autor: Lauinka
Když se dveře výtahu znovu otevřely, byla už hluboká noc. Byly přesně dvě hodiny ráno, když je hlídač pustil. Bill panikařil, protože domů jet nemohl. Řekl matce, že bude spát u Vivien, a kdyby se takhle pozdě doma objevil, asi by to jen tak nevysvětlil. Zkoušel Vivien volat, ale ta mu to nebrala, nejspíše spala. Kdo by takhle pozdě taky byl vzhůru, že?
„Viv mi to nebere, „povzdechl si tiše, když vycházeli s Tomem z budovy. „Co teď budu já nebohý dělat?“ Rozhodil jednou rukou a zkoušel znovu a znovu vytáčet její číslo.
„Asi už spí… když u ní zazvoníš, tak ti otevře. Vzbudíš ji,“ pokrčil rameny Tom.
„Ne, ta se neprobudí, stejně k ní teď nepůjdu,“ mávl nad tím rukou Bill.
„Pojď, hodím tě domů. Odvezu tě, ano? Nebo nemáš klíče?“ Zadíval se na černovláska, který si povzdechl.
„Ale ano, mám klíče, ale řekl jsem našim, že spím u Viv. Když mě najdou doma, bude to zase šílený výslech a…“ zakroutil hlavou, ani nechtěl v té větě pokračovat, protože si dokázal představit, co přesně by se odehrálo. Tom jen lehce přikývl na souhlas, jako že chápe a zamířil ke svému autu.
Bill se rychle vydal za ním a nejistě přešlápl. „Vezmete mě do hotelu?“ Zeptal se ho tiše.
Tom lehce nakrčil čelo. „My jedeme do hotelu?“
Bill začínal panikařit a nějak se do toho začal zamotávat. „Ehm to ne… to já… no… myslel jsem, ten hotel blízko firmy, mohl byste mě tam odvézt? Alespoň se pořádně vyspím a ráno zase přijdu,“ vysvětloval. Tom zakroutil hlavou.
„To je blbost… půjdeš ke mně,“ uzavřel nakonec.
„K vám?“ Zeptal se nejistě Bill a znovu přešlápl. „Uh, já nevím,“ vydechl, ale Tom nasedl na místo řidiče a zavřel dveře, takže mu nezbývalo, než auto oběhnout a nasednout k němu. Cesta naštěstí nebyla dlouhá a vlastně musel uznat, že je rád. Když se dostali k Tomovi domů, rovnou sebou praštil na gauč a spokojeně zavřel oči. „Jsem tak utahaný,“ vydechl tiše. Tom ho napodobil a sedl si vedle něj.
„Jo, to mi povídej… navíc mám hlad, co ty?“ Podíval se na černovláska.
„I já mám hlad, ale… takhle pozdě se nemá jíst,“ otočil se čelem k Tomovi.
„Kdo to říká? To je problém normálních lidí. V tuhle hodinu se smí, v jinou ne… pak zase něco jiného. To není pro nás,“ zakroutil hlavou.
„Přemluvil jste mně,“ usmál se na něj černovlásek. „Já… kouknu do ledničky, co tam je,“ chtěl se zvednout, ale Tom ho hned zastavil.
„Kašli na ledničku, nikam nechoď. Něco si objednáme, jo?“ Navrhl rychle a Bill se usmál.
„Něco přivezou?“ Povytáhl obočí a Tom přikývl.
„Jo, ať se s tím nepipláme,“ zasmál se a Bill se zamyslel.
„Dáme si pizzu?“ Zeptal se ho vesele.
„Pizzu? Docela ambiciózní návrh… není to na noc těžké jídlo?“ Povytáhl obočí a Bill se zamyslel.
„Taaak… nějaké těstoviny s omáčkou,“ navrhl rychle.
„To je to samé,“ zakroutil hlavou Tom. „To je taky dost těžké, budeme z toho mít noční můry. Takže ty objednávat nebudeme, nespali bychom,“ vysvětlil rychle a usmál se, když viděl, jak černovlásek zase přemýšlí.
„Co takhle polévka? To by nám mohlo stačit takhle pozdě, co myslíš?“ Zkusil návrh Tom.
„Polévka? Než nám ji přivezou, tak vystydne,“ povzdechl si tiše. „Makarony,“ vykřikl hned Bill.
„Já říkám polévky, ty makarony… nejdřív se podíváme, co mají…“ uzavřel Tom a Bill sáhl po telefonu. Ihned se do něj zadíval a Tom si sedl blíž k němu, aby taky viděl. Rovnou si jeho ruku přitáhl více k sobě a začal projíždět seznam míst, kde mají ještě otevřeno. „Zavřeno, zavřeno… tady taky zavřeno… zbytečná diskuze. Takže si musíme objednat tady,“ usmál se, když našel jedno poslední místo, kde měli otevřeno. Nakonec si vybrali nějaké zapečené tousty, jelikož výběr byl velice omezený.
