autor: Lauinka
„Pane Bellini, velmi vám děkuji za to, že jste přijal mé pozvání na oběd,“ usmála se na něj mile Mia.
„Víte, když jste mi řekla, že je to vážně naléhavé, rychle jsem přišel,“ přikývl na souhlas.
„Je to naléhavé,“ potvrdila rychle. „Nejdřív vám chci gratulovat, protože jsem ani ve snu nečekala, že snad někdy budete spolupracovat s takovou firmou, která je téměř na pokraji krachu,“ pokrčila lehce rameny.
„Řekněme… že si to vyžádaly okolnosti,“ vysvětlil neurčitě.
„Ano… vypadá to, že vás Bill dost zaujal,“ usmála se a Bellini se na ni podíval.
„Ano,“ přikývl na souhlas, „ale víte… zajímalo by mě, kam tento rozhovor směřuje,“ zadíval se na ni.
„Vlastně… bych vám moc ráda pomohla, pane Bellini, pokud mi to dovolíte,“ usmála se na něj trochu tajemně.
„Pomohla? S čím jako?“ Zeptal se jí trochu nechápavě.
„S Billem a taky s agenturou,“ pozvedla obočí a ležérně se napila ze sklenky s vínem. Bellini se na ni překvapeně díval a přemýšlel. Možná to nebyl až tak špatný nápad.
***
„Děje se něco?“ Zeptal se překvapeně Bellini, který zamířil rovnou do agentury a viděl Jane, jak tam něco horečně vysvětluje ostatním. Máchala rukama všude kolem sebe a také zvyšovala hlas.
„Vítejte, pane Bellini,“ usmála se hned, když ho spatřila. „Měli jsme brainstorming, víte? V naší agentuře je vždy brainstorming takový trochu divoký, to je tradice, ale… pak vždy všichni meditujeme,“ zasmála se, když šla po jeho boku směrem k Tomově kanceláři. Zaklepala na dveře a vešla.
„Tome, přišel k nám pan Bellini,“ usmála se a kývla směrem k muži za sebou.
„Vítejte,“ podal mu ruku Tom.
„Jak se máte?“ Přijal jeho ruku a lehce ji stiskl.
„Dobře, vy?“ zeptal se ze slušnosti a zase se posadil do své židle. „Prosím,“ kývl hned židli naproti té svojí.
„Dobře, díky,“ přikývl a sedl si naproti Tomovi.
„Kontroloval jsem dokumenty týkající se naší smlouvy a připravil všechny, o které jste mě žádal. Mám část z nich, zbytek detailů vám pošlu na email, dobře?“ Podíval se na něj Tom a snažil se ho v podstatě takhle co nejrychleji zbavit. „Co je?“ Zeptal se Jane, která tam neustále stála a sledovala ho.
„Tým je rozrušený,“ řekla mu tiše. Tom hned přikývl a podval se dveřmi na své zaměstnance, kteří tam neustále o něčem debatovali.
„Postarej se o pana Belliniho, jdu tam,“ kývl na ni a rychle vyšel ze své kanceláře. Došel až mezi ten špitající dav a zvedl ruce nad hlavu. „Uklidněte se, prosím, ano a poslouchejte mě dobře. Co se děje?“ Zeptal se nahlas a získal si tím veškerou pozornost. Slovo si hned vzal Bill.
„Ehm… pane Tome, kolegové mají obavy, protože nevědí, co se vlastně děje. Někteří říkají, že nás prostě vyhodíte, a jiní, že agentura zkrachuje. Já si to nemyslím, ale oni ano,“ začal rychle přede všemi vysvětlovat.
„To chápu,“ přikývl a podíval se po ostatních. „Situace je taková, že jsme měli těžké období, ale nezkrachujeme. Víte, že pan Bellini je našim novým partnerem a vyhneme se krizi. Měli byste se proto všichni chopit práce s ještě větším nadšením než dřív. A neměli byste asi malovat čerta na zeď. Je to jasné?“ Zeptal se Tom a chodil v malém kroužku, aby se mohl na všechny postupně podívat. „Navíc… pokud tady budu ve firmě já, nikdo nedostane výpověď a všichni dostanou zaplaceno včas, rozumíte? Dohromady překonáme tuto krizi a budeme silnější než kdykoli dřív. Teď se zase vraťte do práce,“ kývl, a když se ozval potlesk, koukl se na Billa a naznačil mu, aby mu udělal čaj. Bill rychle přikývl na souhlas a zmizel v kuchyňce.
