Kaulitz podcast epizoda 30

Translation of the Kaulitz Hills Podcast Episode 30 „Detox Retox“ 30. 3. 2022
translated by @_Lara_ @kobra kid @Cammi and @svenjaxblau

T (zpívá): „To je motto, aha. Vymáčknout pár pilulek a bouchnout pár lahví šampaňského, aha.“ Nejsi v režimu večírku?
B (odkašle si): Ne, nechci nic prásknout kromě pilulky aspirinu.
T: Aspirinovou pilulku.
B: Kromě aspirinové pilulky a… ne, nechci nic bouchnout. Jsem opravdu upoutaný na lůžko.
T: Ty taky nezníš dobře, Mausi. Dneska už spolu nenahráváme a museli jsme se spojit přes videochat, protože jsi doma nemocný. A nevíme, co to je, tak jsme se rozhodli, že se od tebe radši budu držet dál.
B: Ty se raději nechceš nakazit, to chápu. Ale já jsem si pro jistotu udělal test a jsem negativní. Taky mi to nepřipadá jako COVID, takže si myslím, že mám prostě oslabenou imunitu, protože jsem tolik slavil, nevím. Myslím, že moje tělo je prostě…
T: Tvoje tělo ti prostě děkuje.
B: Děkuje, ano. Perfektní načasování před nadcházejícím oscarovým víkendem. Nemůžu to… zastavit. Je to opravdu špatné.
T: Nevím, jestli je to tak dobré znamení, že jsi nemocný. A taky si můžeme popovídat o našich nápojích, které jsme tento týden museli připravit zvlášť. Nevím, jestli to víš, ale je to náš výroční díl.
B: Právě jsme měli výročí.
T: Jo, to je každých pět dílů.
(oba se smějí)
T: A věz, že je to třicet!
B: Třicátý díl?
T: Jo, dneska je to třicátý díl Kaulitz Hills. Věřil bys tomu?
B: Bratře Lui, Maus Maus.
T: Úžasné. Pojďme k našim drinkům. Mám za sebou pět dní své mistrovské očisty…
B: (povzdechne si)
T: Momentálně dělám mistrovskou očistu a je to opravdu vyčerpávající. Pro všechny, kteří nevědí, co je to mistrovská očista… nic nejíte. Přestanete jíst a dáte si jen jeden konkrétní nápoj, který jsem si dneska taky přinesl. Je to jen voda, javorový sirup, čerstvá citronová šťáva a kajenský pepř.
B: Takže ani doušek alkoholu.
T: Ani jeden doušek alkoholu, vůbec nic takového, žádné léky. Ty si někdy rád vezmeš propophol, Bille, to se taky nesmí.
B: Propophol taky ne, dobře.
T: Ne, nic. Já vím, že rád říkáš: „Aha, já dělám detox, beru jenom propophol.“ To je pravda.
B: Ne, dneska vás taky musím zklamat, doufám, že to děláte jinak. Já si dávám zázvorový čaj. Jak se to řekne německy? Zázvorový…
T: Je to zázvor.
B: Ne… ähm… Ingwer. Promiňte, lidi, jsme tak mezinárodní… Dávám si zázvorový čaj s citronem a manukovým medem. Pro všechny, kteří manukový med neznají. Je to super luxusní med, který stojí kdoví kolik, je to ten nejdražší, který se dá sehnat…
T: Protože si dáváš ten dobrý. Dá se sehnat levněji. Jen ho musíš koupit ve správném obchodě.
B: Nevím, co je na něm tak zvláštního, kupuju ho jen proto, že je drahý. Takže… Na zdraví.
T: Na zdraví… z daleka, Mause.
B: Mausi, „lecker lecker Zuckerbäcker“. (mňam, mňam, cukrový pekař)
T: To je vlastně moje jídlo.

INTRO

T: Jaký je tvůj zázvorový čaj? Přidal jsi do něj aspoň trochu panáka? No tak, já tě znám, musí v něm něco být.
B: Ne, nic v něm není. Prostě ti řeknu, jak jsem ho udělal. Hodně ho piju i na turné, protože je taky moc dobrý na hlas. A taky mám hrozně rozhoupaný mozek. Znáte to, když se cítíte trochu horečnatě a máte pocit, že jste celou dobu v horečnatém snu? Nedokážu jasně přemýšlet. Všechno, co dneska řeknu, už zítra nemusí být pravda.
T: Cítím se stejně. Už několik dní nejím.
B: Než se k tomu dostaneme, chtěl jsem lidem rychle říct, jak si dělám čaj. Nakrájím čerstvý zázvor na malé plátky, dám ho do hrnce a přidám vodu. Pak to nechám přejít varem a nechám to vařit dalších asi 20 minut. Voda je díky zázvoru hodně hnědá. Pak do ní přidám trochu citronu, a pak ji naliji na med v šálku. Je to super pálivý nápoj, všechno to pálí a leptá.
T: Jediné, co k tomu musím říct: „Hmm, mňam mňam, to zní moc dobře.“ (je super ironický).
B: No, ty děláš něco mnohem horšího. Tom je na mistrovské očistě, super nuda. Řekni nám, co to je.
T: Je to super nuda. Není to na hubnutí, i když v tisku pořád píšou, že musím. Ne, je to na detoxikaci orgánů. Musíte se opravdu…
B: Vysrat se z toho?
T: Přesně tak. Všechno špatné, co se ti dostalo do těla…
B: Ale u mě se z toho nevysereš, kámo. To můžeš udělat doma. Nestůj ve frontě se stavebními dělníky.
T: Udělám to přesně jako stavební dělníci. Zítra přijdu k tobě domů a víš, co udělám? Přijdu a půjdu se vykadit jako první věc. Ne, ale je to taková léčba citronovou vodou, abych tak řekl. Je to jen citronová šťáva ve vodě s javorovým sirupem a kajenským pepřem. A ty si to prostě namícháš, jak chceš. Teda jsou na to návody, ale já si to tak nějak dělám podle sebe, aby mi to aspoň trochu chutnalo. Ten javorový sirup by ti měl pomoct, abys neměl v první řadě moc velký hlad. Protože prostě… Já jsem přestal jíst ze dne na den. Dovedeš si představit, jaký máš hlad?
B: Je to tak pátý den, co jsi naposledy jedl, že?
T: Je to pátý den, ano. Další výročí, už jsem to zvládl do půlky.
B: Myslíš na to, že budeš pořád jíst?
T: Ano. Pořád. Dokonce i o super nechutných věcech. Dneska jsem přemýšlel, že vezmu Kikis do IKEA a podívám se, jestli ještě mají…
B: HotDogy.
T: IKEA HotDogy, přesně tak.
B: Mňam. Myslím, že bychom si je měli dát k narozeninám. Mohli bychom říct: „Hele, naplánovali jsme fakt super oslavu. Všichni půjdeme do IKEA a budeme jíst HotDogy.“ A taky jsme si řekli, že to bude skvělá oslava. Víš, co bych si opravdu přál? Suchar. To je zvrácené jídlo. Musel jsem se nad tím zamyslet, už dlouho jsem neměl suchar.
T: Suchar je taky skvělý. Máme tady suchar? Máme!
B: Nejradši bych se teď zabalil do pumuckelské deky, jedl suchar a díval se na disneyovku. Přesně tak se teď cítím.
T: Dobře, začneme v týdnu.

SENF AUS HOLLYWOOD

B: Jo, to mi taky připomíná tu ženskou, co říkala: „Jsem na detoxu.“ Říkal jsem si: „Vážně? A pak jsi v Berghainu?“ A ona na to: „Jo, jsem na detox super přísná. Tentokrát jen alkohol.“ Takový detox bych si dal taky.
T: Jako ve Vegas. Tento týden se toho dělo ještě hodně. Jsi nemocný, úplně tě to odrovnalo, protože jsme ve Vegas jeli naplno. A zase jsi nemohl najít konec. Tři dny jsi jel naplno.
B: Jen jsem to chtěl říct. Nejdřív jsme jeli do Vegas autem, protože v naší rodině jsou lidi, kteří se bojí létat, takže proto jsme se dohodli, že tam pojedeme autem. Musel jsem se přemlouvat, ale nakonec jsem podlehl, takže jsme tam jeli.
T: Ale byl to zábavný výlet.
B: Byl to zábavný výlet. Taky takový malý výlet.
T: A víš, co je na řízení nejlepší? Můžeš si znovu poslechnout Kaulitz Hills. Začali jsme znovu s prvním dílem. Všem bych to doporučil.
B: Ale víš co? Uvědomil jsem si jednu věc. Celou dobu jsem se díval z okna a viděl všechna ta předměstí v poušti a nikdo z nich neví, jak se jmenují. Všechna vypadají stejně, všechna jsou stejně natřená, jsou uprostřed ničeho. Taky mají všechny kolem sebe cihlovou zeď a vypadají úplně stejně jako vězení. Takových domů je vidět spousta. A já si vždycky říkám proč. Vždyť kdo by tam chtěl bydlet? Co tady dělají?
T: Taky jsem se na to ptal. Jak je to možné? Kdo se rozhodne tam zůstat? Teda chápu to, když se tam člověk narodil…
B: Nikdo se tam nenarodil, Tome.
T: Určitě! Narodí se v nemocnici v San Bernardinu, a pak tam prostě zůstanou.
B: Na předměstí, které jsme viděli, ani nebyla nemocnice.
T: Ale ve vedlejší větší vesnici jedna je.
