autor: Lauinka
Andreas seděl u stolu s hrnkem kafe před sebou a přemýšlel. Nevěděl, co by mohl udělat, aby vše napravil. Stále měl před obličejem bratrův naštvaný výraz. Ještě nikdy ho neviděl takhle naštvaného. Když byli mladší, Tom byl ten, kdo ho ochraňoval, kdo se o něj staral, a když měl nějaký problém, vzal ho automaticky za svůj. Byl vždy prvním, kdo pofoukal jeho rány, když si odřel kolena, kdo sliboval, že všechno bude dobré. A i přestože nevyrůstali spolu, měl v něm vždy oporu.
A včera poprvé ve svém životě svého bratra nepoznával. Byla to tvář naprostého cizince usilující o jeho život. Opravdu se bál, že ho Tom udeří. A přesto všechno by si právě tohle přál. Raději by snesl fyzickou bolest než tu psychickou, která sžírala jeho vnitřnosti. Tom nerad plýtval prázdnými slovy, a proto když řekl, že nemá bratra, věděl, že je to opravdu vážné. Celou noc mu ta slova zněla v hlavě a nemohl kvůli nim spát.
„Dobré ráno,“ usmála se Mia na schodech, když scházela do kuchyně za Andreasem. Blonďák k ní jen zvedl oči a hned je zase sklopil k hrnečku.
„Dobré ráno,“ odpověděl s nezájmem.
„Copak je?“ Sledovala ho, když kolem něj prošla, aby si nalila trochu kávy. „Vstal jsi špatnou nohou?“
„Nespal jsem,“ odpověděl bez jakýchkoli emocí. „Jsi nějaká veselá,“ dodal trochu ironiky a napil se z hrnečku.
„Andy, já taky celou noc nespala. Celou noc jsem přemýšlela, jak se z té pitomé situace dostat,“ řekla mu, než si pomalu sedla naproti němu. „Jak můžu firmu dostat zpátky, teda vlastně my,“ opravila se rychle. „Přesně nad tím jsem přemýšlela a řešení, které hledáme, máme přímo pod nosem. Zavoláš mámě nebo tátovi,“ usmála se spokojeně a napila se z hrnečku.
Andreas se pobaveně zasmál. „Mio, nevyšiluj hned po ránu,“ zakroutil nechápavě hlavou.
„Můžeš mě vyslechnout?“ Podívala se na něj a Andreas, snad ze zvědavosti, otočil svůj pohled k ní. „Tvá matka má ve firmě čtyřiceti procentní podíl a tvůj táta to samé,“ řekla a Andreas uznale přikývl.
„No… paráda,“ zasmál se. „Takže tohle všechno ty víš,“ zamračil se najednou na ni. „Ale nevíš, že všechny podíly spravuje brácha.“
„Vím,“ přikývla rychle. „Mám plán. Zavoláš teď tátovi a řekneš mu, že firma krachuje, že… to brácha nezvládl, a aby ti předal vedení,“ spokojeně se usmála.
Andreas se znovu zasmál. „Mio, neblázni. Brácha půjde, zvedne telefon a řekne tátovi o tom úplatku. Opravdu tohle chceš?“ Pozvedl nechápavě obočí. „On si už stejně vybral, od něj už nic nechci,“ zakroutil hlavou.
„Dobře… tak na tátu zapomeň, zavolej mámě, pochopí to,“ pokrčila rameny.
„Ty to vážně nechápeš? Mluví snad brácha s mámou? Chceš využít moji mámu, a aby mě brácha nenáviděl?“ Zvýšil rychle hlas. Začínal těch jejích dokonalých nápadů mít opravdu dost.
„Andy, nebuď, prosím, tak měkký.“ Založila si ruce pod bradou a zadívala se na něj. „Dlouhá léta jsi přece pro firmu dělal. Pokud Tom s mámou nemluví, proč spravuje její podíl?“ Rozhodila lehce rukama.
„Není to tak jednoduchý,“ zakroutil hlavou a zadíval se do hrnku.
„Ale je,“ usmála se a sáhla po jeho telefonu, který ležel na stole. Natáhla k němu ruku a sledovala ho. „Zavolej mámě a vyřeš to.“
Andreas se podíval na telefon v její ruce, a pak Mie do očí. „Mio, i kdybych měl podíl třeba devadesáti procentní, brácha mi to neodpustí. Nikdy! Nebudu volat ani tátovi ani mámě, rozumíš?“ Řekl jí chladně a vzal si od ní telefon. Potom se zvedl a zamířil raději pryč. „A nech si chutnat,“ usmál se trochu ironicky.
Mia sledovala, jak mizí na schodech, a přemýšlela. Nemohla to celé nechat jen takhle. Nakonec se usmála a pokrčil rameny. Zamířila na zahradu a vzala svůj telefon do ruky. Když Andreas nebyl schopný si věci vyřešit sám, co jiného zbývalo, než to vzít do vlastních rukou? S úsměvem vytočila číslo jejich matky a nastínila jí celou situaci.
