autor: Lauinka
Fabio začínal být nervózní, když černovláska nikde nenašel. Když však uviděl Toma, jak vyšel z lesa s Billem, který se o něj opíral, tiše zavrčel. Měl pocit, že Tom je snad všude. Čekal, že tenhle večer dopadne úplně jinak. Chvíli je sledoval a přemýšlel, jak by odlákal Tomovu pozornost, aby se k Billovi mohl dostat. Přemýšlel, jestli využít chvíle, kdy od něj odešel, ale kolem se motalo ještě dost lidí. Naštvaně nakopl kamínek a sedl si k ohništi, aby dobře viděl na černovláska.
Bill byl rád, že sedí. Cítil se otupěle, ale přitom si v hlavě stále dokola přehrával tu scénu, která se stala předtím.
„Já jsem idiot,“ vydechl tiše a složil si hlavu do dlaní a snažil se nesvalit.
„A co jsi vlastně udělal?“ Ozval se jeho vnitřní hlas v hlavě.
„Já nevím… řekl jsem něco, co jsem říkat neměl. Ale za to všechno může to víno, muselo v něm něco být,“ pokrčil rameny a pomalu zvedl tvář.
„Nech toho… nehledej viníky. Tom to sám řekl… člověk neřekne něco, co by nebylo ukryté uvnitř,“ vysvětlil mu hlásek.
„Mám uvnitř sebe medvídka Koalu, chtěl by se chytit Toma a žít vedle něj, ale já to neudělám,“ zakroutil ztěžka hlavou.
„A kdybys to udělal?“ Zeptal se ho zvědavě hlásek.
„Neudělám… jen to říkám, ale neudělám,“ vydechl zmoženě, a pak se podíval někam k obloze. „A co ty jsi vlastně za hlas? Jsi snad můj nepřítel? Já chci svůj vnitřní hlas, svůj přirozený hlas. Přirozený, jako jsem já sám. Já chci…“ najednou se probral a zadíval se před sebe. „Najít sám sebe… Najdi sám sebe,“ vyhrkl a rychle vyskočil na nohy. „Jooo to je přesně ono!!!“ Zakřičel se smíchem.
„Bille?“ Tom na něj zmateně hleděl a podal mu hrnek s kafem. „Na, napij se. Tohle ti pomůže.“
„Anoo… vrať se k přírodě a najdi sám sebe,“ zasmál se a vrhl se k Tomovi.
„Na… na, posaď se,“ pomohl Billovi znovu si sednout a postavil hrnek před něj.
„Já mám úžasný slogan. Najdi sám sebe nebo najdi se v přírodě… to by přece šlo, ne?“ Zadíval se na Toma. Ten se na něj zmateně díval a přemýšlel o tom.
„No ano,“ přikývl a usmál se na černovláska.
„Ukazuje kompas, kudy máš jít?“ Chrlil na něj dál Bill a usmíval se.
„Ano,“ zasmál se Tom znovu.
„Takže kompas ukazuje všem uživatelům outdoorového oblečení značky Kompass, kam mají jít. Říká jim, aby se našli v přírodě, aby našli sami sebe, aby jim kompas ukázal směr,“ chrlil na něj zrychleně a máchal kolem sebe rukama.
„Chápu, chápu,“ přikývl Tom a přemýšlel o tom. „Bille, víš co? Ať jsi pil nebo měl cokoliv, je to výborný,“ usmál se na něj a přikývl na souhlas. „Skvělý slogan, no jasně.“
„Opravdu?! Jsem tak šťastný!“ Vykřikl a skočil Tomovi kolem krku. Ten ho hned objal a pohladil ho po zádech. Užíval si jeho blízkost a vdechoval tu sladkou opojnou vůni.