B: Ale tam nebylo doslova nic. A já vždycky začnu snít a ptám se sám sebe, jak by se tam žilo. Každý den v těch domech. Jestli bych to dokázal? Vždycky se zasním, a pak je to jako skutečný film, něco jako horečnatý sen. To jsem do toho pak opravdu zažraný. Pak člověk jede dál, a najednou jsou tam přívěsy a fakt super farmy a domy, které mají venku motorku nebo loď.
T: Většina rančů, kolem kterých projíždíš, má venku loď.
B: Ale taky nejsou k ničemu připojené. Kam oko dohlédne, je jen poušť a pak náhodný dům s přívěsem, úplně vybydlený.
T: Se starou lodí.
B: Se starou lodí. A pak vidíš toho chlápka, jak sedí na verandě, a říkáš si: „Dobře, až se setmí… Co to dělá?“
T: Jo. Víš, co jsem si ještě uvědomil, když jsme jeli do Vegas? Řidiči kamionů… je to opravdu záhadná skupina lidí. Představ si, že se živíš jako řidič kamionu. To jsem si pro sebe dokázal představit opravdu dobře.
B: Jo, o tom už jsme mluvili. Já bych to taky dokázal. Skvěle by ti to sedělo.
T: A teď si představ, že jsi řidič kamionu. Jsi celé měsíce na cestách a většinu času jsi sám. No, ne měsíce, ale týdny určitě. Takže jsi na cestách úplně sám, osamělý jezdec v kamionu. Většina řidičů kamionů má své vozy vyzdobené. Co máte vy? Musíte zastavit na odpočívadle, abyste se osprchovali, vyprali si oblečení, nemáte si s kým popovídat.
B: Mám ti něco říct? Je to trochu jako být na turné.
T: Ale ne jako u nás. Nemají si s kým popovídat, jsou na to sami.
B: Vsadím se, že si povídají s lidmi přes FaceTime.
T: Ale mám pocit, že se cítí nepozorovaní a osamělí natolik, že mají tendenci blbnout.
B: Jako jezdit nahý?
T: Jo, jezdit nahý… prostě věci, které bys normálně nedělal, víš, co myslím?
B: Co například?
T: Třeba jezdit nahý a… já nevím.
B: Líbí se mi, že máš fantazie o kamioňácích… Myslel jsem, že to mám jenom já.
T: Jo, ale mám pocit, že dělají zakázané věci. Víš, co tím myslím? Nebo aspoň věci, který nejsou zakázaný zákonem, ale který by doma s rodinou nedělali. Víš?
B: Jako třeba tajné chování, když jsi sám doma?
T: Přesně tak.
B: To si úplně dokážu představit. Vsadím se, že na cestách taky všichni něco poslouchají. Třeba nějaký seriál nebo tak něco. Možná jsou někteří z nich taky Kaulquappeni.
T: Nebo vysílají rádio ostatním řidičům kamionů: Třeba: „Ahoj, jsem teď na dálnici A2, jedu na východ směrem na Magdeburg.“
B: Přesně tak. A pak přichází pro mě největší záhada… Hotely těsně před tím, než vlastně přijedete do Vegas. Třeba venkovní hotely, které už nabízejí gamblerství a mají i nějakou tematiku. Například jeden má téma zlatokopů, má také truhlu s pokladem.
T: A další byl tak trochu kovbojský. Buffallo…
B: Buffallo Bill. Nacházejí se kousek od skutečného Vegas. A já se vždycky ptám, kdo si tam objednává pokoj. Je to jenom asi deset minut do Vegas, kdo se tam ubytuje a stráví tam víkend?
T: Ale musím říct, že spousta z nich byla otevřená ještě před COVIDem a teď je většina z nich stále zavřená.
B: A já jsem hned začal přemýšlet, že bych si jeden takový zase koupil… Vlastnit opuštěný hotel hned za Vegas… To mi přijde docela cool.
T: Já si to myslím taky.
B: Vsadím se, že se teď dají sehnat docela levně. Udělal bych z něj obrovský noční klub, opravdovou destinaci. Víš, co tím myslím?
T: Ale musíš uznat, že nejlepší noční kluby jsou ve Vegas.
B: Proto bys z něj musel udělat speciální. Třeba přes pět pater, něco jako berlínský rave, úplně šílený. A nikdy se nezavírá. Je to otevřený 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, víš? Rád bych něco takového udělal. Protože tentokrát jsem si bohužel uvědomil, že některé kluby mají skutečně zavírací dobu. Tuhle jsme chtěli jít ven a bylo super těžké sehnat něco k jídlu po desáté večer, alespoň v dobrých restauracích.
T: To se mi taky nelíbí.
B: Myslím, že Vegas by mělo mít otevřeno pořád.
T: Vždycky. Myslím, že obchody a dobré restaurace ve Vegas by měly být otevřené pořád. Nebo aspoň tak do dvou do rána. Aspoň.
B: Přijeli jsme tam a první, co jsem udělal, bylo, že jsem si otevřel láhev vína a vypil ji. Pak jsme se připravili, vybrali jsme si nejlepší oblečení a určitě jsme vyčnívali jako barevní psi.
T: Jako barevní psi.
B: Opravdu si nedokážu představit, kdy nás naposledy lidé zastavovali a plácali si s námi kvůli našemu oblečení, tolikrát. Vždyť to bylo skvělé… Vypadali jsme tak dobře.
T: Hlavně já, většina lidí si se mnou chtěla plácnout.
B: Úplně jsme se oblékli a vyšli ven v těch nejkrásnějších šatech. Nejdřív jsme mintli NFT od Heidi.
T: To zní tak skvěle… „Nejdřív jsme mintli NFT, a pak jsme se tam procházeli…“.
B: Nikdo neví, co to znamená, já to taky nevím.
(oba se smějí)
B: Jen jsem chtěl, aby to znělo cool.
T: Ale pro všechny zasvěcené tady: NFT jsme mintli.
B: A pak jsme… Co že jsme to udělali? No jo, měli fakt dobrý jídlo, ve Vegas se dá fakt dobře najíst.
T: Teď nemůžu myslet na jídlo. Pokaždé, když to udělám, okamžitě se mi začnou sbíhat sliny, mám takový hlad. Neumíš si představit, jak je těžké pět dní nejíst, Bille.
B: To ti věřím.
T: Mám takový hlad. Jsem tak blízko tomu, abych to prostě zrušil. Tento týden jsme byli na tolika večeřích. Je to těžké.
B: To si umím představit. Proto jsem to taky neudělal. Nejdřív jsem se k tobě chtěl přidat, ale jsem si jistý, že bych to sám nezvládl. Aspoň že jste na to dva.
T: Ty bys to zvládl s námi.
B: Ne, já jsem tady a ty jsi tam.
T: Ale v duchu bys to udělal s námi.
B: NE!
T: Protože když máš hlad a jsi jako: „Hele, pořád je to detox, malá svačinka na tom nic nezmění.“ Nedělal bys to, kdyby to někdo dělal s tebou, jako já.
B: Ne, je rozdíl mít vedle sebe někoho, kdo s tebou pije šťávy a vodu. Je to úplně jiné. Mít někoho s sebou v duchu a mít někoho s sebou osobně jsou dva různé druhy věcí, Tome.
T: V duchu nejsi sám.
B: Bla bla, Tome. Každopádně první noc jsme byli tak divocí… Byli jsme na festivalu. Leani hrála…
T: Tiesto tam byl taky. „To je motto, aha. Dejte si pár prášků a bouchněte pár lahví šampaňskýho, aha.“ Aha.
B: Ano, Tiesto tam byl taky a bylo to naprosto úžasné. Vypili jsme toho strašně moc, protože Tiesto a jeho tým nám pořád dolévali panáky. Ani nevím, kolik jsme měli drinků.
T: Od určitého okamžiku v klubu si ani nic nepamatuju, dokud jsem se nevrátil do hotelu.
B: Já taky ne. Heidi mi řekla, že jsem se v podstatě držel ramenem zdi, protože už jsem nemohl chodit.
T: Jo, to si taky trochu pamatuju, ale je to někde hluboko v mých vzpomínkách. Ale opravdu si toho moc nepamatuju.
B: Druhý den ráno jsem se probudil v hotelovém pokoji s maskou na spaní, úplně svlečený. Tak nějak se mi daří pořád dělat takové věci, ale opravdu nevím jak.
T: Ležel jsi v posteli čerstvě oholený a nakrémovaný?
B: Jo. Probudil jsem se a byl jsem připravený znovu pařit. Vy jste se necítili moc dobře.
T: Jo, hlavně já.
B: Nebylo ti dobře a vůbec jsi nebyl v párty módu, takže jsem ten den šel ven sám.
T: Když jsem jednu noc vypil tolik, že mi druhý den bylo dlouho špatně… víš, když je ti pořád špatně? Tak jsem se cítil den poté. Zlepšilo se to kolem páté šesté hodiny odpoledne…
B: Šli jsme na snídani do Wing Lee a mysleli jsme si, že to bude nejlepší místo. Všichni říkali, že to je nejlepší místo. Panebože, tam musíš jít.“, což je typická věc pro LA.
T: „Ach, bože, to musíte zkusit. Je to ještě lepší než… bla bla bla.“ Ale je to super drahé.
B: Je to nejdražší místo ve Vegas. Měl jsem udělanou rezervaci, která už byla problematická. Řekl jsem svému asistentovi, aby hrál na celebritu, protože jsem tam opravdu chtěl dostat stůl.
T: Řekl jim, že přijde Tom Kaulitz.
B: Přesně tak. „Tom Kaulitz tam bude a jeho bratr taky.“
T: „Bratr Toma Kaulitze se společností.“ A to zabralo.