***
Bill s úsměvem zamířil do agentury. Užíval si ty pohledy všech okolo a nedokázal ze svých rtů sundat spokojený výraz. To, že Tom přišel až k nim do obchůdku, pro něj opravdu hodně znamenalo. Zamířil rovnou do kuchyňky, aby připravil čaj pro Toma jako každé ráno. Pak šel rovnou do jeho kanceláře. Spokojeně se usmál a chvíli sledoval, jak stojí před tabulí ve své kanceláři a něco tam čmárá. Chyběl mu ten pohled něj, byl si jistý, že by bez toho všeho nemohl být. Nakonec zaklepal a pomalu vešel. Tom se na něj hned otočil s zvýrazňovačem v puse.
„Přinesl jsem vám čaj,“ zamířil rovnou k jeho stolu a Tom si fixu z pusy vyndal.
„Díky moc,“ usmál se, chopil se hrnku a trochu usrkl. Zadíval se na Billa s lehkým úsměvem a černovlásek mu to oplácel. „Stýskalo se mi.“
„Mně taky,“ řekl tiše a díval se do jeho očí.
Tom ale pozvedl hrneček a usmál se ještě víc. „Po čaji.“
„Je vlažný,“ přikývl Bill a trochu zahanbeně sklopil hlavu; jak si mohl myslet, že by to bylo tak snadné.
„Běž ven:“ vydechl Tom tiše a zamyslel se.
Bill vykulil oči a párkrát zamrkal. „Prosím?“
„Nebo pojď ven… jeden z nich,“ pokrčil rameny Tom a zadíval se na tabuli.
Bill na něj nechápavě hleděl a snažil se to nějak utřídit. „To nechápu.“
„No… to je ten slogan,“ ukázal rukou k tabuli. „Slogan… ukážu ti to,“ pomalu tabuli otočil k Billovi. „Ta firma, pro kterou děláme, se zabývá sportem, Kompas Sport. Pro ně děláme na sloganu… běž ven nebo pojď ven… nebo tak něco. Líbí?“ Zadíval se na něj Tom. Bill si prohlížel popsanou stránku a zadíval se na Toma.
„Běž ven? No… dopište tam vypadni. Nic, co byste neudělal,“ krčil lehce rameny a sledoval Toma.
„Takže budeš… sarkastický,“ zasmál se Tom pobaveně. „Co řeknu, převrátíš a použiješ proti mně. Chápu… dobře, dobře,“ přikývl hned na souhlas. „Ale tohle je práce, pojďme k ní přistupovat víc objektivně. Nemíchejme do toho city. Bude lepší, když to budeme brát takhle,“ kývl znovu rovnou k tabuli. Bill si pobaveně založil ruce na hrudi.
„Objektivně?“ Ujistil se a Tom přikývl na souhlas. „Kdybych to měl brát objektivně, tak sundám ten papír z panelu a roztrhám ho,“ pozvedl obočí a zadíval se na Toma.
Tom se trochu zamračil a zadíval se na něj. „Pardon… a důvod?“ Dal si ruce v bok a sledoval černovláska.
„Hloupost… co to je běž ven? Je to negativní. Je to jako… nechci s tebou mluvit, nechci tě ani vidět nebo… neberu vážně, co říkáš. Nelíbí se mi to,“ vysvětloval rychle.
„Bille… to má znamenat něco jako… buď v přírodě, jestli chápeš,“ zkoušel mu to vysvětlit.
„Buď v přírodě… tak tam dejte buď v přírodě, nebo pojďte do přírody. Co já vím… třeba na piknik. Řekněte lidem přímo to, co jim chcete říct. Nevytvářejte mezi lidmi žádné zdi, prosím. Nechtě člověka, aby se sám vyjádřil. Když někdo udělá chybu, zkuste se ho třeba zeptat na to, pročpak tu chybu asi udělal.“ Sledoval Toma, který pomalu nakrčil čelo.
„Bavíme se o práci, že?“ Ujistil se rychle a znovu se na černovláska zadíval.
„Ne,“ řekl rychle, a pak přivřel oči a nadechl se. „Ano, ovšem,“ přikývl na souhlas.
„Bille, myslím, že bys měl jít na čerstvý vzduch a zhluboka se nadechnout. Dneska tě totiž budu hodně potřebovat,“ přiblížil se k němu a pohladil ho po vlasech a rameni. Bill na něj překvapeně hleděl a lehce se usmál.
„Vy mě potřebujete?“ Sledoval ho a s úsměvem naklonil hlavu na stranu.
„Na jednání,“ ujasnil pobaveně Tom. Bill pozvedl obočí, ale už nic neřekl. Raději s úsměvem zamířil pryč z jeho kanceláře.
***
Bill s ostatními čekali v zasedačce, až přijdou zákazníci. Bill měl opravdu dobrou náladu, usmíval se a cítil se šťastně.
„Dobrý den, Tom Kaulitz,“ usmál se Tom a Bill zvedl hlavu, aby se podíval na dvě velmi elegantní ženy doprovázené jedním mužem.
