autor: Lauinka
Tom akorát dodělal svoji práci a zavřel notebook. Stále musel přemýšlet o večeru, který má Bill strávit s Bellinim. Nelíbilo se mu to, absolutně. Nakonec mu nezbývalo, než se s tím smířit. Ale i tak cítil zvláštní svíravý pocit v hrudi. Samozřejmě, že Bill byl jen kamarád a mohl si dělat cokoliv, co chtěl, ale i přesto, nadšený z toho nebyl. Trochu rozladěně zamířil k výtahu a zrovna když zmáčkl tlačítko k jeho přivolání, doběhl ho Bill.
Černovlásek si povzdechl a uhnul pohledem, když cítil ten Tomův na sobě. „Takže… dodělal jsi všechny ty šanony,“ přikývl. „Fotografická paměť,“ znovu pokýval hlavou. Bill si povzdechl, a když se dveře výtahu otevřely, raději vešel dovnitř, aby tohle divadlo měl co nejrychleji za sebou. Nakonec se zadíval na Toma a neodpustil si kousavou otázku.
„Takže… budeš dnešní večer s paní Lily?“ Zeptal se a Tom mu věnoval pohled.
„Ty zase půjdeš dnes večer pracovat s panem Bellinim, ne?“ Vrátil mu se stejným sarkasmem, jaký před chvíli použil on.
„Jo… jo, budeme pracovat spolu, jen my dva sami,“ pokrčil rameny.
„Jen vy dva, sami? To jsem slyšel jako první… vy sami… to mě velmi zaujalo, to slovo, víš,“ pokračoval a podíval se na dveře výtahu.
„Ano… a pak možná,“ nadhodil tiše.
„Jo? Bude to mít ještě pokračování?“ Zeptal se ho jakoby překvapeně.
„Já nevím… a co ty a paní Lily?“ Nadhodil rychle, protože byl taky zvědavý na jeho plány.
„No, Lily půjde ke mně… co by dělala?“ Řekl Tom a zadíval se na dveře výtahu.
„Budete tam sami…“ řekl rychle Bill a lehce našpulil rty.
„Jo,“ souhlasil Tom. „A potom,“ nestihl ani doříct, když mu do toho skočil Bill.
„Potom možná zajdu s panem Bellinim do nějakého podniku, třeba i na drink,“ usmál se Bill a pokrčil rameny.
„To ne!“ Řekl, aniž by si to stihl uvědomit.
„Jak ne? Co ne?“ Zadíval se na něj Bill.
„No… jasně… zajdi si na drink,“ řekl rychle, aby to zakecal. „My až se budeme dívat na ten film, tak si taky něco dáme,“ řekl trochu nevrle. „Lily určitě nepřijde s prázdnýma rukama.“
„Rozumím…“ řekl mu a usmál se. „No a na jaký typ filmů se spolu budete dívat?“
„Nevím… asi něco romantického, protože Lily má moc ráda takové filmy,“ vysvětlil rychle.
„Já si myslel, že má ráda spíš akční filmy,“ pokrčil rameny Bill.
„Ale nééé, to vůbec ne,“ zakroutil hlavou Tom. „Ona je velmi romantická,“ usmál se na černovláska.
„No vlastně… mně se vlastně ani moc nechce někam s panem Bellinim chodit,“ pokrčil rameny Bill a tiše vydechl.
„Jasně, že ne… není třeba někam chodit,“ usmál se na něj Tom.
„Možná se taky podíváme na film,“ řekl zamyšleně. „Nebo můžeme zajít do kina, nevím,“ usmál se nazpět. Tom trochu ztuhnul.
„Půjdete do kina?“ Naklonil hlavu na stranu.
„Jo,“ přikývl na souhlas.
„Bude už pozdě, co? Říkám to jako kamarád, tak si to neber osobně. Není to dobrý nápad, když ráno odjíždíme kempovat. Bylo by dobré dlouho neponocovat,“ vysvětlil mu rychle a Bill se zasmál.
„Takže kamarád… vy se taky budete dívat na film. Nechoďte spát moc pozdě, protože zítra pojedeme kempovat a musíme vstávat,“ usmál se Bill, když se najednou ozval divný zvuk. Bill se podíval na zem a všiml si, že jeden z Tomových kamenů spadl na zem. Bill se automaticky sklonil, aby mu ho podal, ale Tom udělal totéž a byl rychlejší. Jejich prsty se setkaly, a když se Bill podíval na Toma, jejich obličeje byly od sebe milimetr. Bill na Toma hleděl a ten sváděl boj. Vnitřní boj sám se sebou. Tolik toužil tu vzdálenost mezi nimi zrušit. Podíval se do jeho očí a Bill mu to vracel. Tom se lehce otřel nosem o jeho a naklonil hlavu, aby ochutnal ty krásné rty, ale výtah dojel do cíle. Ozvalo se cinknutí a dveře se otevřely. Když tím směrem oba otočili hlavy, okamžitě spatřili hlídače. Byl to stejný muž, který je včera vysvobodil.