B: Zabralo to, dostali jsme tam stůl. Ale musím říct, že to nebylo vynikající. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měl příliš velkou kocovinu, nebo…
T: Ne, mohli by to udělat líp, to bych taky řekl. Bylo to v pořádku. Taky to nebylo špatné, ale člověk se z toho nezbláznil, protože to bylo tak dobré.
B: Není to tak, že bych tam musel jít znovu, ať se děje, co se děje. Bylo to v pohodě. A pak jsme šli na hazard a to mi to připomnělo: „Hej, kde jsi, ty malá čarodějnice?“
(oba se smějí)
T: U našeho hracího stolu jsme se seznámili s jedním klukem, kterého jsme, jako vždycky, učili německy.
B: Bylo to strašně vtipné.
T: Učili jsme ho ty nejhorší nadávky, které nás napadly. Ale on si vždycky myslel… Co vždycky říkal? „Vezmi to za tým. – Jak se to řekne německy?“ A my jsme ho učili věci jako „Arschlochschleim“ (slizký kretén). A v jednu chvíli tam prostě stál a řval „Arschlochschleim“ na celé kolo.
B: Byl tak šílený. Taky pořád říkal dealerovi „Asrchlochschleim“. A já si říkal, panebože, kdybychom byli v německém kasinu, ochranka by ho už dávno vyvedla. Ale bylo to tak vtipné.
T: Pokaždé, když řekl „Arschlochschleim“, všichni si plácli, včetně krupiéra, protože si všichni mysleli, že řekl něco hezkého.
B: Myslel si, že vždycky říká „vezmi to za tým“. Co říkal? Ehm… vibrace u stolu. Vibrace u stolu musí být skvělé. A pak to pokračovalo: „Moji vzdálení příbuzní se mě vždycky ptají: „Wo bist du kleine Hexe?“ (Co jsi zač?). (Kde jsi, malá čarodějnice?)
T: Ptají se jeho sestry, ne jeho.
B: Aha, já myslel, že říká, že se ptají jeho, to by bylo ještě vtipnější.
T: Ne, ptají se jeho sestry.
B: Každopádně se nás ptal, co to znamená, a když jsme mu to přeložili, vždycky zařval: „Wo bist du kleine Hexe? Kleine Hexe, gib uns kleine Hexe.“ Mimochodem, hráli jsme Black Jack. Tom a já jsme opravdu vášniví hráči Black Jacku.
T: Ale netrefili jsme jackpot. Zkoušeli jsme i hrací automaty, ale jackpot jsme netrefili. Ale to bylo proto, že Bill prohrál čísla mých koláčků štěstí. Speciálně kvůli tomu jsem si schoval lístek z koláčku štěstí.
B: Ale to je úplná blbost…
T: To jsi zkazil, byla tam správná čísla.
B: Prostě jsi to nepřinesl. Jde o to, že jsme si s Heidi v jednu chvíli vyměnili boty, protože ji bolely nohy, tak jsem si vzal její vysoké podpatky a běhal jsem po kasinu na jejích podpatcích. A pak jsem omylem vytáhl tvoji peněženku obráceně a všechno mi spadlo na zem.
T: A tehdy jsi je ztratil.
B: Ne, myslím, že tam ani nebyly.
T: Byly, já jsem je tam dal. Ztratil jsi je, a proto je to tvoje chyba, že jsme nemohli přinést domů výhru.
B: No, stejně jsi na těch automatech moc nehrál, nebylo možné, abys vyhrál jackpot. Většinou jsi byl u stolu Black Jack. A vyhráli jsme toho hodně. Malá čarodějnice a „Arschlochschleim“ byly opravdové talismany pro štěstí.
T: Opravdu přinášely štěstí.
B: Vyhrávali jsme, vyhrávali, vyhrávali. Něco takového jsem ještě neviděl. Celý stůl, jeden po druhém, jsme to strhli. Dokonce si zvýšil sázku desetkrát nebo tak nějak, myslím.
T: Ano.
B: A pak jste šli s Heidi spát, protože jste byli strašně unavení. A já jsem šel nahoru s tebou, převlékl jsem se do nového oblečení, šel jsem zase dolů a hrál jsem asi do čtyř do rána. A…
T: A všechno jsi to ztratil.
(oba se smějí)
T: Včetně tvého domu. Kde jsi teď? Řekni nám to.
B: Jo, nahrávám v autě, taky jsem prohrál svůj dům. Panebože, představ si to. Někteří lidé to opravdu dělají, to je super smutné.
T: Jo, to je hrozné. Ale úplně tě vidím, jak to děláš, když nejsem s tebou. Jak sedíš u stolu a máš jenom jednu show, když jsi všechno prohrál.
B: Víš, co mi přijde nejsmutnější? Že jsme si to vyzkoušeli s „Kleine Hexe“ – chlapíkem u našeho stolu, jestli vidí, že jsme jednovaječná dvojčata.
T: Jeden chlap to skutečně viděl.
B: Jeden kluk to viděl a všichni ostatní byli jako: „Vy jste jednovaječná dvojčata? To snad ne.“ A my jsme jim řekli, že ano, a všichni se na nás dívali, jako bychom právě řekli nevím co. Prostě tomu nemohli uvěřit.
T: To proto, že: a) máš toho v obličeji mnohem víc.
B: To je blbost.
T: lifting obličeje, plastika nosu, plastika očí… co ještě?
B: lifting obočí. Implantáty v bradě
T: plastika prsou. No, to není do obličeje, ale stejně. O zbytku tvého těla raději nemluvme. Jen o obličeji. Ale právě proto v těchto dnech vypadáme trochu jinak než dřív.
B: Ale… Heidi taky říká, že už si nejsme tak podobní. A já se vždycky ptám proč, protože jsem si myslel, že jsme si teď, když jsme starší, podobnější než dřív.
T: Ale vážně… máš hodně upravené obočí. Zastřihuješ si je?
B: Roste mi takhle. O čem to mluvíš?
T: Já si prostě nechávám všechno narůst. Všechno je přirozené.
B: Jo, necháváš se unášet. Řekněme to takhle: Určitě mám svoje vylepšováky. Mám svůj nový přístroj na obličej, který používám na pleť každý večer.
T: To je něco jako lifting obličeje.
B: Ne, jen mi to dodává ten zvláštní lesk, který ty nemáš. Myslím, že je to tím, že většina lidí se na mě podívá a myslí si, že je mi maximálně 24 let, a ty vypadáš, jako by ti bylo kolem čtyřicítky. To samé se stalo před pár týdny na večírku Rolanda Emmericha. „Můžu říct, že jste sourozenci, ale Bill vypadá prostě o tolik mladší.“
T: Ale já taky pořád něco šidím. Když opravdu přijde čas, kdy nám bude čtyřicet nebo padesát, oholím si vousy a všichni si najednou pomyslí: „Páni, vypadá o roky mladší. Je to šílené, tenkrát vypadal na čtyřicet, a teď je mu čtyřicet a vypadá jako dvacátník.“
B: Ale vždycky mi přijde trochu smutné, když nám lidi říkají, že to nevidí. Tenkrát jsme třeba přišli do obchodu a všichni říkali: „Jé, vy jste jednovaječná dvojčata.“
T: Jo! Ale pořád se to občas stává. Ale málokdy.
B: Ale myslím, že je to smutné.
T: Ale mám pocit, že když spolu začneme mluvit, musíš si uvědomit, že jsme dvojčata.
B: Proto musíš nakonec přestat s těmi výplněmi rtů.
(oba se smějí)
T: Ale vážně musím říct, že jsem se tenhle týden cítil dost špatně kvůli svému mistrovskému čištění. Měl jsem hrozný hlad a taky jsme chodili na nějaké večeře. Nejdřív jsme byli v rádiu iHeart na předávání cen. To byl první den, kdy jsme vůbec nic nejedli. Ale džusy byly stále povolené. Žaludek si pomalu zvyká na to, že tři dny nejíte, abyste se připravili na mistrovské čištění. Tak jsem vypil džus z červené řepy, všechno najednou. A hned se mi začala točit hlava a před očima mi začala blikat malá světýlka. Okamžitě se mi zhoršily obvody. A to víš, že stejně nejsem žádný velký pasažér. A už když jsme tam jeli, necítil jsem se vůbec dobře. Taky jsem tam poprvé potkal kluky z Maneskin, jejich poslední koncert jsem prošvihl. Jsou super roztomilí. A když jsme se vraceli z koncertu, měli jsme super špatného řidiče, jel tak trochu jako ty. Jsou lidi, kteří znají jen plnou rychlost a plnou brzdu a nic mezi tím. Nezáleží na tom, co se děje za nimi nebo před nimi, nezáleží na tom, jak jsou ulice plné, vždycky jedou naplno.
B: To nesnáším.
T: Buď to, nebo plnou brzdu. To znamená, že sedíš vzadu a kymácíš se jako loďka v bouři. Už jsem celou cestu cítil, jak se mi zase zvedá šťáva z řepy, a myslel jsem, že to domů nedojedu. Nakonec jsem dojel, ale do domu jsem se nedostal, takže jsem se pozvracel do živého plotu vedle našich vchodových dveří.
B: Ale asi jsi toho moc nevyzvracel, že?
T: Ne, nezvracel. Jen červený sliz.
B: Jo.
T: Hustý červený sliz.
B: Hustý červený sliz. Červený žaludeční sliz.
T: S trochou žluté z citronové šťávy.
B: Mňam. Co se stalo potom?
