Loveless – přídavek 1.

autor: Nephilim

Ahojky všichni twincesťáci, pokud tu ještě někteří jste 😊 Jsem tu po dlouhé době s dalším překladem. Je to jen taková chuťovka, jelikož pracuji na překladech dvou knih, takže moc prostoru k dalším věcem teď není. Ale rozhodně v překládání budu pokračovat, jen nevím, kdy a jak 😊 Materiálu je dost… Co se týká Albatrosa, i toho dopíšu, ale tam mám takový nějaký dejavu, takže opět čekačka. A abych tedy řekla něco k aktuálnímu překladu… Jsou to jen čtyři díly 😊 Jsou to jakési spin offy k Loveless. Vlastně jsem vůbec netušila, že Loveless má spin off, jinak by byly už dávno přeloženy. Jedna slečna, se kterou jsem v kontaktu, je to Italka, která mě zásobuje povídkami od Nephilim, mi to vlastně v meziřeči řekla a rovnou mi je poslala. Jak už jsem řekla, jsou to čtyři díly. První dva jsou spin off k povídce… První je jakýsi náhled do toho, když se o děti stará Tom 😀 Konny je tu ještě prcek ve školce a Sarah mimčo 😊 Druhý je pohled na Vánoce u Kaulitzových… Třetí díl je jakýsi pomyslný nultý díl celé povídky, ale dopsaný až jako poslední, což je srandovní. Je tam popis, jak se Bill a Tom setkali poprvé. A čtvrtá část je pohled do minulosti Dirka a jeho první velké dětské lásky. Tak si to užijte a snad brzy papa. Vaše Lauinka

– Den s tatínkem –
(aneb: všechny dredy na scénu, a bude to bolet).

 

Bill se přitulil blíž k jeho boku a tiše mňoukal, zatímco ho Tom hladil po zádech.
„A zítra povinná školní docházka, jaký dar z nebes,“ poznamenal rasta a dlouze a šťastně vydechl.
Bill mu na hruď nakreslil pár imaginárních čtverečků, a pak začal mluvit.
„Mhm… omlouvám se, že tě zklamu, Tomi… ale zítra si musíš vzít děti.“
Rasta na něj zůstal zamračeně hledět. „Cože?“
Byl zvyklý zvládat jedno z dětí, obě jen se Simoninou pomocí, ale z tónu, jakým mu to černovlásek řekl, vycítil, že ho čeká mnohem těžší úkol. Bill si se zavřenýma očima povzdechl a snažil se psychicky připravit.
„Mamka musí do práce a já mám ráno pohovor. Musíš odvézt Konnyho do školy, vyzvednout ho a postarat se o Sarah. Ach a taky na nákup!“
Tom se prudce posadil a nechal tak Billa bezvládně dopadnout na matraci.
„Děláš si ze mě srandu? Tohle nikdy nezvládnu! Navíc, už máš práci v květinářství, na co potřebuješ další?“
Bill zavrtěl hlavou. „Milda se přestěhovala a zavřela,“ povzdechl si. „A já nemůžu zůstat bez práce, to přece víš.“

Tom věděl, že má pravdu. I když šlo jen o práci na částečný úvazek, jelikož stále chodil do školy, byla důležitá. Se dvěma dětmi na krku byla dokonce velmi důležitá. Bill ani Tom nechtěli Simone příliš zatěžovat, i když jim pomáhala, kdykoli viděla, že to potřebují. Bill věděl, že by si klidně odtrhla jídlo od úst, aby jim pomohla, a tohle on nechtěl.
„Okay,“ povzdechl si nakonec. „Asi nemám na vybranou.“
„Ale jo, máš. Můžeš říct ne a odepřít si sex až do konce svého života a taky poslat své děti žebrat na ulici,“ uvažoval Bill a hladil si neexistující vousy na bradě.
„A taky víš, že bych tohle nikdy neudělal,“ opáčil Tom a přitáhl si ho k sobě, aby ho políbil. „To by udělal jen blázen,“ zašeptal na jeho vlhké rty.
„Chceš mi snad nepřímo naznačit, abych si o tobě přestal myslet, že jsi idiot?“ Zašeptal Bill pobaveně.
Tom se zamračil. „Tohle si o mně myslíš?“
Bill o tom chvíli přemýšlel. „Ne, ale i kdyby, víš, že bys mě dokázal přesvědčit.“
„Že jsem, nebo že nejsem?“ Zeptal se Tom pro jistotu.
Billova odpověď nepřišla ve formě slov.