„Takže… hezký večer, kamaráde,“ řekl rychle a vyběhl z výtahu Bill.
„Tobě taky… kamaráde,“ odpověděl mu rychle a díval se za prchajícím černovláskem.
***
Když dorazil domů, byl až příliš unavený na to, aby zvládl ještě pracovat s Bellinim. Povzdechl, a ač se cítil trochu hloupě, zvedl telefon a zavolal mu.
„Halo, pane Bellini… já… strašně se vám omlouvám, sice jsem vám řekl, že dnes večer mám čas, ale co kdybychom dnes nepracovali,“ navrhl Bill.
„Pane Bille, jste snad nemocný? Stalo se něco? Váš hlas zní trochu divně,“ strachoval se Bellini.
„Nee, nee, nejsem nemocný, jenom jsem trochu unavený. Měl jsem dneska hodně práce a ta včerejší noc pro mě byla dost únavná,“ plácl se do čela, o čem to zase mluví, a hned raději pokračoval. „A zítra ráno jedeme kempovat, budu vstávat velmi brzy, tak jestli mě omluvíte…“ vydechl Bill.
„Jasně, to není problém, hlavně, aby vám bylo líp. Tak začneme pracovat příští týden, ano,“ navrhl Bellini a Bill si pro sebe přikývl.
„Ano, dobře… domluveno,“ souhlasil rychle. „Tak nashle příští týden,“ rozloučil se s ním rychle.
„Budu hádat…“ usmála se na něj Jasmine a chvíli Belliniho sledovala. „Takže se dnes nesejdete, že ano?“ Bellini se na ni jen podíval a přikývl na souhlas. „Fabio, je možné, že tě Bill zdržuje, aby ti nedal tu vůni?“ Zeptala se ho napřímo.
„Problém není u Billa… ten problém je u Toma,“ vysvětlil jí rychle. „Nikdy se nesmíří s tím, že bych s ním na tom začal pracovat. Tak dělá samozřejmě všechno pro to, aby tomu zabránil.“
„Podle mě to není jenom o vaší spolupráci. Pan Tom stále něco cítí k Billovi, proto tak žárlí a nechce, abyste vy dva zůstávali spolu,“ usmála se vševědoucně.
„Přesně tak,“ přikývl na souhlas. „Alee… neuvědomuje si, že to mě ještě víc dráždí a přitahuje, a proto pojedu zítra taky kempovat,“ zasmál se spokojeně.
„Kempovat? Co? To myslíš Vážně?“ Zeptala se se smíchem.
„Spíš bych měl říct, že tam jedu na takový lov,“ pozvedl obočí a usmál se.
„Ale prosím tě… tyhlety pózy svůdníka ti vůbec nesluší,“ zasmála se.
„Ale Jasmine, asi jsi mi špatně rozuměla… Já nejedu lovit Billa, ale ulovit pana Toma,“ zasmál se a sledoval její zmatený výraz.
„Toma? Ale jak jako?“ Nechápavě se na něj zadívala.
„Řeknu ti to asi takhle… pan Tom není člověk, který by se na něco vázal, dokonce i ve vlastní firmě pracuje jenom kvůli svému otci. S Billem se pouze rozptyluje a zahrává si s jeho city, vlastě je to úplný Don Juan, ale Bill stále bohužel nevidí. A právě tohle mu teď chci dokázat, a kdo ví… třeba tak ulovím i Billa,“ usmál se spokojeně a zadíval se z okýnka na mizící krajinu.
***
Tom seděl na gauči a přemýšlel. Představoval si, co asi teď Bill dělá. Je ještě s Bellinim? Dívají se na film, nebo vyrazili na drink? Byl z toho docela nesvůj a poslední, na co měl náladu, byla nějaká akce s Lily. Nechtěl jí to rušit, jelikož se opravdu dlouho neviděli, ale byl zralý tak na sprchu a postel.