„Přátelé, máme nový slogan!“ Zakřičel Tom, aby ho všichni slyšeli a pomalu od sebe Billa odtáhl, ale stále ho držel, aby nespadl. „A ten zní: Najdi sám sebe! Ten slogan vymyslel Bill, tak mu všichni pogratulujeme,“ usmál se na něj a všichni nechali věci tak, jak jsou, a ozval se jásot a potlesk. Taky mu všichni hned gratulovali, až ten hluk překvapil Belliniho i Lily, která už byla ve stanu. I ti dva se přiblížili ke skupince a sledovali, co se vlastně stalo. „A jak jsem slíbil, bude se se mnou podílet na kampani,“ usmál se znovu na černovláska, který mu věnoval lehce opilý úsměv.
„Společně… my dva?“ Ukázal na Toma prstem, a pak na sebe a zahihňal se.
„Na kampani,“ dodal Tom a podíval se na něj.
„Moc děkuju, jsem překvapený,“ trochu zavrávoral.
„Já vůbec ne,“ zakroutil hlavou Tom a lehce ho podepřel. „Něco takového jsem od tebe stejně čekal,“ usmál se Tom a zadíval se do jeho zářících očí. Ale celé to trvalo jen chvíli, jelikož je vyrušila Vivien, která se hned vrhla k Billovi.
„Gratuluju, zlato,“ ihned ho objala a pohladila po zádech. Bill se podíval po Tomovi, ale ten zamířil za Lily. Trochu smutně si povzdechl, ale věnoval se Vivien, protože ta přijela s ním, a přitom spolu moc času nestrávili.
„Moc jsem nad tím nepřemýšlel, prostě… to přišlo,“ zasmál a trochu zavrávoral. Vivien ho rychle chytla a povzdechla si. Bellini využil příležitosti, že je Tom s Lily, a přesunul se k těm dvěma.
„Pane Bille,“ usmál se a Bill překvapeně nadskočil a otočil hlavu jeho směrem. Bellini k němu natáhl ruku a Bill mu s úsměvem podal svoji. Fabio jí lehce potřásl a věnoval mu jeden ze svých oslnivých úsměvů. „Gratuluju. Slogan přesně jako vy. Čistý a výstižný,“ usmál se a políbil hřbet jeho ruky. Vivien toho chlapa sledovala a on vycítil, že znovu netrefil vhodný okamžik a vyklidil prostor.
„Zlato, co jsi pil?“ Zadívala se na něj a Bill nad tím mávl rukou. „A jak jsi na to přišel?“
„Jeden hrneček vína,“ mávl nad tím rukou. „Já nevím… prostě mě to najednou napadlo. Někdy jsou chvíle, kdy si povídám sám se sebou,“ schoval obličej do dlaní. „A když mluvím sám se sebou, myslím ohledně kampaně. Ptám se, jestli je to dobrý nápad, jestli je to k něčemu,“ zasmál se přiopile.
„Je to skvělý! Máš to v sobě od přírody,“ pomohla mu si sednout a sedla si naproti němu. Podala mu hrneček s kávou a modlila se, aby vystřízlivěl a nebylo mu špatně.
***
„Z pozice zákazníka bych vám to asi neměla říkat, ale zvolili jste správný směr,“ usmála se na Toma Lily, když si k ní přisedl. Tom se usmál a podíval se na Billa s Vivien.
„Ať je to, jak chce, jisté je, že jsme na správné cestě,“ podíval se zpátky na Lily a ta přikývla na souhlas. „Je to skvělý nápad,“ utrousil ještě rychle Tom a znovu se podíval na černovláska, který se zrovna něčemu smál. Lily si Toma bedlivě prohlédla a podívala se směrem, kterým se díval on. Trošku se usmála a podívala se znovu na Toma.
„Jde jen o skvělý nápad?“ Zeptala se ho zvědavě a zasmála se.
„Co, prosím?“ Podíval se na ni a pozvedl obočí.
„Tome, nech toho…“ protočila očima. „Jsme léta kamarádi, já tenhle pohled dobře znám,“ zasmála se a lehce do něj šťouchla.
„Vážně?“ Nakrčil trochu čelo a podíval se na ni.
„Dravec Tom Kaulitz ukořistil srdéčko malého ptáčátka,“ zasmála se pobaveně a podívala se krátce na Billa.