T: Bylo mi hrozně. A další dny jsem mohl pít jen šťávu, kterou piju i dnes kvůli Master Cleanse. A byli jsme pozváni na tolik večeří. Například včera jsme byli pozváni na předávání cen Green Carpet Fashion Awards. Je to všechno o udržitelnosti a módě, to by se ti líbilo, protože taky děláš hodně pro MDLA.
B: Ale já jsem bohužel nemocný, Maus. Takhle mi to nevtírej do tváře. Taky bych všude rád jezdil.
T: Ale my taky děláme hodně módy a oblečení a potkali jsme spoustu zajímavých lidí, taky jsem dostal spoustu vizitek. Bylo to všechno o udržitelnosti a řešeních a o tom, jak udělat svět lepším místem, jak udělat módu udržitelnější. Také jsem tam opět potkal Maneskin, pozval jsem je na grilování.
B: Pozdravoval jsi je ode mě?
T: To jsem udělal, taky tě zdraví. A vyměnil jsem si číslo s bubeníkem. Řekli mi, že bubeník je v kapele ten malý lotr.
B: To je ten s tmavými dlouhými vlasy, že?
T: Ano, to je ten s dlouhými tmavými vlasy. Ten má nejvíc sexu. On se baví.
B: Takže ses ptal na všechno. A co ti ostatní?
T: Ostatní se chovají opravdu dobře, to musím říct. Při té večeři jsme se s Heidi museli celou dobu přetlačovat s jídlem na talíři, protože jsme nic nesnědli. Protože jsme nemohli. Bylo to super těžké, protože to jídlo bylo strašně moc dobré. Měli jsme takový hlad.
B: Vsadím se, že si mysleli: „Ach, ta modelka a rocková hvězda…“.
T: Ne, řekli jsme jim to předem. Heidi to dala na svůj instagram, takže všichni věděli, že děláme master cleanse. Ale samozřejmě jsem Maneskins řekl, že jsme na mistrovské očistě, a proto musíme odmítat jídlo. Ta basačka, která je úplně roztomilá, z toho byla super pobavená. Tak nějak jsme ty talíře trochu ušpinili a odložili příbory, aby to vypadalo, že už jsme hotovi.
B: A oni se tak dobře chovají? To jsem taky poznal.
T: Já taky. Říkal jsem Heidi: „Měla jsi nás vidět v jejich věku, když jsme byli tak úspěšní!“ Nepili, byli super milí.
B: Vtipné je, že vypadají super divoce.
T: Vůbec ne. Zpěvák je ve vztahu už pět let. Ani nevím, jestli to smím říct, ale on je ve vztahu už 5 let. Vůbec nepije, nebere drogy, nic. On je ve vztahu už 5 let a nerad chodí ven.
B: Cože?
T: Nerad chodí na večírky.
B: Ale já už jsem s ním nedávno na jedné párty byl.
T: Ale pili jste spolu? Protože on nepije.
B: Jsem si docela jistý, že se napil.
T: Ale nealkoholický, na té večeři měl taky jeden.
B: Páni, kolik mu je?
T: Je super dospělý. Je mu třiadvacet.
B: Aha.
(smích)
T: Pamatuješ si, co se dělo, když nám bylo 23? Museli jsme tě nosit s sebou. Celý den jsi byl opilý.
B: Když mi bylo třiadvacet, tak jsem ani nepřišel domů.
T: Ne, jsou super čistotní. Ale pozval jsem je na grilování a říkal jsem si, jestli to byl opravdu dobrý nápad. Protože když přijdou a seznámí se s tebou… Máme na ně špatný vliv.
B: Ne, už jsem s nimi chodil. Byl jsem na jejich koncertě a Aftershow party a dali jsme si spolu pivo. Nebyli divocí, ale něco jsme vypili.
T: Ale oni taky hodně pracují, mají jednu schůzku za druhou. Jsou opravdu profesionální.
B: Ale já si myslím, že je to skvělé. Ale já jsem se taky vždycky choval profesionálně.
T: To je to, co si myslíš…
B: Pak jsme byli … další důvod, proč jsem nedělal master cleanse. Šli jsme ven a připili si na náš nový skvělý projekt, wuuhuu!
T: Ale ještě to nemůžeme nikomu říct.
B: Ale na večeři jsme se bavili o tom, že to brzy oznámíme.
T: Brzy, řekl bych, že někdy letos.
B: Brzy to oznámíme a všem řekneme, jak velký a skvělý projekt to bude.
T: Moc se na to těšíme. Bude to skvělé, je to splněný sen.
B: Ale opravdu jsem si musel připít alkoholem, protože jsem si jistý, že kdybych si připil vodou, tak bych měl smůlu.
T: Když už mluvíme o smůle… Jsem si docela jistý, že dneska je náš první díl, kde nepijeme alkohol.
B: Lidé to nejspíš hned poznají.
T: Taky máme výročí, nevím, jestli je to úplně dobře. Nechceme si dát rychle panáka?
B: Ne, nemůžu. Zním hrozně, nemůžu nic pít. Je mi strašně špatně. Zítra nemůžu jít do školy. (zakašle) Je to super naprd, kéž bych byl zdravý. Dneska jsem si nechal udělat pcr test, protože na všechny oscarové večírky potřebuješ aktuální test.
T: Radši si ho zítra nech udělat taky. Nejlepší by bylo nechat si ho udělat každý den.
B: Vlastně jsem si ho udělal, protože jsem si říkal, že by mi dneska mohlo být líp, a jestli jo, tak určitě půjdu na ten oscarový večírek, na zahajovací večírek. Ale myslím, že bych měl raději zůstat v posteli.
T: Jo, Maus. Běž si lehnout.
B: A velký pokřik pro naše přátele MilkyChance, se kterými jsme tento týden také vyrazili na večeři. Jak se nám to všechno podařilo vměstnat do jednoho týdne?
T: Ten den už jsem byl na mistrovské očistě, nic jsem nejedl. Bylo to super těžké, protože jsme také šli do skvělé italské restaurace. Aha, Maneskin mi také doporučili italskou restauraci. Jsou to Italové, kteří o tom vědí. Ptal jsem se jich, jaká je jejich oblíbená italská restaurace v LA, a oni mi řekli o jedné, kterou ještě neznáme.
B: Musíme ji vyzkoušet. Hned po tvé mistrovské očistě.
T: Budu jíst tolik těstovin.
B: Ale vypil jsem toho dost za nás oba a taky jsem doporučil skvělý drink našim přátelům. Eastern Standard on the Rocks, ten už jsme tu taky měli.
T: Ano, ten už jsem ti udělal.
B: Je opravdu vynikající.
T: To je můj nejoblíbenější drink. Opravdu miluju čistý alkohol, ale když si dám koktejl, tak je to většinou Eastern Standard on the Rocks.
B: Jo, taky jsi odešel dřív, protože jsi měl být někde jinde, ale zůstali jsme ještě chvíli a dali si ještě pár drinků. Ale ty byly pro tento týden poslední. Teď už musím zvolnit.
T: Teď musíš pít čaj. Čaj s panákem.

KAULITZ KOLUMNA

Vlastně je to hezčí, když jsme spolu, docela mi to chybí. Je to takové zvláštní, teď tě vidím, jak sedíš v našem studiu, a já tu sedím sám… To vlastně není hezké.
B: Jo, ale tak nějak se to hodí, protože já čtu: „Obrovská hádka: Jdou teď bratři každý svou cestou?“ (oba se smějí) To mě velmi překvapilo a pomyslel jsem si: „Páni, co se tam stalo?“ Ale ve skutečnosti jakoby nic, jen jsem tě opravil a chtěl, abys rozvinul volbu slov o make-upu a vysokých podpatcích.
T: Ano, ale není to taky vtipné? Že se to říká: „V Kaulitzově domě se strhla obrovská hádka…“
B: „Obrovská hádka“, napsali-
T: Ano, a představ si to! A lidi si to přečetli, ten titulek. Tak to jsi taky věrný čtenář toho… jak že se jmenoval, toho časopisu?
B: To bohužel nevím.
T: Dobře, ale asi jeden z těch velkých, jako třeba „Closer“ nebo „InTouch“, nebo jak se jmenují… A pak jsi věrný čtenář a myslíš si jako: „Páni, teď se dozvím tu největší novinku, co se dělo u Kaulitzů“, pak si přečteš článek a asi si řekneš: „To je prostě blbost! Vždyť se tam nic nedělo!“ Nebo ne? Musíte se potom jako čtenář zlobit?
B: Jo, ale myslím, že je hezké, že se vždycky odkazuje na náš podcast. Proto si říkám: „Dobře, tak si třeba lidi myslí, že by si to měli poslechnout, abych si tu obrovskou hádku mohl poslechnout znovu sám.“
T: Stejně jako tvoje motto z dob, kdy jsi to dělal: „Každé promo je dobré promo.“
B: Jo, přesně tak.
T: Jakákoliv reklama je dobrá reklama.
B: Pak jsem taky četl, což mi přišlo taky fajn: „Bill Kaulitz: Veřejné polibky s hiphoperem!“ (oba se smějí)
T: Ne, to nenapsali!!!
B: To by bylo hezké!!!
T: To napsali??? Po našem posledním podcastu?? Jenom proto, že jsme říkali, že „Ich küsse deine Augen“ pochází od hiphoperů a znají to rčení: „Public kisses with a hip-hopper“? To je šílené.
B: „Veřejné polibky s hip-hoperem“, myslím, jak je to šílené?? Veřejné, chci říct… samozřejmě, že tam byly nějaké tajné polibky s hip-hoperem… (smích).