Nakonec sáhl po telefonu a rozhodl se Lily zavolat a odložit to. „Halo, Lily, jak je? Poslyš… já teď přišel domů a sednul jsem si. Jsem hrozně unavený, dnes to bylo v agentuře hodně náročné a zítra jedeme kempovat kvůli vám. Poslyš… co kdybych si dneska doma odpočinul? Kdybys mě tedy omluvila,“ vydechl unaveně a byl rád, že ho chápala. „Cože? Že bys přijela kempovat? No jasně… pojeď taky. Ale proboha… proč by mi to mělo vadit? Jasně… hned ti pošlu místo a přesný čas. Tak se uvidíme, ahoj,“ usmál se trochu a hovor ukončil. Ještě jí teda poslal slibované informaci a telefon odložil.
***
Bill nervózně seděl u stolu a přemýšlel. Představoval si, jaký má asi Tom večer s Lily. Trochu z toho šílel. Nechtěl to mít neustále před očima, ale nemohl si pomoct. Sáhl po telefonu a chvilku do něj koukal.
„Měl bych mu napsat zprávu?“ Zamyslel se, a pak si povzdechl. „Nebo ho prozvonit?“ I to ale hned zavrhl. „A co video nebo zvukový záznam?“ Napadlo ho vzápětí, ale ozval se jeho vnitřní hlas.
„Co to děláš? Ty ses úplně zbláznil…“ okřikl ho hlásek v hlavě. Bill se zamračil.
„Ty se do toho nepleť a nemotej mi hlavu. Šílím tady zvědavostí,“ vydechl a znovu se podíval na svůj telefon v ruce.
„A co řekneš, když zavoláš? Ne… to v žádném případě,“ okřikl ho hlas znovu.
„Neboj se… ničeho si nevšimne,“ spokojeně se usmál a pozvedl obočí. „Sleduj mě.“ Zasmál se a rychle na notebooku pustil písničky a dal je dost nahlas, aby to bylo slyšet. Potom vytočil Tomovo číslo a čekal.
„Bille? Bille, je tam docela hluk, neslyším tě. Co kdybys šel někam, kde není takový hluk, nerozumím ti,“ spustil hned z telefonu Tom, když tam Bill dal hlasitý odposlech. Bill se tiše smál a měl co dělat, aby nevybouchl nahlas. Když však uslyšel, jak se kolem Toma rozezněla taky nějaká hlasitá hudba, nakrčil čelo a vypnul hlasitý odposlech a přiložil si telefon k uchu.
„Halo? Tome?“ zeptal se do telefonu.
„Halo?“ Ozval se i Tom a vypnul hlasitý odposlech taky.
„Tome, já to vytočil omylem,“ řekl rychle s úsměvem Bill.
„Jo jasně, omylem,“ zasmál se Tom a nevěřil mu ani slovo.
„Nooo, hraje tady teď hudba. Šli jsme s panem Bellinim na večeři. Jestli mě neslyšíš, tak je to proto, že tady hraje nahlas hudba, víte?“ Vymýšlel si rychle a snažil se působit věrohodně.
„Neměli jste spolu večer pracovat? Já… myslel jsem, že budete dneska pracovat,“ nakrčil trochu čelo. „Ale vy jste šli na večeři do nějakýho podniku, kde hraje nahlas hudba?“ Snažil se to nějak shrnout a udělat si v tom pořádek.
„No, víš… já dostal velký hlad, takže jsme šli na večeři,“ rychle mu vysvětlil a kousl s do rtu.
„Rozumím, rozumím,“ řekl Tom, a pak ho něco napadlo. „Lily, ne nečekej na mě, já hned přijdu, a pak to přetočíme, to není problém. Klidně v tom pokračuj a udělej si pohodlí. Klidně se natáhni, já hned přijdu. Počkej na mě, počkej,“ nahrál Tom a byl zvědavý, jak černovlásek bude reagovat.
„Nechci vás rušit… asi se díváte na nějaký film, jestli tomu správně rozumím,“ zamračil se trochu Bill a najednou byl naštvaný, že vůbec volal.
„Ano, pustili jsme si spolu film a díváme se,“ souhlasil rychle Tom.
„Protože jsi říkal, aby se natáhla, takže pohodlíčko,“ zamračil se a Tom vydal jen souhlasné zamručení. Bill pusou nahrál zvuk špuntu, který byl právě vytažen ze šampaňského, a pak se začal smát. „Aaaa, pane Bellini, šampaňské? Vážně? Ale pane Bellini, vy jste neuvěřitelný. Když si dám ještě trochu šampusu, tak budu moc opilý. To není vůbec potřeba,“ zasmál se. „Říkáte, že jo? Ano? Doopravdy? Ještě jednu? Já nevím,“ zasmál se znovu a vesele se točil na židli u stolu.
„Lily, neotvírej tamtu láhev, je ta španělské víno. Dejme si to, ano tuhle láhev, protože jsem si ji schovával na tenhle večer. Tak si dáme to,“ začal zase Tom, aby vyvolal v černovláskovi další vlnu žárlivost.