***

Tom se rozhlédl kolem sebe, ruce se mu potily.
Bill si oblékl bundu a políbil ho na koutek úst. „Okay, odcházím.“
„Proč jdeš tak brzo?!“ Vyštěkl Tom a netrpělivě zíral směrem ke schodům. Věděl, že jakmile za sebou Bill zavře dveře, rozpoutá se peklo.
„Protože se musím dostat na druhou stranu města, Tomi,“ vysvětlil mu Bill trpělivě a políbil ho na čelist, aby ho povzbudil. „No tak, uvidíme se odpoledne, dobře? Hned po obědě, slibuju.“
„Pokud budu ještě naživu,“ připomněl mu Tom.
„Budeš,“ zasmál se Bill. „A jestli ne… tak tě vzkřísím a zabiju tě vlastníma rukama, protože jsi to nezvládl. Ahoj, Tomi!“ Rychle přešel ke dveřím a odešel, aniž by dal rastovi čas k odpovědi, kterou stejně neměl.
Bill uměl být někdy tak děsivý.
Vlekl se po schodech nahoru, kde ho čekal první úkol: vzbudit Konnyho a odvézt ho do školy.

***

No tak, tohle není tak těžké. Až do chvíle…
To bylo to, o čem Tom přemýšlel, když řídil „svůj“ Cadillac, kde na zadním sedadle plakala Sarah, a Konny jako obvykle seděl vedle něj.
„Jak rychle umí jezdit tohle auto?“ Zeptal se chlapec a s rozzářenýma očima se rozhlížel kolem sebe jako vždycky, když nasedl do Escalade.
„Já nevím, Konny. Máš všechno?“
Ne, že by to opravdu nevěděl, ale jeho touha odpovídat na synovy otázky se rovnala nule.
Toho rána ani nestihl sbalit Konnymu batoh do školy. Ne, že by mu to Konny dovolil. Tvrdohlavě si trval na svém, že už je dost starý na to, aby bydlel sám, takže sbalení batohu byla samozřejmost.
„Ano, tati,“ zazpíval chlapec a znovu se zadíval z okna.

Sarah zoufale křičela.

Tom se na ni zadíval ve zpětném zrcátka a povzdechl si. „No tak, zlato, no tak… Tatínek je už unavený, nepotřebuje, aby ho ještě bolela hlava… Proč nepřestaneš plakat, abych ti pak mohl dát spoustu pusinek na bříško?“ Ve skutečnosti nedoufal, že ho dcera pochopí.
Ale nejspíše se tak stalo, jelikož krátce nato malá přestala plakat.
Když se rasta znovu zmateně podíval do zrcátka, uviděl, jak se dívá na zavěšený vonný stromeček a pozorně sleduje, jak se houpe ze strany na stranu. Hrdě se usmál a vzpomněl si, jak Bill řekl, že „jen smrdí“.

Zaparkoval před vchodem, čímž jako obvykle upoutal pozornost několika lidí, hlavně ostatních nešťastných otců, kteří tam byli. Jelikož málokterá matka dokázala poznat, že je to Cadillac, a hlavně ho nedokázala ocenit.
Tom vystoupil a Konny vyskočil ze sedadla spolujezdce. Odpoutal Sarah a vzal ji do náruče. Nechtěl ji nechávat samotnou ani na tak krátkou dobu, jako je dojít ke dveřím školy, což bylo asi pět metrů.
Než ho zanechal v rukách učitelů, ujistil se, že se dostal do třídy. Políbil ho na obě tváře, přiměl Sarah, aby ho políbila také, a pak se mu chytrým zmizením podařilo vyhnout pokecu se slečnou Brauniovou, která by ho tam zdržovala nejméně hodinu a snažila se s ním flirtovat.
Když se vrátil do auta a znovu připoutal Sarah do autosedačky, ztěžka si vydechl.
První mise dokončena.

***

„Co je to kra… gra… co to sakra je?!“ Zamával už úplně zmačkaným papírkem a dal ho Sarah před nos. „Rozumíš tomu, co je tu, sakra, napsáno?“
Holčička vydala pobavené slovíčko a upřela na tatínka oči. „Gah!“
„Jo, gah! To mi moc pomáhá, díky,“ vyhrkl Tom otráveně, aniž by si uvědomil, jak směšně se chová. Znovu začal tlačit vozík a Sarah šťastně zatleskala ručičkama, jelikož byla zase v pohybu. Rastovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že ano, ta podivná kovová věc s plastovým dnem, která se otevírala na jednu stranu vozíku, je sedačka, a že se tam Sarah cítí pohodlně.
Rozhlížel se po něčem, co vypadá jako granátové jablko. Ani nevěděl, co to je, a nechápal, proč to Bill přidal na nákupní seznam, protože ho nikdy neviděl, že by ho jedl. A i kdyby ano, ani by to nepoznal. Takže otázka zní, je to opravdu něco k jídlu?!