Hned, když jim jídlo přivezli, Bill se s chutí zakousl. Měl pocit, že se zblázní blahem. Měl tak šílený hlad, že by snědl cokoliv. Spokojeně se umíval a pomalu žvýkal. Tom ho pozoroval, nedokázal odtrhnout oči od té krásné tváře.
„Dáš si ještě čaj?“ Zeptal se černovláska, a ten pomalu otevřel oči.
„Vy ho přinesete?“ Zeptal se a vyskočil hned na nohy.
„No… mám přeci ruce, ne?“ Zasmál se nechápavě Tom a Bill se k němu přiblížil.
„Já… dal bych si ho opravdu rád, ale… jsem hrozně unavený,“ omluvně se na něj podíval.
„No jasně, to je jasná věc, tak jdeme spát,“ přikývl na souhlas.
„Ehm… no jo, jo, já… lehnu si na gauč… sem,“ rychle k němu přeběhl a sedl si na něj. Představa, že by měl s Tomem sdílet postel, byla neskutečně lákavá, ale nemyslel si, že by dokázal jen tak klidně ležet a spát.
„Bille, když se stydíš, tak se začneš chovat jako pomatený,“ zakroutil Tom hlavou. „Vstávej, tady nebudeš proboha spát. Mám pokoj pro hosty, tam je pořádná postel. A slibuju, že ti dám i něco na spaní, tak tady nelež zkroucený,“ chytil ho za ruku a vytáhl na nohy.
„No… když tolik naléháte…“ vydechl tiše a následoval Toma. Ten ho zavedl do jednoho z pokojů. Pak zamířil k sobě, aby mu mohl najít něco na sebe. Bill otevřel šuplík skříně, kde bylo tričko, které měl tenkrát půjčené on a po něm i Jane. Zašklebil se.
„To je šuplík, kde jsou trička, který dává svým láskám na jednu noc, které sem chodí. Každej, kdo sem přijde, jedno dostane,“ povídal si jen tak sám pro sebe, ani si nevšiml Toma, který už nějakou dobu stál ve dveřích a jen ho pozoroval. „Bude mi slušet třeba tohle?“ Uchechtl se pro sebe, když slyšel odkašlání a zarazil se.
„Prosím… nemluv si takhle pro sebe, tak potichu, ano? Uši mi ještě fungují,“ informoval ho a Bill se pomalu zvedl a otočil se k němu.
„Je tu jen jediné tričko… všem, kdo sem chodí, dáváte stejné,“ pokrčil rameny.
„Kam ty na to chodíš? Co to zase povídáš za nesmysly? Nerozumím, proč máš stále takový řeči,“ zakroutil nechápavě hlavou a Bill lehce sklopil hlavu. „Přinesl jsem ti jako pravý gentleman tričko a tepláky,“ položil mu to na postel. „A taky svůj svetr, kdyby ti tady náhodou byla zima,“ usmál se a položil ho na postel k ostatnímu oblečení. „Dále tu mám kartáček na zuby a máš všechno,“ usál se a Bill si ho hned vzal.
„Děkuji,“ řekl trochu nervózně.
„Kdyby ti nestačil tenhle polštář, tak jsou tady další ve skříni, tak si je klidně vezmi. Ručníky jsou v koupelně, i mýdlo. Nic dalšího mně nenapadá, co ty? Máš otázky?“ Zeptal se ho s malým úsměvem.
„Ne, teď už mám všechno,“ zakroutil hlavou a Tom stále postával na místě, jako by snad nedokázal odejít.
„Tak jo… tak dobrou noc,“ usmál se trošku a znovu se na černovláska podíval. Ten ho sledoval, a tak nezbývalo, než odejít. „Dobrou noc a sladké sny,“ řekl rychle a opustil pokoj. Bill se usmál a sedl si na postel. Vzal si věci, které mu tam Tom dal, a přivoněl k nim. Bohužel byly čistě vyprané, a tak z nich Toma necítil, ale když si přivoněl ke svetru, jen se usmál. Cítil z něj Toma a na chvíli se ztratil ve svých představách. Přitáhl si svetr k sobě a lehl si na postel. Myslel na to, co se dneska stalo ve výtahu. Jak divoký a nespoutaný byl, ale potom přišla ledová sprcha v podobě těch slov. Zavřel oči a znovu zabořil nos do svetru. Lepší kamarádi než nic. Věděl, že to bude těžké, ale byl rád, že může Toma mít alespoň nějakým způsobem. Ještě chvíli takhle zůstal, než se znovu posadil.