T: To jsem právě chtěl říct! Jak jsi to teď přečetl, na chvíli jsem se lekl, co z tebe vypadne…
B: Ne, „tatsächlich“ (vlastně) ne. Tatsächlich…
T: „Tatsächlich“ ne, mhm.
B: Ale zrovna přemýšlím, kterého hiphopera bych chtěl políbit… A je jich docela dost. (oba se smějí)
T: Mimochodem, tenhle týden jsem četl, taky mi to přišlo docela zajímavý, už je to trochu starší… Řekl jsem právě „was älter“? To se říká i v Kolíně nad Rýnem, ne? (Was älter = trochu starší s kolínským přízvukem, normálně by to bylo „etwas älter“).
B: Jo.
T: To už je trochu starší, totiž:  Universal tak nějak vydal tiskovou zprávu, a nechápejte mě špatně, protože já Rammstein miluju! Takže Rammstein vydali novou písničku nebo desku a Universal vydal tiskovou zprávu s novými fotkami a řekl: „Bryan Adams zachytil Rammstein tak, jak jste je ještě nikdy neviděli, tady v…“ Jak že se to jmenuje?
B: Píše se tam: „Bryan Adams získal speciálního sólokapra pro obal nového alba: Kanadský hudebník a fotograf zachytil Rammstein na schodech „Trudelturm“ v berlínském Adlershofu, impozantním památníku leteckého výzkumu v Aerodynamickém parku.“
T: Vidíš? A pak se na ty fotky dívám a říkám si: „Cože? To vypadá jako fotky, které jsme pořídili už před dvěma lety?!“ (směje se)
B: V aerodynamickém tunelu…
T: Ve větrném tunelu, jo! A Universal to dává jako: „Tohle je TO místo, tam ještě nikdo nefotil!“ A taky že jo. Zvlášť proto, že to byly jakože PŘESNĚ ty samé fotky… Teda, jsou to dobré fotky a já mám taky rád Bryana Adamse a Rammstein, o to nejde… Jen mi přijde vtipné, jak to Universal podává…
B: Takže s pozdravem tiskovému oddělení Universalu!
T: Ano, s pozdravem tiskovému oddělení Universalu, Sony bylo s Tokio Hotel rychlejší! (smích)
B: Sony bylo rychlejší, jo…
T: Rychlejší a inovativnější.
B: Pak se samozřejmě nestydatě mluvilo o tom, že jsem dostal nabídku na 500 000 eur, a já jsem teď odpověděl na několik zpráv. Tak uvidíme, co se bude dít teď. Teď už jsem opravdu reagoval. Jeden z nich mi navrhl, že bych si měl založit „kryptopeněženku“ a mohli bychom obchodovat takříkajíc jen s kryptoměnami… Nebo by mi platil kryptoměnami, a to by zůstalo zcela anonymní, žádné adresy, žádná jména… A to se mi opravdu líbilo, tak jsem mu napsal znovu.
T: Dobře, tak to teď zkusíme! Bez legrace, pojďme to zkusit!
B: Ano, teď to zkusíme! Tak jsem mu odpověděl, uvidíme… A odpověděl jsem i některým dalším, jen jsem opatrně reagoval smajlíkem…
T: A pak vám tady řekneme, co se děje. Co od vás ta osoba chtěla? Spodky nebo co?
B: Pár použitých spodků, ano.
T: Dobře.
B: Přesně tak.
T: Můžu říct jednu věc: To smrdí, lidi. (oba se smějí)
B: Tak o detailech jsme se nebavili, může samozřejmě uvést i nějaká přání.
T: Tak jestli by měl Bill předtím hrát nějaký tenis, tak ohh…
B: Přesně tak, já bych si mohl zahrát třeba tenis, já bych se taky mohl třeba tři dny nesprchovat… a prostě si je vzít…
T: Ano…
B: Taky bych se mohl trochu vyčůrat.
T: Fuj… Mhm.
B: Tak já nevím! Záleží na tom, co ten člověk chce. Takže za těch 500 000 eur bych určitě nabídl nějaké služby. Můžete také…
T: Taky můžete vyjádřit nějaké speciální požadavky.
B: Můžete také vyjádřit nějaké speciální požadavky, ano. (Tom se směje) Určitě. Takže já vás budu informovat, každopádně… Zase to bylo v novinách: „Dominik Stuckmann obdržel nejednoznačnou nabídku“ Kde si myslím, že jako: Nebyla to „nejednoznačná nabídka“.
T: -To byla jasná nabídka!
B: To byla VELMI jasná nabídka! (smích) A vůbec nebyla dvojznačná! Řekl jsem: „Pokud to s těmi ženami nebo s jeho vysněnou ženou v seriálu nevyjde, tak se může ozvat mně!“
T: Ale jaká je situace, vyšlo to, nebo ne, to už bys měl vědět, ne?
B: Jo, samozřejmě, že jsem to viděl a vyšlo to. Takže se zdá, že je velmi šťastně zamilovaný a-
T: A oni jsou pořád spolu?
B: Ano, takže v posledním…
T: Nebo ta velká diskuse s „Frau Keludowig“ přijde až potom? A pak se tam píše: „Ty hajzle, už ses mi neozval…“-
B: Ne! Diskuze s „Frau Keludowig“ už proběhla, ta je teď vždycky přímo po finále-.
T: Dobře.
B: -a „Frau Keludowig“ je samozřejmě řádně vyslechla-.
T: A jsou spolu stále šťastní?
B: Ano, jsou spolu šťastní, a dokonce se spolu stěhují do bytu, to znamená, že jsem mimo…
T: Ano. Dobře, Dominiku, tak… (ironický naštvaný hlas) TEDY JEN ŠŤASTNĚ S NADINOU! (oba se smějí)
B: Ne, ale chci říct… Hele, jestli jim to vyjde, tak jim přeju jen to nejlepší. Je skvělé, když se dva najdou a mají se opravdu rádi.
T: Jasně. Jinak se fakt musí říct, že už jsme taky čtvrtý týden ve válce. Člověk pořád všude vidí neuvěřitelně špatné zprávy a já se teď přistihnu, že něco dělám… Takže v posledních dnech člověk stále častěji čte věci typu: „Ukrajina znovu dobývá některá města a zatlačuje ruskou armádu“ a tak dále, a pak se přistihne, že z toho má trošku radost, v tu chvíli… Ale zároveň je to jako: Ve válce není vítězů. Víte, co tím myslím? Je to… No, víte, je úplně blbý se z toho nějakým způsobem radovat, protože si tak nějak říkáte: „Hele, to je stejně neuvěřitelně hrozný, co se děje celý den!“
B: Prostě si strašně přeješ, aby se nikomu nic nestalo!
T: Ty chceš, aby se nikomu nic nestalo, jo! A aby to konečně přestalo. A člověk pořád dokola čte, že prý ty rozhovory jdou docela dobře, teď jsem zase dneska četl, že se nějak shodli na 4 bodech ze 6, například, myslím, že ta zpráva přišla z Turecka, kde si myslím, že jako: No tak, když se dohodnete na 4 bodech ze 6, tak ty poslední 2 body si ještě vyjasníte později, a pak by také mělo být nejdříve příměří, zatímco se o tom bude jednat. Já to prostě vůbec nechápu.
B: Poslouchej, já si myslím, že asi jako mnoho jiných, člověk vždycky každý den doufá a probouzí se a doufá, že si přečte, že došlo k dohodě a že je konec.
T: V takových chvílích má člověk skoro radost ze všech těch keců, co se o nás píšou, protože ho to baví, ne?

DURCHGEKAULITZT

T: Tento týden jsme opět dostali mnoho zpráv. Musím uznat, Bille, že pro tebe bylo hodně fanpostů. Skoro mi z toho bylo trochu smutno. Spousta „Milý Bille… Milý Bille… Dohodni se s Billem…“. Za prvé, zmiňovali se jen o tobě, nebo-
B: Jo! Četl jsem to.
T: … nebo říkali něco jako: „Ne, vážně, Bill je mnohem zábavnější a sympatičtější, Tom stojí za houby.“ A tak dále.
B: Já myslím… Víš proč?  Byla anketa, kterou jsi vyhrál v ženském časopise, a všichni ostatní si mysleli, že mi to musí vynahradit ve svých vzkazech. Ale moc ti děkuju! Měl jsem z toho opravdu velkou radost.
T: To mě opravdu mrzí. (Bill v pozadí zakašle) Taky mám city.
B: Jinak jsem dostal opravdu krásnou… Obecně jsme tento týden dostali tolik super krásných zpráv. Jedna z nich je od Ayline. Nebudu číst celou zprávu, ale napsala: „Je mi 36 let a jsem lékařka. Dala jsem výpověď v práci a už sedm měsíců cestuju. V současné době jsem v Ekvádoru. Myslím, že už nikdy v životě člověk nestráví tolik času sám se sebou a nenaučí se toho neuvěřitelně moc. Jsou však dobré i špatné dny. V poslední době jsem měla několik takových špatných dnů, když jsem narazila na váš podcast. Od začátku své cesty už nepoužívám sociální sítě a chtěla jsem jen říct, že je to naprostá blbost… Vtipy stranou… Váš podcast je naprosto geniální, osvěžující a zábavný.“ Přeje nám všechno nejlepší a jednoduše chtěla říct, že spoustě lidí dáváme hodně a že to spoustě lidí pomáhá během jejich špatných dnů. Tak jsem se chtěl zeptat, protože mě strašně vzrušuje, že někdo všechno nechá za sebou a začne znovu. Víš… být lékařkou a pak dá výpověď a 7 měsíců cestuje po světě. Zajímalo by mě…
T: To je úžasné!