„Okay, zapomeňme na gah – takhle tomu teď budeme říkat – a přejděme k další položce: mléko. To je snadné, ne?“ Poznamenal směrem k Sarah, ale dívka zírala na dítě sedící ve vozíku vedle nich. Zdálo se, že ji fascinuje skutečnost, že existují další malí lidé jako ona.
Tom se zamračil a otočil se na dítě, zatímco jeho máma byla nejspíš jednou z těch žen, které se hrbily nad pultem vedle něj.
„Hej ty, miniaturní playboyi, na co to koukáš? Ta rozhodně není pro tebe, jasný?“
Malý chlapec neměl nejmenší ponětí, co mu rasta říká, a tak mu ukázal svůj bezzubý úsměv.
„Můžeš mi říct, čemu se směješ? Jsi jen uslintaný malý špunt! Přijď, až se začneš holit!“ Pak, hrdý na svoji roli zodpovědného otce, se obrátil k Sarah. „Ti, kteří se na tebe usmívají, jsou nejvíc nebezpeční, rozumíš? Jsou sebevědomí a půjdou po tobě, dokud se nevzdáš. Takovejm se vyhýbej.“
Sarah vzala dudlík, který měla zavěšený kolem krku na barevném plastovém řetízku, a poté, co ho chvíli okusovala, si jej strčila do pusy. Konny by řekl, že tohle je její způsob, jak říct: „Táta je idiot.“

***

Poté, co takříkajíc naplnil kufr taškami s nákupem – protože k naplnění celého kufru Cadillacu by bylo zapotřebí opravdu hodně tašek -, se Tom rozhodl natankovat pro případ, že by chtěl Bill podniknout o víkendu nějaký výlet a řekl mu to až na poslední chvíli. Protože trasy, které černovlásek vybral, byly samozřejmě vždycky ty nejvzdálenější, kde člověk neměl šanci benzínku najít.
Našel benzínku a dal se do práce. Když strčil pistoli do nádrže, Sarah ho zvědavě pozorovala z okna a Tom na ni dělal obličeje, aby ji rozesmál. Vždycky, když tohle dělal on, holčička se smála – Bill to zkoušel nesčetněkrát, ale marně. Tohle bylo jedno z Tomových idiotských es, kterými se pyšnil.
Poté, co ji už poněkolikáté rozesmál, zavrtěl dredař pobaveně hlavou a sklopil pohled k hadici.
To nikdy nedělal.

Jeho mozek začal šrotovat, ale ne normálním způsobem. Začal uvažovat tak, jak uvažoval od narození Sarah, a to čistě otcovsky. Otcovsky, ale zároveň idiotsky.
Super ochrana vůči dítěti se znovu projevila a Tom si uvědomil, že pumpa má poněkud zvláštní tvar. Tohle mohl být špatný příklad pro malou Sarah! Představa té dlouhé hadice se mohla vplížit do jejího malého mozečku a vyrůst s ní, a Tom by se pak mohl přistihnout, že v jejích dvanácti letech kupuje mraky antikoncepčních pilulek!
Ne, tohle se nesmí stát!
Jeho plán byl prostý. Nejprve se postavil před hadice tak, aby je všechny dobře kryl svým tělem. Pak začal Sarah opět rozptylovat svými grimasami, aby nevěnovala pozornost okolí. Zatím to vypadlo, že vše perfektně funguje.
Když byla nádrž plná, zbývalo jen vyřešit problém, jak vrátit hadici zpět na místo, aniž by ji malá viděla. Protože bylo jasné, že by určitě přitiskla i nosík k oknu, kdyby jí v tom nebránil bezpečnostní pás.
I na to měl Tom skvělý plán.

„Panebože, Sarah, podívej! TAM JE VÍLA!“ Vykřikl vzrušeně a ukázal na nějaké místo. „BOŽE, JE TO E-E-“ snažil se vzpomenout si na ta absurdní jména víl. „… FLORA! FAUNA! HVĚZDA, MĚSÍC, SLUNCE! PODÍVEJ SE NA NĚ!“
Použil logiku, takže doufal, že ta jména zase tolik nepopletl.
Sarah otočila hlavu na druhou stranu, ačkoli víc než to, co otec říkal, pochopila, že se něco děje, když ho viděla s tím naprosto dementním výrazem ve tváři.
Tom bleskurychle vrátil hadici na své místo a naskočil do auta.
„Amen!“ Vydechl spokojeně a okamžitě nastartoval.
I tohle zvládl.