Tom se vrátil do kanceláře, kde čekali Bellini s Jane. Jane mu hned s úsměvem zatleskala a Bellini uznale přikývl.
„Bravo, pane Tome… to byl skvělý proslov.“
„Díky,“ podíval se na něj rychle Tom, než si sedl zase zpátky do židle.
„Přemýšlel jsem… a… no… neuděláme party?“ Navrhl Bellini. „Myslím… jako oslavu naší spolupráce a taky by to byla motivace pro zaměstnance, ne?“
„To je báječný nápad,“ přikývla Jane a vesele se podívala na Toma.
„Je to milé gesto, ale nemyslím si, že je to nutné,“ snažil se ho odmítnout Tom.
„A proč si to nemyslíš, Tome? Všichni tady potřebují trochu nakopnout. Navíc… můžeme pozvat tisk a ukázat jim, že jsme silní,“ vysvětlovala Tomovi, pak se otočila na Belliniho a usmála se. „Je to skvělý nápad. Jestli byste to chtěl zorganizovat, postarám se o to,“ nabídla mu nadšeně.
„Nedělejte si s tím starosti, paní Jane, udělám to já sám,“ usmál se na ni. Tom se díval na Jane a pak na Belliniho a rezignoval. Stejně to vypadalo, že ti dva se rozhodli i bez něj.
„Dobře, tak… se můžeme domluvit na nějakém datu… tak… co třeba další víkend? Šlo by to?“
„Myslím si, že to nemá cenu nějak odkládat, navrhuji zítřejší večer. Ozvu se vám,“ přikývl hned na souhlas.
„Dobře,“ přikývla Jane. „Tak zítra večer,“ zatleskala vesele rukama a podívala se na Toma.
„No tak výborně,“ přikývl a otočil se i on směrem k Tomovi. „Ehm… je tady pan Bill? Chtěl bych s ním mluvit,“ zeptal se Toma, který mu věnoval rychlý pohled.
„Bill? A proč?“ Zeptal se trochu nepříjemně.
„No… chci vytvořit plán,“ pokrčil rameny a Tom ho propaloval pohledem.
„Jaký plán?“ Nakrčil trochu čelo. Ale než stihl Bellini odpovědět, vešel dovnitř Bill s čajem v ruce.
„Nesu čaj,“ řekl a přešel rychle ke stolu. „Pane Fabio,“ usmál se i na něj a Tom pozvedl obočí, když slyšel, že mu říká jménem.
„Pane Bille, právě teď jsem se na vás ptal,“ usmál se a pomalu k němu přešel.
„Na mě? A proč?“ Zeptal se ho troch nechápavě.
„Musíme vytvořit plán, abychom mohli pracovat na těch parfémech,“ vysvětlil mu rychle a věnoval mu úsměv. „Máte dnes volno?“ Bill se zamyslel, ale než stihl cokoliv říct, ozval se od stolu Tom.
„Dnes má Bill hodně práce,“ napil se rychle ze šálku.
„Jakou má práci?“ Nechápavě se na něj zadívala Jane.
„Má prostě práci,“ odsekl jí tvrdě. Bellini se trochu pousmál, protože pochopil, o co Tomovi jde, a znovu se podíval na Billa.
„Dobře, to nevadí. Tak se na to vrhneme o víkendu, aby to neomezovalo vaši práci tady, souhlasíte s tím?“ Navrhnul mu Bellini a Bill přikývl na souhlas.
„To by snad šlo,“ usmál se na něj mile. To už nemohl Tom ale vydržet.
„Ano,“ rychle se zvedl a podal Bellinimu ruku. „Na shledanou,“ natáhl k němu rychle ruku. Bellini k němu přešel a přijal ji.
„Na shledanou,“ přikývl s malým úšklebkem. „Ehm… tohle si ještě vezmu, ty dokumenty,“ kývl k jeho stolu a popadl desky. „Paní Jane,“ podal jí ruku, a pak i Billovi, kterému věnoval jen jeden ze svých okouzlujících úsměvů.