B: Copak se sám někdy nedivíš… Někdy si pohráváš s myšlenkou, co by se stalo, kdybys začal úplně od začátku?
T: Ano!
B: A udělat všechno jinak? Víš, v hlavě… Myslím, že to tak cítí hodně lidí, ale jen málokdo se k tomu odhodlá. To chce koule. Zvlášť jako lékař. Studoval jsi celé věky a něco jsi vybudoval a…
T: Já si myslím… opravdu si myslím… jo, rozhodně! Poslyšte, mě úplně fascinuje, když to lidi dělají a mají odvahu. Člověk potřebuje opravdu hodně odvahy, aby všechno opustil a začal znovu, aby všechno změnil. Mám k tomu naprostý respekt a je to úžasné. Dovedu si představit, že to člověk udělá. Mám pocit, že už si plánuju odchod do důchodu. Mám pocit, že až jednou půjdeme do důchodu nebo budeme starší a děti odejdou z domu, budeme dělat úplně jiné věci. Děláme to tak jako tak. U nás je to ještě těžší. Vzpomeňme si, co jsme dělali před třemi lety. Jaký byl náš život tehdy a jaký je teď. Změní se to tak prudce.
B: Jo, život se mění a je v něm neustálý pohyb, který já úplně miluju, ale pro nás je to pořád něco jiného.
T: U nás je pořád větší pohyb ve srovnání s mnoha jinými.
B: Jasně, určitě. Jen jsem chtěl říct, že taky hodně trvá, než si člověk řekne: „Seru na to! Já-“
T: Já jsem z toho úplně mimo.
B: „… zítra s tím úmyslně končím, už tam nebudu chodit a odstěhuju se.“
T: No, na to jsem samozřejmě moc šťastný. Ale pokud to někdo dokáže a udělá, tak si myslím, že je to úplně super a fascinující.
B: Jo, ale taky si myslím, že… jo… já nevím… takže pro mě… Já jsem taky šťastný a mám… i když… no jo… Myslím, že „šťastný“ je těžký a takový obrovský pojem. Myslím, že je těžké na to odpovědět. Je to opravdu těžká otázka. Člověk musí jít hlouběji, než jen říct „jsem šťastný“, ale… ehm…
T: No, myslím, že být šťastný je absolutně nejvyšší cíl každého dne, že? Každý se snaží být každý den co nejšťastnější, že?
B: Ano, ale to je taky hodně práce. To se nestane jen tak. Člověk na tom musí pracovat a tu a tam to upravit, myslím. To je…
T: Jako například u mistrovské očisty?
B: Jako s tou mistrovskou očistou, že jo, ale… Myslím, že i když jsi spokojený se svým životem a žiješ úžasný život. Pro mě je to super vzrušující. Taky bych si dokázal představit, že bych nedělal vůbec nic, ne proto, že bych byl super nespokojený, ale spíš proto, abych měl své-
T: Prostě mít trochu víc vzrušení.
B: Prostě abych se ještě jednou otřásl v základech. Víš, prostě si říct: „Hele, já jdu nevím-kam.“ A prostě žít pár let úplně jiný život. Prostě si to vyzkoušet a na chvíli se stáhnout do podzemí.
T: Já vím, co myslíš! Proto si chceme vyzkoušet různá zaměstnání.
B: Ano!
T: To je ten důvod!
B: Ano!
T: Ano. Něco úplně jiného. Třeba… být dneska právníkem! Zítra doktorem.
B: Proto mám někdy takové… To jsem měl cestou do Vegas. Sním o sobě v malém domku někde v poušti, kde kolem nic není. Pak si říkám: Co ho celý den zaměstnává? Co tam dělá? Jaký je v tomto případě život? Nebo… Jak se žije v super malé vesnici v Itálii, víš? Je jich tam tolik…
T: Určitě! Jaký je každodenní život? Jaké jsou jejich problémy? Jaké mají starosti?
B: Přesně tak! Jaký je jejich každodenní život? Co je činí šťastnými? Co je rozesmutňuje? Jak je… miluju… Proto mě opravdu baví nahlížet do cizích bytů. Moc rád se do nich nějak zasním… Proto si dovedu představit, že to jednou budu dělat… Takže… S láskou Ayline!
T: Zdravím Alyine! Judith mě oslovila a řekla… Uhm… Má pocit, že jsme si strašně podobní a že bychom mohli být opravdu dobří kamarádi. Takže kdybychom spolu trávili čas, opravdu bychom si rozuměli. To je to, co cítila. Zeptala se: „Jak to vlastně funguje s celebritou jako kamarádem? Stýkají se jen s jinými celebritami, nebo mají i normální přátele?“
B: (směje se) Ne, nemáme!
(Oba se smějí)
T: My máme za kamarády jenom celebrity.
B: NE.
T: Bill se kamarádí jen s… Je si opravdu blízký s Aaronem Carterem, další dobrá kamarádka je Effe, jak už jsem říkal minule. Claudia Effenbergová, Billova velmi dobrá přítelkyně.
B Jo… NE, taky si musíme přiznat, že u nás je to vlastně úplně naopak, ne? Máme víc přátel, kteří nejsou celebrity nebo nemají s tímto světem nutně nic společného.
T: Taky máme mezi přáteli hodně párů. Například jsme se spřátelili s jedním novým párem: Mark Terenzi a Jenny Elversová.
B: Kámo, teď bys to měl myslet vážně. (Tom se směje) Vážně chtěla vědět, jak to s námi je. Takže… Jasně, máme…
T: Je to smíšené! Je to opravdu dobrý mix, řekl bych. Není to tak, že bychom měli jenom neslavné přátele. Máme to docela dobře namíchané.
B: Jo, máme pár slavných přátel a máme spoustu známých, lidí, které známe náhodně a se kterými se potkáváme na akcích. Někdy si posíláme zprávy, ale nejsme s nimi super blízcí přátelé, ale jako opravdu blízké přátele máme spoustu těch, kteří dělají spoustu různých věcí a kteří nejsou vůbec slavní. Taky se ptala, jak to funguje, když jde o placení účtů, když nemají dost peněz, a dělali jsme spolu nějaké věci… Máme kamarády, kteří nechodí do drahých restaurací, ale nikdy to není divné, že?
T: Ne, nikdy. Nikdy to není divné, v žádném případě.
B: Ne. Například máme…
T: Hodně se scházíme doma. Rád, o tom jsem včera mluvil s Maneskin, rád se doma poflakuju.
B: Ano…
T: Pořádat domácí párty je stejně nejlepší. Mít kolem sebe nejbližší přátele, skvělé jídlo a trochu si zatancovat.
B: Musím říct, že my… Náš úplně nejlepší kamarád, Tom a já máme ještě ze školních let našeho úplně nejlepšího kamaráda. Chodili jsme spolu do školy. Seznámili jsme se, když nám bylo třináct, a pořád jsme kamarádi a samozřejmě máme úplně jiné životy, ale…
T: Jo… Ale se starými… Judith to dokázala velmi dobře pochopit. Říkala: „Kamarádi ze školy se nepočítají, protože je jasné, že je máme.“ A taky říkala: „To je pravda. Například máme k velmi blízkým kamarádkám z Berlína-
B: Jo.
T: … jsme se seznámili asi… řekl bych…
B: Pět let.
T: Před pěti lety. Kde to bylo? V klubech, když jsme chodili trochu pařit.
B: Jo.
T: To bylo někdy… v úterý ráno v Kateru (Bill se směje) Totálně opilí, a pak jsme je potkali.
B: Jo.
T: Proč jsem řekl my, především TY. Potkali jste je za normálnějších okolností.
B: Ano.
T: Ale něco takového, ne? Nebo v restauraci… Kamarád přivede dalšího kamaráda. To je horký konec. V kasinu v Las Vegas, kde jsme se seznámili s nějakými lidmi… Třeba s tou malou čarodějnicí.
B: Jo, s tou malou čarodějnicí. Taky jsem dostal další zprávu od Jannise, která je podle mě taky hodně vtipná. Jannis napsal: „Ahoj vám oběma, jen by mě zajímalo, jestli si oba musíte platit účet na Spotify, nebo vám ho někdo sponzoruje?“ (Tom se směje) „Když už jsme u toho: Určitě si necháváte posílat PR balíčky, že? Co tam dostáváte? Vyhazujete je hned, nebo si ty věci v podstatě necháváte?“
T: To je skvělá poznámka. Měli bychom se o tom zmínit, až budeme mluvit o prodloužení smlouvy.
B: A pak ještě řekl: „Bohužel, nemůžu poslouchat váš podcast v tělocvičně. To tam pak nemůžu zvedat činky, protože se musím pořád smát.“
(Oba se smějí)
T: Tak to musíš přestat trénovat.
B: To je legrační, protože já jim pořád říkám „smějící se ruce“.
T: Ano, to děláš.
B: To je, když se tak směješ, že dostaneš ty „smějící se ruce“ a už nemůžeš nic dělat.
T: Už nemůžeš zatnout pěst.
B: Nemůžeš zatnout pěst, nemůžeš nic zvednout… Ale ne, my si platíme Spotify, to musíme říct. To si student může dovolit. Není to nic extra, že?
T: Musíš říct, že hudební průmysl na tom býval mnohem líp, a taky musíš říct, že si rád zaplatím členství.
B: Taky jsem chtěl říct, že to není nic, na čem bych chtěl šetřit. Dokonce bych spíš řekl, že zdražíme Spotify a zdvojnásobíme poplatek.
T: Já bych řekl totéž.