„Řekněme, že… velmi vzácného,“ odpověděl trochu neochotně a podíval se na Billa. Lily se zasmála a přikývla.
„No dobře… Půjdu už spát, Tome, dobrou noc,“ usmála se spiklenecky a mrkla na něj. Vlastě všichni se pomalu uchýlili do svých stanů. Bill byl už taky unavený a nechal Viv, aby mu pomohla do jejich stanu. Rychle se zamotal do spacáku a ve vteřině usnul. Spal však jen chvíli. Když se probudil, cítil se trochu otupělý. Vivien spokojeně spala a on ji chvilku sledoval. Přemýšlel nad tím, co se stalo v lese, a musel se usmát. I když část něj si to vyčítala, ta druhá byla neskutečně šťastná. Znovu se podíval na svoji kamarádku a potichu se vykradl ze stanu.
Překvapeně se usmál, když uviděl, že u ohně sedí Tom. Byl tam sám, všichni už nejspíše spali. Chvilku stál na místě a potichu si oblékl bundu. Usmál se, když viděl, jak Tom klackem šťourá v ohni. Automaticky si sáhl na přívěsek, který k narozeninám dostal, a na chvíli zavřel oči. Vzpomněl si na větu, kterou mu Tom řekl.
„Ať už jsi kdekoliv, ať se setkáš s láskou tvého srdce.“
Pomalu otevřel oči a znovu se podíval na Toma. On už lásku svého srdce našel. Byl si tím jistý. Nejistým krokem zamířil k ohni.
„Bille?“ Otočil se na něj překvapeně Tom, když si Bill sedl na židli vedle něj.
„Šel jsem trochu na vzduch,“ usmál se lehce a podíval se do ohně.
„Měl jsi zase špatné sny?“ Naklonil Tom lehce hlavu do strany.
„Nemohl jsem moc usnout,“ řekl rychle a upravil si pramen vlasů. „A co ty tady děláš? Proč nespíš?“
„Na mě je ještě brzy,“ usmál se Tom a taky se zadíval do ohně. „Držím stráž, aby nás někdo nepřepadl,“ zasmál se tiše.
„Tome… chtěl jsem se ti znovu omluvit za to, co se stalo,“ řekl tiše.
„Víš, co se říká? Že v opilosti člověk řekne, co si za střízliva myslí,“ sledoval černovláska a lehce naklonil hlavu na stranu. „Takže je to pravda?“ Usmál se víc. Bill se nadechoval, že něco řekne, ale v tom se ozval Tomův telefon. Ihned po něm sáhl a překvapeně se podíval na displej. Nakrčil čelo a hovor přijal.
„Kdo volá?“
„Pan Tom Kaulitz?“ Ozvalo se z druhé strany a Bill se na Toma díval.
„U telefonu,“ potvrdil rychle Tom.
„Volám z nemocnice. Váš bratr Andreas měl nehodu,“ oznámila mu nějaká žena.
„Cože?!“ Rychle vyskočil na nohy. „Kde je? Dobře… hned jsem tam,“ rychle zavěsil a Bill vyskočil na nohy taky.
„Co se stalo?“ Zeptal se ho, ale Tom vypadal úplně mimo, ztraceně.
„Bille… ehm… Andreas měl nehodu, je v nemocnici,“ řekl trochu dezorientovaně.
„Pojedu tam s tebou,“ řekl rychle, ale Tom zakroutil hlavou.
„Ne, Bille, ty zůstaň tady. Ráno to všem vysvětlíš, jo?“ Přikývl a rovnou mířil k autu, ale Bill utíkal za ním.
„Tome… já tě v tomhle stavu nenechám jet samotného,“ zakroutil hlavou Bill a rovnou zamířil k autu.
***
Čekání v nemocnici bylo nekonečné. Tom byl nervózní a neustále přecházel sem a tam¨. Bill seděl na židli a jen ho pozoroval. Tak rád by mu pomohl a ulevil jeho ztrápené duši, ale v tuhle chvíli nevěděl jak.