„Neměl bych napsat Viv? Jo… měl bych jí napsat,“ přikývl si pro sebe a natáhl se po telefonu, ten byl však vybitý. „Mám vybitý telefon a nemám s sebou nabíječku,“ plácl se do čela, a pak se zamyslel. „Tom ji ale má, ne? Co mám teď dělat?“ Zeptal se sám sebe a schoval obličej v dlaních. Mám jít za ním a zeptat se ho? Mmm, nechce se mi tahle pozdě, ale…“ vydechl a pomalu vstal z postele. Rychle přeběhl k jeho pokoji a pomalu otevřel dveře, aby nakoukl dovnitř, jestli už nespí.
„Tome?“ Zeptal se tiše, ale nic se neozývalo, tak pomalu vklouzl dovnitř. „Tome?“ Zkusil znovu, když se před ním najednou objevil Tom jen s ručníkem kolem boků, a to hodně nízko. Bill vykřikl a rychle se otočil zády. „Pane Bože… to jsem se lekl,“ vydechl a pomalu se otočil čelem k němu.
„Lekl ses? Takový malý deja vu, ne?“ Zasmál se trochu a podíval se na něj. „Potřebuješ něco?“ Zeptal se ho rychle a upravil si ručník. Bill jen na sucho polkl a nedokázal spustit oči z jeho mokrého těla. Kapky vody mu stékaly po těle a mizely někde pod ručníkem. Billovy oči se rozšířily, naklonil hlavu lehce do strany.
„Ehm…“ zatřásl hlavou, aby se trochu probral a přemýšlel, co tu vlastně dělá, když mu to došlo. „Já… já… můj telefon… vybil se, chtěl jsem se zeptat… jestli si nemůžu půjčit nabíječku,“ vykoktal naprosto zmateně. Tom ho sledoval a musel se usmívat. Černovlásek vypadal naprosto ztraceně.
„Jasně… nabíječka je dole v šuplíku,“ kývl k nočním stolku a Bill kolem Toma rychle proběhl, padl na kolena a naprosto roztřesenýma rukama šuplík otevřel. Snažil se logicky uvažovat, ale vůně sprchového gelu v kombinaci se šamponem ho dokonale obklopila a on si na chvíli připadal jako ve snu. Přivřel oči a zhluboka se nadechl. Na rtech se mu vytvořil malý úsměv.
Tom ho sledoval, nedokázal z něj spustit oči. Líbilo se mu, jak se ztrácel ve svém vlastním světě, jak dokázal být svůj. Přemýšlel, jak krásný a dokonalý vlastně je. Nemohl se vynadívat na tu krásu. Cítil, jak v hrudi jeho srdce divoce tluče, jak touží srovnat údery s jeho. Ale on to nedokázal, nedokázal ho tak rychle pustit zpátky. Nenáviděl se za to, věděl, že týrá sám sebe. Věděl, že týrá i jeho, ale nedokázal přejít to všechno jen tak. Jeho mozek ovládal všechna ta rozhodnutí a on se jím pro tentokrát hodlal řídit. Nebo alespoň po většinu času.
Když se jejich pohledy potkaly, Tom věděl, že je ztracen. Billovy vyplašené oči a pootevřené rty vybízející k polibkům, jeho rozum dokonale zmátly. Pocítil vzrušení. A to nejen ve svém břiše. Když se Bill pomalu postavil se svou kořistí v ruce, nedokázal ho nechat jít. Rychle k němu přešel, jednou rukou si ho přitáhl k sobě za bok a druhou mu vjel do vlasů. Jejich rty se srazily v hladovém polibku.
Bill překvapeně vydechl, rychle zavřel oči a ruce nejistě položil na Tomova vlhká ramena. Tom už nadobro přestal přemýšlet a rozhodl se alespoň chvíli poslouchat srdce. Zajel rukou pod jeho triko, které rovnou vyhrnul a přetáhl mu ho přes hlavu. Černovlásek trochu zmateně vydechl, když jeho triko skončilo na podlaze a znovu se na Toma podíval. Ten ho však nenechal promluvit a znovu jeho ústa umlčel. Rukama sjel k pásku jeho kalhot a trochu se do polibku usmál, když spona povolila. Nechtěl čekat. Spíše nedokázal už čekat déle. Toužil se ho dotýkat, líbat a vrývat si do paměti každý milimetr jeho kůže.
