autor: Lauinka
Všichni se sešli v zasedací místnosti. Tom dorazil jako poslední, jelikož se mu tam popravdě moc nechtělo. Už teď se připravoval na slovní přestřelky mezi Jane a Miou.
„Sdělila jsem vám, jaká je situace, máte-li otázky, ptejte se.“ Spokojeně se usmála Mia na všechny okolo, hlavně na Andrease sedícího naproti ní.
„Ano, skutečně jsi udělala dobrou práci, Mio. Ale… já potřebuji podrobnější report, než je tento,“ zašklebila se na ni hned Jane. V tom se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešel Bill. Tom mu věnoval pohled a nepatrně se usmál. Pak sklopil hlavu a jeho úsměv se rozšířil. Pak hned nahodil vážnou tvář a znovu se k černovláskovi otočil.
„Jdeš kvůli kampani?“ Zeptal se ho rovnou a lehce naklonil hlavu na stranu.
„Ano, kvůli kampani,“ odpověděl sebejistě a věnoval mu přímý pohled.
„Tak pojď,“ za ruku ho přitáhl k sobě. „Kolegové, představím vás. Tady je hlavní kreativec naší kampaně Bill.“ Podíval se na ostatní a Bill se nejistě podíval na Toma.
„Vítejte, Bille, velmi mě těší,“ ozvala se nějaká žena, kterou Bill neznal. „Přečetla jsem si váš text a vytvořil jste svět, který jsme přesně hledali. Velmi vydařené,“ přikývla uznale a Bill jí nejistě poděkoval.
„Blahopřeji, drahý Bille,“ usmála se na něj od stolu i Mia.
„Děkuji, Mio,“ přikývl Bill.
„Ano, nám všem se moc líbí Billův scénář. Jsme na něj opravdu hrdí,“ ozvala se i Jane. Tom se jen lehce naklonil k Billovi, který stále postával u něj.
„Naliješ čaj?“ Zeptal se ho Tom a kývl směrem ke konvičce a šálkům vedle něj. Bill se usmál a přikývl.
„Čaj naliju,“ rovnou se k hrnečkům otočil a udělal to.
„Takže, kde jsme to přestali?“ Zeptala se Mia a popadla jednu opravdu tlustou složku, kterou položila před Jane. „Tohle je jednoletý plán firmy, zlato. Můžeš tu najít vše od spokojených firemních zákazníků až po výrobní kapacity, naše předchozí reklamy, studie věnované portfoliu nových výrobků a výsledky profesní skupiny.“ Pak přiložila další tlustou složku. „Tady je analýza prodeje tři roky nazpátek a dvě různé projekce na příští rok vycházející z vyššího a nižšího výhledu.“ Oznámila Jane, a pak se otočila k zákazníkovi. „Takže pokud byste něco potřebovali, jsem ve spojení s Tomem a Andreasem, takže se na mě s klidem obraťte, ráda vám pomůžu,“ řekla trochu povýšeně.
„Mio, děkujeme, že jsi nás seznámila s tak významnou firmou, uděláme maximum,“ řekl rovnou Tom a Mia se na něj mile usmála.
„Rádo se stalo, Tome. Jsem si jistá, že dosáhnete úspěchu,“ přikývla. Ale to už si slovo vzala znovu ta žena.
„Ehm… ještě vteřinku, pane Tome. Paní Mia nám věnovala spoustu úsilí, můžeme říct, že nápad na kampaň vypracovala od začátku až do konce. Velice podrobně nás zná, zná taky velice dobře naše konkurenty a situaci na trhu. Napadlo mě, jestli by nebylo možné, aby nám během následujících třech měsíců mohla pomáhat. Co vy na to?“ Navrhla a Tom se podíval na Andrease a ten zase na Toma.
„Nedělejte si starosti, tohle je skvělá reklamka, předávám vás do dobrých rukou. Můžete jim naprosto důvěřovat?“ začala hned Mia. Tom se znovu podával na Andrease, a pak se chopil slova.
„No vlastně… období třech měsíců je pro nás hrozně důležité, kdyby to pro Miu bylo přijatelné, uvítáme odborné poradenství,“ přikývl nakonec na souhlas Tom.
„No, pokud na tom trváte, přizpůsobím svůj program,“ rovnou se usmála Mia a byla se sebou velice spokojená. A vlastně hlavně s tím návrhem, bylo vidět, že její drahá kamarádka opravdu nezklamala.