„Nerozumím… španělské víno? Bambi… tedy Lily nemá ráda čaj? Tak si to pamatuju, protože jsem jí nanosil hodně čaje. Tak mi to zůstalo v paměti,“ začal hned a snažil se nepředstavovat si, co se tam opravdu odehrává. „Pane Bellini, jaký tanec? Vy se mnou chcete tancovat? Ale co mám dělat s tou vaší energií? Vážně nevím… no… dobře, dobře, zatančíme si,“ zasmál se znovu vesele.
„Ještě tančíte, je to tak?“ Zeptal se trochu rozhozeně Tom a musel v ruce promnout kameny, aby se uklidnil.
„No to je zajímavé, prý až do rána, říká pan Bellini. Teď vůbec nevím, co mám dělat,“ Zasmál se znovu, ale vtom se jeho dveře otevřely a v nich se objevila naštvaná matka.
„Bille, ztlum si tu hudbu! My se ani neslyšíme navzájem. Křičíme na sebe! Tak už to vypni!“ Řekla mu naštvaně a rychle za sebou zase dveře zavřela.
Tom všechno slyšel a musel se pro sebe zasmát. Bill celou dobu lhal, což bylo vážně vtipné, ale sladké zároveň. Vlastně si dokázal představit, proč to udělal.
Bill se najednou cítil trapně a nevěděl, co říct, Podíval se na telefon, kde hovor stále probíhal, a uslyšel Toma, jak říká jeho jméno.
„Bille? Jsou tam tvoji rodiče, je to tak?“ Sáhl po ovladači a ztlumil rychle televizi.
„Tady je ta hudba hrozně nahlas a stejně se neslyšíme, tak… já tě už nebudu rušit a položím to,“ řekl rychle, aby hovor co nejrychleji ukončil.
„Jo, jo… no… určitě, určitě… já to pochopil, Bille, že už jsi doma, nemusíš se vymlouvat. Já už to pochopil dávno, že jsi doma,“ zasmál se trochu pobaveně.
„Pochopil jsi to? Jak jsi to pochopil?“ Zeptal se ho tiše a rychle ztlumil hudbu na notebooku a nejraději by si nafackoval. Nakonec ho napadla cesta, jak z toho ven. „Byla to legrace. Copak si nemůžu dělat legraci?“ Zasmál se tiše a doufal, že to takhle i Tom vezme. „Jsme kamarádi, tak si z tebe můžu udělat legraci, ne? No nic… nebudu rušit váš film… už tě nebudu rušit,“ řekl rychle.
„Člověk si z tebe může udělat pěknou srandu, a ty to vůbec nepochopíš,“ zasmál se Tom a Bill vykulil oči a rychle přemýšlel.
„Co? Jaká sranda? Ty sis taky udělal legraci? Takže Lily tam není? Nedíváte se na film?“ Zeptal se rychle a zmateně zamrkal.
„Není,“ odpověděl Tom a usmál se. Bill se okamžitě usmál a musel se hodně ovládat, aby nezačal jásat.
„Žádné španělské víno?“ Zeptal se, aby se ujistil, že to vážně dobře pochopil
„Ne… ne,“ znovu s úsměvem odpověděl Tom.
„No jasně… super,“ vyhrkl až příliš nadšeně a rychle se zarazil. „Teda ehm… super je, že pojedeme kempovat. Myslel jsem si, že bys měl dneska jít brzy spát, protože kamarádi jsou tu od toho. Nechtěl bych, abys tam zítra přijel hodně unavený. Kamarádi by měli na sebe myslet, že jo?“ Zasmál se zvesela.
„Rozumím, kamaráde, rozumím,“ přikyvoval na souhlas Tom a musel se usmívat. Někdy se Bill opravdu chovat tak strašně šíleně, ale to byl jeden z důvodů, proč se do něj zamiloval. A i když teď hráli tuhle hru na kamarády, pravda byla, že ho ze svého srdce nikdy nedostal. Jen potřeboval trochu času, aby si tenhle fakt připustil a uvědomil si to.
„No dobře, tak já tě už nebudu rušit,“ řekl nakonec a zadíval se zasněně z okna.
„Tak jo… takže se uvidíme zítra ráno,“ usmál se Tom a zadíval se s úsměvem na zahradu.
„Dobrou noc, kamaráde,“ řekl mu ještě Bill, než hovor ukončil. Znovu se objevil ten hlásek v jeho hlavě.
„To teda bylo nenápadný…“ řekl mu hned ironicky a Bill pokrčil rameny.