„Dobrý den, dnes vaší agentuře představíme reklamní kampaň naší značky, a pak budeme čekat na vaše kreativní návrhy,“ usála se rychle jedna z žen.
„Tak snad ano, pojďte,“ přikývl Tom a nabídl jim volná místa k sezení. „Za chvilku vám uděláme prezentaci.“
„Máme specialistku na PR, ale ta uvízla v zácpě,“ řekla rychle jedna z žen a Tom přikývl.
„To je v pořádku, počkáme,“ usmál se.
Naštěstí to netrvalo moc dlouho a dovnitř se vřítila vysoká, velmi elegantní brunetka s hezkým milým úsměvem.
„Zdravím vás, já… moc se omlouvám,“ řekla rychle a položila si kabelku na poslední volnou židli hned vedle Toma. Tom se na ni s úsměvem zadíval.
„Ty jsi mně nepoznala, Lily?“ Zeptal se jí s úsměvem. A ta mladá žena hned vyskočila na nohy a překvapeně vydechla.
„Tome!“ Vykřikla a pevně ho objala. Tom jí to hned s úsměvem oplatil. „Kde se tady bereš?“ Zasmála se a pustila ho. Tom se rychle podíval po ostatních, kteří na ně hleděli.
„Ehm… Lily je moje dlouholetá kamarádka,“ vysvětlil rychle a zase se posadil.
„Trošku jsme vybočili z byznys módu, pardon,“ usmála se a taky si sedla.
„Tak začneme,“ zavelel rovnou Tom. Bill tu holku propaloval pohledem a chtěl ji zabít. Ani nedokázal vnímat, o čem Tom začal mluvit. Drtil v ruce tužku, a kdyby pohled zabíjet, tak holka by tu ležela mrtvá. Proč vždy, když všechno vypadalo tak nadějně, muselo přijít něco takového? Ani netušil, kdy jednání skončilo a vlastně ani to, jak skončilo.
„Pane Tome, rádi bychom viděli vaše návrhy. Jsou v tom další čtyři agentury. Chceme jít do nové sezóny už s nově vybranou agenturou,“ vysvětlila mu jedna z žen.
„Nebojte se, zmobilizovali jsme všechny mozkové buňky,“ usál se Tom. Ta žena mu úsměv oplatila
„No výborně… tak na shledanou,“ rozloučila se nakonec.
„Na shledanou, moc děkujeme,“ usmál se Tom na všechny odcházející, když se dostalo i na Lily, Tom ji hned zastavil. „Ne, tebe nepustím,“ zasmál se na ni.
„Jasně že nepustíš, vidíme se po tak dlouhé době,“ usmála se na něj a Bill ji znovu propálil pohledem.
„Něco ti řeknu… nezměnila ses,“ usmál se Tom pobaveně a Bill po něm střelil pohledem a povytáhl obočí.
„Ale ty ses změnil. Dospěl jsi a sluší ti to,“ usmála se na něj.
Tom hned začal mávat rukou ve svém obvyklém gestu, když dostává komplimenty, a nakonec na ní ukázal prstem. „Dáš si čaj?“
„To víš, že dám,“ usmála se a Tom ji nasměroval do svojí kanceláře.
„Já ho udělám!“ Vykřikl Bill okamžitě a doslova se vřítil do kuchyňky. Rychle přemýšlel, co ta holka může být zač a cítil trn žárlivosti. Vůbec se mu nelíbilo, jak blízcí si jsou. Sledoval je přes sklo dveří, jak sedí u sebe, povídají si, smějí se a občas si vymění letmé doteky.
***
„No, Lily, tak to vyklop… kde jsi byla celou dobu?“ Usmál se na ni Tom, ale ona rychle zakroutila hlavou.
„A kde jsi byl ty, uprchlíku? Ztratil ses a už jsem tě nenašla,“ vrátila mu úsměv. Bill je sledoval přes prosklené dveře s čajem v rukách. Tom otočil hlavu a uviděl, jak tam Bill stojí.
„Aaa, naše čaje,“ usmál se. „Pojď dál, Bille,“ kývnul na něj. Bill pomalu vešel, ale nespouštěl oči z té holky. Pomalu před oba postavil čaj a dál si ji prohlížel.
„Víš, že čaj jsi mně naučil pít ty? V kempu, pěkně po ránu,“ zasmála se.
„No jo, v kempu… ano už vím,“ zasmál se i Tom a černovlásek ho znovu propálil pohledem. Vytáhl z kapsy hadr, který si šikovně vzal, a dělal, že otírá poličky od prachu. Rozhodně byl zvědavý, o čem si ti dva budou povídat, a taky je nechtěl nechávat o samotě.
„No ale koukám, že ses pořádně změnil, uzavřená kancelář a tak…“ pokrčila rameny a Tom se usmál.
„Podívej se na sebe… boty na podpatku, šaty a tak dál,“ vrátil jí to hned Tom.
