmál se na ni a znovu se začetl do knihy, zatímco Sofie zatnula čelist a odplavala.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)