Po chvíli si sedl a opřel lokty o kolena a předklonil se. Chvilku se díval do země. Bill se odvážil, naklonil se k němu a pohladil ho po zádech.
„Neboj se, Andreas bude v pořádku,“ řekl mu tiše.
„Zavinil jsem to já,“ odpověděl mu a párkrát zamrkal, aby skryl své slzy.
„Tome… tohle neříkej,“ zakroutil hlavou a dál ho malými kroužky hladil po zádech.
„Byl jsem naštvaný, řekl jsem mu, co jsem měl na jazyku. Byl rozčílený a nepozorný. Můžu za to já,“ vydechl znovu tiše a sevřel ruku v pěst. Bill mu chtěl odpovědět, ale to už k nim přišla sestřička. Tom rychle vyskočil na nohy.
„Pane Tome, je tady lékař,“ řekla a ve vteřině k nim přišel i doktor.
„Jsem jeho bratr, zdravím,“ podal Tom ruku tomu muži.
„Dobrý den,“ odpověděl mu a ruku mu stiskl. „Vašemu bratrovi byla ošetřena řezná rána na krku, kterou utrpěl při srážce. Není v ohrožení života. Měl velké štěstí, rána je jen kousek od tepny, jinak bychom vaše bratra zachránili jen stěží,“ vysvětlil mu rychle doktor a Bill si úlevně vydechl.
„Mockrát vám děkuju,“ přikývl Tom. „Můžu ho vidět?“ Zeptal se rychle.
„Za chvíli ho převezou na pokoj. Na jaké číslo?“ Zeptal se setry vedle.
„1016,“ odpověděla žena rychle, když se podívala do papírů.
„1016,“ zopakoval mu lékař. „Ale bude nejspíš spát. Jestli chcete, můžete ho vidět,“ přikývl na souhlas.
„Jistě, díky,“ přikývl Tom a doktor mu věnoval úsměv a šel si po své práci. Sestřička se na ně mile usmála.
„Doprovodím vás,“ přikývla a zavedla oba před pokoj Andrease. Pomalu otevřela dveře a nechala oba vejít. Tom šel jako první. Nejistě se přiblížil k posteli, kde Andreas ležel. Byl připojený na různé přístroje a opravdu to působilo depresivně.
Černovlásek sledoval Toma, který si hned přisunul malé křeslo k posteli a sedli si k bratrovi. Pomalu se k Tomovi přiblížil, aby mu mohl být oporou, kdyby potřeboval. Podíval se na blonďáka na posteli a pomyslel si, jak bezbranný a malý vypadá. Nepůsobil jako ten člověk, který ho vydíral, který mu ublížil.
Položil ruku na Tomova záda a znovu se podíval na blonďáka, který měl zafixovaný krk a nějaké šrámy na obličeji. „Díky bohu, že se nestalo nic horšího,“ povzdechl si.
„Ale mohlo,“ řekl Tom tichým hlasem. Andreas pomalu otevřel oči a podíval se jejich směrem.
„Brácho,“ zašeptal tiše blonďák.
„Andy,“ okamžitě se na něj podíval. „Jak ti je? Nebolí to moc?“ Staral se hned Tom.
„Ne, dobrý,“ vydechla znovu ztěžka blonďák. Bill vycítil, že tohle je mezi bratry a nemá tu co dělat.
„Přeji brzké uzdravení,“ usmál se na Andrease Bill.
„Jo… děkuju, Bille,“ pokusil se maličko usmát Andreas.
„Počkám venku, ano?“ Pošeptal Tomovi a ten přikývl. Pak se na blonďáka ještě jednou usmál a opustil pokoj.
Tom se zadíval na bratra a pocítil snad milion výčitek. Přesto se však musel zeptat.
„Jak se to stalo?“ Zašeptal tiše Tom.