„Nech toho,“ mávla nad tím rukou. „Kam se poděl ten Tom Kaulitz s duší Tarzana?“ Zasmála se znovu a pořádně si ho prohlédla.
„A kde je Lily s duší Amazonky, tam je i Tarzan,“ povytáhl obočí a Bill se ironicky zasmál. Vážně vedli takovou konverzaci? Opravdu zábavné. „Tak Bambi, pořád jezdíš s karavanem?“
„Bambi už mi neříkej. Doby, kdy jsem běhala po horách jako srnka, už jsou pryč. Karavan jsem prodala. Naposledy jsem vlastně vyjela s tebou. To bylo naposled… to byly časy. Pak už jsem nikdy nezažila tak skvělé kempování. Kdybys řekl jedem, fakt bych jela, jeli by i kamarádi,“ usmála se na něj a zkoušela, co Tom na to. Bill to nemohl vydržet a zavrčel. Oba se po něm podívali, a tak se rychle usmál, jako že nic. Tom povytáhl obočí.
„Myslím, že bychom si dali ještě další čaj,“ usál se na něj.
„Další? Přijde mi, že pijete hodně čaje, a to není dobré, co takhle něco jiného?“ Usmál se černovlásek.
„Až budeme něco chtít, tak na tebe zamávám, ano?“ Zasmál se trochu a snažil se Billa dostat ze svojí kanceláře. Vlastě se mu líbilo, že žárlí, nějakým způsobem si to užíval.
„Paráda… budu někde poblíž, někde na dohled,“ pomalu obešel stůl. Pak se naklonil blíž k té holce a usmál se. „Možná jsem příliš blízko,“ zasmál se a rychle opustil Tomovu kancelář.
„To je zvláštní osůbka,“ přikývla Lily.
„Moc, moc zvláštní,“ usmál se tiše Tom a zadíval se skrze prosklené dveře za odcházejícím Billem.
Bill zmizel v kuchyňce a naštvaně se opřel o desku stolu. A v tom se znovu ozval jeho hlas v hlavě.
„Zbytečně se namáháš, zlato,“ vysmíval se mu.
„S tebou se teď dohadovat nebudu,“ zamračil se trochu.
„Jsem tvoje logické já, mě jen tak nevyhodíš,“ znovu se ozval hlas.
„Pane jo, to je náhoda. Ozveš se vždycky, když se objeví nějaká kráska,“ zašklebil se trochu.
„Holka jako lusk, jako obrázek…“ spokojeně odpověděl hlásek.
„To už stačí! Mlč!“ Zakřičel hned a snažil se klidně dýchat, když se za jeho zády ozval Jay Jay.
„Bille, s kým to mluvíš? Co se stalo? Ze žárlivosti ti přeskočilo?“ Pustil se do něj hned.
„O jaké žárlivosti to mluvíš?“ Usmál se na něj sladce.
„Na tu holku… kdo je ta holka, co sem přišla? Nová Sofie? Kdo to je? Odkud se vzala? Je volejbalistka nebo modelka?“ Zasypal ho rychle otázkami a Bill protočil očima.
„Je to… trampka. Jeskyní žena,“ zašklebil se.
„Jeskyní žena? Co to říkáš, Bille?“ Zasmál se naprosto nechápavě a chtěl ještě něco dodat, ale Jay Jayův telefon se rozezněl. Bill si povzdechl a odešel z kuchyňky něco dělat, když ho za ruku zatáhla Nancy.
„Bille, Bille… prosím… mohl bys na chvilku?“ Zastavil ho a podívala se na něj.
„Nancy… makám a nemám čas se vybavovat,“ řekl s nezájmem.
„Omlouvám se… vážně… přísahám, že mně to mrzí,“ zadívala se smutně do jeho očí.
„Já… nechci s tebou mluvit,“ odpověděl rychle.
„Vím, že jsem ti ublížila, ale věř mi, že je mi to líto. Prosím… nedělej mi to,“ vydechla s lesknoucíma se očima.
„Dej mi trochu času, ano?“ Povzdechl si tiše a snažil se být v klidu.
„Dobře,“ přikývla tiše a Bill rychle zmizel ve víru práce.
***
Bill se zdržel v agentuře. Popravdě se mu moc nechtělo jít domů. Čekal, že zase bude nějaký výslech od rodičů. Navíc si všiml, že ani Tom ještě nešel a zdržel se. Usmál se pro sebe a snažil se motat blízko, aby na něj měl dobrý výhled. Uvědomil si, že vlastně už jen to, že ho mohl vidět, byl lék na jeho srdce. Ne, že by ho to dokázalo vyléčit úplně, ale posun k lepšímu tam byl. Usmál se, když ho sledoval, jak hledí do počítače, jak se zamyšleně dívá z okna a dělá si poznámky. Nechtěl ho rušit, a tak se na něj díval.
Když už bylo ale opravdu pozdě, rychle si posbíral svoje věci a zamířil k výtahu. Všiml si, že ani Tom už není ve své kanceláři a usmál se. Když však viděl, jak nastupuje do výtahu, zrychlil, aby ho dohnal. Vběhl do otevřeného výtahu a podíval se na Toma.