***

Tom už byl na cestě domů, když přišel ten hovor. Už přemýšlel, co bude dělat tu hodinu, která ho dělila od náročného úkolu vyzvednout Konnyho, když se ozval Bill a chtěl mu to překazit. Ano, když o tom Tom přemýšlel, tohle byl velký problém.
„Haló?“ Odpověděl profesionálním tónem, zatímco se druhou rukou snažil odbočit na jejich příjezdovou cestu, aniž by do čehokoliv vrazil.
„Tomi!“ Ozval se okamžitě Billův hlas na druhém konci. „Hádej co? Mám tu práci!“
„Wow, gratuluju, zlato,“ vydechl upřímně šťastný.
„Jo, jo! A taky jsem udělal pár výpočtů… a myslím, že si tu třídenní dovolenou můžeme dovolit, víš?“
Tom se zamračil. „Ale Bille, víš, že na rezervaci je už trochu pozdě…“
„Já vím! Ale kadeřnice mi doporučila agenturu, která pořádá opravdu fantastické last minute zájezdy! Mohl by ses tam stavit?“
„Ale já jsem chtěl…“
„Prosím, Tomi! Prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, pro…“
„Tak dobře!“ Vyhrkl rasta a ve zpětném zrcátku sledoval spící Sarah. O jeden problém méně. „Kde to je?“
Jakmile mu Bill sdělil adresu, Tom ukončil hovor spěšným „Miluju tě“ a otočil auto.
Netušil, kde to je, ale na tyhle problémy měl navigaci. Zadal souřadnice a čekal na pokyny.
Jeho oči se rozšířily.
„ALE TO JE NA DRUHÉ STRANĚ MĚSTA, KURVA!“

***

A tak se stalo, že se na Tomově předním sedadle ocitlo plno barevných prospektů. Několikrát ho napadlo, že by je spálil, nebo použil místo toaletního papíru, ale v obou případech se mu před očima objevil Billův naštvaný obličej, a tak svoje touhy potlačil.
Pokud měla být tahle dovolená odpočinkem, tak… už teď bylo něco špatně, jelikož Tom byl kompletně vystresovaný. A to si vzal jen nějaké brožury a zjistil základní informace!
Zastavil před školkou a přesunul letáky s brožurami ze sedadla na palubní desku, aby udělal místo Konnymu, který by si nikdy, ale opravdu nikdy nesedl dozadu, když bylo „to super místo vedle táty řidiče“ volné.
Znovu vysvobodil ze sedačky Sarah, která stále klidně spala, vzal ji do náruče a položil si její hlavu na rameno.
Do zvonění zbývalo jen pár minut.

Stál před branou vedle skupiny otců, kteří byli o něco starší než on – bylo opravdu těžké mezi nimi najít nějakého svého vrstevníka. Jeden z nich si ho všiml – vlastně si nejdřív všiml jeho auta, a pak teprve jeho samotného – a rozhodl se, že je ten správný čas ho obtěžovat.
„Máš pěkný auto, chlapče.“
Tom se snažil neprotočit oči v sloup. „Díky,“ zamumlal a upřel pohled na bránu.
„Jdeš si vyzvednout brášku?“ Pokračoval a nehodlal se vzdát. Tom byl překvapený, že si k rozhovoru vybral zrovna jeho.
„Ne, syna,“ řekl suše a kousl se do rtu. Psychicky se snažil připravit na lavinu otázek, kterou svou odpovědí určitě spustil.
„Syna?“ Vyhrkl opravdu překvapeně ten muž. „Tipoval bych ti maximálně dvacet!“
„Devatenáct,“ zasyčel Tom a přimhouřil oči. „Kdy už, kurva, zazvoní ten zvonek?“ Vykřikl v duchu.
„Tak to jsem se moc nespletl! I ta holčička je tvoje dcera? To to máš asi dost těžký, co?“
Tom dupl nohou o zem a otočil se k němu čelem. „Ne, a myslím, že nestrkat nos do cizích věcí je asi taky dost těžký, co?“
Naštěstí ho v poslední chvíli zachránil zvonek, a tak Tom zahlédl, jak muži překvapením poklesla čelist, než k němu Konny doběhl a začal kolem něj skákat.