Bill byl nervózní, tyhle věci pro něj byly nové. Tom přesně věděl, co dělat, kam sáhnout. Černovlásek se nechával vést jen pocity, které cítil hluboko uvnitř. Nejistě rukama sjel po Tomově hrudi, až jeho prsty zavadily o ručník kolem jeho boků. Vydechl do Tomových rtů a ucítil silnější stisk na svém boku. Pak jeho kalhoty povolily, jak je Tom rozepnul. Bill ztuhl a na chvíli se odtáhl, aby popadl dech.
„Věříš mi?“ Zeptal se Tom rychle a černovlásek bez váhání přikývl. „Neublížím ti,“ podíval se do jeho očí a Bill tiše přikývl, než mu pomohl kalhoty sundat. Stál před ním jen v boxerkách a cítil se trochu divně. Tom se usmál a vzal ho za ruku. Vtáhl ho do koupelny a otočil ho zády k sobě. Přitáhl si ho k sobě a usmál se. Sjel mu rukou po hrudi až k boxerkám a pomalu mu je stáhl. Bill pevně stiskl víčka a snažil se uklidnit svůj splašený dech. Všechno se ještě zhoršilo, když Tom rychlým pohybem stáhl ručník ze svých boků. Usmál se pro sebe, když Bill ještě více ztuhl, a zatáhl ho do obrovského sprchového koutu, kde pustil vodu.
Bill se trochu uvolnil a zasmál se. Otočil se k Tomovi čelem a opřel se zády o kachličky. Jako by ta teplá voda odplavila všechen stud a on se uvolnil. Díval se do jeho očí a užíval si dopadající kapky na jeho tělo. Pochopil, že by mu Tom nikdy neublížil. Pohladil ho po hrudi a sledoval stékající kapky po jeho těle. Tentokrát mu ručník nebránil ve výhledu. Ale než stihl vidět víc, ucítil Tomovy prsty na své tváři, a to ho donutilo znovu vzhlédnout. Tom si ho prohlížel a nedokázal od něj odtrhnout oči. Nakonec si ho sobě přitáhl a znovu ho políbil. Aniž by ho varoval, vzal do ruky jeho penis a pohladil celou jeho délku. Bill se silně nadechl nosem a zaklonil hlavu. Ještě nikdy se ho nikdo nedotýkal. A když tyhle věci dělal sám, bylo to jiné.
Tom na něj omámeně hleděl, palcem přejel přes špičku a sám tiše vydechl, když sledoval, jak Bill pootevřel rty a ruce přitiskl na kachličky. Usmál se a přiblížil se znovu k černovláskovi Jednou rukou se opřel o kachličky u jeho hlavy a přitiskl svůj penis na jeho a oba pohladil dlaní. Bill ve vteřině otevřel oči a zadíval se do Tomových. Ty byly úplně černé touhou a Bill znovu zavzdychal. Nejistě se podíval dolů do jeho dlaně, kde zvládal hladit oba dva. Málem z toho pohledu omdlel a musel se jednou rukou chytit Toma za rameno. Tom se usmál a Bill sebral veškerou odvahu a pomalu rukou pohladil tu jeho, která na nich obou pracovala. Tom ho sledoval, jak nejistě pohladil jeho penis, a tiše vzdychl. Ta jeho nevinnost a nejistota byly odzbrojující. Tom stáhl ruku a nechal Billa, aby poznával jeho tělo. Sledoval ho a snažil se zůstat klidný. Dvěma prsty mu za bradu zvedl hlavu a políbil ho. Opřel se čelem o jeho a užíval si černovláskovy doteky. Jak opatrně obtočil ruku kolem jeho penisu, jak jí pomalu hýbe. Užíval si to. Už dlouho nepocítil takové vzrušení jen kvůli pár dotekům. Spokojeně zavřel oči a nos zabořil do jeho vlasů. Pak sám vzal jeho penis do ruky a začal pohybovat. Bill ztěžka dýchal a cítil, jak se jeho tělo chvěje. Snažil se ho rovnou přivést k vrcholu. Vlastně neměl v plánu cokoliv víc.
Tom udával tempo a Bill se snažil držet krok s Tomem. Jeden druhého přiváděli na vrchol blaha a udělali se ve stejný okamžik. Byla to magická chvíle. Bill by přísahal, že viděl i hvězdy, a nedokázal z tváře setřít ten pitomý úsměv. Tom se opíral čelem o jeho a rukama se opíral o kachličky vedle jeho hlavy, čímž to hubeně tělo držel na místě svým. Bill se lehce otřel nosem o jeho tvář a pomalu otevřel oči. Pohladil Toma po krku a lehce ho políbil na rty. Ten se usmál a pomalu se od něj odtáhl.