„Oooo, pane Bille, myslel jsem, že už jste šel,“ zasmál se Tom a zmáčkl tlačítko.
„Nešel jsem,“ založil si ruce na hrudi. „Bambi Lily vypila tolik čaje, že jsem ani nestíhal sbírat prázdné hrnky,“ podíval se krátce na Toma, který ho pobaveně sledoval. „Určitě šla odsud ještě do čajovny,“ pronesl ironicky.
„Mám pocit, že ji nemůžeš vystát,“ podíval se na něj Tom. Bill se k němu otočil.
„Že nemůžu? Proč bych jí, proboha, neměl mít rád? Za to vy ji máte tak rád, že na nás už nezbývá,“ zašklebil se, a když výtah cinkl, ihned se natáhl po tlačítku, aby vyjel zase nahoru.
„Co děláš, Bille?“ Zeptal se Tom.
„Povozíme se teď trochu nahoru a zase dolů a promluvíme si o Bambi,“ usmál se spokojeně.
„Bille… normálně bych ti ani nemusel dávat nějaké vysvětlení, ale… abys byl spokojený, řeknu ti jednu malou informaci. Lily je stará dobrá kamarádka,“ zadíval se na něj.
„To já chápu,“ rychle pokýval hlavou na souhlas. „Je to hodně stará kamarádka. Kempy, karavany, jeskyně,“ uznale dál kýval hlavou. „Prostě hodně stará kamarádka.“
„Proč se tak rozčiluješ? Proč tady najednou děláš takové vlny? Kdybych měl jasně, o co tady jde, tak se podle toho taky možná začnu rozčilovat,“ máchal kolem sebe rukou a dál se díval na černovláska.
„Ne… vy se nerozčilujte… zůstaňte klidným fešákem, ať všichni muži i ženy běží za vámi,“ věnoval mu sladký úsměv. Znovu výtah cinkl a Bill pomačkal všechna tlačítka.
„Bille… opravdu nevím, o co ti jde. Já… musím jít, nebo přijdu pozdě na koncert,“ řekl mu rychle a podíval se do jeho očí. Bill se znovu ušklíbl.
„Ooo, koncerty a večírky… tak to určitě proběhne i nějaký ten flirt,“ usmál se na něj sladce. ¨
„Jaký flirt? O čem to tady zase mluvíš?“ Zeptal se ho nechápavě Tom.
„Poslyšte… jak jste mi říkal o tom, že jste se ještě nikdy nikomu pořádně nesvěřil, tak to byla lež,“ odpověděl trochu kysele.
„Chceš se šťourat ve starých ranách?“ Zeptal se ho Tom trochu naštvaně.
„Není to pravda?“ Zatlačil na něj Bill.
„Ne, není… je to velká lež. Neříkal jsi ten den naproti Andreasovi, že se chceš rozejít? Copak jsem tě slyšel špatně?“ Zvýšil hned hlas Tom, protože se cítil opravdu vytočený.
„Tohle tu teď neřešíme,“ zakroutil hlavou, a když cinkl výtah, chtěl odejít, ale tentokrát ty tlačítka pomačkal Tom.
„Ano řešíme, drahý Bille… řešíme!“ Vykřikl naštvaně.
„Kdokoliv jiný vás zná daleko líp než já!“ Vykřikl naštvaně i Bill a čelil mu pohledem.
„Kvůli těm čachrům jsi mě nepoznal,“ řekl mu rychle.
„Jakým čachrům?!“ Vykřikl znovu naštvaný černovlásek.
„Kvůli těm pletkám za mými zády, jsi mně nestihl poznat. Nechtěl bys o tom třeba popřemýšlet?“ Vyjel na něj naštvaně taky.
„Ale já jsem žádné čachry za vašimi zády nedělal, to byl váš bratr. Vždyť mi ani nedáte šanci to vysvětlit a ani se mi nepodíváte do očí,“ dál se snažil bojovat, aby ho Tom konečně poslouchal. Rychle zase zmáčkl tlačítko a znovu se podíval na Toma.
„Ano vím, nepodívám se, Bille… protože nemůžu. Když se na tebe dívám, tak se celý třesu. Všechny moje předsevzetí se hroutí, chápeš to?“ Znovu se rychle odklonil, aby zmáčkl tlačítko, když se ozval nějaký divný zvuk a kabina výtahu se zastavila.
„Co se stalo? Co se děje?“ Zmateně se díval kolem se a snažil se nepanikařit.
„Co… co asi? Rozbilo se to, uvízli jsme,“ odpověděl klidně Tom.
„Uvízli? Je to rozbité?“ Zeptal se ho nevěřícně a zadíval se na něj.
„Ano, jsme mezi patry,“ vysvětlil zase klidně Tom.
„Jak jako? Měl bych mít strach?“ Zeptal se ho s panikou v hlase.