„No, pokud jsou takhle všichni spokojení, potom je vše v pořádku,“ usmál se Tom. „Mio, my se tu poradíme o krátkém textu, a potom s tebou probereme detaily,“ řekl jí Tom.
„Dobře, samozřejmě… počkám venku,“ přikývla a zvedla se ze židle. Na shledanou,“ usmála se spokojeně na všechny.
„Jsi připravený?“ Zeptal se Tom Billa a vzal si čaj.
„Jsem,“ řekl hrdě černovlásek.
„Potom se posaď tady,“ odsunul mu židli v čele stolu, která vždy bývá jeho. Bill zmateně zamrkal a podíval se na Toma, který si sedl bokem. Ze začátku nevěděl, co dělat, co říkat, ale když se do toho dostal a všiml si, že zákazníka opravdu svým nápadem zaujal, rozmluvil se dokonale o své představě a detailech. Všichni na něm viseli očima a poslouchali, co říká.
***
„Tome, moc ti děkuju,“ usmála se Mia, když jejich porada skončila a on s Andreasem ji vyhledali, aby domluvili potřebné detaily. „Svoji pracovní situaci jsem ti trochu nastínila. Nebudu ti lhát, to poradenství mi vytrhlo trn z paty.“
„Žádný problém, pokud tedy ty tři měsíce přečkáme,“ podával se trochu nejistě na Andrease.
„Ale tvůj tým se mnou moc pracovat nechce, to bude obtížnější,“ povzdechla si trochu a zadívala se na Toma.
„Naši zaměstnanci jsou profesionálové, nebudu do práce míchat osobní postoje a dojmy z předchozích projektů,“ odpověděl jí trochu chladně Andreas.
„To určitě, ale tenhle projekt je třeba vést trochu jinak. Máme před sebou několik měsíců. Budu pracovat ze své kanceláře, ale na udržování komunikace budu potřebovat asistenta,“ zkusila nenápadně a Tom jen krátce přikývl na souhlas. „Co takhle Bill? Šlo by to?“ Zkusila rychle nadhodit. „Sice je to kluk pro všechno, ale je rychlý jako vítr, mohl by být část dne tady a na část přijít ke mně.“ Usmála se na Toma, který ji věnoval upřený pohled.
„Nelze,“ zakroutil hned hlavou. „Bill ne. Nemáme nikoho, kdo by měl čas chodit k tobě a zase sem,“ řekl trochu otráveně Tom.
„Mmm, tak jak to tedy uděláme? Jak vyřešíme tu vzdálenost?“ Založila si ruce na prsou a dívala se na Toma.
„To netuším,“ pokrčil Tom rameny a podíval se na Andrease. „Když má někdo chodit sem, tam… něco vynechá, zapomene. Jestli chceš, máme tu volné místnosti, pojď na ty tři měsíce sem. Vyber si kancelář, uděláme to takhle,“ nabídl jí Tom.
„Říkáš, přijď sem, dáme ti kancelář? Bude to pro mě komplikace, ale naši práci to ulehčí. Tak může být,“ přikývla na souhlas. „Ale i tak tady budu někoho potřebovat, může to být Bill?“ Zeptala se znovu Toma a ten jen neochotně kývl na souhlas.
„V tom nebude problém, Bill ti bude k ruce. Chytrý, vynalézavý kluk, i ty s ním budeš spokojená,“ pokrčil rameny Tom.
„Super, v tom případě sem nechám dovézt svoje věci,“ usmála se na oba muže. „Uvidíme se,“ s tím se rozloučila a Tom ji nejistě sledoval, jak odchází.
„Hezký den,“ řekl ještě za ní a znovu věnoval pohled Andreasovi.
***
„To ne! V žádném případě, ně!! Nic z toho jsem neslyšela,“ zacpala si rychle rukama uši Jane, která byla u Toma v kanceláři. Byl tu i Andreas, a právě jí oba sdělili, že Mia bude mít na tři měsíce kancelář u nich ve firmě.
„Je to tak,“ oznámil jí Tom a zadíval se do svého telefonu.
„Co?? Vy, bratři Kaulitzové, jste snad ztratili paměť? Odmítám tomu rozumět. Tohle nikdy nepochopím!“ Dál hystericky pochodovala po kanceláři a nedokázala to překousnout.