„Nevím,“ vydechl ztěžka blonďák. „Přišlo to hrozně rychle, byla to nehoda.“ Vysvětlil Tomovi a snažil se si vlastně vzpomenout, co přesně se stalo. „Kdo vám dal vědět?“
„Volali z nemocnice,“ odpověděl Tom.
„Poslední hovor jsem měl s tebou… mám tě uloženého jako bráchu,“ vydechl znovu ztěžka a zašklebil se bolestí. „Takže tě takhle zřejmě našli. Nemusel jsi sem jezdit,“ vydechl nakonec.
„Samozřejmě, že jsem musel,“ opáčil Tom. „Ať se mezi námi děje cokoliv, je mezi námi pouto,“ podíval se na bratra a blonďák mu pohled opětoval.
„To pouto se nepřerušilo, že ne?“ Ujistil se rychle.
„O tom si promluvíme potom, ale teď na to nemysli a koukej se uzdravit, ano? Jdu ven, nepotřebuješ něco?“ Zeptal se ještě bratra a blonďák ztěžka vydechl.
„Ne, díky,“ vydechl blonďák a pomalu zavřel oči přemožen léky. Tom mu věnoval malý úsměv, než vyšel ze dveří a potichu je zavřel. Ihned zamířil k černovláskovi, který se zvedl ze židličky.
„Usnul?“ Zeptal se Bill a Tom přikývl.
„Jo… usnul,“ vydechl tiše a sklopil hlavu.
„To bude dobrý…“ usmál se na něj černovlásek. „Jak je mu?“ Tom jen pokýval hlavou, a pak se podíval do jeho tváře.
„Bille, moc ti děkuju,“ vypálil rychle a Bill se na něj překvapeně zadíval.
„A za co?“ Zeptal se nechápavě.
„Že jsi se mnou jel a nenechal mě v tom,“ ihned si k sobě černovláska přitáhl a pevně ho objal. Bill překvapen tím gestem mu omotal ruce kolem krku. Pomalu ho pohladil po zádech a užíval si jeho blízkost.
„Rádo se stalo,“ vydechl tiše černovlásek. „Kdykoliv budeš potřebovat, určitě budu s vámi,“ ujistil ho a cítil, jak ho Tom sevřel pevněji. Usmál se a znovu ho pohladil. Tom ho pak pomalu pustil a podíval se na něj. „Ehm… dáš si čaj?“ Nabídl mu. Tom s úsměvem přikývl.
„Jo… děkuju.“ Oba zamířili do nemocničního bufetu. Bill vzal dva čaje a sedl si k Tomovi, který stále vypadal ztraceně. Hrál si v ruce s kameny a bylo vidět, že je opravdu hodně zamyšlený. Černovlásek dokonale odtušil, na co myslí, a povzdechl si.
„Tome, nedávej si to za vinu,“ zakroutil Bill hlavou a sledoval ho.
„Andreas mohl umřít, nikdy si to neodpustím,“ vydechl a podíval se na černovláska.
„Byli jste na sebe naštvaní,“ řekl Bill a dál sledoval jeho ztrápený obličej.
„Nechápu, jak to mohlo zajít tak daleko. Andreas nebýval takový. Jak to všechno mohl udělat? Já ho vůbec nepoznávám,“ zakroutil hlavou a snažil se to celé, co za poslední dobu stalo, pochopit. Opravdu to muselo zajít až takhle daleko? Opravdu se to celé muselo dostat až do nemocnice?
„Podle mě na něj má vliv Mia. Myslím, že je hodně zlá,“ podíval se na Toma, a ten přikývl na souhlas.
„Já vím,“ souhlasil a podíval se do jeho očí. „Dokonce to zasáhlo i tebe. Nezapomenu na to, co ti provedla na narozeniny,“ řekl rozhodně a sledoval jeho oči.
„Já to tak neberu,“ usmál se černovlásek a podíval se před sebe. „Nikdy nebudu oplácet zlo jiným zlem. Podle mě bys to všechno měl hodit za hlavu. Ve vzteku můžete přijít o peníze, o práci, o kariéru, ale… rodina a sourozenci jsou nejdůležitější. A i když se k vám nechovají dobře, musíte je vždycky ochránit, to přece víš,“ podíval se zpátky na Toma.