Bill se najednou cítil trochu hloupě a rychle se otočil k Tomovi zády, aby se alespoň nějak schoval před jeho pohledem. Tom se usmál a natáhl se po sprchovém gelu. Vymáčkl si trochu do dlaně a začal omývat jeho tělo. Bill si užíval jeho ruce a slastně přivíral oči.
„Říkal jsi, že… budeme kamarádi,“ poznamenal Bill tiše.
„Říkejme tomu kamarádská výpomoc,“ navrhl Tom a Bill tiše přikývl na souhlas. Nechal ze sebe smýt pěnu a pomalu se od Toma odtáhl. Ten vypnul vodu a rychle sáhl po čistém ručníku a podal ho černovláskovi. Ten ho rychle omotal kolem sebe.
„Já… díky, už půjdu spát,“ nejistě přešlápl na místě a posbíral si svoje věci. Tom trochu nakrčil čelo.
„Nechceš tady zůstat?“ Nabídl mu Tom a ovázal si znovu ručník kolem boků. Bill zakroutil hlavou a usmál se.
„Ne… ne, já… to by nebylo vhodné,“ usmál a znovu popadl nabíječku, než přeběhl ke dveřím. „Dobrou noc,“ usmál se a rychle odešel do pokoje pro hosty. Dal si nabíjet telefon, převlékl se do věcí na spaní a padl zády do postele. Přemýšlel nad tím, co se právě stalo, a prsty si přejel po rtech, na kterých stále cítil ty Tomovy.
***
„Brácho… neposloucháš mě, svého bratra, ale pouštíš sem někoho, koho jsi poznal nedávno. A i když tě zradil, ji odpouštíš,“ uchechtl se ironicky Andreas, který pochodoval venku na zahradě před sedícím Tomem. Bill je šokovaně sledoval ode dveří na zahradu a nedokázal tomu uvěřit.
„Dávej si pozor na to, co říkáš,“ varoval ho klidným hlasem Tom.
„Ty radši dej pozor na to, co se děje kolem tebe. Ten tvůj Bill celou tu dobu dělal všechno, co jsem po něm chtěl. Obcházel tě, sdílel obchodní tajemství se mnou a s Miou.“ Dál se snažil jeho oči otevřít a vysvětlit mu to. Bill vykulil oči a rychle přiběhl k nim.
„Tome… Tome, ne, můžu to vysvětlit. Musel jsem…“ vzal ho za ruce a díval se do jeho očí.
„Co jsi musel, Bille?“ Zeptal se ho Tom s bolestí v očích.
„Jen se ho zeptej, proč jsi přišel o fotografickou licenci,“ ušklíbl se Andreas a s pozvednutým obočím se na Billa zadíval. Tom se po bratrovi hned podíval, a potom se podíval na černovláska před sebou a lehce naklonil hlavu.
„Tome, prosím…“ vydechl se slzami v očích a lehce zakroutil hlavou.
„Důvod, proč jsi přišel o licenci, je Bill,“ ukázal na černovláska. „Stejně tak ukradl a vynesl tvoje snímky,“ pokračoval dál. Tom se na Billa podíval a ukázal prstem na svého bratra.
„Je to pravda, Bille?“ Zeptal se ho tiše a nespouštěl z něj oči. „Mluví pravdu?!“ Vyjel trochu podrážděně a zakroutil hlavou. Bill před ním plakal a nevěděl, co říct. „Koukni na mě…“ řekl tiše, ale Bill to nedokázal. Rychle vstal a chytil ho za ramena. „Podívej se mi do očí a… řekni, že lže,“ zašeptal tiše. Bill se celý roztřásl a naplno se rozplakal.
„Moc mě to mrzí,“ řekl tiše. „Nelže,“ pomalu zvedl oči a podíval se do Tomových.
„Opět jsi mě zklamal, Bille,“ vydechl a rychle ho pustil. „Už tě nikdy… ale nikdy nechci vidět,“ řekl klidným hlasem, než od něj odstoupil, podíval se na bratra a zamířil do domu.
„Tome,“ vydechl Bill a podíval se na Andrease, který se spokojeně usmíval a rozběhl se za Tomem. „Tome, prosím,“ pokusil se ho za ruku zastavit. Ten však svoji ruku z jeho vytrhl a zamířil do domu.
***
Tom si šel do kuchyně pro vodu, když ho zaujal nějaký tichý pláč a mumlání slov. Trochu nakrčil čelo a zaposlouchal se. Rozhodně hned poznal, že je to Bill. Potichu přešel k pokoji pro hosty a pootevřel dveře, aby se podíval, zda je všechno v pořádku. Černovlásek pevně objímal polštář a hlasitě vzlykal. Tom vklouzl do pokoje a tiše zavřel dveře.