„Jane, můžeš se uklidnit?“ Zadíval se na ni trochu nechápavě Andreas.
„Dobře, Tom tu nebyl, ale ty jsi tu byl, Andy. Víš moc dobře, co mi ta ženská provedla. Kvůli ní chodím rok na terapii k psychologovi,“ povzdechla si a zadívala se na blonďáka. „Dobře, bývala to tvoje snoubenka, nechci tě drásat, ale víš moc dobře, co se v agentuře stalo! Víš to moc dobře, Andreasi!“ Znovu hystericky vyhrkla.
„Jane, nekřič tolik, jsou to jen tři měsíce,“ odpověděl znovu klidně Tom.
„Tři měsíce??? Tři měsíce jsou celá čtvrtina roku!“ Zakroutila nesouhlasně hlavou.
„Jane, rozhodl to můj bratr. Neřeknu na to nic,“ odpověděl jí se stejným klidem Andreas. „Vyřešte si to, já už musím běžet,“ usmál se a rovnou se zvedl ze židle.
„Vydrž ještě chviličku,“ snažil se ho zastavit Tom, ale Andreas se zasmál.
„Uklidnit Jane je teď na tobě, mějte se,“ zamával oběma a vyklidil rychle pole. Tom se znovu podíval na Jane a snažil se něco vymyslet.
„Mmm, dáš si kávu, co? Dáš si? Uklidní tě,“ zkusil klidně Tom.
„V žádném případě! Vůbec teď nechci kafe! Takhle mě budeš uklidňovat tři měsíce? Mám brát kofein nitrožilně?? Jdu se k sobě vybrečet,“ vyhrkla na pokraji slz a doslova vyběhla z Tomovy kanceláře. Ten jen protočil očima a promnul v ruce kameny.
***
Andreas zamířil rovnou za Miou, která si zabrala jednu z kanceláří, byla opravdu rychlá.
„Nooo moc pěkný,“ zavřel za sebou rychle dveře a hned se na ni podíval. „Mio, co to děláš? Kdo si myslíš, že jsi?“ Zaútočil okamžitě. Mia si povzdechla a podívala se na Andrease.
„Žena, kterou jsi miloval. Řekněme, že žena, která věci dokáže usměrnit nebo alespoň využít příležitost. Zase jsem věci jemně postrčila kupředu.“
„Ale co jsem ti říkal? Že nemáš nic dělat za mými zády. Neříkal jsem ti, že pak provedeme všechny plány společně?“ Zadíval se na ni naštvaně.
„Říkal, neudělala jsem nic, co by nezapadalo,“ pokrčila rameny. „Nic jsem neplánovala. Příležitost mi spadla do klína. Co můžu dělat? Vrátit to zpět? Mám na mysli nás oba.“
„Mio, bratrovi a firmě žádná škoda nevznikne,“ znovu jí varoval.
„A jaká škoda?“ Zeptala se naprosto nechápavě. „Všichni odešli naprosto spokojeni. Bratr je spokojený, klient taky. Zabili jsme dvě mouchy jednou ranou. V následujících měsících budu mít Billa pěkně na očích. Rozdělit Toma a Billa pro mě bude hračka. Před tvýma očima zničíme klíčící lásku, které si ještě nejsi vědom. Bude na to čas,“ spokojeně se na Andrease usmála.
„Plán jsme měli dělat spolu. Zase jsi podlehla nenasytnosti,“ zakroutil hlavou Andreas.
„Není žádný plán, Andy. Jestli se to prozradí, poškodí to tebe i mě. Teď jsme alespoň oba na stejné lodi. Budeme pozorovat Billa, když se něco bude dít, můžeme zasáhnout,“ usmála se na něj mile, ale Andreas se moc netvářil. „Z toho, že jsme vedle sebe, jsi nesvůj, nerozumím tomu,“ nechápavě pokrčila rameny.
„Nevím, věř, že nevím, co dělat,“ přiznal rychle.
„Andy,“ znovu upoutala jeho pozornost. „Spolu sdílíme to tajemství, jsme v tom společně. V tomhle životě jsme spolu. Jak to, že nechápeš, jaká je to vzácnost?“ Pohladila ho po hrudi.
„Omlouvám se, děje se toho tolik. Tolik věcí se děje jedna za druhou. Prostě občas nevím, co mám dělat?“ přiznal rychle a podíval se na její ruku na sobě.