„Jo, to vím,“ přikývl Tom, i když nebyl tak úplně přesvědčen tím, co Bill říkal. Černovlásek se ještě více usmál a vzal jeho ruku do svých. Přitáhl si ji k sobě a podíval se do jeho tváře.
„Vím, že jsi rozzlobený a taky vím, že tě Andreas hodně zklamal. Ale myslím, že i on po tom všem dostal lekci. Každý si zaslouží dostat druhou šanci,“ přikývl přesvědčeně Bill a díval se mu při tom do očí. „A pokud je to tvůj bratr, musíš ho vyslechnout,“ stiskl jeho ruku pevněji a usmál se.
„Jsi skvělý,“ usmál se lehce Tom. „Jsem rád, že tě mám,“ přikývl vážně na souhlas.
***
Ráno v kempu vládl trochu zmatek. Vivien hledala Billa, ale nikde ho nemohla najít. Zkoušela mu psát a volat, ale bezvýsledně. Ale její pozornost upoutala Jane.
„Poslouchejte, chci vám něco říct. Všichni se teď sbalíme, musíme okamžitě odjet. Pan Andreas měl velmi vážnou nehodu,“ řekla klidným hlasem, ale všichni hned překvapeně vydechli a ptali se na spoustu dalších otázek. „Není třeba propadat panice, jeho zdravotní stav je celkem dobrý. Tom je právě u něj. O dalším vývoji vás budu informovat a my to tu ukončíme, prosím,“ dodala rychle a šla balit svoje věci. Vivien si povzdechla a rozběhla se za ní.
„Paní Jane, můžu se zeptat, není náhodou s panem Tomem i Bill? Mám o něj totiž starost, jelikož tady není,“ pokrčila rameny.
„Je s ním, copak je někdy okamžik, kdy není? Od té doby, co k nám drahý Bill přišel, se nám nic pořádně nedaří, vůbec!“ Řekla nadšeně a dala se znovu na odchod. Vivien ji s pozvednutým obočím sledovala a jen zakroutila hlavou.
***
Andreas jen neochotně sáhl po zvonícím telefonu na nočním stolku. „Ano, Mio?“ Přijal hovor a tiše vydechl.
„Halo, Andy, jak se máš? Volám ti od včerejšího večera. Zůstal jsi v kempu nebo co?“ Spustila hned do telefonu.
„Měl jsem nehodu, jsem v nemocnici,“ vydechl ztěžka blonďák.
„Jak nehodu? Co? To myslíš vážně?“ Zeptala se nevěřícně a zakroutila naštvaně hlavou.
„Pohádal jsem se s bráchou. Byl jsem rozrušený, a najednou se objevilo auto, pak si nic nepamatuju,“ vysvětlil jí pomalu.
„Dobře, ale nic ti není, když můžeš zvednout telefon, ne? Můžeš mluvit, ne?“ Zvedla se od stolu a začala chodit po místnosti.
„Jasně…“ vydechl tiše.
„Kde jsi? Přijedu za tebou,“ řekla mu rychle.
„Mio, jsem v pořádku, ano? Nemusíš jezdit,“ snažil se ji zastavit.
„Miláčku… říkám, že přijedu,“ trvala si na svém. „Ve které nemocnici jsi?“
***
Bill strávil s Tomem v nemocnici celou noc. Bill se cítil unavený, ale chtěl tu pro Toma být. Vlastně nakonec usnul přitulený k Tomovu tělu. Tom však ne. Ten nemohl spát. Sledoval černovláskovu tvář přitulenou k jeho tělu a přemýšlel o slovech, která mu řekl. Nechápal, kde se v něm bere stále tolik dobroty a důvěry v lidi, když zažil tolik zklamání. Neustále chtěl dávat lidem kolem sebe šanci, aby se zlepšili, aby pochopili své chyby. Po všech těch ranách, které od života dostal, věřil. Věřil ve všechno dobré a Tom nedokázal pochopit, jak je to možné. Byl tím fascinován. Jeho duše, i přestože mu lhal, byla stále dokonale čistá.