„Tati, ten výkres! Tati, ruku! Tati, Jackie dnes snědl bláto! Tati, tati, tati!“
Tom si hodil Konnyho batoh na záda a vzal ho za ruku. „Řekneš o tom tátovi doma, ano? Hm?“
„Můžu taky zkusit jíst bláto, tati?“
„Ne,“ řekl Tom suše a otevřel dveře auta. Konny si sedl na sedadlo spolujezdce, popadl brožuru a začal v ní listovat, předstíraje, že umí přečíst i ta nejsložitější slova.
Poté, co rasta už po několikáté usadil Sarah do sedačky, se vyšplhal zpátky na své místo a cítil se naprosto vyčerpaný.
„Ale co kdybych si udělal z toho bláta kuličku a snědl ji? To bych mohl, ne? To by bylo jako masové kuličky, které vaří babička!“
„Ne, Konny, nemůžeš jíst bláto. Jackie je hloupý, když ho snědl.“
„Zvracel a podlaha byla celá žlutá!“ Vykřikl malý nadšeně a zatleskal. „Pak přišel školník a začal křičet! To bylo tak legrační!“
Tom nastartoval a při pohledu z okýnka si všiml, že na něj ten debil, který ho předtím otravoval, stále hledí. Znervózněl.
„Konny, řekneš mi to doma, ano? Tatínek je unavený.“

Chlapec si uvědomil, že si jeho otec povídat nechce, a tak celou cestu mlčel, baculatým prstíkem obkresloval mapy, které byly na prospektech, a bavil se tak, jak to malé děti umí i s těmi nejobyčejnějšími věcmi.
Právě překročili práh domu, když Tomovi přišla zpráva. Otevřel ji a doufal, že to není nic naléhavého, protože už nemohl. Viděl Konnyho, jak běží po schodech nahoru, zatímco se Sarah probouzela, a aby o sobě dala vědět, pozvracela mu rameno.
„Skvělé,“ zamumlal a otevřel zprávu.
„Tomi, právě jsem slyšel u kosmetičky, že v Kaufhofu mají výprodej 3×2, zajedeš tam? Možná tam budou mít to černé tričko s lebkami a řetízky, které se mi tolik líbilo, pamatuješ? Prosím, prosím, prosím, za hodinu zavírají! To stihneš! Udělej mi laskavost, prosím, prosím, prosím! Tomi, víš, že tě moc miluju? Vážně moc? Uděláš to pro mě? *štěněcí oči* No tak, Tomi, jestli to pro mě uděláš, tak až se vrátím, odměním tě tak, jak to umím jen já! Co? Co? Co?
Díky, Tomi, věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout! Posílám ti mnoho pusinek!
XXXXXXX
„… Ale vždyť sis to mohl všechno zařídit sám!“ Rozčiloval se, dupal nohou o podlahu a přemýšlel, kolik toho dneska Bill stihl. Neměl mít pracovní pohovor? Zdálo se, že si užívá spoustu zábavy u kadeřníka, na kosmetice a kdo ví, kde ještě všude! A jako obvykle mu nedal na výběr. Dnes se prostě neměl doma zdržet déle než dvě minuty.
„Konny!“ Zavolal unaveně. „Pojď dolů, musíme zase ven!“

***

Bill se vrátil domů a zjistil, že je všude přítmí. Odfrkl si a pomyslel si, jaký je jeho přítel flákač, že se ani neobtěžoval roztáhnout žaluzie.
„Tomi?“ Zavolal u schodů směrem nahoru, ale žádná odpověď. Zamračil se a vyšel do patra. Všude bylo naprosté ticho, a to ho poněkud zneklidňovalo. „… Tomi?“ Zopakoval tišeji.
Zkontroloval pokojíčky dětí: prázdné.
Bylo pozdní odpoledne, kam mohl Tom s dětmi jít? Měl pocit, že se zhroutí, ale…
… Bingo.
Bill se usmál, protože přesně věděl, kde je najde.
Po špičkách došel k ložnici a pomalu otevřel dveře. Jeho úsměv se rozšířil. Tom se opravdu zhroutil, vlastně ležel uprostřed postele a tvrdě spal. Ani se nesvlékl, sundal si jen to nejnutnější – boty, ponožky a čepici.
Sarah spala přitulená na jeho hrudi, ležela na bříšku s dudlíkem v puse. Tomova ruka volně ležela na jejích zádíčkách, po kterých ji nejspíš hladil, dokud neusnula.
Konny se choulil po otcově boku, v sevřené pěsti držel cíp rastova trika, rty měl roztažené a výraz klidný. Tomova otevřená paže byla omotaná kolem něj.
Všichni tři tvrdě spali.
Bill se kousl do rtu a cítil, jak se mu lesknou oči. Byli nádherní.
Sundal si bundu a boty a chystal se připojit k odpolední siestě své malé rodinky.

autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)