„Děláš si starosti, že to někdo zjistí. Tak se přestaň strachovat. Stojíme bok po boku. Všechno se spraví?“ snažila se ho uklidnit a Andy nakonec přikývl na souhlas.
„Dobrá, zatím se měj hezky. Uvidíme se doma,“ s tím se rozloučil a z její nové kanceláře šel rovnou pryč.
***
Bill zamířil rychle do archivu, kde nechal svůj počítač, a taky se chtěl trochu schovat před ostatními, aby měl chvilku soukromí. Když ale vběhl dovnitř, uviděl Toma, jak má v ruce otevřený nějaký šanon a něco si v něm čte. Trochu zpanikařil a přemýšlel, jestli má utéct, nebo prostě dělat, že tam Tom není. Nakonec se rozhodl, že je to blbost, a tak se kousl do rtu a chvíli ho sledoval.
„Ehm, ahoj,“ řekl tiše Bill.
„Ahoj,“ odpověděl mu Tom a na okamžik se odtrhl do šanonu v ruce, aby se na něj krátce podíval. Bill se nadechl a udělal nejisté dva kroky směrem k němu.
„Ehm… měl jsi ve všem pravdu. Chci se stát spisovatelem, dokonce to moc chci, ale vůbec si v tom nevěřím,“ spustil za jeho zády a přemýšlel, proč mu to vlastně říká.
„Když si budeš věřit, dostaneš se daleko, uvidíš,“ odpověděl mu obyčejně Tom, ale žádný pohled mu nevěnoval. Bill se cítil trochu nejistý.
„Proč se na mě nedíváš?“ Zeptal se trochu smutně. Tom se odlepil od police a jen kolem něj prošel. Bill se za ním otočil.
„Chceš mi něco říct, Bille?“ Zeptal se ho s očima stále přilepenýma do šanonu.
„Ne,“ odpověděl pohotově, a pak si povzdechl. „Nebuď ode mě tak daleko,“ postěžoval si trochu. Tom zvedl oči a podíval se na něj.
„Nejsem daleko,“ odpověděl. Pak ale zavřel šanon a udělal krok k němu. „Takhle dobrý?“ Zeptal se ho.
„Ne,“ znovu řekl Bill a sledoval Toma. Ten k němu udělal další krok.
„Tak?“ Zeptal se ho znovu a Bill nasucho polkl.
„Když se ke mně takhle pomalu přibližuješ, tak moc nevím,“ přiznal trochu zmateně Bill a zády se skoro dotýkal police za sebou.
„Co sis přesně přál? Šéfa, pracovní přátelství… tak něco? Vzpomínám si dobře?“ Zeptal se Tom a sledoval černovláskovu tvář.
„Dobře, ne tak moc odměřené, ani tak moc blízké,“ řekl trochu nejistě a očima bloudil všude kolem, jen ne do těch jeho, protože by to už asi nevydržel.
„Nepřipadám ti atraktivní, takže… to je jedno,“ držel se Tom stále blízko Billa a ten na něj hleděl. Vlastně se za ta slova proklínal. Jak to mohl říct? Nechápal. Už teď cítil svůj splašený tep z Toma, a to se ho ani nedotýkal.
„Asi jo,“ řekl nejistě Bill a nervózně se rozhlédl kolem sebe. Tom jen kývl a rychle se sklonil k jeho tváři. Byl jen pár milimetrů od jeho rtů a rukou se opíral o polici u jeho hlavy.
„Kdybych tě políbil… dovolíš mi to?“ Zeptal se ho narovinu a zadíval se do jeho očí. Bill mu chvilku pohled oplácel, než pomalu zavřel oči a trochu zaklonil hlavu, jako by mu svoje rty doslova nabízel. Tom se pro sebe usmál a prohlédl si tu krásnou tvář. Pak se naklonil blíže k jeho uchu.
„Bille Trümpere, do předem prohrané války se nepouštěj,“ řekl Tom, založil zpátky šanon do police a pomalu se odtáhl. Bill šokovaně otevřel oči i rty a zíral za odcházejícím Tomem. Šokovaně se zapřel zády o polici a přemýšlel, co se tady právě stalo.