Když černovlásek rozlepil oči, Tom skočil do automatu pro čaj. „Dej si, budeš to potřebovat,“ usmál se Tom a napil se ze svého kelímku.
„Děkuji,“ napil se Bill. Pak se zvedli a zamířili k pokoji Andrease, když se ozval nějaký hlas.
„Bille!“ Ozvalo se za jeho zády a černovlásek se překvapeně otočil.
„Nancy?“ Zeptal se překvapeně a díval se na blondýnku, která k nim rychle utíkala.
„Je pan Andreas v pořádku?“ Zeptala se rychle.
„Ano, nemusíš mít strach,“ usmál se na ni Bill.
„Ať se brzy uzdraví,“ podívala se na Toma a ten přikývl na souhlas. „A jak se to stalo?“ Povzdechla si blondýnka a Bill pokrčil rameny. Tom je nechal o samotě a zamířil rovnou za doktorem zeptat se na pár věcí.
„To přesně nevím,“ pokrčil lehce rameny Bill.
„Chtěla bych se na něj jít podívat,“ povzdechla si smutně.
„Je támhle, na pokoji 1016,“ usmál se na ni a blondýnka přikývla. Rychle se vydala k pokoji a tiše otevřela dveře. Nakoukla dovnitř a potichu vešla. Blonďák ležel na posteli a měl zavřené oči. Pomalu přešla k jeho posteli. Andreas se zavtěl a oči otevřel.
„Nancy?“ Vydechl překvapeně a zamrkal.
„Pane Andreasi… měla jsem hrozný strach. Hned, jak jsem slyšela, že jste měl nehodu, přijela jsem sem,“ vydechla a zadívala se na něj. „Jak se cítíte?“ Pomalu položila ruku na jeho rameno a Andreas se usmál a pomalu položil ruku na její.
„Je mi dobře, Nancy…“ vydechl tiše.
„To jsem ráda,“ vydechla úlevně blondýnka.
Vtom se dveře pokoje znovu otevřely a vešla Mia. Okamžitě si všimla jejich rukou a zamračila se. Nancy si Mii hned všimla a okamžitě od Andreasovy postele odskočila.
„Miláčku… jak se máš?“ Přešla k jeho posteli a Nancy couvla. „Vystrašil jsi mě, jak se cítíš?“
„Dobře,“ řekl neochotně a podíval se na ni. „Říkal jsem ti, abys sem nejezdila,“ řekl trochu tvrdě.
„Samozřejmě, že jsem musela přijet. Ale jsme v nemocnici, nemělo by tu být tolik lidí,“ řekla trochu chladně a podívala se na Nancy, která lehce sklopila hlavu.
„Mio,“ okřikl ji trochu.
„Já… jdu dolů za Billem,“ usmála se na blonďáka.
„Nancy, počkej, zůstaň,“ vydechl tiše blonďák.
„No dobře, miláčku… myslela jsem, na tvé dobro,“ řekla poněkud povýšeně. „Nepotřebuješ něco?“ Usmála se na něj, než však stihl Andreas odpovědět, do pokoje vešel Tom. Trochu se zasekl, když uviděl u bratrova lůžka Miu a jeho výraz ztvrdl. Pomalu přešel k Andreasově posteli z druhé strany a dřepl si.
„Mluvil jsem s doktorem, můžeš jít domů,“ řekl Andreasovi, aniž by se na Miu vůbec podíval.
„Dobře,“ odpověděl tiše Andreas a Mia se hned usmála.
„Skvěle… jdu zařídit, co je potřeba,“ pomalu se vydala směrem ke dveřím. Ale Tomův hlas ji hned zastavil.