„Doprovodím vás,“ řekla mu rychle Jane a zamířila i s ním pryč z kanceláře. Všichni se po nich dívali a Jane si okamžitě vzala slovo.
„Přátelé pozor… mám pro vás nějaké novinky. Zítra večer pro vás pan Bellini a pan Tom zorganizují velkolepou party,“ vykřikla radostně a všichni se zvedli, aby mohli ihned zatleskat. Bill rychle přeběhl Jay Jayovi a povzdechl si.
„Zítra večer?“
„Jo, zítra večer… proč nemáš radost?“ Zeptal se ho hned Jay Jay. „Určitě to bude sranda,“ zasmál se vesele znovu.
„Ale já mám zítra narozeniny a chtěl jsem, aby byli nějak speciální,“ povzdechl si a podíval se na Jay Jaye.
„Ty máš naro…“ nestihl doříct, jelikož mu Bill dal ruku přes pusu.
„Jay Jayi, zmlkni! Proč tolik křičíš?“ Vydechl a pomalu ruku stáhl. „Nikomu to neříkej, o nic nejde.“
„Dobře…. Zítra je úplně obyčejný den!“ Vykřikl a zmizel v davu. Bill ho chvíli sledoval, a nakonec hlasitě vydechl.
***
„Pane Bellini, nechte to klidně jenom na mně. Zorganizuju pro vás skvělou party. Ano, plánuju ještě něco dalšího, jako například dárek od vás pro Billa. Jistě, myslela jsem i na to. Nebojte se, později se vám jistě ještě ozvu. S radostí,“ zasmál se vesele a hovor ukončila. Andreas nalil do dvou skleniček trochu whisky a se zájmem Miu sledoval.
„Bellini bude mít zítra večer party, budu ji organizovat,“ usmála se na blonďáka.
„To jsem z rozhovoru pochopil,“ řekl jí trochu chladně. „Ale co máš pro Billa?“
„To je velké překvapení. Panu Bellinimu se líbí Bill víc, než jsme si mysleli. Chystá mu parádní oslavu,“ zasmála se vesele.
„To ti řekl Bellini?“ Zeptal se jí nevěřícně.
„Ano, zatímco jsem se snažila zorganizovat party tak, aby Tom začal konečně žárlit, vše se změnilo o sto osmdesát stupňů. Jde mi to do karet,“ spokojeně našpulila rty.
„Hmm… podívejme… takže Bellini má pro Billa překvapení a můj brácha zešílí,“ shrnul to a přemýšlel.
„Jo, přesně tak,“ přikývla na souhlas. „Navíc… Bill to celé pochopí jinak,“ zasmála se spokojeně a znovu se chopila telefonu.
„Komu jdeš volat?“ Zeptal se jí zvědavě.
„Jdu zavolat člověku, který to vše ještě více zamotá,“ zasmála se vesele a podívala se na Andrease, jak upíjí ze své sklenky.
***
„Ano, slečno Mio?“ Přijala Nancy hovor a poodstoupila bokem, aby měla trochu soukromí. „Mám se dobře, děkuji… a… ano v agentuře jde všechno jako po másle,“ přikývla na souhlas. „Víte, ta party nás všechny povzbudila,“ usmála se vesele.
„Aha… myslíš tu paty, kterou zorganizoval Tom pro Billa?“ Zeptala se jí poněkud překvapeně a ušklíbla se pro sebe.
„Jak prosím?“ Zeptala se hned Nancy šokovaně. „Ta zítřejší party je pro Billa? Pan Tom to zorganizoval pro něj?“ Zeptala se nadšeně a překvapeně zároveň. Jay Jayi to celé zaslechl a vykulil překvapeně oči.
„Cože? Ty… jsi to nevěděla?“ Zeptala se znovu překvapeně a mrkla na Andrease, který ji sledoval a jen kroutil hlavou.
„Ne, nikdo nám nic neřekl. Mysleli jsme, že budeme slavit spolupráci s Bellinim,“ vysvětlila rychle a Jay Jay se k ní přiblížil, aby slyšel víc.
„Chceš říct, že… jsem teď všechno prozradila? Ehm… no to nevadí, tak se tvař, jakože nic nevíš. Nikomu nic neříkej, hlavně ne Billovi. Nesmí nic vědět, dobře?“ Usmála se do telefonu znovu.