„Jak to? Tohle teď byla taktika? Bože, Bille, projel jsi to!! Teď je to válka, bravo. Hraje si se mnou jako kočka s myší,“ povzdechl a rychle si sedl ke stolu. „Tahle válka se dá vyhrát jen s chladnou hlavou,“ zamračil se a přemýšlel. Rychle vytáhl mobil a rovnou volal Vivien. Musel jí to prostě všechno říct.
„Zlato? Copak se děje?“ Zeptala se, když hovor přijala.
„Viv, dějou se věci. Strašný věci se dějou. Začala válka, oficiální válka. Hraje si se mnou. Pomalu se ke mně přibližuje a zničehonic se zase odtáhne. Nevím, co dělat. Taky se k němu chci přiblížit. Co mám dělat?“ Vyhrkl do telefonu a Vivien zase nechápala.
„Bavíme se tu o panu Tomovi?“ Ujistila se rychle, jestli to pochopila správně.
„No jasně, že o něm…“ vyhrkl Bill. „O kom asi jiným?“
„Nooo podle mě nesmíš ustupovat,“ řekla mu rychle. ¨
„Neustupovat,“ zopakoval Bill a kývl na souhlas.
„Přesně! Jdi dál a dál. Obleč si veškou válečnou zbroj. Jdi k němu, u něj se zastav. Uvidíš, jestli když se dostane do tvé blízkosti, to s ním něco udělá,“ navrhla mu a Bill si pro sebe přikývl.
„Ano, hodně jsi mě uklidnila. Ještěže tě mám, Viv,“ vydechl do telefonu, a pak honem hovor ukončil.
***
„Bille, kde jsi byl?? Ian tě všude hledá,“ okamžitě k němu přiběhla Nancy a Bill na ni jen nechápavě hleděl.
„Proč mě hledá zrovna Ian?“ Pokrčil rameny a snažil se to nějak pochopit.
„Musíš obhlédnout místa pro zítřejší natáčení,“ vysvětlila mu rychle.
„On tam snad nepojede pan Tom?“ Pozvedl obočí Bill.
„Pan Tom mu řekl, že tam máte zajet spolu,“ pokrčila rameny a Bill se zamračil.
„No tak dobře,“ podíval se na Nancy a rozběhl se rovnou k Tomově kanceláři. Tom zrovna něco ve stoje četl, když Bill rychle zaklepal na dveře jeho kanceláře a rovnou vběhl dovnitř.
„Ehm… proč jedu na obhlídku s Ianem?“ Zeptal se rovnou Toma a založil si ruce na hrudi.
„Jinak to prostě nejde. Není na to čas, musíš to objet a vybrat místo s Ianem,“ pokrčil rameny Tom a podíval se na Billa. „Takže tě tam Ian zaveze a pojedete spolu.“
„Ve smlouvě mám napsané, že v rámci zaučení to musím objíždět s tebou. Takže buď s tebou, nebo nic,“ trval si na svém a díval se tvrdě na Toma. Ten mu chvíli oplácel pohled, a pak uhnul pohledem. Pomalu udělal krok směrem k Billovi, aby se k němu přiblížil.
„Dobře, máš pravdu. Budeme jednat podle pravidel a pojedeme spolu,“ podíval se na černovláska a ten přikývl na souhlas. Pak se otočil k odchodu a spokojeně se usmál. Byl rád, že dosáhl svého. Tom se usmál taky a promnul v ruce kameny. Pak se vydal rovnou za černovláskem.
***
Bill jel s Tomem v autě. Ani jeden z nich nemluvil, ale oba si vyměňovali pohledy. Bill nedokázal od Toma odtrhnout oči a Tom ho i párkrát načapal, jak na něj zírá. Rozhodl se, že mu to trochu vrátí, a najednou se za jízdy natáhl přes Billa a kývl směrem ke kastlíku.
„Promiň, mám tam sluneční brýle,“ oznámil mu a chvilku dělal, že je nemůže nahmatat. Bill na něj šokovaně hleděl, jak byl blízko němu, a začínal panikařit.
„Ehm, já ti je podám,“ nabídl rychle, ale Tom zakroutil hlavou.
„Už to mám,“ usmál se a krátce naklonil hlavu k Billovi, než se odklonil a brýle si nasadil. Bill nasucho polkl a snažil se uklidnit trochu zrychlený dech. Rukou se začal rychle ovívat a Tom na něj znovu krátce pohlédl.
„Co je?“ Zeptal se ho a musel se usmát.
„Co by? Je mi horko, dusím se,“ odpověděl Bill.