„Jsem skvělý… stejně nic nepoznal,“ zasmál se a rovnou se svalil na postel.
***
„No teda… ten dárek od něho je fakt něco. Je tak hezký a výmluvný,“ povzdechla si zasněně, když jí Bill ukázal řetízek a přívěskem, který od Toma k narozeninám dostal.
„Podle mě je do tebe Tom zamilovaný ještě víc, než jsem si myslela,“ pozvedla s úsměvem obočí Vivien, když seděla na židli v jeho pokoji. Bill nemohl spát, a navíc slíbil, že všechno své kamarádce řekne.
„Zamilovaný,“ zopakoval zasněně Bill. „Byl zamilovaný, ale… říkal jsem ti, že jsme s Tomem jen kamarádi,“ řekl trochu neochotně a Vivien se zasmála.
„Prozatím,“ pokrčila rameny.
„Jak prozatím? Viv… řekl mi, že už mi nemůže důvěřovat. Ale v tom má pravdu,“ přikývl trochu smutně. „Vyprávěl jsem ti ten můj zlý sen? Pořád ho mám před očima,“ vydechl tiše a zadíval se na svou kamarádku.
„Já to mám taky před očima… tedy to, jak vedle sebe spíte,“ zasmála se Viv a Bill po ní se smíchem hodil polštář.
„Je hrozně těžké držet si odstup, když jsme si tak blízko. Vůbec se nedokážu udržet,“ kousl se do rtu a zamyslel se. „Ale víš, co je nejhorší?“
„Co?“ Zeptala se ho zvědavě a zadívala se na něj. Bill smutně sklopil hlavu a povzdechl.
„My s Tomem… už nemůžeme být spolu,“ zakroutil hlavou.
„V lásce přece neexistuje žádné nikdy. Podle mě… musíš být jen trpělivý,“ pokrčila rameny a usmála se na něj.
„Nic jiného mi stejně nezbývá,“ pokrčil rameny a podíval se na ni. „Viv? Co kdybys jela s námi kempovat, hm?“ Navrhl jí s úsměvem. Vlastně by byl rád, kdyby tam někoho měl.
„To jako vážně? To tam můžu jet s vámi?“ Zadívala se na něj překvapeně a Bill hned přikývl na souhlas.
„Jo můžeš. Ve firmě říkali, že můžeme vzít i naše kamarády a nemám žádnou jinou kamarádku,“ zasmál se vesele. Pak se ale zamyslel a trochu posmutněl. „Vlastně ještě mám Toma, ale… ten už jede, takže… pojedeš?“
„To víš, že pojedu,“ přikývla hned na souhlas.
***
Andreas vyzvedl Nancy u ní doma, jak jí slíbil. Poté ji vzal do jedné příjemné restaurace. Měl to tady rád a vlastně to tu působilo velmi příjemně. Nancy to neskutečně slušelo a Andreas na ní mohl oči nechat. Byl to po dlouhé dobře příjemně strávený večer mimo spáry Mii. Najednou se cítil volně, jako by konečně mohl dýchat.
Nancy byla úplně jiná než Mia. Litoval, že ji donutil, aby kvůli němu lhala a ukradla Billovi ty smlouvy. V první chvíli nedokázal uvěřit, že to všechno Tomovi ukázala, a tím ho podrazila, ale potom ji vlastně pochopil. Dávala mu naději, aby vše mohl vysvětlit a udělat si s bratrem hezký vztah, který nebude založený na lžích.
„Tak jak ti chutná jídlo?“ Zeptal se Andreas a Nancy se na něj usmála.
„Je to moc dobré,“ přikývla hned Nancy. „Je to tady krásné, klidné místo, velmi elegantní.“
„Taky to tady mám rád,“ přikývl na souhlas Andreas. „Je to tady fajn. Nancy…“ řekl, ale ve stejné chvíli promluvila i Nancy.
„Pane Andreasi,“ zasekla se a začala se smát a donutila k úsměvu i blonďáka. „Nejdřív vy,“ pobídla ho.
„Ne, ty první,“ usmál se na ni a sledoval její krásné oči. Nancy se usmála a přikývla na souhlas.
„Pane Andreasi, chtěla jsem se zeptat, už jste mluvil s panem Tomem? Je tam nějaký vývoj?“ Zeptala se a doufala, že se to mezi nimi brzy urovná. Blonďák však uhnul pohledem.
„Nemluvil… co kdybychom se bavili o hezčích věcech?“ Navrhl rychle a usmál se na ni. „Tak co třeba o tobě?“ Zadíval se na ni.
„O mně?“ Zasmála se nevěřícně.