„Bille…“ rychle si sedl k němu na postel a pohladil ho po vlasech a vlhké tváři. „Bille, probuď se, jen klid,“ dál ho takhle hladil, když viděl, jak černovlásek rychle otevřel oči a zmateně na něj zíral. „Jen malá noční můra, jsme doma… je to dobré,“ hladil něžně jeho tvář. „Jsem u tebe,“ usmál se, aby ho uklidnil.
„Tome… bylo to hrozné,“ znovu tiše zavzlykal a zakroutil hlavou.
„Už je to pryč, zdál se ti jen zlý sen, to se stává,“ pousmál se a rychle setřel slzy, než se pomalu odtáhl a sáhl po sklenici s vodou, co měl na nočním stolku. „Pojď, napij se,“ podal mu ji, ale stále seděl na posteli vedle něj. Bill se napil a snažil se dýchat. Tom sklenici zase odložil a sledoval ho. Bill se na něj chvíli díval, než se mu vrhl kolem krku. Tom ho objal a pohladil po zádech.
Bill dál tiše plakal, když si představil, že by ten sen byla pravda. Nedokázal si představit, že by od Toma ta slova slyšel. Nedokázal by ho vymazat ze svého života. I kdyby ho nechtěl vidět, nedokázal by to. Pevněji ho sevřel kolem krku a tiše vydechl. Nedokázal by ho ztratit navždy. Pak se od něj rychle odtáhl a otřel si tváře. Nechtěl, aby se Tom moc ptal.
„Dobrý?“ Zeptal se ho se starostí v hlase a černovlásek rychle přikývl na souhlas. Tom se usmál a lehce ho cvrnkl do nosu, než se zvedl z postele.
„Kam jdeš?“ zeptal Bill s panikou v hlase a překvapeně zamrkal.
„Hned přijdu,“ rychle vyrazil ze dveří. Bill dál seděl v posteli a snažil se uklidnit.
„Nebyl to pravda… byl to jen sen,“ vydechl si pro sebe a setřel zbytky slz ze svého obličeje. Když se dveře znovu otevřely a dovnitř vešel Tom, usmál se. Vlezl si k němu do postele a ukázal mu malou krabičku ve svých rukách.
„Co je to?“ Zeptal se ho zmateně Bill a díval se na ni.
„To jsem ti připravil k narozeninám,“ sledoval tu malou věc ve svých rukách.
„A kvůli tomu, co se stalo, sis to rozmyslel,“ řekl tiše a sklopil hlavu.
„Co se stalo, už není důležité,“ řekl rychle a podíval se na Billa. „Každopádně… tady,“ vytáhl z krabičky řetízek, na kterém byl krásný velký kámen.
Bill překvapeně vydechl a sáhl po něm. Prohlédl si ten kámen ve tvaru krystalu a užasle vydechl. „To je krásné.“.
Tom ho pozoroval a usmál se. „Líbí se ti?“ Zeptal se, aby se ujistil.
„Ano,“ přikývl hned černovlásek a nedokázal z dárku spustit oči.
„Má zvláštní, ale dlouhý příběh. Chceš ho slyšet?“ Zeptal se ho a Bill k němu hned zvedl oči a přikývl na souhlas.
„Před lety jsem tábořil u Baltického moře a propukla velká bouřka. Hromy a blesky létaly všude kolem. Byla hrozná zima, padaly kroupy. Bylo to vážně strašidelné. Hledal jsem útočiště a našel jsem chaloupku… malou chaloupku uprostřed lesa. Bydlel tam starý pár, oba už v důchodu. Děti dávno opustily rodné hnízdo. Přijali mě vřele. Zůstal jsem tam mnohem déle, než jsem měl v úmyslu. Nafotil jsem tam spoustu pěkných snímků, ale pak… bude to rychlý zvrat,“ podíval se na Billa a lehce se usmál. „Ale jedno dne, pán domu dostal infarkt. Bohužel… těžký,“ pokrčil Tom rameny a Bill ztuhl a zadíval se na něj.
„To… snad ne,“ vydechl tiše.