„Co já vím… dělej si, co chceš,“ odpověděl trochu naštvaně. Bill se jen zamračil a raději už nic neřekl. Snažil se to nějak přežít a dál se raději užíral svými myšlenkami, ale moc dlouho to nevydržel. Brzy ve výtahu bylo příšerné horko.
„Uuuh, to je dusno,“ povzdechl si a sundal ze sebe koženou bundu. „Nemůžu ani pořádně dýchat,“ otřel si čelo a vydechl. Tom si taky odložil a zůstal jen ve volném tílku, které leccos odhalovalo. Bill nedokázal držet oči mimo něj.
„Dusno trochu je, ale i když se výtah pokazí, klimatizace by měla fungovat dál,“ vysvětlil Tom a podíval se na Billa.
„Ale pokazit se může taky, ne?“ Zeptal se tiše a raději se zadíval někam bokem.
„Poslyš… kdybys vyšel z výtahu normálně jako civilizovaný člověk, tak nebudeme v této situaci. Vůbec by se to asi nestalo,“ mávl rukou a trochu se zamračil.
„Já civilizovaný člověk jsem, ale za to vy asi civilizovaný nejste. Neposloucháte, co vám člověk říká,“ zamračil se Bill, aby mu to vrátil. Tom vytáhl telefon a rychle se na černovláska podíval.
„Bille, mohl bys mlčet? Málo slov, hodně práce.“
„Utečete k telefonu, jo?“ Zasmál se a zakroutil hlavou.
„Sakra… je vybitý,“ vzdychl Tom. Bill ho napodobil a zadíval se na svůj telefon, Zkoušel ho různě nasměrovat, ale nic.
„A já zase nemám signál,“ povzdechl si a zadíval se nahoru, když ho něco napadlo. „Není to jeden z těch výlezů?“ Usmál se a ukázal nad svoji hlavu. Tom se tam podíval a pokrčil rameny. „Tak to bývá… znáte to přece z filmů. Ozbrojení chlapi to zvednou a vylézají ven. Všechny postřílí a hází těla do výtahové šachty,“ vysvětlil mu rychle a Tom jen žasl nad tím, co všechno ve své hlavě dokáže vymyslet.
„Fakt nevím,“ zakroutil hlavou.
„Jak nevíte? Možná se to dá otevřít, ne?“ Zeptal se znovu a ukázal zase nad hlavu.
„A co pak? Stejně se ti to nepovede. A i když… nemáme už pak kam jít dál,“ vysvětloval mu rozumně.
„Musíme ten výlez nějak otevřít… když mě zvednete nahoru, tak já ho otevřu,“ znovu se na Toma podíval.
„Aha… teď sis tedy vzal do hlavy, že to otevřeš. Tak dobře,“ přikývl na souhlas. „Vezmu tě do náruče, a pak tě zvednu.“ Bill se na něj zadíval, a když si to jen představil, málem omdlel. Tom na něj dál zíral a nechápal, co se v jeho hlavě právě teď odehrává. „Vezmu tě raději na ramena, to bude lepší.“ Přikývl nakonec. Bill si na něj vylezl a po menším boji se mu podařilo odklopit kryt. Vítězoslavně zatleskal, ale když se podíval, co se tam skrývá, jeho nadšení trochu zmizelo. Tom měl pravdu. Nebylo tam nic, co by jim pomohlo. Nebylo se kam dostat.
„Nic tam není, sundejte mě,“ řekl mu nakonec smutně a Tom se pobaveně zasmál. Věděl, že má pravdu, ale chtěl tohle Billovi dopřát. Vlastně si to docela užil, bylo to zábavné. Bill se zničeně posadil na podlahu výtahu a zády se opřel o jednu stěnu. Tom se usmál a napodobil ho a sedl si vedle něj.
„Koukej, jak to vypadá. Říkal jsem ti to, neposlechl jsi mě. Očekával jsi nějakou šílenou akci jako ve filmu… tak vítej v realitě,“ ukázal na díru nad nimi. „Úplně jsi to zničil.“ Bill se podíval nahoru a začal se smát.
„Co já vím… ve filmech to tak bývá, ne?“ Zeptal se ho a dál se tomu musel smát.
„Ve filmech to tak bývá, to ano. To byla ještě analogová doba, na starém výtahu by to možná šlo, u nových už to nejde,“ zasmál se taky. „Takže… vypadá to, že tady budeme celou noc. Až ráno přijdou, tak nás tu oba pěkně najdou,“ pokrčil Tom rameny a hezky se opřel o roh stěn, aby si udělal pohodlí.
„Kolik hodin zbývá, než začne směna?“ Zeptal se ho Bill s obavami v hlase.
„Ještě hodně,“ podíval se na něj Tom.
„Neříkejte,“ zakňoural Bill a vydechl. „Co tady budeme celou dobu dělat? Nezahrajeme si nějakou hru?“ Zkusil rychle navrhnout.
„Možnosti, co tu do rána dělat, jsou dost omezené. Budeme spát, ne?“ Navrhl rychle Tom a sledoval překvapeného Billa.