„Klima běží,“ pokrčil rameny Tom.
„Oooo jo, klima… brrr, je mi zima,“ vykřikl rychle Bill a Tom mu věnoval další pohled.
„Tak ji vypnu,“ natáhl se po knoflíku.
„Ne, ne nevypínej to. Nech to foukat, otevřu si okno,“ rovnou zmáčkl příslušný knoflík. „A… mohli bychom si pustit rádio, přece nepojedeme jako na pohřeb,“ zakroutil hlavou Bill.
„Nechtěl by ses v mé přítomnosti chovat jako normální člověk? Nebo po tobě chci tak moc?“ Zadíval se krátce na černovláska, než se znovu věnoval řízení. To už se ale autem rozeznělo rádio na plné pecky.
„Přesně tak,“ překřičel ho spokojeně Bill a zasmál se. „Vlastně ani nevím, co říkáš,“ chtěl to ještě více zesílit. Tom se po něm znovu podíval.
„Proč tohle děláš? Proč to ještě zesiluješ?“ Začal jednou rukou bojovat s tou jeho, aby to nechal být. Měl pocit, že se z toho kluka jednou prostě zblázní. Nakonec tam naladil nějakou stanici, kde hráli docela příhodně, ztišil rádio a podíval se na Billa, který zmlkl, zavřel oči.
***
„To je tady?“ Zeptal se nevěřícně Bill, když Tom zaparkoval. Ten se na něj podíval, a hned přikývl na souhlas. Pak vystoupil z auta a Bill ho napodobil.
„Tady to je. Ulička, obchody, domy, kde budou bydlet naše holky, silnice… všechno je skvělé, co myslíš? Líbí se ti to? Už se můžeme vrátit?“ Zeptal se Tom. Bill nakrčil čelo a na chvíli se na Toma zadíval. Takže o tohle mu šlo. Odbýt to a honem zase zpátky.
„Ne, ani náhodou. Musíme projet ostatní ulice,“ trval si na svém Bill a pokrčil rameny.
„Co se ti nelíbí?“ Zeptal se ho Tom a Bill se rozhlédl kolem sebe.
„Je to tady ošklivé,“ vysvětlil jednoduše. „Je to tady nudné. Pojďme se podívat jinam, hm? Představoval jsem si to jinak, podíváme se do té vedlejší,“ navrhl Bill a znovu naskočil do auta. Tom si povzdechl a vrátil se do auta taky. Vlastně takhle objeli spoustu ulic, ale ke každé měl Bill nějakou připomínku. Pokaždé se našlo něco, vždycky bylo něco spatně. Tom se docela bavil, bylo mu úplně jasné, že to prostě dělá schválně, aby mohl protahovat čas. Nakonec se rozhodl, že rozhodně ví, co bude naprosto perfektní, a rovnou vjel do jeho ulice. Bill zmateně nakrčil čelo a podíval se na Toma.
„Tome, proč zastavuješ tady?“ Rychle vyskočil z auta a rozhlédl se zmateně kolem.
„Protože už jsem to našel, Bille. Tady to bude úplně ideální,“ spokojeně vydechl a jeho úsměv se rozšířil.
„Jak to?“ zeptal se nechápavě a sledoval Toma, který se tvářil dokonale spokojeně.
„Tady je všechno, co potřebujeme. Obchod, pekárna, kadeřnictví, salón a tak… je tu všechno jako podle toho scénáře. Klidně můžeme zazvonit na jeden ze zvonků,“ zasmál se a zazvonil na ten jejich.
„Tome!! Co to děláš, máma beztak není doma!“ Panikařil najednou Bill a šokovaně hleděl na Toma. Snažil se držet dveře, ale Simone je rovnou otevřela.
„Co se to tu děje?“ Zeptala se, když uviděla černovláska. Pak se podívala před sebe a uviděla Toma. Hned se usmála a zamířila k němu.
„Dobrý den, pane Tome,“ pozdravila. Tom se usmál a zamířil rovnou k ní, aby jí podal ruku.
„Jen Tom…“ zopakoval jí a ona přikývla. „Hledáme jedno místo, ale nedaří se nám. Možná bychom našli inspiraci v jednom z vašich lahodných čajů, pokud vám to samozřejmě nevadí,“ začal zdvořile Tom.