„Nebojte se, slečno Mio, žádný problém. Já to překvapení rozhodně nepřekazím,“ ujistila ji a Mia hovor ukončila. Jay Jay pozvedl obočí a nahlas se zamyslel.
„Podívejme se na to… pan Tom o tom moc dobře věděl, a proto pro Billa připravil oslavu. Bude nadšený, až to zjistí,“ vesele se pro sebe zasmál.
„Co až zjistím, Jay Jayi?“ Složil si ruce na hrudi Bill a sledoval kamarádova záda.
„Já nevím,“ pokrčil rameny a pomalu se na něj s úsměvem otočil.
„Prý z toho budu nadšený,“ pozvedl obočí a dál na něj hleděl.
„Bille… nemůžu ti to říct. Kdyby se to dozvěděl pan Tom…“ nedokončil ani větu a povzdechl si.
„Co kdyby se dozvěděl?“ Zamračil se trochu, co ten s tím měl společného?
„Nemůžu ti to říct,“ zakroutil hlavou. Bill se na ně zamračil a dal si ruce v bok. Jay Jay to nevydržel a zakoulel očima.
„Tak dobře… ta party, co organizuje pan Tom, ta je pro tebe. Bude to oslava tvých narozenin,“ pomalu sklopil oči.
„Vždyť… to je blbost,“ zakroutil hlavou. „Jsi si jistý?“
„Moje zprávy jsou vždy přesné, a pokud to řekl, tak to tak je. Navíc… podle toho, jak se choval, je to více než jasné,“ pomalu přikývl na souhlas.
„Opravdu?“ Nevěřícně se ho zeptal a Jay Jayi přikývl.
„Ano,“ souhlasil.
„Že by mi odpustil?“ Vydechl nadšeně a usmál se.
„Asi ano,“ přikývl Jay Jay.
„Narozeninová party, ano!“ Vykřikl nadšeně a skočil Jay Jayovi kolem krku.
***
Tom nemohl usnout. Ležel ve své posteli a sledoval fotku Billa. Tu jedinou, která mu zbyla. Napil se ze sklenice s whisky a odložil ji na noční stolek. Naklonil hlavu na stranu a ukazovákem přejel po jeho tváři. Byl tak strašně moc zmatený, ze sebe, z něj. Opřel se o polštář za sebou a zavřel oči. Snažil se přemýšlet rozumně. Ale nešlo mu to. Kdykoliv zavřel oči, měl před nimi jen jeho. Kdykoliv se černovlásek dostal do jeho kanceláře, cítil tu vůni. Někdy měl pocit, že se mu vpila do jeho kůže. Snažil se zpomalit údery svého srdce pokaždé, když na něj myslel nebo ho viděl. Marně. Rozpoutával v něm takové pocity, jako nikdy nikdo na světě. Nikdy necítil tak spalující touhu držet ho v náručí. Sledovat ho, jak spí.
Nakonec oči pomalu otevřel, podíval se naposledy na fotku v ruce. Přehnul ji zase n půl a schovat do nočního stolku. Potom dopil obsah skleničky a zavřel oči.
Kdyby věděl, že Bellini dělá to samé, jak by reagoval? Zrovna jel z pracovní večeře, když otevřel složky, o které Toma předtím žádal. Součástí byla i Billova složka včetně fotky. Spokojeně se usmál a díval se na ni. Bill se na ní krásně usmíval a vypadal opravdu šťastně a spokojeně.
Prstem pohladil tu bezchybnou tvář a se širokým úsměvem se zadíval z okýnka. Chtěl ho, toužil po něm. Nebyl zvyklý být odmítnutý, nerad prohrával, a pokud měl soupeřit s Tomem, byla ta výzva ještě mnohem větší. Rozhodně se chystal vyhrát, a to jakýmkoli způsobem.
***
„Ty se nepůjdeš připravovat na tu party?“ Zeptala se překvapeně Jane Toma, když vběhla k němu do kanceláře. Tom stále seděl za stolem a na něčem pracoval.
„Jane… ta otázka nového partnerství mě teď velmi znepokojuje. Je pro mě těžké to přijmout. Mám pocit, že s tím musím něco udělat. Kdybychom získali pár zákazníků, cítil bych se daleko líp,“ přiznal jí bez obalu a zadíval se zamyšleně do desky stolu.