„Naštěstí se nic nestalo, nebyl tam sám. Dal jsem mu první pomoc, udělal mu srdeční masáž. Mezitím mu manželka zavolala sanitku. Sice se trochu zpozdila, ale děda to přežil díky srdeční masáži,“ usmál se na něj znovu. „V ten den, kdy jsem odjížděl, mi paní věnovala tento dárek, je to ohnivý jantar, velmi vzácný,“ podíval se na Billa, který kámen pohladil a prohlížel si ho. „Podle legendy žila v baltickém moři bohyně, která měla jantarový palác. Jednoho dne se zamilovala do rybáře, obyčejného smrtelníka, a rybář se zamiloval do ní. Ovšem… to bylo nepřípustné, aby měla bohyně pletky s nějakým rybářem. Tak spolu utekli… schovali se před světem. Ale bůh blesků je chytil. Rybáře poslal na moře na druhém koci světa a bohyni zavřel do jejího jantarového paláce,“ podíval se na Billa, který začal znovu plakat.
„Takže se už nenašli,“ řekl tiše.
„Od toho dne začala bohyně plakat slzy z jantaru, aby je vlny odnesly na pobřeží a její milý ji přes ně mohl vystopovat. Když mi to ta paní dávala, tak…“ tiše vydechl, „tak mi řekla: „Tys mi vrátil mého milého, ať ti to přinese štěstí. Ať už jsi kdekoliv, ať se setkáš s láskou tvého srdce.“ Mně to moc nepomohlo, ale doufám, že to pomůže tobě,“ zadíval se na něj a pohladil ho po tváři. „Ať je láska s tebou, Bille. Vše nejlepší,“ podíval se do jeho očí a lehce mu vtiskl polibek na tvář.
„Děkuju ti,“ usmál se Bill a kývl k dárku ve své ruce. „Pomůžeš mi?“ Podal mu ho zpátky a Tom hned přikývl.
„Samozřejmě, ukaž,“ vzal si řetízek zpět, a když se Bill otočil zády k němu a odhrnul si vlasy, řetízek mu zapnul. Neodolal a znovu přivoněl k jeho krku. Ta krásná vůně ho znovu obklopila a Tom se musel usmát.
„Děkuju Tome,“ řekl tiše s vlhkýma očima, ale věnoval Tomovi malý úsměv. Ten jen přikývl a pohladil ho po rameni.
„Já už půjdu, ať se vyspíš,“ začal se pomalu zvedat z postele.
„Tome, nechoď… zůstaň ještě chvíli, alespoň než usnu,“ rychle ho zastavil a díval se na něj s prosíkem v očích. Už nechtěl další noční můru nebo cokoliv dalšího. Tom se usmál a lehce přikývl.
„Tak jo,“ souhlasil tiše a jen Billa sledoval, jak se zavrtal do peřin a hlavu vtiskl do polštáře. Pohladil ho po vlasech a sledoval jeho krásou tvář, když zavřel oči. Černovlásek během chvíle usnul, ale on se přesto nedokázal zvednout a odejít. Byl tak příliš slabý, když se jednalo o Billa. Vždy měl stanovená jasná pravidla a Bill je všechna během té chvíle dokázal zbořit. Sledoval to sladce spící stvoření vedle sebe a vzpomínal si na jeho tvář v extázi, když ho přivedl k vrcholu. Bylo neskutečné, kolik měl podob, a on je toužil znát všechny. Sklonil se k němu a něžně mu odsunul pramen vlasů spadající mu do obličeje, než se uvelebil vedle něj odhodlán ho hlídat, dokud se nevzbudí.
***
Když černovlásek ráno otevřel oči, nemohl uvěřit tomu, co vidí. Zmateně zamrkal a s bušícím srdcem se usmál. Tom ležel vedle něj, vlastně spíše přitulený k němu. Jednu ruku měl přehozenou kolem jeho těla a jeho tvář vypadala tak klidně a vyrovnaně. Bill se kousl do rtu, a ještě chvíli ho sledoval. Chtěl se ho dotknout, ale bál se, že by ho vzbudil. Jen konečky prstů pohladil jeho vlasy a znovu se šťastně usmál. Pak opatrně sundal jeho ruku, kterou měl obtočenou kolem jeho těla, a potichu vstal. V rychlosti posbíral svoje věci a otevřel dveře. Ještě se v nich otočil a prohlédl si Toma, který se nepohnul ani o milimetr. Usmál se a rychle pokoj opustil.
Když Tom otevřel oči, místo vedle něj bylo prázdné. Zkoušel rukou nahmatat něčí tělo, než mu došlo, jaká blbost to je. Otevřel oči a zjistil, že ani není ve svém pokoji. Chvilku se rozhlížel, než si všiml, že všechny Billovi věci jsou pryč, a tiše si povzdechl. Samozřejmě, že to nemohl říct nahlas, ale tak nějak toužil se vedle toho černovlasého stvoření probudit. Teď když se probudil v prázdné posteli, cítil se trochu rozmrzelý. Pomalu se na posteli posadil a rukama si přejel po tváři.