„Samozřejmě, že ne. Pojďte dál, jen pojďte,“ popoháněla je rychle do domu. Bill jen šokovaně sledoval ty dva a zakroutil hlavou.
„Ne, Tome… nepůjdeme. Přeci nebudeme obtěžovat mamku a taky musíme najít nějaké to místo na natáčení,“ začal odporovat, ale Simone ho za ruku vtáhla do domu a zavřela dveře. Popohnala je do domu a hned postavila na čaj. Naštěstí to netrvalo dlouho. Bill se cítil naštvaně a Tom byl opravdu pobavený. Když matka donesla na stůl a sedla si k nim, rovnou se otočila k Tomovi, jako by tam černovlásek snad ani nebyl.
„Takže budete točit reklamu v naší čtvrti podle scénáře, který napsal Bill? Proč jsi mi to neřekl?“ Otočila se okamžitě ke svému synovi a zírala na něj. Ten se jen nejistě usmál a pokrčil rameny.
„Přišlo to tak náhle,“ rozhodil rukama a věnoval Tomovi naštvaný pohled.
„U nás takové náhle situace nejsou ojedinělé. Věci se dějí neuspořádaně, nenadále a nevhod, ale co naděláte? Milujeme to, celkem,“ střelil pohled po Billovi a usmál se. „Tolerujeme,“ dodal ještě tišeji. Bill se podíval na Toma a stiskl čelist.
„Přesně tak,“ kývl na souhlas.
„Je důležité, aby člověk miloval svou práci, ano,“ přikývla Simone a usmála se na Toma.
„Paní Simone, až budeme natáčet, mohla byste pro nás uvařit? Pustila byste nás do zahrady? Jen na malou ochutnávku… moc by nás to potěšilo,“ hned začal Tom a Simone se okamžitě usmála.
„Ochutnávka? To je něco pro mě. Jistěže vás pustím do zahrady, proč ne?“ Zaradovala se a Bill si povzdechl.
„Je to tu perfektní. Přesně, co k našemu natáčení potřebujeme,“ přikývl Tom a rozhlédl se kolem sebe. „Protagonistky jsou všechny ve věku Billa, akorát to budou čtyři dívky. První scéna bude v pokoji, kde si balí kufry, odcházejí z domu. Musíme narychlo sehnat čtyři pokoje,“ pokrčil rameny Tom.
„No… myslím, že rozhodně můžete využít pokoj Billa,“ souhlasila Simone a Bill vykulil oči.
„No výborně,“ tleskl rukama Tom a Bill se zadíval na matku.
„Cože?!“ Zvedl se rychle na nohy a díval se z matky na Toma.
„Jistěže ano. Sám jsi to tak napsal, tak proč panu Tomovi odporuješ?“ Podívala se se zamračením na svého syna. „Jen ať to využije,“ přikývla nakonec na Toma.
„Mami, jen proto, že jsem to napsal… bože… navíc to má být dívčí pokoj,“ zamračil se trochu a Simone se zasmála.
„Vždyť tvůj pokoj je jako holčičí,“ pokrčila rameny a Bill se zamračil. Tom se dál spokojeně usmíval.
„Paní Simone má úplnou pravdu, proč odporuješ panu Tomovi?“ Zadíval se na Billa a pozvedl obočí. „S vaším dovolením, bych rád viděl ten pokoj,“ podíval se znovu na Simone.
„No samozřejmě,“ přikývla hned na souhlas a zvedla se na nohy. „Jen běžte, já… jdu nakoupit na ten zítřek,“ zasmála se vesele a Tom rovnou zamířil ke schodům do patra. Bill vyběhl za ním.
„Počkej, já… nemám tam uklizeno!“ Vykřikl a snažil se Toma zastavit. Marně. Tom otevřel dveře a rovnou do pokoje vešel. Podíval se na malý stolek, kde se válela kniha, o které spolu mluvili u Toma. Tom se musel usmát a Bill se snažil nějaké poházené věci ještě rychle upravit anebo někam schovat.
„Tome,“ snažil se ho nějak dostat z pokoje, ale Tom byl nadšený a fascinovaný tím, co viděl. Když na zrcadle spatřil připnutý papírek, na který mu napsal heslo k přihlášení do systému, usmál se a hned k němu zamířil. Musel se pro sebe ještě víc usmát a podíval se na plakát, kde byli albatrosové.
„Albatros… proč ho tam pořád máš?“ Zeptal se ho Tom a Bill jen pokrčil rameny.