„Máš pravdu,“ přikývla chápavě na souhlas. „Ale… zkus si taky trochu odpočinout, Tome. Myslím si, že nebudeš moct udělat správné rozhodnutí, když budeš pořád unavený. Zamysli se, prosím, nad tím, co ti říkám,“ smířlivě se na něj podívala a lehce stiskla jeho rameno. Tom se na ni usmál a přikývl na souhlas. „No… já už půjdu, tak… uvidíme se na té party,“ pomalu se od něj vzdálila.
„Dobře, tak… zatím ahoj,“ kývl na ni a Jane odešla. Snažil se vyřídit všechny emaily, když se ozvalo zaklepání na dveře. Zvedl hlavu a hned se usmál.
„Nicolasi, ahoj… vítej, jak se máš?“ Zvedl se hned od stolu.
„Tome,“ usmál se a krátce se svým kamarádem objal. No, já se mám dobře, co ty?“
„Nic nového,“ zakroutil hlavou a znovu se posadil.
„V kanceláři nikdo není?“ Zeptal se ho zmateně a ukázal směrem ze dveří.
„Dneska večer je party kvůli tomu partnerství s Bellinim, proto jsem všem dal volno. Však víš… aby se mohli v klidu připravit a tak,“ zadíval se na svého přítele.
„Už jsem se bál, když jsem tu nikoho nepotkal.“
„Neboj, všechny problémy jsme vyřešili. Je to jen na chvíli,“ pokrčil lehce rameny.
„Tak dobře, to jsem rád,“ upřímně se na něj usmál. „A jak se máš?“ Zadíval se na něj.
„Dobře,“ přikývl rychle. „Myslím, že agentura bude zase v pořádku. Když najdu zákazníky,“ nestačil ani větu dokončit, když se Nicolas usmál a skočil mu do toho.
„Proto jsem tady, brácho. Kompas Sport chce změnit reklamní agenturu a vyhlásí výběrové řízení,“ oznámil mu. Tom se usmál.
„Vážně? To jsou moc dobré zprávy,“ řekl s ne moc velkým zájmem, jelikož nechápal souvislost.
„Kompas Sport je známá mezinárodní společnost, na reklamu mají velký rozpočet. Pokud s tebou budou spolupracovat, bude vše v pořádku,“ vysvětlil mu rychle.
„To je skvělé,“ rychle se zvedl a obešel stůl, aby Nicolase objal. „Takovou příležitost hledáme!“ Vykřikl nadšeně.
„Jo, to je přesně ono,“ souhlasil hned. „Ale něco ti řeknu… chtějí se rozhodnout okamžitě, nemáš moc času.“
„Bez problémů, budu pracovat ve dne v noci, abych to zvládnul, nic jiného mi nezbývá,“ přikývl poněkud odevzdaně. „Posaď se, donesu ti čaj,“ ukázal na židli a zamířil pryč z kanceláře.
***
Seděl u stolu a přemýšlel nad dnešním večer. Vytahal celou skříň na postel a přemýšlel, co si na dnešní večer obléknout. Tom mu uspořádal večírek, a tedy měl být v centru dění, takže musel vypadat dobře. Zkoušel si různé kombinace oblečení a všechno, co zamítl, zase odhazoval na jednu kopu. Vyrušilo ho až zazvonění zvonku u dveří. Vyběhl z pokoje a zamířil ke dveřím. Rychle je otevřel a překvapeně zůstal zírat na poslíčka, který měl v ruce krabici s velikou mašlí.
„Pan Bill?“ Zeptal se ten muž rychle.
„Ano, to jsem já,“ přikývl na souhlas.
„Mám pro vás balíček,“ oznámil mu.
„Od koho?“ Zeptal se překvapeně a zamrkal.
„No… to já nevím,“ pokrčil rameny muž a podal mu desky, aby podepsal papír o převzetí. Bill to rychle podepsal a převzal si tu krásně zabalenou krabici.
„Děkuji, na shledanou,“ kývl na něj poslíček.
„Na shledanou,“ přikývl Bill a chtěl zmizet v domě, když uviděl Vivien, jak k němu utíká, se zvednutým obočím.
„Ahoj zlato, všechno nejlepší,“ zasmála se a rychle ho objala. „Co v tom asi tak je? Hm?“ Pozvedla obočí a popohnala ho do domu.