„Ty pořád posloucháš mě, tak teď budu poslouchat já tebe. Povídej, jak jde život? Jak se máš? Je všechno v pořádku?“ Zahrnul ji otázkami a vlastně ho upřímně zajímaly odpovědi na ně.
„Je to v pořádku, i s Billem se to pomalu urovnává. A mám z toho opravdu radost,“ usmála se upřímně.
„To mě moc těší,“ řekl upřímně a pozvedl sklenku s vínem a lehce ťukl o její. Oba se pak napili a usmáli se na sebe. Povídali si o různých věcech. Vlastně o čemkoliv, co je napadlo. Chtěli se jeden o druhém dozvědět víc.
„Mám kamarádku, Jenifer se jmenuje, tak ta mi říká ledová královna. Ta holka má asi pravdu, sice se na ni za to zlobím, ale… asi si tu přezdívku zasloužím,“ usmála se na Andrease a ten jen nechápavě nakrčil čelo.
„Ale proč ti tak říká?“ Nechápavě se jí zeptal.
„Nevím… asi působím chladně,“ pokrčila rameny a napila se ze sklenky.
„S tím ale vůbec nesouhlasím,“ zakroutil hned nesouhlasně hlavou. „Naopak… jsi velmi vřelá,“ věnoval jí jeden ze svých krásných úsměvů.
Nancy se začervenala a lehce sklopila hlavu. „Děkuji, pane Andreasi.“ Chvilku ho sledovala a topila se v jeho očí, než jí došel důvod, proč tu vlastně jsou. „Málem bych vám zapomněla dát tu pozvánku,“ vydechla a hned zalovila v kabelce.
„To by byl průšvih,“ zasmál se trochu ironicky Andy a sledoval ji.
„Tady je pozvánka a taky nějaká další pošta.“ Podala mu pár obálek a Andreas si je hned vzal.
„Mmm, je toho dost,“ přikývl a rychle je prolistoval, kdyby tam bylo něco důležitého, pak je odložil bokem. „Děkuju ti moc, Nancy.“
„To já moc děkuju, byl to hezký večer,“ usmála se na něj znovu.
„To byl,“ souhlasil rychle Andreas a napil se ze své sklenice. „No… a jak to jde v agentuře?“
„Bez vás to není ono, pane Andreasi,“ usmála se. „Zítra se chystají kempovat, pan Tom organizuje kempování, proto mám volno,“ vysvětlila mu.
„Jaký kemp?“ Zeptal se jí a napil se znovu ze sklenice.
„Víte, jak je ta značka Kompass Sport, znáte ji?“ Když Andreas krátce přikývl, Nancy pokračovala. „Tak pro tuhle značku pořádají nějaký kemp. Otestují, jak jejich začnu, tak i výrobky, a přitom vymýšlí nové nápady nebo něco takového. Bude to asi taková aktivita,“ pokrčila rameny, protože o tom vlastně ani moc nevěděla.
„Chápu, tak snad se zadaří,“ usmál se Andreas. „Dáš si ještě jenu skleničku?“ Zeptal se, když si všiml, že už má jen na dně. Vlastně nechtěl, aby tenhle večer skončil. Dlouho se takhle dobře a upřímně nebavil.
„Pane Andreasi, já už si raději nedám. Dopiju tuhle a půjdeme, abychom nepřišli moc pozdě,“ usmála se a znovu se ze sklenice napila.
„Dobře,“ přikývl Andreas a rovnou si vyžádal účet. Doufal, že tohle není jejich poslední společný večer.
***
Andreas si zrovna dělal kafe a vzpomínal na hezký večer, když se jeho telefon rozezněl. Překvapeně se zadíval na displej a vydechl. Pozvedl obočí a přemýšlel, co by matka mohla chtít.
„Prosím, mami, co se děje? No… když voláš tak brzo, lekl jsem se, že se něco stalo,“ vydechl do telefonu. „Ano, nemluvíme spolu. Ale jak to víš?“ zeptal se jí nechápavě a zadíval se na Miu, která akorát přišla. „Řekla ti to Mia?“ Zeptal se nevěřícně a zamířil raději na zahradu. „Já už nechodím do agentury, už mě nechce ani tam,“ vydechl tiše. „Ano, není moje vina, co se stalo agentuře, ale nevěří tomu,“ posadil se venku do křesla. „Co mám dělat, mami? Mám se s ním poprat? Otec převedl veškerá práva na něj, já už nemám žádný hlas. A on to prostě použil proti mně,“ zadíval se před sebe a usmál se. „Ale jak? Jsi si jistá? To je vážně skvělý nápad. Dobře… dobře… alespoň se pod tou záminkou usmířím s bratrem,“ usmál se spokojeně a zadíval se na Miu, která si sedla naproti němu. „Mami… netrap se tím, ano? Slibuješ? Mám tě rád,“ usmál se a s tím hovor ukončil. Spokojeně odložil telefon na stůl a opřel se více do židle.