„Už jsem všechno zařídil, a teď si bráchu odvezu domů,“ pomalu se zvedl na nohy a podíval se na ni. „A ty s námi nepůjdeš. Ani k nám domů, ani do agentury. Nepatříš mezi nás,“ řekl jí přísným hlasem a ona na něj hleděla. Podívala se na blonďáka a nakrčila pusu. Andreas uhnul pohledem a Nancy se lehce pousmála. „Odejdi!“ Zvýšil hlas a ona se jen ironicky usmála a rovnou vypálila ze dveří. Chvíli se snažila zklidnit, než se ironicky usmála.
„Já vím, kam patřím, Tome Kaulitzi,“ pozvedla obočí a sáhla po telefonu. „Pane Bellini, chtěla bych s vámi mluvit o něčem důležitém. Ano, spěchá. Hned jsem u vás,“ pak se spokojeným výrazem zavěsila.
***
Nancy čekala s Billem venku, zatímco Tom zařizoval propuštění Andrease z nemocnice. Blondýnka byla vcelku nervózní a stále chodila sem a tam.
„Kde jsou tak dlouho?“ Vydechla a přejela si rukou po obličeji. „Snad doktor nakonec nezměnil názor,“ podívala se na černovláska. Ten zakroutil hlavou.
„Proč by měl měnit názor? Pan Andrease je v pořádku,“ zakroutil hlavou.
„Co my víme? Zažil přeci jen vážnou nehodu. Bille, mohl skoro umřít,“ dramatizovala hned blondýnka.
„Já vím,“ řekl tiše a přikývl. „Měli jsme strach,“ zvážněl trochu a snažil se nemyslet, co by se stalo, kdyby ta nehoda byla vážnější.
„Vy jste měli strach…“ řekla trochu ironicky. „Já už panu Tomovi nevěřím,“ zakroutila hlavou a opřela se o zábradlí. Bill nakrčil čelo.
„Co?“ Zeptal se jí nechápavě a stoupl si před Nancy.
„Já moc dobře vím, jak to bylo. Volala mi totiž Clare, jak pan Andreas přijel do kempu, jak se spolu pohádali, jak ho odtamtud vyhodil a pan Andreas kvůli tomu havaroval,“ spustila rychle na Billa.
„Víš, jak je to Tomovi líto? Víš, jak ho ranilo, že ho vlastní bratr povedl? A když se dozvěděl o té nehodě, jak toho litoval? Nic nevíš,“ snažil se Toma bránit.
„Kdybys mi to zavolal, věděla bych to,“ pokrčila rameny. Bill chtěl ještě něco dodat, když se k nim přihnal Tom, který na vozíku vezl bratra.
„Můžeme jet,“ řekl zvesela Tom. Všichni se vydali směrem k východu.
„Dobrý, jestli chceš, tak jeď klidně domů,“ řekl Andreas.
„Myslíš, že tě první den nechám samotného? Budu s tebou,“ řekl mu, zatímco před sebou tlačil vozík, ve kterém seděl.
„Dneska nemám v agentuře nic akutního, můžu zůstat s panem Andreasem. Pokud mu to samozřejmě bude vyhovovat,“ usmála se blondýnka.
„Určitě,“ přikývl na souhlas blonďák. „Díky, Nancy.“
„Tak vás alespoň odvezu domů,“ přikývl Tom. „Bille, co ty? Nejsi unavený? Budeš moct pracovat? Jestli ano, tak se do toho můžeme hned pustit,“ usmál se na černovláska Tom.
„Nejdřív se stavím doma, převléknu se, a pak se vrátím do agentury,“ přikývl. „A vy?“ Raději mu vykal, protože nechtěl před ostatníma dvěma vypadat nějak nápadně.
„Přijedu tam,“ přikývl Tom. „Ale projekt vedeš ty,“ usmál se na něj. „Takže je to na tobě, tak se snaž.“
„Jakože… to vedu já?“ Ukázal na sebe prstem a zasmál se.
„Jo… takže já je hodím domů,“ mrkl na něj Tom a zavolal výtah.
autor: Lauinka
betaread: J. :o)