„Budeme spát?“ Zeptal se ho nevěřícně a Tom přikývl. „Ale já stresem neusnu,“ vydechl a otočil se na Toma, který zaujal polohu a měl zavřené oči. „Vstávejte… nespěte… povídejme si,“ usmál se rychle. „vyprávějme si něco z dětství. Například já si jako dítě myslel, že pod mojí postelí žije tygr, a co víc… já si to jenom nemyslel, já si tím dokonce byl úplně jistý. Vždycky jsem už z dálky skočil na postel, nikdy jsem jen tak nenechal viset nohy z postele,“ začal rychle mluvit a Tom ho sledoval a poslouchal.
„Aby tě nekousnul?“ Zasmál se a Bill rychle pokýval hlavou na souhlas.
„Měl jsem hrozný strach… a teď povídejte vy,“ usmál se a stáhl si nohy k hrudi.
„No, něco bych měl… jednou jsem vylezl na zahradní stěnu a přejel jsem jí celou s kolem, asi tak dva metry vysoko.“ Bill vykulil oči a zamrkal.
„Co? A proč?“ Ptal se hned rychle.
„Protože jsme se vsadili s kamarádem o limču. To pro mě byla limonáda ještě dostačující motivace,“ pokýval hlavou a usmál se, když si na to vzpomněl.
„A vyhrál jste?“ Zeptal se s úsměvem černovlásek.
„Jasně, samozřejmě, že ano,“ zasmál se. „Ale pak jsem dostal za trest domácí vězení, při tom jsem vypil všechny limonády. Měl jsem z toho úplně cukrové kóma,“ zasmál se Tom a Bill se s úsměvem zase opřel o stěnu.
„To jste se teda moc nepoučil,“ zasmál se Bill a zadíval se před sebe. Tom ho sledoval. Miloval ten úsměv, ty jeho zářící oči. Miloval ho, tím si byl jistý. Ale potom všem, kdy mu tolik ublížil a lhal, mu nedokázal znovu důvěřovat. Nešlo to tak snadno. Ale možná, časem…
Bill nedokázal od Toma odtrhnout oči, byl jako magnet. Neustále ho k sobě přitahoval, a i když se snažil držet zpátky, nešlo to. Proto když viděl ten sladký úsměv, raději rychle zatřepal hlavou a dal si jeden pramen za ucho.
„Já… musím si na chvíli stoupnout, mám ztuhlé nohy,“ odkašlal si a postavil se, aby se vyhnul zírání na něj. Tom se zvedl taky a opřel se ramenem o stěnu.
„Bille… dlužím ti asi omluvu,“ řekl nakonec.
„Jakou omluvu?“ Nakrčil trochu čelo a nechápal, o čem to Tom mluví.
„Já už všechno vím,“ přikývl lehce a díval se do jeho očí.
„A co víte?“ Zeptal se ho znovu zmateně.
„To o partnerské smlouvě… Že tam měly být doklady, ale prostě nebyly. Narozeninové party, dárky a tak dále… Takže se ti za to moc omlouvám,“ dál se na něj díval. Bill ho sledoval, ale cítil, jak se slzy tlačí do jeho očí.
„Řekli mi to tak… já jsem myslel,“ řekl tiše a sklopil oči.
„Já vím… já vím, Bille,“ přikývl na souhlas.
„Myslel jsem, že jste to udělal vy a měl jsem radost. Měl jsem radost a byl jsem tak vzrušený. Myslel jsem, že jste mi odpustil,“ vydechl tiše a znovu sklopil oči. „Já vím… bylo by to moc těžké, ale měl jsem naději.“ Znovu se zadíval do jeho očí. „Snažil jsem se vám to vysvětlit.“
„Já vím… všechno už to vím. Nevěřil jsem ti a je to hlavně moje chyba,“ přiznal a Bill už nedokázal udržet svoje slzy a nechal je stéct po tvářích. „Šššš… neplač, je to dobrý,“ rychle palci stíral jeho slzy a díval se na jeho ztrápenou tvář. Naklonil hlavu a dál prsty klouzal po jeho obličeji, i když už další slzy nepřicházely. Nedokázal přestat, nemohl. „Už toho nechme, uzavřeme to. Už se o tom nebudeme bavit, necháme minulost minulostí,“ pohladil ho lehce po ramenech a nedokázal se od něj odtrhnout.
„Víte, co chci ze všeho nejvíc? Chtěl bych začít znovu. Nemohli bychom začít od začátku?“ Povzdechl si a na chvíli zavřel oči, než je znovu otevřel a zadíval se hluboko do Tomových očí. „Jste pro mě hrozně cenný,“ vydechl nakonec.