Mia na něm visela pohledem a snažila se z jeho výrazu vyčíst, co přesně se vlastně stalo. „No Andreasi… tak co? Co se stalo?“ Popohnala ho k odpovědi.
„Matka převede práva a podíl jen na mě,“ řekl vesele a usmál se.
„No tak super!“ Zajásala nahlas Mia. „Takže budeš mít zas slovo v agentuře. Já to věděla, že by nestrpěla takovou nespravedlnost,“ spokojeně se napila ze sklenice s džusem.
„Ale samozřejmě, že se trápí, když jsme s bráchou tak rozhádaní,“ pokrčil rameny a Mia nad tím mávla rukou.
„Nevadí, možná je to takhle lepší. A to ses zlobil, že na tebe nemyslí. No nic… běž hned do agentury a řekni Tomovi novinky,“ usmála se na něj a představovala si, jak se bude jeho bratr tvářit, až mu tohle všechno Andreas oznámí.
„Oni odjeli kempovat,“ pokrčil rameny blonďák.
„Cože? Jaký kemp?“ Zeptala se nechápavě Mia.
„Prý se účastní tendru firmy Kompass Sport,“ vysvětlil jí a pustil se do snídaně.
„Aha, tomu rozumím,“ přikývla. „Je to tak velký job, že brácha o to nechce přijít,“ přikývla. „Tak… ty taky půjdeš kempovat, ještě lepší,“ navrhla mu.
Andreas se na ni podíval a zakroutil hlavou. „Ne, nepůjdu.“
„Jak jako nepůjdeš? Andy, v té agentuře máš zase svoje slovo, a dokonce máš větší slovo. Musíš na všechny aktivity, které agentura pořádá. Promysli to,“ snažila se mu domluvit a sledovala blonďáka. Andreas se na Miu podíval, a pak se znovu zadíval do svého talíře s jídlem.
***
„Přátelé… budeme sami zkoušet co nejvíce výrobků pro společnost Kompass Sport a jenom tak získáme nové zkušenosti. Později si znovu sedneme k reklamní kampani a budeme na ní společně pracovat. Já osobně věřím, že s naší zkušeností dokážeme vymyslet mnohem lepší nápady. Ten, kdo vymyslí nejlepší nápad a slogan, povede se mnou celý tento projekt, a navíc dostane ještě dárek jako malé překvapení,“ usmál se na všechny přítomné Tom, když vyskákali z aut. Ozval se sborový potlesk a všichni jásali. Po zahajovací řeči začalo vybalování a Tom využil chvilky klidu, aby zamířil k Billovi.
„Bille, na tebe obzvlášť spoléhám. Že budeš mít praktické vzkazy pro spotřebitele. Když se budeš soustředit na výrobky a kemp, potom zvládneš cokoliv,“ usmál se na něj.
„Já ten tvůj outdoor zvládnu s velkým přehledem, levou zadní,“ usmál se spokojeně a zkřížil si ruce na hrudi.
„To si myslíš? Dobře,“ přikývl s úsměvem Tom. „A když se na něčem zasekneš, tak přijď a zeptej se mě. Nemáš se za co stydět,“ usmál se Tom a opřel se o auto.
„Ty výrobky jsou tak praktické, že se tě na nic nemusím ptát. Tím si můžeš být jistý,“ snažil se vypadat, že tomu rozumí. Rozhodně se před Tomem nechtěl nijak shazovat.
„Dobře… tak v první fázi se můžeš připojit k našemu týmu u stanů. Začni praxi tím, že si postavíš stan, dobře?“ Navrhl mu Tom a byl opravdu zvědavý, jak si Bill povede.
„Jasně,“ souhlasil Bill, ale nestihl nic víc říct, jelikož přijela Lily.
„Lily, vítej,“ zasmál se Tom a hned ji objal.
„Dobré ráno,“ usmála se na Toma i ostatní.
„Dobré ráno,“ odpověděl Bill a hned si ji prohlédl. Rozhodně moc nadšený z její přítomnosti nebyl. „To je překvapení, vůbec jsme vás nečekali,“ podíval se na Toma.
„Chtěla jsem být u toho, když se zkouší naše výrobky. A možná, že k tomu budete mít nějaké otázky,“ objasnila rychle Lily a Bill jí věnoval zářivý úsměv.
„To jste vymyslela dobře… opravdu,“ rychle odpověděl a Lily vycítila jisté napětí. Tak ukázala prstem k ostatním dole.