„Vždycky tam byl a vždycky tam bude,“ odpověděl mu jednoduše. Pak Tom zamířil ke psacímu stolu a kývl k sešitu na stole.
„A tohle je tvůj román?“ Chtěl ho chytit, ale Bill mu ho vytrhl z ruky.
„Ano,“ vydechl a rychle ho strčil do šuplíku.
„Ještě jsi to nevzdal?“ Usmál se a Bill na něj rychle koukl a zakroutil hlavou.
„Ani nevzdám,“ vyhrkl okamžitě.
„Nooo, musím říct, že když jsem viděl tvůj pokoj, asi ho nepoužijeme. Nechci ho zničit,“ usmál se krátce Tom. „Je to moc krásný pokoj. Najdeme si jiný,“ pokrčil Tom rameny a Bill krátce přikývl.
„Tak… půjdeme?“ Navrhl trochu klidněji. Bylo zvláštní, že tu Tom byl, že viděl tyhle věci.
Tom zamířil ke dveřím, ale něco upoutalo jeho pozornost. Usmál a pozvedl obočí.
„Moře… tábor, houpací síť… a tohle? T…“ pozvedl obočí a usmál se trochu, když viděl kelímky, ve kterých nejspíše byly Billovy krémy. Bill rychle zavřel oči a proklínal se.
„Tetička Tiffany… nemůžu najít tu vůni, víš… všechno si píšu, abych na nic nezapomněl,“ pokrčil rameny a vypálil první blbost, kterou vymyslel.
„I ji mám tetu Tiffany,“ pokrčil rameny Tom. Pak zalovil v kapse od kalhot a vytáhl malý složený papírek. „Našel jsem to přání na stromě,“ podal mu ho. Bill překvapeně zamrkal a nakrčil čelo. Prohlédl si ten papírek a zalapal po dechu.
„Jak se opovažuješ, to bylo ošklivé. Sebral jsi to ze stromu přání?“ Hned po něm vyjel Bill a Tom se na něj zadíval.
„Já jsem ošklivý? To myslíš vážně? Opravdu? Zamysli se nad svým chováním,“ oplatil mu rychle Tom a jeho rysy trochu ztvrdly.
„Nechci se zamýšlet… já se už nechci zamýšlet vůbec nad ničím,“ začal pomalu zvyšovat hlas.
„Taky si myslím, Bille. Je to má chyba. Možná za tvými činy hledám důvod. Máš pravdu,“ rychle přikývl na souhlas. „Nemiluješ mě. Taková láska prostě neexistuje. Protože s někým, koho miluješ, si nemůžeš zahrávat, neutíkáš od něho a nesnažíš se ho neustále urážet. To mezi námi je hloupost?“ znovu přikývl.
„Tome,“ snažil se ho zastavit Bill, ale marně.
„Můžeš se uklidnit, protože už nevěřím, že mě miluješ“ řekl tiše a stoupl si ke dveřím. Bill vykulil oči a najednou se cítil hloupě.
„Tome,“ pokusil se ho ještě zastavit, aby mu to mohl vysvětlit.
„Blahopřeju ti, Bille, vyhrál jsi,“ řekl hořce a rovnou zamířil pryč z toho pokoje. Z toho domu. Bill za ním utíkal, snažil se ho zastavit, ale marně.
„Tome, no tak. počkej,“ rychle přeběhl ke dveřím a zády se o ně opřel, aby Tom nemohl odejít. Rychle k němu zvedl hlavu a díval se na něj. Tom si stoupl před něj a podíval se na něj.
„Bille, ustup,“ řekl klidným hlasem.
„Tome, neodcházej,“ zašeptal se slzami v očích. Tom mu znovu věnoval pohled a zakroutil hlavou.
„Bille, nech mě odejít, prosím,“ řekl bezvýrazně a Bill rychle zamrkal, než nejistě a pomalu ustoupil ode dveří. Tom z nich rovnou vyšel, aniž by se ohlédl.
„Tome,“ pokusil se ho ještě zastavit, ale Tom neposlouchal. Naskočil prostě do auta a rovnou odjel. Bill se za ním díval a nechal slzy, aby smáčely jeho tváře. Tiše se rozplakal a nadával v hloubi srdce sám sobě, jak neskutečně moc to všechno zkazil.
autor: Lauinka
betaread: Janule :o)