B: Takže… Protože je to něco… Kolik to teď stojí? Asi 9 € něco… a za to můžeš streamovat, kolik chceš. To je vlastně šílené! Představ si, že by sis musel koupit každou písničku, nebo jako kdysi LP desku-
T: CD!
B: … v obchodě. S tím byste se ani nedostali. To by nešlo. Nemohl by sis koupit ani jednu.
T: Tehdy jste za hudbu utrácel mnohem víc peněz. Dřív jsem za hudbu utrácel mnohem víc peněz, i v soukromí, stejně jako teď.
B: Jinými slovy, my jsme opravdu rádi, že za to utrácíme těch 9 € něco.
T: Ne, ale stejně bych to zmínil. Prostě jako projev dobré vůle by nám Spotify mělo dát členství zdarma. Jsme součástí týmu Spotify, abych tak řekl… víte… (Bill se směje) My jsme Spotify! (směje se)
B: Tak to bychom ho mohli dát vždycky.
T: Jasně.
B: Prostě to dát někomu jinému.
T: To je skvělý nápad.
B: Jinak ano. My si přece necháváme posílat balíčky. Tom rád dostává bohaté dárky, že? Taky bychom si mohli udělat seznam s věcmi, které chceme, ale ne… Někdy si necháme poslat věci, ale nepůjdeme rovnou do koše. Já nikdy nevyhazuju věci. Když se mi věci nelíbí, většinou je dám cestou někomu jinému.
T: Správně. Taky mám obrovskou hromadu věcí, které rád rozdávám. Říká se tomu regifting. Dokonale se to hodí do této doby. Je to dobré pro životní prostředí. Musím říct, že se mi těžko vyhazují věci vždycky, když to byl dárek. Pokud dostanu dárek, a je jedno, jestli je od přátel, nebo mi ho někdo pošle, nemůžu ho vyhodit a nedělám to.
B: Ne… To jsem myslel tím „Takhle to v životě celebrit chodí“. Celebrity, které už mají hodně peněz, dostanou vždycky všechno zadarmo. Tak to opravdu je.  (Oba se smějí) AH! Ještě tu mám Janinu… Poslala mi něco stejně vtipného. Říkala, že ji úplně štve – a tak jsme zase u mého jazykového fetiše – Janina říkala, že ji úplně štve, když někdo řekne „samo o sobě“.
T: „Samo o sobě“… jo…
B: Já vím, co tím myslí! Protože já… Mě to tolik neštve, ale hned bych poznal, že je to něco divného, kdyby někdo řekl „no samo o sobě to není nic moc“. Proč někdo používá „samo o sobě“?
T: To je… no… to je… jo… Prostě si to osvojíš.
B: Je to stejné jako s „vcelku“.
T: „Celkově“… jo… „samo o sobě“… Prostě se to snažíš trochu uklidnit. Je to prostě zvyk lidí, který nedává takový smysl.
B: Ano, něco tím uklidňuješ. Správně. Jo… „samo o sobě“… Kdy bys to použil znovu? Použil bys to? Ty to přece neděláš, ne?
T: Ne, nepoužil. Používám to v tom kontextu, že když někdo něco řekne a ty… Takže někdo něco drze navrhl. Pak bys třeba řekl: „Ten nápad není sám o sobě špatný.“ A ten druhý už říká: „NENENE… TO JE NESMYSLNÉ!“ Víš…
B: Jo.
T: Pak bys možná použil „sám o sobě“. Prostě něco přikrášlit a uklidnit.
B: Jo, jako „v podstatě“.
T: „V podstatě“… no…
B: „V podstatě“ je…
T: Je to shrnující a uklidňující.
B: Myslím, že je to generační záležitost. Mě by bavilo poslouchat „samo o sobě“ od babičky. Když by babička řekla: „No, samo o sobě je to pěkná věc.“ To by se mi líbilo. S babičkou bych…
T: Tak to je roztomilé.
B: Kdyby to řekla, hned bych zase dostal chuť na krupicovou kaši a třešňový džus.
T: No jo! (Bill se směje) Už na to mám hlad. Uf… já mám takový hlad.
B: Co budeme dělat všichni společně, až dokončíš očistu?
T: Uf, jo… už mám tolik nápadů! Chci jít do tolika restaurací!
B: Mám rád krupicovou kaši… Mmmhhh…
T: Ale musím si dát pozor, aby se nedostavil nějaký jojo efekt a já nežil ještě nezdravěji než dosud.
B: To je pravda!
T: Jo…

SLADKÁ, STŘEDNÍ, EXTRA OSTRÁ

T: Mimochodem, víš, co mě teď napadlo, Bille, když jsme mluvili o jiných životech. Každý, kdo poslouchá Kaulitz Hills, ví, že bychom rádi byli policajty, a ti, kteří nás znají ještě lépe, vědí, že bychom byli opravdu, opravdu dobrými policajty.
B: Nezkorumpovaní a tak.
T: Nezkorumpovaní. A teď otázka pro tebe, kdyby sis mohl vybrat. Byl bys buď policajt na koni, na kole, nebo v autě? Musíš to zařadit.
B: Počkej, počkej. Takže auto…
T: Takže komisař Bill na koni, na kole nebo v autě? Komisař Kaulitz. Taky si je musíš představit dohromady.
B: Jo, na to umím odpovědět hned. Samozřejmě, že v autě je na prvním místě, takže to je Sladké.
T: No, tím si nejsem tak jistý. Myslím, že být na koni je taky super.
B: Ne, počkej, já řadím Sladké, Středně ostré, Extra ostré. Řadím od nejméně cool po nejvíc cool věc. Takže na prvním místě by byl kůň, protože se koní bojím.
T: Ty bys dal přednost kolu před koněm? Protože kůň vypadá opravdu impozantně, když jsi na- mají opravdu pěkné velké koně.
B: Ale já se koní opravdu bojím a na koni neumím jezdit, takže by se mi to nelíbilo. Pořád dokola se zastavuje a všude kadí.
T: Ale když jsi na koni, nikdo ti nic neudělá. Když na něm přijedeš, komisař Kaulitz přijede na černém hřebci, všichni se poserou strachy, ještě než něco uděláš.
B: Ne, jako gangster bych si myslel, že bych mohl snáze utéct, kdybych byl venku. Kdyby byli na koni, myslel bych si, že kůň, dvakrát proběhnu chodbou a skočím na jinou střechu a jsem pryč. Nemohli by mě pronásledovat.
T: Ne. Na koni, kdybych jel na hřebci po Berlíně, na zádech brokovnici, to by bylo…
B: Na koni se stejně nedá tak dobře jezdit. A ti nenosí na zádech brokovnice (smích).
T: Ano, nosí. Ano, ano, nosí na zádech dvě pušky a brokovnici, policajti jezdí po LA.
B: Aha, chápu, zrovna jsem chtěl říct, že v Německu ne.
T: Jo, v Německu si policie nemůže vybrat, co si chce vzít s sebou?
B: Ne, myslím tím, že nenosí na zádech brokovnice.
T: Ne?
B: Ne.
T: Ale tady ano. V USA ano.
B: Jo, jasně.
T: Nebo na jejich sedle. Mají opravdu velká sedla s pálkou, laserem a tak.
B: Ne, takže tady nejsme na stejné vlně. Já bych to takhle neřadil, ne.
T: Ne? Já nevím. Tak mně přijde kůň, jééé, mně se možná dokonce nejvíc líbí kůň.
B: Ne, tak pak je pro mě kolo na Médiu, i když kolo je pro mě prostě na nic, protože si myslím, že-
T: Tady vypadáš jako hlavní smolař (smích).
B: Jako hlavní smolař, protože to prostě nevyzařuje autoritu. Když někdo přijede na kole, okamžitě si říkáš pff, co chce.
T: Jako policajt v obchoďáku. Ani je nebereš vážně.
B: Neberete je vážně.
T: Ale teď se nad tím zamysli, když jde o auta. V Německu všichni jezdí v těch malých – nechci to říct – všichni jezdí v těch malých.
B: Jo, to se mi taky nelíbí.
T: Jo, takže v Německu mají tak malá auta, že se člověk jenom směje.
B: Jo, ty se mi nelíbí.
T: Člověk si u nich říká, no tak, co budou dělat? Napíšou mi pokutu?
B: Ne, myslím, že by měli mít strašidelná auta.
T: Jo, ale nemají. Proto o tom musíš přemýšlet.
B: Ale tady v USA mají dobrá auta.
T: Jo, ale my jsme němečtí policajti. Předpokládejme, že jsme v Německu.
B: Jo, ale stejně bych dal přednost autu před kolem.
T: Takže bys měl jedno z těch malých aut. S tím nemůžeš nikoho pronásledovat.
B: Ne, oni mají i lepší auta.
T: Jenže jich je málo. Německá policejní auta nejsou nic moc.
B: Jo, pořídil bych si lepší. Vyladil bych ho (směje se).
T: Vylepšení podvozku, že? Přidání nějakého většího výkonu, pěkný sportovní výfuk (oba se smějí).
B: Taky bych pro tebe měl něco super. Poslal mi to nějaký Kaulquappe pro nás dva. Říká: bubáky, ušní maz nebo žmolky z pupíku? Fuj!
T: Bubáci, ušní maz nebo pupík, woe.
B: Nechutné.
T: Tak co s tím mám dělat? Říct, co je nejnechutnější?
B: Jo, tak který z nich by sis nejradši strčil do pusy (oba se smějí).
T: Jo, tak určitě ten žmolík.
B: Já taky. Takže žmolík z pupíku… (směje se).