„Děkuju,“ usmál se na ni, a pak se podíval na krabici v ruce. „Nevím,“ pokrčil rameny. Rychle vyběhli schody a zavřeli se v pokoji. Bill si sedl na postel a položil krabici vedle sebe.
„Tady máš ode mě dárek, ale… rozbal si to až potom, umírám zvědavostí, co je v tomhle,“ zasmála se a sedla si vedle něj. Lehce prsty zabubnovala do krabice a podívala se na Billa.
„Od koho to asi je?“ Zeptal se černovlásek a tiše vydechl.
„Bože… ten Tom je ale moc hodný, poslal ti dárek! To bude asi nějaké překvapení,“ povytáhla obočí a usmála se.
„Myslíš, že to poslal on?“ Zeptal se jí Bill a zadíval se na krabici.
„Kdo jiný by ti to asi posílal? A on je tak hezký a ty jsi tak okouzlující… A on je tak pozorný a ty máš dneska narozeniny,“ vesele zatleskala rukama a Bill se zasmál.
„Jsem tak nervózní, že to ani nechci otevřít,“ vesele vydechl.
„Dej mi to, já to otevřu,“ sáhla Vivien po krabici. Bill si ji ale přitáhl k sobě.
„Ne… já to otevřu,“ zadíval se na ni. Pomalu rozvázal mašli a z krabice sundal víko. Oba se zadívali dovnitř. Bill zamrkal a otevřel pusu dokořán. Vivien na tom byla nějak podobně, jen se šokovaně zasmála a podívala se nevěřícně na Billa.
„Páááni, to je tak krásný,“ vydechla zasněně.
„Jo… moc krásný věcičky,“ přikývl Bill a vytáhl z krabice dokonalý outfit na dnešní večer.
***
Party byla v plném proudu, skoro všichni už tu byli. Hudba hrála, všude bylo občerstvení a bary se prohýbaly pod náporem nápojů. Byla to perfektní party, a jak se zdálo, všichni se opravdu dobře bavili. Andreas nejistě vešel a nabídl rámě Mie, se kterou se na pozvání Belliniho dostavil. Nemohl si nechat ujít velké překvapení večera. Byl zvědavý, jak bude Tom reagovat, a možná ještě víc, co na to všechno řekne Bill.
Andreas očima přejel po všech lidech v sále a naklonil se blíž k Mie. „Nevím, jestli už tu je,“ řekl jí.
„Uvidíme, jak se bude tvůj bratr tvářit na to, že jsme tady,“ zasmála se spokojeně.
„Nedělej si z toho srandu,“ zamračil se trochu nervózně.
„Miláčku, nebuď z toho tak nervózní. Jsme hosti pana Belliniho, tak pojď,“ zavěsila se do něj.
„Támhle je,“ ukázal Andreas a rovnou k němu zamířili.
„Pane Bellini,“ usmála se Mia, když k němu došli.
„Paní Mio, vítám vás,“ hned jí zdvořile políbil ruku. „Jste opravdu velmi dobrá. Organizace této party je opravdu úžasná,“ složil jí poklonu.
„A.… děkuji vám… opravdu se vám to líbí?“ Usmála se spokojeně. „Dala jsem si záležet na každém detailu.“
„Pane Andreasi, rád vás vidím,“ otočil se k blonďákovi a potřásl mu rukou.
„Dobrý večer, moc vám děkujeme za pozvání.“
„Jak to myslíte? Vždyť společnost je stále vaše,“ věnoval mu Bellini úsměv.
„Děkuji… je to tu opravdu krásné,“ uznale ocenil.
To už se však všichni otočili směrem k Tomovi, který zrovna přišel. Opět ve stylu nedbalé elegance, která k němu prostě patřila. Sako měl rozepnuté a doladěné všemi různými ozdobami. Rozhlédl se po sále, a když si všiml svého bratra stojícího vedle Belliniho, rovnou se jistým krokem rozešel směrem k nim. Zadíval se pronikavým pohledem na Andrease a jeho rysy ztvrdly. Rychle přešel rovnou před bratra a zadíval se mu do očí.
„Co ty tady děláš? Kdo tě sem pozval?“ Zeptal se, ale blonďák mu pohled oplácel a nehnul se ani o kousek. „Andy, vypadni, než se zase vytočím do ruda,“ řekl mu rychle a dál na něj vražedně zíral.