„Ty pro mě taky,“ přiznal tiše a znovu se podíval do jeho očí. Bill se na něj jen díval, neschopen čehokoliv. Tom sledoval jeho obličej a pomalu se k němu přibližoval. Jeho smysly byly otupeny a on nedokázal reálně uvažovat. Opřel se čelem o jeho a cítil, jak jeho tělem prochází neskutečné vzrušení. Motala se mu z toho hlava a on nedokázal přestat. Přejel nosem po jeho, a pak spojil jejich rty. Lehce je pohladil svými. Bože, tak mu chyběly. Nedokázal se držet zpátky, ochutnával jeho rty znovu a znovu. A Bill přijímal všechno, co nabízel. Tiše vzdychl, když ho Tom trochu neopatrně natiskl na stěnu výtahu. Nestěžoval si a oplácel mu polibky. Byly tak naléhavé, plné zoufalství. Bill cítil, jak se jeho tep zrychluje a nedokázal to ovládnout. Nejistě položil Tomovi ruce na hruď a snažil se udržet krok s jeho tempem. Tom byl jako zvíře, většinou se tahle nechoval. Ale co se týkalo Billa, bylo všechno nějak jinak. Pevně se přitiskl tělem na jeho a bral si to, po čem toužil nejvíc. Jazykem plenil černovláskova ústa, zatímco rukama drtil jeho boky v dlaních.
Když se Bill odtrhl od jeho rtů, aby se nadechl, přesunul rty na jeho krk. Zas a znovu vdechoval tu opojnou vůni a měl pocit, že zešílí. Ruce se mu neuvěřitelně třásly a nedokázal ovládnout ani splašeně bijící srdce. Sám vydechl do jeho kůže a rukou mu zajel pod triko, aby se dotkl toho nádherného těla. Bill se v jeho rukách rozpouštěl. Pomalu zajel na Tomova ramena a lehce zatnul nehty do jeho tílka. Zaklonil hlavu více dozadu a pevně zavřel oči.
„Tome,“ zavzdychal černovlásek a hlasitě lapal po dechu. Najednou jako by si Tom uvědomil, co dělá, a ztuhl na místě. Pomalu se od černovláska odtáhl a podíval se na něj. Vypadal zmateně, odevzdaně a neskutečně sexy, ale taky v něm poznal toho, který mu lhal, a nedokázal pokračovat. Bill na něj hleděl a snažil se přemýšlet, co udělal špatně, ale nedokázal na nic přijít.
„Bille,“ vydchl tiše a udělal krok zpátky.
„Co se děje?“ Zašeptal a zamrkal.
„Já… už ti nemůžu důvěřovat,“ řekl mu a sklopil hlavu. Bill zamrkal a snažil se nerozbrečet.
„Cože? Ale před chvílí,“ vydechl tiše a ani nedokázal dokončit větu.
„Ano, já vím,“ přikývl a podíval se někam mimo, a pak stočil pohled zpátky na Billa. „Za tím, co jsem řekl před chvílí, si stojím. Jsi pro mě hrozně cenný a moc mě mrzí, že jsem tě neposlechl, Bille,“ znovu uhnul pohledem a vydechl. „Můžeme začít znovu,“ přikývl na souhlas a zadíval se do jeho očí.
„Ale?“ Vydechl tiše Bill se slzami v očích.
„Ale… jako přátelé,“ vydechl tiše a viděl, jak první slza sklouzla po černovláskově tváři. „Bille, abych ti zase znovu důvěřoval, abych ti věřil jako svému příteli, abych ti znovu otevřel svoje srdce,“ pokoušel se vysvětlit, ale Bill pochopil. Rychle přikývl a otřel svoje slzy.
„Je to těžké… hodně těžké, chápu,“ pokýval hlavou na souhlas a Tom přikývl.
„Chtěl bych tě mít u sebe jako přítele,“ řekl rychle a chytil ho za ruce. Viděl jeho zklamání v očích a ničilo ho to, ale nemohl jinak. Potřeboval si vše utřídit, rozmyslet a vyléčit svoje srdce. „Můžeme zůstat přáteli?“ Zeptal se ho tiše a díval se do jeho očí.
„Ty předešlé dny, kdy jsem se nemohl s vámi spojit, nemohl s vámi mluvit, mi přišly jako staletí. Mluvit s vámi pro mě bylo tak vzdálené,“ mluvil úplně roztřeseně a snažil se udržet své slzy.
„Myslíš… takhle ve výtahu?“ Udělal malý vtípek a usmál se. Bill se zasmál taky a sklopil hlavu.
„To ne… takhle upřímně, ze srdce. Výtah je jen bonus,“ zasmál se tiše taky a otřel si slzy. Znovu se podíval do jeho očí a navlhčil si rty. „Nemusíme spolu chodit nebo tak něco… vaše kamarádství je pro mě taky hodně důležité,“ řekl, i když ho srdce bolelo. Musel to říct, protože představa, že by Toma neměl vůbec, byla mnohem bolestivější.
„Takže jsme kamarádi?“ Zeptal se ho Tom, aby se ujistil.
„Kamarádi,“ potvrdil Bill tiše a znovu uhnul pohledem, aby před Tomem skryl tu neskutečnou bolest, která ho svírala zevnitř.
autor: Lauinka
betaread: J. :o)