„No… přidám se k ostatní ve skupině, zatím se měj,“ usmála se na Toma, než odešla. Bill se pomalu přiblížil k Tomovi a vydechl.
„Jak se asi paní Lily dozvěděla, že tady budeme stanovat? „Pronesl ironicky a Tom ho chvíli sledoval, než se zasmál.
„Já jsem jí to řekl do telefonu,“ objasnil mu rychle.
„Do telefonu… aha… my budeme dělat reklamní kampaň a nebude to problém, že z té firmy bude někdo tady? Nebudou to ostatní agentury považovat za nějaký podvod? Neměli bychom paní Lily tak nějak… slušně vyprovodit?“ Navrhl rychle Bill a snažil se vypadat velmi profesionálně, i když to dělal spíše ze žárlivosti.
„Já myslím, že každá agentura si může zkoušet výrobky, mají na to právo. Když budou chtít, budou to zkoušet a ptát se na věci ohledně výrobků. A Kompass Sport přitom agenturám pomáhá. Všichni mají stejnou možnosti, a protože Lily je moje kamarádka, nevidím nic špatného na tom, aby s námi strávila den. Tedy… alespoň si to myslím,“ vysvětlil rychle Billovi.
„Jasně, co je mi do toho. Já myslel jen na tebe, aby pak nebyly řeči. Jdete za mnou, že jo?“ Ujistil se, že nemluví jen sám pro sebe a otočil na Toma hlavu, který byl v závěsu za ním. „Já jenom, aby se pak neříkalo, že je to nějaká falešná konkurence.“
„Nebudou nic takového říkat, neboj. Nemůžou nic říkat, Lily není v pozici, kdy o tom může rozhodovat. Není v týmu, který bude vybírat vítěze,“ vysvětloval Tom a držel krok s Billem. Ten chtěl něco dodat, když se za jejich zády ozval nějaký hlas.
„Dobré ráno, pane Tome,“ řekl s úsměvem a oba se hned otočili.
„Pane Bellini?“ Rozhodil s úsměvem rukama Bill a zasmál se.
„Nečekali jsme vás,“ řekl Tom ne příliš nadšeně.
„Nejsem snad váš partner?“ Zeptal se s úsměvem a došel k oběma.
„Ano… bohužel ano,“ vydechl spíše pro sebe Tom.
„Odteď budu více sledovat práci zaměstnanců a pohlídám si i nové projekty,“ oznámil Tomovi a Bill mu věnoval úsměv.
„Aby nebyly ty podmínky příliš náročné, to není jako ve městě,“ varoval ho Tom a doufal, že ho tím nějak odradí.
„Nemějte obavu, pane Tome, i já mám outdoorové zkušenosti,“ usmál se spokojeně. Líbilo se mu, jak do něj Tom rýpe, a to ho přesně nutilo pokračovat dál.
„Vážně?“ Zeptal se bez většího zájmu Tom.
„Ano… na univerzitě jsem dokonce lezl po horách. Byl jsem v Alpách, občas si zajdu na parasailing, ale třeba ve windsurfingu mám už několik medailí. Tak stačí vám to?“ Podíval se na Toma a Bill mu věnoval obdivný pohled. Vlastně by to do Belliniho neřekl. Znal ho obléknutého v drahém saku, a teď byl překvapen. Vlastě byl docela překvapen i tím, jak byl oblečený teď. Rozhodně byl dokonale sladěný a slušelo mu to. Celý jeho outfit byl dokonale vhodný na kempování.
„Tý jo… to jsou tedy významné zkušenosti,“ řekl nadšeně Bill. „Myslím si, že vás tady rozhodně budeme potřebovat,“ věnoval mu úsměv a podíval se na Toma, který se netvářil moc nadšeně. „Myslím, že tady bude potřeba někdo ze skupiny ze statusu A, B… třeba spotřebitelské skupiny,“ přikývl hned Bill.
„Ano, přesně tak…“ usmál se spokojeně Bellini a podíval se na Toma.
„Tak já vám půjdu ukázat ty naše materiály a představím vám výrobky,“ nabídl se Bill hned a Bellini přikývl. Pak zamířil ke svému autu, aby si vzal nějaké věci. Tom využil té chvíle a přiblížil se k Billovi. Černovlásek se jen usmál a rovnou se rozešel za Bellinim. Tom se za ním otočil a sledoval ho, jak si vesele povídají. Musel uznat, že trn žárlivosti se zabodl hluboko do jeho srdce a on přemýšlel, jak se toho zatraceného chlapa zbavit.
autor: Lauinka
betaread: J. :o)