T: Jo, žmolík z pupíku je nechutný, ale bubáky nebo ušní maz od jiného člověka, to ne.
B: Fuj.
T: Ani je nedokážu zařadit.
B: Ani nesnesu, když vidím někoho, jak se v autě dloube v nose. Když vidím někoho s prstem v nose, když čeká na semaforu, naskočí mi husí kůže.
T: Jo, to dělají řidiči kamionů. Kamioňáci, kteří mají pocit, že jsou sami, se rádi dloubou v nose. Ale jsou v dobré pozici, sedí tak vysoko, že je v kabině nikdo nevidí.
B: Tak musím říct, že bubáci by pro mě byli úplně nejhorší. Je to, jako když se vykadíš. Kdyby to můj partner udělal přede mnou, tak to je ne.
T: To rozhodně ne.
B: To je neúnosné. A ušní maz, ani nedokážu slovy vyjádřit, jak mi to přijde nechutné.
T: Fuj.
B: Takže ušní hygiena je opravdu důležitá. Pokud ne…
T: Tím spíš, že, Kaulquappeni už to vědí, Bill rád strká někomu jazyky do uší. Proto musí být uši čisté. Nebo jsi s tím měl někdy negativní zkušenost?
B: Ne, každopádně nemám. Už několik dílů to říkáš špatně. Nikdy jsem nikomu ucho neolizoval ani ho nebral do pusy. Někdo to udělal mně.
T: Aha. To je ještě horší.
B: Jo (oba se smějí). Pokaždé děláš ten samý vtip. Jsi tak nudný.

CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ

B: V mé oblíbené kategorii se mimochodem chci omluvit všem, kteří musí snášet můj ucpaný nos. Doufám, že už jste nepřešli na poslech něčeho jiného.
T: Jo, zníš vážně nemocně.
B: Já vím a moc se omlouvám. Tak jsem se dozvěděl něco nového od jednoho Kaulquappeho, a sice – a to určitě moc lidí neví, už jsme se bavili na téma papriky. Existují samčí a samičí a rozeznáte je pohledem na dno. Takže když se podíváte na spodní část a zjistíte, kolik mají hrbolků – ty samičí mají čtyři hrbolky a mají sladší chuť. Můžete je rozkrojit a jíst jen tak, pochutnat si na nich samotných. A samčí mají na dně jen tři hrbolky a jsou vhodnější na vaření.
T: Takže v tom se ten článek liší, že? Ty mužské jsou „der Paprika“ (der = mužský člen), ty ženské jsou „die Paprika“ (die = ženský člen)? (smích)
B: Ne, vždycky je to „der Paprika“.
T: Pro mě je to pořád nepochopitelné. Celý život to říkám špatně.
B: Prostě se s tím smiř. Ale takhle je od sebe rozeznáš v mužském rodě a v ženském. Přišlo mi to docela zajímavé, to jsem nevěděl. Takže vám moc děkuji za tuto informaci. A Tome, chtěl jsem se tě zeptat, odkud podle tebe pochází „aus dem Knick kommen“ (výraz znamenající Pospěš si!, doslova „vyjít ze zatáčky“)? Protože já to například často používám, hlavně tvým směrem, protože jsi strašně nudný. Vždycky ti musím říct „komm doch mal aus dem Knick jetzt“ (Pospěš si!).
T: Chtěl jsem říct, že dneska, když jsme se připravovali na ten díl, tak jsi řekl správnou věc.
B: Ach, ty jsi tak nudný!
T: Řekl jsi: „Ty jsi vždycky rychlejší než já.“ Teď jsi to řekl, nebo neřekl?
B: Ano, během naší přípravy.
T: Vidíš.
B: Ano, protože ty čteš zpětnou vazbu od naší komunity mnohem rychleji a já nejsem tak rychlý, protože se ztrácím v myšlenkách a přemýšlím o tom, a ty to prostě honem projdeš.
T: Jo, jo, jo.
B: Prostě si na Kaulquappen neuděláš moc času, to je ta věc.
T: Kdepak, já jsem lepší ve čtení, to je ten problém.
B: Takže.
T: Jo, „aus dem Knick kommen“.
B: „Aus dem Knick kommen“, to je výraz, který používáš často a já taky.
T: „Komm aus dem Knick“.
B: „Komm aus dem Knick jetzt, Mensch“. To používáme často.
T: Mhm, ty taky vždycky na konci přidáš „Mensch“ (=Muž!) (oba se smějí).
B: Abychom to trochu okořenili.
T: „Mensch!“
B: „Komm aus dem Knick jetzt!“
T: „Komm aus dem Knick, Mensch!“ Řekl bych, že „aus dem Knick“ pochází z kolenní jamky ve smyslu „Vstaň!“, víš?
B: Vlastně to není tak špatně. Takže ve skutečnosti to znamená „Vstaň!“, vstát tak, aby se tvé oblečení…
T: Protože dřepíš, „Komm aus dem Knick“, narovnat se.
B: Přesně tak, narovnat se, vstát, aby se vám oblečení nepomačkalo (vráska je také možný překlad pro „Knick“).
T: Aha, vidíš, byl jsem blízko.
B: Odstranit pomačkání a já jsem si myslel, že se to k tobě docela hodí, protože nemáš rád pomačkané oblečení.
T: Nesnáším pomačkané oblečení. Nesnáším žmolky a pomačkané oblečení.
B: Jo, vždycky s sebou nosíš váleček na žmolky.
T: Vždycky, vždycky si s sebou beru váleček na žmolky (Bill se směje). A to docela dobře zapadá do tématu, na které jsem se tě chtěl zeptat. Protože jsme oba typické Panny, co se týče znamení zvěrokruhu, že? Máme rádi, když je všechno v pořádku, všechno je uklizené, máme rádi čerstvě vyžehlené oblečení a nemáme rádi žmolky. Ty máš velký problém s lupy, ale jinak to nemáme rádi (smích). A já jsem se tě chtěl zeptat, jestli máš stejný problém. Když jsi ve sprše a někdy to máte i v zasraných hotelech. Když jsou sprchové hlavice s těmi malými gumovými otvory, kterými vytéká voda jako ve sprše dešťového typu, když jsou zvápenatělé nebo ucpané, tak trysky vody vylézají celé nakřivo a to nesnáším! Když vycházejí křivě, tak s nimi šmátrám a šmátrám, dokud nevyjdou rovně.
B: Jo, jo, já taky.
T: Jo, to děláš taky?
B: Šmátrám s nimi, dokud nevyjdou rovně, protože když jedna nevyjde, tak prostě vystřelí někam jinam, a to je tak studené.
T: Je to studený nebo to stříká tam, kam nechceš, protože si nechceš umýt vlasy nebo tak něco. A já prostě nemám rád, když stříkají nakřivo.
B: Všechny musí stříkat stejným směrem. Jinak je to hrozné.
T: Jo.
B: Já to rozhodně dělám. Mám doporučení na film pro všechny Kaulquappeny, kteří ho ještě neviděli. Sám jsem ho dostal od Jana Böhmermanna (německý komik), který mi ten film taky doporučil. A protože jsem teď nemocný a toužím po disneyovkách a rád se v nich utápím, podíval jsem se na Encanto. Je také nominován na tři Oscary, tuším.
T: Aha, to je animovaný film, disneyovka?
B: Přesně tak, je to animovaný film od Disneyho.
T: Aha.
B: Velmi, velmi pěkné. Takže každý, kdo chce vidět srdceryvný film, tak v nich je i nějaké poselství. Vždycky mají skvělá poselství, i ta mezilidská. Je to opravdu dobrý film na neděli. Je to i pro celou rodinu, můžete se na to dívat společně. Určitě doporučuji, skvělý film. Encanto.
T: Vidíš, chtěl jsem se pak podívat na nějaký dobrý film, jdu se na něj podívat.
B: Jo, tak každopádně se moc těšíme na příští týden.
T: Protože budeme mít hosty!
B: Budeme mít hosty! A já teď řeknu jejich jména a Tom je musí vypípat, že jo, Tome?
T: Dobře.
T: Naši Kaulquappen jsou stejně věrní, poslouchají každý díl.
B: Takže tento týden zařadím do našeho playlistu Milky Chance. Myslím, že už na něm jsou, ale protože jsme měli takový hezký večer a mohli jsme se zase vidět a máme se moc rádi a já mám jejich hudbu docela rád, tak jsem si řekl, že tam dám jejich nový singl „Synchronize“. Je to opravdu skvělá písnička. Běžte si ji poslechnout.
T: To se mi líbí. Chci dát do našeho playlistu, vůbec je tam nemáme, punkrockery z EDM scény, Justice s jejich písní „Stop“. Mají samozřejmě spoustu skvělých písniček, ale píseň „Stop“ z jejich alba „Woman“ je podle mě opravdu skvělá skladba.
B: Jo, skvělý, mám je rád. Jo, už jsem je dlouho neposlouchal.
T: Každopádně se na příští týden těším víc než kdy jindy. Jen miluj, bez nenávisti. Nezapomeňte nás sledovat, zanechat recenzi, sdílet a posílat nám zprávy na – Bille, vždyť to znáš.
B: hey@kaulitzhills.com. Můžete nám poslat cokoli pro „Durchgekaulitzt“ a poslat zpětnou vazbu. A můžete nám napsat i na Instagram: kaulitzhills.podcast je naše instagramové heslo. Takže jo, šoupněte nám něco pěkného do DM.
T: Tak ještě jednou, jenom lásku, žádnou nenávist. A chci ti to taky vřele doporučit, Bille (Bill zakašle).
Oba: Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj, ahoj, ahoj.