Nakonec se pomalu zvedl a vyšel z pokoje. Trochu nakrčil čelo, když zaslechl nějaké zvuky a pomalu se přiblížil ke kuchyni. Opřel se o rám dveří a usmál se. Po kuchyni pobíhal černovlásek a snažil se připravit snídani. Všude kolem byl neuvěřitelný nepořádek a Tom se musel tiše zasmát. Byla to hotová spoušť.
Potichu se vkradl za černovláska a popadl ho za ruku, aby ho do ní lehce kousl, ten jen šokovaně vypískl a s vytřeštěnýma očima se na Toma podíval. Ten se zasmál a podíval se mu pod ruce.
„Dobrý, dobrý… klid, to jsme jen já,“ zasmál se Tom, když viděl, jak je Bill v šoku. „Čichám, čichám nádhernou vůni… tak jsem ti chtěl ukázat, jaký mám hlad,“ zasmál se Tom. „Je tam něco i pro mě?“ Kývl směrem ke sporáku, kde byla pánev s něčím, co měla být nejspíše vajíčka.
„Ehm… ne,“ řekl rychle černovlásek. Tom pozvedl obočí a zasmál se.
„Ne? Počkej… podívám se. No… je to nějaké vysušené,“ pokrčil rameny a sklonil se, aby se podíval na oheň. „Vždyť to máš naplno, ztlum to trochu,“ zasmál se pobaveně a Bill hned poslechl. „Víš, ať tam zůstane trochu šťávy. Je to hnědý a za chvilku to zčerná,“ zasmál se znovu.
„Všechno je připravené,“ řekl trochu nervózně Bill a kývl ke stolu. Tom přikývl a podíval se na něj.
„Jaký to bylo včera v noci?“ Zeptal se Billa, kterému poklesla čelist a nevěděl, co říct. „Myslím tím… jestli ses hezky vyspal,“ upřesnil otázku. „Neměl jsi už žádné další noční můry?“
„Ne, v pohodě,“ usmál se Bill. „Mimochodem… opekl jsem taky chleba,“ sáhl po ošatce a rychle mu ji ukázal. Tom sotva zadržel smích, když viděl, jak černé jsou.
„No, tenhle je propečený a tenhle o něco víc,“ řekl pobaveně a přikývl na souhlas. „No a… tenhle je jako uhlí, ale ten druhý je akorát,“ se smíchem se krajíce chopil a strčil si kousek do úst.
„Tenhle je pro mě, mám rád hodně opečený,“ vysvětlil Tomovi, který zamířil ke stolu a musel se stále smát.
„Jdu si sednout, nebudu nic dělat, jenom jíst,“ ujistil ho a Bill přiskočil k pánvi a usmál se.
„Vajíčka budou za chvíli,“ řekl vesele a Tom přikývl.
„Jen je sem pošli,“ zadíval se na něj, když vzal pánev a zamířil s ní ke stolu. Vajíčka byla taky trochu spálená a vlastně celá ta situace byla neskutečně vtipná. Bill v kuchyni byl jako neřízená střela. Tom sledoval jídlo, které mu přistálo na talíři a uznale pokýval hlavou.
„Nádherný… uvidíme, no,“ zasmál se a počkal, až si i Bill sedne ke stolu. „Tak já jdu do toho,“ řekl Tom odhodlaně.
„Na vzhled se moc nekoukej,“ řekl Bill, když se podíval do svého talíře. „Ale chuťově budou jistě výborná,“ ujistil ho sebejistě. Tom se do toho se smíchem pustil. Bill ještě rychle udělal čaj a sledoval Toma, který se opravdu odhodlal to jíst. Samozřejmě, že si černovlásek uvědomoval své nedostatky, co se kuchyně týkalo, ale po včerejšku, kdy pro něj Tom udělal tolik, mu chtěl něco z toho taky vrátit.
Pro Toma to byla ta nejlepší, a zároveň ta nejhorší snídaně v životě. Jídlo nebylo moc dobré, ale obětoval se pro černovláska. Zároveň si však užíval jeho společnost. Povídali si snad o všem, a pokaždé měl černovlásek nějakou odpověď. Bavil Toma, který fascinován tím kouzlem, hltal každé jeho slovo. Bill ho dokázal dokonale rozesmát a odzbrojit. Nikdy se necítil s nikým jako právě v tuhle chvíli. Jako v téhle kompletně špinavé kuchyni s talířem jídla, které ho snad mohlo i zabít. Jako v téhle chvíli, kdy dovolil, aby se dostal o krůček blíž k jeho srdci a zalátal tak jednu z těch děr, co v něm byly.
autor: Lauinka
betaread: J. :o)