„Pozval mě pan Bellini a odejit se mi nechce,“ vysmál se mu takřka do očí. Tom na něj dál hleděl a přemýšlel, jestli se tentokrát ovládne, nebo mu vážně dá jednu pěstí, ale v tom zasáhl sám Bellini.
„Pane Tome, pana Andrease jsem pozval já, uklidněte se, prosím. Konec konců jsem převzal společnost od vás obou, proto si myslím, že má právo tady být, stejně jako vy,“ vysvětlil mu. Andy se na něj dál díval a lehce se pousmál. Tom chtěl ještě nějak reagovat, ale když natočil hlavu do strany, všiml si přicházejícího Billa. A nebyl jediný. Všiml si ho i Bellini a vlastně všichni ostatní. Najednou se ocitl středem pozornosti. Měl podmanivý make up, který dokresloval to drahé oblečení, ve kterém byl oblečený.
Usmál se a pomalu sešel ze schodů. Byl prvně trochu nejistý tím extravagantním dárkem, ale když si to celé oblékl a prohlédl se v zrcadle, musel uznat, že je to perfektní. Byl trochu nervózní z průhledné košile, co měl na sobě, ale byl to dárek od Toma a nechtěl ho zklamat. Když ho zahlédl, jak na něj zírá, usmál se ještě víc a pomalu zamířil směrem k němu. Lehce si prsty upravil vlasy padající mu do obličeje a jistým krokem šel přímo k Tomovi.
Bellini ho hltal pohledem, tedy spíše svlíkal. Nemohl se ho nabažit, byl tak neskutečně nádherný. Představoval si, co všechno by s ním mohl dělat, a musel zatřepat hlavou, aby se uklidnil.
Bill se znovu okouzlujícím úsměvem usmál na Toma a pomalu se před něj postavil, ale to už se do popředí vyhrnul Bellini.
„Bille, no… to je ale krása…“ vydechl užasle a vzal ho něžně za ruku, kterou políbil. Tom je sledoval, sledoval, jak se jeho rty něžně dotýkají černovláskovy ruky. Naklonil hlavu a zatnul čelist. Musel se hodně ovládat, aby ho do toho samolibého obličeje nekopnul. Bill se nejistě podíval na Toma a znovu na Belliniho. „Ten oblek vám sluší mnohem víc, než jsem si představoval,“ vydechl zasněně a dál si ho prohlížel. Bill se na Belliniho zadíval a sledoval jeho oči. V hlavě mu to celé šrotovalo a nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Nasucho polkl a párkrát zamrkal.
Tom se tvářil zmateně a nechápavě. Nerozuměl tomu, co právě ten muž řekl. Znovu Billa sjel pohledem a ruce sevřel v pěst. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Snažil se zachytit Billův pohled, ale ten hleděl na Belliniho.
„Jsem moc rád, že jste přijal můj dar a oblékl si ho,“ usmál se znovu. Bill střelil šokovaným pohledem po Tomovi a zadíval se vyděšeně do jeho očí. Tom mu ten pohled oplácel a naštvaně ho sledoval. Naštvaně, a zároveň s nevýslovnou bolestí. Nemohl uvěřit tomu, jak rychle na něj zapomněl a vyměnil ho za Belliniho. „Mohu?“ Vrátil ho zpět na zem Bellini a vzal jeho ruku, aby ho odvedl doprostřed sálu.
„Pozor, pozor… tak prosím, přátelé,“ začal se širokým úsměvem Belini a získal si tak pozornost všech přítomných. „Dneska má narozeniny krásný Bill a já jsem pro něj připravil tuhle úžasnou party,“ usmál se a sálem se rozezněl ihned potlesk. Tom stál za nimi a jen je sledoval. Snažil se uklidnit a zachovat si zdravý rozum. Bill vypadal vyděšeně, ztraceně a nechápal, co to právě Bellini říkal. Tu party měl dělat Tom pro něj, ne? Jak mohl být tak hloupý a skočit na to? Párkrát zamrkal a snažil se nerozbrečet. Znovu se podíval na Toma, který se tvářil opravdu naštvaně a smutně, a snažil se mu očima vysvětlit, že za tohle nemůže. To ho však znovu chytl za ruku Bellini a odtáhl ho k malému vozíku, kde byl obrovský dort se svíčkami. Znovu se ozval hlasitý potlesk a on se zmateně po všech podíval. Připadal si jako ve špatném filmu.
Znovu se ztraceně zadíval do Tomových očí, který si prohlédl dort, jeho, a nakonec oči zabodl do jeho.
„Přejte si něco,“ znovu se ozval Bellini a dotkl se jeho ruky. Bill měl slzy na krajíčku a potom se přiblížil k dortu. Párkrát zamrkal a znovu se na Toma podíval. Ten lehce naklonil hlavu na stranu sledoval ho. Černovlásek nemohl ani dýchat, připadal si zneužitě, hloupě a cítil, jak se celý klepe. Nakonec zavřel oči a ztěžka se nadechl. Rychle sfoukl všechny svíčky a pomalu se narovnal. Opět se sálem rozezněl potlesk.
Znovu upřel svoje oči do Tomových a lehce je přivřel, aby schoval svoje slzy. Znovu cítil Belliniho ruku na své a otočil na něj hlavu. „Bille, věnujete mi svůj první tanec?“ Zeptal se ho se širokým úsměvem Bellini a nabídl mu svoji ruku. Bill se na ni podíval a pomalu znovu otočil hlavu na Toma, který se hořce pousmál, zakroutil hlavou. Tohle bylo moc, tohle už nemohl zvládnout. Cítil nesnesitelný tlak na hrudi a snažil se dýchat. Tohle už nemohl snést, nedokázal by vidět pohled na ty dva, jak spolu tančí. Rychle zamířil pryč, už nechtěl vidět víc. Sevřel čelist a doslova vyběhl ze sálu.
Bellini vedl Billa za ruku doprostřed parketu a chytil ho za bok, když se na něj Bill podíval a zakroutil lehce hlavou.
„Promiňte,“ vydechl tiše a vydal se rychle za Tomem ven. Setřel si po cestě slzy a snažil se nadechnout. Bellini se za ním díval a trochu sevřel čelist. Znovu ho odmítl kvůli Tomovi. Znovu prohrál.
„Tome…“ běžel rychle za ním. „Tome, já ti to všechno vysvětlím,“ volal za ním a snažil se ho dohnat.
„Nemusíš se namáhat, Bille. Budeš přítelem Belliniho, budeš s ním pracovat a na party si budeš oblékat šaty, které ti koupí,“ pokračoval dál v chůzi a Bill měl co dělat, aby s ním udržel krok. Tahle slova neskutečně bolela.
„Tome,“ chytil ho za ruku a Tom se zastavil. Otočil se tváři k Billovi a zadíval se do jeho očí. „Myslel jsem, že tu party pořádáš ty. To oblečení jsem si vzal, protože jsi mi ho poslal,“ rychle mluvil a dál se díval hluboko do jeho očí. Tom se snažil uhýbat pohledem, protože nesnesl ten nápor emocí, co se v něm míchaly.
„To už stačí, Bille. Už tě nemůžu poslouchat, rozumíš? Je konec. Odteď jsi pro mě jen běžný zaměstnanec agentury,“ podíval se mu do očí. „Ten druhý,“ dodal jedovatě. Bill se dál díval do jeho tváře a zamrkal. Tohle byl úder přímo do srdce. Jeho slzy si znovu našly cestu po jeho tvářích a Bill přivřel oči.
„Dobře,“ zašeptal smířlivě a přikývl na souhlas. „Takže moji tvář už neuvidíš,“ Zadíval se do jeho očí a rozhodně přikývl. „Odcházím z firmy a už mě nikdy v životě neuvidíš,“ řekl mu rychle, a pak se otočil a zamířil pryč. Snažil se dýchat a být silný. Nemohl dál nutit Toma, aby mu odpustil. Nemohl se omlouvat donekonečna, a pokud nechtěl poslouchat, on s tím nemohl nic udělat. Pochopil, že bude snazší zapomenout, než se ubíjet a bojovat s větrnými mlýny. Spěchal pryč ulicí a ani se nesnažil své slzy již skrývat. Plakal, plakal tak, jako nikdy v životě. Jeho srdce krvácelo a on věděl, že už navždy to tak zůstane.
autor: Lauinka
betaread: Janule :o)
